Anatomie a fyziologie

(1. sem.; MUDr. Miroslav Orel)

Úvod
biologie - věda o živých organismech
somatologie - stavba a fce lid. org.; didaktický obor

biologické vědy:
• morfologické (tvar, vývoj, stavba živých org.)
• anatomie - makroskop. metoda, zkoumá, co je vidět, hl. metoda pitva; tvar, vývoj, stavba,
velikost org.
• histologie - mikroskop. obor; stavba tkání a orgánů
• cytologie - buňka a buň. organely
• embryologie - vývoj zárodku
• funkční (popis funkcí, stanovení norem; Č orgánů a organismů jako celků)
• fyziologie - nauka o funkcích orgánů, organismu; řízení Č
• biofyzika - fyzikální změny při Č, působení fyzikálních vlivů na org.
• biochemie - chem. složení, reakce; patří sem např. toxikologie
• genetika - o dědičnosti a proměnlivosti org.; vývoj a původ org.

Buňka - stavba, fce, organely

buňka:
• základní stavební a funkční jednotka; nejmenší anat. celek schopný samost. života
• staveb. prvky - membrány, vlákna a hrudkovité částice
• organely - funkční jednotky buňky
• základní fce - uchovat DNA a reprodukovat se; podle DNA syntéza bílkovin pro sebe i celý org.;
udržovat stálost vnitřního prostř. řízené výměny látek a energií
• člověk má 75x10 buněk - spolupracují a tvoří jediný funkční celek
18

cytoplazmatická membrána
• stále se mění, přeskupuje (tzv. tekutá mozaika)
• tuk, bílkoviny, tuk; na povrchu bílk. receptory
• odděluje b. od okolí, transport: něco volně (difuze), větší částice pomocí kanálků, ještě větší jsou
fagocytovány (endocytóza - pino - a fago-), ven - exocytóza

jádro (nucleus)
• ohraničené jadernou membránou
• skoro ve všech buňkách (erytrocyty nemají)
• obsahuje většinu gen. info (zbytek mitochondrie)
• uložena ve struktuře DNA, dána pořadím ATCG, obs. 10 genů
5

• rozložená dvoušrobovice jedné buňky = 170 cm

• rozdělená do chromozomů
• jadérko (nucleolus) - kulovité tělísko, tvoří se zde rRNA; mizí v době dělení buňky, pak se zase
vytváří
• chromozomy - bílkovinný obal + molekuly DNA; somatické buňky 46 chrom., pohl. 23
• řazeny do karyotypu
• v době dělení je každý tvořen dvěma dceřinými chr., spojené v místě centromera
• na konci telomery - bio hodiny; po každém dělení se trochu zkrátí a při dosažení jisté meze
se zahájí programovaná autodestrukce buňky (telomeráza - enzym, který umí po dělení
chromozom nastavit; mají nádorové buňky)

1
cytoplazma - bun. tekutina
cytoskelet - síť vláken a trubiček, kostra buňky; stále se přestavuje; transport látek, tvar a event.
pohyb buňky

endoplazmatické retikulum
• navzájem propojené kanálky a váčky
• drsné (s ribozomy), hladké
• obsahuje enzymy - upravují všechno, co se dostane dovnitř
• transportní fce, zásobárna minerálů
• transport bílkovin vzniklých v rib. do Golgiho komplexu

ribosomy
• vznikají v jadérku, tvořeny rRNA a bílkovinami
• syntéza bílkovin
• volné n. vázané na endo. retikulum

Golgiho komplex
• kanálky a váčky
• bílkoviny vzniklé v ribos. a upravené v endo. ret. se zde dotvářejí do definitivní podoby
• transport bílkovin ven - buď do buňky k jejím potřebám, nebo mimo b.

lyzosomy
• váčky
• obs. enzymy, rozkládají bio materiál

mitochondrie
• energetické centrum b.
• kolem membrána, vnitřní část je vychlípená dovnitř - tvoří neúplné přepážky
• enzymy pro oxidaci látek - tvorba energie, skladuje se mj. do ATP a pak cestuje po b.
• vlastní DNA a RNA - schopné samostatné reprodukce

Buňka - životní cyklus, diferenciace

živ. cyklus - období metabolické aktivity a období dělení buňky

• většina b. lid. těla se dělí po celý život
• nedělí se červ. krv.; neurony se přestávají dělit krátce po porodu (objeveny kmenové b. v mozku,
které umějí produkovat nové neurony)

mitóza (nepřímé dělení)

• vznikají 2 dceřinné b. s identickou gen. výbavou
• zvětšuje se počet organel, DNA se seskupuje, mizí jadérko, rozpadá se jaderná membrána;
chromozomy se podélně štěpí; nové chromozomy na póĺy buňky, ostatní organely se rozdělují
náhodně, buňka se zaškrtí
• dělení zastavují cytostatika

meióza (redukční dělení)

• b. má poloviční genetickou výbavu (pohl. buňky)

diferenciace (specializace b.)

• tvarové a funkční rozlišení b.
• z oplodněného vajíčka vznikají všechny b. organismu
• specifická fce dané buňky je dána aktivovanou částí gen. info
• většinou nevratný proces - určen v době zárodku (neplatí pro např. bílé krvinky)

2
zánik buněk
• nekróza - b. zaniká v důsledku nepříznivých fyzikálních, chem. aj. podmínek
• apoptóza - fyziologický proces, plánovaná sebedestrukce b.

cokoli se v b. děje, je účelné - i jejich zánik (> nádor. b.)

Tkáně - charakteristika jednotl. typů

stavební hierarchie organismu: buňka > tkáň > orgán > orgánová soustava > organismus

člověk je nedělitelný bio-psycho-sociální komplex

tkáň
• soubor buněk přibl. stejného tvaru a stejné fce
• výsledek specializace buněk
• epitelová, pojivová, svalová, nervová a tekutá - krev
• jejich soubor je orgán

epitel
• tkáň složená z buněk, naléhajících těsně na sebe
• podle tvaru:
• plochý, cylindrický, kubický
• podle počtu vrstev: jedno- a vícevrstevnatý
• podle funkce:
• krycí a výstelkový - chrání vnitřní a vnější povrch těla a orgánů (tvoří kůži, vnitřní stěny org.)
• žlázový - schopen přijímat a zpracovávat látky a výsledný produkt vylučovat; funkční základ
žláz
• resorpční - příjem a zpracování látek, transport do cév (vnitřní povrch dutých org.)
• smyslový - b. citlivé na fyz. n. chem. podněty; vzruchy předává dále (v sítnici, vnitřním uchu)

pojivo
• buňky + velké množství mezibun. hmoty - v ní kolagenní a elast. vlákna (pevnost a pružnost),
minerály, sůl (P, Ca)
• vazivo
• tuhé (šlachy, vazy), řídké, elastické, tukové (podkoží) a lymfiodní (mízní uzliny)
• chrupavka
• nemá cévy ani nervy
• sklovitá (kloubní pouzdra, dých. trubice), elastická (ušní boltce), vazivová (meziobratlové
destičky)
• kostní tkáň
• základ kosti; 65% minerální látky, zbytek bílkoviny; v dětství více org. látek, ve stáří více
minerálů

svalová tkáň
• základní vlastností je schopnost smrštění - kontrakce - díky myofibrilám
• hladká
• podlouhlé jednojaderné b., inervována vegetativními (vegetativní = udržující život, růst a fci
mimovolně) nervy > vůlí neovladatelná tkáň
• srdeční
• síťovitá struktura, řízeno NS, hormonálně a umí též samo vykonávat aktivitu
• příčně pruhovaná
• vícejaderná vlákna, ovl. vůlí; kosterní svalstvo a žvýkací svaly
• bílkoviny aktin a myozin - zasouvají se do sebe, vidět jako pruhy

3
nervová tkáň
• schopnost vytvářet, přijímat a vést vzruchy
• zákl. jednotkou je neuron - tělo, dostředivé dendrity, odstředivý axon (délka 0,0001mm -1,2m)
• (kdyby tělo neuronu bylo jako pomeranč, pak rozvětvené dendrity zaberou plochu velikosti
obývacího pokoje a neurit bude dlouhý 1,7km)
• gliové b. - výživa, opora, obrana neuronů

regenerace tkání
• závisí na cévním zásobení tkáně a schopnosti daných buněk se dělit
• epitely s výjimkou smyslového se hojí dobře
• pojivové tkáně - vazivo dobře, chrupavka špatně, kost pomalu
• svalová tkáň - poškoz. sval. buňky většinou nahrazeny vazivem, funkčně se obnovuje pouze
hladká svalovina
• nervová tkáň - neurony se nedělí, bývají nahrazeny gliemi; kmenové b.?

homeostáza
• je jednak stav, jednak procesy
• rovnováha, stálost vnitřního prostředí + procesy, které tuto stálost zajišťují - existují vždy dva
protichůdné mechanismy
• např. množství vody, teplota, koncentrace prvků, …

Krev - složení a funkce, krevní plazma

krev
• tekutá tkáň, skl. se z plazmy a krevních buněk
• tvoří 7-10% hmotnosti těla; 4,5 - 6l
• nerovnoměrně rozdělená - nejvíce v žilách, svalech a plicích
• u obratlovců koluje v uzavřeném systému trubic
funkce:
• udržování homeostázy - transport dýchacích plynů (O2 do tkání, CO2 z tkání), rozvod živin a
odvod zplodin, rozvod tepla, protilátek, hormonů, vitamínů, minerálů

krevní plazma
• tekutá složka krve, tvoří cca 55% objemu krve
• anorganické látky - voda (90%) a minerály - Na, Cl, P, Fe, K
• organické látky - bílkoviny - transport, enzymy; cukry a aminokyseliny
• pH optimálně 7,4 ± 0,04; mezní hodnoty pro přežití 7,0-7,8

Červené krvinky a krevní destičky - stavba a fce

erytrocyty
• tvar promáčknutého piškotu - mohou se deformovat a dostávat do kapilár
• bezjaderné b., v žilách 100-120 dní, za tu dobu urazí cca 1000 km
• v začátku nitroděl. vývoje se tvoří ve slezině a v játrech, od 20. týdne se přidává kostní dřeň, která
přejímá veškerou krvetvorbu ve 4-5 letech
• 4-5 x 10 /l > muži víc, protože testosteron zvyšuje produkci erytropoetinu - růst. faktoru pro vznik
12

č. krv.; produkci erytropoetinu stimuluje rovněž potřeba tkání pro O2

• (staré krvinky jsou likvidovány ve slezině, nevyužitelné barvivo se v játrech mění na žlučové barv.)

hemoglobin
• F (plod); A (dosp. jed.)
• červ. kr. barvivo, má 4 atomy železa, které váží kyslík
• váže i CO2, ale mnohem lépe CO - ten obsadí hemogl., který tak nemůže plnit své fce
• 150g/l, roční produkce 2,5-3kg

4
trombocyty
• počet u M a Ž stejný - 150-300 x 10 /l, žijí asi 4 dny
9

• úlomky megakaryocytu v kost. dřeni

• trombopoetin - faktor pro růst destiček
• obsahují váčky, kde jsou látky nezbytné pro srážlivost krve

Zástava krvácení = hemostáza

1. reakce cév - reflexní smrštění (vazokonstrikce)
2. destičky
• shlukují se a spojují - vytvářejí prstovité výběžky, těmi se zaklesnou a vytvoří provizorní zátku
- trombus
• trombus není schopen uzavřít cévu trvale, při vzestupu tlaku je vytlačován z rány; postupně
zpevňován vlákny fibrinu
3. vlastní srážení krve
• = hemokoagulace - reakce, kdy se krev mění v netekutý gel
• bílkovina kr. plazmy - rozpustný fibrinogen, se mění v nerozpustný fibrin, jehož vlákna tvoří
kostru definitivního trombu
• jakmile je stěna cévy opravena, trombus se rozpouští

špatná fce srážení:

• hemofilie - dědičná choroba, nízká srážl. - silné krvácení z malých poranění
• trombóza - chorobně velká srážlivost; putující utržený trombus = embolus > ucpe cévu, nezásobí
se tkáň - embolie

Krevní skupiny

• buňky obsahují v membránách antigeny - antigen je látka, kterou rozpoznává a na níž reaguje im.
systém
• č. krvinky obsahují antigeny naz. aglutinogeny A a B (aglutinace = shlukování krv.), patří mezi
cukry - glykoproteiny

kr. skupina aglutinogen aglutinin (protilátka proti jiným skupinám)

A A anti B
B B anti A
AB AB --
0 H anti AB

• pokud se smíchají různé krevní skup., dojde ke shluk. erytrocytů a posléze k jejich hemolýze

Rh faktor
• nazván podle pokusů s Maccacus rhesus
• systém dalších antigenů
• tvořen třemi antigeny DCE a dce; kdo má aglutinogen D, je Rh+ (většina populace)
• protilátky tvoří pouze Rh-, pokud se setká s Rh+ krvinkami - při transfuzi nebo těhotenství
• matka Rh- a dítě po otci Rh+ > normálně se krev matky a plody nemísí, ale při porodu nebo
potratu se může do krve matky dostat Rh+ a ona začne produkovat protilátky > ohroženo další
těhotenství, je-li dítě opět Rh+
• řeší se podáváním antiD séra matce po porodu - zlikviduje všechny Rh+ krvinky a org. matky
nestihne vytvořit protilátky

5
 Bílé krvinky - druhy a funkce

•
9
4-9 x 10 /l
• adhezivita (přilnavost) a schopnost pohybu
• komunikují mezi sebou pomocí cytokinů
• hl. skupiny - granulocyty (mají v cytoplazmě barvitelné hrudky) a agranulocyty

granulocyty
• část jich je volně v krvi, část cestuje po stěnách cév, některé přecházejí do tkáně a pak zas zpátky
• neutrofilní - neutrální barviva; nejv. zastoupení, profesionální fagocyty
• eosinofilní - kys. barviva; důležité v alerg. reakcích, boj proti parazitům, také fagocytují
• basofilní - zásaditá barviva; zdroj látek, kt. se uvolňují při zánětech

agranulocyty
• monocyty - vycestují do tkáně, kde zůstavují a mění se v makrofágy - fagocytují
• lymfocyty
• B
• vznikají a dozrávají v kostní dřeni
• po aktivaci se mění v tzv. plazmatické b. - jsou zdrojem protilátek
• T
• podle thymus - brzlík, kde se dotvářejí u dětí
• T cytotoxické - aktivní zabijáci, rozeznají cizorodé i vl. napadené buňky a aktivně je
likvidují (naváží se na ně a naruší jejich stěnu)
• T helper - spolupracují a aktivizují b., role v imunitní odpovědi
• T supresorové - tlumí imunitní odpověď > rovnováha
• NK - natural killer (= nulové)
• přiroz. zabiják - umí rozpoznat vlastní poškozené, přestárlé a nádorové b., které vznikají
v každém organismu
• dlouhodobý stres a zármutek snižuje počet NK b.

HIV
• původce nemoci AIDS - získaný syndrom selhání imunity; v r. 2000 ve světě nakaženo 37 mil.
osob; krev a tělní sekrety; ovl. i mozk. b.
• cílem viru jsou TH lymfocyty
• likviduje aktivní obranyschopnost a nemocní umírají na banální choroby (nachlazení) nebo vzácné
nádory
• přichytí se na TH n. jinou b.; nese v sobě RNA a pomocí enzymu ji přepíše do DNA a tu zabuduje
do gen. info napadené buňky; tento provirus může zůstat dobu pasivní
• při reprodukci napadené b. se tvoří nové viry

Imunita - význam; nespecifická (vrozená) imunita + specifická imunita

imunita
• schopnost org. bránit se proti patogenním a cizorodým látkám, udržuje kontinuitu
• působí jako celek a didakticky je dělena na nespec. a specifickou
• přehnaná reakce > alergie
• autoimunita - likvidace vl. tkání - DM I. - juvenilní (hl. děti) > vlastní im. systém zlikviduje buňky
produkující inzulín
• estrogeny zvyšují im., testosteron snižuje

nespecifická imunita
• zaznamená cizí materiál a nastartuje rychlé obranné děje; nevadí, pokud se org. s danou látkou
nikdy předtím nesetkal
• systémy nespec. im.:

6
 • kůže - mechanická zábrana, chemicky (látky v potu); sliny - baktericidní enzym lyzozym; HCl
v žaludeční šťávě
• fagocytóza (granulocyty, makrofágy v tkáních)
• NK buňky
• komplement - soubor bílkovin kr. plazmy; v neaktivní podobě, aktivizují se při objevení
komplexu antigenů

specifická imunita
• zprostředkována B a T-lymf.
• reaguje se zpožděním, má imunologickou paměť a mezi antigeny rozlišuje jednotlivé z nich
• humorální (látková) - tvorba protilátek plazmatickými b.
• buněčná - spolupodmíněná T-lymf.

fagocytóza
• fagocyt pohltí a rozloží cizorodou látku
• makrofágy jsou tzv. antigen prezentující buňky > vystaví části antigenu na svém povrchu; kolem
makrofágu se pohybují B-lymfocyty, které za pomocí TH poznají daný antigen, naváží se
makrofágy a vezmou si o něm info
• tyto B lymf. se začnou množit a transformovat do plazmatických b., které produkují protilátky
• část zůstává ve formě paměťových b. a při dalším setkání s antigenem z nich rychle vznikají B
lymf. (buněčnou pamětí disponují i T lymf.)

účinky protilátek
• aktivizují komplement v plazmě
• neutralizují a srážejí antigeny - toxiny
• způsobují lýzu (rozpad) cizorodých látek
• opsonizace - přilnou k povrchu cizorodé látky, čímž ji učiní atraktivnější pro fagocyty, které ji pak
sežerou s větší chutí

• jedna plazmatická B b. je zdrojem pouze jediného typu protilátek

• T-lymf. jsou aktivovány pomocí makrofágů a helperů

transplantace
• všechny b. těla na povrchu velké množství antigenů
• HLA (MHC) - systém antigenů důležitých pro transplantaci; odpovídá za ne/slučitelnost tkání (I. -
všechny b., II. - makrof. a lymf.); dva lidé se stejným HLA systémem neexistují

reguluje prostř. neuropeptidů

psychika
horm.
systém NS
zpětně prostř. hormonů

regulace neuropeptidy
ovládá hormony

neuropeptidy, cytokiny

cytokiny, hormony

imunita

• Č hypothalamu ovl. hypofýzu, tak produkuje řadu hormonů, mj. adrenokortikotropní hormon ATCH
> nadledvinky > kortikoidy - ty potlačují imunitu
• buňky im. systému umí vytvářet někt. hormony a neuropeptidy

7
 Kosti - stavba, funkce, spojení
pohybový aparát - pasivní (kosterní soustava), aktivní (svalová s.)

Člověk má 233 kostí, kt. váží cca 10 kg a obsahují 1,5 kg Ca. Kromě funkcí v pohyb. aparátu kosti
také chrání orgány.

kost - os
• základem je kostní tkáň - osteocyty, vlákna (kolagenní a elast.) a velké množství mezibuněčné
hmoty, kt. obs. Ca a P
• do délky roste do puberty, ale přestavba kostní tkáně probíhá neustále, po celý život
• základní stavební komponenty:
• okostice - periost
• obaluje, přivádí živiny, umožňuje růst do šířky a obnovu kosti po zlomení
• velké mn. citlivých zakončení - senz. nervů (samotná kostní tkáň už inervovaná není),
bohaté prokrvení
• je všude kromě kloubních ploch
• hutná kost - kompakta
• tvořena lamelami, dlouhé kosti - tzv. Haversovy lamely - osteocyty jsou uspořádány
kolem kanálků s cévami
• houbovitá kost - spongióza
• uspořádaná do kostních trámců - pružnost a pevnost
• kostní dřeň - medulla ossium
• vazivo a cévy
• červená - u dětí ve všech kostech, zajišťuje krvetvorbu; v dosp. zůstává v plochých
kostech, páteři a v epifýzách dlouhých kostí
• žlutá - vyplněná tukem (dosp.)
• šedá - vazivo (ve stáří)
• dlouhé (stehenní), krátké (zápěstní), ploché (lopatka), nepravidelné (dol. čelist)

osifikace
• kost vzniká nejprve jako model: buď vazivový (lebeční kosti) nebo chrupavčitý
• postupně se vytváří osifikační jádra - kost se z nich přestavuje a do mezibuněčné hmoty se
ukládá vápník
• před kloubními konci (u dlouhých kostí) zůstávají růstové chrupavky, kt. umožňují růst kosti do
délky; osifikují po pubertě (M - kosti rostou do až 25 let)

spojení
• vazivem, chrupavkou n. kostní tkání
• lebeční spoje - téměř nepohyblivé; pohyblivé spoj. 2 a více kostí - kloub - articulatio
• hlavice, jamka kryty chrupavkou
• vnější kloubní pouzdro tvořeno vazivem, vnitřní - tzv. synoviální vrstva - maže a vyživuje
• v kloubech mohou být vloženy menisky a disky
• kloub - kladkový, válcový, kulový, plochý aj.

Páteř, hrudník, lebka - stavba a fce

páteř - columna vertebralis

• 33-34 obratlů, tvoří osu těla
• 7 krčních obr. - vertebrae cervicales, 12 hrudních - v. thoricicae, 5 bederních - v. lumbales, 5
křížových, kt. tvoří křížovou kost - os sacrum, 4-5 kostrčních spoj. v kostr. kost - os coccygis

obratle
• základem je tělo
• oblouk s výběžky; otvory obratlů tvoří páteřní kanál - v něm mícha

8
• výběžky - 2 příčné, 4 kloubní, 1 trnový
• jsou spolu kloubně spojeny > pohyblivost, která je umožněna i meziobr. destičkami (25% délky
páteře); nejpohyblivější je krční a bederní páteř
• C1 - nosič - atlas > nemá tělo ani trn. výb., zapadá do něj zub čepovce (axis, C2) > kroutit hlavou;
při oběšení se trn zalomí a přeruší prodlouženou míchu

hrudník - thorax
• Th1-Th12 + žebra + hrudní kost
• chrání hrudní dutinu a umožňuje (spolu se svaly) dýchání (plíce samy jsou pasivní)
• 12 párů žeber - costae
• 7 párů pravých, napojeny chrup. ma hrud. kost, 3 nepravých - napojeny na chrup předch.
žebra; 2 volných
• na páteř kloubně napojena > pohyblivost
• hrudní kost - sternum - dobře přístupná - odběr vzorků kost. dřeně

lebka - cranium
• část obličejová a mozková; ochrana mozku a smysl. org.
• kosti pevně spojeny švy, jediné pohybl. spojení - dol. čelist

obličejová část
• horní čelist - maxilla
• 2x lícní kost - os zygomaticum
• slzná kost, nosní kosti, patrová a radličná kost
• dolní čelist - mandibula
• jazylka - os hyodeum - závěs pro hrtan

mozková část
• týlní kost - os occipitale - týlní otvor pro míchu, 2 týlní hrboly pro spojení s atlasem
• klínová kost - os sphenoidale - ve spodině lebeční
• temenní kost - os parietalia
• spánková kost - os temporale - část skalní kost je tvrdá, šupina naopak zranitelná
• čelní kost - os frontale
• čichová kost - os etmoidale

Kostra horní a dolní končetiny

HK je k trupu připojena lopatkovým pletencem:
• lopatka - scapula - nad ramenním kloubem vybíhá v nadpažek, který se při pádu často láme;
volně uložena ve svalstvu, spojena pouze s klíční kostí
• klíční kost - clavicula - dlouhá kost spojená s hrudní kostí, zranitelná

kostra volné HK
• pažní kost - humerus; nahoře zapadá do jamky lopatky, dole kladkovitá kloubní plocha
• vřetenní kost - radius - palcová strana předloktí
• loketní kost - ulna - na malíkové straně
• 8 zápěstních kůstek - carpus; člunková kost - snadno se láme a špatně se hojí
• 5 záprstních kůstek - os metacarpale I-V
• články prstů - falangy - po třech, palec dva

DK je k trupu připojena pánevním pletencem:

• pánevní kost - os coxae vzniká spojením 3 kostí:
• kyčelní kost - os ilium, stydká - os pubis, sedací kost - os ischii
• kloubně spojeny s křížovou kostí

9
volná DK
• stehenní kost - femur, nahoře velký a malý chocholík - na ně upnuty hýžďové svaly
• holenní kost - tibia - na palcové straně bérce, dolní konec vybíhá ve vnitřní kotník
• lýtková kost - fibula - na malíkové straně, dole vybíhá v zevní kotník
• hlezenní kost - talus - spojena s oběma kosti bérce
• 7 zánártních kostí, největší patní kost - calcaneus
• 5 nártních kostí, články prstů
• čéška - patella - vsunuta do šlachy 4hlavého steh. svalu, tvoří přední stranu kolena

Svaly - stavba, funkce, řízení činnosti

• každý čl. - cca 600 svalů; hlavní schopnosti - kontrakce a relaxace

• orgánem je musculus - sval; v něm svalová, vazivová, nervová a cévní tkáň
• nervová vlákna:
• motorická - řídí Č svalů
• senzitivní - info do CNS
• autonomní vegetativní vlákna - pro cévy svalů
• sval > snopky > sval. vlákno (mnohojaderná vl.); v buňce myofibrily, kt. jsou složeny ze dvou typů
kontraktilních bílkovin - aktin (slabší) a myozin (silnější), které se do sebe zasouvají při kontrakci

kontrakce
• neuron v předních rozích míšních má axon vedoucí do svalu, na který se upíná prostř.
nervosvalové ploténky; na konci axonu vezikuly s ACH; při vzruchu do synapt. štěrbiny, pak se
naváže na receptory v membráně sval. vlákna
• v klidu je vně sval. vlákna kladné napětí, uvnitř záporné; jak vstupují ionty Na+ do buňky, potenciál
se mění v opak; pak z endoplazm. retikula Ca do svalu, tím k sobě přiskočí aktin a myozin; dokud
je přítomen Ca, kontrakce trvá; jakmile ustanou signály od neuronu, Ca je uložen zpět do endopl.
ret. a sval relaxuje
• potřebou energii dodávají molekuly ATP
• izotonický stah - stejné napětí, mění se délka; izometrický - stejná délka, mění se napětí
(většinou v kombinaci)

motorická jednotka
• funkční jednotka svalu, soubor všech svalových vláken, která jsou řízena jedním alfa-
motoneuronem
• precizní svaly (oční) pouze 3-8 vláken na jeden neuron; velké svaly až 2000 vláken

• účinnost sval. práce 25% (u průměrně trénovaného čl.), zbytek je teplo (proto se člověk klepe,
když je mu zima)
• jednotl. sval. snopečky jsou obaleny fascií - vazivovou povázkou - kluzkost
• vazivo ve svalech přechází ve šlachu, která je tvořena mnoha kolagenními vlákny, a spoj se
svalem je velmi pevný
• šlachové pochvy - tam, kde šlacha přechází přes kosti (na hřbetě ruky)

reflexní oblouk
• funkční jednotka svalové činnosti - reflex; podkladem je reflexní oblouk
• receptor (zaznamenává stav) > po dostř. vláknech do CNS (v mozku a míše dojde k přepojení) >
po odstřed. vláknech k efektoru (sval)

názvosloví svalů
• podle fce - ohybače (flexory) a natahovače (extensory); přitahovače (adduktory) a odtahovače
(abduktory); svěrače (sfingtery) a rozšiřovače (dilatátory); zvedače (levátory) a stahovače
(depresory)
• podle vzhledu - oblé, vřetenovité, …
• podle směru - přímé, příčné, šikmé
• podle uložení - hluboké, povrchové

10
 Svaly hlavy, krku, hrudníku a břicha
svaly hlavy
• žvýkací
• spánkový sval - m. temporalis
• žvýkací sval - m. masseter
• křídlatý sval - m. pterogoideus
• mimické
• čelní a spánkový s.; kruhový oční svěrač; kruhový ústní svěrač; tvářový s.; mimický sval
ústního koutku

svaly krku
• šikmý sval - m. scalenus
• zdvihač hlavy - m. sternocleidomastoideus
• nad- a podjazylkové svaly (zvedají, resp. táhnou dolů hrtan)
• trapézový sval - m. trapezius (mezi krkem a ramenem)

hrudní svaly
• vnitřní a vnější mezižeberní svaly - mm. intercostales (navozují dech)
• velký a malý prsní sval - mm. pectorales (pomocné dýchací)
• pilovitý boční sval (křidýlko; pomocný dechový + vzpažení HK)

svaly břicha
• zevní a vnitřní šikmý sval - m. obliquus externus et internus abdominis
• příčný sval - m. transversus abdominis (oba na boku)
• přímé břišní svaly - mm. recti
• tříselný vaz - ligamentum inquinale; v tříselném kanálu u M semenný provazec, u Ž vaz upevňující
dělohu

Svaly zad a horních a dolních končetin

zádové svaly
• otáčení, záklon, vzpřímená poloha, …
• trapézový sval - m. trapezius (trojúhelník vzadu na hrudníku)
• deltový sval (rameno) - m. deltoideus
• široký zádový sval
• velký hýžďový sval

svaly HK
• deltový sval (rameno, abdukce HK) - m. deltoideus
• pažní sval - m. brachialis
• trojhlavý pažní sval (vzadu) - m. triceps brachii
• dvojhlavý pažní sv. (vepředu) - m. biceps brachii
• hákový sval - m. coracobrachialis
• předloktí: natahovače ruky a ohýbač lokte (dlaňová strana); natahovače ruky a prstů (hřbet předl.)
• ruka - hluboké dlaňové svaly a svaly prstů

svaly DK
• velký hýžďový sval - m. glutaeus maximus (zanožení)
• čtyřhlavý stehenní s. - m. quadriceps femoris (v úponu dole je čéška)
• přímý stehenní sval
• krejčovský s. (šikmo přes stehno)
• bérec: trojhlavý lýtkový sval - m. triceps surae (Achilovkou k patní kosti; ohýbač nohy), přední
bércové svaly
• noha: hluboké svaly nohy a svaly prstů

11
 Termoregulace

• schopnost org. udržovat stálou těl. teplotu

• homoiotermní živ. - regulují tepl. (porkilotermní - teplota podle okolí - hadi aj.)

• norm. teplota povrchu těla 36-36,9

• 37-37,9 subfebrilie
• 38-39,9 horečka, febris
• 40-41 hyperpyrexie
• zvýšení teploty je fyziologický obranný mechanismus - nesnášejí to cizorodé org. a navíc se
zvyšuje tvorba protilátek; 2% dosp. mají trvale zvýšenou teplotu
• teplota povrchu těla se v urč. mezích mění; v tělesných jádrech je konstantní a vyšší než na
povrchu (nejv. játra 40°)
• u starších lidí větš. klesá teplota a moc nestoupá ani u závažných stavů
• během dne kolísá - nejnižší v 5 ráno; nejvyšší v 5 odpoledne; teplota je ovlivněna i aktivitou
organismu (fyz. i duš.), při ovulaci roste tepl. o 0,5°C
• činnost sympaticu zvyš. tepl., dále ovl. hormony (stresové adr., NA), tyroxin štítné žlázy, růstový
hormon, progesteron

termoregulační chování = naše aktivity - oblékat, svlékat, schoulit, …

• výdej tepla - vedením, prouděním vzduchu, sáláním a odpařováním (pocení nefunguje ve velké
vlhkosti
• regulace pomocí kožních cév - stažení cév v zimě, rozšíření v teple
• produkce tepla je konstantní proces, přispívají i játra a svaly
• novorozenec neumí chladový třes, ale má mezi lopatkami hnědý tuk, který produkuje teplo
• ochrana před ztrátou tepla - podkož. vazivo je izolátor, stažení cév

řízení těl. teploty

• udržuje v rovnováze příjem a výdej tepla
• řídí hypothalamus, kam přicházejí info z termoreceptorů (periferních a vnitřních); v kůži je více rec.
na chlad, než na teplo
• v CNS jsou termoreceptory v hypothalamu, stř. mozku, prodl. míše, míše; dále podél velkých cév
a na zadní straně dutiny břišní

Srdce - stavba, funkce, řízení činnosti

srdce
• pumpa, patří k uzavř. systému trubic
• uloženo v dutině hrudní, velikost sevřené pěsti, 330g, minutový klidový objem cca 5l (jedna systola
vypudí cca 70 ml krve)
• tluče po 3 týdnech od oplození
• produkuje atriální natriuretický hormon, který ovlivňuje stav minerálů

• 2 předsíně a 2 komory; pravá a levá část - jsou od sebe odděleny síňovou a komorovou
přepážkou
• mezi PP a PK - trojcípá chlopeň, mezi LP a LK dvojcípá; chlopně jsou šlašinkami uchyceny
k papilárním svalům ve stěnách komor
• u vstupu plicnice a aorty jsou poloměsíčité chlopně, kt. brání zpětnému toku krve

pohyb krve
horní a dolní dutá žíla > PP > PK > plicnice (má stavbu tepny, vede odkysl. krev) > větví do 2 plicních
tepen > malý plicní oběh > 4 plicní žíly (vedou okysličenou krev) > LP > LK > aorta > velký tělní
oběh

12
stěna srdce
• endokard - vnitřní blána
• myokard - střední silná svalovina; síťovitá struktura, pevné spoje mezi buňkami (interkalární
disky) > srdce pracuje jako celek (buď se celé smrští n. celé relaxuje) a dobře vede vzruchy)
• zabezpečuje Č srdce, mohutnější v komorách (nejvíc v LK)
• epikard - vazivový list
• perikard - vaziv. obal, mezi ním a epikardem vrstva tekutiny, kt. umožňuje hladký pohyb

vlastnosti srdce
• automacie - schopno pracovat spontánně, samočinně, bez hormonů a nervů
• vodivost - el. změny se převádí do celého srdce
• dráždivost - na nadprahový podnět reaguje stahem
• stažlivost (kontraktivita)

stah = systola (vypuzení krve)

uvolnění = diastola (plní se krví)
srdeční revoluce - jedno vystřídání systoly a diastoly

převodní systém srdeční

• centrum řízení srdce; méně kontraktilních vláken
• sinoatriální uzel - shluk vodivého myokardu při ústí horní duté žíly
• "srdeční pacemaker" - udává prac. tempo srdce
• vzruch se šíří jednak po svalovině, jednak po drahách, kde to jde rychleji
• atrioventrikulární uzlík - místo nejpomalejšího vedení vzruchů (aby se nestáhly předsíně a
komory najednou)
signál z SA uzlu (70 za min.) > systola předsíní > v AV se vzruch zpomalí > Hisův svazek > větví se
na Tawarova raménka > Purkyňova vlákna > vzruch se rychle rozšíří a obě komory se stáhnou
• pokud je SA uzel mimo činnost, přebírá jeho práci AV - frekvence pouze 50/min., pak případně
Hisův svazek (40/min.) ….; zničení celého převodního systému > srdce bije pořád, ale jen 10-15x
za min.

řízení srdce
• převodní systém srdeční
• NS
• vlákna ovládající hlavně SA uzel
• autonomní vegetativní NS - sympaticus zrychluje, paras. zpomaluje
• centra sympatiku pro řízení srdce jsou na úrovni prodloužené míchy; parasymp. vlákna -
hrudní mícha
• humornální - látkové
• hormony - stresové (adr., NA), hormony štítné žlázy, progesteron
• minerály - Ca, K
• léky

energie, výživa
• věnčité koronární cévy vystupující z aorty > výživa srdečního svalu
• větvené cévy zásobí dobře různé části srdce, ale je mezi nimi málo spojek > ucpání cévy >
odumírání tkáně = infarkt myokardu
• srdce neumí pracovat bez kyslíku (tkáně ano - na kyslíkový dluh)
• zdroje energie - glukóza, mastné kyseliny, kyseliny mléčná (odpad z Č svalů)

13
 Cévy - dělení, stavba, fce
cévní systém u čl. - uzavřená soustava trubic

stavba
• endotel - vnitřní nesmáčivá vrstva
• střední vrstva svaloviny
• na povrchu vazivo

velký tělní oběh

• začíná aortou vystup. z LK
• průměr palce
• kontinuální proud krve je zabezpečován pružníkovým efektem - při systole krev vstříkne do
aorty, ta se v jednom místě roztáhne, tj. odteče z ní pouze část krve a zbytek při diastole
• aorta se větví na arteriae - tepny (5-15mm)
• mají nejsilnější svalovou vrstvu, čímž mohou měnit svůj průsvit a ovl. tak množství krve
• na povrchu vlákna symp. nervů, které řídí průsvit cév; dostávají se tak ke všem orgánům
• arterioly - tepénky - nejvíce mění průsvit, běžně 0,3mm
• kapiláry - vlásečnice - průsvit v řádech µm
• celk. plocha přes 6000m
2

• hustota kap. sítě se různí a v jednom okamžiku nejsou nikdy otevřeny všechny kap.
• mají jen endotel
• vlastní funkční část cévního systému - tady probíhá výměna látek, plynů a tekutin
• z cév do tkání O2, H2O, živiny, minerály; naopak CO2, zplodiny
• denně jde do tkání cca 20l vody, zpět 18l; 2l je tkáňový mok, který se vrací lymfatickým
systémem

žilní část
• (kapiláry >) venuly - žilky > vény - žíly
• svalová vrstva žíly je mnohem tenčí než u tepny
• žíly dol. končetin jsou opatřeny chlopněmi (jednosměrný tok krve); poruchy chlopní > varixy
(křečové žíly, riziko trombózy)

regulace Č cév
• celkové - hormony, NS, látky
• místní - pokles O2, nárůst CO2 a odpadních látek > rozšíření arteriol > více krve tkáním >
stimuluje růst a rozšiřování dalších kapilár (nádory si umějí vybudovat vlastní kvalitní kr. systém)

Mízní oběh - stavba a funkce

• lymfatické vlásečnice vznikají slepě v tkáních, odkud odvádějí přebytečný tkáňový mok
• za den se vytvoří 2-3l mízy
• proudění mízy je zajištěno podobně jako u krve; někt. mízní cévy mají chlopně (vznikají
spojováním mízních vlásečnic)
• cévy se sbíhají do mízních uzlin
• obs. lymfatickou tkáň, lymfocyty a leukocyty
• v tříslech, podpaží aj.
• zachycování cizorodých látek a nádorových buněk (při odstraňování nádoru se často musí
odstranit i příslušné mízní uzliny, v nichž se tvoří metastázy)
• z uzlin se cévy spojují do lymfatických kmenů, které ústí do žilního systému

slezina (lien)
• součást lymf. systému; v levém podžebří
• uvnitř dřeň - pulpa
• červená - likvidace poškozených erytrocytů
• bílá - obsahuje mízní tkáň, v ní velké množství lymfocytů > role v imunitní odpovědi
• před narozením místo krvetvorby, v dospělosti není pro život nezbytná

14
 Dýchací soustava - stavba a funkce

Dýcháním (ventilací) se do org. přivádí kyslík nezbytný pro získávání energie (oxidace) a odvádí se
CO2.
• zevní dýchání - výměna plynů mezi plícemi a okolím a v plicích výměna s krví
• vnitřní dýchání - výměna plynů mezi krví a tkáněmi - oxidace látek v mitochondriích

dýchací systém
• dých. cesty a plíce
• cesty:
• nosní dutina (cavitas nasi)
• sliznice je pokrytá řasinkovým epitelem
• předehřívá vzduch, zbavuje ho mech. nečistot, zvlhčuje; sídlo čichu
• pokračuje do nosohltanu
• nosohltan (nasopharynx)
• horní úsek hltanu, ústí do něj Eustachovy trubice
• v blízkosti lymf. uzliny - nosohltanové mandle (bariéra proti vzduchem se šířící infekci)
• hrtan (larynx)
• kostra hrtanu je tvořena hrt. chrupavkami (nejv. je štítná chrupavka)
• hlasivkové řasy
• od hltanu oddělen hrtanovou příklopkou
• průdušnice (trachea), …
• větví se na P a L průdušku (bronchus dexter et sinister) - P průduška pokračuje pod
menším úhlem než L, proto vdechnuté předměty větš. končí v PP
• průdušky se větví do bronchiálního stromu; bronchy s průsvitem <1mm = průdušinky
bronchioly

stavba trubic
• sliznice dých. soustavy
• vysoké cylindrické buňky
• produkuje hlen, má řasinky - řas. epitel, který obsahuje vrstvu hlenu
• podslizniční vazivo - spousta lymfatické tkáně (ve vzduchu je mnoho mikroorg.)
• svalovina, chrupavčitý n. kostěný skelet, který brání kolapsu

funkce trubic
• řasinky - mech. zbavení vzduchu od nečistot; ty se v hlenu posouvají stále výš - jsou vykašlány
nebo spolknuty
• bariéra proti infekcím
• Č hlasivkových vazů > hlas
• úprava vdechovaného vzduchu - teplota, vlhkost

plíce (pulmo)
• P - 3 laloky, L - 2 laloky
• na bronchioly nasedají plicní sklípky - alveoly - jsou bohatě zásobeny kapilárami, je to místo
2
výměny plynů (100m )
• aby nezkolabovaly, mají na vnitřním povrchu směs látek tukové povahy - surfaktan (předčasně
narozené děti nemají); mezi pohrudnicí a poplicnicí je tekutina (v dut. hrudní je podtlak)
krevní zásobení plic
• funkční - malý plicní oběh
• výživný (nutritivní) oběh - O2 pro plíce

15
 Mechanika dýchání, pneumotorax

• plíce jsou při dýchání pasivní

nádech (inspirace)
• 60% plicní ventilace zajišťuje bránice; v klidu se posouvá o 1-2 cm, při námaze až o 10 cm; dále
mezižeberní, prsní a břišní svaly
• hrudní dýchání - u Ž (klid pro plod); břišní dých. - u M
• rozšíření hrudníku - plíce se pasivně roztáhnou > podtlak a nasátí vzduchu; citl. zakončení ukončí
nádech; vlivem gravitace a pružnosti plic se smršťují (přetlak) > vzduch ven
výdech (expirace)
• pasivní děj, na konci se zapojují mezižeb. svaly

• klidový dechový objem - 500 ml, při námaze až 2 l

• vitální kapacita plic - kolik max. lze vdechnou na jeden nádech - 3-4 l (spirometr)

pneumotorax
• otevřený -při porušení pohrudnice se plíce smrští
• zavřený -pokud praskne plicní tkáň > vzduch do pohrudnice
• ventilový > při nádechu se díra otevře, při výdechu zavře > tím neustále stoupá tlak > utlačování
srdce

Řízení dýchání, transport krevních plynů

• do jisté míry volní (ale zabít se nedýcháním nelze)

• automatické - speciální nerv. centra na úrovni prodl. míchy a Varolova mostu - inspirační a
expirační skup. neuronů
• 12-16 x za min.

• tkáně jsou citlivé na množství CO2 více než na O2 - CO2 zvyš. pH krve
• strečové receptory - podráždí se při roztržení hrudní stěny
• teplota těla, tepl. vnějšího prostř.
• hormony (stresové aj.)
• receptory bolesti, tlaku krve
• mechano- a chemoreceptory ve svalech - při fyz. Č
• nadřaz. centra - hypothalamus, limb. systém
• (syndrom Ondininy kletby - vyřazení automat. dých. center, vzácné, u infekcí)

transport
• výměna O2 a CO2 se ve sklípcích děje difúzí - plyn musí překonat respirační epitel (stěnu sklípku),
stěnu kapiláry a cytoplazmatickou membránu erytrocytu
• O2 přenášen hemoglobinem - váže se na železo a vzniká oxyhemoglobin
• CO2 je volně rozpuštěn v plazmě, váže se na hemoglobin (vzniká karbaminohemogl.), nejvíce se
ho váže v plazmě ve formě uhličitanů

Trávící systém - obecná stavba, funkce, řízení činnosti

trávící trakt - GIT (gastrointestinální)
funkce
• trávení - mech. a chem. zpracování potravy
• vstřebávání - transport látek přes stěny; do krve a lyft. systému
• zásobárna důležitých látek
• i imunitní děje - GIT má vlastní im. systém

živé org. jsou otevřené systémy > neustálý příjem a výdej (potravy a info)

16
potrava > trávenina (chymus) > stolice
GIT se skládá z tráv. trubice a přidružených žláz (buď jsou přímo ve stěně trubice, nebo samostatně
- slinná žl., slinivka břišní, játra)

stěna tráv. trubice

• uvnitř sliznice
• podslizniční vazivo s lymf. tkání (proti choroboplod. zárodkům v jídle) a nervovou pletení
• svalovina - vnitřní je uspořádána do kruhu, zevní podélně
• příčně pruhovaná na orálním a aborálním konci; hladká všude jinde (mimovol. řízení), obs.
další nervovou pleteň
• vazivový obal - kryje a chrání

řízení GIT
• nervové
• z nadřazených center - akční SY - tlumí Č GIT, upevňuje svěrače; klidový PASY - podporuje,
urychluje Č GIT
• autonomní - i ten je ovlivňován vyššími centry; GIT může do urč. míry pracovat samostatně
(má stejně nerv. buněk jako mícha)
• humorální (některé horm. vytváří sám)
• mechanickým působením potravy - prostřednictvím nervů a hormonů ovl. Č GIT

gastrointestinální hormony (produkovány GIT)

• gastrin - produkován buňkami žaludku; stimuluje se naplněním žaludku, změnou kyselosti a Ca+
iontů; zvyšuje produkci žal. šťáv, pohyblivost tráv. traktu - peristaltiku
• cholecystokinin - vzniká v horní části tenkého střeva (duodenum a jejunum); zvyšuje Č žlučníku
a umožňuje jeho vyprázdnění, stimuluje pankreas
• sekretin - zvyš. produkci pankreatu a žal. šťáv
• somatostatin - vzniká v D-buňkách celého GIT a tlumí jeho Č

cévní zásobení
• výživný systém - tepny přiv. okysličenou krev ke všem org.
• portální systém - tvořen vrátnicovou žilou (vena portae)
• žíly z oblasti žaludku a tenk. a tlust. střeva ústí do jater > krev nemá moc O2, ale zato mnoho
látek, které se vstřebaly z tráv. traktu
• játra tyto látky zpracovávají a vychytávají a ničí toxické látky (kdyby to nefungovalo, poškodil
by se mozek)

řízení příjmu potravy

• kultura aj., hypothalamus - centrum hladu a sytosti
• do hypothalamu info o naplněnosti GIT a o stavu živin - aminokyselin a glukóze
• hlad = hladové kontrakce + chuť k jídlu

imunitní systém
• bakterií na těle a v těle je víc, než všech lid. buněk dohromady; v žaludku skoro žádné bakterie
(HCl), nejvíc v tlustém střevě
• bariéra je už neporušená sliznice, hlen, kt. brání proti bakt.; ve stěnách fagocyty, ve sliznici B i T
lymfocyty
• Payerovy klaky - shluky lymfatické tkáně ve stěně GIT

tráv. šťávy - voda, minerály, enzymy - štěpí potravu

proteázy > štěpí bílkoviny; amylázy > cukry; lipázy > tuky

17
 Dutina ústní, hltan, jícen - stavba a funkce
dutina ústní - cavitas oris
• příprava jídla pro další zpracování, artikulace; vyrovná se teplota potravy, utvoří se sousto pom.
hlenu
• zuby - mech. rozmělnění potravy; jazyk - chuť; ve slinách baktericidní enzym lysozym
• alfaamyláza - začíná štěpit cukry
• velké slinné žlázy - příušní, podčelistní a podjazykové; drobné žlázky všude

hltan - pharynx
• komunikuje s nosní, ústní dutinou, s hrtanem; přechází v jícen
• kolem je hodně lymf. tkáně
• na vstupu jsou patrové oblouky; jejich podrážděním spolu s koř. jazyka se vybaví polykací reflex
a přitom se zavírá hrtanová záklopka

jícen - oesophagus
• trubice spojující hltan se žaludkem, cca 25 cm

Žaludek - stavba a funkce

žaludek - gaster, ventrikulus
• sklad potravy, částečně zde probíhá mech. zpracování - promísení potravy
• trávení
• v klidu objem 50 ml, max. 1,5 l; denně produkuje 2-3 l žalud. šťávy
• tady se vstřebává alkohol, jinak skoro nic
• sliznice produkuje mucin - hlen, pepsinogeny, které jsou v žaludku měněny na pepsiny - štěpí
proteiny
• vzniká HCl - aktivuje pepsinogen, narušuje strukturu bílkovin, působí protibakteriálně a díky ní se
vstřebává Ca a Fe

Tenké a tlusté střevo - stavba a funkce

tenké střevo - intestinum tonue

• 3-5 m, vnitřní plocha 250m
2

1. dvanáctník - duodenum
• při ústí žaludku, vede sem vývod žlučníku a slinivky
2. lačník - jejunum
• sliznice řasena do záhybů
3. kyčelník - ileum
• sliznice vybíhá v klky, které zvětšují povrch, tvořeny buňkami, které mají zase mikroklky
• sliznice se často (každých 5 dní) vyměňuje; výměnu podporuje vláknina

tlusté střevo - intestinum crassum

• rezervoár stolice
• vstřebávání vody, minerálů a někt. vitamínů
• colonoskopie - vyšetření tlustého stř.
1. slepé střevo - na něm appendix
2. tračník - vzestupný, příčný, sestupný, esovitá klička
3. konečník - vnitřní svěrač - hladká svalovina; vnější svěrač - příčně pruhovaná
• hodně bakterií - rozkládají, tvoří vitamíny, plyny, které napínají stěnu (díky tomu dobrá
pohyblivost)
• naplnění recta - nucení na stolici; vybavení defekačního reflexu

18
 Slinivka břišní, játra
slinivka břišní - pancreas
• v ohbí dvanáctníku
• část zevně sekreční - produkuje pankreatickou šťávu (denně 1-2 l), je zásaditá, obs. enzymy -
nutné ke štěpení peptidů (trypsinogen, chymotripsinogen) - ty jsou neaktivní a aktivují se v trypsin
a chymotrypsin; štěpí i nukleové kyseliny
• Langerhansovy ostrůvky - produkují mj. horm. inzulin a glukagon

játra - hepar
• bohaté cévní zásobení - výživa kyslíkem + vrátnicový systém
• tkáň rozdělena do lalůčků, buňky jsou omývány krví, mezi b. začínají drobné žlučovody
• produkce žluči cca 1 l denně, shromažďuje se v žlučníku; žluč je k trávení tuků a vitamínů
rozpustných v tucích
• detoxikační fce, zdroj tepla, zásobárna Fe a glykogenu
• novotvorba glukózy z aminokyselin
• produkce krevních bílkovin, faktorů pro srážlivost krve, močoviny (odpad při odbourání bílkovin),
tvorba erytropoetinu a v nitroděl. vývoji i krvetvorba
• metabolismus mastných kyselin, cholesterolu; produkce lipoproteinů, transport tuků po těle
• slušná schopnost regenerace, pokud se nezdaří (cirhóza u alk.) > vazivová jizva

Kůže - stavba a funkce

kůže
• hraniční plocha mezi org. a prostředím
• až 2 m , 4-5 kg
2

• v místě tělních otvorů plynule přechází v sliznici

vrstvy kůže
• pokožka - epidermis
• z vrstev buněk, které postupují k povrchu, oplošťují se, rohovatí, odumírají a olupují
• neprostupná pro vodu, základní mech. bariéra proti vysychání a poškození
• ve spodní vrstvě melanocyty, které produkují pigment melanin (barva pokožky) - chrání před
UV zářením
• melanocyty seskupeny do mateřských znamének
• maligní melanoblastom - agresivní zhoubný nádor
• škára - dermis, corium
• pevnost a pružnost kůže - kolagenní a elastická vlákna
• nervová zakončení (bolest, tlak, dotyk, teplo, zima)
• mazové žlázy vázané na vlasové folikuly (z nich rostou chlupy); nejsou na dlaních a ploskách
noh
• podkožní vazivo
• hodně cév; vazivová a tuková tkáň

funkce kůže
• ochrana - mech., UV, chem., bakterie, bariéra proti infekci (na kůži kyselost)
• termoregulace
• podkožní tuk - izoluje
• prokrvení
• potní žlázy
• endokrinní - klasický pot sloužící k regulaci teploty (dlaně, plosky)
• apokrinní - v podpaží, v okolí zevních genitálií - produkce pachových látek - signálů
(hledají se partneři s dobrou DNA)
• receptorový org. - zprostředkovává kontakt se světem; nejvíce citlivých zakončení je na prstech,
rtech, nose, zevních genitáliích
• resorpce - přes kůži se vstřebávají látky, zejm. rozpustné v tucích (krémy), hormony

19
• exkrece - vyluč. pot, maz (chrání před vysycháním, zvláčňuje, baktericidní účinek)
• zásobní - v podkožním vazivu zásoba tuků, vitamíny rozpustné v tucích - A D E K
• komunikační

regenerace kůže
• trvalá obnova
• v epidermu z kmenových buněk neustále vznikají nové, postupují, odumírají; celý proces trvá cca
4 týdny

Kožní deriváty - adnexa

vlasy a chlupy
• upínají se na ně drobné svaly - napřimovače chlupů
• barva se mění s věkem, je různá podle rasy
• primární ochlupení (lanugo) - 7.-8. měsíc nitroděložního vývoje, chmýří po celém těle
• sekundární ochl. - před narozením - vlasy, řasy, obočí, chlupy po těle
• terciální ochlupení - během puberty vlivem pohlavních hormonů; u M a Ž rozdílné; podpaží, zevní
zvukovod, nosní vchod, vousy, pohl. org.

nehty
• ochrana a opora článků prstů

prsní žláza
• největší párová kožní žláza, u M rudiment
• 15-20 samostatných laloků, ústní na vrcholku prsní bradavky rovněž 15-20 otvory
• společně s tukovým polštářem je podkladem prsu (mamma)
• vývoj vlivem pohl. hormonů v odb. puberty, další vývoj v těhotenství a po porodu
• fce - produkce mateřského mléka
• nádory prsu časté u stresovaných žen (vdovy), uzdraví se spíše razantní, věčně nespokojené, než
tzv. hodné pacientky

Ledvina - stavba a funkce, tvorba moči

vylučovací systém
• podílí se na udržování rovnováhy org. - otevřeného systému
• vylučovány jsou zplodiny metabolismu, toxiny, léky, drogy a normálně použitelné, ale nadbytečné
látky
• snaží se vyloučit co nejvíc odpadních produktů za co nejmenších ztrát potřebných látek
• 2 oddíly - ledviny (vyluč. orgán) a močové cesty

ledviny - ren, nefros

• párový orgán
• fce ve vylučování (tvorba moči), spolupodíl na řízení tlaku krve, endokrinní fce (produkují
erytropoetin a hormon renin), podíl na vzniku vit. D
• uloženy v retroperitonálním prostoru (zadní část dutiny břišní) v blízkosti páteře (výhodné - mech.
ochrana, blízkost těl. jádra - stálá teplota; krátký odstup renálních tepen pro zásobení krví, které
potřebují hodně, tyto tepny vystupují přímo z břišní aorty)
• obaleny vazivem a tuk. polštářem (ochrana a stálá teplota)
• kůra, dřeň

nefron
• základní funkční a stavební jednotka ledviny
• kanálek
• začíná jako Malpighiho tělísko - skládá se z kapilárních kliček - glomerulů
• krev přitéká z vas afferens, odtéká vas efferens (regulace průtoku krve)
• Bowmanowo pouzdro - vnitřní list, štěrbina, vrchní list

20
 • mezangiální buňky prstovitými výběžky obepínají kapiláry, čímž regulují průtok krve
• buňky Macula densa - součást distálního kanálku, produkují renin
• juxtaglumerální buňky
• proximální kanálek = kanálek 1. řádu
• přestupem přes stěny kapilár a vnitřní stěnu Bowm. pouzdra se vytv. primární moč (180
l/den); kolem 99% procent je vstřebáno zpět
• zde probíhá zpětné vstřebání cca 75% tekutiny, iontů, minerálů, aminokyselin, glukózy;
menší bílkoviny jsou aktivně pinocytovány
• Henleova klička (v dřeni)
• sestupná část - prostupná pro vodu, ta je nasávána do slaného prostředí
• vzestupná část - nepropustná pro vodu, ale je zde mnoho aktivních pump pro odčerpávání
NaCl > kolem je vysoká koncentrace solí
• moč se zahušťuje, dole v kličce je nejvíce koncentrovaná, ve vzestupném raménku odchází
NaCl, takže nahoře je moč izo- až hypotonická
• dále do distálního kanálku (tubulu)
• další úprava moči pomocí hormonu aldosteronu - řídí zpětné vstřebávání NaCl a vylučování K
• ústí do sběracího kanálku
• opět se zanořuje do hypertonického prostředí
• stěny kanálku jsou normálně nepropustné pro vodu, ale pokud je v krvi ADH (antidiuretický
hormon), stěna začne vodu propouštět a voda je nasáta mimo kanálek
• na konci je 1% primární moči > definitivní moč
• v jedné ledvině 1,2 mil. nefronů (v průběhu života se nové nevytvářejí)

izotonické prostředí - stejně minerálů jako v krevní plazmě; hypoton - méně (voda); hyper - více

způsoby vylučování látek

• glomerulární filtrací (jednoduše projde) - někt. léky
• aktivně se dostávají do glomerulu - penicilin
• dostávají se do glomerulu a jsou vstřebávány zpět - cukr; u zdravého čl. není v moči glukóza, u
diabetiků ano > plísně a infekce
• dostávají se pouze aktivně pom. kanálků - amoniak

celý proces vylučování je náročný na energii

Vývodní močové cesty, řízení vylučování

močové cesty
• jednotlivé sběrací kanálky ústí do ledvinových kalichů, pak do ledvinné pánvičky
• malý rezervoár moči - ta neodtéká průběžně, ale v peristaltických vlnách; vždy asi 2 ml,
posunují se močovodem
• cesty tvořeny hladkou svalovinou a přechodným epitelem (odolný proti moči)
• 30 cm dlouhé, vstupují do malé pánve a ústí do moč. měchýře

močový měchýř
• nepárový dutý orgán za stydkou sponou
• sliznice, mohutná svalovina
• Ž - v těsném sousedství dělohy a vaginy; větší než M
• M - sousedí s prostatou a konečníkem
• 500-700 ml, první pocit nutkání po 120 ml, odezní, přihlásí se znovu a s větší naléhavostí
• mikční reflex - centrum v bederní a křížové míše, automatický (kontrakce moč. měch. +
uvolnění svěrače); ovládáno i nadřazenými centry - při nervozitě někdo běhá pořád a někdo
nejde vůbec
• svěrače - vnitřní z hladké sval., vnější z příčně pruh.

21
močová trubice
• u Ž samostatná, 3-4 cm, ústí mezi malými stydkými pysky
• u M součást pohl. vývodních cest, prochází prostatou, kde se přidávají pohl. cesty; probíhá
pohlavním údem

řízení Č vyluč. ústrojí

• množství primární moči ovládá tlak krve
• tubulární procesy - hormony - aldosteron, ADH
• renin působí na angiotenzinogen (hormon kr. plazmy) > mění na angiotenzin > zyvš. produkce
aldosteronu a zvyšuje tlak krve > zvyšuje se prokrvení ledviny
• nervové řízení - ANS - SY, PASY

Čichové, chuťové a zrakové ústrojů

poruchy vnímání - iluze, bludy, halucinace

čich
• fyziologicky souvisí s chutí, společně slouží k detekci chem. látek
• na stropě dutiny nosní políčko 2-3 cm - čichová sliznice, v jejímž citlivém epitelu jsou
2

specializované přeměněné neurony - jejich řasinky - cilie - jsou v hlenu a podráždit je mohou
pouze látky, které se do toho hlenu dostanou
• výběžky citl. buněk se napojují přímo do mozkové tkáně - čichový bulbus - bulbus olphactorius
• vlákna do hypothalamu, thalamu, RF, limb. systému a čichové kůry
• hyposmie - snížené vnímání čich. podnětů (zduřelý epitel při rýmě); hyperosmie; paraosmie
(zkreslené vnímání - nádory, schizofrenie)

chuť
• receptory - chuťové pohárky
• úzký vchod, v bazální části nervy, které vedou do mozku
• jsou všude v ústní dutině - jazyk, patro, sliznice, začátek hltanu
• přední a zadní část jazyka inervovány zvlášť (špička - sladké, předek boky - slané, vzadu boky -
kyselé, kořen - hořké)
• info do prodloužené míchy, kde jsou přepojeny na hypothalamus, thalamus, RF a mozk. kůru
• zaznamenány jsou pouze látky rozpustné ve slinách

zrak
• orgán - oční koule - bulbus oculi, uložen v dutině očnice a v tukovém polštáři (> ochrana)
• bělima - skléra - tuhá vazivová blána, obaluje a vpředu přechází v rohovku (cornea) - vypouklá,
z průhledných lamel
• cévnatka - choroidea - bohatě cévně zásobená, vybíhá vpředu v řasnaté těleso; jeho podkladem
je kruhový sval (m. cilialis), na jehož vlákénkách je zavěšena čočka

• čočka slouží k zaostřování

• akomodace - sval se smrští a čočka se pasivně zakulatí > na blízko
• relaxace - vlákna se napnou a čočka se protáhne > na dálku
• duhovka - obsahuje zrakový pigment >různé barvy, liší se i strukturou a plastickým uspořádáním
(irisdiagnostika - odhad tělesných změn podle duhovky; východní nauka)
• zornicový reflex - schopnost reagovat na rozdíly v osvětlení
• 2 svaly - sfingter zužuje, dilatátor rozšiřuje
• ovlivněno i drogami, emočně - SY rozšiřuje

• oční komory - přední mezi rohovkou a duhovkou; zadní mezi duhovkou a čočkou, v nich
komorová voda
• za čočkou sklivec - průhledný rosol
• >> všechny struktury se podílejí na lomu světla a směřuje to k ostrému obrazu na sítnici

22
sítnice - retina
• obs. světločivé elementy
• tyčinky - 120 mil., vním. světla; přibývá jich směrem k periferii
• čípky - 6 mil., barvy, nejvíce v místě žluté skvrny
• pigment rodopsin - ten se účinky světla rozkládá a způsobí el. impuls
• RGB pigmenty
• trichromat - vidí všechny barvy, di- dvě a mono- jednu
1. pigmentová vrstva - epitel - zatemňuje
2. vmezeřené výběžky tyčinek a čípků
3. bipolární buňky
4. velké gangliové buňky, jejich axony tvoří zrakový nerv - nervus opticus; opouští oční kouli
v místě slepé skvrny
• ještě amakrinní a horizontální buňky, které propojují receptory a bipol.
• světlo prochází všemi vrstvami a je registrováno teprve výběžky tyč. a čípků

zrakový nerv
• vlákna z vnitřních polovin sítnic se kříží v místě chiasma opticum
• část vláken do mesencefalu > Č okohybných svalů a reflexů
• dále vlákna do thalamu, zde přepojena do dalších center a mozk. kůry v zadní části okcipitálních
laloků

• prostorové vidění - máme dvě oči, díky nim binokulární vidění; obrazy na sítnici se trochu
překrývají

svaly
• upínají se na oční kouli a k očnici
• 4 přímé + 2 šikmé
• hodně inervované - pohyby očí jsou přesné

přídatné orgány
• víčka
• jejich podkladem je tuhá vazivová ploténka
• z okraje vyrůstají řasy; ústí mazových žláz
• spojivka - blanka, začíná na vnitřní straně víčka a končí u rohovky
• slzná žláza
• nad okem, produkuje slzy, kt. se roztírají mrkáním - protibakteriální účinek, stírají prach,
zvlhčují
• stále odtékají slzným kanálkem do dutiny nosní

Sluchové ústrojí

• funkce v komunikaci - verbální + paraverbální (tón hlasu, intonace, ...) projevy

• zevní, střední a vnitřní ucho
• zevní ucho - auris externa - ušní boltec (elastická chrupavka) a zevní zvukovod - v něm mazové
žlázy a chlupy (hl. u M)
• bubínek - membrana tympani - vpáčená blanka, která odděluje zevní a střední ucho; na vnitřní
straně kladívko
• v dutině skalní kosti kladívko, kovadlinka a třmínek; ústí Eustachovy trubice, kt. slouží
k vyrovnávání tlaku
• 2 drobné svaly - napínají a chrání bubínek a třmínek (ochrana proti silným zvukům)
• kůstky pohyblivě spojeny. 30x zesilují chvění bubínku
•
-13
chvění vzduchu vyvolá chvění bubínku s amplitudou asi 10 m (velmi jemné pohyby) > kůstky >
oválné okénko (v něm zasazen třmínek) > vnitřní ucho

23
vnitřní ucho - auris interna
• začíná oválným okénkem, tvořeno hlemýžděm - cochlea, má 2,5 závitu
1. kostěný hlemýžď (v pyramidě kosti skalní)
2. blanitý hlemýžď - vystlán epitelem; 3 části - vnitřní scala tympani a zevní scala vestibuli se na
konci spojují; střední scala media - ductus cochlearis
• vnitřní a zevní část vyplňuje perilymfa; ve střední je endolymfa - hodně K
• bazální (bazilární) membrána - Cortiho orgán - tvořen vláskovými buňkami, ty překryty
tektoriální membránou

zvuk z oválného okénka > na perilymfu > endolymfa a rozmanité struktury blanitého hlemýždě
> podráždění vláskových buněk
• vysoké tóny - na bázi hlemýždě
• nízké tóny u vrcholu

sluchový nerv - nervus statoacusticus

• do mozk. kmene, thalamu, RF
• vlákna do Höschlových závitů v mozk. kůře; asoc. oblasti (spojují různé části kůry)

Orgány polohy a pohybu

orgány polohy a pohybu = vestibulární systém = statokinetické čidlo
• registruje polohu a pohyb hlavy a těla, podílí se na udržování rovnováhy, vzpřímeného postoje a
orientaci v prostoru (zde dominuje zrak)
• 2 váčky + 3 polokruhovité kanálky - uvnitř endolymfa, kolem perilymfa

váčky
• utriculus a saculus - statická čidla polohy
• vláskové buňky jsou kryty membránou, která je zatížena krystalky vápenatých solí - otolyty
• reagují na gravitaci - pohybem hlavy se krystalky posunou a zatíží příslušné vláskové buňky

polokruhovité kanálky
• rotační pohyby hlavy
• jsou ve třech navzájem kolmých rovinách; konc. část rozšířená v ampulu - v ní citlivé vláskové
buňky, kolem perilymfa, která pohybem ohýbá nerv. zakončení

vestibulární nerv se spojuje se sluchovým nervem > prodl. mícha > RF, kortex, thalamus, hodně
vláken do mozečku

Nervová soustava - obecná stavba a funkce, mozkomíšní mok

• u člověka se NS zakládá ve 3. týdnu po početí, ve 4. týdnu základ mozku - ten se vyvíjí po celý
život (po narození jsou kritické první 3 roky > stimulace)
• NS citlivá po celý pren. vývoj
• CNS (mozek a mícha) a PNS (hlavové a míšní nervy), celkem cca 1 bil. buněk, z toho 25-100
mld. neurůnů (každý tisíce synapsí, přes 50 známých transmiterů, každý může mít více typů
receptorů)

synapse
• jeden neuron má až tisíce synapsí - u čl. jsou chemické (u někt. hlodavců elektrické)
• presynaptická část - synaptický knoflík axonu, v něm vezikuly s transmiterem
• vzruch: otevřou se kanály a do knoflíku proudí Ca ionty > vezikuly se přiblíží k membráně a
splynou s ní > vylijí se do štěrbiny
• postsynaptická část - dendrit, tělo, axon nebo sval. vlákno
• spoje exitační a inhibiční; 50 transmiterů, mohou se vázat na více receptorů; všechny vznikají
v těle neuronu (endorfiny - enkefaliny - tzv. endogenní opiáty - euforie, snižují vnímání bolesti,
vznikají při pohybu, po čokoládě, při sexu, smíchu, stresu, strachu)

24
CNS - citlivý, proto hodně obalů:
1. kostěný obal - lebka, obratle
2. tvrdá plena - dura mater
• tuhý vazivový obal, odděluje hemisféry a mozeček
• sem jsou zavzaty žilní splavy, které odvádějí krev
3. pavoučnice - arachnoidea - bohatě prokrvená blána
4. mozkomíšní mok
• tekutina, která vzniká v mozkových komorách (komorový systém tvořen 4 komorami a kanálky)
• vyplňuje komory a dostává se na povrch mozku a míchy
• chrání před otřesy
• 150 ml, z toho 40 ml v dutinách, denně se vytvoří cca 700 ml (mění se každých 5 hodin
• hydrocefalos - mok nemůže odtékat > u dětí velká hlava, utlačování mozku
• v míše v centrálním kanálu
5. měkká plena - pia mater, těsně na závitech

výživa mozku
• mozek tvoří 2% hmotnosti těla, ale dostává cca 20% krve a spotřebuje 40% všeho kyslíku, bez něj
neurony umírají do 5 minut (ale doba závisí na okolní teplotě a příp. drogách v krvi)
• 2 vnitřní krkavice a 2 páteřní tepny se na spodině mozku spojují ve Willisův okruh a z něj
odstupují cévy pro přední, střední a zadní část mozku
• krev odtéká žilními splavy v tvrdé pleně

Hřbetní mícha a mozkový kmen

hřbetní mícha - medulla spinalis

• 45 cm dlouhá, sahá po L2 (druhý bederní), uložena v páteřním kanálu, síla palce
• na řezu šedá hmota míšní - těla nerv. buněk (motýl) vybíhá v rohy:
• přední - motoneurony - řízení příčně pruhovaného svalstva
• zadní - senzitivní buňky
• vegetativní část - nervy pro řízení veg. fcí
• bílá hmota míšní - tvoří provazce:
• přední - sestupné dráhy (z mozku dolů)
• boční - vzestupné i sestupné
• zadní - vzestupné dráhy (info z periferie do mozku)

mozkový kmen
• životně důl. fce, souhra pohybu očí, reflexy
• odtud odstupuje 12 hl. nervů
• buňky seskupeny do jader podle fce; celým kmenem prostupuje síť NB
1. prodloužená mícha - medulla oblongata
2. Varolův most - pons Varoli
3. střední mozek - mezencefalon (čtvrehrbolí - souhra pohybů očí, otočení za zvukem/světlem)
4. RF - síť okruhů
• ascendentní - vzestupný syst. - info do mozku
• descendentní - sest. - z mozku
• nespecifická stimulace kůry

25
 Mozeček, mezimozek + ostatní

mozeček - cerebellum
• mezi ním a V. mostem IV. mozk. komora, naléhá vzadu na mozk. kmen, uložen v zadní jámě lební
a od koncového mozku oddělen tvrdou plenou
• rozbrázděn, na řezu strom ("strom života")
• na povrchu mozečková kůra, uvnitř jádra
• rozdělen na 2 polokoule, dále nepárová střední část - červ
• tzv. šedá eminence mozku - dostává všechny info z těla a mozku, podíl na paměti a prostorové
orientaci
• hlavně řízení pohybů - alkohol způsobuje vyřazení Č mozečku

mezimozek - diencefalon
• 2x thalamus + nepárový hypothalamus (spojen s hypofýzou); mezi thalamy III. komora
• v hypoth. centra pro vztek (rudý vztek - zuřivost, bílý vztek - chladnokrevnost)
• centra pro: sex. aktivita, hlad, sytost, vliv na emoce
• thalamus dostává info ze všech smyslů a rozhoduje o tom, zda je pošle dál (při poruše buď
necitlivost nebo extrémní citlivost)

bazální ganglia
• struktury v hloubi mozku, podíl na řízení jemnosti a koordinace pohybů (porucha - nadměrné
mimovolní pohyby)
• mozk. kůra vymýšlí neustále složité pohyby, tyto instrukce jsou přes b.g. - zjemní, zpřesní >
ekonomický pohyb

limbický systém (limbus - límec)

• obkružuje c.c. a zanořuje se do spánk. laloku; centrum emocí a paměti
• 2x amygdala
• v temp. laloku; zaznamenává info z venk. prostředí - dostává je dříve než kortex - a třídí je na
ne- a bezpečné; pokud nebezpečné, je vyvolána poplachová reakce přes celý mozek do těla
• vztah k paměti (zážitky s emoc. obsahem)
• při narození je hotová, takže dítě si pamatuje všechny emoc. prožitky
• souvisí se sex. chováním samců (při poruše nadměrná sex. aktivita)
• hippokampus - ukládání věcných info

Koncový mozek
stavba konc. mozku
• 2 hemisféry, mezi nimi tvrdá plena (po 30. týdnu těhot. se už hem. mezi sebou liší)
• povrch cca 2500 cm , zvětšen rýhami (rýhování od 3. měsíce)
2

• šedá hmota - těla buněk, bílá hmota - axony

• buňky se shlukují - tvoří mozk. kůru a v hloubi jádra
• kůra 2-5 mm, většinou 6 vrstev buněk (Broadman rozlišil 50 oblastí kortexu)
• laloky - čelní, spánkové, temenní, týlní

hemisféry
• LH - kratší vlákna, u 98% lidí Broc. a W. centrum (řeč); logické, přesné myšlení, řídí volní
obličejové grimasy
• PH - delší vlákna, zpracovává podněty s citovým doprovodem (hudba, umění), představivost,
prostor
• jsou funkčně specializované, ale do 6 let umí jedna hem. převzít funkce druhé, pokud potřeba

corpus callosum - 200 mil. vláken, spojuje L a P laloky mezi sebou (nejen třeba čelní s čelním, ale i
křížem - spánkový s temenním apod.); všechny části mozku navzájem propojeny
centrální žlábek - čelní od temenního

26
oblasti mozk. kůry
• primární motorická kůra - v závitu gyrus precentralis > pyramidové b. k řízení pohybů
• sekundární motor. - při nových pohybech, učení se (každá oblast má svoji oblast sekundární)
• primární senzitivní kůra (v gyrus postcentralis) - zakončení z periferie (chlad, dotyk, bolest, ...);
sekundární - podrobnější rozbor info, dávání do souvislostí, konstrukce mapy světa
• frontální okohybné pole - řídí pohyby očí
• zrakové centrum, sluchové
• zbytek většinou asociační oblasti - koordinace všech částí
• spodek spánk. laloku - vztah k paměti a U
• frontální laloky - volní kontrola chování (porucha - katastrofální D n. mánie)

Periferní NS - hlavové a míšní nervy

míšní nervy
• 31 párů; vznikají spojením předních motorických a zadních senzitivních vláken do svazků
• krční nervy (8) - vystupují mezi obratli C1-C7, určeny pro HK, krk a hlavu
• brániční nerv - nervus phrenicus - inervuje bránici
• dole pažní pleteň - plexus brachialis; pod klíční kostí do podpaždí, kde se větví na
samostatné nervy
• hrudní nervy (12) - mezižeberní svaly a kůže hrudníku a zad
• bederní nervy (5) - kůže stehna, pánve a vnějších pohl. orgánů; svaly stehna a pánve
• bederní pleteň - plexus lumbalis - inervace břišních svalů a kůže břicha
• křížové nervy (5) - svaly a kůže DK, hýžďové svaly a svaly hráze
• křížová pleteň - plexus sacralis - tvořena posledním nervem bederní pleteně a křížovými
nervy - z ní vystupuje především sedací nerv - n. ischiadicus - nejsilnější nerv v těle (dále se
větví a inervuje svaly DK)
• kostrční nerv (1) - funkčně nevýznamný

hlavové nervy
• 12 párů, většinou smíšená vlákna (kromě čichového, zrakového a sluchového - pouze senz.
vlákna)
• všechny začínají (motorické a autonomní) nebo končí (senzitivní) v jádrech hlav. nervů v mozk.
kmeni
I. čichové nervy - nervi olfactorii - dostřed,. senzitivní vlákna; z čich. pole k čich. bulbům
II. zrakový n. - nervus opticus - senz. vlákna ze sítnice; část se kříží
III. okohybný nerv - n. oculomotorius
IV. kladkový n. - n. trochlearis - pro jeden okohybný sval
V. trojklanný n. - n. trigeminus - senz. vlákna z kůže obličeje, zubů, očí a sliznice ústní a nosní
dutiny; motorická do žvýk. svalů (v případě silných bolestí se ničí Gasseriho uzlina)
VI. odtahující n. - n. abducens - další z okohybných nervů
VII. lícní n. - n. facialis - motor. vlákna pro mimické svaly obličeje, autonomní vlákna pro slinné žlázy,
trochu senzitivních pro chuť
VIII. sluchově-rovnovážný n. - n. vestibulocochlearis - senz. nervy z Cortiho org. a vestib. aparátu
IX. jazykohltanový nerv - n. glossopharyngeus - senz. vlákna pro chuť, motorická pro příčně
pruhované svaly hltanu
X. bloudivý n. - n. vagus - autonomní pro hladké dých. svaly a svaly tráv. trubice, srd. svaly; senz.
z dých. cest a tráv. trubice (bolest ze žlučníku vystřeluje do krku)
XI. přídatný n. - n. accessorius - hlavně motorická vlákna pro trapézový sval a kývače hlavy
XII. podjazykový n. - n. hypoglossus - hl. motor. vl. pro jazyk

27
 Autonomní NS

• řídí Č všech vnitřních org.

• centrální část ANS - jádra v mozku > přepnutí ve vegetativních gangliích > periferní část -
vlákna k org.
• pomalé vedení vzruchů (1-20 m/s)
• sympatická vlákna (mediátor NA) a parasympatická vl. (ACH) - jsou protichůdné, v Č se
doplňují - akce vs. relaxace

sympaticus
• ganglia těsně podél páteře; vlákna tvoří pleteně na arteriích - po nich se dostávají k org.
• krční úsek - svalovina cév hlavy a oka; žlázy hlavy a krku, srdce
• hrudní úsek - plíce, sklípky
• břišní úsek - tráv. trubice, břišní org.
• pánevní úsek - hl. pohlavní orgány

parasympaticus
• ganglia jsou těsně před inervovaným org. nebo v něm
• hlavový PASY - z mozk. kmene jdou vlákna spolu s hlavovými nervy k nitroočním svalům,
slinným žlázám a s bloudivým nervem k dalším org.
• křížový úsek - svaly močových a pohl. org, konec tráv. trubice

Žlázy s vnitřní sekrecí

Regulační systémy org. - nervový, hormonální, imunitní > integrují Č org. a navzájem se ovl.

• endokrinní žlázy - uvolňují své působky do krve

• exokrinní žlázy - uvolňují látky vývodnou trubicí ven (slzná, slinná)
• parakrinní - látky ovl. všechny b. ve svém okolí
• autokrinní - buňky látkami, které produkují, ovlivňují samy sebe

hormony
• rozváděny krví po celém těle, ale působí jen tam, kde se naváží na receptory
• vylučovány pulzovitě
• velmi účinné i v malém množství, většinou působí specificky, tj. na konkrétní tkáň a nejsou
vzájemně zastupitelné (mají přesný účinek)
• volně v krvi a/nebo vázány na nějaký přenašeč
• jsou to látky různé povahy (zprav. bílkovinné n. tukové), někt. hormony bílk. typu jsou jako
prekurzory (musí se teprve aktivovat)
• nástup účinku během několika vteřin (NA) až dní (tyroxin)
• tvoří i mozek, tráv. trakt, srdce, pohl. org. a placenta

regulace hladiny hormonů

• většinou na základě zpět. vazby - buď urč. reakce n. hladina samotného hormonu
• zpět. vazba pozitivní / negativní

Štítná žláza a příštítná tělíska, epifýza

epifýza - šišinka
• nepárová výchlipka diencefalu
• prod. melatonin - ovl. ukládání pigmentu v kůži, tlumí Č pohl. žláz (u živ. cyklicky podle světla -
v zimě stoupá hladina mel. a klesá sex. aktivita)

28
štítná žláza - glandula thyreoidea
• 2 laloky, na přední straně průdušnice, tvořena folikuly a v nich se skladují hormony
• trijodtyronin a tyroxin - pro jejich tvorbu nezbytný jód
• velký vliv na metabolismus - zvyšují met., tvorbu tepla, bílkovin a v časných fázích působí na
vývoj CNS
• mezi folikuly jsou parafolikulární buňky, které produkují kalcitonin - zvyšuje ukládání Ca
v kostech, podíl na přestavbě kostry, reguluje zpětné uvolňování Ca z kostí a hladinu Ca v krvi
• snížená tvorba hormonů št. žl. - čl. je malátný, zimomřivý, zpomalený film; nadprodukce - zvýš.
teplota, hubnutí, rychlá Č srdce

příštítná tělíska - glandulea parathyreoideae

• jsou 4, na zadní straně štítné žlázy, životně nezbytná (při odstranění štítné žl. nutno zachovat min.
jedno tělísko), protože reguluje Ca, jehož stálá hladina je důležitá
• parathormon PTH - opačný účinek než kalcitonin - zvyšuje uvolňování Ca z kostí a tím i jeho
hladinu v krvi, zabraňuje ukládání Ca do oční čočky
• málo > nedostatek Ca v krvi, zvýšená nervosvalová dráždivost (až křečovité záškuby -
tetanie); zákal čočky > neprůhledná

Nadledvinky a slinivka břišní

slinivka břišní - pankreas

• smíšená žláza - zevně sekreční část vylučuje pankreatickou šťávu
• Langerhansovy ostrůvky - 1 mil. a dohromady váží pouze 1 gram; beta-buňky prod. inzulín, alfa-
buňky glukagon
• inzulín
• snižuje hladinu glukózy v krvi; glukóza je hlavní zdroj energie v těle a inz. způsobuje, že může
vstupovat do buněk - to může i bez inzulínu, ale jen málo; trochu lépe to umějí nervové
buňky
• cukrovka - vysoká hladina glukózy v krvi, ale ta nemůže vstupovat do buněk
• zvyš. lipogenezi, reg. tvorbu tukových zásob, zvyš. tvorbu bílkovin, má antilipolytický účinek
• glukagon
• opačné účinky - zvyšuje hladinu gluk. v krvi ovlivněním rozpadu glykogenu v játrech a
způsobuje rozpad tukové tkáně
• DM I. (= inzulinodependentní, IDDM) - začíná zpravidla v dětském věku, postupně se snižuje
sekrece inzulinu; nutná doživotní substituce inzulínu
• DM II. (= non-inzulinodependentní, NIDDM) - hladina inzulínu normální n. zvýšená; porucha inz.
receptorů, ve stáří
• diabetikům hrozí poškození sítnice, nervů (bolesti, brnění), cév, ledvin

nadledvinky - glandulae suprarenales

• pyramidový tvar, nasedají na ledviny; kůra, dřeň
• dřeň - není životně nezbytná
• zdroj katecholaminů - adrenalin a NA (sekrece při stresu, chladu, snížení hladiny glukózy -
proto při hladu podrážděnost)
• rozšiřují cévy v koster. svalstvu a zužují je v tráv. traktu, vzestup tlaku, rozšíření průdušek >
zvýš. ventilace plic, stimulace srdce, štěpení glykogenu >> mobilizace (útok, útěk)
• kůra - bez ní do týdne smrt; produkuje steroidy (steroidní hormony)
• glukokortikoidy (kortizon, kortikosteron), mineralokortikoid aldosteron, androgeny (mají i
Ž) a v malé míře estrogeny
• aldosteron - řídí zpětné vstřebávání sodíku (a tím i vody z primární moči), vylučování K, Mg
...; řízen hladinou Na v krvi, TK a objemem extracelulární tekutiny
• glukokortikoidy - zvyšují štěpení bílkovin, hlad. glukózy v krvi, mají imunosupresivní účinek
(užívají se při alergiích, po transplantacích)

29
 Hypothalamo - hypofyzární systém

• nadřazený ostatním žlázám

hypofýza
• = podvěsek mozkový; v tureckém sedle klín. kosti, 1,5 cm, tvar hrušky
• přední lalok - adenohypofýza, střední rudimentární, zadní - neurohypofýza > neprodukuje
hormony, funguje jako zásobárna a uvolňuje skladované hormony
• neurokrinie - schopnost nervových b. tvořit hormony; hypothalamus tvoří:
• antidiuretický hormon - vazopresin - zpětné vstřebávání vody ve sběracích kanálcích
v ledvinách; tvoří se podle hladiny vody v krvi (diabetes insipidus - až 20l moči denně)
• oxytocin - ovládá stahy dělohy při porodu, dále stahy mlékovodu (snazší kojení; reflexní
řízení Č); vliv na paměť (zejm. vybavování), ovl. únikové reakce

adenohypofýza
• mezi hypothalamem a adenohyp. portální systém (cévy z hypothalamu se sbíhají do jedné a
opět se v adenohypofýze rozpadají v síť cév) > hypoth. produkuje hormony regulující Č adenohyp.
• statiny (tlumí Č), liberiny (podporují Č), např. somatotropin > somatostatin snižuje jeho
produkci a somatoliberin zvyšuje
• somatotropin STH
• stimuluje metabolismus, rozpad tuků, stimuluje růst (tvorba bílkovin), zvyšuje prod. dalších
růstových faktorů
• nadměrná prod. v dětství - gigantismus, v dospělosti - akromegalie (uši, nos, prsty)
• prolaktin PRL - u Ž růst mléčné žlázy, po porodu produkce mléka; u M vliv na růst prostaty
• adrenokortikotropní h. ACTH - stimuluje produkci hormonů kůry nadledvin
• thyreotropin TTH - stimuluje produkci hormonů štítné žlázy
• luteinizační h. LH - u M stimuluje sekreci testosteronu, u Ž způsobuje luteinizaci (změnu)
ovariálních folikulů
• folikuly stimulující h. FSH - u Ž růst ovariálních folikulů, u M stimuluje tvorbu spermií

Mužský reprodukční systém

rozmnožování - základní vlastnost živé hmoty; hlavním cílem je zachování druhu

M reprodukční systém
• zevní genitálie - varlata, nadvarlata, penis
• vnitřní gen. - semenné váčky, prostata, bulbouretální žlázy
• produkce spermií a pohl. hormonů, morfologie umožňuje pohl. spojení

varlata - testes
• M pohl. žlázy; párový org. vejčitého tvaru, uloženy v šourku - scrotum
• obaleny vazivovým pouzdrem, které vybíhá v přepážky - ty dělí varlata na oddíly; v každém
mnohonásobně stočené kanálky, spojují se a ústí do nadvarlat - v kanálku vznikají a vyvíjejí se
spermie
• schopnost pohybu; tvorba zač. v pubertě Č pohl. hormonů - testosteron, folikulostimulační
hormon, luteinizační H
• v hlavičce 23 chromozomů
• skladují se a dozrávají v nadvarlatech; cestou se k nim přidává sekret nezbytný pro jejich
životnost
• v šourku teplota o 4°C nižší než v břišní dutině (nesestouplá varlata - neplodnost + riziko
zhoubných nádorů)

30
nadvarle - epididymis
• jeho sekret nezbytný pro hybnost spermií, skladují se 40 dnů, vývodem je chámovod
chámovod - ductus deferens
• 40 cm trubice; nadvarle > tříselným kanálem do dutiny břišní > za moč. měchýř > ústí do močové
trubice v místě prostaty
semenné žlázky - vezikulae seminales
• naléhají na moč. měchýř, produkují výživný sekret
předstojná žláza - prostata
• pod moč. měchýřem, jako kaštan; produkuje řídký, mléčně zabarvený sekret - význam pro
schopnost spermie oplodnit vajíčko
• močová trubice probíhá prostatou a pohl. údem
penis
• kopulační orgán
• 2 corpora cavernosa + 1 spongiózní těleso (jím probíhá uretra?) > houbovitá struktura; naplnění
krví > erekce; složitý reflexní děj, PASY
šourek - scrotum
• rozdělen na 2 poloviny

hormony
• hypothalamus produkuje gonadoliberin - řídící hormon působící na adenohypof. - ta produkuje
• FSH - nezbytný k tvorbě spermií
• LH - působí na Leydigovy buňky ve varleti, ty jsou zdrojem testosteronu
• testosteron - v pren. vývoji - vývoj M pohl. org., sestup varlat (v posledních 2 měs. těh.),
zvyšuje metabolismus, hl. bílkovin (nárůst sval. hmoty), ovl. tvar a stavbu kostí, ukládání Ca,
zvyšuje prod. erytropoetinu
• oxytocin - uvolňuje se při sex. vzrušení, kontrakce chámovodu

ejakulát - chám
• zásadité látky - neutralizují kyselé prostředí v pochvě
• 1 ejakulace cca 2-6 ml - obsahuje spermie + všechny sekrety
• v 1 ml 35 - 200 mil. spermií; pod 20 mil - neplodnost

Ženský reprodukční systém

funkce
• produkce a zrání pohl. buněk a hormonů
• umožňuje pohl. spojení
• vývoj a porod potomka

cykly - hypothalamický, ovariální (ovulační), děložní (menstruační)

vaječníky - ovaria
• Ž pohl. žláza, 5x3x1,5 cm
• vazivový obal, kůra, dřeň
• kůra - už při narození jsou zde nezralá vajíčka - oocyty, jejich vývoj se dokončuje až v pubertě;
založeno 6-7 mil. vajíček, během života jich dozraje 400-500 (u M z jedné mateřské spermie 4, u
Ž tři vzniklá vajíčka zanikají, zbývá jen jedno)
• ovulační cyklus (od puberty do 40-50 let; 28 dní, resp. 24-32)
• vajíčko dozrává ve folikulu (váčku), 14. den cyklu se uvolňuje; Graafův folikul - zralý (20mm)
• stoupá těl. teplota o 0,5-0,7°C
• Gr. fol. se po prasknutí mění na žluté tělísko, zde vzniká progesteron (růst děl. sliznice,
mléčné žlázy, snižuje stahy dělohy - uhnízdění a vývoj plodu); nedojde-li k oplodnění,
degeneruje na bílé tělísko (jizvička na vaječníku); po oplodnění produkuje progesteron do 6.
měs.
• estrogeny - produkují buňky folikulu; nejdůležitější estradiol - ovl. CNS, mozek, vliv na typicky Ž
chování, cítění, sex. touhy, ukládání tuku, růst sekundárních pohl. znaků, podporují tvorbu děl.
hlenu

31
vejcovody - tubae uterinae
• na konci řasy, které obepínají vaječník
• řasinky, které mají zachytit vajíčko uvolněné z vaječníku do dutiny břišní
• 13 cm, pokračuje do dělohy
• zde většinou dochází k oplodnění

děloha - uterus
• tvar hrušky
• sliznice - endometrium - hodně žlázek, prochází cyklickými změnami (podle menstr. cyklu)
• střední svalovina - myometrium
• zevní vazivo - parametrium; fixuje dělohu na místě

pochva - vagina
• spojuje děložní dutinu se zevními pohl. org.
• sliznice prodělává cyklické měsíční změny
• panenská blána - hymen - zcela mizí až při 1. porodu

menstruační cyklus (24-32; 28)

1. menstruační fáze - odloučení a odstranění sliznice, začátek krvácení; 4 dny
2. proliferační f. - 5-12. den, roste nová děložní sliznice
3. sekreční f. - 12-27. den; zvyš. se tvorba sekretu a prokrvení sliznice, vytváří se podmínky pro
uhnízdění zárodku (12.-14. den se uvolňuje vajíčko), nutný progesteron
4. ischemická f. - 27-28. den (24 hodin); dostaví se, nebylo-li vajíčko oplodněno > náhlý prudký
pokles progesteronu, vyplaví se oxytocin > stah děložní svaloviny, zaškrtí se cévy a děl. sliznice
odumírá (vyplavena při menstruaci)
• 40-50 let - období klimakteria; klesá produkce hormonů, zejména ve vaječnících > nepravidelný
cyklus, časem ustane (menopauza)
• hormony působí u Ž změny na som. i p úrovni (osteoporóza, návaly krve do hlavy, podrážděnost,
úzkost, nespavost, labilita)

zevní pohl. org.

• velké stydké pysky - labia majora, přecházejí v malé - labia minora - ohraničují poševní vchod
• do vchodu ústí vestibulární žlázy, největší Bartoliniho žl. (zvlhčují vchod)
• clitoris - topořivé těleso, stavba podobná penisu
• PASY zvyšuje prokrvení + produkci hlenu

Těhotenství a porod

• vajíčko je po ovulaci schopné oplodnění asi 12 hodin, spermie v pohl. systému Ž přežívají 1-3 dny
• vajíčko je obklopeno stovkami nejzdatnějších spermií; 1 pronikne a vajíčko pak změní své
vlastnosti tak, že jiná se tam už nedostane
• pohlaví je do 8. týdne nerozpoznatelné (spermie Y - testosteron > M; X - není test. > Ž)
• 3.-4. týden - začne bít srdce, vývoj CNS, mozku
• plod plave v plod. vodě - placenta a plod tvoří jednotu

placenta
• výživa, odvod zplodin, produkce hormonů
• estrogeny
• lidský choriový gonadotropin HCG - udržuje v Č žluté tělísko, kt. produkuje hormon proti
předčasnému vypuzení plodu
• krev plodu a matky je zcela oddělena

• u Ž v těhotenství nárůst hmotnosti (i o 10 kg normálně) - plod, růst dělohy, plod. voda, zvýšení
množství vody v těle, růst prsů
• zvyšuje se metabolismus, srd. frekvence, produkce horm. nadledvin

32
porod
• fyziologické ukončení těhotenství, 3 doby
• hormonální změny - uvolňuje se oxytocin, snižuje progesteron
1. otevírací doba - nepravidelné stahy, postupně sílí, plod tlačen do děl. branky (u prvorodiček trvá
až 24 hod.)
2. druhá doba porodní (vypuzovací) - prasknutí plod. obalů, odchod plod. vody, plod vypuzen z těla
3. třetí doba porodní - vypuzení placenty (10-45 min. po porodu dítěte)
• během násl .6 týdnů se stahuje děloha, vyrovnávají se hormony (změny p, poporodní D)
• naplno se rozbíhá laktace (vlivem prolaktinu), průměrně 1-2 l mléka denně, přispívá oxytocin, kt.
stimuluje tvorbu mléka a uvolňuje se prostř. mechanického dráždění bradavek
• mat. mléko - komplexní a plně nenahraditelná výživa (minerály, vitamíny, obranné látky)

33