MESAČNÝ NEWSLETTER
0
/2 l
1
1 Jú
0
0
A H M E T D AV U T O G L U : N O V Ý
Kým lídri blízkovýchodných krajín sú zakliesnení medzi tradičnými a novými riešeniami
ekonomických a politických problémov, kým národy tohto regiónu postupne strácajú nádej,
vzhľadom k nedostatku jasného smeru budúceho vývoja, alebo riešení problémov, jedna krajina
si ticho ide za svojim cieľom, stať sa regionálnou veľmocou. K tomu jej pomáha jeden muž,
ktorý stojí za realizáciou tohto projektu.
A
hmet Davutoglu bol profesorom na
Marmarskej univerzite a riaditeľom
Oddelenia medzinárodných vzťahov
Beykentskej univerzity. Bol tiež
kľúčovým poradcom Recepa Tayyipa Erdogana,
tureckého predsedu vlády a to skôr než bol
v máji 2009 vymenovaný za ministra
zahraničných vecí Tureckej republiky.
Davutoglu je človekom, ktorý je dlhodobo
presvedčený, že Turecko má predpoklady stať sa
regionálnou veľmocou, a že jeho hlboké
historické vzťahy s Arabmi, Kurdmi, Peržanmi,
strednou Áziou a Kaukazom sú jednoznačnou
výhodou. Turecko sa nachádza na pobreží
Stredozemného a rovnako aj Čierneho mora,
Turecko je v Ázii, ale aj v Európe, je členom
NATO i Organizácie islamskej konferencie, je
muslimské a zároveň ešte sekulárne,
d e m o k r a t i c k é , e ko n o m i c k y s t a b i l n é
a prosperujúce. V čoraz viac nestabilnom svete
sa Davutoglu domnieva, že Turecko má právo,
schopnosti a dôveru hrať významnú úlohu
v závislosti na svojich vlastných záujmoch, nech
ide o akékoľvek spojenectvo, ktorého je
súčasťou.
Otec národa
Turecko je krajina so 77 miliónmi obyvateľov,
ktorí po väčšinu minulého storočia žili v súlade
s princípmi jedného človeka – Kemala Atatürka
– takzvaného otca Turkov. Sekularizmus,
nacionalizmus a westernizácia sú rigidne
zakotvené v Ústave vytvorenej v roku 1923
a potvrdenej nespochybniteľnou väčšinou
tureckého obyvateľstva. Časy sa však menia aj
TURECKÝ VIZIONÁR
pre Turecko, či už v rovine domácej alebo
zahraničnej politiky. So svojou bezkonkurenčnou
polohou je Turecko na najlepšej ceste stať sa
vďaka svojmu historickému vplyvu na Blízkom
Východe dôležitým spojencom Európskej únie
a USA. Stále častejšie sú tureckí diplomati
vyzývaní k tomu, aby sprostredkovávali zdanlivo
neriešiteľné regionálne spory či už medzi Sýriou
a Izraelom, alebo Iránom a USA. Turecko má
však aj vlastné problémy a to s vnútornou
jednotou krajiny a práve domáce problémy
najviac bránia pokroku Turecka, vrátane
neutíchajúcemu úsiliu o vstup do Európskej
únie.
Jeho postavenie
Av š a k n a d o b u d n u t á d ô v e r a v Tu r e c ko ,
reprezentovaná Davutoglom, môže Turecko
prezentovať ako pripravené na prevzatie miesta
skutočnej globálnej veľmoci. Počas ostatných pár
mesiacov mal redaktor al-Jazeer y, Ahmad
Ibrahim, jedinečný prístup k Davutoglovi,
architektovi súčasnej zahraničnej politiky
Turecka. Napriek tomu, že je vo funkcii len od
roku 2009, bol dlhodobo považovaný za
dôležitého muža v pozadí, ktorý radí
premiérovi a ministrovi zahraničných vecí
počas posledných ôsmych rokov. Počas prvého
roku vo funkcii ministra zahraničia sa Davutoglu
snažil použiť svoj vplyv k tomu, aby sa Turecko
naozaj stalo globálnou veľmocou. Za účelom
šíriť túto ideu, doposiaľ absolvoval už viac než
100 oficiálnych zahraničných návštev, odbúral
vízové obmedzenie pre niektoré susedné krajiny
a dokonca prijal opatrné kroky smerom
a rmulky
u r k y, kríže, j
B
Diskusia v rámci programu
Týždeň nových menšín
Islamská nadácia na Slovensku sa na
festivale Týždeň nových menšín
p o d i e ľ a l a h n e ď n i e ko ľ ko k r á t .
Centrum pre medzikultúrny dialóg
Córdoba vo štvrtok uvítalo hostí
festivalu na pútavej prednáške dvoch
migrantov o krajinách, z ktorých
pochádzajú - Afganistane a Pakistane.
Okrem toho sa deň predtým, v stredu
19.05. správca islamskej nadácie M. S.
Hasna zúčastnil panelovej diskusie
p o d n á z v o m “ B u r k y, k r í ž e ,
jarmulky?!”, ktorá sa v rámci tohto
festivalu konala o 17:00 v divadle
Me t e o r i t n a Č u l e n o v e j u l i c i v
Bratislave. Ďalšími hosťami diskusie
boli Dušan Jaura, učiteľ náboženstva
na bilinguálnom gymnáziu C. S.
Lewisa v Bratislave a Tomáš Gál,
pracovník katedr y porovnávacej
re l i g i o n i s t i k y n a Un i v e r z i t e
Komenského v Bratislave.
Predmetom diskusie boli náboženské
symboly a ich postavenie v súčastnej
s p o l o č n o s t i . Po d n e to m b o l v ý v o j v
posledných rokoch hlavne v západnej
Európe smerujúci k ich postupnému
vytláčaniu z verejného priestoru. Zákaz
výrazných náboženských symbolov ako sú
šatky muslimských žien, kríže či židovská
k i p a , n a š ko l á c h v o Fr a n c ú z s k u ,
minuloročné referendum vo Švajčiarsku
schvaľujúce zákaz stavania minaretov,
rozhodnutie Európskeho súdu pre ľudské
práva o zákaze vyvesenia krížo v na
talianskych štátnych školách a hlavne v
posledných mesiacoch aktuálna debata o
zákaze burky vo viacerých krajinách
západnej Európy. Najďalej sa dostalo
Francúzsko, kde minulý utorok parlament
jednohlasne prijal nezáväznú rezolúciu o
ich zákaze. O vládnom návrhu, v ktorom sa
okrem iného hovorí o pokute 150€ za
nosenie burky na verejnosti, bude
parlament rokovať v júli. Nezaostáva ani
Belgicko. (pokračovanie na str. 2)
 ČLÁNKY V SLOVENČINE

k normalizácií vzťahov s Arménskom, po vyjednávať o iránskej jadrovej otázke. „Ako

storočí plnom vzájomného nepriateľstva. Vo
v š e t ko m z u v e d e n é h o v y u ž í v a n a j m ä
bezkonkurenčné, strategické postavenie
Turecka, ako najvýznamnejší artikel diplomacie.
„Čo je to Turecko? Turecko je z tradičného
pohľadu súčasťou východnej kultúr y, je
súčasťou Východu, avšak z moderného uhlu
pohľadu sme už ako EÚ alebo NATO súčasťou
západnej tradície. Preto vývoj v Turecku je
akýmsi lakmusovým papierikom,“ hovorí
Davutoglu. „Ak budeme úspešný v dynamike
vývoja a pokojným spôsobom napredovania,
budeme nie len dobrým príkladom pre Turecko
alebo náš región, ale rovnako aj pre globálny
vývoj v budúcnosti.“
Turecká identita
Otázka národnej identity bola v Turecku vždy
háklivou témou a stále zaručene vyvoláva
polemiku. Kemal Atatürk založil republiku na
troskách Osmanskej ríše. Cez noc, zrušil 700
rokov starý systém vlády, zmenil písmo
a spôsob obliekania a pri svojich reformách
sa pozeral jediným smerom: smerom
k Západu. Pre neho bolo modernizáciou len
westernizácia a konečným cieľom stať sa
uznávanou súčasťou Európy. A toto všetko
m a l o b y ť r e a l i z o v a n é v m u s l i m s ke j
spoločnosti. Podľa Atatürka neexistovala nijaká
iná cesta.
V nedávnej minulosti ešte znamenalo,
nesúhlasiť s Atatürkovou ideológiou, vystaviť
sa minimálne pokarhaniu, ak nie niečomu
horšiemu. Dnes však veľká časť Turkov
pochybuje o veľkých pilieroch svojej
spoločnosti a opätovne sa začínajú pýtať: Kto
sme? Davutoglu sa v tejto súvislosti
nedomnieva, že islamské je v rozpore
s európskym. „Sme hrdí na naše náboženstvo
a identitu, ale zároveň sme súčasťou európskej
kultúry a európskych dejín a sme hrdí na obe
naše identity,“ hovorí. V minulom roku
tureckí diplomati získali ocenenie za úlohu
sprostredkovateľa medzi Izraelom a Sýriou,
Afganistanom a Pakistanom, sunnitmi
a šíʼitmi v Iraku a dokonca sa snažia
Náboženská diskriminácia v Európe v 21. storočí?
Vo štvrtok 29. apríla sa na akademickej
p ô d e Fa k u l t y s o c i á l n yc h š t ú d i í
Masarykovej univerzity v Brne konala
diskusia na tému: “Náboženská
diskriminácia v Európe v 21. storočí?”.
Stretnutie bolo súčasťou celoeurópskej
antidiskriminačnej kampane Rady Európy
- “Speak Out Against Discrimination”.
Diskutovať prišli pozvaní hostia, medzi
ktorými boli predstavitelia Rady Európy,
Amnesty International, akademickej obce
a re p re z e n t a n t i č e s ke j a sl o v e n s ke j
islamskej nadácie.
Radu Európy reprezentovala Dr. Dana Beková,
ktorá vo svojom príspevku hovorila o
organizačných záležitostiach Rady Európy a v
dr uhej časti o problematike spojenej so
prvú nevidíme krízu, ale víziu. V prístupe
zahraničnej politiky zameranej od krízy k vízii,
je dôležité sústrediť sa na krízu a pokúsiť sa
s ňou popasovať. Naša politika nie, my sa
primárne zameriavame na víziu a potom sa za
pomoci tejto vízie snažíme riešiť krízu. Mať
víziu je dobré pre všetkých v regióne,“ povedal
Davutoglu.
Otázka Európskej únie
Geografická poloha Turecka z neho robí
kľúčového partnera pri akejkoľvek diskusii
o o bezpečnosti kontinentu. A to aj napriek
tomu, že leží vlastne na periférii Európy, ktorá
sa stále zdráha urobiť ho plnohodnotným
členom Európskej únie. Turecko podpísalo
dohodu o pridružení s EÚ v roku 1963 a od
vtedy až doposiaľ čaká na prijatie. Niektoré
z odkladov súviseli s vnútropolitickou
situáciou v Turecku a vojenskými prevratmi v
minulosti, ktoré sa nezhodujú
s demokratickými hodnotami EÚ. V roku
1999 však získalo Turecko štatút kandidátskej
krajiny. „Sme si vedomí, že do roku 1999 sme
mali isté problémy, ale po roku 1999 sme boli
veľmi aktívny v úsilí splniť požadované
kritériá,“ povedal Davutoglu. Európska únia sa
napriek tomu zdráha prijať Turecko medzi
členov organizácie. „Európska únia sa pokúša
túto tureckú prioritu spojiť s úsilím susedných
štátov, avšak to nie je možné, pretože my
implementujeme tieto politiky spoločne.“
„Neignorujeme procesy politiky EÚ, ak sa
sústredíme na politiku našich susedov. Aký je
náš cieľ? Žiadne problémy s našimi susedmi.
Viem, že to znie ako slogan, ale slogany sú
symboly a symboly vytvárajú nové pohľady
a najdôležitejšou je zmena myslenia, zmena
postojov ľudí,“ dodáva Davutoglu. Taktiež je
presvedčený o tom, že členstvo Turecka
v Únii bude prínosom pre EÚ, pretože
s Tureckom európska kultúra bude omnoho
rôznorodejšia a konkurencieschopnejšia
v globálnom svete. Na záver konštatuje, že
prínosom na prekonanie problémov dneška
môže byť aj turecký islam.
samotným pojmom diskriminácia, ktorého
definícia sa ukazuje byť oveľa komplikovanejšia,
ako by sa mohlo zdať. Sama sa o jednu z takých
definícií pokúsila a apelovala na ostatných
prítomných, aby ťažkosti s jasným definovaním
tohto pojmu brali do úvahy a používali toto slovo
s náležitou opatrnosťou.
Za Amnesty International v ČR hovoril jej
miestopredseda Jan Duda. Priblížil aktivity
Amnesty International a jej činnosť v oblasti
boja proti diskriminácii. JUDr. Mgr. Ivo Pospíšil,
Ph.D. z Fakulty sociálnych štúdií Masarykovej
univerzity v Brne sa venoval právnej stránke
problematiky diskriminácie. Na vybraných
kauzách Európskeho súdu pre ľudské práva v
Štrasburgu poukázal na niektoré prípady
diskriminácie a procesy ich riešenia na
Európskej úrovni. Hovoril o probléme právneho
uchopenia mnohých (pokračovanie na str. 3)
Snemovňa reprezentantov v ňom zákaz
buriek odsúhlasila už 29. apríla, zákon ešte
musí schváliť Senát. Šesť mesiacov po
zákaze minaretov začala pravicová frakcia v
švajčiarskom kantóne Aargau otvorene
hovoriť o možnom novom celoštátnom
referende o zákaze burky i v tejto krajine.
Pozadu však nie je ani Slovensko a Česko.
Slovensko, hoci má druhý najmenší počet
imigrantov z krajín EÚ, doteraz
n e u m o ž n i l o r e g i s t r á c i u m u s l i m s ke j
náboženskej obce či výstavbu mešity. Česká
republika je na tom o niečo lepšie, nakoľko
muslimom sa v nej podarilo získanie prvého
stupňa registrácie náboženskej obce s
očakávaním získania druhého stupňa v roku
2014. V Česku už stoja i dve mešity, prvá
bola v roku 1998 otvorená v Brne a druhá o
rok na to v Prahe. Keď sa však po zákaze
minaretov vo Švajčiarsku konal prieskum
verejnej mienky s rovnakou otázkou v
týchto krajinách, proti ich výstavbe sa
vyslovilo 78% Slovákov a 70% Čechov a
proti výstavbe mešít ako takých 54% resp.
56% opýtaných.
Cieľom diskusie moderovanej Lacom
Oravcom, predstaviteľom nadácie Milana
Šimečku bola snaha nájsť odpoveď na
otázku o tom, či v prostredí, ktoré sa
definuje ako sekulárne, má existovať
náboženské vákuum alebo naopak rovnosť
príležitostí reprezentovania všetkých
náboženstiev. Jednotliví diskutujúci sa
pomerne rýchlo zhodli na tom, že
náboženské symboly by nemali vymiznúť z
verejného života, no nemalo by dochádzať
ani k diskriminácii jednej náboženskej obce
voči inej. Pokiaľ ide o postoj českej a hlavne
slovenskej verejnosti k migrantom a ľuďom
iného vierovyznania, 20 rokov po revolúcii
stále badať u veľkej časti populácie
neochotu v prijímaní nového, čo je však do
veľkej miery i pochopiteľné vzhľadom na
totalitný režim, v ktorom mnohí z nich ešte
vyrastali. Diskutujúci však vidia nádej
hlavne v mladej generácii. “Dúfam, že táto
fóbia z nových vecí sa bude zmenšovať a že
postupne budeme viac tolerantní k tým,
ktorú sú iní ako my.” Povedal Dušan Jaura.

2
prípadov diskriminácie, nakoľko medzi tým,
čo už možno považovať za diskrimináciu a čo
ešte nie sa nachádza veľmi nejasná hranica.
Predstaviteľ Ústredia muslimských obcí v
Českej republike a predseda Islamskej
nadácie v Brne Ing. Muneed Hassan Alrawi
v e n o v a l s v o j p r í s p e v o k p r o b l e m a t i ke
diskriminácie muslimov ako náboženskej
menšiny v Českej republike. Podľa jeho slov
tento stav nie je až taký kritický a spomenul,
že muslimovia v ČR dosiahli niekoľko
významných úspechov. Medzi hlavné patrí
výstavba dvoch mešít a získanie prvého
stupňa registrácie náboženskej obce s
očakávaním získania druhého stupňa v roku
2014. Napriek tomu sa však niektoré prejavy
diskriminácie opakovane objavujú, no ide
skôr o jednotlivé prípady, najčastejšie v
súvislosti so zamestnávaním muslimov, kedy
sa stáva, že dochádza k diskriminácií na
základe vzhľadu (napr. šatka u muslimiek) či
exotického mena.
Predseda Islamskej nadácie na Slovensku M.
S. Hasna hovoril o prejavoch diskriminácie na
Slovensku. Podobne ako v Českej republike
ide hlavne o individuálne prípady, no istou
formou diskriminácie je i postoj štátu k
registrácii náboženských obcí, hlavne zmena
tohto zákona po roku 2007, od kedy ja na
zaregistrovanie náboženskej obce namiesto
20 tisíc sympatizantov potrebných 20 tisíc
členov vrátanie ich mien, rodných čísel a
podobne. Miestne orgány na Slovensku
taktiež opakovane zamietli výstavbu prvej
oficiálnej mešity v hlavnom meste.
Problém diskriminácie náboženských obcí je
v dnešnej dobe nanajvýš aktuálny. Narastajúce
množstvo imigrantov robí Európu stále viac
rasovo i nábožensky rôznorodou a prejavy
intolerancie, xenofóbie či diskriminácie nie
sú v takomto prostredí neočakávané. Táto
atmosféra predstavuje výzvu pre všetkých
kompetentných - zástupcov národných i
nadnárodných organizácií, štátnej správy a
tretieho sektora bojovať proti spoločenským
prejavom tohto druhu a usilovať o vytvorenie
rovnocenného prostredia pre všetkých
občanov Európy. Štvrtková konferencia a
hlavne širšia snaha Rady Európy “Speak Out
A g a i n s t D i s c r i m i n a t i o n” j e j e d n ý m z
nevyhnutných krokov na ceste k tomuto
cieľu.
Medzináboženské stretnutie v
stovežatej Prahe
Dôležitosť dialógu medzi
predstaviteľmi náboženských obcí v
Európe je nesporná. Obzvlášť
vzhľadom na istú podobnosti v učení
kresťanstva a islámu sa dialóg medzi
vyznávačmi týchto dvoch náboženstiev
doslova ponúka. Rovnakým spôsobom
uvažoval i študent teológie Karam,
kresťan pôvodom z Palestíny, keď ho
napadlo usporiadať stretnutie medzi
predstaviteľmi (pokračovanie na str. 4)
Návšteva študentov PdF UK v centre Córdoba
Islamské kultúrne centrum Córdoba sa postupne dostáva do povedomia širokej
slovenskej verejnosti. Svedčí o tom i v poradí druhá minulo-týždňová návšteva študentov
Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave.
stredu 21. apríla 2010 navštívilo
V
centrum 11 študentov. Počas návštevy
trvajúcej asi hodinu a pol sa pozreli
do modlitebne, kde sa každý piatok
ko n á ko n g r e g a č n á m u s l i m s k á p i a t ko v á
modlitba. V takomto autentickom prostredí si
priamo od muslimov mohli vypočuť niektoré
základné informácie o
isláme, o tom, ako sa žije
muslimom na Slovensku
a aké funkcie plní
islamské kultúrne
c e n t r u m . Mo h l i n a
vlastné oči vidieť, kde sa
vykonávajú modlitby,
nahliadnuť do Koránu či
jeho prekladov a klásť
otázky, na ktoré boli
zvedaví.
Po prehliadke modlitebne sa študenti presunuli
do prednáškovej miestnosti na poschodí, kde
pre nich bolo pripravené občerstvenie a
projekcia dokumentárneho filmu nemeckého
T he Ro ad t o M e c c a
( recen zia kn ih y)
Iné recenzie: Unikátna kniha. Jej prevratné
myšlienky vám zostanú vryté v pamäti. New
York Herald Tribune; Veľmi zriedkavá a silná
kniha, povyšujúca sa nad bežnú otvorenosť
a inteligenciu obsahu. New York Post
Popis knihy: V prvých odsekoch tejto
mimoriadnej a nádherne napísanej
autobiografie čitateľ uznáva, že je ponorený do
nadčasovej duchovnej klasiky.
Vnuk stredoeurópskeho ortodoxného rabína,
Asad, túžil po živote bez „starostlivo
obsiahnutého systému, umelej hrádze, akú po
bezpečnosti túžiaci ľudia radi budujú okolo
seba“, v ktorom by mohol nájsť sám seba „a
prístup k duchovným základom vecí.“ Zistil,
že jeho „tichá radosť“ z taoizmu je žiaľ len
„slonovinovou vežou“, v ktorej nemôže žiť.
Navzdory vôli svojho otca sa rozhodol ukončiť
štúdium práva vo Viedni, aby sa venoval
žurnalistike. Jeho fascinujúca cesta životom ho
za viedla do Jer uzaléma, Arábie, Indie
a nakoniec do služieb Spojených národov
(UN). V roku 1926 Asad prijal islam. Výpočet
jeho zážitkov je naozaj bohatý od púštnych
dobrodružstiev, cez priateľstvo s kráľom
Saudom až po manželstvo. „Britko popísané
d o b r o d r u ž s t v o a ko m e n t á r v n ú to r n e j
podstaty života Arabov a muslimov je
teológa Hansa Künga - Svetové náboženstvá:
Islám. Po filme mali študenti možnosť pýtať sa
muslimov na to, ako a prečo sa vlastne ocitli na
Slovensku.
Je d n ý m z h l a v n ý c h c i e ľ o v i s l a m s k é h o
kultúrneho centra
Córdoba je priblíženie
pravej tváre islámu
š i r o ke j v e r e j n o s t i n a
Slovensku. Žiaci a
študenti sú pritom
jednou z najcennejších
cieľových skupín. Pokiaľ
ľudia už v mladom veku
na základe osobnej
skúsenosti zistia, že
etnické a náboženské menšiny nie sú
n e v y h n u t n e n e g a t í v n y m p r v ko m v i c h
spoločnosti ale naopak rovnocennými členmi
ich krajiny s totožnými právami i povinnosťami,
m o ž n o t a k ľ a h ko p r e d í s ť m n o h ý m
neodôvodneným konfliktom v budúcnosti.
užitočné pre všetkých, ktorí chcú pochopiť
podstatu myslenia a správania sa Arabov
a muslimských štátov.“
O autorovi: Muhammad Asad sa narodil ako
Leopard Weiss v poľskom meste Lvov (dnes
súčasť Ukrajiny, pozn. prekladateľa) v roku
1900 a bol vnukom ortodoxného židovského
rabína. Vďaka tomu bol schopný
v dvadsiatich rokoch písať a čítať tak
v nemeckom ako aj francúzskom a poľskom
jazyku. Následne sa rozhodol pre prácu
novinára a pôsobil ako blízkovýchodný
korešpondent nemeckých novín Frankfurter
Zeitung. Po svojej konverzii na islam pôsobil
a pracoval mnohých blízkovýchodných
štátoch vrátane Arábie, Iránu, Jordánska,
v severnej Afrike a Pakistane, kde pôsobil
od roku 1953 ako splnomocnenec OSN pre
Pakistan. Potom sa presťahoval do Maroka,
kde aj dokončil svoj magnum opus (vrcholné
dielo) Posolstvo Koránu. Neskôr sa usadil
v portugalskom Lisabone, kde aj v roku 1992
zomiera. K ďalším Asadovým prácam patria
Is l a m n a k r i ž o v a t k á c h ( Is l a m a t t h e
Crossroads), Princípy štátu a vlády v islame
(Principles of State and Government in Islam)
a Sahih Bucharí: prvé roky islamu (Sahih
Bukhari: Early Years od Islam).
3
 kresťanstva a islámu. Výsledkom tejto
myšlienky bolo podujatie s názvom
Stretnutia, pri ktorom sa zišlo približne
15 zástupcov kresťanstva a islámu v
u t o ro k 8 . a p r í l a 2 0 1 0 v ko s t o l e
Najsvätejšieho Salvátora v Prahe.
Na stretnutí sa zišlo niekoľko popredných
predstaviteľov katolíckej cirkvi, medzi inými
p r o f. To m á š Ha l í k , d e k a n k a to l í c ke j
teologickej fakulty Karlovej Univerzity v
Prahe, rehoľná sestra a niekoľko ďalších
predstaviteľov akademickej obce. Spolu s
nimi sa stretnutia zúčastnili čelní
predstavitelia muslimskej obce v Českej
republike - Lazhar Mamari, Munib al-Rawi,
Vladimír Sáňka, imám Emir Omič a
predstaviteľ Islamskej nadácie na Slovensku
M.S.Hasna.
Program sa začal o 19:30 prehliadkou kostola
Najsvätejšieho Salvátora v Prahe, v ktorom
následne prebiehala samotná diskusia. Tú
otvoril Karam prího vorom, v ktorom
zdôraznil kvalitu spolužitia rôznych
náboženstiev na blízkom východe. Hoci sa o
tom nehovorí často, v tejto oblasti spolu
koexistovalo súčasne niekoľko náboženstiev
dlhé stáročia a multikulturalizmus im bol
vlastný oveľa skôr, ako sa o ňom začalo
hovoriť v Európe. Následne dostal slovo prof.
Halík, po ktorom bola otvorená neformálna
diskusia. Obaja sa dotkli otázky, ako by
predstavitelia islámu a kresťanstva mohli v
Európe vystupovať spoločne a presadzovať
tie hodnoty, ktoré ich spájajú. Po ich
príhovoroch pokračovala diskusia medzi
všetkými prítomnými hosťami.
Diskusia sa dotkla mnohých tém, z ktorých k
najdôležitejším patrila problematika násilia v
náboženstvách, ku ktorému napriek
nespornému mierovému posolstvu ako
islámu, tak i kresťanstva, neustále dochádza.
V diskusii boli zdôraznené spoločné hodnoty,
ktoré obe náboženstvá zdieľajú, a ktorých
presadzovanie by mohlo byť prínosom pre
celú Európu. Okrem morálnych hodnôt sa
hovorilo napríklad o dôležitosti rodiny, kde
majú obe náboženstvá veľmi podobný postoj,
ktorým sa zároveň obdobným spôsobom
vymedzujú voči moderným tendenciám
dnešnej spoločnosti. Diskusia neobišla ani iné
moderné tendencie, ako hlavne vzostup
neonacizmu a xenofóbie v Európe.
Diskutujúci sa však nevyhli ani niektorým
odlišnostiam, hlavne rôznemu pohľadu na
o s o b u Je ž i š a ( m i e r s n í m ) v t ý c h t o
náboženstvách. Celkove večer prebiehal v
priateľskej atmosfére, ktorú ešte viac
umocnilo občerstvenie po skončení diskusie.
Medzi islámom a kresťanstvom v minulosti
existovalo mnoho sporov a ani dnes tomu nie
je inak. Aby sa však niečo zmenilo, vzájomné
rozdiely je potrebné chápať nie ako zdroje
sporov, ale ako príležitosti na konštruktívnu
diskusiu ba i sebareflexiu. Je potrebné hľadať
to, čo tieto dve náboženstvá spája a nie to, čo
ich rozdeľuje. Platí to hlavne dnes, keď by
mali obe zdôrazniť svoj spoločný postoj k
niektorým novodobým trendom modernej
doby. Islamská nadácia na Slovensku preto
veľmi pozitívne hodnotí výzvu
usporiadateľov tohto stretnutia na jeho
pravidelné opakovanie v budúcnosti.
4
Anglická Obranná Liga - nahliadnutie do krutého
sveta britskej krajnej pravice
Členovia parlamentu vyjadrili dnes v noci znepokojenie potom, ako vyšlo najavo, že
krajne-pravicoví aktivisti plánujú vystúpiť toto leto s provokatívnou pouličnou
kampaňou zameranou na vybrané vysoko-postavené britské muslimské komunity s
cieľom vyvolať rozsiahle nepokoje.
ajné záber y nahrané britským
T Guardianom odhaľujú Anglickú
Obrannú Ligu (English Defence
League - EDL), ktorá už vyvolala sériu
násilných protestov v obciach a mestách naprič
krajinou v tomto roku, plánuje udrieť v
Bradforde a Londýnskej štvrti Tower Hamlets.
Vy s o k o p o s t a v e n í
predstavitelia
ko a l i č n e j v l á d y s a
zaoberali problémom s
EDL tento týždeň.
Zajtra sa očakáva, že
do 2000 stúpencov
EDL bude protestovať
v Newclastle. Poslanci
sa vyjadrili, že
rozhodnutie skupiny zamerať sa na niektoré z
najvýznamnejších muslimských komunít je
hanebným pokusom vyprovokovať vzbury a
nepokoje. “Táto skupina nemá pozitívnu
agendu,” povedal poslanec za Južný Bradford
Gerr y Sutcliffe. “Je to a genda nenávisti
vytvorená na rozdeľovanie ľudí a komunít.
Podpor ujeme legitímne protesty, ale ich
program nie je legitímny, má za cieľ vyvolať
problémy. Ľudia v Bradforde o to nemajú
záujem.”
Anglická Obranná Liga, ktorá začala svoje
pôsobenie minulý rok v Lutone, sa stala
najvýraznejším krajne-pravicovým pouličným
hnutím vo Veľkej Británii od dôb Národného
Frontu v 70. rokoch. Guardian odhalil mnoho
známych pravicových extrémistov
zaujímajúcich sa o toto hnutie - od usvedčených
futbalových hooligans až po členov násilných
pravicových rozštiepených skupín. Tisíce ľudí
sa zúčastnili ich protestov - z ktorých mnohé sa
ukázali byť násilnými, rasistickými a
i s l a m o f ó b n y m i d e m o n š t r á c i a m i . Ic h
p o d p o r o v a te l i a s ú r o z d e l e n í d o d i v í z i í
rozšírených po celej Veľkej Británii a počet
ľudí, ktorí sa spolu účastnia ich protestov sa
odhaduje na 3000. Zdá sa, že skupina získava
mnoho členov i z ozbrojených zložiek. Jej
online skupina určená ozbrojeným jednotkám
má 842 členov a EDL uvádza, že ich
demonštrácií sa účastní mnoho vojakov v
aktívnej vojenskej službe. Hovorkyňa EDL,
ktorej manžel je slúžiaci vojak, povedala: “Vojaci
bojujú proti islamskému extrémizmu v
Afganistane a Iraku a EDL bojuje tu... Nie
všetky ozbrojené zložky podporujú EDL, ale
väčšina z nich áno.”
V dôsledku slabého výkonu Britskej Národnej
strany tento mesiac v lokálnych a národných
voľbách anti-rasistickí aktivisti hovoria, že je
celkom možné, že niektorí krajne-pravicoví
aktivisti opúšťajú volebné urny a vracajú sa k
násilným pouličným demonštráciám prvý krát
p o t r o c h d e s a ť r o č i a c h . Ni c k L o w l e s z
Searchlight hovorí: “Čo teraz pozorujeme je
jeden z najvážnejších, najnebezpečnejších
politických fenoménov, ktoré sme v Británii
počas mnohých rokov mali. S protestami EDL,
ktoré z týždňa na
týždeň rastú, stúpa v
tejto krajine šanca
veľkých nepokojov a
veľkého posunu
politickej scény do
prava.” V tajnej
reportáži, ktorú
n a t o č i l o Gu a r d i a n
Films, hovorca EDL
Guramit Singh hovorí, že ich demonštrácia v
Bradforde “bude obrovská”. Dodáva:
“Problémom Bradfordu je bezpečnostné riziko,
je to vysoko zaľudnená muslimská oblasť. Oni
sú tiež veľmi militantní. Bradford je miesto,
ktoré musí byť zasiahnuté.” Singh, ktorý
vystúpil počas demonštrácie EDL v Dudley v
apríli, povedal, že organizácia sa zameria aj na
Tower Hamlets. Hovorca EDL potvrdil, že
demonštrácia v Bradforde sa uskutoční 28.
augusta, pretože táto oblasť “je na najlepšej
ceste k tomu, aby sa stala jedným z prvých
mest, kde nemuslimovia nebudú môcť
vkročiť.” EDL už oznámilo demonštrácie v
Cardiff a Dudley.
Bývalý minister vnútra Phil Woolas povedal: “Je
to úmyselný pokus EDL vytvárať rozdiely a
provokovať, ktorý môže viesť k nahnaniu
mladých muslimov do rúk extrémistov a delenie
tak ešte prehĺbiť. Je to veľmi nebezpečné.”
EDL tvrdí, že je mierumilovnou a nerasistickou
organizáciou, ktorej jediným cieľom je
protestovať proti “militantnému islámu”. No
počas posledných štyroch mesiacov, kedy sa
Guardian zúčastňoval ich demonštrácií, bol
svedkom rasizmu, násilia a zúrivej islamofóbie.
Počas predvolebnej kampane David Cameron
opísal EDL ako “nebezpečných ľudí” a povedal,
že táto organizácia bude “neustále pod
dohľadom”. Hovorca Ministerstva vnútra
prehlásil, že hoci sa vláda angažuje v
uplatňovaní práva na “nenásilný protest ...
násilie a zastrašovanie sú absolútne
neakceptovateľné a polícia má moc jednať s
jednotlivcami, ktorí také činy spáchajú. Vláda
odsudzuje všetkých, ktorí hľadajú a šíria
nenávisť.” Dodal: “Jednotliví členovia EDL -
ako všetci občania - samozrejme podliehajú
zákonom a všetky podozrenia na páchanie
kriminálnych činov budú políciou dôsledne
vyšetrované a riešené.”

P O RU Š U J Í T Ě L E S N É S K E N E RY P R AV I D L A I S L Á M U ?
Jak mají skenery celého těla svou premiéru na Mezinárodním letišti O’Hare, dvě americké
muslimské skupiny doporučily, že tato technologie porušuje učení islámu. Tyto komentáře jsou
zatím poslední v kontroverzi obklopující tělesné skenery, které někteří kritikové nazvali “virtuální
svlékací prohlídka” neboť tato technologie umožňuje vidět pod oblečením detailní kontury těla
pasažéra.
P
řepravní bezpečnostní agentura (TSA)
tento měsíc rozmístila 150 skenerů po 21
amerických letištích, částečně jako
reakci na neúspěšné bombardování
dopravního tryskového letadla z Detroitu, kde
byly materiály k vytvoření bomby ukryty ve
spodním prádle pasažéra – něco, co by tělesné
skenery viděly.
TSA plánuje instalovat dodatečných 300
skenerů na devíti dalších letištích do konce
tohoto roku. Avšak zástupci bezpečnosti tvrdí,
že budou schopni splnit přání pasažérů –
muslimských nebo jiných – kteří budou
vzdorovat zobrazení celého těla.
Technologie je "pro všechny pasažéry zcela
volitelná,” říká Jim Fotenos, mluvčí TSA, a ti,
kdo si zvolí se toho neúčastnit dostanou
“rovnocennou úroveň zobrazení,” což zahrnuje
projití ko vo vým detektorem a fyzickou
prohlídku důstojníkem stejného pohlaví.
Islámské námitky
Zobrazovací prověrka je porušením islámu,
uvádí Rada fiqhu Severní Ameriky, těleso
islámských učenců se sídlem v Plainfield v
Indianě. Minulý měsíc vydala rada prohlášení,
že zobrazovací prověrka celého těla "odporuje
i s l á m u , p ř í r o d n í m u z á ko n u a v š e m
náboženstvím a kulturám, které se staví za
slušnost a cudnost.”
“Je to porušení jasného islámského učení, že
muži a ženy mohou být viděni nazí zase jen
muži nebo ženami,” pokračuje prohlášení. “Musí
zde existovat přesvědčivý případ nezbytnosti a
výjimka v tomto pravidle musí být úměrná dané
potřebě.”
Rada pro americko-islámské vztahy (CAIR),
skupina pro hájení občanských práv se sídlem ve
ČLÁNKY V ČEŠTINĚ
Washingtonu, souhlasí s Radou fiqhu a podle
ředitele národních komunikací Ibrahima
Hoopera má v plánu sledovat muslimské obavy
ze skenerů, než se rozhodne, jaké akce
podnikne dále.
“Cudnost je základním principem islámské víry,
je velice důležitá a vždycky byla,” říká pan
Hooper. “Lidé říkají, ‘Udělám cokoli pro
bezpečnost,’ jenže to zde není otázkou. Každý
chce být v bezpečí. Muslimové létají jako každý
druhý … můžete být chráněný a v bezpečí a
pořád si zachovat své právo na soukromí.”
'Neurčitá obrácená fotografie'
Aby zdůraznili anonymitu procesu, TSA uvádí,
že úředníci prohlíží obrazy na vzdáleném místě
a nikdy nevidí vlastní pasažéry. Co vidí na
m o n i to r e c h j e z e s y s t é m u a u to m a t i c k y
vymazáno, jakmile cestující projde prohlídkou.
Podle webové stránky TSA to, co úředníci vidí z
těla pasažéra spíše připomíná "kresbu uhlem"
nebo "rozmazaný fotografický negativ,” v
závislosti na přístroji, takto naznačující, že
soukromí cestujícího je zaručeno.
Rada fiqhu však nabádá přívržence, aby
požadovali osobní prohlídku jako alternativu. I
p a n Ho o p e r z C A I R o b h a j u j e z v ý š e n í
federálních dotací pro technologie
alternativního zobrazování, které nevyžadují
vizuální zobrazení, jako je "Puffer,” přístroj, jenž
umí identifikovat chemické částice na těle
osoby a analyzovat, zda jsou nebo nejsou
škodlivé.
Fotenos z TSA říká, že současné možnosti “by
neměly podstatně ovlivnit provoz u kontroly,”
uvádějíc výzkum TSA na 19 amerických
letištích, že zpoždění u nástupu je primárně
působeno prováděním prohlídek zavazadel.
Francouzští muslimové
zasaženi náboženskými
předsudky
Francouzští muslimové čelí značné
diskriminaci založené čistě na
náboženství namísto na zemi původu,
podle studie odhalené ve čtvrtek
francouzskými a americkými
badateli.
Studie "Jsou francouzští muslimové
diskriminováni ve své vlastní zemi?"
zjistila, že muslimové posílající životopisy v
naději na pracovní pohovory mají 2.5 krát
nižší šanci na pozitivní odpověď na svou
žádost než křesťané. Také ukázala, že
měsíční plat muslimů je průměrně o 400
euro nižší než u křesťanů. "Diskriminace
muslimských kandidátů přetrvávající na
francouzském trhu práce má proto zřejmě
ko n k r é t n í d o p a d n a j e j i c h ž i v o t n í
standard," uvádí studie.
Studie se považuje za první izolující islám
jako zdroj diskriminace na trhu práce.
Práce byla provedena dvěma profesory ze
Stanfordské univerzity, Davidem Laitinem
a Claire Adidou, a kolegyní ze Sorbonny,
Marie-Anne Valfort. Byla provedena ve
spolupráci s Francouzsko-americkou nadací
a f i n a n c o v á n a A m e r i c ko u n á r o d n í
vědeckou nadací. K určení zda muslimští
francouzští občané původem přistěhovalci
trpí specificky náboženskou diskriminací
badatelé vytvořili skoro shodné životopisy
pro dvě svobodné 24 leté ženy ze Senegalu.
Imigranti ze subsaharské Afriky "jsou
méně automaticky spojováni s islámem" v
kolektivní mysli, vysvětluje studie.
Dávky životopisů dvou žen, Marie Diouf a
Chadídži Diouf, a třetí ženy s typicky
francouzským jménem, Aurelie Menard,
byly rozeslány v odpověď na zveřejněné
nabídky míst v naději na pozvání k
pr vnímu pohovoru. Životopis Marie
uváděl období práce pomocné účetní v
Secours Catholique a dobrovolnou práci
pro francouzské skauty. Chadídžin uváděl
stejnou účetnickou práci v Secours
Islamique a dobro volnou práci pro
muslimské skauty. Marie obdržela 21
procent kladných odpovědí, Chadídža
obdržela 8 procent.
Jiná studie prověřovala 511 domácností
senegalského původu a zjistila, že
muslimové vydělávají průměrně o 400 euro
m ě s í č n ě m é n ě . Fr a n c i e , s n e j v ě t š í
západoevropskou muslimskou populací,
zápasí s tím jak lépe integrovat občany
původem přistěhovalce, hlavně muslimské
obyvatelstvo, jehož počet se odhaduje na 5
milionů, zejména z bývalých kolonií v
Severní Af rice. Existuje konkrétně
rozšířená obava, že někteří muslimové
kompromitují sekularismus, hodnotu
popsanou ve (pokračovanie na str. 6)
5

Mladá. Britka. Žena. Muslimka
Tisíce mladých britských žen žijících ve Velké Británii se rozhodují obrátit se na islám –
zde je několik jejich příběhů. Pro britské ženy je kontroverzní doba na nošení hidžábu,
základní muslimské pokrývky hlavy. Minulý měsíc se Belgie stala první evropskou zemí,
kde prošel zákon o zákazu burky (nejvíce zahalujících islámských závojů), přičemž ho
nazvali “hrozbou” pro ženskou důstojnost, zatímco Francie vypadá připravená, aby je
následovala. V Itálii byla na počátku tohoto měsíce muslimská žena pokutována
poplatkem 500 euro za nošení islámského závoje před poštou.
přesto, zatímco méně než 2 procenta
A populace nyní navštěvují týdně mši
Angli k ánsk é c í r k v e , p oč e t že n
konvertujících k islámu roste. V
Londýnské centrální mešitě v Regent’s Parku,
ženy tvoří zhruba dvě třetiny “nových muslimů”
kteří se zde oficiálně přiznávají k víře – a většina
z nich je mladší než 30 let. Statistika konverzí je
frustrujícím způsobem nesouvislá, ale v době
sčítání 2001 bylo v Británii přinejmenším
30000 britských muslimských konvertitů.
Podle Kevina Brice, z Centra pro výzkum
migrační politiky na univerzitě Swansea, se toto
číslo nyní může blížit 50000 – a většinou jde o
ženy. “Základní analýza ukazuje stoupající počet
mladých, univerzitně vzdělaných žen po
dvacítce a třicítce konvertujících k islámu,”
potvrzuje Brice. “Naše liberální, pluralistická
společnost 21.století znamená, že si můžeme
zvolit svoji kariéru, naši politiku – a můžeme si
zvolit a vybrat, kdo chceme být duchovně,”
vysvětluje dr. Mohammad S. Seddon, lektor
Islámských studií na univerzitě v Chesteru.
Na c h á z í m e s e v é ř e “ n á b o ž e n s k é h o
supermarketu”, říká.
Joanne Bailey
advokátka, 30, Bradford
“Když jsem prvně oblékla hidžáb do kanceláře,
byla jsem tak nervózní, že jsem postávala venku
a hovořila se svou dlouholetou přítelkyní po
telefonu, ‘Co u všech všudy všichni řeknou?’
Když jsem vstoupila, pár lidí se zeptalo, ‘Proč
máš šátek? Netušil jsem, že jsi muslimka.’ “Jsem
poslední osoba, u níž byste čekali, že se obrátí
na islám: Moje dětství bylo velice chráněné,
výchova dělnické třídy v Jižním Yorkshiru.
Sotva jsem muslima spatřila, než jsem se dostala
na univerzitu. “Ve svém pr vním místě v
advokátní firmě v Barnsley, jak si pamatuji, jsem
se zoufale snažila hrát roli mladé svobodné
kariéristky: posedlost dietou, nakupování a
chození do barů – ale nikdy jsem se necítila
opravdu příjemně. “Pak se jednoho odpoledne v
roce 2004 všecko změnilo: Povídala jsem si s
muslimským přítelem nad šálkem kávy, když si
povšiml malého zlatého křížku kolem mého
krku. Pravil, ‘Věříš tedy v Boha?’ Nosila jsem ho
více z módních než náboženských příčin a
řekla, ‘Ani ne, nemyslím,’ a on začal mluvit o své
víře. “Nejprve jsem ho odbyla, ale jeho slova mi
uvízla v hlavě. O několik dní později jsem se
přistihla, jak po internetu objednávám kopii
Koránu. “Chvíli mi trvalo, než jsem sebrala
odvahu, abych zašla na dámskou společenskou
událost pořádanou skupinou nových muslimů z
Leedsu. Pamatuji si postávání přede dveřmi s
m y š l e n ko u , ‘ C o t u k č e r t u d ě l á m ? ’
Představovala jsem si, že budou oblečené od
hlavy k patě v černých robách, co bych já, 25
letá blonďatá Angličanka, s nimi mohla mít
společného? “Ale když jsem vstoupila, žádná se
6
nehodila ke stereotypu utlačované muslimské
hospodyňky; byly všechny lékařky, učitelky a
psychiatričky. Zasáhlo mne, jak spokojené a
zabezpečené působily. Bylo to setkání s těmito
ženami, více než kterákoli z knih, co jsem četla,
co mne přesvědčilo, že chci být muslimkou. “Po
čtyřech letech, v březnu 2008, jsem pronesla
vyznání víry v domě přítele. Nejprve jsem byla
zneklidněná, že jsem neudělala správnou věc,
ale brzy jsem si oddechla – bylo to trochu jako
začínat v nové práci. “O několik měsíců později
jsem se posadila s rodiči a řekla, ‘Musím vám
něco říct.’ Bylo ticho a moje máma řekla,
‘Chystáš se stát muslimkou, že?’ Propukla v pláč
a pořád se ptala na věci jako, ‘Co se stane, až se
vdáš? Musíš se zahalovat? A co tvoje práce?’
Snažila jsem se ji ujistit, že to budu pořád já, ale
měla starosti o moje dobro. “Navzdory tomu,
co si většina lidí myslí, mne islám neutlačuje;
dovoluje mi být tou osobou, kterou jsem pořád
byla. Nyní jsem mnohem spokojenější a
vděčnější za věci, které mám. Před několika
měsíci jsem se zasnoubila s muslimským
právníkem, jehož jsem poznala na výcvikovém
kurzu. Nemá absolutně žádný problém s mou
k a r i é r o u , a l e j á s o u h l a s í m s i s l á m s ko u
perspektivou o tradičních rolích pro muže a
ženy. Chci se starat o svého manžela a děti, ale
zároveň chci svou nezávislost. Jsem hrdá, že
jsem Britka a jsem hrdá, že jsem muslimka – a
nevidím v tom vůbec žádný rozpor.”
Aqeela Lindsay Wheeler
hospodyně a matka, 26, Leicester
“Jako náctiletá jsem považovala veškeré
náboženství za patetické. Každý víkend jsem
trávila opíjením se v odpočinkovém středisku v
botách na podpatcích a minisukni. Můj názor
byl: jaký má smysl se omezovat? Žiješ jen
jednou. “Na univerzitě jsme vedla typickou
studentskou existenci, pití a chození do klubů,
ale pokaždé jsem se probouzela ráno s
kocovinou, a ptala se, oč jde? “Až ve druhém
roce jsem potkala Husseina. Věděla jsem, že je
muslim, ale zamilovávali jsme se, takže jsem
zametla celé to téma náboženství pod koberec.
Ale po šesti měsících vztahu mi řekl, že být se
mnou je "proti jeho víře’. “Byla jsem zmatená.
Tu noc jsem celou proseděla při čtení dvou knih
o islámu, co mi Hussein dal. Pamatuji si, že jsem
se rozplakala, protože jsem byla tak ohromená.
Myslela jsem si, ‘Toto by mohl být celý smysl
života.’ Ale měla jsem mnoho otázek: proč bych
si měla zahalovat hlavu? Proč nemohu jíst, co
mi chutná? “Začala jsem hovořit s muslimskými
ženami na univerzitě a ty naprosto změnily
moje hledisko. Byly vzdělané, úspěšné – a
vlastně shledávaly závoj osvobozujícím. Byla
jsem přesvědčena a o tři týdny později jsem se
oficiálně obrátila na islám. “Když jsem to o
několik týdnů později řekla mámě, nemyslím,
že to brala vážně. Udělala pár poznámek jako,
francouzské ústavě a prostředek k zajištění,
že všichni občané jsou si rovni. Laitin uvedl,
že studie značí, že "cílů sekularismu nebylo
ještě dosaženo ...," Laitin řekl, "V
současnosti nebyly jejich vlastní ideály zatím
realizovány."
Letáky u nádraží v Brně opět
útočí proti muslimům
Černožluté nálepky s protiislámským
p o s e l s t v í m o p ě t z a p l n i l y o ko l í
brněnského hlavního nádraží. Jsou
vylepeny na sloupech veřejného
osvětlení a zdech domů.
Na jedněch je znázorněna žena v burce a
pod ní nápis „Svoboda není zadarmo“. Na
jiných citace z deklarace lidských práv ve
žlutém poli a verše z koránu v černém poli,
které jsou s listinou lidských práv v rozporu.
„Nejenže jde o černý výlep, ale hlavně jde o
podporu skrytých předsudků,“ vysvětlil
důvody, proč letáky v ulicích pobuřují, Lukáš
Lhoťan z brněnské pobočky Libertas
Independent Agency.
K nelegálnímu výlepu se zatím nikdo
nepřihlásil, stejné nálepky jako v Brně u
nádraží se v minulých dnech objevily i v
jiných městských částech. „Pravděpodobně
je má na svědomí malá skupina lidí, která
systematicky prochází Brnem,“ dodal
Lhoťan. Pokud strážníci nebo policisté
nepřistinou nikoho přímo při vylepování
letáků, nemohou s plakáty nic dělat.
„Pachatel se hledá těžko a odstraňování
výlepu má na starosti radnice příslušné
městské částí,“ uvedla mluvčí brněnských
strážníků Denisa Kapitančiková.
Fórum OSN usiluje přemostit
rozdělení mezi Západem a
muslimy
Fórum OSN hledá utlumení mnoha
požárů, které nyní zuří mezi západním
a muslimským světem, v zahájení tento
týden v Riu, poprvé s účastí USA. Ale
diplomaté organizující třetí Fórum
Aliance civilizací, uvedli, že ohniskem
budou jemnější témata, spíše než
Američany vedené vojenské
ko n f ro n t a c e o d e h r á v a j í c í s e v
A f g h á n i s t á n u a Ir á k u , i z ra e l s k á
okupace palestinského území nebo
společenská témata viděná ve Francii a
dalších částech Evropy.
"Je obtížné říct, která témata jsou důležitější
než jiná, ale migrace a vzdělání jsou ve
zvláštním zájmu," uvedl jeden z organizátorů
události trvající od čtvrtka do soboty,
brazilský diplomat Jose Augusto Lindgren.
Avšak jedno téma na programu, internet,
bude zvláště (pokračovanie na str. 7)
‘Proč bys měla nosit šátek? Máš pěkné vlasy,’ ale
nevypadá, že chápe, co to znamenalo. “Moje
nejlepší kamarádka na univerzitě se ode mne
úplně odvrátila: nemohla pochopit, jak jsem
mohla jeden týden být venku v klubu a ten další
se všeho vzdát a obrátit se na islám. Příliš mne
spojovala se starým životem, takže jsem její
ztráty nelitovala. “Zvolila jsem si jména Aqeela,
protože to znamená ‘rozumná a inteligentní’ – a
takovou jsem usilovala se stát, když jsem se
před šesti lety obrátila na islám. Stala jsem se
naprostou novou osobou: všechno, co mělo co
dělat s Lindsay jsem vymazala z paměti.
“Nejtěžší bylo změnit způsob oblékání, jelikož
jsem vždycky sledovala poslední módu. Když
jsem si pevně zkoušela hidžáb, vzpomínám si na
sezení před zrcadlem s myšlenkou, ‘Co to
dělám, dávat si kus látky na hlavu? Vypadám
jako blázen!’ Teď se bez něho cítím nahá a jen
příležitostně sním za bílého dne o větru ve
vlasech. Jednou nebo dvakrát jsem se po
příchodu domů rozplakala, protože jsem se
cítila jako hastroš – ale to je jen marnivost. “Je
to úleva už necítit ten tlak. Nošení hidžábu mi
připomíná, že vše, co potřebuji, je sloužit Bohu
a být pokorná. Prošlo jsem i fází nošení niqábu
[obličejového závoje] poněvadž jsem
pociťovala, že je to vhodnější – ale může to také
vyvolávat problémy. “Když lidé vidí bílou dívku
s niqábem, uzavřou, že jsem se vykašlala na
vlastní kulturu a "následuji kupů Asijců’. Stalo
se mi, že na mne náciletí kluci křičeli na ulici,
‘Sundej si tu s*** z hlavy, bílý pancharte.’ Po
bombardování Londýna jsem se bála chodit po
ulici ze strachu z odplaty. “Většinou jsem vedla
šťastný život. Vzala jsem si Husseina a teď
máme ročního syna, Zakira. Snažíme se
dodržovat muslimské role: Jsem především
hospodyně a matka, zatímco on chodí do práce.
Snívala jsem o úspěšné kariéře psycholožky, ale
teď už si to nepřeji. “Stát se muslimkou určitě
nebyla snadná cesta ven. Tento život může
někdy působit jako vězení s tolika pravidly a
omezeními, ale my věříme, že budeme
odměněni v posmrtném životě.”
Catherine Heseltine
učitelka v mateřské školce, 31, severní Londýn
“Kdybyste se mne ve věku 16 let zeptali, zda
bych chtěla být muslimkou, řekla bych, ‘Ne,
díky.’ Byla jsem dost spokojená s pitím,
chozením na večírky a zapadala mezi své
přátele. “Vyrůstající v Severním Londýně, doma
jsme nikdy neprovozovali náboženství. Vždycky
jsem si myslela, že je to trochu staromódní a
bezvýznamné. Ale když jsem potkala svého
budoucího manžela, Syeda, v šestém ročníku,
zpochybnil všechny moje domněnky. Byl mladý,
muslim, věřil v Boha – a přesto byl normální.
Jediný rozdíl byl, že na rozdíl od ostatních
náctiletých chlapců, nikdy nepil. “O rok později
jsme byli po uši zamilovaní, leč rychle jsme si
uvědomili: jak bychom mohli být spolu, když on
je muslim a já ne? “Před potkáním Syeda jsem
ve skutečnosti neuvažovala v co věřím; svůj
řadový agnosticismus jsem nabrala osmózou.
Takže jsem začala číst několik knih o islámu ze
zvědavosti. “Na počátku mne Korán oslovil na
intelektuální úrovni; emocionální a duchovní
stránky přišly později. Zamilovala jsem si jeho
výklady přírodního světa a objevila, že před
1500 lety dal islám ženám práva, které zde na
Západě neměly až donedávna. To bylo zjevení.
“Náboženství nebylo prostě ‘supr’ věcí k
přemýšlení, takže po tři roky jsem chovala svůj
zájem o islám v soukromí. Ale první rok na
univerzitě jsme se Syed a já rozhodli vzít – a já
jsem věděla, že je čas to říct rodičům. První
reakcí mojí mámy bylo, ‘To spolu nemůžete
nejprve jen žít?’ Dělalo jí starosti, že spěchám
do manželství a role ženy v muslimských
domácnostech – ale nikdo si neuvědomil, jak
vážně ber u svou náboženskou konverzi.
Pamatuji si, jak jsem šla s tátou na večeři a jak
říkal, ‘Do toho, dej si sklenku vína, já to Syedovi
nepovím!’ Hodně lidí předpokládalo, že se
obracím na islám, abych potěšila jeho rodinu,
ne protože v to věřím. “Později toho roku jsme
měli ohromnou bengálskou svatbu a nastěhovali
jsme se do společného bytu – ale rozhodně jsem
nebyla připoutána ke kuchyňskému dřezu.
Dokonce jsem ani nenosila hidžáb, pro začátek,
a namísto toho jsem nosila pirátský šátek nebo
klobouk. “Dostávalo se mi určité pozornosti od
kluků, když jsem chodila do klubů a do barů, ale
musela jsem to nechat být. Postupně jsem
přijala islámský způsob myšlení: Chtěla jsem,
aby mě lidé posuzovali dle mé inteligence a
povahy – ne proto, jak vypadám. Bylo to
posilující. “Nikdy dříve jsem nebyla součástí
náboženské menšiny, takže to bylo velké
přizpůsobení, ale moji přátelé byli velmi
chápaví. Někteří byli trochu v šoku: ‘Cože,
žádné pití, žádné drogy, žádní muži? To bych
nemohla!’ A chvíli to trvalo pánským přátelům
na univerzitě zapamatovat si věci jako už mne
nelíbat na tvář na rozloučenou. Musela jsem
říkat, ‘Pardon, je to muslimská záležitost.’
“Postupem času jsem se vlastně stala mnohem
nábožnější, než můj manžel. Začali jsme se
vzdalovat i v jiných věcech. Na konec, myslím,
že odpovědnost manželství na něj byla moc;
vzdálil se a nezapojoval se. Po sedmi společných
letech jsem se rozhodla rozvést. “Když jsem se
nastěhovala zpět k rodičům, lidé byli
překvapeni, že pořád chodím kolem se šátkem.
Ale pokud něco, být sama posílilo mou víru:
Počala jsem dostávat smysl jako muslimka sama
o sobě, nezávisle na něm. “Islám mi dal směr a
smysl. Spolupracuji s Muslimskou komisí
veřejných záležitostí, a vedu kampaně proti
islámofóbii, diskriminaci žen v mešitách,
chudobě a situaci v Palestině. Když nás lidé
nazývají ‘extrémisty’ nebo ‘temné podhoubí
britské politiky’, myslím, že je to prostě směšné.
V muslimské komunitě je mnoho problémů, ale
když se lidé cítí být v obklíčení, činí to pokrok
ještě obtížnějším. “Pořád se moc cítím být
součástí bílé britské společnosti, ale jsem také
muslimka. Chvíli to trvalo skloubit tyto dvě
identity dohromady, avšak nyní se cítím
sebevědomě taková, jaká jsem. Jsem součást
obou světů a nikdo mi to nemůže vzít.”
Sukina Douglas
básnířka mluveného slova, 28, Londýn
“Než jsem nalezla islám, moje zraky byly pevně
upřeny na Afriku. Vyrostla jsem v Rastafarianu a
mívala jsem bláznivé dlouhé dredy: jednu
polovinu blond a druhou černou. “Pak, v roce
2005, se můj bývalý přítel vrátil z cesty do
Afriky a oznámil, že se obrátil na islám. Zuřila
jsem a řekla mu, že ‘přichází o své africké
kořeny’. Proč se snažil být Arabem? Bylo to tak
dobře načasováno, po poprasku na stránce
Fa c e b o o k u p r o p a g u j í c í k a r i k a t u r y
i s l á m s k é h o p r o r o k a Mo h a m m e d a .
Spuštěna v roce 2005, Aliance civilizací
směřuje ke smetení nedorozumění a
předsudků mezi kulturami. Propast mezi
Západem a muslimy leží v srdci této
ambice, ale Fórum usiluje i o širší hledisko,
zabírajíce všechny civilizace a kultury, které
by mohly být protipólní. Fórum
odstartoval bývalý šéf OSN Kofi Annan,
spolu s vládami Španělska a Turecka. Účast
Spojených států z nich dělá 119.člena
seskupení, sečteme-li všechny podílející se
země a mezinárodní organizace.
Washington podepsal jménem prezidenta
Baracka Obamy. Jeho předchůdce, George
W. Bush, Fórum OSN kritizoval. Lindgren
uvedl, že členství USA "je součástí snahy
spojit přes 100 zemí dlouhodobým cílem:
že kultury se lépe poznají skrze malé a
velké iniciativy". "Myslím, že jsme
pokročili, ale je to dlouhodobý úkol."
Brazilský prezident Luiz Inacio Lula da
Silva, v předem nahraném uvítacím vzkazu
pobídl ty, co se konference v Riu účastní,
aby "překonali svůj strach z neznámého a
viděli svět jinak." Toto nabádání měli
vyslechnout generální sekretář OSN Ban
Ki-moon a devět hlav států a vlád
vedoucích jednání. Patří mezi ně španělský
premiér Jose Luis Zapatero, který přišel s
myšlenkou na Alianci civilizací a prezidenti
Cristina Kirchner z Argentiny, Evo
Morales z Bolívie, Pedro Pires z Cape
Verde, Abdoulaye Wade ze Senegalu a
Danilo Tuerk ze Slovinska.
Také se účastní premiéři z Haiti, Jean-Max
Bellerive, Portugalska, Jose Socrates, a
Turecka, Recep Tayyip Erdogan. Lindgren
uvedl, že ve smyslu programu
nasměrovaného na migraci, bylo dozajista
"těžké si myslet, že Aliance požívá vlivu na
vládní politiku," ale vyjádřil naději, že
Fórum by mohlo "povzbudit dobrou praxi"
v této obla sti. Příkladem tako vých
standardů byla nedávná legalizace
nepřihlášených imigrantů v Brazílii, uvedl –
velice vzdálená od represivního postoje
zaujatého americkým státem Arizona,
který se zdá zasahovat proti Mexičanům
překračujícím jeho hranici. Fórum v Riu
mělo téma napadnout debatou okolo
kulatého stolu pohlížeje na "imigranty jako
agenty změny a rozvoje." Téma vzdělávání
zatím mělo trvat na "podporování výuky
bez stereotypů," dodal Lindgren.
7
cizí pro můj způsob života. Pokaždé, když jsem
viděla muslimskou ženu na ulici, myslela jsem
si, ‘Proč se musí tak zahalovat? Není jim
horko?’ Připadalo mi to opresivní. “Islám byl
už v mém podvědomí, ale když jsem na
univerzitě začala číst autobiografii Malcolma
X cosi se uvnitř mne otevřelo. Jednoho dne
jsem řekla své nejlepší kamarádce, Muneeře,
‘Zamilovala jsem se do islámu.’ Zasmála se a
řekla, ‘Buď ticho, Sukino!’ Začala zkoumat
islám, aby mi ukázala, že se mýlím, ale dost
brzy začala také věřit. “Vždy jsem byla vášnivá,
co se týče ženských práv; neexistoval způsob,
jak bych vstoupila v náboženství, které by
usilovalo mne ponížit. Takže když jsem
narazila na knihu marocké feministky,
rozmotala všechny mé negativní názory: Islám
n e u t l a č u j e ž e n y ; l i d é a n o . “ Ne ž j s e m
konvertovala, provedla jsem pokus. Zahalila
jsem se do dlouhé cikánské sukně a šálu a šla
ven. Ale necítila jsem se jako hastroš; cítila
jsem se krásně. Poznala jsem, že nejsem
sexuální zboží, po kterém mají muži prahnout;
chtěla jsem být souzena pro to, jak přispívám
duševně. “Muneera a já jsme pronesly šahada
[vyznání víry] o několik měsíců později, a já
jsem si ostříhala dredy jako projev obnovy: byl
to začátek nového života. “Jen tři týdny po naší
konverzi došlo k bombardování ze 7.července;
najednou z nás byl veřejný nepřítel číslo 1.
Nikdy dřív jsem v Londýně nezakusila
rasismus, ale v týdnech po bombardování na
mne lidé házeli vejce a říkali, ‘Vrať se do své
země,’ přestože toto byla má zem. “Nesnažím
se vyhnout tomu, kdo jsem. Někteří lidé se
oblékají arabským nebo pákistánským stylem,
jenže já jsem Britka a z Karibiku, takže můj
národní šat je Primark a Topshop, vrstvený s
barevnými šátky z charitativního obchodu.
“Šest měsíců po konverzi jsem se vrátila ke
svému bývalému příteli a teď jsme manželé.
Naše role doma jsou odlišné, protože jsme
odlišní lidé, ale nikdy by se nesnažil mi
poroučet; takto jsem nebyla vychována. “Než
Sledování televize je 'špatné pro děti'
Dětem mladším dvou let by nemělo být
vůbec dovoleno sledovat televizi, tvrdí
odborníci. Starší děti by se neměly dívat
v í ce n e ž d v ě h o d i n y d e n n ě , u v e d l i
badatelé z Dětské nemocnice a
regionálního lékařského centra v Seattlu.
Každá hodina před televizí zvyšuje u dítěte
riziku poruchy pozornosti o 10%, ukázal jejich
výzkum v pediatrickém žurnálu. Studie 1345
dětí ukázala, že tři hodiny televize denně
zvyšují pravděpodobnost poruchy u dětí o
30%. Dr. Dimitri Christakis v Dětské
n e m o c n i c i s t u d i i v e d l . Pr a v i l : " Mo z e k
novorozence se vyvíjí velice rychle během
prvních dvou až tří let života. Je to skutečně
pevně spojeno." Děti, které byly vystaveny
nerealistickým úrovním stimulace v mladém
věku to nadále zakoušejí v pozdějším životě a
mají problém se vypořádat s pomalejším
tempem ve škole a s domácími úkoly, uvedl.
"Televize může způsobit, že vyvíjející se mysl
zakouší nepřirozené úrovně stimulace," pravil.
Toto bylo zhoršeno rychlou výměnou obrázků,
kterou televizní tvůrci používají, aby udrželi
jsem našla islám, byla jsem rebelem bez příčiny,
leč teď mám v životě smysl: Umím označit své
chyby a pracovat za to, abych se stala lepší
osobou. Pro mne znamená být muslimkou
přispívat společnosti bez ohledu na to, odkud
jste přišli.”
Catherine Huntley
maloobchodní prodavačka, 21, Bournemouth
“Moji rodiče si vždycky mysleli, že jsem divná,
dokonce ještě předtím, než jsem se stala
muslimkou. Jako mladší náctiletou mne našli
sledující televizi o pátečním večeru a řekli, ‘Co
děláš doma? To nemáš žádné přátele, s nimiž
bys šla ven?’ “Pravdou bylo: Alkohol mi
nechutnal, nikdy jsem nezkusila kouřit a kluci
mě nezajímali. Mysleli byste si, že jsem byla
potěšená. “Odjakživa jsem byla dost duchovní
osoba, takže jakmile jsem začala studovat islám
ve svém prvním roce GCSE, cosi prostě
zaklaplo. Trávila jsem každou pauzu na oběd
čtením o islámu na počítači. Měla jsem klid na
duši a na ničem jiném už nezáleželo. Byla to
podivná zkušenost – našla jsem se, ale ta osoba,
kterou jsem našla, nebyla jako nikdo jiný, koho
jsem znala. “Stěží jsem dříve viděla muslima,
tudíž jsem neměla žádné předsudky, ale moji
rodiče nebyli tak otevřené mysli. Schovávala
jsem všechny muslimské knihy a šátky v
prádelníku, protože jsem, byla vystrašená, že je
najdou. ”Když jsem to řekla rodičům, byli
zděšení a řekli, ‘Promluvíme si o tom, až ti
bude 18.’ Ale moje vášeň pro islám jen vzrostla.
Začala jsem se oblékat skromněji a o ramadánu
jsem se tajně postila. Tehdy jsem byla docela
dobrá ve vedení dvojího života, ale jednoho
dne, kdy mi bylo 17, jsem už nemohla dál čekat.
“Vy plížila jsem se z domu, s hidžábem
zastrčeným v tašce, a nasedla na vlak do
Bournemouthu. Musela jsem vypadat jako
naprostý blázen, oblékající si ho ve vagonu,
používající víko odpadkového koše jako
zrcadlo. Když mi postarší dvojice věnovala
pozornost malých dětí, dodal doktor
Christakis. Rodiče byli dotazováni na sledovací
návyky svých dětí a požádáni, aby ohodnotili
jejich chování ve věku sedmi let na škále
podobné té, jíž se užívá při diagnóze poruch
pozornosti. Mladí, kteří sledovali nejvíce
televize byly nejvíce rizikoví v hodnocení uvnitř
10% pro poruchy koncentrace, impulzívnost,
n e k l i d a s n a d n é z m a t e n í . Fr e d e r i c k
Zimmerman z Univerzity Washington v
Seattlu, další z autorů, uvedl, že je nemožné
určit "bezpečnou" úroveň sledování televize
pro děti ve věku od jednoho do tří let. "Každá
hodina je dodatečné riziko. Můžete říct, že
neexistuje bezpečná úroveň, jelikož existuje
malé ale stoupající riziko s každou hodinou,"
uvedl. "Je to kompromis. Někteří rodiče možná
budou chtít riskovat. My jsme v tomto smyslu
nenašli bezpečnou hranici." Mezi třemi až pěti
procenty dětí v USA je diagnostikováno s
poruchou nedostatku pozornosti.Badatelé
uznali, že studie může být problematická,
jelikož názory rodičů nemusejí být opravdu
přesné. Také nebylo možné zjistit, zda děti již
poruchu pozornosti neměly dříve, než je pro to
nalákali na sledování televize.
ošklivý pohled, nevadilo mi to. Poprvé v životě
jsem se cítila sama sebou. “Týden po konverzi
máma napochodovala do mého pokoje a řekla,
‘Máš mi co říct?’ Vytáhla můj doklad o konverzi
z kapsy. Myslím, že v té chvíli měli raději najít
něco jiného – drogy, cigarety, kondomy –
poněvadž to mohli přinejmenším přisoudit
pubertálnímu vzdoru. “Viděla jsem v jejích
očích strach. Nemohla si dát dohromady, proč
jsem se chtěla vzdát svojí svobody kvůli cizímu
náboženství. Proč bych se chtěla připojit ke
všem těm teroristům a sebe vražedným
útočníkům? “Bylo těžké být muslimkou v
domě mých rodičů. Nikdy nezapomenu na
jeden večer, na přední straně novin byly dvě
ženy v burkách a oni začali žertovat, ‘Tohle
bude brzy Catherine.’ “Nelíbilo se jim ani, že
se modlím pětkrát denně; mysleli, že je to
‘posedlost’. Modlívala jsem se hned přede
dveřmi své ložnice, takže máma nemohla vejít
dovnitř, ale vždycky volávala nahoru,
‘Catherine, chceš šálek čaje?’ tak, abych to
musela přerušit. “O čtyři roky můj děda stále
říká věci jako ‘Muslimské ženy musí chodit tři
kroky za svými manžely.’ Opravdu mě to zlobí,
protože to je kultura a nikoli náboženství. Můj
snoubenec, kterého jsem potkala před osmi
měsíci, je z Afghánistánu a věří, že muslimská
žena je perla a její manžel je lastura, která ji
chrání. Vážím si tohoto staromódního způsobu
života: Jsem ráda, že až se vezmeme, postará se
o placení účtů. Stejně jsem vždycky chtěla být
v domácnosti. “Provdat se za Afgánce bylo
třešničkou na dortu pro mé rodiče. Teď si
myslí, že jsem naprostý blázen. Je účetní a
mluví správnější angličtinou než já, ale to je
nezajímá. Svatba bude v mešitě, tudíž si
nemyslím, že přijdou. Bolí mne myšlenka, že
nikdy nebudu mít pohádko vou svatbu,
obklopena svou rodinou. Avšak doufám, že můj
nový život s manželem bude mnohem
šťastnější. Vytvořím si domov, jaký jsem vždy
chtěla, bez pociťování bolesti, že mne lidé
odsuzují.”
© AL-ISLÁM
Vydáva: Islamská nadácia na Slovensku
P.O.Box 247
814 99 Bratislava I
Slovenská republika
Web: www.islamweb.sk
Email: info@islamweb.sk
Telefón: +421 944 560 161
Bankové EUR: 484716063 / 7500 (ČSOB)
spojenie: USD: 484715853 / 7500 (ČSOB)
Islamské kultúrne centrum Córdoba
Obchodná 31, 814 86 Bratislava I.
Islámská nadace v Brně
Vídeňská 38a, 639 00 Brno
Tel.: +420 543 243 352
Fax: +420 543 243 594
Email: brno@muslim.cz
Islámská nadace v Praze
Blatská 1491, 198 00 Praha 9
Tel.: +420 281 918 876
Fax: +420 281 917 414
Email: praha@muslim.cz