AUTORITA,

ETlKA
A
Mado fronta
Mado fronta 197
Z DfLA MAXE WEBERA VYBRAL,
PRELOZIL A USPORADAL JAN SKODA

.
Tanslation Ja Skoda, 1997
ISBN 8020406115
I I
Predmluva
Vybor, ktery predkladame, ra poskytnout sirsimu
okruhu zajemcu pfistupny pohled do pozoruhodnych
konceptu a vsledku dila jednoho z klasikU vedecke so
ciologie. A rekneme si hned, ze jde 0 klasika oboru u nas
po padesat let neexistujicfho, protoze t, co se po stalin
skem zatraceni samotneho jmena sociologie pozdeji pod
timto oznacenim dovolovalo konat, bylo v nejlepsim pri
pade pouziti jistych zjistovacich praktik ke sbirani
aktualnich dat 0 nekterych spolecenskych skupinach.
Ukolem sociologie jako vedy je vsak predevsfm zkoumat
a tedy problematizovat zakadni fnkce samotnych va
zeb, vztahu, stuktur a fadu spolecnosti, tedy to, co je
z pozice socialnfho dogmatu a mocenskeho zajmu na
prosto nemozne a nepfipuste.
Skutecne zkoumani reality tak slozite a neprehledne,
jako je lidska spolecnost, zacfna teprve tehdy, kdyz se
kladou otevfene otazky, a vazny pfispevek k osvetleni
nektere z nich je vZdy kokem, nikoli zaverem v nasem
poznani.
Max Weber (narozen 1864 v Erurtu, zemfel 1920
v Mnichove) je vyznacna postava mezi novodob;mi so
cialnimi mysliteli a badateli. Ve sve dobe, na prelomu
dvacateho stoletf, byl kapacitou vyimecnou; jeho pfinos
je i dnes nespory a trvale podnetnY.
Od roku 1894 byl profesorem na univerzite ve Freibur
g, od roku 1896 pak prednasel po tfi semestry na heidel
berske univerzite politickou ekonomii a hospodatske de
jiny. Akademicke drahy musel zanechat pro vazne zdra
votni potfze po nervovem kolapsu, pfechodne vsak vy
stupoval i pozdeji, a po prvni svetove valce se opet uji
mal v;uky na nekterych univerzitach (Videi, Mnichov),
Mezitim stale pusobil jako vedec i jako ucastnik a inspi
rator aktualnfch socialnich a politickych diskusi a stale
vice se orientoval k teoreticke sociologii. Vytvotil roz
sahle a pozoruhodne duo; pfimo na neho navazuji mno
he dnesnf svetove skoly.
Pohled sociologU na spolecenske jevy b;va uzky
7
a plytky, pokud jen klasifIkuji pomery a kulturi vzory,
ve kterych ziji, a berou je jako "normalni" a jedine pnro
zene, nanejvys jen rusene patologickJi uchylkami. N e
bo kdyz dokonce vsechno pomeruji radem ,jedine bla
hodarnJ", ktery de facto ani neexistuje, ale odpovida
zadanemu modelu podle teorie a stranickych usneseni.
Tehdy, na prelomu stoleti, podnitili (ve Francii, v Anglii,
v Americe) obrat k opatrejsimu pohledu na nase spo
lecenske normy etnologove zkoumajicf domorode spolec
nosti africke, indianske Ci tichomorske, kde vztahy,
zvyky a socialni stereotypy alternativni k nasim moder
nim evropskJ maji docela jinou formu i smysl, a prece
funguji. Weber rozsiril pohled sociologie zase v jinem
smeru: sVJi neobycejne rozsahlJi a hlubokymi zna
lostmi dejin kulturnich oblasti, zejmena evropskych, ale
i orientalnich, od staroveku do soucasnosti. HistorickJ
srovnanim a analyzou dostavaly u neho spolecenske
jevy novou, ryraznou plasticnost. Podobne jako sociologic
kJ pohledem nabYvala noveho j asu historie, coz prave
chceme na nekolika vybranych ukazkach demonstrovat.
TeoretickJ skolenim vysel z novokantovcU. T zdura
ziovali zasadni rozdl mezi vedami pnrodnimi a vedami
duchovnimi: pnrodni fenomeny zkoumame jako procesy,
ktere se zakonite opakuji, kdezto fenomeny socialni (du
chovni) jsou neopakovatelne projevy lidske vile a lidske
tvonve cinnosti; podle novokantovcu tedy nejsou zau
telne pod obecna pravidla. Protoze jsou to vsak akt lid
skeho ducha, muze jim lidsk duch rozumet. Ukolem du
chovnich ved je tedy pomoci rykladem k porozumeni.
Max Weber z teto vic akademicke nez prakticke cesty
plodnJ zpusobem vybocuje. Akty lidskeho a spolecen
skeho jednani jsou jedinecne, ale nejsou nesmyslne.
Jsou mnohotvare a mnohosmyslne, ale ne absolutne
libovolne. Je v nich (subjektivne i objektivne) smerovani
k lidskJ ucetum a jistJ hodnot6m (ktere - na rozdil
od novokantovcu - ovsem nelze chapat absolutne, nybrz
historicky). Prave proto je lze srozumitelne vysvetlit.
A lze predpokladat, ze v nich shledame jista pravidla,
jaka vyznacuji lidske a spolecenske jednani, ktere ra
8
smysl ve smerovani k cihlm, jez sleduje, a uskuteciuje
se v mezich podminek, jez jsou mu dany.
Weberovi se dejinna spolecenska skutecnost zpfehled
iuje tim, ze konstruuje z tech skutecne jedinecnych
a rozmanitych jew jiste idealni typy, ktere ve skutec
nosti shledavame s ruznymi odchylkami a v ruznem
ktizeni a miseni, nicmene se daji z one ruznotvarosti
a ruznorodosti vysoudit. Weberovy ideami tpy jsou teore
tiche racionalni konstrukce (dnes bychom mohli tici: mo
dely), v jejichZ podobe jsou spojeny a vyostteny ty cha
rakteristiky a ty rysy, ktere jsou pro urCity soubor pfi
buznych historickych fakticit bytostne a konstitutivni,
jsou zakladni osou jejich fungovani a jsou jim tedy vice
mene spolecne. V lidskem chovani se totiz pfece jen na
znacuji por ere uniformity. Zobrazene v idealnich ty
pech je pak lze srovnavat, nachazet jejich rozdilne moti
vy a ucely, jiste kauzaIni spojitosti a tendence blizici se
zakonitostem. Vezmeme}ibovolne phady: takove poj
my jako zotroceni, leno, kolonizace, smena, obchodni
podnik, urad, patriarchalni velkorodina, mestanska do
macnost, byrokracie, demokracie,racionalni civilni pra
yo, kapitalismus a jine, ktere bezne uzivame, nam ozna
cuji prave takove idealni typy - v naSi bezne teCi ovsem
in acne vagni a mnohoznacne; zatimco Weberovy ideaW
typy usiluji 0 jasnost a pojmovou urCitost. Jejich kon
strukce mu neni cilem, nybrZ pomuckou k zobrazeni,
analyze a vykladu historicke skutecnosti. V promenli
vych utvarech sveta, ktere si tide, vedeni svou wli a casto
svymi bludy, buduji, nejake standardni "dokonale" kon
strukce, odpovidajici ter typum, nikde nenalezneme.
Presto smime konstatovat, ze ony idealni tpy poukazu
ji k necemu, ceho rsy v urCitch vyznamnych historic
kych ptipadech shledavae. Domyslime se jejic souvislo
stl v case a prostoru, jejich ptiznacnych ptcin, nahlizime
na ptiznacny prubeh jejich fngovani i na jejich ptiznacne
dusledk. Historie nachazi jedecna fakta, sociologie vne
se vysvetlujici zobecneni. A dochazime takto k dostatec
nemu porozumeni, ale i k praktickemu ponauceni.
Zminene spolecenske vjtvor, instituce a vzor (pro
9
potteby sociologie pojmove modelovane v idealni typy),
tedy napt. leno, obchodni podnik, demokracie atd., je
nutno chapat nikoli jako mrtve formy, ale jako jiste ka
tegorie socialnihojednani, kterYm se napliuje zivot spo
lecnosti a spolecnost sara a kterym se naplfuji dejiny.
K zakladnim faktorum, jez v nem pfcinne pusobi
a utvareji jednani, pam smysl, ktery v nem ten ktery
clovek a to ktere spolecenstvi lid! subjektivne vidi, hod
noti a sleduje - a ke kteremu musi ptihlizet badatel,
analyzuje-li ono socialni jednani, onen socialni jev. Ksub- .
jektivnim cinitelum, spoluurcujicim smysl a smer akci
i niz spolecenskych norem, patfi zvyklosti a pteZivajici
obyceje, anebo sitid se afekty, vasne, anebo racionalneji
a relativne pevneji urcene hodnoty (napt. moraJni, eticke),
anebo vecna racionaJni licelnost. Uceln racionalni jedna
ni, racionalne sledujicf lcel, k nemuz je orientovano (tm
i celkem jasne defnovatelne), duvodne ocekavajfcf, ze jej
dosahne, se v lidske spolecnosti a v lidskych dejinaeh
neuskutecfuje vzdy a pate a ne casto -je jen ideaJim
pfipadem, avsak pfipadem idealni tpickm. Prave proto
z neho Weberovy aaljzy vyehazeji; srovnavani mu po
m:ha eharaktrizovat re tyy jednani, naolik a v Cer
se licelne racionalite bliZi (nebo ji aspof v jadru obsahuji),
nakolik a v cer se od ni odehyluji. Formalni racionalita,
pro Weberovy praee wbee pftzaena, mu tedy neni
dogmatem, nybd opet metodiekj prostfedkem.
U Webera rozhodne nehledejme nejakou teorii dejin
neho vjoje, nejake sehema nutnyeh etap. Venuje se
analyze konkretnieh spolecenskyeh jednani a pohybu
na konkretnieh misteeh v konkretnim case; vidi nieme
ne, ze v dejinaeh postupne pomeme siIi prave tendenee
k raeionalizaci (k "vykalkulovatelnosti" pozadovanyeh
a sledovanyeh hodnot), aniz vsak mizi typy jednani
orientovane bytostne odlisne.
Efekt socialnich akd a soeialnieh struktur a tadu
vsak nikdy nemohl a nemuze snadno ptekroCit objektivni
faktualni podmfnky sveho pusobeni ( nimz patti i regu
lativni tad ve spoleenosti, panstvi, moe). Vyznamnj
ureujieim momentem v kaidem soeialimjednani je to, ze
10
se jeho vykonavatel obraci a orientuje na (aktuani,
anebo ptedpodane, navyke, anebo z rznych pohnutek
pozadovane) jednai jinych lidi a ze mu jde 0 uzna eili
o legitimitu jeho akci. I tim se opet (i pti vsech moznych
uchylkach) omezuje jakoli absoluti libovi le ve spolee
nosti a v dejinach.
Neni pochyby, ze Weberova metoda, pomahajici k vj
kladu a porozumeni rozmanitj jevim a tendencfm
v historii, je plodna, ale nen! bez probIemu. Vypomaa
si nekdy umele pojmove vykonstruovanji pomuckami
a historickj aktum, nekdy iracionalnim nebo obtizne
pochopitelnj, mus! pomocne - jak zada jeho metoda
pochopitelny smysl konstruovat a vlastne podsouvat.
I nas maly vjbor z jeho pohledu na dejiy vsak ukaze, ze
sociologie tohoto smeru mme ptispet nebo naznaCit cestu
k vysvetleni mnohych skuteenosti. Weberuv zaoor byl sku
tecne sirok, zahroval politicke dejiny, hospodatske deji
ny, dejiny prava, nabozensti i dejiny kultury a civilizace,
problematu fngovam i vzajemnych vztahu vsech techto
oblast.
V tom skuteee slozitem a nijak mechanickem podm!
neni socialnich procesu a utaru venuje Weber znaenou
pozorost faktorum hospod6rskym, coi nebylo mezi his
torik a sociology ooine (a v cer byl zajiste kladny starsi
ptispevek Marxuv, poznamenany samoztejme svou
dobou a svou tendencO. Weber ptitom neptjima jedno
ducha a jednostranna schemata a mnohem vic zdura
zluje vzajemne pusobeni faktoru, vyznam utvaru eko
nomickych, ekonomickou podminenost ruznych stranek
ivota, ale take spoleeenskou a kulturi podminenost
ekonomiky. Veci nesleduje jako politicky revolucionar,
nybri jako vedec-teoretik. Varuje pied smesovanim ve
deckeho analytickeho pohedu s moralizujicim a tenden
cnim pohledem, ktery duslednemu pozan! pfekazl. Tak
jako u spolecensko-historickych skutecnosti, jez chceme
poznat, zduraznoval zavamost subjektivnich hodnot,
ktere jim historicke subjekty, lide, spolecenstvi, ptikla
daji - tak vylucoval historikovo vlastni hodnoceni pfed
motu jao ptekazku vyzkumu.
11
Pted prezentacf svch historicko-sociologickych poznat
ku, posttehu a konstkcf vynakdal vzdy rozsahlou
a peCivou pnici na ptesne defnovani vsech pojmu a vyme
zen jejich obsahu a rozsahu platost az do nejmensich
nuancf. Volil pro ne nekdy znaene osobitou terminologii.
Tuto, tak tiaj:c, ptipravnou praci, kterou neprejde a ,,ne
pteskoci" odbory badatel ucici se metode, nemuzeme
saozrejme ukazat v naSi seznamovaci antologii, do ktere
jsme snesli nekolik obrazi "otove prace", kde se barvite
kesli, srovnavaji a vykladaji spoleeenske skutecnost
v rozmanitych spoleenostech, kde se naboj teoretcke socio
logie vklada do sociologie aplikovae, napomahajfcf poro
zUet konkretnfm historick svetUm a vrhajicf odrazem
svetlo na problemy soucasnosti.
Otazkami se obiral s vjhradou, ze jeho analyza se
vzdy zaeruje na urcitou stranku ze souhry mnoha ci
nitelu, a vyvozoval zaver opate, nekdy vsak presto
i velmi odvazne a diskutabilni, ke kterj bychom se
dnes neklonili; vzdy vsak podnetne.
Ve vede neopoustel reholi neangazovane objektivity.
Mimo vedu se ovsem i politicky angazoval. J ako liberal,
byt nemecky konzervativnfho zabaveni, pattil v pome
rech cfsatskeho a ostatne i pocinajfcfo "versailleskeho"
Nemecka k progresivnfmu proudu. Kritizoval z<kony,
nekompetentni vhidu, podnecoval hnut ke zruseni cfsar
sM, ptispfval k sochilnf politice (vedl napr. rozsahlou
kampan za upravu pomeru zemedelskych delniku aj.).
Kritizoval tehdejsi socialni demokracii pro jeji pfilis ma
lomestacky charakter, ale osobne obhajoval socialni de
mokraty, kterj univerzity branily v habilitaci atd. Za
zil ostatne v poslednim roce zivota i ramus postvanych
pravicovych studentu na sve prednasce.
Nedostal se samoztejme do pfzne nasich stalinistic
kych ideologU. Pro ne zistaval "burZoaznim sociologem",
a to pnie pro svou vedeckou objektivnost a nedogmatic
nost. Take proto, ze neprehlizel a nepomijel sociaInf omz
ku, ale nehledal v dejinach povinnou sablonu jedineho
"dialektickeho" potadf povinnych "tadu", konciClno ko
munismem.
12
V dobe, kdy svjm pobledem obzral svet, dosahovala
sveho vrcholu mocenska expanze evropskyc velmoc, coz
se jevilo i jao eonomic a civizaC tu "zapadnich"
svetadflu. Ceraje z ptebohatych vedomosti z kulturch
dejin sveta, nemobl se vynout otazam, ktere z toho
dojmu plynuly. Dnes, v situaci jiz slozitejsi (a s pokroC
lejsim historickYm pozmnlm i zksenosti), musi sociolog
jeste vice nez on stavet zasadni zavery na znalem vazeni
pottehu ze vsech oblasti multikulturiho sveta.
Pokud se Weber vecne vyslovoval k praktickym Uko
lum, byl zajiste synem sve doby a nemobl dodat zadny
koneeny recept pro dobu nasi ani pro veky. Ani sociolo
govi ani obcanovi hledfcfmu na prakticke problemy. Vei
nas vsak chapat. Jeho teoreticke i popularizacnf dilo
patti k nepominutelnym pnnosUm k porozumeni deji
nam a zivotu spleenosti.
Krome mnoha publcistickych clanku, stati a casopi
seckych studii vysly knizne (vetsinou v mnoha vyda
nich) zejmena jeho cetne prace z hospodarskych a so
cialnich dejin, ze sociologie politiky, sociologe prava,
sociologie nabozenstvi a ovsem sociologie hospodarstvi,
shrovane tez do tematickych sborniku. Korunou jeho
zivotni prace melo bYt dflo Wirtschaft und Gesellschaft
(Hospodastvi a spoleeost). Takto bylo urceno tema, pro
nez byly rezervovany dva svazy v mnohosvazkovem kom
pendiu Grubndrisse der Sozialokonomi, jez zaealo vcha
zet v Ti bingenu o r. 1914. Weber ovsem rema znacne
ptekraeoval, remer a ke kompletf sociologi spolecnosti,
jeji civilizace a kultury v rozmeru celych dejin. Dokonenl
znemoznila jeho nabla smrt. I torzo dila, sestavene z ruko
pisne pozlstalosti, vyda na dva objemne svazk.
Podle sveho zameru chtel pro brat do hloubky vsechny
hlavni stranky socialni a kulturni struktury spolecnosti
a na tomto zaklade teprve ukazovat jejich specificky
vztah k ekonomice. Nektere oddily zustaly jen v nacrtu,
ve zlomku, nebo nebyly zapocaty (litujeme zajiste, ze
zistala jen v kratiCem zlomku kapitola 0 trznim spo
leeenstvi a ze nenapsal zamyslene zavereene rozbor
vYvoje moderio statu a funkce politickYch stran
13
a ptispevek k systemu hospodatske a socialni politiky -
editoti dnesnich vydani nahrazkou pridavaji vlastni
konstrukci ze starsich Weberovych clanku). Nektere ji
ne oddily jsou zato zpracovany opravdu dUkladne a roz
sahle a prokazuji hluboky vhled do nekterch oblasti
socialni a kulturi skuteCnosti.
V sedesatych letechjsem prekladal nektere Weberovy
historicko-sociologicke prace a vybor jsem sestavoval
v roce 1968. Mel sirsi verejnosti piipomenout obecnou
sociologii jako obor u mis potlaceny a vymazavany tak
ka z povedomi a ukazat,jak jeji klasik dokazal zajimave
i poucne osvetlovat historii. "N ormalizace" potom zcela
vyloucila zamyslenou edici i Webera i puvodce vyboru
z neho. Weberovy pohledy na historii zaujmou i dnes.
Z Weberova dila lze cerpat vic ere nauceni. Nas maly
vybor ra na mysli hlavne ctenare, kteti si chteji oboha
tit a prohloubit chapajici sociologcky pohled na historii.
Odlisny by byl Ukol pomoci vniknout do historicko-sociolo
gicke badatelske metody a do jejiho fIlozoficko-noetic
keho vychodiska. Publikace tohoto zamereni se jiste tez
dockame (v tomto uvodu jsme podali jen nejnutnejsi
a nutne ponekud zjednoduseny narys).
Pedpokladany vYbor se nabizi jako ptistupna i pou
tava cetba. Odbory adept sociologe bude zajiste studo
vat Weberovy prace v uplnosti v orignale s celou jeho
metodologckou dilnou a pojmoslovim, siokou argu
mentaci, sledovat mySlenky rozvadene v jeho sirokych
humanistickych souvetich. Kdyby se ukazala poteba
a moznost kritickeho vedeckeho vydani nektere prace
v cestine, bude to Ukol zavazny a ovsem rozsahly
a nesnadny. N ase knizka nema plnit tento ukol, muze
vsak ke studiu Webera ponoukat. Hlavne vsak chce cte
nati ve ctivem ceskem pretlumoceni ukazat, jak Zive lze
sociologicky vykreslit skutecnou historii a jeji problema
tiku v mnohostrannych souvislostech a perspektivach.
Vybirame ukazky jen ze tl oblasti, v nichZ si Weber
ziskal jmeno. Jednak prednasku ze sociaIni historie
(0 okolnostech konce antiky), jednak historicko-sociolo
gickou studii 0 typech mocenskych struktur respekive
14
pansti a autority, a konecne ukazk z pomezi socialni
psychologie a sociologe duchovni kultur a nabozen
skych ver, totiz ze studH 0 vlivu duchovnlho klimatu na
ckonomiku.
Dejepismi prednaska Socidlni pftciny zdniku anticke
kultur, prednesena v roce 1896, je z doby profesury
v Heidelbergu a ukaze nam, jak realisticky (chcete-li,
"materialisticky") a pfitom neschematicky Ize konkret
ne vykladat dejinne udalosti a procesy.
Z Weberovc praci jsme nemohli pominout jeho pro
sIuIou Protestantskou etiku a duch kapitalismu, ktera
vysla v r. 1905 a vyvoIaIa tenkrat siroky ohIas, diskuse
a polemiky. Je psana velmi ptistupne, ale cela by vydala
na samostatnou knihu. Vybrali jsme z n hlavne zave
recnou uvahu, ktera - spolu s dalsimi statemi, jez jsme
pfiradili - ukazuje, jak faktor rze "duchovni", jestlize
ovlivluje mentalitu masy, ra dopad i v hospodarstvi.
C
lanek 0 okcidentalnim racionalismu je z uvodu ke
sboriku, do nehoz byla i "protestantska etika" zaraze
na, totiz k Sebranym statim k sociologii ndboienstvi,
patre aby v jejim sousedstvi vyvazoval studie 0 puso
beni nabozenskych ver poukazem na sirsi oblast du
chovnich a socialne-psychologckych faktorU, ktere pod
poruji (nebo potlacuji) "duch kapitalismu".
Vetsina ukazek je do nasi kniiky vybrana z rozmere
Weberovy zaveti, z dila Wirtschaf und Gesellschaf.
Odtud jsou i oddily 0 typeh mocenske autority a pan
stvi, historicko-sociologicke zkoumanf jedne z vJznam
nych otazek spolecenske, zejmena politicke organizace,
vcetne oddflu, v nemz je na ptikladu antickych a stredo
vekych mestskych obci vykladan typ spravy, ktera se
vymkla Iegitimni moci (sptiseienectvi a patricijska vIa
da, tyranis a demokracie).
Sv publikacnfm zamerem nesahame do te casti
Weberova dila, kde se problematika sociologie probira
v teoreticko-fIozofcke rovine, coi je cast rozsahla
a neda se ani podat ve zkracenych uryvcich.
C
erpame
z te rozsahe casti jeho dila, ktera se obfra konkretnf
historii. Vymezeny rozsah vyboru a take ztetel k tomu,
15
ze mnohe casti textu by nebyly srozumitelne bez siro
keho kontextu, nuti mis jednak vyhledavat z rozsahlych
textu a knih myslenkove ucelene, neptilis dlouhe partie,
nebo podat prurez studii sire rozvrZenou, ovsem prurez
autenticky cili jakousi myslenkove souvislou montaz
z puvodniho Weberova textu. Pokud jde 0 mista, ktera
pritom vypoustime, jsou to exkurze rozsitujici proble
matiku 0 otazky specialnejsl nebo detailnejSi, dalM pri
klady rozmnozujici ptiklady uvedene, odbocky k jiny
tematum, ptipadne udaje, ktere by vyzadovaly delsi vy
klad anebo navaznost na jine, nezarazene oddily a stati.
To se tyka i vypustenych poznamek "pod carou" (respek
tive za koncem stati), ktere jsou tohoto druhu, a odkazu
k dobove literature, dnes lllm vetsinou nedostupne.
Domnivame se, ze Weberovy myslenky podavame i ve
zhuswni vZdy v podstaw verne, nezkreslene.
K pfekladu: volili jsme mezi dvojim moznym resenim.
Jedna moznost je preklad dokumentarni, pokud mozno
doslovne reprodukujici autorovu stavbu vet a vyrazivo
(s dodanim aparatu prekladatelovYch vysvetlivek a poz
namek; ten by se patrne volil pro vEdecke, kriticke ci
studijni vydani). Jiny mozny preklad je litenfrnl, ktery
se snazi ptirozene a osobite dikci autora postavit pen
dant obdobnou dikci v jazyce pfekladu. Tento zpusob
jsme zvolili zde. Bereme totiz Weberovo dilo take jako
literaturu a jako text, ktery je krasny i mistry (se svy
archaicko-humanistickym nadechem); riziko "verneho"
tlumoceni je v tom, ze by muselo podat drsny otisk hlad
Mho originalu. *
* Polemiky 0 "verem" a "volnem" piekladu se mnohdy zakdaji
na nedorozumenf. Formou evivalentni obraty a vazby, ktere se
v ceskem zneni pocituji jina nez v nemeckem, nejsou verjm
ptekladem. V Ceskem citeni mnohdy slovesna vazba nejlepe odpo
vida nemecke vazbe substantivni, slova maji jiny rozsah vyznamu,
aktuilnf <leni vYPovedi a myslenky (a zdurazneni jejiho jadra)
umozluje Cechovi potadi slov, tam, kde ra nemecky autor pli
pevnem poladi vetnych aenu jine a omezene prostiedky a nekdy
jen akcent (al podtdeni slova jez v textu zachovavame hlavne
pro snadnejsl orientac pt srovnavanf S orignalem). V iestine ta-
Samozfejme i pfi volnejsfm ceskem pteladu textu,
zntfzenem nekdy abstaktim vadtovanim a malo pru
hlednou stylizaci, a pnpadne pfi volnejsim clener ne
Hnadno ptehlednych partii zachovame ty zvlastnf termi
ny a obraty, ktere oznacuji specificke pojmy Weberova
pojeti problematiky (nekde dodavame nutnou vysvetliv
ku, k vymezeni zavaznych pojmu ptipadne v zavorce,
pfeklad teckych, latinskych a jinych vjrazu a rcenf,
mene uz beznych dnesnimu typu vzdelance, nekde vkla
dame z nutnosti tez vhodny uryvek z teoreticke a poj
moslovne casU Weberovy Wirtschaft und Gesellschaft).
A ovsem i vsechny historicke nazvy instituci a ruznych
rcalii starovekych, sttedovekych a novovekYch, evrop
Hkych i orientalnfch, kterych se v rozborech a historic
kych ptikladech objevuje hojne; k orientaci ctenaie pti
pojujeme proto ke knizce maly vykladovy slovnicek.
Vetime, ze se do naseho maleho vYboru z dila myslite
Ie a historka-sociologa s pozitkem a s uzitkem
zacte cte
nat bez ptedbezneho odborneho historickeho ci sociolo
gickeho vzdeIani.
U
kolem vedy je i popularizovat a po
pularizovat lze nikoli jen z odvaru, ale i pfmo z pramene.
Citujeme myslenku Maxe Webera (a prvni vetu jeho
vykladu zakladnfch pojmu): "Sociologii (ak zde rozu
mfm smyslu toho slova, uzivaneho v mnoha vyznamech)
chapejme jako vedu, ktera chce vykladem porozumet so
cialnimu jednani a tim pncinne vysvetlovat jeho prubeh
a jeho uCinky." Nuze, kaZdy takovy pokus
opakujeme
- nero poslednim slovem, ale cennjm pfispevkem. Muze
vzdycky zajimat kaZdeho Cloveka, ktery byl rodem a svj
m
jedrurm postaven do spolecnosti a do jejich dejin.
Dekuji lektorovi tHo knfzky Milosi Havelkovi, ktery
se zasvecene vyadtl k edicnimu zameru, obzvlaste za
cenne ptipomfnky k zasadam interpretace WeberovYch
myslenek a jeho terminologie.
Jan Skoda
ke mare daleko mene vzitou tradici velkych nhumanistickych"
vetnych period; pus obi na nas umiHe a neprehledne.
17
Edicni pozmima
V knizce takto omezeneho rozsau bylo nutne zvolit
promysleny vber. Vedle lplne nebo temer lplne kratsi
stati jsou nektere oddily nutne montazi lrvku z textu
velmi rozmernych (v rozsahu cele knihy); zde vynecha
vame partie rozsifujici vklad; zajemci 0 ne je mohou
snadno vyhledat v orignale Weberovch pracl. Jen zce
la vimecne vypoustime pasaze uprostred textu,
jestlize zabocuji k otazkam jinYm a velm specialnfm
a jsou zatizeny pojmy, jez by vyzadovaly delsiho vYkla
duo Po orentaci uvamme odkaz ke stankam pied kaz
dou pielozenou casti strany pramenu v dostupnych ne
meckych vydaich (viz zratky nize). Poznamky pod
carou poukazuji k obsahu nezarazenych casti rozsah
lych Weberovch textu, pnpadne k pojeti otazky; vsech
ny jsou z pera usporadatele a prekladatele.
Cleneni Weberovych textu, zejmena textu z po
zustalosti, do odstavcu a "paragraf" je do velke miry
dilem editorU. Nase cleneni se opira 0 edice Winkel
mannovy, vydavane dnes nejbezneji. Do clenenych
textu vkladame titulky, jak jsou v techto vydan:ch
naznaceny, v nekterem pripade je pozmenujeme se
zretelem k zvlastni tematice uryvku. Zachovavame
zdurazDovani slov, jak to Weber Cinil v nemeckem
textu, a vyznacujeme je kurzivou.
V naSich kihovnach jsou stale nejspfSe dostupna
vydani z dvacatych let, ostatne vydai psmrtna, jejichZ
text se v nOvch dalsich vydanich uz prakticky nemeni.
V teto antologi udavame sta z techto vydaru:
Ma Weber: Soziologie. Weltgeschichtliche Analy
sen, Stuttgart 1968 (pouzivame zkratku S. W. A.)
Ma Weber: Wirtschaf und Gsellschaf. Grund
risse der verstehendn Soziologie, Tubingen 1972
(zkratka W. u. G.)
Ma Weber: Gesammelte Aufsitze zur Religionsso
ziologie, sv. I, Tubingen 1920 (zkratka G. A. R.)
lH
ZE socl CH DEJI
HOCl Pi CI zK
ANTICK KTURY
I.
(8. W. A., str. 1-26)
ftfmska rise nebyla vyvracena zvenei, poeetni preva
huu nepratel anebo snad neschopnosti svych politic
Ity<:h vudcu. V poslednim stoleti sve existence mel
film sve zelezne kancIete, v eele mu staIy heroicke
Jlostavy, jako byl Stilicho, spojujici v sobe german
Hkou odvahu s rafnovanym diplomatickym umEnim.
I'roc se jim nepodatilo to, co dokazali proti Sarace
num a Hunum analfabeti z merovejskeho, karolin
Hkeho a saskeho kmene?
Nez se Tse rozpadla, nebyla uz davno tim, eim
hyvala. Nezhrolltila se nahle, jednim mocnym nara
;llm. Stehovani narodu spis jen stvrdilo vjvoj, ktery
lit davno probihal.
Predevsfm vsak timskou starovekou kulturu ne
ptivedl k poklesu teprve rozpad fise. Politicky svazek
tfmske rise prezil rozkvet teto kultur 0 ceIa stoleti.
Byla davno ta tam. Rimska literatura skomirala uz
pocatkem tretiho stoletf. Umeni pravniku i jejich sko
Iy upadly. Recke i latinske basnicti usnulo smrtel
nym spankem. Dejepisectvi se scvrkavalo, az bmer
zmizelo. Dokonce i napisy pomalu umlkaly. Latina
degenerovala malem nadobro. Kdyz za pul druheho
ftoleti dospel cfsarsky majestat k definitivnimu zani
ku, pfipada nam, ze ho barbarstvi uz davno premohlo
zevnitr. Stehovanfm narodu rozhodne nezaealy na
pude rozpadIe fise nejake zcela nove pomery; mero
vejska rise, aspoi v Galii, ra zprvu jeste docela raz
rfmske provincie. N askyta se tedy otazka: Odkdy
zacina onen soumrak kultur v antickem svetE?
Vysvetluje se ruzne. Nekdy zcela chybne, nekdy ze
spravneho stanoviska, ale v nespravnem svetle.
21
pr despotismus jaksi psychicky utiskl antickeho clo
veka, jeho politicky zivot i jeho kulturu. Ale vzdy des
potismus Fridricha Velikeho byl p:kou k rozmachu.
pr ten domnely prepych anebo skutecna mravni
zkazenost nejvyssich spolecenskych kruhu na sebe
ptivolaly strasny soud dejin. Ale vzdyt oboji je pouze
symptom. Jak uvidime, antickou kulturu ptivedly
k propasti mnohem zavaznejsi procesy nez htichy je
dincu.
Pry emancipace timskych zen a uvolneni manzel
skych svazku ve vladnouci ttide podkopaly zaklady
spolecnosti. Co kdysi bajil takovy tendencni reakcio
nat jako Tacitus 0 zene germanske, 0 tomto zuboze
nem tahoWu rolnickeho valecnika, opakuji po nem
podobni dodneska. Popravde rozhodla ta vecna "ne
mecka zena" 0 vitezstvi Germanu prave tak malo,ja
ko ten vecny "prusky kantor" 0 bitve u Hadce Kralo
ve. Vsak jeste uvidime, ze prave obnoveni rodiny
v nizsich vrstvach spolecnosti souvisi s upadanim an
ticke kultury.
Primo az ze staroveku k nam zaIeha hlas Pliniuv:
"Latifundia perdidere Italiam." Latifundie zahubily
Italii? Podle jednech pry tedy pokazili tUm junketi,
podle druhych rovnez oni, ale jen proto, ze zamezili
dovoz ciziho obili. Byt tam Kanitziv plan, sedeli by
tedy cezarove na kane dodnes? My vsak uvidime,
ze prave zanik anticke kultur byl krokem k obnovenl
selskeho stavu.
Aby nechybela ani hypoteza jakoby darwinisticka,
tvrdi se v posledni dobe mimo jine: Pti odvodech
k vojsku pusobil proces ptirozeneho vberu a nejzdat
nejsi muze odsuzoval k zivotu bez manzelstvi, a to
pr zpusobilo degeneraci anti eke rasy. Uvidime
vsak, ze ruku v ruce se zanikem rimske riSe se jeji .
vojsko vic a vice dopliuje saro ze sebe.
Dost 0 tom. Nez ptistoupime k veci, jeste jedna po
znamka.
V ypravec vzdycky vyvola lepsi dojem, kdyz obecen
stvo citi "de te narratur fabula" (= ten ptfMh je 0 nas)
a kdyz muze na zaver zvolat "discite moniti!" ve
zmete si z toho ponauceni!). Ale tuhle prednost nasle
dujfcf vyklad nema. K objasneni dnesnfch socialnich
problemu se z dejin staroveku naueime malo, anebo
nic. Dnesnf proletaf by si s antickym otrokem nerozu
mel 0 nic vic nez Evropan s Cinanem. N ase dnesni
problemy jsou zcela jine. Scena, kterou sledujeme, je
zajimava jen historicky. Rozhodne je to jedna z nej
zvlastnejsich scen, jake dejiny znaji: stara kultura
rozklada zevnitt sebe samu.
Nejdtive si musime ujasnit prave ty nejvyznacnejsi
zvl6stnosti socialni struktury anticke spolecnosti.
Uvidime, ze ony urcily prubeh vjvoje anticke kultury.
2.
Staroveka kultura je bytostne kultura mestsk6. Mes
to je nositelem politickeho zivota, stejne jako i umeni
a literatury. Take ekonomicky patff do staroveku ta
forma, kterou dnes nazjvame "mestske hospodat
stvi". Staroveke mesto heIenskeho obdobi se podstat
ne nelisi od naseho mesta stfedovekeho. Jsou-li roz
dflne, tak jde namnoze 0 podnebi a etnicke rozdily
mezi Sttedomofm a sttedni Evropou, tak jako se
i dnes lisi italsti delnici od anglickych, italsti femesl
nici od nemeckych. Take ekonomika antickeho mesta
puvodne spociva ve smene produktu mestskeho te
mesla s produkty nejblizsiho zemedelskeho okoli na
mestskem trhu. Tato bezprosttednf smena mezi pro
ducentem a konzumentem v podstate krje pottebu
bez dovozu zvene!. Aristoteluv ideal autarktie (so
Mstaenosti) mesta byl ve vetsie helenskych mest
skutecnostf.
Nicmene z tohoto lokalnfho podkladu uz od sereho
23
davnoveku vyrusta mezinarodni obchod a zahruje
znacna uzemi a cetne ptedmety. V dejepise slysime,
ze ho provozovala prava mesta se svymi lodemi. Ale
kdyz to tak poslouchame, snadno zapomeneme na
jedno: jak byl kuantitatiune nepatry. Ptedne: evrop
ska staroveka kuItura byla pobrezni kultura a jejf de
jiny byly zprvu dejinami pobteznfch mest. K technic
ky rozvinute komunikaci ve mestech staIo v pnkrem
kontrastu naturaIni hospodarstvi barbarskych rolni
ki ve vnitrozemf, sdruzenych v kmenov}ch obCinach
nebo pod panstim patriarchalnich feudali. Jen po
mofi a po velkych tekach vedla opravdu trvale a stale
mezinarodni doprava. Vnitrozemska doprava, srov
natelna tteba i jenom se sttedovekou, ve staroveke
Evrope neexistovala. N a vychvalovanych fimskych
silnicich, zrovna jako na timskych postach, vubec ne
byl takov} provoz, ze by tteba jen vzdalene ptipomi
nal novodobe pomery. Rozdll v rentabilite mezi vnit
rozemskymi statky a statky pfi vodnich cesmch byl
obrovskY. Ale bYt blizko timske silnice, to se ve staro
veku nepovazovalo za vYhodu, ale za obtiz. To kvuli
ubytovani vojska a kvuH -vselijake haveti. Nebyly to
totiz silnice dopravni, ale vojenske.
Na teto dosud nenarusene zakladne naturalniho
hospodatstvi se smena zbozi ptilis neujimala, s vy
jimkou tenounke vrstvy zbozi obzulast hodnotneho,
jako jsou vzacne kovy, jantar, drahe taniny, zele
zarske a hrncitske vYrobky. Stale se obchodovalo po
nejvice jen s ptepychov}mi ptedmety, u nichz se pti
vysoke cena vyplatily obrovske v}lohy na dopravu.
Takov} obchod se vube neda srovnat s dnesnim. To
je jako kdyby se dnes obchodovalo pouze se sampai
skym, s hedvabim ap., zatimco statistiky ukazuji, ze
obrovske castky v obchodnich bilancich dnes Cini pra
va jen veci masoue spotteby. Pravda, mesta jako
Atheny a Rim pottebovala dovazet i obili. To vsak by
ly v tehdejsim svete ptipady_ mimotadne, a tuhle
24
pottebu si obstaravala sara obec, volnemu obchodu ji
ponechat nechtela ani nemohla.
Svymi kazdodennimi pottebami nebyly na mezi
mirodnim transportu zainteresovany masy, nybrz
lzka vrstva majetnych tNd. Podminkou rozvoje ob
chodu byla tudiz rostouci majetkova diferenciace. Ta
se vsak - a tim dochazime ke ttetimu, nejdulezitejsi
mu bodu - vyhraiuje ve specifcke forme a ve speci
fckem smeru.
Anticka kultura je kultura otrok6rsk6. Od pocatku
tu existuje vedle svobodne prace mestske nevolna
prace venkovska. Vedle svobodne delby prace na pod
klade smeny na mestskem trhu nesvobodna delba
prace na zaklade organizovane sobestacne vyroby ve
vlastnim hospodatstvi na venkovskem statku. Zrov
na jako ve st1edoveku. A stejne jako ve sttedoveku
existoval i ve staroveku ptirozeny antagonismus me
zi obema formami koordiace lidske prace. Pokrok
zavisel na pokracujici dEHbe prace. Pfi praci suobodne
tato delba znamena p1edevsfm pokraeujici rozsi1ova
ni trhu. Extenzivni (co do zemepisne rozlohy) i inten
zivni (co do osobniho okruhu smeny). Mestanstvo se
proto snazilo bourat robotni velkostatek a ziskat oby
vatele pro volny trh. Kdezto pn praci nesuobodne to
znamena hromadit lidi: elm vic otroku nebo rabu, tim
vic se muze v nevolnych pracich uplatnit specializace.
Ve st1edoveku vysla nakonec vitezne svobodna
prace a smena zbozi. Ve staroveku smetoval vsak vy
voj opacne. Proc? Z teze pneiny, z jake ve staroveku
vazl i technicky pokrok: protoze byl Clovek laciny.
A to bylo vyvolano neustalymi valkami. VaIka byla
zarovei hon na otroky. Na otroka1sky trh pfinasela
neustale na material a nep1edstavitelnj hroma
denim lidi zasobovala nevolnou praci. Svobodna 1e
mesla se tim odsuzovala ke stagnaci na lrovni nuzac
ke zakazkove prace. Zabranilo se, aby soutezi svobod
nych podnikatelu se svobodnou namezdnou praci
25
o odbyt na trhu vyvstaly takove ekonomicke premie
za vymilezy nahrazujici lidskou praci,jake lidm vy
nasejf vynalezy v novoveku.
Ve staroveku tvotil stale centrum nesvobodne pra
ce "oikos" (tj. pamiv dum, respektive domacnost). Je
nom otrokati mohli sve potteby opattovat delbou pra
ce mezi otroky a zvysovat svou zivotnf uroven. J en
otrokatsky zavod mohl kryt sve potreby a vedle toho
rozsifovat v;robu pro trh.
Tim zaboeuje ekonomicky vyvoj staroveku na svou
zv lastni cestu, odlisnou od stfedoveke. Ve stfedoveku
se intenzivne rozvijela predevsfm svobodna delba
prace na bazi zakazkove vyroby uvnitt lokalnfho hos
podatskeho arealu mesta. Potom, za rozmachu dalko
ve dopravy pfi interlokalni diHbe prace, vznikajf na
bazi svobodne prace formy vyroby pro odbyt na cizich
trzich, nejprve nakladnicky system, pOtom manufak
tura. A tim, ze se potteby sirokych mas stale vice
obstaravaji interlokaInf a nakonec mezinarodni sme
nou, ustavuje se i novodobe narodni hospodarstvi.
Naproti tomu ve staroveku se zaroven s rozvojem
mezinarodni dopravy uzavira,jak jsme videli, nevol
nicka prace do otrokatske velkodomacnosti. Pod nad
stavbou smenneho hospodarstvi se tak rozrusta stale
mohutnejici podstava s bezesmennym krytim potfeb:
otrokafske komplexy stale a stale pohlcuji lidi a ne
obstaravaji sve potteby na trhu, ale ponejvic z vlast
niho hospodafstvf. eim vice se zvysuji naroky a stou
paji potteby nejbohatSi vrstvy majitehi lidi a exten
ziune se rozsifuje doprava zbozi, tim vice ztraci tato
doprava na intenzite, tim vice se redukuje na tenkou
sit, rozprostfenou pres naturalni hospodafskou za
kladnu. Jeji oka se sice zjemnuji,jeji vIakna jsou vsak
tenei a tenel.
Ve stfedoveku se pozvolnou invazf podnikavosti
a souteze do hloubi loklni hospodatske pospolitosti
pfipravoval pfechod od mistni zakazkove vyroby k in-
terloklnf tdni vjrobE. Ve staroveku mezilrodlf
dopravou vzrostly "oik", ktere odnaly zivnou pudu
mistnimu trznimu hospodatstvi.
3.
Nejnapadnejsi byl tento vyvoj na pude Rima. Rim byl
zpoMtku - po vitezstvi plebeju - dobyvacny stat rol
nfku, anebo !epe, mestanu s pozemky. Kazda valka
byla zaborem pudy pro kolonizaci. Nedostavalo-li se
na obcanova syna dMicti z otcova statku, dobyal si
ve vojsku pudu a tim take obcanska prava. V tom je
tajemstvf one expanzivty. Tohle vsak skoncilo, kdyz
se zacalo dobyvat zamotf. To uz nerozhodovaly koIo
nizacni zajmy rolniku, ale vykotistovani provincie
aristokracii. Valkami se sledoval hon na lidi a konfs
kace zeme, aby ji mohli vysavat najemnici domen
a dan!. Ke vsemu byl rolnicky stav doma zdecimovan
druhou punskou valkou - nasledky jeho upadku jsou
jakousi posmrtnou pomstou Hannibalovou. Reakce
proti gracchovskemu hnutf rozhodla s konecnou plat
nostf 0 vitezstvi otrocke prace v zemedelstvL Od t
doby stoup a zivotni uroven, kupni sila a trznf pro
dukce jedine u otrokaru. Ne snad ze by svobodna pra
ce docela zmizela - ale rozvijeji se jedine otrokatske
podniky. Rimsti zemMeisti spisovatele stavi pojeti
prace zcela samozrejme na predpokladu prace ot
rocke.
Ucinek nevolne prace na kulturu zesilil konecne
rozhodnym zpusobem, kdyz byly do fimskeho sveta
zahruty velke vnitrozemske pros tory: Hispanie, Ga
lie, Ilirie, podunajske zemE. Tezisw populace rfmske
rise se posunulo do vnitrzemi. Anticka kultura se
tim pokusila zmenit jeviste, stat se z pobteznf kultu
r kulturou vnitrozemskou. Rozsifila se na obrovske
hospodafske teritorum, ktere nebylo mozno ani za
27
staletf zfskat pro zboznf obchod a pro peneznf nakup
potteb ani zdaleka v te mite jako sttedomotske po
btezl. Jestlize i v one pnmotske oblasti byla ve staro
veku smena zbozf mala a stale se zmensovala, ve
vnitrozemf byla oka dopravnf sfte mnohem rids!. Ve
vnitrozemf nekracel kulturni pokrok cestou 8vobodne
delby prace a rozvoje intenzivnfho transportnfho zbo
Zl. To nebylo vubec mozne. Jedinou moznou cestou
integrace do sttedomotske kulturnf oblasti tu moh!
bjt pouze vzestup otrokarske aristokracie, zalozeny
na vlastnictvf otroku, na nevolne praci a - na oiku.
Jeste vic nez doprava pri pobrezf musela se nekonec
ne nakladnejsf doprava ve vnitrozemi dlouho omezo
vat vyhradne na ukojovanf luxusnich potteb nejvyssf
ttidy vlastnfku lidi. A rovnez tak maly pocet velkych
otrokatskych zavodu mohl na druhe strane vyrabet
zbozi pro odbyt.
Otrokat se tak stal nositelem anticke kultury. Or
ganizace otrocke prace tvorila nezbytnou zakladnu
rimske spolecnosti. Jejimi socialnimi zvlastnostmi se
budeme blize zabYvat.
Vzhledem ke stavu pramenu 0 ni mare daleko nej
jasnejsi obraz z popisu zemedelskych zavodu pozdne
republikanske a rane c1sarske doby. Statkarsky ma
jetek byl beztak zakladni formou bohatstvi, i speku
lacni kapitaly se vkladaly do tohoto majetku: timsti
spekulanti meli obvykle velkostatky, uz proto, ze pro
vYnosnejsf spekulaci, pro pachty a konkursy vetejne,
byla predepsana kauce v pozemc1ch.
4.
Typicky nmsky velkostatkat neni zemedelec, kter
sam vede podnik, nybrZje to muz, ktery zije ve meste,
je cinny v politice a predevsfm mu jde 0 peneznf ren
tu. Sprava jeho statku je v rukou nevolnych dozorc1
28
(vilici). Pomery v hospodarstvf na takovych statcfch
vypadajf asi takto:
Produkovat na odbyt obilf se vetsinou nevyplacl.
N apr. Rim je pro trh nepristupny vzhledem k tomu,
ze zasobovani obilim je tam zalezitost statni a tran
sport az z vnitrozemf se pri cene obili vubec nevypla
tf. Mimoto se otrocka prace nehodi pro obilnarstvi,
zvlaste ne pro rimsky zpusob radkove kultivace, kte
ra vyzadovala mnoho peclive prace, a tedy zaintereso
vaneho delnika. Proto bJvalo pestovani obil aspon
zcasti pronajtmano "koI6num", drobnym zemedel
cum, potomkum svobodneho rolnictva, ktere bylo pfi
praveno 0 majetek. Takovy ko16n neni ovsem od po
catku zadny volne hospodarfcf samostatny najemce
nebo zemedelsky podnikatel. Inventar mu pujcuje
pan, podnik mu kontroluje vilicus. Mimoto se podle
vseho od pocatku casto ukladaia pracovni povinnost,
zvlaste asi vYpomoc na velkostatku pri znich. Pfidelo
vani pol: kol6num se povazovalo za panovo hospoda
reni "prostrednictvim" parcelistU ("per" colonos).
Trinf produkce statku "ve vlastnf rezii" zahrnova
la oproti tomu jen produkty obzvlaste cenne: olej a vi
no, mimoto zahradni plodiny, vYkrm dobytka, chov
drubeze a specialni kultury pro tabuli nejvyssf vrstvy
rimske spolecnosti, ktera byla jedine koupeschopna.
Tyto kultury vytiacily obili na mene urodnou pudu, ta
se poskytla kol6num. Statek byl plantaznickeho typu
a dcnfci na statku byli otroci. "Familia" otroku a ko
loni bJvali spolu obyklymi obyvateli velkych statku
i v cfsarske dobe.
N as ted nejpre zajimajf otroci.
Pohledme na idealni schema, ktere nam zanechala
zemedEHska literatura. Obydli pro "mluvlci inventai"
(instrumentum vocale), tedy staj pro otroky, najdeme
'yed1e staje pro dobytek (instrumentum "semivocale"
- polomluvlci). Jsou v nem spolecne loznice, take la
zaret (valetudinarium), vezeni (carcer), dilna "oiko-
29
nomickych" femeslniku - a tak pomalu vyvstane
pfed vnitfnim zrakem toho, kdo nosil dvoji sukno,
dobfe zmimy obraz: kasarna. A opravdu: existence ot
roka je normalne existence kasarenska. Spi se a ji
spolecne pod dozorem vilikovym. Lepsi saty se od
vadeji "do skladu" dozorcove manzelce (vilica), fungu
jici jako "skladni poddustojnik"; mesicne se kona ra
port k revizi satstva. V pnici plat! pfisne vojenska
disciplina. Rano se nastupuje v cetach (decuriae)
a odpochoduje se pod dohledem "pohanecu" (monito
res). Jak take jinak? Jeste nikdy nebylo natrvalo moz
ne vyrabet pro trh nevolnickou praci bez bice.
Dulezity je pro nas zvlaste jeden moment, ktery
odpovida teto forme kasarenske existence: internova
ni otroci jsou nejen bez majetku, ale i bez rodin. Je
nom vilicus zije ve zvlastni komurce v otrockem man
zelstvi (contubernium), asi jako zenaty sikovatel nebo
poddustojnik v dnesnich kasarach - ba podle agrar
nich spisovatelu to melD byt v panove zajmu vilikovi
dokonce "pfedepsano". A jako k rodine vzdy patfi
vlastnictvi, tak i zde: k otrockemu manzelstvi patfi
otrocke vlastnictvi. Vilicus -podle spisovatelu zfejme
jen on - mel peculium, puvodne, jak nasvedcuje na
zev, dobytek, ktery vyhanel na panskou pastvinu tak
jako dnes deputatnik na pruskem velkostatku. Masa
otroku nemela ani peculium, ani monogamni eroticke
svazky. Pohlavni styk byl jakousi prostituci pod do
hledem. S premiemi otrokynim za odchov deti: za tfi
odchovane deti dostavaly od nekterych panu svobodu.
Z teto praxe je prave videt, jake nasledky hrozily z to
ho, ze tu chybela monogamni rodina. Otrocka kasar
na nebyla s to sara se reprodukovat, tj. nahrazovat
mrtve nove narozenymi. Kjejich doplnovani bylo ne
zbytne neustale ptikupovat otroky; agrarni spisova
tele to take pfedpokladaji jako obvyklou vec.
': Anticky otrokafsky podnik poziral lidi jako nase
vysoka pec pozira uhli. Aby mohla otrocka kasarna
30
vyrabet pro trh, musel nezbytne fungovat trh na otro
"ky a musel byt pravidelne a vydatne zasoben lidskym
materialem. Kupovalo se lacino; dobre se koupili zlo
Cinci a podobny levny material, jak doporucuje Varro
s priznacnym zduvodnenim: takova chaska pry bYva
sikovnejsi ("veloeior est animus hominum improborum"
= neradi maji hbitejsiho ducha).
Provoz tedy zavisel na pravidelnem dovozu lidi na
trl
i
s otIky. Co vsak, az dovoz seIze? Potom to musi
otrockym kasarnam zpusobit totez, co by vysokym
pedm zpusobilo vycerpani uhelnych sloji. - A ten
okamzik prisel! Tim se dostavame k prelomu ve vYvo
ji anticke kultury.
5.
Shanime-li se po udalosti, od ktere bychom mohli da
tovat pocatek zprvu skrteho a zanedlouho zjevneho
upadku timske moci a kultury, kaZdou nemeckou
hlavu asi hned neodolatelne napadne: teutoburska
bitva. Skutecne je v teto popularni pfedstave nejake
zrnko pravdy, ackoli se nesrovnava s tir, jak se jevi
rimska rise za Trajana, kdy dosahla vrcholu moei.
Rozhodujid ovsem nebyla bitva sara - podobnych
porazek na vyprave proti barbarum mohl utdit kaz
dy narod vice. Rozhodujicf bylo, co s ni bylo spojeno:
ze Tiberius zastavil dobyvacne v6lky na RYne a potom
se Hadrian obdobne na Dunaji vzdal Dacie. Tehdy
nastal konec expanzivnich snah rimske riSe. Anticka
kulturni oblast dosahla miru uvnitr a hlavne take
navenek - a tim se scvrklo pravidelne zasobovani ot
rokarskych trhu lidskym materialem. Nasledkem to
ho byl patrne uz za Tiberia akutni nedostatek pracov
nich sil. Dov
f
dame se, ze dal zrevidovat ergastula
statku, p
r
otoze si velkostatkari navzajem loupili lidi.
C
ihali nejspiS jako loupezivi rytiti podel cest, jenom-
31
ze necihali na penize a na zbozi, ale na pracovni sfly
pro sva pustnouci pole. Vaznejsf byly chronicke na
sledky, ktere pomalu, ale jiste pusobily: vYroba pomo
ci otrockych kasaren se nemohla dale rozvfjet. Muse
la upadat, kdyz dovoz trvale vazL To, ze lidsky mate
rial uz nebyl tak laciny, zprvu patre vedlo, jak se
naznacuje v pozdejsfch agrarfch spisech, ke zlepso
vani techniky ptipravou kvalifkovanejsfch delnfku.
Avsak kdyz ve 2. stoletf poslednf utocne valky, ktere
uz zceia nabyly razu honu na otroky, skoncovaIy, mu
sely velke plantaze s nezenatymi a nemajetnymi ot
roky mizet.
A ze opravdu vymizely, a jak k tomu dosIo, 0 tom se
poucime, srovnameli pomery, v jakych zili otroci ve
velkych zemedelskych podnicich,jak je lief timsti spi
sovateIe, s jejich situaci na statcich v doM karolin
ske,jak ji poznavame z instrukci Karla Velikeho pro
cisarske domeny (Capitulare de villis imperialibus) a
z klasternich inventaru teze doby. Otroky jako ze
medelske deiniky nachazime zde i tam, zde i tamjsou
stejne bezpravni. A pan disponuje jejich pracovni si
lou stejne neomezene. V tom tedy nenf zadny rozdil.
Prevzaly se take mnohe detaily z timskeho patrimo
nia - napt. staroveka "zenska ubikace" (gynaikeion)
se pod nazvem "genitium" objevuje nadale. Jedno se
vsak zmenilo uplne: timske otroky jsme nachazeli
v "komunistickych" kasarach -servus doby Karlovy
vsak jako chaIupnfk povinny robotou zije v chatrci
(mans us servilis) na kousku pudy, ktery mu pan pro
pujciL Je navracen rodine a k rodine ra i majetek.
Takto se otrok oddelil od oiku uz v pozdni doM tim
sM. A opravdu, bylo to nevyhnutelne, otrocka kasar
na by se sara nedoplfovala. Pan obnovil otrokovi
jako dedicnemu rabovi rodinu, aby si zajistil dorost
a aby byl trvale zasoben pracovnimi silami, kdyz uz
je nemohl ptikupovat na otrokarskem trhu, ktery za
nikal a jehoz posledni zbytky zmizely v karolinske
32
doM. Starost 0 otrokovu obZivu, ktera na planhlzlch
pana zatezovala, ptenechal samotnemu otroku.
Takto vyvoj pomalu, ale jiste probfhal a byl nesmfre
vyznamny. Vzdyt' to byla obrovska ptemena cele nej
nizsi vrstvy spoleenosti: vratila se ji rodina a maje
.tek. Zde muzeme pouze naznaCit, jak byl tento vyvoj
souMzny s viteznym postupem ktest' anstvi. V otroc
kych kasarnach by bylo sotva naslo pudu, ale nevolnf
a:ieti malorolnfci doby Augustinovy se k sekte ochot
ne ptipojovali.
Zatimco,otrok spoleeensky postoupil na robotuji
cfho rolnika-nevolnika, kolon zase poklesl na podda
neho sedIaka. A to tim, ze pomer k panovi nab)val
stale vice charakteru pracovniho pomeru. Puvodne
sID panovi hlavne jen 0 placenf renty, ttebaze se, jak
jsme tekli, krome ni odvadela take jista pracovni vy
pomoc na statku. Ale uz za raneho cfsatstvf kladou
agrarnf spisovatele hlavni duraz na kol6novu praci.
A to potom tim silneji, elm vic se nedostavalo prace
otrocke. Africke napisy z doby Kommodovy ukazuji,
fe se tu kol6ni zmenili na robotniky obdatene pudou,
povinne za to jistymi sluzbami. A k wto ekonomicM
zmene v postaveni kol6nu ptibyva brzy i zmena prav
ni, formaIne vyadtena i tm, ze se s ko16nem jedna
jako s pracovni silou velkostatku. Je ptipoutan k pu-
ode. Abychom porozumeli, jak k tomu doslo, vlozime
8em kratkou odboeku do spravnfho pna.
Rimska spravni organizace se kQlcem republiky
a pocatkem clsatstvi 0 opirala 0 mestskou obec, 0 mu
nicipium, jako 0 administrativni zaIad, tak jako se
anticka kultura opfrala 0 mesto jako 0 zaklad hos-
o podatskY. Uzemi ptipojena do svazku nse se syste
maticky organizovala do mestskych ObCl - v rUznem
stupni statopravne zavislych - a spravnf statut mu
nicipia se tak rozsitoval na cele uzemf tise. Mesto je
normalnfm nejnizsim spravnim okrskem. MestskE ma
gistraty ruci statu za dane a za kontingent rekrutu.
33
Behem cisarske doby se vsak vjvoj obracf. Velke
statky s uspechem usiluji, aby se z obecnich svazku
vyclenily. A eim vic se pribininim vnitrozemskeho
obyvatelstva posunuje teziste rise na pevninu, tim
vice ji stavi rekruty agrarnf obyvatelstvo vnitrozemi
a tim urCtejsi zajem maji pak staroveci "agrarnici",
veld statkafi, 0 politiku. Jestlize je dnes v Prusku
odpor proti "inkomunalizaci" velkostatku do venkov
skych obcf, ffmske cisarstvi se snaham 0 exkomuna
lizaci pfilis nebranilo. Masove se vedle mest objevuji
"salty" a "teritoria" - spravni okrsky, v nichz byl
mistni vrchnosti statkar, jako jimje v pruskych"stat
karskych okrscich" majitel rytirskeho panstvf. Odvod
dani z teritoria predepsal stat statkarovi - a ten je
eventualne rozepsal na "poddane" a vybfral je pak od
nich. Take kontingent rekrutu byl predepsan stat
karovi; sbirani rekrutu ptipadlo pak jako jine verejne
ukony k tizi statku a decimovalo ovsemjeho pracovni
sHy - kol6ny.
Tim byla urovnana cesta k pravnimu pfipoutani
panskeho kol6na k pude.
Odhledneme-li od zvlastnfch statopravnich pome
ru, nebylo v rimske risi vseobecne volne stehovani
nikdy pravne zarueeno. Vzpomenme si jen naprfklad,
jak samozrejma je pro autora Lukasova evangelia
predstava, ze je kwli seitani mozne kazdeho hnat do
jeho domovske obce (origo), kam prfslusi politicky
a socialni podporou. Kristovy rodice tedy do BetIema.
Origo kol6novo je pak otrokarsky okrsek jeho pana.
K tomu objevujeme velmi brzy i novou instituci,
clovek je pfinucen k plneni verejnopravnfch povin
nosH. Za senatorem, kter trvale chybel na zaseda
nich, se jen uredne doslo. Zato s provinenim mest
skym radnfm, dekurionem, ktery se vyhybal povin
nosti, se nadelalo mene okolku: byl policejne dorucen
obci. Casto to bylo nutne, protoze mestsky urad v tim
ske flsi, kter rueil za dane, nikoho pnlis nelakal.
34
A jak pozdeji upadala a stirala se vsechna pravni pra
vidla, tento puhon se zahy pravne zahrnul mezi naro
ky 0 odevzdani, coi byla stara forma zaloby 0 vec (vin
dicatio), a to se pak obce honila za prchajicimi mest
skymi radnimi asi jako za prchajicim obecnim bYkem.
Co plati 0 dekurionovi, plat! tim spise 0 kolonovi.
Pokud mEH pan vyIlinenu robotu a zaroven byl vrch
nosti, jeho povinnost robotovat se nerozlisovala od
vetejnych povinnosti. Jakmile by se kolon povinnosti
vyhybal, byl k ni donucen. Tak se postupem spravni
praxe staval robotnikem trvale vazanjm ke statkat
skemu okrsku a tedy k panstvi, byl pripoutan k pude.
Jeho vztah ke statu se stal jaksi "zprostredkovanym".
Nad nim se ted bezprostredne tycil "tissky organ"
statkare, "possesora", kterj je za pozdniho cisarstvi
a take za ostrog6tskeho a merovejskeho kralovstvi uz
ustalenou instituci. Namisto drivejsiho jednoduche
ho protikladu svobodnych a nesvobodnych zaCina sta
vovske cleneni na lid a pany. Vjvoj, v jednotlivych
stadiich temer nepozorovatelny, k tomu vedl, protoze
k tomu pusobily hospodarske pomer. Vjvoj k feudal
ni spolecnosti visel ve vzduchu uz v pozdni timske
fisi.
Vzdyt na takovem pozdne tfmskem panstvi, kde se
vedle sebe vyskytuji dve kategorie robotujicfch rolni
ku nesvobodni (servi) s neomezenou povinnosti
slouzit, a osobne svobodni (coloni, trbutarii) s pre
depsanymi davkami v penezich a naturaliich, pozdeji
vic a vice v naturalnich kvotach a mimo to, ne vzdy,
ale zpravidla, s jistou robotni povinnosti - je zrejme,
ze pred sebou uz mame prototyp stredovekeho robot
niho dvora.
Za starovekych dopravnich pomeru vsak vyrabet
zbozi na odbt bylo nemozne. Podminkou trznf vyroby
byla disciplinovana otrocka kasarna. Rozhodne aspon
ve vnitrozemi, kde byly roztrousene rolnicke chatrce,
trzni vjroba nutne ustala. Tenka dopravni vIakna
35
rozpredem po naturalnim hospodatstvi chatrala
a pomalu se trhala. Zretelne to vycteme uz z posled-.
niho z vYznacnych timskych zemedelskych spisovate
hi, z Palladia. Ten doporucuje zatidit se pokud mozno
tak, abyste si na dvore vsechno obstarali vlastnf pra
el, ve vsem si stacili, nic nemuseli kupovat. Predeni,
tkani i mlet! a pecenf obstaravaly ve dvore odedavna
samozasobitelsky zeny, nyni vsak na statku nevolni
robotnfci vykonavali kovarske, truhlarske, zednicke
a tesarske prace a nakonec vsechny potrebne remesl
nicke ukony. Tim ale nepocetna vrstva svobodnych
temeslniku ve meste, pracujfcfch ponejvice za mzdu
a za stravu, ztracela jeste vic svuj cas teeny vyznam.
Ekonomicky prevazovalo panske hospodatsti a to si
krylo potreby naturalne.
Kt vnitrni delbou prace vsechny panovy potreby
se stavalo rostoucf merou hlavnfm ekonomickym uee
lem "oiku". Velke statky se odloucily od mestskeho
trhu. Mnoho stfednfch a malych mest tim ztratilo
svou hospodarskou zakladnu: ekonomickou smenu
prace a zbozi s okolnim venkovem. I temnj, rozbi
tym sklem pravnickych pramenu z pozdniho clsatstvi
zahIedame, jak mesta upadaji. Znovu a znovu horlf
clsarove proti uteku z mest, zvlaste proti tomu, ze
possesorove opousteji sve domy ve meste a odsteho
vavaji se, ze odnasejf oblozeni a zarfzeni domu na sva
venkovska sidla.
6.
Financni politika statu k tomuto upadku mest stale
silneji dopomaha. Stat pottebuje stale vice fnanci,
ale ziskava si je elm dal vice ze sveho naturalniho
hospodaten1. Fiskus je postupne vice "oikos", zasobo
vany co nejmene z trhu a co nejvice z vlastnich pro
sttedku. Tim ovsem ptekazi tvorM penezniho jmeni.
36
Z hlediska poddanych bylo dobrodinim, ze se odstra-
. nil nejvetsi spekulantsky obchod, lem dani, a ze
misto toho davky vybfral primo stat. Racionalnejsi
bylo asi i to, ze dovoz obill na lodich, jejichz stavbu
platil pridely pudy, provozoval stat, mfsto aby ho za'
daval podnikavcum. Financni vjhody pfinasela i na
padne pribYvajici monopolizace mnoha vynosnych od
vetvi obchodu a take statni doly. Ae vsechno to pfiro
zene brzdilo tvorbu soukromeho kapitalu a jakoukoli
tendenci k vytvareni vrstvy, ktera by byla obdobou
nasi novodobe bUrZoazni tffdy. A naturalni fnance
ptevlidly tim vice, eim vice se rise z konglomeratu
mest vykorisfujfcich venkov, s hospodatskYm tezis
ter na pobrezi a v pobfezni doprave, promenovala ve
stat, ktery se snazil politicky pfivtelit a organizovat
vnitrozemske krajiny s jejich naturalnim hospodaf
stvim. Statu tim nesmirne narustaly vydaje, nemohl
je krt z pemeznich zdroju, na to tvoril obchod pfflis
tenkou slupku. Do statnich fnanci musel nevyhnu
telne pronikat faktor naturalnho hospodarstv.
Davky odvadene z provincii byly odjakziva vetsim
dilem davky v naturaliich a v obili; jimi se plnila stat
ni skladiste. Za cisarstvi se i prumyslove vYrobky,
ktere vlada potrebovala, stale mene kupovaly nebo
najimaly a stale vice se opatfovaly tak, ze se mest
skym temeslum pfedpisovaly dodavky in natura.
K tomu ucelu se remesla casto organizovala do povin
nych cechu. Nuzny svobodny remeslnik byl nucen
stat se fakticky dedicnym pffslusnikem cechu.
Kazdeho naturalniho pffjmu uzil fiskus na odpovi
dajfcf naturalni vYdaje. Jmenovite musel naturalne
uhradit dYe hlavni polozky v rozpoctu vjdaju: ured
nictvo a armadu. Jenomze tady narazelo naturalni
hospodafstvi na sve meze.
Velkemu vnitrozemskemu statu lze trvale vlad
nout jen pomocf placeneho urednictva. Staroveke
mestske staty se bez neho obeiHy. Mzda statnich
37
urednfku za Dioklecianovy monarchie byla do znacne
miry mzda v naturaliich, vypadala asi tak jako hodne
zvetseny deputat pro nadenika na dnesnim meklen
burskem statku. Nekolik tisic meric obili, jisty pocet
kusu dobytka, prislusne mnozstvi soli, oleje atd.,
zkratka vsechno, co urednik potreboval k obzive, osa
ceni a ostatnimu zivobyti, dostal ze statniho skladu a
k tomu jen pomerne skromne kapesne v hotovYch.
Ale i pri teto zrejme tendenci k naturalni vYplate vy
zadovalo udrzovani pocetne urednicke hierarchie ne
male penezni vydaje v hotovosti. A to platilo v jeste
vetsim rozsahu 0 kryti vojenskych potreb tise.
Vnitrozemsky stat s ohrozenymi hranicemi potre
boval stale vojsko. Stare vojsko obcanske, sesikovane
hlavne z vlastniku pudy, povinnych se sami vystrojit
a dostavit, zmenilo se uz koncem republiky ve vojsko
rekrutovane z proletatu a vyzbrojene statem. A 0 ta
kove vojsko se opirali cezarove. Doba cisatska pak
vytvotila vojsko zpovolani, nejen fakticky, ale i prav
ne stale. Aby ho mohla mit, pottebovala dvoji: rekruty
a penize. Vsak prave proto, ze pottebovali rekruty,
omezovali kapitalisticti panovnici ve stoleti "osvice
neho absolutismu", Fridrich II. nebo Marie Terezie,
velkopodnikanf v zemedelstvi tim, ze zakazovali vy
vlastnovani rolniku. Nedelali to z humanitnich du
vodu a z lasky k rolnikovi. Chranen nebyl rolnik jako
jednotlivec -toho mohl pan smele vyhnat,jen kdyz na
jeho misto posadil jineho. Duvod byl spis takovy:
jestlize meli byt podle Fridricha Vilema I. "zbytecni
selstf chlapi" zasobou pro rekrutyrku, muselo jich ta
ky byt dostatek. Poto se zakazalo snizovat dany po
cet rolniku zaborem selskych usedlosti, coz by ohrozi-
10 odvody do armady a vylidnovalo venkov. Z podob
nych duvodu zasahovali i cezarove do pomeru kol6nu
a zakazovali napt. zvysovat jim btemena.
Na druhe strane merkantilisticti panovnici usilov
ne podporovali velke manufaktury, protoze "zalidnu-
38
ji" statni uzemi a -zadruhe - ptinaseji do zeme pen i
ze. Fridrich II. Veliky sledoval zatykaci nejen vojen
sM zbehy, ale i zbehle dEHniky a -tovarnfky. To tfm
stf cfsatove nemohli, protoze velkoprumysl se svobod
nou praci, vyrabejfcl pro trh, neexistoval a nemohl
vzniknout. Naopak, jak upadala mesta a doprava
a jak se vsechno vracelo k naturalnimu hospodatstvi,
ztracela zeme postupne i schopnost vymahat zvysuji
ci se penezni dane. A ponevadz po vcerpani trhu
s otroky nastal i nedostatek pracovniku, stal se odvod
. brancu mezi kol6ny btemenem, ktere ruinovalo vel
kostatky. Vsak se mu take hledely vsemozne vy
hnout. Z upadajiciho mesta mnohdy utekl branec na
venkov a nabfdl se tam za kolona; possesor tisneny
nedostatkem delnfku mel totiz zajem pomoci mu od
vojny. Poslednf clsarove se potykali s unikem obcanu
na venkov prave tak, jako se posledni Hohenstaufove
potykali s utekem poddanych do mest.
Dopad nedostatku rekrutu ztetelne vi dime na voj
sku cfsarskeho Rima. Od vlady Vespasianovy je z vo
jenskych odvodu vyiata Italie. Od vlady Hadrianovy
se uz kontingenty nemisf a kuli uspore nakladu se
k oddilum odvadi pokud mozno z obvodu jejich posad
ky - prvni ptedzvest rozpadu tise. Ale jeste dal: sle
dujeme-li po nekolik stoleti nacionale propustenych
vojaku, ukaze se, ze za tu dobu stoupl poeet tech,
u kterych se uvadi, ze se narodili "v tabote" (castren
ses). Z nekolika malo procent az skoro na polovinu
celkoveho poctu. Jinymi slovy, timske vojsko se stale
vetsim dflem "vyrabelo" saro. Tak jako nezenate ka
sarenske otroky vsttidali rolnici v klinu svych rodin,
tak take vysttidali aspoi zcasti nezenate kasaren-
8M Ci spravneji taborove vojaky zoldnen z povolani
zijfcf ve vojenskem manzelstvi, fakticky dedicni.
A kdyz se vojsko stale vice rekrutovalo z barbaru, sle
doval se rovnez cil usettit pracovni sfly ve vlastnf
zemi, ptedevSfm pracovnf sHy na velkostatcich. Na-
39
konec se zacala zajistovat ochrana hranic ciste v du
chu natunilniho hospodarstvi tak, ze se puda pro
pujcovala barbarum za povinnost slouzit ve valce. Te
to formy, vzdalene predzvesti lena, se uzivalo stale
casteji. Vojsko ovladajici risi byla pak barbarska hor
da, ktera nemela zadne vztahy k domacimu obyvatel
stvu. Vitezny vpad barbaru zvenCi se tedy v prvni
chvili provincial ur rise jevil, jako kdyz se jen vyme
nila posa'ka. Vzdyt ti barbati uz prejali i rimsky zpu
sob taboreni. Zda se, ze v Galii se barbaru nebali jako
dobyvatelu a misty je tam vitali jako osvoboditele
z utisku rimske spravy. A bylo to pochopitelne.
Postavit vojsko ze zdroju vlastniho obyvatelstva
bylo pro starnouci risi tezke. Avsak jeste tizeji do
lehaly na narody upadle do naturalniho hospodarstvi
dane v penezich, bez nichz pohlichu nelze udrzovat
zoldnerske vojsko. Cele statnicke umeni se stale vic
toCilo kolem shaneni penez a stale zretelneji se uka
zovalo, ze possesoti, produkujici v podstate jen pro
svou spotrebu, nejsou ekonomicky schopni platit da
ne. Ano, kdyby jim byl takhle cisar rekl: "Nuze, at
vam ko16ni ukovou zbrane, vsednete na kone a braite
se mnou hroudu, ktera vas zivi," - toho by ekonomic
ky schopni byli. Ale to bychom uz byli ve stredoveku
u feudalu. Skutecne, v pozdnim Rime smeroval rvoj
k feudalnimu rozvrstveni spolecnosti a k feudalnimu
pojeti vojny - v doM stehovani narodu jen nacas
a misty dal prilezitost kolonizacnimu rolnickemu voj
sku - ale v karolinske doM byl uz zhruba dovrsen.
Jenomze s feudalnim rytirskym vojskem lze sice do
bYvat cizi koruny, hajit pomezi nevelkeho teritoria,
ale nelze s nim zabezpecit jednotu svetove rise
a drzet na sta mil hranic proti dobyvatelum hlado
vejicim po pude. Proto nebylo mozne v rimske doM
prejit k tomu pojeti vojska, ktere by odpovidalo natu
ralnimu hospodarstvi, jez se stavalo zakladnou spo
lecnosti. Proto se musel Dioklecian pokusit 0 reorga-
40
nizaci statnich fnanci na principu jednotne penezni
dane a mesto zustalo az do konce ofcialne zakladni
jednotkou statniho organismu. Ale ekonomicky pod
klad sirokym masam v timskych mestech stale vic
mizel. V zajmu statniho aparatu, ktery potreboval
penize, sedela mesta jako pijavky na zakladne, po
ktere se rozprostrela sit statkarskych panstvi. Nut
nym politickym dusledkem pozvolneho mizeni komu
nikace a prevahy naturalniho hospodarstvi byl roz
pad riSe. V podstate znamenal jen to, ze odpadl sprav
ni aparat a tim i politicka nadstavba penezniho hos
podarstvi, ktera se k ekonomicke zakladne tvorene
natunilnimhospodarstvim uz nehodila.
7.
Kdyz za pul tisicileti pozdni vykonavatel Dioklecia
novy zaveti Karel Veliky opet probudil politickou jed
notu Zapadu, ueinil tak vyhradne na zaklade natural
niho hospodarstvi. Kdo eetl instrukci pro spravce do
men - proslulou Capitulare de villis, ptipominajici
svou vecnosti a prikrosti natizeni Fridricha Vilema 1.
- ra pro to nejlepsi ilustraci. Vedle krale fguruje
jako vrchni instance i kralovna: pani kralova domu je
jeho ministrem fnanci. A to
p
ravem. Pri teto "fnane
ni sprave" se jedna hlavne 0 potreby kralovske kuchy
ne a domacnosti, ktera je totozna s "kralovstvim".
A eim se disponuje a co maji inspektoti dodat na kra
lovsky dvur,je napr. obili, maso, tkaniny, pozoruhod
ne mnozstvi mydla atd., zkratka to, co kral potrebuje
pro sebe, pro sve rodinne ptislusniky, stravniky, stat
ni sluzby. Napr. tez kone a povozy do valky. Zmizelo
stale vojsko i placene urednictvo a s nim take - dane.
Dokonce i slovo "dan". Sve uredniky stravoval kral
u sveho stolu a obdaril je pozemky. Z vojaku, kteti se
sami vyzbrojuji, ra pak byt defnitivne rytirske voj-
41
sko a zarovei feudalne statarsky rytirsky stav. Zmi
zela i interlokalni smena zbozf. Dopravni vlakna me
zi samostatnymi hospodarskymi buikami se zpretr
hala, obchod degeneroval na urovei vandrovni ziv
nosti cizincu - Reku a Zidu.
Zmizelo i mesto - karolinske spravni pravo tento
specifcky pojem vubec nezna. Nositeli kultury jsou
panske statky,jimiz jsou vlastne i kIastery, politicky
mi funkcionari jsou pani statku, sam kral - nadobro
venkovsky analfabet - je pan nejvetsiho statku. Jeho
hrady jsou roztrouseny po venkove, proto nema zadne
sidlo. Je t panovnfk, kter cestuje dokonce vic nez
dnesnf panovnici, a to kvuli obzive. Tahne totiz od
hradu k hradu a vYida, co pro neho shromazdili. Kul
tura zvenkovstila.
Kruh ekonomickeho vYvoje staroveku se uzavrel.
Jeho duchovni dilo je zdanlive zcela zniceno. Spolu
s komunikacemi zasla i mramorova nadhera antic
kych mest a take duchovni hodnoty, ktere v nf poby
valy: umeni a literatura, veda i vyspele formy antic
keho prava. A na statcich possesoru a seniorU dosud
nezni minnesang. Chte nechte nas sklicuje ten po
hIed, jak vYvoj, smerujici uz jakoby k nejvyssim me
tam, ztratil svou materialni zaladnu a proste se
zhroutil. Lee jaky dej se to pted nami vlastne mohut
ne odehrava? V hloubi spolecnosti se udaly a musely
se udat organicke strukturnf zmeny, ktere prece vcel
ku znamenaji uzasne ozdraveni. Masa nesvobodnych
ziskala opet rodinu a soukromy majetek; pozvedla se
pozvolna z postavenf "mluvicfho inventare" opet mezi
lidi, jejichZ rodinnou existenci opattilo vzmahajfcf se
ktestanstvi pevnymi moralnimi zarukami. Uz i ag
rari zaonodarstvi pozdniho Rima uznavalo v neby
vale mire soudrznost nevolne rodiny. Cast svobod
mho obyvatelstva ovsem zarovei upadla fakticky do
poddanstvi a vybrane vzdelana anticka aristokracie
do barbarstvi. Kulturi vyYoj se v antice narustanim
42
otrocke prace dostaval na zakladnu naturalnfho hos
podatstvf a tato zakladna bujela tim vic, elm vetsi
majetkovou diferenciaci vlastneni otroku vytvatelo,
az nakonec po ptesunu politickeho teziste z pobtezf
do vnitrozemf a po zastaveni dovozu otroku vnutila
avou 'strukturu, spejicf k feudalismu, i nadstavbe,
ktera provazela puvodne obchodnf ekonomiku. Tu
pak bylo odhozeno ztencene roucho anticke kultury
a duchovnf zivot zapadnfho lidstva se pohrouzil na
dlouho do temnoty. Jeho pad vsak ptipomina onoho
obra z fecke baje, ktery nabjval nove sily, kdyz spoci-
, nul na prsou matky Zeme. Pravda, kdyby se tak nek
tery ze starych klasiku probudil za karolinske doby,
vzhledl od syYch pergamenu a vyhIedl z klasteri ce
ly na svet, pfipadl by mu divny: ovanul by ho hnuj
robotniho dvora. J enze klasikove ted' spali zimnim
spankem a spala cela jejich kultura, v klinu hospo
datskeho zivota, kter se stal venkovskym. A ani
minnesang a turaje feudalu je nevzbudily. Teprve
kdyz na podklade svobodne delby prace a dopravy po
vstalo ve stfedoveku zase mesto, a kdyz pak ptechod
k narodnimu hospodafstvi pfipravil obcanskou svo
bodu a rozbil svazky poutajicf lidi k vnejsfm i vnitf
nim autoritam feudalni ery, teprve tehdy povstal sta
ry obr v nove sile a vyzvedl take duchovni odkaz sta
roveku na svetlo moderni mest' anske kUltur.
43
ZE SOCIOLOGIE
MOCENSKCHSTRUKUR
MOCENSK AUTORITA A LEGITIMITA
I. Panstvi
Defnice
(. u. G, str. 122)
Panstvim rozumime pfedpoklad, ze pffslusne osoby
uposleehnou rozkazu jisteho obsahu.*
Moe, panstvi a fory prechodne
(. u. G, str. 541-544)
Autorita moei, ovhldani, panstvi nad lidmi, pokud
ehapeme ten pojem v obeenem smyslu a nemyslime
urcitou konkretni podobu jevu, je jednim z nejryznam
nejsieh prvku ve spolecenske Cinnosti.
KaZde spolecenske jednanf siee nema autoritativni
strukturu a neni vIadnutim. Ve vetsine oboru spo
lecenskeho jednani vsak hraje autoritativni moe vel
mi znacnou ulohu. A to i tam, kde by to cloveka ani
nenapadlo. Tak napf. i v uzivani jazyka. VZdyt k vy
tvofeni velkyeh jednotnyeh litere jazykovyeh spo
lecenstvi pfispel veliee casto rozhodujieim podflem
autoritativnf pfikaz vIadnouei moei, jimz se nejaky
>I< Duleiity Weberuv tennin (Herschaf pansti) zni v dnesni
Mine cestine archaicMji a mnohoznaeeji nei v nemCine, oznaeu
je vsak sociologim takovy socialne psychologicky vztah a zdoj
poslusnosti, kteremulze iikat mezinarodnim terminem dominace,
v nekterych souvislostech ho vystihneme i vjrazem autorita. Pan
stvi v tomto smyslu pusobf a ovladA jednani lidi jako psychologic
ky motiv a pimo metafzickj imperativ v nejriznejslch oblastech
spolecenskeho zivota. Texty, ktere jsme do nasi knizky vybrali, se
zabjvaji fonami panstvi politiceho, zde jde tedy 0 mocenskou
autoritu (Weber obCas tohoto terminu alternativne uiiva) ve vzta
hu k politice vlade respektive politice moci v obecem smyslu.
47
dialekt povysil na utednf jazyk. Viz Nemecko a zeme
uZlvajici spisovnou nemcinu. A stejne casto byla tou
tez cestou s defnitivni platnosti pti politickem odlou
ceni ustavena zavazna diferenciace jazyku: jazykova
odluka Holandska od N emecka. N avic vladni moc dis
ponuje skolou, stereotypizuje tim nejzavaznejSim zpu
sobem ofcialni vucovacf tee a zajistuje ji ptevahu.
Vsechny oblasti zivota bez vjimky jsou hluboce
ovliviovany mocenskym utarem. V ptecetnych ptpa
dech prave jen panstvf a forma vIady zpisobuje, ze
z amoriho socialnfho jednani povstane racionalni ze
spolecenstovavani lidskych skupin. A i tehdy, kdy to
mu tak neni, struktura panstvi a jeji rozvijeni vMy for
muje aktivitu spolecenstvi a teprve ona ji jednoznacne
zamefuje k nejakemu "cfli". Exstence "panstvf" hraje
rozhodujic roli zejmena prave v ekonomicky nejvY
znamnejslch utarech minulosti i pttmnosti, v pan
skar velkostatu i v kapitalisticMm velkopodniku.
Ptedem rekneme, ze pansti je zvIastni ptfpad ti-
did moci.
\
Tak jako pri jinych formach tizeni, nebYv. ani pti
auto rite panstvi vyhradnim nebo nutnym cflemjejich
dditelu sledovat zajmy Ciste ekonomicke, vydatne se
jeji pomoci zasobit hmotnymi statky. Rozhodne vsak
dispozice hospodatskymi statky cH ekonomicka moc
je castym, mnohdy i pIanovite zamyslenym vYtezkem
takove autoritativnf mod. Zrovna tak casto je i nej
ucinnejsim prostredkem k panstvi. Ovsem, jak hned
ukazeme, kaMe mocenske postavenf v ekonomice se
neprojevuje jao panstvi v nasem smyslu. A kazde
panovani se zase nezaklada a neopira na mocenskych
prostreddch hospodatskych. UrCite se to vsak pri da
leko nejeetnejsich formach panstvi, a prave pti tech
nejdulezitejsfch, nejakym zpusobem deje. Nekdy do
te miry, ze zpusob uzivani ekonomickch prosttedku
k udrzovani autority ovlivfuje strukturu panstvi roz
hodnym zpusobem. Velka vetsina hospodatskych
48
spolecnosti, a to prave tech nejvznamnejsich a nej
modernejSich, ra mocenskou strukturu, jakou se vy
znacuje panstvi. A konecne kazda takova struktura
mod, i kdyz neni jednoznacne spjata s urCitymi for
mami hospodarstvi, prece v soM obsahuje moment
hospodarsky vysoee relevantni a je take nejak ekono
mieky podminena.
My se zde snazfme stanovit vztah mezi formami
hospodatstvf a formami panstf zatim co nejobeeneji,
ne konkretne, spis ponekud neurCite. Musfme tedy
blize urCit, co rozumime "panstvim" a do jakeho po
meru je klademe k obecnejsimu pojmu "mod".
Kdyby panstvf znamenalo zeela obecne moe, tedy
moznost vnucovat vili jinym, pak by mohlo mit nej
protichudnejsi formy. Pak byehom sem mohli zahrno
vat, jak se to nekdy deJa, vsechny naroky, ktere pti
znava zakon jednem obcanum vuci druhym. Pravo
udflet ptfkazy dluznikum nebo rusitelum ddby, tedy
eely kosmos soukromeho prava, byehom pak mohli
povazovat za decentralizaci panstvi do rukou zako
nem "opravnenych". To potom ra i delnik moznost
prikazovat podnikateli, a tedy panstvi nad nim, eo do
svjch naroku na mzdu. Cili vytvateli bychom pojem
terminologeky nasilny a rozhodne jen provizori.
M us eli bychom totiz ptikazy soudni mod odsouzene
mu nejak kantitativne odlisit od "ptikazu" opravne
neho obcana svemu dluznikovi, nijak zatim neodsou
zen emu. Postavenf obvykle oznacovane jako "moe" se
ostatne muze vyvinout v nejakem salonu stejne jako
na trhu, stejne z katedr v univerzitni poslueharne
jako z velitelstvi pluku, ze vztahu eharitativnfeh stej
ne jako z erotiekyeh, pti vedeeke diskusi stejne jako
pti sportu. Kdyby se pojem moeenske autority cili
panstvi pojimal takto siroee, nebyl by pro vedu
k potrebe.
Nemuzeme se zde poustet do obsahIe kaznistiky
vseeh moznych forem, podminek a obsahu dominaee
49
v sirokem smyslu. Uvedomme si pouze, ze krome cet
nych jinych jde hlavne 0 dva rozdilne typy panstvi.
Na jedne strane panstvi dane konstelaci zajmu (zej
men a monopolnim postavenim), na druhe strane
panstvi dane autoritou (pravomoci rozhodovat a po
vinnosti poslouchat). NejcistSim typemjedne katego
rie je panstvi monopolu na trhu, typem druhe katego
rie je mocenska autorita otce, uradu nebo panovnika.
Jedno ve svem Cister typu spociva ve vlivu vykona
vanem pomoci nejak zajisteneho vlastnictvi (nebo tez
trzni schopnosti) a na formalne "svobodnem" jednani
ovladanych, sledujicich pouze sve zajmy. To druhe se
zaklada povytce na pozadavku poslusnosti, odhlizeji
ci od vsech motivu a zajmu.
Mezi obojimje plynuly prechod. Napr. kazda velka
centralni banka a vsechny banky kreditni diky sve
mu monopolnimu postaveni casto opanuji kapitalovy
trh. Tomu, kdo hleda uver, mohou oktrojovat sve pod
minky, a tedy dalekosahle ovlivnovat hospodareni
s lverem v zajmu likvidity svYch vlastnich provoz-
nich prostredku. Vzdyt zadatele 0 lver se ve svem
zajmu podrobuji vsem podminkam, za nichz se jim
nezbytny lver poskytuje, a toto podrobeni musi even
tualne zaruCit garancemi. ,,Autoritu", tj. narok na po
slusnost nezavislou na jakychkoli zajmech, vsak tim
kreditni banky vuCi partnerum, fakticky ovladanym,
neuplatnuji. Sleduji svuj zajem a ten prosadi prave
tehdy, kdyz ovladani sleduji sve vlastni racionalni
zajmy jednanim formalne "svobodnym" - okolnostmi
ovsem nalehave diktovanYm. V podobne pozici je
kazdy vlastnik monopolu, treba i nelplneho. Byt
i existovala konkurence, prave on do znacne mr
"predpisuje" protivnikum a konkurentum ceny, tj.
muze je svym postupem donucovat k chovani vyhovu
jicimu jemu, aniz jim ulozi sebemensi "povinnost", ze
si musi nechat libit jeho panstvi. Avsak i nejtypictejsi
moc, zalozena na konstelaci zajmu a zejmena na mo-
50
nopolnim postaveni, muze byt pozvolna prevedena
v autoritativni panstvi. Napr. banky, kdyz poskytuji
penfze, pro lepsi kontrolu pozaduji, aby jejich reditele
byli prijati do dozorci rady akciovych spolecnosti pod
niku uchazejicich se 0 lver. Dozorci rada pak podle
stanov udili zavazne prfkazy predstavenstvu, a to
musi poslechnout. Jindy cedulova banka poveri jine
velke banky vytvorenim podminecneho kartelu a pri
tom si hledi ptisvojit mocenskou pozici rozhodujici
a trvale reglementujici vrchni dozor nad jejich postu
pem vuci zakaznikum, at uz tak Cini v zajmu sve me
nove Ci konjunkturalni politiky, anebo, je-li sara vy
stavena vlivu politicke moei, v zajmu politiky vubec,
napr. k fnancni priprave na valku. Jestlize takove
kontroly dosahne a usmeri a upravi ji pak dale do
urcitych reglementu, vytvoti-li pak i zvlastni instan
ce a instancni postupy pro rozhodovani spornych ota
zek a utvari-li se pak jeji kontrola do podoby stale
tvrdSi - coz vse je teoreticky myslitelne -, potom se
svym panstvim nad podrobenymi muze zcela vyrov
nat statnim byrokratickym institucim a podtizenost
muze nabyt charakteru autoritativni poslusnosti.
Prave tak mohou pivovary ovladnout drobne vycepni
ky, ktere vybavuji provoznimi prositedky, budouci
nemecky nakladatelsky kartel muze ovladnout knih
kupce, kteti od neho maji ziskavat koncese, Standard
Oil Company muze ovladnout prodavace benzinu,
kancelar uhelneho syndikatu uhlire, ktere zasobuje.
Ti vsichni se nezadrzitelnym vYvojem mohou krok za
krokem premenit v odbytove agenty ustanovene po
verujicimi podniky a prevedene na tantiemy, a nako
nec se pri sve zavislosti budou sotva necim lisit od
monteru pracujicich v terenu a od jinych soukromych
zrfzencu podrobenych autorite sefa podniku.
Od fakticke zavislosti dluzf'ka k dluznimu otroctvf
ve staroveku, od zavislosti remeslnfka v exportnf vy
robe na obchodnikovi objizdejfcim trhy k zavislosti
51
domaekeho vjrobce s jejimi rUzne tvrdymi formami
az konecne k autoritativne rizene domacke praei ve
stredoveku a v novoveku vedou povlovne prechody.
A odtud zase vedou plynuIe pfechody k postaveni
kontoaristy, technika, delnika v dilne, zjednaneho
formalne "rovnopravnou" kupni smlouvou na trhu
praee, pfi formaIne ,,svobodnem" pfijeti "nabidnutyeh"
podminek, nacez se podrobi disciplfne, ktera se jiz
podstatne nelisi od discipliny statnich ufadu a nako
nee ani od discipliny vojska.
Mezi obema pnpady, ktere jsme ted uve dli , je
ovsem rozdfl: do pracovniho nebo uiedniho postaveni
se dobrovolne vstupuje a dobrovolne se z neho odeha
zi, kdezto vojenska sluzba je (u nas, na rozdil od ne
kdejsi smlouvy se zoldnerem) veskrze nedobrovolna.
Tento rozdil je dulezitejsi nez rozdil mezi statni
a soukromou sluzbou. Vzdyti do politickeho poddan
stvi se vstupuje vicemene dobrovolne a do jiste miry
dobrovolne se muze zrusit, tak jako ostatne i lenni
a za jistyeh okolnosti dokonce patrimonhlni zavislost
v minulosti. Take je k autoritativnimu podrobenf zce
la nedobrovolnemu a pro podrobeneho obvykle nezru
sitelnemu (napf. k otroctvi) rovnez ptechod plynulY.
Pfirozene i v kaidem povinnem autoritativnim zne
volneni zustava de facto jakesi minimum vlastniho
zajmu podrobeneho cloveka, aby poslouchal. A to je
obvykle nezbytnou vzpruhou k poslusnosti. Vse je te
dy i zde plynuIe a spojite.
Presto musime ptisne respektovat polarni proti
klad, napf. mezi faktiekou moei vyrustajicf z trznf
smeny a urcovane jen kompromisy zajmu, cHi plynou
ci proste z majetku; a mezi autoritou otce rodiny ane
bo monarchy apelujieiho na povinnost poslouchat. Je
nom tak budeme moei vhodne rozlisovat v nepfetrZi
ter plynuIem proudu realnych jevu.
Rozmanitost forem zajiste neni uvedenymi pfikla
dy vycerpana. Vzdy i majetek sam 0 sobe nevytvafi
52
moc pouze v podobe moci nad trhem. Jak jsme si
vimli, sam majetek, je-li spojen s odpovidajidm zi
votnim stylem, propujcuje i v pomerech spolecensky
nediferencovanych pronikavou autoritu spolecen
skou, zrovna takjako ma dnes zvhistni socialn( posta
veni ten, kdo "vede velky dum", nebo pani, ktera "ma
salon". Podobne vztahy mohou eventualne nabyt pri
mo autoritativnich rysu. Nejen trh, ale i konvencni
sousedske vzajemne vztahy vytvateji dominanci
a panstvi v sirsim smyslu, pocfnaje "lvem sal6nu"
a konce patentovanym "arbitrem elegantiarum" v d
sarskem fUme a dvorym miIaCkem dam ve sttedove
ke Provencio
A nejen v oblasti soukromeho trhu a soukromych
vztahu se vyskytuji takove dominantni pozice. "Em
pire State" - konkretneji: lide, kteri v nem autorta
tivne nebo trZni cestou rozhoduji a typicky tedy
Prusko v celnim spolku a potom v nemecke nsi ci
v daleko mensi mite New York v Americe -, mohou
i bez jakekoli rozkazovad moci vykonavat daleko
sahlou a treba i despotickou hegemoni. Pruska byro
kracie v celnim spolku proto, ze pruske statni uzemi
jako nejvetSf odbytiste bylo rozhodujicim trhem; v ne
meckem spolkovem state pak castecne i proto, ze
ovladala nejvetsi zeleznicni sfti nejvetsf pocet uni
verzitnich stolic a mohla paralyzovat vlady ostatnich,
formalne rovnoprlvnych spolkoych zemi, castecne i
z jinych pncin podobneho druhu. New York zas pu
sobi hegemonicky na uzsim politickem poli jako sidlo
nejvetsich fnancnich mocnosti. To vse jsou formy mo
ci plynoucf z konstelace zajmu, totozne s mocenskYi
vztahy trznimi anebo jim podobne, vyvojem se vsak
snadno premeiuji v institucionalne regulovane po
mery autoritativni. Pfesneji receno: mohou byt socia
lizovany do heterokefalie prikazovaci mo a donuco
vaciho aparatu. Panstvi pouze trZni Ci podminene
konstelaci zajmu muze byt konecne prave pro svou
53
neregulovatelnost pocitovano daleko tisniveji nez
vIadni autorita vYslovne upravena v jisty tad povin
nosH poslouchat.
K tomu vsemu ovsem pti vytvateni sociologckych
pojmu nemuzeme ptihlizet. V nasledujfcim textu se
budeme zabYvat panstim v uzsim smyslu, a to jako
protikladu k moci podminene konstelaci zajmu
a jmenovite trhem a spocivajici formalne ve volne hie
zajmu. Budeme tedy mluvit 0 panstvi ve smyslu: au
toritativni pfikazovaci mac.
Budeme tim rozumet takovy stav veci, kdy ohlase
na vule ("rozkaz") "vladnouciho" Ci "vladnoucich" chce
ovlivnit a skutecne ovlivnuje zpusob jednanf druhych
("ovhidanych"), takze jednani probfha ve spolecensky
vyznamnem stupni tak, jako kdyby ovladani z vlastni
vule brali obsah rozkazu za zasadu sveho chovan!
("poslouchali").
54
II. Legitimita
Legitimni Nd vymezeni pojmu'
(. u. G., str. 16-19)
Jednanf, zvlaste socialni jednani a predevsfr social
ni vztah, muze bjt ucastniky orientovan kpredstave,
ze existuje legitimni hd. Je-li sanee, ze toru tak je,
reknere, ze dany rad je "platny".
Legitirita tadu muze bjt garantovana:
I. ryze psyehieky, a t:
1. ciste afektivne: citovou oddanosti;
2. hodnotove racionalne: virou v absolutni platnost
daneho tadu jako vjrazu zavaznyeh hodnot (rrav
nieh, estetiekyeh Ci jinyeh);
3. nabozensky: virou, ze jeho pfijetfm se zfskava
pozehnani spasy;
II. anebo tez (nebo pouze) ocekavanfr specifiekyeh
vnejsieh nasledku, cili: orientaci zajmu: ocekavanfr
zvlastniho druhu.
Legitimni platnost mohou jednajfci subjekty ptipi
sovat tadu.
a) dIe tradice: plati, co bylo vzdyeky.
b) dIe afektivni (zejrena erocionalnO viry: plati,
co je novyr zjevenir nebo co je prikladne;
c) dIe hodnotove racionalni viry: plati, co bylo
shledano absolutne platnyr;
d) dIe pozitivniho ustanoveni, v jehoz legalnost se
veri.
* Pojer, tak jako vsechny pojry zde, je nutno chapat ve Webero
ve speciicker a nehodnotfcir sryslu. (My napi. v diskuslch, zda
byly minule reziry l egtimni, vkhidare do tehoz slovajiste kladne
roralni nebo dejinne filozofcke hodnoceni jejich piinosu, coz We
berovo pojeti vedy vylueuje).
55
Tato legainost plati za legitimitu:
a) protoze se na nf interesenti dohodli;
p) protoze byia oktrojovana na zaklade Iegitimne
platneho panstvi jistych lidi nad jinymi lidmi a na
zaklade jejich poslusnosti.
Va a sprav
a. Demokraticka sprava
ajeji meze
r u. G., str. 545548)
Na panstvi, jakozto viade, nas zajima to, ze se pojf se
"spravou". KaZda vlada se projevuje a pusobi take
jako sprava. A ke kazde sprave je zase potfebi vlady.
Vzdy je pfi ni totiz treba, aby nakdo mal moc prikazo
vat. Tato moc muze byt treba zakrta dost nenapad
nou rouskou: ovhidani mohou mit vladnouciho za sve
ho "sluzebnika" a on sam se za cosi takoveho muze
povazovat. Tento jev se v nejcastejsi forme objevuje
v tzy:pfime dohracii.
Demokratickym)se tento druh vlady nazYva ze
dvou duvodu, ktere se spolu nemusi sdruzovat. Prvni
duvod: predpoklada se, ze vsichni jsou v zasada stejne
zpusobili vyrizovat verejne zalezitosti. Druhy duvod:
rozsah pfikazovaci moei se pti takovem zpusobu
spravy udrzuje na minimu. Spravni funkce koluji PQ
stupnym stftdanim, nebo se prideluji los em, nebo se
voll na kratke obdobi. Vsechna dulezita rozhodovanf
ptfsiusi spoleene rade vsech; administrativni funkcio
nari maji pouze jednani rady pfipravit a jeji rozhod
nuti vykonat. Jinak jen vyfizovat "bezne veei" ve
smysiu direktiv obecneho shromazdeni.
Takovemu scMmatu odpovida sprava v mnoha
soukromych sdruzenich, v nekterych politickych spo
Iecenstvich, jako jsou svycarske Landesgemeinden
nebo nektere mestske obce ve Spojenych statech, ane
bo treba na univerzitach (estlize je jejich sprava
vkladana do rukou rektora a dekanu) a v mnoha ji
nych utvarech podobneho druhu. I kdyz je v nich
pravni kompetence vymezena sebeskrovneji, jista
pfikazovacf moc se i zde funkcionari prece sverit mu
sf. Tenje svym postavenim vzdycky neco mezi sIuzeb
nY dilovedoucim a panem. Aby se nestal tim dru
hym, kladou se mu "demokraticka" omezenf. Na "rov
nost" a na "minimalizaci" autoritativni moci si ovsem
potrpi i v mnohych aristokratickych gremifch, pORud
jde 0 vztah ke clenum a mezi cleny samote roto vlad
nouci spicky. Viz benatskou aristokracii, starovekou
Spartu, radne profesory na nemecke univerzite. Ti
vichni uzivali teze "demokraticke" formy (kolovani
funkci, voleb na kratke obdobi, Iosovani atd.).
Obvykle se tato forma spravy vyskytuje v organiza
efch, ktere spliuji nasledujici podminky: (1) organi
zace je Iokalne omezena, (2) nebo ra omezeny pocet
Ienu, (3) clenove se mezisebou prilis nelisi socialnim
postavenfm, (4) spravni lkoly jsou pomeme jednoduche
a ustalene, (5) presto se v organizaci vede jisty vcvik
v objektivnim urcovani dIu a prostredku spravy.
Tento poslednf pozadavekje spliovan napr. pri pri
me demokraticke sprave ve Svcarsku a v USA, tak
jako existoval v ruskem miru (vesnicke obcine) v me
zfch tradicnfho oboru jeho spravnf cinnosti.
Pritom vsak v tomto druhu spravy nespattujeme
historicky pocatek "yYvojove rady", ale spise krajni
typ, ktery se nam nabizi za prihodny pocatek naseho
zkoumani. Ani sttfdani, ani losovani, ani volby nejsou
"primitivnf" formy vYberu funkcionaru ve spolecen
stvi.
At uz ptfma demokraticka sprava existuje kdeko
liv, je labilni. Vyoemhospodars!e difer. enciace vZdy
nastava pravpodoblost, ze vII.pripa<ne bona:
tym. Ne ze by k tomu meli Ie'psi osobni vlastnosti
nebo obsahlejsf znalosti. Ale proste se mohou uvolnit
a mohou si dovolit zadarmo nebo za malo vykonavat
57
spravni funkci. Kdezto ti, kdo jsou nuceni zivit se
praci, museli by obetovat cas, a ten pro ne znamena
obzivu, a Clm intenzivneji musi pracovat, tim neunos
nejsf obet by to pro ne byla. Prednost tedy nemaji
proste snad ti, kdo jen hodne vydEHavaji, ale spis ti,
kdo vydelavaji bez prace anebo praci nikoli neusta
lou. Za podminek jinak rovnych se tedy dnesni tovar
nik obtizneji uvolni z prace ke spravni funkci nez
statkar nebo stredoveky obchodni patricij. Z teze pff
ciny se rediteIe velkych univerzitnich klinik a ustavu,
prestoze maji spoustu zkusenosti s administrativou,
nehodi za rektory nejhpe, ale nejhUfe - jejich pravi
delna prace jim zabira pfflis casu, a tedy tou merou,
jak pracujicfm ub,va moznost odchazet z prace, zaci
na se pti socialni diferenciaci z ptime demokracie sta
vat panstvim honorace.
o honoraci, u niz se specifcka spolecenska hodnost
vaze k jistemu stylu zivota, jsme mluvili v jinem od
dilu knihy. Zde muzeme poukazat na jiny nezbytny
predpoklad. Totiz na moznost venovat se socialni
sprave jako cestne povinnosti, ktera k jistemu ekono
mickemu statusu patti. Zhruba tedy muzeme defno
vat, co to je honorace.
Jsou to osoby, ktere zaprve pozivaji duchod bez
prace nebo s pomere malou praci, anebo alespoi
s takovou praci, jaka dovoluje pfibrat si k ni cestnou
spravni funkci. A za druhe, diky duchodu vedou tako
vy zpusob zivota, ze jim dodava vazene postaveni,
"stavovskou cest" se socialni prestizi, a tim je <ini
vhodnYmi kandidaty vIady.
Takova vlada honorace se mnohdy utvotila v podo
be poradnich gremif, kde se ptedem prodiskutovavaji
znlezitosti, ktere maji byt ptedlozeny obci. Takovym
to vyborum se snadno dati usneseni obce ptedem na
vodit anebo mu zabranit a s pomoci sve prestize si tim
huduji monopol na rozhodovanL Touto cestou se v 10-
kltlnlch spolecenstvich a zvlaste v sousedskych pos-
I
,
politostech vyvijely honorace odpradavna. Za starych
casu mely ovsem znacne odlisny charakter, nez jaky
jim dodava zracionalizovana "prima" demokracie
dnes.
Puvodne bylo jejich kvalifkaci staN. Ve vsech spo
lecenstvich, ve kterych se socialni jednanf ffdi tradici,
t znamena konvencf, zvykov:m pravem a posvat
nym kanonem, jsou starci, abychom tak rekli, "priro
zenou" honoraci. Nejenom proto, ze jsou respektovani
pro vetsi zkusenosti, ale take proto, ze ztelesnuji tra
dici. Svym souhlasem, predbeznym doporucenfm
(probulema) ci ratifkacf (auctoritas) garantuji sprav
nost rozhodnuti obce i vuci samotnym nadptiroze
nym mocnostem. Mai take rozhodujfcf slovo pti spo
rech. Jestlize jsou si vsichni clenove spolecnosti temer
rovni hospodatskou potenci, "staresiny" jsou proste
nejstarsi osoby z domu, z rodu, ze sousedstev.
Ta to relativni prestiz staff ve spolecnosti vsak pod
Ieha mnoha zmenam. Kde se nedostava ohZivy, tam
je ten, kdo jiz nepracuje,jenom bremenem. Take tam,
kde chronicky trva valecny stav, vyznam starcu klesa
nfze nez v:znam bojovniku. Casto vznikne "demokra
ticM" hnut! mladsich proti prestizi staff ("Sesagena
rios de ponte" = "Sedesatniky dolu z mostu!"). Podob
ne se veci vyvijely v casech ekonomickych a politic
kych revolucf, at nasilnych, Ci pokojnych, a take teh
dy, kdyz stagoval nebo upadal prakticky vliv na
bozenskych ideji a tedy i ucta k posvatnym tradicfm.
Primat staresinu zato trva tam, kde se vysoce ceni
objektivni hodnota zkusenosti nebo subjektivni sila
tradice.
Kde jsou statf svdeni, moc obycejne neprechazf na
mlade, ale na nositele nejake jine socialni prestize.
Existuje-li hospodatska nebo stavovska diferenciace,
trva treba podle jmena rada starsich (gerusia, sena
tus), ale ve skutecnosti ji tvori honorace v tom smys
lu,jak jsme ji defnovali. Tedy hospodatska honorace
59
nebo jedinci s vYsadou "stavovske cti", jejiz sila se
koneckoncu opfra i 0 jiste bohatstv.
Na druhe strane poktik, aby se nastolila nebo zacho
vala "demokraticl sprava", se muze stat mocnou zbra
ni chudiny v boji proti honoraci, ale take zbrani hos
podask silnych skupin, kterm byly odpirany stavov
ske pocty. Boj se stava pfilezitstl pro politickou stranu.
Honorac, zejmena dik sve stavovske prestizi a dik
tomu, ze jiste skupiny jsou na ni zavisle, si muze opatfit
"ochranne oddily" z fad chudiny. Jakmile se pak pfma
demokracie stane pfedmetem boje stran, ztracl svuj
specifcky charakter vlady dane pouze v zarodku. Poli
ticka strana je tu pfedevsim na to, aby bojovala 0 pan
stvt v plnem slova smyslu, a nutne tine k ostfe hierar
chicke skladbe, i kdyz se treba snazi tuto skutecnost
peClive zaat. V jeji skladbe se socialne vzdaluji
a odcizuji soudruzi, kf v onom pfelomovem typu
"Cist" demokracie zili v podstate shodne.
Neco podobneho se deje i tam, kde spolecensky
utvar kvantitativne pferusta jisty rozsa, anebo kde
dochazi ke kvalitativnt diferenciaci administrativ
nich ukolu, takze je uz tezke, aby spravni funkci
uspokojive zastal kdokoli, na koho dojde fada, padne
los nebo volba. V masovYch strukturach jsou podmin
ky pro spravu zcela odlisne nez v malych pospolitos
tech svazanych sousedskymi nebo osobnimi vztahy.
Jakmile jde 0 spravu mas, pojem demokracie se menf
tak podstatne, ze sociolog uz nemuze opravnene da
vat tomuto termfnu ten smysl, kter jsme mu pfitkli
v dosavadnim pojednani.
Jak roste slozitost administrativnich ukolu, jak
roste i jen jejich rozsah, nutne se prokaze technicka
ptevaha tech, kdo maji vzdelani a prai. A je Iepe,
kdyz alespoi nekten funkcionafi funguji fakticky na
trvalo. Pak pravdepodobne take vznikne staly sprav
ni utvar, a to take znamena - stala instituce pro vy
kon vlady. V takovem utvaru, jak jsme jiz naznacili,
60
muze honorace jedat "kolegne", anebo se muze
zmenit ve strukturu "monokratickou", v niz vsiehni
funkeionati podIehaji jedne jedine hlave.
Vl6djako organizace. Podklady legitimity
( u. G., str. 548-550)
Prevaha takovehoto mocenskeho seskupeni nad ovla
danou masou spoeiva v takzvane "vYhode maleho cis
la". Vladnouc1 mensina se mezi sebou snadno dohod
ne, a tim je schopna kdykoli pohotove zahajit a vest
racionrne organizovanou akei pottebnou k udrZeni
mocenske poziee. Jaekoli akce masy ci spolecnosti,
ktere by jejf moc ohrozovaly, hladee blokuje, a to tak
dlouho, dokud si opozice k vedeni planoviteho boje
o moe nevytvon organizaci stejneho druhu. Jinou vy
hodou maMho cisla je snadne utajen( zameru a roz
hodnuti vladcu a vseeh informacf. eim vice Iidi je za
pojeno, tim t9zs1 a nepravdepodobnejsi je uchranit ta
kova tajemstvi. Kdyz se zacne "uredni tajemstvi" zdu
raziovat, znamem t, ze pani budhodlaji ptitahnout
ot9ze sve vlady, anebo se eft! ohrozeni. Kazde panst
usilujici 0 uddeni je v jisMm rozhodujieim momentu
panstvim tajnym.
Gbeene vzato, druzina, ktera se seskupi, aby vlad
la, bYva uspotadana asi takto:
Gkruh lidf, kteri jsou nauceni posloucla rozkazy
vudcu a kten maji tez osobni zajem na trVai panstvi,
protoze se na nem spoluucastni a maji z neho pro
spech, rozdeli si mezi sebou funkee, jimiz se udduje
moc, a jsou pnpraveni je vykoavat. Tomu se h'a
"organizace". Vudce, jejichZ usilf 0 moe rozhodovat
neni odvozena od mandatu jinyeh vudcu, nazveme
"pany". K osob, kten jsou vladci nebo jinym vlad
cum k dispozici zpusobem, ktery jsme prave defnova
Ii, nazveme "aparatem".
61
Sociologicky je raz struktur kazde jednotlive kon
kretnf vlady urcen vztahem mezi panem ci pany
a aparatem, vztahem obou k ovladanym a mimo to
specifickym zpusobem organizace, to znamena zpuso
ber rozdelenf prikazovacf pravomoci. Mohli bychom
ovsem ptihlecnout k nejruznejsfm dalsim prvkum
a utvotit si celou tadu sociologickych kategorii. Pro
sve neely se omezime na zakladni typy, k nimz docha
zime, zkoumame-li fundamentalnf zdroje platnosti
moei. Jinymi slovy, patrame-li po zdrojich, z nichz
vyvera narok pana na poslusnost "aparatniku" a na
rok pana i "aparatniku" na poslusnost poddanych.
S probIemem legitimity jsme se setkali uz v dti
vejsim oddilu knihy v souvislosti s pravnfm radem.
Ted' chceme ukazat jeho sirSf dosah. Zpusob, jak
ospravedlnuje svou legitimitu, znamena pro vIadu
mnohem vic nez snad jen tema k teoreticke ci flozo
ficke spekulaci. Znamena zaklad velmi realnych roz
dilu v konkretnfm usporadanf vlady.
Kazda moc a vubec kazda zivotnf sance ra snahu
se ospravedlfovat.
To, ze lide mivaji velmi rozdilny osud, ze se dosta
nou do ruzne situace, ze se lisi zdravlm, blahobytem,
socialnfm postavenim a vSlm moznym, zpusobi lec
kdy pouha nahoda. I z prosteho pozorovani vsak zna
me, ze kdyz ra nekdo vic stesti nez druhy, citi nutka
YOU potrebu ubezpecovat se, ze se mu dostava vyhody
jaksi "opravnene", ze si svou ptednost "zaslouzil" a ze
druhy si svou smulu "zavinil".
Stejnou potfebu lze vytusit i ve vztazich mezi pri
vilegovanymi a potlaeenymi spolecenskymi skupina
mi. Kazda silne privilegovana vrsta si vytvori mytus
o sve pnrozene nadtazenosti, nejradeji 0 nadrazenos
ti sve krve. Za pomeru, kdy je rozdeleni moei a tim
i stavu stabilni a kdy se 0 spolecenskem tadu ptflis
raeionalne neuvazuje, ptijimaji tento mjus i potlaee
ne vrstvy jako pnrozeny, a to tak dlouo, dokud se
62

pod tlakem pomeru z mocenskeho radu nestane "pro
blem". Zato v doM, kdy se tridnf pomery vyevi v cele
nahote a kdy kazdy nahlfzl, ze jsou prave tim fakto
rem, ktery urcuje jeho osud, tu pojednou legenda pri
vilegovanych 0 tom, ze kazdy si svuj osud zaslouzil,
vyvolava vasnive rozhorceni. Stacf si vzpomenout na
nektere tfidnf zapasy v pozdnfm staroveku a ve stre
doveku a hlavne v nasi doM, kdy se nejurputnejsi
R nejuCinnejsi ofenzivy soustredovaly na takove le
gendy a na naroky 0 ne opfrane.
Nuze, chce-li nekdo uddovat panstvf (v nasem
technickem smyslu slova), nezbyva mu nic jineho, nez
ospravedlnovat ho co nejvehementneji. Odvolanim na
nejaky princip legitimity. Takove principy jsou ko
neckoncu jen tfi:
"Platnost" prikazu se muze za prve zduvodnit sys
temem zamere vytvorenych raciondlnich pravidel
(dohodnutych nebo oktrojovanych). Rozkazy maji
obecne zavaznou platnost, vyda-li je podle techto pra

videl ten, kdo je kompetentni. V tomto ptipade se

kazdy jednotlivy nositel pfikazovaci pravomoci legiti
muje systemem racionalnich norem a jeho moc je leg
timni potud, pokud normam odpovida. SluSl se tedy
poslouchat normy, ne osobu.
Platnost prikazu se vsak muze zakladat tez na au
torite osoby.
Takova osobni autorita zase muze vyplyvat z po
svatnosti tradice, tj. z toho, co je vzite, co vzdycky bylo
tak a co uklada poslouchat osobu hodnostare.
Anebo muze mit osobni autorita zdroj prave opac
ny, totiz uchvacenost necim mimoradnyr, viru v cha
risma, ve zjeveni, v milost spocivajici na osobnim zje
vu seasitele, proroka, hrdiny.
"Ciste" typy panstvi odpovidaji temto trem moz
nym typum legtimity. Formy panstvf, ktere se obje
vovaly ve skutecnych dejinach, byvaly ovsem kombi
nacemi, smesemi, upravami techto "Cistych" typu.
63
Specifickym typem socialni autority, ktera se for
muje racionalne,je byrokracie. Socialni pusobeni spjatc
s tradicni autoritou typicky pfedstavuje patriarcha
lismus. V osobni autorite, kterou nevytvofila ani ra
cionalni pravidla ani tradice, pak spociva charisma
ticky typ panstvi.
Zacneme tedy typem, ktery je nejracionalnejsi
a pro nas dnes nejbeznejSi - novodobou byrokratic
kou spravou.
/
64
III. Byrokracie
Charakteristika moderni byrokracie
(. u. G., str. 551-552)
Dnesni urady fungujf podle techto principu:
1. Plati pro ne princip vymezenych urednich k07
petenci, upravenych zakony a spravnimi narizenimi.
To znamena: 1. Pravidelne Cinnosti potrebne k byro
kratickemu rizenf daneho utvaru jsou jasne rozd?He
ny jako urednf povinnosti. 2. Rovnez je napevno roz.:
delena pfikazovaci moc, popfipade i donucovaci pro
stredky (fzicke, sakralni a jine). 3. Pravidelne a ply
nule plneni takto rozdelenych povinnosti se planovite
pojistuje tim, ze se k tomu ustanovuji osoby s prede
psanou kvalifikaci.
Tyto tf momenty konstituuji na verejnopravni plat
forme byrokraticky urad, v soukromohospodarske
oblasti byrokraticky podnik. Podobne instituce se
v politickych a cfrkevnich spolecenstvich vytvorily
teprve za moderniho statu, v soukromem hospo
darstvi az za pokoCileho kapitalismu. Stabilni ured
ni funkce nebYaly pravidlem, ale jen vyimkou i v po
litickych utvarech tak rozsahlych, jako byly rise sta
reho Orientu, germanske a mongolske ryboje ci nek
tere feudalni staty. Prave ta nejdulezitejsi opatreni
v nich uskutecioval panovnik s osobnimi zmocnenci,
stolovniky a sluzebnfky s poverenim docasnym a ne
urcite vymezenym a s opravnenim jen pro jednotliry
pripad.
II. Plati princip Ufedni hierarchie a instancniho po
stupu. To znamena pevne stanoveny system nadrize
nosti a podfizenosti; vyssi dohlizi na nizsl. System,
ktery ovladanemu tez skYta pevne vymezenou moz
nost odvolavat se od nizsiho radu k vyssi instanci.
V pIne rozvinutem typu je uredni hierarchie uspo
radana monokraticky. Princip hierarchicke instancni
65
cesty mare uskutecnen v byrokratickych utvarech
statnich, cfrkevnfch i jinych, napr. ve velkych stranic
kych organizacfch i ve velkych soukromych podni
clch, trebaze se soukrome instance nenazjvaji urady.
Avsak ani kdyz se pIne uplatnuje kompenzaenf
princip, hierarchicka nadtfzenost neznamena, ales
pon ve verejne sprave, zaroven opravneni k tomu, aby
si vssi instance jednoduse ptisvojila zalezitosti in
stance nizsl. Tak tomu zpravidla neni; cHi kdyby se
nekterj urad zrusil, nezbjvalo by nic jineho, nez jej
zase obnovit.
III. Moderni uradovani se zakIada na spisech (ak
tech), ktere se v prvopise nebo v konceptu uchovavaji,
na stabu subalteriCh urednfku a pisaN vseho dru
hu. Souhr urednictva v urade, cinneho s prfslusnym
aparatem hmotnych zanzenf a aktu, tvori byro, kan
celM. Moderni organizace uradu zasadne odlucuje
kancelar od soukromeho bytu. Vubec oddeluje jako
zvlastni oblast urednf cinnost od soukromeho zivota,
urednf penize a prostredky od soukromeho majetku
urednikova. K tomuto stavu se dospelo teprve dlou
hym vjvojem. Dnes platf vsude, jak ve verejnych in
stituclch, tak v soukromych podnicich. Kancelat a do
macnost, obchodni korespondence a soukroma kores
pondence, podnikove jmeni a osobnf jmenf se zasadne
oddeluji. Tendence k tomu byly uz ve sttedoveku, elm
vic se pak uplatnoval novodoby typ obchodovani, tim
byl vyraznejsl. Da se remet nei, ze rysem moderiho
podnikatele je prezentovat se jako "prvni urednik"
sveho podniku, tak jako se vladce specifcky byrokra
tickeho moderiho statu prohlasoval za jeho "prvniho
sluzebnika". Predstava, ze statni utadovani a sou
kromohospodatska administrativa je ptece jen neco
podstatne rozdilneho, je predstava evropska, konti
nentalni. Americanumje naopak zcela cizi.
N. K uradovani, zvlaste je-li to uradovani speciali
zovane - a takove je pro modern! dobu pnznacne -, se
66
obvykle vyzaduje odborne vzdlani. To se stale vice
tka i vedoucich ei admiilistrativnich pracovnfku
v soukomohospodarskem podniku stejne jako stat
nich urednikU.
V. V rozvinutem uradovani se vyeerava veskera
pracovni sila urednika, i kdyz je povinna pracovni
doba v kancelarich vymezena. Take k tomu se ve ve
rejne i soukromohospodarske administrative dOSPEHo
teprve dlouhym vYvojem. Drive bYvalo normalni vyri
zovat zalezitosti a obchody "mimo urad".
V. Utednici si pri sve einnosti 'edou podle obec
nych, vicemene pevnych, vicemene kompletnich nau
Citelnych pravidel. Osvojovanf Mchto pravidel se
ustavuje ve zvlastni naul (pravnf veda, ptipadne
spravoveda, kancehitska nauka), ktere se urednici
uel.
Moderf uradovanf je natolik vazano pravidly, ze
dnes naptiklad v teori plat! tato norma: Je-li urad
zmocnen, aby zaridil provedeni nejake veci, neoprav
uuje jej to davat rozkazy od pripadu k prfpadu, ale ma
jen vydat abstraktni smernice. Jak uvidime,je to pra
vy opak zpusobu tizenf, jaky prevlada v patrimonia
lismu zpusobu, kdy se to, co neni dana svatou tradi
cf, vyfzuje individualnfmi privilegii a milostmi.
Postaveni urednika
(. u. G., str. 552-556)
To vsechno ma dusledky pro postaveni uredniku
v urade i mimo nej:
I. Utedni funkce je povolani. Je to videt uz z toho,
ze jmenovani do uradu je podmineno predepsanym
vzdelanim, jez zpravidla po dlouhou dobu absorbuje
vsechny sfly kandidata, a predepsanymi odbornymi
zkouskami. Ztejme je to i z toho, ze urednikuv uvazek
ma povahu pracovni disciplfny, a timje vnitrne utva-
67
reno Sveri-li se nekomu ured
ni funkce, prlvne ani
fakticky se to nechape tak,
ze si jeji dditel odbude
jistou praci a pak uz mu urad bude jen zdrojem renty
Ci povyrazeni, z nehoz podle libosti bude cerpat. Tak
to bJvalo ve stredoveku a namnoze jeste i na prahu
moderni doby. Uredni Cinnost se rovnez nepovazuje
za beznou honorovanou smenu sluzeb jako pti svo
bodne pracovni smlouve. Naopak, i v soukromem
podniku se nastup do uredni fu
nkce
chape jako ptijeti
specifckeho zavazku vernosti: Zato se funkcionari za
rucuje zajistena existence. Na teto
specificke vernosti
uradu je dulezite, ze neznamena - jako ve fdalnim
nebo patrimonialnim panstvi - vztah k osobe na zpu
sob vernosti vazalske nebo stoupenecke, nybrz ze ver
nost plati neosobnimu vecnem
u
ucelu. Tomuto vecne-
mu ucelu, k jeho ideologickemu vykladu, se jako na
hrazka za pozemske nebo i nadpozemske osobni pany
podsouvaji jiste "kulturni ideje
", 0 nichz se mysli, ze
jsou v danem spolecensti ztelesneny: "stat", "cirkev", .
"obec", "strana", "podnik". Napr. urednik politicke
strany se nepovazuje za osobniho sluhu panovnika,
alespon ne ve vyspelem modernim state. Ale ani bis
kup, knez, kazatel neni uz dnes, jako za pocatku kre
stanstvi, nositelem Ciste osobniho posveceni, jenz,
osobne poveren Panem a jen Jemu odpovedny, posky
tuje nebeske milosti tomu, koho uzna za hodneho
a kdo 0 ne zada. I kdyz tato stara teorie preziva, je ve
skutecnosti urednikem ve sluzbe vecneho ucelu, jak
ho dnesni cirkev realizuje a zase i ideologicky vysvet
luje.
II. Osobni postaveni urednika se pritom utari takto:
1. Moderi urednik, at verejny nebo
soukromy, po
zaduje od ovladanych obcanu rovnez specifcky vyssi
"stavovske" socialni ohodnocenf, a take se mu ho vet
sinou dostava. Jeho socialni pozice je garantovana
hodnostnim radem a u politickych uredniku i zvlast
nimi trestnimi ustanovenimi 0 "
na
padeni uredni oso-
68
by", 0 "znevazovani" statnich a cirkevnich ufadu atd.
Skutecne socialni postaveni uredniku je obycejne nej
vyssi ve starych kulturnich zemich tam, kde je silna
potreba odborne kvalifkovane spravy, kde pritom pa
nuje silna a nekolisava socialni diferenciace a kde
urednici diky delM socialni moci, nakladnosti pre
depsaneho studia nebo stavovskym konvencim po
chazeji vetsinou z vrstev socialne a ekonomicky privi
legovanych. Skolnim diplomem, na nejz bYva kvalif
kace urednika vazana, se pochopitelne v jeho social
nim postaveni "stavovskY" prvek posiluje. Ojedinele
napr. v nemecke armade - je toto stavovstvi vyslovne
potvrzeno predpisem, ze k prijeti mezi aspiranty
uredni (dustojnicke) drahy je tteba souhlasu ("volby")
ptislusniku urednickeho (ofcirskeho) sboru. Podobne
jevy prispivaji k cechovni uzavrenosti urednictva
a byly typicke pro nekdejSi byrokracii patrimonialni,
obzvlaste prebendalni. Snahy opet ji v pozmenene po
doM vzkrisit nejsou ani v moderni byrokracii nijak
ridke a hraly roli i pti pozadavcich znacne zproletari
zovanych administrativnich odborniku (tretij ele
ment) za ruske revoluce.
Nizkeho socialniho uznani se urednikum dostava
tam, kde je potteba odborne skolene administrativy
mala a stavovske konvence slaM, protoze se lidem
otviraji siroke moznosti rydelku a socialni rozvrstve
ni je labilni. Casto je tomu tak v nove osidlenych uze
mich. Jmenovite ve Spojenych statech.
2. Byrokraticky urednik Cisteho typu bYvajmeno
van nadrizenou instanci. Utednik voleny obcanstvem
neni jiz postava ciste byrokraticka. Samozrejme for
malni volba vzdycky neznamena, ze se za ni neskrYva
jmenovani. Ve statni sfere napt. jmenovani od sef
strany. Zda tomu tak je, nezavisi na paragrafech stat
nich zakonu, nybd na fungovani stranickych mecha
nismu. Ty dokazi tam, kde maji pevnou organizaci,
promenit volbu formalne svobodnou v pouhou akla-
69
maci kandidatujmenovanych sefem strany. N anejvya
v obvykly boj 0 hlasy pro jednoho ze dvou desigova
nych kandidatu, odehravajici se podle jistych pravi
del. Rozhodne vsak ustaveni urednika volbou modifi
kuje tuhost hierarchicke podtizenosti. Urednik zvole
ny temi, ktere ovlada, je znacne samostatny vuCi
urednfkovi instancne mu nadfizenemu, protoze jeho
pozice se neodvozuje "shora", ale "zdola", respektive
nikoli od nadtizene uredni instance, ale od partajnich
vladcu (bossu), kteti urcuji jeho dalsi karieru. Jeho
kariera nezavisi na jeho ptedstavenych ve spravni
sluzbe, anebo na nich nezavisi nejvic. Urednik nevo
leny, jmenovany svym panem, si obvykle ve sluzbe
vede, technicky vzato, perfektneji, nebot za podmiIek
jinak stejnych 0 jeho vberu a kariere velmi pravde
podobne rozhoduji odborne zfetele a kvality. Lidovi
volici, tedy neodborici, se mohou presvedcit 0 mite
odborne kvalifikace sveho kandidata do ufadu az po
zkusenostech, ktere pociti sami na sobe, tedy az do
datecne. A politicke strany at uz si zajiatuji zvolenf
sveho cloveka jakymkoli zpusobem - at uz tak, ze
bossove stray sestavl kandidatnf listinu pro volbu
formalne svobodnou, anebo tak, ze ho vybere sam aM
- nesleduji ptedevsim hlediska odborna, nybrz odda
ne sluzby vuCi stranicke moci. Rozdil je ostatne rela
tivnf. Vzdyt totez de facto plat! i tam, kde urednika
jmenuji legitimni monarchove ajejich poddani -jenom
ze tam je ucinek "oddanosti" jeste mene kontrolova
telny. Ale tam, kde je anebo stoupa poUeba odbore,
skolene administrativy, jako dnes vZrUsta i ve Spoje
nych statech, a kde stranicke kliky musi poeitat s in
telektualne vyspelym, vzdelanym a svobodne pohyb
livym "verejnym minenim" (ktere ovsem ve Spoje
nych statech zejmena v mestech chybf vaude tam, kde
mnozstvi ptistehovalcu mai za "hlasovaci telata"),
uskodilo by prosazovani nekvalifkovanych urednfku
vladnouci strane pri ptistich volbach, zejmena pokud
70
T
uredniky urcoval jeji sM. Jestlize vedouci spravni
funkcionare i utedniky jim podrizene voll lid, oslabu
je to obvykle hierarchickou zavislost, ale i odbornou
kvalifikaci. Preciznost byrokraticke masiny je tim
silne ohrozena, alespon ve velkych a malo prehled
nych administrativnich telesech. Je zmimo, ze ve
Spojenych statech federalni soudci jmenovani prezi
dentem vynikali kvalifkaci a integritou nad soudci
volenji, ackoli se oba tyto typy cinovniku vybiraly
predevsfm podle stranickych hledisek. N aproti tomu
rozsahle reorganizace velkomestskych komunalnich
spray, pozadovane reformatory, pocftaji skoro vsude
s volenymi starosty pracujicimi s uednickym apara
ter, kterj si samijmenuji, operujfcfmi tedy "po ceza
r,vsku". Efektivnost "cezarismu" produkovaneho de
mokracii tkvf technicky v postaveni "cezara" jako
svobodneho, tradici nepoutaneho poverence mas (voj
ska nebo obcansta), a prave proto neomezeneho
pana nad kadrem vysoce kvalifkovanych dustojniku
ci uredniku, ktere si sam vybral, nehlede na tradici
ani na jine zretele. Takova vlada "osobnfho genia" je
ovsem rozdflna od formalne "demokratickeho" princi
pu veskrze volene administrativy.
3. Mfsta v byrokratickych uradech verejnych a jim
obdobnych, .ale stale vice i v jinych kancelanch, byva
ji obvykle na cely iivot. To se zpravidla fakticky pred
poklada i tam, kde existuje vyPoved nebo periodicky
obnovovane potvrzovani. I v soukromych podnicich
se tim zpravidla lisi urednik od delnika. Pravni C
fakticka dozivotnost mista vsak neznamemi "vlast
nicke pravo" na uredni kreslo jako za mnohych forem
vlady v minulosti. Pokud nekde vznikly pravni zaru
ky proti svevolnemu sesazeni nebo prelozeni - jako
u nas pro uredniky soudni a vetsinou i pro utedniky
spravni maji pouze garantovat objektivni plneni
utednfch povinnosti, nerusene osobnimi ohledy.
V byrokracii tedy z lepsi pravni zaruky "nezavislosti"
71
neplyne vyssf majestat, vyssi konvencni hodnoceni
\ takto zajisteneho urednika. Casto naopak. Zvlaste ve
spolecnostech se starou kulturni tradicf a socialni di
ferenciaci. Cim tuzsi podrobenost libovuli pana, tim
spise se musf zachovavat konvencni pansky styl zivo
ta, a tu nedostatek pravnich zaruk muze v konvenc
nim hodnoceni povznaset urednika tak, jako ve stte
doveku povznaselo ministeriala nad svobodnika, kra
lovskeho soudce nad lidoveho sudiho. Sesadit z fnk
ce dustojnika nebo spravniho hodnostare je u nas
vzdycky snadnejSi nez sesadit "nezavisIeho" soudce,
ktereho obycejne ani nejhrubsi provineni proti "zako
nu cti" nebo proti salonnim zpusobum nestoji urad.
Prave proto je vsak soudce v ocich panske vrstv za
predpokladu jinak stejnych spolecensky mene "ptia
telnf' nez onen urednik, jemuz zavislost na panovi
silneji upevfje "stavovskou" urovei zivotniho stylu.
Prumerny urednik prirozene usiluje 0 "pravo urednf
ka", jez by krome materiaIniho zabezpeceni ve statf
posililo i garance proti svevolnemu suspendovani. To
to usili ma vsak ptitom sve meze. Ptilisne "pravo na
urad" ztezuje technicky ucelne obsazovani funkcf
a take ptekazi kariete snazirych cekatehi. Mimo to si
cinovnik pteje radeji zaviset na ,,olegovi" nez na
ovladanych obcanech socialne nize postavenych, a te
dy nenese zavislost na "tech nahote" ptilis tezce. Sou
casne konzervativni hnuti mezi badenskymi duchov
nfmi, postrasenymi domnelou hrozbou odluky statu
od cirkve, bylo vyslovne motivovano ptanim, "aby se
knez nestal z pana sluhou obce".
4. Urednik zpravidla pobira penezitou odmenu
v podobe pevneho platu a zarucene penze pro start
Plat neni v principu mzdou vymerovanou podle ryko
nu. Vymeruje se "stavovsky", podle funkce (hodnosti),
a krome toho eventualne podle poctu let sluzby.
Ufednik je pomerne dobte zajisten a navic ve spolec
nosti vazen; proto v zemich, ktere uz nemaji pfilezi-
72
1
tost ke koloniaInim ziskum, bYva ufednieke povolani
zadane, takze i pomere hufe plaeene.
5. Podle hierarehieke struktur Utadu proehazi
ufednik karierou od mist nizsleh, mene vYznamnyeh
a mene honorovanyeh, k m:stum vssim. PrUmerny
byrokrat si poehopitelne pfeje, aby byly podminky
vzestupu co nejmeehanicteji fovany: kdyz uz ne po
stup ve funkeieh, tedy platova stupniee "podle let",
pfipadne (tam, kde se vzily ptijimaci zkousky) s pti
hIednutim ke znamee na vysvedceni, ktera tu Ci onde
vtiskuje ufednikovi nezrusitelnou pecef na eely zivot.
Spolu se snahou posflit defnitivu ufedniekyeh mist
a stavovsky vyhranit a ekonomieky podpotit ufednie
ke povolani smefuje vYoj k tomu, aby se ufady braly
jako prebendy pro osoby kvalifIkovane vysvedcenim.
Vseobeenou osobni a duehovni zpusobilost vsak nelze
posoudit podle podruzneho znaku, jakym je skolni
klasifIkaee, takze doehazf k tomu, ze prave nejvyssf
politieke funkee, zvlaste ministerska kfesla, se bezne
obsazuji bez jakehokoli vysvedceni.
Podminky, za nichz se vytvari byrokracie.
Financni hospodareni, fnancovani
(. u. G., str. 556)
SociaInim a ekonomickym pfedpokladem takovehoto
modernfho utvareni ufadu je:
1. rozvoj peneiniho hospoddfstvi. Utednik je dnes
totiz plaeen, a to pfevazne v penezfeh. Pro povahu
ufednfka je to okolnost velmi vYznamna. Sara 0 sobe
ovsem neni rozhodujicl. *
* Weber v dasim textu poukazuje na historcke pffkady byo
kratizace pti naturalnim hospodai' stvl (staoveky Egpt za Nove
rise, podnf nmsky principat, iimskokatolicka cirkev ve 13.-14.
stoleti, Cina).
73
(. u. G., str. 559)
I kdyz tedy neni pIne rozvinute peneznf hospodarstvi
nezbytnym ptedpokladem, je nezbytnou podminkou
byrokratizace jako stale struktur, aby byly k dis po
zici stale fondy. Tam, kde se necerpaji ze soukromeho
zisku jako pri byrokraticke organizaci velkeho mo
derniho podniku nebo z pevneho vYnosu statku -
jako na pozemkovem pansti -, predpoklada trvala
existence byrokraticke spravy pevnou soustavu dan!.
Pro ni je ze znamych duvodu penezni hospodarstvi
jedinou jistou bazi. Proto dosahovala byrokratizace
spravy pomerne znacne vyssiho stupne v mestskych
obcich s pIne rozvinutYm peneznim hospodatstvim nez
v soudobych tislch, plochou mnohem rozsahlejslch.
Jakmile ovsem tyto staty mohly rozvinout pravidelny
system davek, rozrostla se v nich byrokracie mnohem
rozsahleji nez v mestskych statech, ktere, pokud se
jejich rozsah uddoval v ptimerenych mezich, vykazo
valy vsude tendenci k plutokraticke kolegialni sprave
honoracni, jaka jim dobre vyhovovala. NejvlastnejSi
pudou pro byrokratizaci spravy byl odedavna specific
ky vYvoj nakladu na spravu, a to:
Kvantitativni rUst administrativnich ukolu
(. u. G., str. 559)
2. Jejich kvantitativni rust. Klasickou zivnou pudou
pro byrokratizaci spravy v oblasti politiky je velky
stat a masova strana.
To ovsem neznamena, ze kaZdy velky statnf1ar,
ktery z historie zname, mel byrokratickou spravu.*
, V rozsahle poznamce Weber ukazuje, ze bez byrokratice spra
vy byl politckou jednotkou nepevnou, s omezenou akenl scop
nosH. Kultu jednotu v nem vytvarela napi. stavba cirkve, ve
74
Jako priklady byrokratizace velke masove strany
8e uvadi socilHni demokracie a ve velkem meritku obe
hlavni americke strany.
Kvalitativni rozvoj administrativnich ukoli
( u. G., str. 560-561)
3. Jeste vice nez kvantitativni rozmer podnecuje by
rokratizaci kvalitativni rozpeti a vnitrnf rozvoj
spravnich ukolu. Popud k byrokratizaci a smer jejfho
zamereni se muze utatet ruzne. V nejstarsi zemi
s byrokratickou statni spravou, v Egypte, slo 0 tech
nickou nezbytnost centralne tizenym hospodatstvim
regulovat pro celou zemi vodni rezim. Ta nezbytnost
vytvotila pisarsky a urednicky aparat. Ten pak jiz
v rane doM nalezl druhe pole pusobnosti v mimorad
ne stavebni Cinnosti, organizovane vojensky. Jinak
zpusobovaIy byrokratizaci nejcasteji potreby spojene
s budovanim stale armady k mocenskopolitickym ci
Ium a tomu odpovidajici vjvoj fnand. V modernim
state klade mimo to rostoud naroky na spravu stou
pajici komplikovanost' civilizace a ptispiva rovnez
k byrokratizaci. Rozsahlou expanzi za hranicemi i za
moti uskutecnily, pravda, staty s vladou honoracni
(Rim, Anglie, Benatky), ale, jakjeste ukazeme, statni
sprava v takovch honoracnich statech mela v porov
nani se staty byrokratickymi relativne slabou inten
zitu a prflis mnoho trvalych ukoIu k reseni a k vyri
zovani si do sveho provozu nepribirala. Rozumejme
dobre: v obou ptipadech struktura statni moci silne
ovlivnila kulturu. Jen malo ji vsak ovlivnovala stat-
sttedoveku stale vice zbyrokratizovana.
R
imska tse a britske im
perium se prave v obdobf nejvetSi expanze malo opiraly 0 byrokra
cii, obesly se bez nf proto, ze minimalizovaly sve funkce smerem
dovnitt (omezovaly se na tde inter! zAsahy, jen kdyz to nevy
hnutelne zadal "zajem statu").
75
nim tizenim a statni kontrolou. Platt t 0 vsem vsu
dy, od soudnictvi az po yYchovu. Kulturni naroky tam
vzrustaly vicemene rustem bohatstvi nejvlivnejsich
vrstev ve state.
Rust byrokratizace je do jiste miry proste funkcf
rustu bohatstvi, konzumne vyuzitelneho a vynakIa
daneho na konzum, jakoz i zjemneIe techniky zivota,
ktera se tim umozie. To pusobi zpetne na lidske
potteby, a tak roste subjektivni nezbytnost organizo
vane spolecenskohospodarske a inter1!kalnf, tedy by
rokraticke pece 0 nejruznejSf potfeby zivotnf, dnve
bud nezname, anebo uspokojovane soukromphospo
darsky a lokalne. Z politickych momentu ptispiva
k byrokratizaci stoupajici narok, aby spolecnost na
vykla na absolutni klid a bezpeci mela ve vsem vsudy
poradek a ochranu ("policH"). N a poCatku se vedlo jen
sakralni a smirci zazehnavani krevnich rozepti
a bezpecnost jedince se ponechavala jen na soIidarite
a pomste jeho klanu; odtud vsak vede nepretrzita ces
ta az k dnesnimu statutu policisty jako "zastupce Bo
ha na zemi". Zjinych momentU pusobi zvlaste rozma
nite takzvan "socialnf politicke" ukoly. Na moderi
stat je zcasti interesenti prenesli, zcasti je z mocen
skopolitickych a ideologckych motivu stat uzurpoval.
Ty jsou ptirozene nejsiIneji podmineny ekonomicky.
Z faktoru v podstate technickych padaji jako prlkop
nici byrokratizace na vahu modernf komunikace,
spravovane a obhospodaroane spolecensky. Byro
kratickou spravu vyzaduji zcasti z nutnosti, zcasti
v technickem zajmu, verejne suchozemske i vodni
cesty, zeleznice, telegraf atd. Hrajf tu namnoze po
dobnou roli jako ve sttedovekem Orientu mezoppam
ske kanaIy nebo regulace Nilu. Stupei rozvoje komu
nikaci je zaroven dulezitou, ne-li rozhodujici podmin
kou, aby byrokraticka sprava mohla fungovat a rozvi
jet se. Ve starem Egypte, na bazi naturalniho hos
podatstvi, by bez prirozene nilske dopravni drahy by-
76
,
rokraticka centralizace nikdy nemohla dosahnout ta
koveho stupne, jakeho dosahla. V dnesni Persii jsou
telegrafni urednici oficialne povereni Ukolem sdelo
vat sachovi pres hlavy mistnfch uradi hlaseni 0 uda
los tech v provincifch a k tomu ra kazdy z nich tez
pravo podavat pfimo po telegrafu stiznosti. Moderf
okcidentalni stat lze fidit tak, jak je dnes fizen, pro
toze ovlada hustou telegafnf sit a ra k dispozici pos
ty a zeleznice.
Technicke prednosti byrokraticke organizace
(. u. G., str. 561-62)
Rozhodujfci pficinou, proc se byrokraticka organizace
sifi, jsou jeji technicke prednosti pred jinymi formami
organizace. K nfm se ra byrokraticky mechanismus
asi tak, jako se ra stroj k rkodelne nemechanizova
ne vyrobe. Presnost, rychlost, jednoznacnost, zbeh
lost v jednani, navaznost, diskrece, striktni porize
nost, mene ttenic, uspora vecnych a osobnich nakla
du, to vse je optimalni pri administrative dusledne
byrokraticke a zvlaste pn monokraticke administra
tive se skolenymi urednfky. 'Tim predei vsechny for
my spravy vykonavane kolegialne, eestnymi funkce
mi nebo mimotedne.
(. u. G., str. 562-63)
Byrokratizace predevSim skyta optimalni moznost
zavest v administrative delbu prace podle ciste vec
nych kriterii, a to tim, ze jsou jednotlive prace pti
delova,y specificky ptipravenym funkcionarim, kte
tf se stale doskoluji. Vyfizovat veci "vecne" pak pre
devsim znamena vytizovat je "bez ohledu na osobu",
die vypocitateinych prvidel. Jednat "bez ohledu na
osobu" je vsak take heslem "trhu" a vtbec kazdeho
77
nepokryteho sledovanf ekonomickych zajmu. Dusled
ne prosazenf byrokratickych panstvi znamena niveli
zaci stavovske "cti", cHi, neni-Ii zaroven omezovana
svoboda trhu, znamena i univerzaIni panstvi "tfid
nfho postaveni". To, ze tento dusledek byrokratickeho
panstvi nepokracuje vsude zaroven s posilovanim by
rokratizace, zalezi na rUznych moznych principech,
podle nichZ politicke spolecensti kre sve potfeby.
Pro moderi byrokracii ra vsak rozhodujici vyznam
ten druhy rys: "vypoCitatelna pravidla". Aby vysledky
byly vypoCitatelne -to je vubec pozadavkem moderf
kultury, zvlaste jeji technicke a ekonomicke zaklad
ny. Dusledna byrokracie stoji ve specifckem smyslu
na principu "sine ira et studio". Tato jeji specificka
vlastnost, pro kapitalismus velmi vitana, se tim vice
zdokonaluje, clm vice se "odlidstje". Zdokonalova
nfm minime vlastnost, tolik chvalenou, ze se pri vyti
zovani ufednich zalezitosti dati vyloucit Iasku i nena
vist, vsechno Ciste osobni a vubec vsechno iracionalni,
co se vymyka kalkulu, vsechny elementy citove. Na
misto panu ze starych radu prodchnutych osobni uca
sti, pfzni, milosti, vdecnosti, moderni kultura, cimje
komplikovanejsl a specializovanejsi, tim vic chce mit
v aparatu, 0 nejz se opini, lidsky neucastneho a tedy
ryze "vecneho" odborika. Toto vsechno zpravidla ve
vhodne kombinaci nabizi byrokraticka struktura. Ze
jmena pro justici vytvari obvykle teprve ona pudu
k prosazeni pojmove usoustavneneho racionalniho
prava na podklade "zakonu",jak je ve vysoke technic
ke dokonalosti vytvofila tepre doba timskeho cisa
rstvi. Ve stredoveku pokracovalo prijeti tohoto prava
ruku v ruce s byrokratizaci soudnictvi: jak na mista
ve stare justici, tidici se tradici nebo iracionalnimi
pohnutkami, pronikali racionalne skoleni specialiste.
* Tj. nestranne, "ani s hnevem, ani s pnzni".
78
I
(. u. G., str. 565)
Pozadavek "vecnosti" a "odbornosti" nem ovsem nut
ne totez, co hegemonie nejake obecne abstraktni nor
my. Ani v justici...
Koncentrace provozntch pros tfedk u
(. u. G., str. 566)
Byrokratickou strukturu provazf koncentrace vee
nyeh prostfedku v rukou sMa. Znamy a typicky je
v tom smeru vjvoj soukromohospodarskych velko
podniku a je to jejich podstatnym znakem. Podobne
vsak i znakem korporaci vetejnych. Byrokraticky ti
zene vojsko faraonu, pozdni tfmske republiky a prin
cipatu a hlavne armada moderniho militaristickeho
statu se lis! od lidovych vojsk zemedelskych kmenu,
od obcanskych vojsk antickych mest a od milici mest
rane sttedovekych tim, ze tato vojska se musela sara
vybavit a sara se 0 sebe starat, kdezto byrokraticka
armada je vyzbrojovana a zasobovana z magazinu
vIadcovYch. Dnesni valka, valka stroju, to cinf tech
nicky nezbytnym, tak jako si stroje v prumyslu vynu
cuji koncentraci provoznich prosttedku. V minulosti
naopak vznikala byrokraticka, vIadcem vybavovami
a vydrzovana vojska ponejvice tehdy, kdyz se absolut
ne nebo relativne ztencila vrstva obcanu hospoddrsky
schopnych sami se vystrojovat, takze by poctem ne
staCili postavit pottebne vojsko. Aspon relativne ne,
v dostatecnem pomeru k rozsahu imperia, jehoz by
chtel stat dobyt.
( u. G., str. 567)
Obdobne i v ostatnfch sferach jde byrokratizace spra
vy ruku v ruce s koncentraci provoznfch prostted-
79
ku... Dosahuje se tim "hospodarnosti" ve vereJne
spflve stejne jako v eentralizovanem kapitalistiekem
velkopodniku.
To, ze se pres vsechny sve nespore teehnieke pfed
nosti byrokracie rozvinula pomere pozde, zpusobila
fada pfekdzek, ktere se defnitivne odstranily teprve
za jistyeh soeialnieh a politiekyeh podmfnek.
Nivelizace sQci6lnich rozdilu
r u. G., str. 567)
Byrokratieka organizaee se zpravidla dostava k moei
jedine na podklade alespon relativnf nivelizace teeh
socidlnich a ekonomickych rozdilu, ktere padaly na
vahu, kdyz slo 0 zastavanf administrativnieh funkei.
Jiste stfrani spolecenskych nerovnosti nezbyne pro
vazl moderni masovou demokracii, na rozdil od de
mokratieke samospravy v malyeh homogennieh jed
notkach. Hlavne pro jeji eharakteristieky princip: vy
konavat moe podle abstraktnieh pravideL Ten vyply
va z pozadavku "rovnosti pfed zakonem" ve smyslu
osobnim i vecnem, tedy z popfenf privilegii a ze za
sadni nepfipustnosti pfistupovat k reseni veci "pfi
pad od pffpadu".
(. u. G., str. 568-569)
Jde ovsem vyhradne 0 nivelizaci ovlddanych. Vlad
noue! skupina, byrokratieky rozclenena, muze mit
vuci nim faktieky, ale casto i institueionalne zeela au
tokratieke postaveni.
Je nasnade, ze takoveto "demokratizaci" skoro
vzdy nahravajfjiste ekonomieke pomer. Velmi casto
ekonomieky podmineny vznik nove tfidy, at jiz eha
rakteru plutokratiekeho, maloburZoazniho nebo pro
letafskeho, pfivolava na pomoc nebo teprve bud! k zi-
80
votu nebo vyzya k navratu politickou moc, nekdy
legitimnf, nekdy cezaristicke povahy, aby s n dosahla
ekonomickych nebo socialnfch vYhod. Ackoliv na
druhe strane je rovnez mozne a historicky potvrzene,
ze iniciativa vyde "shom" a je Ciste politicka. I to, ze
tezi z politickych a zejmena mezinarodnfch konstela
cf a vyuzije existujicich hospodafskych a politickych
rozporu a ttfdnfch zajmu ke svYru vlastnfm mocen
skopolitickym cflum. Jen proto vychyluje spolecenske
pomer z jejich vZdy labilnf rovnovahy a latentni roz
pory vybicuje do konfiktu. Zobecnovat je zde sotva
mozne.
Tvalost byrokratickeho aparatu
C. u. G., str. 569-570)
Jakmile je byrokacie jednou dokonale vybudovana,
patti k socialnim vytvorum nejtfze znicitelnym.
Prave byrokratizace je specifcky prostfedek,jak se
jednanf "pospolite" prevadi v racionalne usporadane
jednanf "spolecenske". Jako instrument k "zespolecen
steni" mocenskych vztahu je tedy mocenskym pro
stredkem prvniho radu.
Hospodarske a socialni nasledky byrkratizace
C. u. G., str. 571-572)
Je jasne, ze byrokraticka orgnizace v socialnim
_a zvlaste v politickem ttvaru muze mit a miva hlubo-
1e hospodafske dusledky. Jake?
To ptirozene vzdycky zalezi na tom, jak je rozdi
na ekonomicka a politicka moc. Specialne tez na tom,
ktere oblasti vznikajfcf byrokraticky mechanismus
okupuje, tedy na tom,jaky smer mu udell spolecenske
sfly, jez ho uzivaji. Casto vede ke skryte plutokraticke
81
distribuei moei. Za byrokratickymi organizacemi an
glickych a zvlaste americkch stran stoji zpravidla
bohati mecenasi. Ti je financuji, a tim je take mohou
dalekosahle ovlivnovat. Mecenasstvi napr. pivovaru
v Anglii a takzvaneho tezkeho primyslu anebo zase
hanzovniho svazu v Nemecku s jejich volebnimi fon
dy je tez dostatecne zname. Byrokratizace a socialni
nivelizace v politickych utvarech, obzvlaste statnich,
spojena s odbouravanim lokalnich a feudalnich privi
legii, ktere ji pfekazely, prosazovala se v novoveku
tez zhusta v zajmu kapitalismu a ve spolku s nim
viz mocne historicke spojenectvi absolutni monarchie
s kapitalistickymi zajmy. Pravni nivelizace a zruseni
lokalnich, pevne zakorenenych utvari ovladanych
honoraci rozsiruje akcni prostor pro kapitalismus.
Na druhe strane nas neprekapi, kdyz bude v ruz
nych pfipadech znacneho dejinneho dosahu byrokra
tizace vychazet vstrfc malomestaekemu zajmu 0 tra
dicni "zajistenou existenci", anebo i zamerum statne
socialistickym, a kdyz bude podvazovat sanee na sou
krome zisky. Tak tomu bylo specialne v antiee a tak
tomu mozna bude v budouenu u nas.
Organizace spravy pfinejmensim velmi podobna
v Egte za faraoni, pak v obdobi helenismu a pak
v dobe nmske pisobila velmi rozdilnymi uCinky. Zde
se ukazuje, ze byrokratizaee ra v hospodatstvi velmi
rizny efekt podle toho, kam smeruji politicke kompo
nenty, ktere se do nt vkladaji. To, ze existuje byrokra
ticka organizace, jeste mnoho nenapovi 0 jejieh hos
podatskych ucincieh. Hospodarske uCinky zajiste vy
volava.
UrCiteji se da soudit na ucinek socidln. Nivelizuje.
Alespon relativne. Ale i tady je treba pamatovat, ze
byrokracie sara 0 sobe je jen obrabeci stroj, a ten se
mize upotrebit pro velice ruzne moeenske zajmy.
I pro Ciste politieke, i pro Ciste ekonomicke, i pro lee
jake jine. Proto take nesmfme pfilis preeenovat jeji
82
paralelnost s demokracii, i kdyz je typicka. I feudalni
vIadnouci klany si za jistych okolnosti poslouzi timto
instrumentem. Existuje i moznost, ze byrokracie
spray se zaere poji s budovanim stavovske struk
tur, anebo ze je pohanena silami existujici nerovnos
ti spolecenske moci, jako se t stalo za rimskeho
principatu a v mnohych jinych statnich znzench ab
solutisticke formy. Utady take byvaji vyhrazeny jen
urCitym spolecenskym stavum, mnohdy vyslovne, jes
te casteji fakticky.
Obecna demokratizace spolecnosti v modrnim
smyslu slova, atskutecna ci jen formalni, je sice ob
zvlaste prihodnou, ale naprosto ne jedinou moznou
platformou pro postupy, pri nichZ se koneckoncu usi
luje 0 nivelizaci jenom tec spolecenskJch sil, ktere
prekazeji v ceste v te oblasti zivota, ktera se ma v da
nem ptipade dobJt. A rozhodne nesmime zapominat
na skutecnost, na niz jsme uz vicekrat narazili a na
kterou musime znovu upozornit, a to, ze "demoka
cie", ptestoze si nevyhnutelne, avsak nechtene zada
byrokratizaci, je neptitelkyni vlady "byrokracie".
A kdyz na to pride, klade byrokraticke organizaci
velmi citelne ujmy a zabrany.
VZdycky, u kaZdeho jednotliveho historickeho pti
padu, musfme zkoumat, jakym specifckym smerem
pus obi byrokratizace prave v nem.
Mocenske postaveni byrokracie
( u. G., str. 572-574)
Ponechame tedy nerozhodnuto, zdali uvnitt vsech
moderich statu bez vJimky, kdyz vsude tak pokroCi
Ia byrokratizace, vykazuje ptirustek take moe byro
kracie. Z pouhe skutecnosti, ze byokraticka organi
zace je nejdokonalejsim mocenskym prostredkem
v rukou tech, kdo ji disponuji, nelze jeste usoudit, jak
83
velkou vahu dokaze byrokracie v danem socialnim
utvaru svym koncepcim zjednat. 0 tom nerozhoduje
ani stalevetsi "nepostradatelnost" Utednictva, narus
tajiciho do milionovych poctu, asi stejne jako nerozho
duje - na coz poukazi mnozi ptedstavitele proletar
skeho hnutf ekonomicka nepostradatelnost proleta
riatu 0 mire jeho sociaIni nebo politicke moci. To by
pak tenkrat, kdyz ptevladala prace otrocka a kdyz se
svobodni za takovych pomeru stitili "ponizujici" pra
ce, museli byt otroci naramne mocnf, protoze byli pfi
nejmensim take tak nepostradatelni. Takovouto uva
hou tedy nelze a priori rozhodnout, zdali nekde moc
byokracie roste.
Dnes se ostatne pfibfraji k jednanim interesenti
nebo znalci neurednfci, anebo naopak laicti predsta
vitele, ktefi veci ani nerozumejf. Tvon se ruzne lokal
nf, interlokalni i centralni parlamentari nebo jine
reprezentativni ci korporativni organy. To, zda se,
svedcl nikoli 0 rustu moci byrokratu, ale 0 pochodu
opacnem. Jak dalece je toto zdani pravdou, bude
potrebi rozebrat v jine kapitole. Zde povsechne tekne
me jen tolik:
Plne rozvinuta byrokracie ra vzdy velmi silnou
mocenskou pozici. Za normalnich pomeru pozici pte
vazujici. Je uplne jedno, kteremu "panu" slouz!. Zdali
je t "narod" vyzbrojeny zbrani "zakonodare iniciati
vy", "referenda" nebo sesaditelnosti fnkcionaru.
Zdali je to parlament zvoleny na aristokratictejsi ne
bo "demokratictejsi" bazi, vyzbrojeny pravem ci fak
tickou moznosti "vyslovit neduveru". Zdali je to aris
tokraticke kolegium,jez se legalne anebo fakticky sa
ro dopliuje a je obdobne vyzbrojene. Zdali je to lid em
zvoleny prezident nebo dedicny "absolutni" ci "konsti
turni" monarcha. Vsichni bez rozdilu jsou vuci skole
nym urednikum vedoucim provoz administrativy, vu
Ci "odborikum", v postaveni diletantu.
TJ1to pfevahu zasvecenych profesionalu sa. kaMa
84
1
byrokracie snaii jeste zesilit utajenim svYch znalosti
1 zameru. Byrokraticka sprava ma vzdy tendenci bYt
8.:.YOU s vyloucenim vefejnosti. Byrokracie skrjva
Bve vedeni a sve konan pfed kritikou, jak jen muze.
Pruske cirkevni organy dnes hrozi disciplinarnfm ff
zenim fararovi, ktery by nekomu tretfmu ukazal po
kyny a jine materialy, jez dostava, protoze by tim
mohl zavinit jejich kritiku.
U
cetni perskeho sacha
cinili z etatizacnfho umen! pffmo tajnou nauku a uzi
vali tajneho pisma. Pruska ufedni statistika publiku
je vetsinou jen to, co nemuze uskodit zamerum byro
kracie, ktera je u moci.
V nekterych oborech spravy vyplja tendence
k utajovani z povahy veci. Zajiste vsude tam, kde jde
o mocenske zajmy daneho utvaru orientovane nave
nek: proti hospodarskemu konkurentovi, jde-li 0 sou
kromy podnik, proti cizf, potencialne neptatelske
I mocnosti, jde-li 0 stat. Postupy diplomacie se smejf
verejne kontrolovat jen ve smyslu velmi omezenem a
v mite velmi omezene, maji-li dospet k uspechu. Vo
jenska sprava, jak vzrusta vYznam ciste technicke
stranky, musi stale pecliveji pecovat 0 utajenf svYch
nejdulezitejsfch smeric.
Nejinak si vedou politicke strany,jejichz provoz se
stale vice byrokratizuje, a to pres vsechnu okazalou
publicitu katolickych shromaZdeni a sjezdu strany.
Obchodni politika vede napr. v Nemecku k tomu, ze
statistiky vyroby jsou prisne duvere. A kdykoli se
nejaky sociaInf utvar takto navenek obr!, vede to
samo sebou k upevnovanf pozice tech sil, ktere jsou
v nem u moci.
Avsak mocenske ambice byrokracie vzdy mifi mno
hem dal, nez kam sahl obor onoho vecne zduvodne
neho tajeni. Pojem "uredni tajemstvf" je jeji specificky
"vynalez a ona nic nefedruje tak fanaticky jako tuto
manyru, trebaze v mnoha oblastech cinnosti vubec
neni vecne zduvodnena. Je-li byrokracie postavena
85
,I
proti parlamentu, bojue z jakehosi moeenskeho in
stinktu proti jeho pokusum opattovat si sam informa
ce pnmo od interesentu (anketni pravo). Spatne in
formovany, a tedy bezmoeny parlament je byokracii
samozrejme vitanejsi -pokud jeho nevedomost vyho
vuje jejim zajmum. I absolutni monarch a musi ustu
povat prevaze odborych znalosti byrokratu v jis
ter smyslu prave on je vuCi ni nejvice bezmocny.
Vseehny zlostne pokyny Fridricha Velikeho 0 zruseni
nevolnict se cestou k realizaci taktka rozplynuly,
protoze ltedni mechanismus je proste ignoroval jako
nahodile diletanske napady. To kral konstitucni -
jestlize se dohodne se spolecensky vyznamnou casU
poddanyeh - uz miva ptece jen vetsf sanci, aby se
s pomoci trosky verejne kritiky podilel na vIade. Mu
ze ji prece jen ponekud spis kontrolovat nez absolutni
monareha. Rusky car stareho rezimu ztidka dokazal
natrvalo prosadit sebemensi vee, jestlize se nelibila
jeho byrokraeii a odporovala jejim zajmum. Jeho mi
nisterstva, ac mu jako samovladci pfimo podlehala,
tvotila jak vystizne poznamenal Leroy-Beaulieu
konglomerat satrapii, jez se mezi sebou potykaly vse
mi prostredky osobnieh intrik a zejmena se neustale
bombardovaly objemnymi "pametnimi spisy". Proti
nim byl monarcha jako diletant bezmony.
Pti ptechodu ke konstitucionalismu se zase nevy
hnutelne koncentruje ustedni byrokraticka vIada
v jedneeh rukou, je podtizena monokratiekemu diri
gentovi, ministerskemu ptedsedovi. Jeho rukama
proehazi vseehno, co je adresovano panovnikovi. Mo
narehu to skoro totalne stavi pted kuratelu sefa byro
kracie. Vilem II. se 0 to ptel ve znamem konfliktu
s Bismarckem, ale zahy musel vsech utoku na tento
princip zanechat. Jakmile panuje odbornictvi, muze
si monarcha udrzovat realny vliv uz jedine pravidel
nym, z centra byrokracie planovite tizenym stykem
s jejim sefem. Konstitueionalismus beztak svadi by-
86
rokracii a panovnika do zajmoveho spojenectvi proti
vIadychtivosti vudcu stran a parlamentu. Avsak
proti byrokracii je konstitucni monarcha bezmocny
prave proto, ze v parlamentu oporu nema. Kdyz se
v listopadu 1918 v Nemecku od cisare odvratily "tis-
8ke veliciny", prusti ministti a nejvyssi fssti uredni
ci, byl cisar ztracen, stejne jako za obdobnych okol
nosti na pude lenniho statu v roce 1056.
Presto je to dnes vYjimka. Ackoliv, protoze se vzdy
nabizeji ctizadostivi cekatele, jimiz je mozne nahra
dit nepohodlne, prilis samostatne uredniky, ra dnes
monarcha proti byrokratovi rozhodne lepsi pozici, nez
mel ve state feudalnim nebo i ve "stereotypizovanem"
state patrimonialnim.
Jen urednici ekonomicky nezavisli, prislusnici ma
jetnych vrstev, mohou si za danych okolnosti dovolit
ztratu kresla. Rekrutuji-li se urednici z vrstev nema
jetnych, zvetsuje to dnes, tak jako dffve, moc panovu.
A jenom urednici patrici ke spolecensky vlivne
vrstve, s niz monarcha vedome pocita jako s oporou
sveho trunu, mohou (ako napr. takzvani "Kanalrebe
Hen" v Prusku) natralo zcela paralyzovat jeho vuli.
N ad vecnymi znalostmi byrokracie nabyvaji vrch
jedine vecne znalosti soukromohospodarskych intere
sentu v oblasti ekonomicke. To proto, ze vyznat se ve
svem oboru je pro ne ptmo existencni otazkou. Chyby
v urednf statistice nemai pro byrokrata, ktery je za
vinil, zadne prime hospodarske dusledky. Kapitalis
ticky podnik vsak za chyby v kalkulaci pIaU ztratami
nebo krachem. Vsak take jeho mocensky prostredek,
hlavni kniha, je jako "tajemstvi" schovan jeste bez
pecneji nez akta v urade. Uz proto je uredni vliv na
llOspodarsky zivot VE veku kapitalismu stlacen do tak
uzkych mezi a vsechna statni naffzeni v teto sfere
tak casto sklouzavaji na nepredvidane a nezamysle
ne drahy, anebo se stavaji iluzornimi, diky interesen
tum, kteff se ve svem podnikani vyznaji Iepe.
87
Racionalismus. Vychova a vzdlani
(. u. G., str. 567-577)
Nemuzeme zde analyzovat vsechny pronikave kul
turi ucinky, ktere ra byrokraticka struktura vlady
v kaMe sfete, do nZ pronikne. N apomaha samoztej
me racionalnfmu zpusobu zivota. Ovsem tomu pojmu
lze vkladat ruzne obsahy. Vseobecne pIaU, ze byro
kratizaci se v ruznem smeru silne podporuje racio
nalni "vecnost", profesionalita, odbornost. Pozastav
me se jen u jedne stranky tohoto procesu: u uCinku na
vychovu a na vzdiZdni.
Nase kontinentalni evropske vzdiHavaci ustavy,
zvlaste vyssi, maji podavat vedomosti pottebne k od
borne Jkousce, jak ji stale vic dnesni byrokracie vyza
duje. CH "odbore vzdelani".
Odborne zkousky se skladaly a skladaji i mimo re
vir byrokracie, zadaji se i pro "svobodna" povolani
Iekate a advokata, zadaly se take pro cechovne orga
nizovane temeslo. A byrokratizaci ani nutne nedo
provazeji. Francouzska, anglicka a americka byro
kracie se bez nich dlouho obesla, nahrazovalo je sko
leni a pusobeni ve strane. "Demokracie" zaujima
k odbornym zkouskam jako ke vsem jevim byrokra
tizace, ktere si sara vyzadala, dvojaky postoj. Na
jedne strane pro ni znamenaji nebo se zdaji znamenat
"vyber" kvalifikovanych lid! ze vsech soCaInich vrstev
namfsto vlady honorace. N a druhe strane je obava, ze
zkouskou a diplomem se vyari privilegovana ,,kasta",
a to se nesmi ptipustt. Ostatne zkousky bYvaly uz
v ptedfeudalnich a rane feudalnich epochach. Koleb
ku mely podle vseho v panstvich organizovanych pre
benddlne. Obroci, prebenda, to byla pro cekatele, ne}
dtve pro duchovniho - v isiamskem Orientu a ve stte
doveke Evrope -, potom i pro svetskeho - jako v Cine -,
cena, pro kterou se studovalo. Pravda, zkousky ten
krat mivaly jen zcasti charakter odborny.
88
n
I
1
t
1
Teprve za nasich casu pina byrokratizace ptivedla
odbore zkousky k rozkvetu. Reforma v "civil service"
je pozvolna importovala do Ameriky. Take do jinych
zemi pronikai ze sveho evropskeho hnfzda, z Nemec
ka. Potreba vysokoskolsky vzdelanych techniku, ko
mercialistU atd. je siri po svete.
Napomaha tomu i spolecenska prestiz, kterou lze
diplomem ziskat, zvhiste muze-li se navic obratit
v zisk ekonomickY. eim bYval za moei slechty ro
dokmen, tim je dnes skolni diplom. Je znamkou spo
lecenske urovne a take kvalifkacf pro statni uredni
kyo Vsude se vola po zavadeni rUznych vysvedceni,
diplomy z univerzit a vysokych ekonomickych a tech
nickych skol vytvareji privilegovanou vrstvu v ura
dech a kancelaich. Davaji sanci pnzenit se mezi ho
noraci (i v podnikove kancelari se s diplomem da po
myslet na ruku sefovy dcery), jsou vstupenkou do
kruhu, kde plat! "kodex cti", jsou poukazkou na plat
"podle funkce" misto mzdy podle vykonu, na pravideI
ny postup v hodnostech a na penzi, a hlavne privile
gium na spolecensky a hospodarsky ryhodne misto.
Ale jestliZe se ted ve vsech oborech tak hlasite vola po
absolutoriu skol a po vysvedceni ze zkousek, nezna
mena to veru, ze by se najednou vsude probudila tou
ha po vzdelanf. Chce se jen omezit pfistup na mista
a monopolizovat tato mista pro majitele vysvedcenL
Univerzalnim klicem k monopolu je dnes zkouska,
proto se vsude zkousky tak zdurazuuji. A protoze se
pfd diplomovou zouskou musi nejdfiv studovat, a t
stoji dost penez a casu, potlacuje se vsemi temi pro
stedky nadanf a zvyhodnuje se majetek. Vzdy "du
chovni" naklady na skoini vysvedceni jsou dost nizke,
a jak se studuje masove, jsou cim dal nizsl. Ajako kdysi
bylo k ziskani lena podmfkou vest rytirsky zivot, tak
se i dnes na vysokych skolach udilejicich diplomy
udrzuji v pozustatcich podobne spolecenske zavazky.
V anglosaskych zemich je to sport a klub.
89
Byrokracie jako stav
(. u. G, str. 577-578)
Byrokrade se taM vsude snaZi utvrdit si jakesi "pni
vo na urad" zavedenim radneho disciplinarniho nze
ni, zamezenim moznosti, aby"predstavenJ" s urednf
ky volne disponoval. Snazl se zajistit urednikovi mis
to, postup, zabezpeceni ve stan. Podporuje ji v tom
obcanstvo, ktere by ve svem "demokratickem" zapalu
rado videlo oslabeni vlady nad sebou a doufa, ze kdyz
se panum nedovolf libovolne zachazet s uredniky,
omezi se vubec panovani.
Takto se tedy z byrokracie, jak v kupeckem konto
ru, tak ve verejne sluzbe, dela spolecensky "stav",
jako tvorili stav zcela odlisni nositele urednich funkcf
v minulosti. UZ dnve jsme podotkli, ze takove stavov
stvi svyr zpusobem prispiva k tomu, aby se byrokra
de vyuZilo pro jeji specificke ukoly.
Reakcf na toto domnele stavovstvi jsou "demokra
ticke" snahy, aby urednici nebyli jmenovani, ale na
kratke obdobi voleni, aby se s nimi nevedlo discipli
mirni rizeni, ale aby byli odvolavani lidovym hlasova
nim, cHi aby s nimi nedisponoval hierarchicky nadra
zeny"vladce", ale aby s nimi nemene libovolne dis po
novali ovladani, respektive sM strany, ktery je
ovlada.
Zaver
(. u. G., str. 578-579)
Byrokraticka struktura je pozdni produkt. eim hlou
beji sestupujeme do minulosti, tim typictejsi jsou po
mery, kdy panstvi neni byrokraticke a nema ani
urednictvo.
Byrokracie je svou povahou racionalni. Plati v ni
pravidla, lcel, prostredek, neosobnf "vecnost". Jak-
90
mile povstala a rozsifila se, pusobila vsude revolucne
tim, ze s nf vtrhl do vsech oblasti spolecenskeho zivo
t racionalismus. Jeste 0 tom budeme mluvit.
Nicila pfitom ty struktury panstvf, ktere nemely
charakter takto racionalni.
Ptame se tedy, ktere struktury to byly.
91
I. Patriarchalismus a patrimonialismus
Patriarchalni panstvi. Jeho vznik
(. u. G., str. 580-582)
Z predbyrokratickych struktur panstvi je daleko nej
dulezitejsf struktura patriarchdlni. Bytostne se za
khida nikoli na urednfm zavazku k vecnemu neosob
nimu ucelu a na plneni abstraktni normy, ale vYlucne
na osobni loajalite. Koreny ra v autorite hlavy do
macnosti. S neosobnim, k vecnym ucelum zamere
nym byrokratickym panstvim ra tato osobni autori
ta to spolecne, ze je trvala a "vsednf". Mimoto maji
obe podobnou vnitrni oporu: odpovidajf normam.
Ovsem za byrokratickeho panstvl jsou tyto normy
stanoveny racionalne, dovolavajf se smyslu pro ab
straktnf zakonnost a predpokladaji technickou pru
pravu. Za patriarchalniho panstvi se normy odvozuji
z tradice. Z vfry v nezrusitelnost toho, co existuje od
nepameti.
Za techto dvou typu panstf je smysl norem zasad
ne ruzny. Za byrokraticke vlady pravomoc vynest ne
jaky konkretni pokyn dava poverene osobe uzakone
na norma. Pri panstvi patriarchalnim je legitimita
panovych rozkazu dana jeho osobni nadrazenostl
a pouze fakt jeho autorty a meze jeho moci jsou dany
normami, ovsem tyto normy nejsou uzakonene nor
my, je to jen posvecena tradice. Fakt, ze ten a ten pan
je jeho velitel, je vtisknut do vMomf poddaneho pev
neji nez cokoli jineho. Pan vladne neomezene, podle
libosti, hlavne nen! vazan pravidly, pokud ho neome
zuje tradice anebo moe konkurencnf. Naproti tomu
nanzenf byrokratickeho urednika muze v principu
zachazet jen tak daleko,jak mu to dovoluje jeho spe
cialni ,,kompetence", a ta je stanovena normou. Ob
jektivnim zakladem byrokraticke pravomoci je tech-
92
nicka nepostradatelnost byrokratu spocivajic1 ve spe
chHnich odbornych znalostech. Kdezto jde-li 0 autor
tu pana domu, tu se pietni vira v ni zakhda na osob
nich vztazich a na situacich, ktere se dlouholetm
trvanim vzily a staly pfirozenymi. Vsechny cleny do
macnosti uvadi do' zavislosti tesne osobni trvaIe sou
ziti v dome, v osudove pospolitosti fzicke i psychic
ke. Zena je zavisla, protoze obvykle uznava relesnou
a intelektualni prevahu muze. Dire je zavisIe, protoze
je objektivne bezmocne. Dospely syn je zavisly, proto
ze si na to zvykl, protoze k tomu byl neustale vycho
vavan i pevne mu utk:ivaji vzpomfnky z detstvi
a z mlad:L Sluha je zavisly, protoze ho zivot od mladf
uel, ze mimo okruh panovy moi nenajde ochranu
a ze se panovi musi podfzovat. Otcovska moc a sy
novska oddanost nejsou prvotne zalozeny na skutec
nem pokrevnfm pnbuzenstvi, i kdyz je obvykle pribu
zenstvi poji. Kdyz uz se vi (coz neni vedomost primi
tivni), ze je spojitost mezi zplozenim a zrozenim, ot
covska moc se v primitivne patriarchalnim pojeti
chape spis na zpusob vlastnictvL Deti vsech zen pod
hhajfc1eh autorite pana se povazuji za ,jeho" deti,
jestlize je chee. Prave tak, jako jsou jeho majetkem
mladata jeho zvitat. PIaU to, at je zena manzelkou,
nebo otrokyni, bez ohledu na faktieka otcovstvi.
I v rozvinutych kulturach se deti Mzne prodavaly
a kupovaly, mimo to se zeny a deti braly do najmu
(mancipium) i do zastavy. Ba prave takove akty jsou
puvodnim zpusobem, jak se presunem mezi domac
nostmi obstarava praee a pracovni sila. Jeste i v doM
babylonske uzavirali svobodni lide "pracovni smlou
vy" tak, ze se prodavali na urcity cas do otroctvf. Deti
se kupovaly i k jinym, zejmena nabozenskym ucelum,
napr. aby pecovaly 0 oMti zemrelym. To je predzvest
"adopce".
Domacnost se vyrazneji diferencovala, kdyz se pev
nou institucf stalo otroctvi a kdyz se realne uplatno-
93
valo pokrevni pribuzenstvf. Tu se pak deti jako svo
bodne objekty (liberi) rozlisovaly od otroku. Ovsem
pro libovuli pana tento rozdil zas tak ptilis neplatil.
Pan totiz rozhodoval, kdo bude jeho ditetem. Podle
timskeho prava mohl pan jeste v historicke dobe urcit
zaveti za dedice otroka (liber et heres esto) a take
mohl prodat vlastni dite do otroctvi. Vyma tuto moz
nost se vsak panovo dite od otroka lisilo. Melo nadeji
saro se stat hlavou rodiny. Krome toho ve vetsine
obdobf pan nebyl opravnen disponovat s detmi leda
jak, anebo s nimi mohl disponovat jen omezene.
A kdykoli se mu ukladalo omezeni motivovane na
bozensky nebo politicky -pak hlavne z duvodu vojen
skych -, tykalo se hlavne nebo vyhradne deti. Trvalo
ovsem dlouhou dobu, nez se takova omezeni otcovske
moei pevne ujala.
Objektivni zakladnou solidarity je vsude - v pted
islamske Arabii i v historickych kulturach, podle zne
ni nekterych reckch zakonu a vubec ve vsech nepo
rusenych systemech patriarchalniho prava - de facto
stale spolecenstvi bytu, jidla, pit a dennich potteb.
Zalezelo na konkretim usporadanf a zaviselo na ruz
nych hospodarskych, politickych a nabozenskych
podminkach, zdali moc nad domacnosti prechazela
na zenu, na nejstarsiho syna nebo na hospodatsky
nejschopnejsiho elena rodiny (ak to bYvalo ve velko
rodine ruske). Podobne zaviselo na rUznych fakto
rech, zdali byla patriarchalni moc omezena hetero
nomnimi ustanovenimi a jak dalece, anebo zdali byla
v prineipu neomezena, jako v Rime a v Cine. Jestlize
pri nr heteronomni vyhrady platily, mohly byt sank
cionovany trestnim a civilnim pravem, jako je tou
zpravidla dnes, nebo jen posvatnym ptikazanfm,jako
v Rime, nebo jen zvykem, jako tomu puvodne bYvalo
vsude, takze svevolne poruseni zvyku vyvolavalo
u poddanych nespokojenost a nesouhlas. I to byla
ucinna ochrana. Vzdyf pri teto struktute panstvi je
94
I
;
I
I
vsechno koneckoncu podmfneno silou tradice, vfrou
v neporuitelnost toho, co odjakziva b9valo (des "ewig
Gestrigen", toho "vecne vcerejsiho"). Veta z talmudu
"Clovek nemeniz nikdy zvyk" je v praxi ucina. Dany
stav se dodriuje nejen inherentnf silou navyku vyrus
tajici z fxovanych postoju, ale puvodne i strachem
z neznameho magckeho zla, ktere by stihlo novatora
i celou skupinu, kdyby dovoliIa porusit vuli duchu.
Jakmile vznikla idea boha, je ona vira nahrazena ji
nou virou, podle niz jsou starodavne normy od bohu
a maji se zlchovavat jako cosi svareho.
Dva zakladnf prvky patriarchalni mod jsou tedy
oddanost tradici a oddanost panu. Ta prvni zavazuje
i pana a je dobrodinim pro bezpravneho poddaneho.
Vzdyi otrokum by bylo Iepe v tradicionalnim orien
talnim patriarchalismu nez na kartagnskych a rim
skych plantaZich, kde byli vydani neomezenemu racio-
nalnimu vykotistovani.
.
Autorita honorace
(. u. G., str. 582)
Patriarchalni autorita neni jedina autorita spoclvaji
ci na posvatne tradici. Vedle toho predstavuje obvyk
lou tradicni autoritu take panstvi honorace, 0 jehoz
zvlastnostech jsme se uz pfilezitostne zmfnili a jeste
se zmfnfme. Existuje vsude tam, kde je uvnitr neja
keho okruhu podkladem autority a respektu k rozka
zum spolecenska dustojnost ("prestiz"), coz neplati
o kazdem druhu spoleenskeho dustojenstvi. Lis} se
tim, ze pri nf chybi ony specificke vztahy osobni odda
nosti, jake vyvolava a motivuje prislusnost k jedne
domacosti Ci k jednomu poddanskemu, nevolnicke
mu, patrimonialnimu svazku: vztahy synovske Ci slu
zebnicke oddanosti. Autorita honorace (napi. mezi
sousedy autorita tech, kdo vyikajf majetkem, vzde-
95
lanfm nebo zpusobem iivota) nespoeiva na synovske
ci sluhovske oddanosti, ale na "lcte". Prechody jsou
samozrejme plynuIe. Autorita "honor ace" miva velmi
ruzny podklad, kvalitu a zavaznost.
Patrimoniilni panstvi
(. u. G., str. 583-585)
Mame nyni zkoumat tu strukturu panstvi, ktera vy
rustala na bazi rozsirene domacnosti, na bazi oiku,
a je tedy typem moci patriarchalnf. Patrimonialni
panstvi.
Prvotne to je jenom decentralizace domacnosti; pan
usazuje sve podtizene (vcetne svJch synu) na kusech
svych rozlehlych pozemu, i s domy a s rodinami,
a vybavuje je dobytkem (proto peculium) a naradim.
Ale i kdyz se oikos rozviji zcela hladce, oslabuje eas
teene patriarchalni moc. Protoie puvodne nebylo vu
bec myslitelne nejake partnerstvi mezi pany a podda
nymi v podobe zavaznych smluv - ostatne ani dnes
v civilizovanych zemich pravo nepripousti, aby se ne
jakou smlouvou menil obsah otcovske moei -, psycho
logcke i formalni vztahy mezi panem a poddanym se
i nadale tdily podle zajmu pana a podle struktur
mocenskeho pomeru.
Sam tento vztah zavislosti spoeival i nadale na loa
jalite a verosti. Ovsem takovy vztah, i kdyz jde
zprvu 0 Ciste jednostranne ovladani, vzdy u podda
mho vyvolava pozadavek vzajemnosti, a tento poza
davek zfskava prirozenou cestou i uznani, jakozto
"zvyk". Otroky interovane v kasarnach pohani
k praci bie. "Svobodne" dtniky pohani mzdovy bie
a hrozba nezamestnanosti. Otrok koupeny na trhu
musi byt snadno nahradi telny, jinak by.se nevyplatil.
A nahradit "svobodneho" delnika nestoji nie, pokud
se nabizeji jinf. Zato pan, kter deeentralizoval svou
96
domacnost, je znacne zavisly na ochote svych podda
nych a ptinejmensim na jejich schopnosti poskytovat
mu nejakou ren tu. Proto je pan poddanemu take cim
si "povinen", ne podle prava, ale podle zvyku a ve
vlastnim zajmu. Predne je povinen byt mu k ochrane
a ku pomoci v pfipade nouze. Za druhe je povinen
zachazet s nim hdsky a zachovavat "obvykou" miru
vykotstovani. Pti takove forme panstvi, pri ktere ne
jde 0 zisk penezni, ale 0 hmotne zasobovani pana ze
zdroju panstvf, muze se vykoristovani omezovat, aniz
pan trpi ujmou. VZdyt jeho potteby se od potteb jeho
poddanych liSi pouze kvantitativnim objemem, pokud
jeste nedoznaly rozmach kvantitativni, ktery ovsem
nezna mezi. Ptitomje panovi i prospesne omezovat se
ve vykoristovani, vzdyt ptece jeho bezpeci, ale i jeho
vytezek z panstvi silne zavisi na moralnich postojich
jeho poddanych.
Zvyk zada, aby poddany panovi vsemozne poma
hal. Ve zvlastnich ptipadech je povinen neomezenou
hospodarskou pomoci, napr. jde-li 0 vyplacenf pan a
z dluhu, 0 veno pro jeho dceru, 0 jeho vkup ze zajeti
atd. Neomezenou osobni sluzbu je povinen vykonavat
v boji a ve valce. Slouzi jako panos, vozataj, zbrojnos,
drabant nebo jako bojovnik v panove soukromem voj
sku. Tak zrejme slouzili rimsti klienti, drZiteIe preka
ria, funkcf patrne obdobneho sluzebnimu Ienu a kdy
koli odvolatelneho. Takovou sluzbu konali i koloni, uz
od casu obcanskych valek. A samoztejme nevolnici
panu a klasteru ve stredoveku. I vojska faraonu
a orientalnich kralu i velkych feudalu se ze znacne
casti rekrutovala patrimonialne z kolonu a vydrzoval
je panuv dvur. Misty se k namornictvu, ale nejen
k namotnictvu, odvadeli i otroci; ve starem Oriente
byli ocejchovani panovou vlastnickou znackou. Nu
a konecne vykonavali poddani roboty a jine sluzby,
odevzdavali cestne dar a davky, nepravidelne i pra
videlne dane, formalne tak, jak pan potreboval
97
a uznal, fakticky tak,jak byl vzity zvyk. Panovi, prav
da, nic nebranilo kdykoli je vyvlastnit a puvodne take
bylo obycejem, ze po nevolnikove smrti mohl s jeho
majetkem a lidmi volne nalozit.
Patrimonialnim panstim tedy nazJame zvlastni
pripad patriarchalniho panstvi - mocenska auto rita
nad domacnosti, ktera se decentralizovala ptidely pu
dy a nekdy i inventafe mezi panovy syny a jil pti
slusniky.
Faktorem, ktery stabilizuje patrmonialni vztahy
a omezuje panovu libovuli, je zprvu pouhy zvyk. Po
tom vznika tradice se svou posvecujici silou. Ijen haz
ny odpor lidi proti vsemu nezvykIemu je nemala slla.
A k tomu jeste pomysleni, ze by to poboutlo okolni
spolecnost, anebo rez nabozensky strach z nadpozem
skych bytosti, ktere vsude ochrafi tradici a dane
lidske vztahy, odrazuji pana, aby nezavadel novoty.
Dobre si uvedomuje, jak tezce by se vymstil na jeho
zajmech, zvlaste hospodatskych, kazdy otres tradicni
loajality, ktery by nasledoval po neoduvodnenem ne
bo "nespravnem" zasahu do vziteho rozdeleni povin
nosH a prav. J ako je pan vsemocny vuci jednotlivemu
poddanemu, tak je bezmocny vuci celku. Z toho vy
rusta pravne neurCity, ale fakticky velmi urCity tad
a zmensuje rozsah panovy lib ovUle ve prospech tra
dicnich zavazku. Pan se, tot se vi, treba snazil inter
pretovat tento tradicni tad jako vrchnostensky slu
zebni reglement na zpusob dnesniho podnikoveho ta
du - az na to, ze toto je racionalni vjtvor k racioml
nim cilum a tamto byly poradky, ktere se neodvolava
ly na nejaky budouci cil, ale na svou odvekost. Kdyz
vsak je pan zvlast silne odkazan na dobrou vuli tech,
z nichz cerpa duchody, kdyz je napriklad majetek sve
teny poddanym znacny nebo velmi rozptyleny, kdyz
je pan v neustalych vojensko-politickych nesnazich,
pak se muze z tradicnich poradku uCinit jakysi kolek
tivni zakonik, ktery pana ztuha ptidduje k jeho
98
vlastnim ustanovenim. Protoze kazdy takovy kodex
lini ze spolecenstvi zajmoveho spolecenst pravni -
byt ne ve striktne pravnickem smyslu -, posiluje
v tech, kten mu podlehaji, vedomi spolecne veci a tim
i Vli a schopnost svou vec si hlldat. T pa vystupuji
poddani vuci panu jako stmeleny kolektiv, zprvu jen
obcas, pozdeji pravidelne. K takovjm dusledkum
vedly jak "leges" (coz byla narizeni, nikoli zakony),
vydavane pro cisarskou do menu za vlady Hadriano
vy, tak i stfedoveka vrchnostenska nanzeni (Hof
rechte). Jak pokracuje vjvoj, zdrojem autentickeho
vykladu platneho radu se stava "vjrok" dvorskeho
soudu, na nemz se podileji poddani. Odtud se datue
jakasi "konstituce" - jenofe konstituce v dnesnim
smyslu se tyka tvorby stale novych zakonu a rozdele
ni pravomoci mezi byrokracii v souvislosti s racional
nim nzenim spolecenskych pomeru, kdezto "vyroky"
kdysi slouzily jedine vjkladu tradice.
Nikoli tepre dovrsenim takovehoto vjvoje, ktery
ztidka dospel k logickym zaverum, ale uz hned na
pocatku toho procesu, kdy se tradicionalni patrimo
nialni vztahy ustalovaly, probiha rozklad cisteho
patriarchalismu. Vytvorila se silne tradicionalisticka
struktura, patrimonialni panstvi (manor, seigneu
rie), kde pana a poddaneho poutal svazek, ktery ne
bylo mozno jednostranne zrusit. Nemuzeme zde sle
dovat vsechny zvrat v teto instituci, kteni ma prvora
dy vjznam a byla rozSirena vsude po svete.
Patrimonialni stat
(. u. G., str. 585)
Patrimonialni vztahy se vjznamne uplatnily jako za
klad politickych utvaru. Stary Egypt se nam, jak uvi
dime, jevi takfka jako ohromny patrimonialne tlzeny
oikos. Egyptska sprava si stale zachovavala rysy jedi-
99
ne velike hospodancf domacnosti a Rimane pak se
zemf zachazeli v podstate jako s obrovskou cfsarskou
domenou. Stat Inkt a zejmena stat jezuitt v Para
guayi byly utvary zcela na zptsob robotniho vrchnos
tenskeho dominia. Zpravidla vsak ddavy panovnika
spravovane pnmo jako vrchnostenske dominium tvo
rf pouze cast rise, v niz ma politickou moc, ta vsak
mimo to zahrnuje uzemi, kterym panuje jen politicky,
ale nejsou povazovana za jeho domenu. Avsak i real
na moc sultant Orientu, stiedovekych knizat a vlad
ct Dalneho vychodu se prece seskupuje jako kolem
jadra kolem jeho velikych patrimonialne obhospoda
tovanych domen. V takovYch p:ipadech byl politicky
utvar prakticky temer identicky s obrovskou vrchnos
tenskou domenou panovnika.
(. u. G., str. 585)
Ptvodne bylo patrimonialni panstvi utvoreno k ciste
osobnim, privatnim potrebam domacnosti pana. Zis
kat politickou moc nad druhymi pany, nepodlehajicf
mi patrimonialne oiku, znamena sociologicky tolik,
jako zaclent vztahy rozdilne stupnem a obsahem, ne
vsak strukturou, pod patrimonialni moc.*
., DaISi rozsahIe oddly, ktere v naSem rybor vynecame, po
jednavaji mj. 0 mocenskem postaven a pozici patrimonialniho pa
na vuci otrokum, viCi vojsku, viCi poddanY, jimz udiiI pudu
nebo jiny majetek. Dale 0 uCnku tradice n mocenske postaveni
paa, 0 patrimoniaInich Uadech a Uednicich, 0 jejich honorova
ni, 0 ochrant jedoty patrimonialm1 pansti proti rozkladnY
silam aj. Z historckych pfikladi (Cina, Ptedni Aie, vrchnosten
ske lokaIni domeny v Evopt, rusky carsky patronialsmus) vy
birame nezkracent veli nazory ptiklad starovtkeho Egpta -
a naopak jako ptiklad sverazne honoracn spravy instituci smir
cfch soudu v Agli.
100
Staroveky Egypt
r u. G., str. 607-608)
Pokud vime, nejduslednejsi patrimonhilne byrokra
tickou spnlvu mEH starovek Egypt.
Zda se, ze zpocatku tvorili jeji kadr pouze kralovi
klienti, personal vybrany ze sluzebnictva pH faraono
ve dvore. Potreba nutila, ze se pozdeji rekrutovali
urednici i mimo patrimonium, z kruhu jedine vhod
nych specalistu - pfsaru -, a ti se tim dostavali do
patrimonialni zavislosti. Uz ve Stare risi byl cely na
rod vtesnan do hierarchie panovych klientu. Clovek
bez pana - to se povazovalo za nepristojne. Jakmile
se ho zmocnili, hned ho hnali na nucene prace do
faraonovJch cet. K tomu vedla nalehava nutnost cen
tralizovaneho systemu pri regulaci reky C pri staveb
nich projektech, ktere se uskutecnovaly v tech dlou
hych rocnich obdobfch, kdy se nepracovalo na polich
a kdy bylo mozne odvadet lidi v nevfdanem mnozstvi
na verejne prace. Stat byl zalozen na nucene praci.
Faraon nosil jako jeden ze svych odznaku dutky. Ves
kere vysady imunity znamenaly od tretiho tisfcileti
pr. n. 1. - jak nyni spravne prelozil Sethe - pouze to,
ze se z nucenych pracf vjfmaji jedine chramovi slu
zebnici a urednicky personaL Svlj oikos si faraon vy
drzoval z vlastnich podniku a obchodnfch monopolu,
z v1roby nesvobodnych dvorskych remeslniku, ze ze
medelskych dodavek ko16nu a z kontribucf. Existoval
jisty rudiment trznfho hospodarstv s jakymisi kvasi
penezi (uten - kovoe tyee). Prevazne se vsak farao
novy potteby uspokojovaly, jak svedci dochovane
ucty, ze skladu a z naturalnich davek. Pro mimorad
ne stavebni a dopravni akce pak faraon mobilizoval
sve poddane po tisicich, pokud zasoba staeila.
Velka soukroma panstf hodnostaru a nomarchu,
jejichz vznik a vYznam dokladaji prameny ze Stare
tise, navodily ve Sttedni nsi prechodne obdobf feu-
101
dalniho rezimu, ale zmizely v obdobi cizi nadvlRdy,
tak jako v Rusku po tatarske poroM. Zato chramy
dosahly imunity uz za Stare rise a za Ramsesovcu
byly obdareny obrovskymi majetky. Tak se mezi ma
sou obyvatel stali jedinymi pocetnejsimi privilegova
nymi vrstami knezi a urednici. Masa obyvatelstva
se skladala ze statnich a patrimonialnich poddanych.
Ti se mezi sebou jasne nerozlisovali. V soupisech
tech, ktefi nepochybne podlehali patrimonialni moci,
eteme mnoho rUznych nazvu pro sluzebniky a nevol
niky patrne se lisili hospodarskymi pod mink ami
a spoleeenskym postavenim; dnes je rozlisit nedove
deme a snad se ani jasne nerozlisovali. Od podda
nych, pokud nebyli odvedeni na nucene prace, se vy
bfraly dane. Vybirani dani meli, jak se zda, zpachto
vano utednici za pausalni obnos.
U
rednici nutili k da
novemu priznani bicovanim a podobnymi metodami,
vybirani se odbYvalo v podobe necekaneho ptepado
veho najezdu, ureku poplatniku a honu na ne. Patre
byl rozdfl mezi faraonovYmi patrimonialnimi kol6ny
a ostatnimi ptislusniky statu, mezi vlastni pudou fa
raonovou a majetkem rolniku, ale tento rozdil byl nej
spfse jen technickeho razu a patrne se casem meniI.
Zda se totiz, ze kralovska domacnost kryla sve hos
podatske potteby stale vice cestou statni a Ufedni.
Jedinec byl eim dal trvaleji pfipoutan ke svemu ukolu
poplatnfka a tim i k mistnimu administrativnimu ob
vodu, ve kterem se narodil nebo do ktereho byl pri
reen. Ptikazan byl take k pozemkum ei k povolani.
Podrobnosti dobre nezname. Volba povolani byla asi
de facto dosti svobodna, nemuzeme vsak tici s jisto
tou, zdali se nevnucovalo dedicne prejimani temesla
Ci prace, jestlize to potrebovalo kralovo hospodatstvi.
Kasty v obvykIem smyslu slova nebyly. Statni i patri
monialni poddani meli mozna faktickou svobodu po
hybu, ale ta byla pravne nejista, jakmile kralUv dum
zadal, aby poddani plnili nejake povinnosti v misre,
102
kam prisluseli. Ve starorecke terminologii se toto
mfsto oznacuje jako idia, v rimske terminologii origo
ptislusneho cloveka. Jeho prvnf vymezeni hralo kon
cem staroveku znacnou rolL PredpokIadalo se, ze
kazdy pozemkov majetek i kazda remeslnicka ziv
nost podIeha jistym povinnostem ve forme sluzeb
a dodavek, a ze je odmenou za jejich plneni. Tim se
svm charakterem blfzily benefciu. Benefcia, natu
ralni ci pozemkova, byla tez kompenzaci za nektere
funkce urednicke a za plneni povinnostf vojenskych.
Vojsko bylo patrmonialni a ta okolnost byla rozho
dujici pro mocenske postaveni faraonovo. Ptinejmen-
11m za vaIky se vojsko vyzbrojovalo a zasobovalo
z kralovskych skladu. Bojovnfci, jejichz nastupci byli
za Ptolemaiovcu "machinoi", byli podelovani kusy po
zemku. Tito bojovnici byli zrejme urceni i k policejnf
sluzbe. Krome toho existovali zoldneri placenf z kra
lovske pokladny, kterou naplnovaly kralovy obchodnf
podniky. Masa, zcela bezbranna, byla snadno drZena
v sachu. Odpor propukal jedine v podobe reptani
a stavek, kdyz byly pri nucenych stavebnfch pracfch
nedostatecne dodavky potravin.
Zemepisne podminky, zvIaste pohodlna vodnf ces
ta, a objektivnf nutnost jednotne ridit regulaci reky
udrZovaly s nemnoha pauzami ceIe uzemi v jednote.
AI po nilske katarakty. KaZda mocenska kariera zde
byla omezena, hodnostat zavisel na kralovskem skla
duo To zrejme stacilo zabranit prilisnemu bytnenf be
neficii, ktere hrozi snaze tam, kde benefcium zname
na leno a pudu, nez tam, kde znamena naturalnf po
zitky, jako tomu prevazne bylo v tomto pripade. Kdyz
procftame cetne zaruky imunity, z formulace - z opa
kovanych slibu nedotknutelnosti a z pohruzek ured
nikum, kteti ji poruS! - neklamne vyrozumivame, ze
vladce pri sve patrimonialni moci nemusel tato privi
lgia brat za pevna, takze tu nikterak nevznikal sta
v6vsky stat a patriarchalismus trval nedotcen. To, ze
103
se udiHovala spise beneficia naturalni a ze latifun
diste jako stay zustAvali zcela bezvyznamni, ptisplHo
v Nove fisi k udrZeni patrimoniaInf byrokracie. PIne
rozvinute penezni hospodarstvi Ptolemaiovcu ji ne
ohrozilo. SpiS ji jeste posililo, protoze poskytovalo
prostfedky k racionaIni administrative. Metoda slu
zeb, zvlaste nucenych praci, ustoupila kolosalnfmu
danovemu systemu, trebaze vIadce se nikdy nevzda
val ani prava vyzadovat od poddanych pracovni sluz
by a prikazovat je k jejich "idifm". Tohle stare uspo
fadani dokonce znovu nabylo aktualniho vyznamu,
kdyz ve tfetim stoleti pr. n. 1. penezni hospodarstvf
upadlo. CeIa fise vypadala vicemene jako jedine pan
stvi kralova oiku, pouze chramova hospodarstvi se
mu vyznamem priblizovala. Rimane pfevzali tento
stay vecl jako legalni bazi pro zachazeni s touto zem!,
kdyz ji podmanili.
Decentralizace patrimonialni vlady
(. u. G., str. 611-612)
Zadna technika administrativy nemuze sara zabra
nit, aby se jednotlive casti uzemi vymykaly vlivu
vIadce, a to tim vic, eim jsou odlehlejsi od jeho sidla.
Takovy stay je normaIni v ryze byrokratickych patri
monialnfch utvarech. Nejblizsi okolf tvoff oblast
vladcovy ptime patrimoniaInf spravy, vykonavane
prosttednictvim dvorskych urednfku: torf vladcovu
domenu. K n ptilehajf vnejsi proincie. Patrimonial
ne je spravujf mfstodrZitele. Ti vsak pro nedostatec
nost dopravnfch prosttedku i z jinych pffCin neod
vadeji odtud vae, pouze pfebytky po pokryti mfstnich
potfeb, zpravidla vsak jen pevne tributy. eim jsou
vzdalenejsi, tfm samostatneji disponuji poplatnickou
i vojenskou kapacitou kraje. Prave proto, ze nebylo
dnesnich komunikaenfch prostfedku, museli se tu
104
urednfci rychle rozhodovat pri nepratelskych vypa
dech. Uredni cinitele v takovychto "markach" maji
tudiz vzdy velikou pravomoc. (V nemecke rlsi byly
proto Braniborsko a Rakousko ohnisky nejvetsiho
uzemniho rozmachu.) Az konecne v konCnach nejod
lehlejsich jsou pani zavisli uz jen podle jmena a pla
ceni tributu se z nich vynutf uz jen opetovnymi trest
nymi kampanemi, jake podnikal asyrsky kral a v no
vejSi doM panovnici ruznych cerosskych rlsi rok co
rok, vzdy do nektere konCiny sveho pretencnfho, ves
krze labilniho, zcasti jen fiktivnfho uzemi.
Decentralizace dosahuje maima, kdyz uz uzem
nim jednotkam zustava pouha povinnost odvadet
kontingenty a tributy, anebo kdyz se ustavi v udelna
kizectL
Patrimonialni vlade a mistni vrchnost
( u. G., str. 613-614)
Specificke problemy vyvolava neustaIe zapolenf cen
train! moci s ruznymi 10kaInfmi odstredivymi silami
tehdy, kdyz patrimonialni vladce se svymi mocensky
mi prostredky, tj. se svYmi velkostatky a jinymi zdroji
duchodu, se svymi solidarimi uredniky a vojaky, ne
stojf proti mase poddanych rozdelene jen podle klanu
a povolanf, ale kdyz stoji jako statkar vedle jinych
statkaru, pan vedle jinychpanu, pozivajicich jakozto
mfstni honorace vlastni autoritu ve svych domov
skych okresfch, a kdyz ra byt on nad nimi. Tak tomu
nebylo v Cine ani v egptske Nove nsi, ale tak tomu
bylo uz v antickych a potom ve stredovekych nsfch
Predni Asie, nejsilneji vsak v zapadoevropskych poli
tickych utvarech od casu rimskeho cisarstvi. Znicit
takove samostatne mfstni patrimonialni moci 5e
patrimonialnf vladce neodvazil. Nektery nmsky cisar
(Nero) sice prikrocil, zvhiste v Africe, az k vyhlazeni
105
mistnich soukromych vhid. Jenomze pokud chtel
uplne odstranit tamni honoraci, potreboval mit po
ruce svou vlastni spravni organizaci, ktera by ji s pfi
blizne stejnou autoritou mezi domorodym obyvatel
stvem nahradila. Jinak mu v postavaeh pachtyfu
a velkostatkatu,jez dosadil namisto domorodych, vy
vstal novY honoraenl stay s podobnymi pretensemi.
Do jiste miry mel pfedoasijsky, helenisticky a cfsat
sky fimsky stat ptece jen jakysi prosttedek, jak si
vytvotit mfstni spravni aparat: mohl zalozit mesto.
S podobnym jevem se setkame i v Cine, kde podrobe
ni Miao-tse v poslednim stoleti znamenalo urbanzaci.
... Takto si vysvetlime zakladani mest v timskych
provinciich a pochopime, proe casove a prostorove
hranice, kam zakladani mest v fimske fisi sahalo,
byly i hranicemi, v nichZ ptezivala anticka kultura.
Magati ptirozene ziskavali tim vi.'tsi politickou
vahu, elm vic zakladani mest selhavalo. A to zhruba
znamena: cim vice byla tise fisi vnitrozemskou.
C. u. G., str. 616)
Zapas mezi patrimonialni moci panovnika a ptiroze
nymi tendencemi pfedstavitelu lokalnich zajmu vedl
k nejruznejsim vysledkum.
Panovnik mel 0 poddane, kteti nepatfili ptimo do
jeho domeny, hlavne zajem fiskalni a vojenskY. Ptal
si, aby jejich pocet, rozumejme pocet rolniku, zustaval
neztenceny a aby nebyli mistni patrimonialnl moei
vysavani tak, ze by trpia jejich poplatnost panovni
kovi. Aby je jako monarcha mohl ptmo zdanovat
a vojensky vyuzlvat pro sve cile. Lokalni pani zase
trvali na tom, ze rolniky vuci knizeti Ci krali ve vsem
zastupuji jen oni sami.
Veta "Nulle terre sans seigneur" ("Zadna zeme bez
pana") se netkala jen len, ale mel a i vYznam statne
pravni. Takze pro vladu nejvyssiho zemepana obec
106
jako spravni jednotka vlastne neexistovala, kazdy
sedlak mel patnt do nektereho patrmonialniho svazku
a mela ho zastupovat jeho vrchnost, takze knize Ci
kral byl opnivnen obracet se jedine na pana, ne na
jeho osed18. Avsak jen vyimeene se toto stanovisko
prosadilo beze zbytku a vzdycky jen na eas. Jak jen
panovnicka moc zesflila, vladce se ihned tak ei onak
obracel na vsechny poddane. Vetsinou hledel s lokal
nim patrimonia1nim panstvim a s jinymi mistnimi
velieinami dosahnout nejakeho kompromisu. Obaval
se odporu, mnohdy nebezpeeneho, a nemel ani dosta
teeny vojensky a byrokraticky aparat, aby sam efek
tivne pievzal spravu. ffiavne vsak mistni honoraci
potteboval.
Honorace v anglicke patrimonialni sprave:
smirci soudci. Gentlemani
(. u. G., str. 616-618)
V Anglii, v pozdnim stfedoveku, tak jako ostatne
v Prusku vychodne od Labe v 18. stoletf, by byl pa
novnik bez slechty lokalni spravu neunesl ani fnane
ne. V Prusku bylo produktem takove situace, ze
slechtici ziskali fakticky monopol na dustojnicke
funkce a silnou preferenci ve statni Ufedni kariefe
(takze se jim oozne slevovalo z kvalifkaenich poza
davku jinak platnych) a zastupci junkerskych statku
meli pfevahu ve vsech zemskych spravnich korpora
clch,jez trva dodnes.
Kdyz chtel panovnik zabranit, aby si pani nepfi
vlastnili veskerou statni spravu na lokalni urovni,
a kdyz nemel pohotove potfebne opravdu znaene pro
sttedk vlastni, nezbYvalo mu nez vlozit tuto spravu
do rukou jine honoraeni vrstvy, poetem a postavenfm
dostatecne vYznamne, aby se s nf prosadil proti vel
kym patrimonialnim magnatum.
107
V Anglii se z takove situace vynotila instituce
smircich soudcu. Charakteristickych rsu nabyla za
dlouhych valek s Francif. Patrimonialnf sprava
a patrimonialni soudy na panstvich, ale ani ruzne
jine lokalnf funkce dirigovane slechtou (serifove) za
vznikle krize a za rozkladu nevolnickych pomeru ne
byly s to zvladnout administrativni tkoly a koruna
ostatne mela zajem, aby patrimonialni feudalnf po
tentaty odstavila, v cemz ji rozhodne podporoval "lid",
commons. PribYvaly nove administrativni tkoly, a ty
byly, zde jako jinde, v podstate policejni povahy
a souvisely se stale nalehavejsi potrebou pacifikovat
pomer, a to prave v hospodarskem zajmu. Neverf
me, ze duvodem byla jen nejistota zpusobena valec
nym stavem, jak se nekdy tvrdfva. Vzdyt nova insti
tuce byla trvala. Nejiste pomery se pocit' ovaly silne,
ale to proto, ze hospodatstvi uz bylo znacne zamereno
na trh. Mimo to vyvstavaly charakteristicke proble
my: problem nezamestnanosti a problem tvorby cen,
ktery kladlo narustajicf peneznf hospodarstvi.
Bezpecnostnf, prumyslova a konzumf policie, to
bylo puvodni jadro velice mnohostranneho oboru cin
nosti smircich soudcu. Za personal meli jen soukrome
osoby zainteresovane na zalezitostech.
Koruna si vybrala v kazdem hrabstvi jisty pocet
mistnich notablu. Fakticky, a zahy i podle zakona, je
jmenovala prevazne z rad statkaru kraje, zajistenych
dostatecnou pozemkovou rentou a zijfcfch po rytft
skem zpusobu. Ustanovila je za "conservatores pacis"
(udrZovatele miru), formalne odvolatelne, ale ve sku
tecnosti dozivotni, a opattila je komplexem policej
nich a soudnfch pravomoci, jenz se behem doby stale
rozmnozoval. Jejich jmenovani si vyhradila sara ko
runa, dozor nad nimi svetila nsskym soudcum a jako
protivahu velkych patrimoniaInfch panu se snazila
mit je na sve strane.
Jednomu ze smircfch soudcu, lordu lieutnantovi,
108
pfipadlo veleni nad milici. Odvolat se pravidelnou
byrokratickou instancni cestou proti rozhodnuti
smirciho soudce nebylo kam. A kdyz bylo, tedy jedine
az na vrchol mocenskych naroku koruny, k takzvane
"hvezdne komote". Vzdyt tu prave proto gentry v 17.
stoleti za revoluce smetla. Zustavala jen moznost
v praxi moznost kolfsaveho rozsahu - urCitou kon
kretni zalezitost zvlastnim vynosem (writ of certiora
ri) vyhradit pro ustrednf instance. Puvodne to b:valo
mozne kdykoli. Prakticky to vsechno znamenalo, ze
zadny kral jiz nedokazal trale uspesne kralovat pro
ti te vrstve, kterou vytvorili smirci soudci. Korune se
podarilo prave tolik, ze odrazila opakovane pokusy,
aby si smirci soudce volila mfstni honorace a aby za
viseli na ni. Jmenovani techto funkcionaru si pone
chal kraL Pravo navrhovat je ptiznal jistym korun
nim radcum. To znamenalo, ze tito vysocf urednici,
jmenovite kancler, dostali tim do rukou patronaci,
z niz umeli nejednou i tezit penize. Ale i presto, proti
tomuto patronatu kontrolnich urednfku i proti ofi
cialni legalni pozici samotne koruny, byla solidarita
gentry dost silna, aby si vynutila, ze mista smircich
soudcu zustanou jejim monopolem. Takze za Alzbety
bylo slyset stfznosti, ze 0 jmenovani novjch soudcu
rozhoduje doporucenf od soudcu dosavadnich.
J ako vsichni kralovsti urednici pobirali smirci
soudcove zpocatku honorafe a diety. Byly beztak niz
ke a pro statkare se stalo stavovskym mravem od
mftat je. Jeste v 18. stoleti byl zvysen minimalni
odhad majetku, jenz byl podminkou pro jmenovani
smircim soudcem. Obvykle se pozadovalo, aby kandi
dat mel aspon nejaky statek. Kdyz se stalo v Anglii
beznym a typickym davat statky do najmu, mela pra
ve venkovska gentry (pobirajici najemne) pokdy na
podobnou funkci. Mestskl bUrZoazie, obchodnici, by
se tomu mohli venovat stezl. Z duvodu, ktery je vubec
vytazoval
'
"honorace": byli zaneprazdneni hospodar-
109
stvim. Z jejich branze se dostavali do soudcovskeho
stavu jeste tak nejspis postarsi muzove, kterf jiz za
nechali aktivnfho zamestnani, hlavne vsak lide
z gild, kteff zbohatli a z podnikatelu se stali rentiery.
Tato vrstva dosti narustala.
Navazujfce vztah k Uadu, slevaly se kruhy ven
kovskych i mestskych rentieru v charakteristicky typ
gentlemana. Ve vsech techto kruzich se stalo stavov
skym obycejem opatrovat synum uz zamlada, po vyi
t humanitnfch skol, jmenovani za smircfho soudce.
Tento urad byl td neplaceny. Kdo mel predpoklady,
pattilo uz k veci a bylo jeho cestnou povinnosti, aby
urad vzal a nacas ho aktivne zastaval. Stacilo i jen
nakratko. Jen cast smircfch soudcu (v nove doM vic)
brala urad doopravdy. Pro ostatni to byla jen funkce
titullrni a ptispevek ke stavovske vaznosti. Prave ta
to spolecenska prestiz a moe s nf spojena puobily, ze
se naslo hojne lidi ochotnych funkci skutecne vykona
vat, i kdyz s ni bylo dost prace. Zpocatku, a casem
silne, 0 ni soutezili a konkurovali v tom profesionalnf
pravnici, ale ti podlehli. Zacali odpadat, kdyz se za to
malo platilo a kdyz to gentry ochotne del ala zadarmo.
Smirci soudce - amater -se prfpadne radil se svym
advokatem, vcelku vsak rozhodoval za pomoci svjch
pisaru podle tradice a Mzne take podle volne uvahy.
To take dodavalo smircimu soudci jeho sveraz a jeho
zvlastni tvarnost.
Je to jeden z ojedinelych pffpadu, kdy urednici
z povolani pokojnou cestou vyklidf pole amarerskym
hodnostarum honoracnim, ackoli agendy pfibyva.
Anglickou gentry k ni nevabi snad nejaky obzvIastni
idealismus, nybd moznost ziskat vliv. A tahle funkce
propujcuje cloveku znacny vliv a pusobnost napohled
zcela samostatnou. Formalne je kontrolovana predpi
sem, ze zavaznejsi veci maji vyfizovat kolegiaIne vzdy
alespon dva smfrci soudcove spolu. Fakticky uCinneji
ji vsak ridi stavovske konvence a ptedstavy 0 povin-
110
nosteeh. Vedle spravnf funkee smircmo soudee ztrati
ly ostatni Clanky lokalni spravy (mimo mesta) skoro
vseehen vyznam.
(. u. G., str. 619-620)
Poddany td musel pocftat s tir, ze na kazdem kro
ku, jaky v zivote udela - od ehozeni do hospody a od
hranf karet ci od otazky naleziteho oblekani podle
stavu, az po vYsi eeny za zito a po spravnost vyplaee
ne mzdy, od liknavosti v praei az po kacftstvi -, vsude
na neho ceka trest od smirciho sou dee. Z rozmanityeh
nahodnyeh opatteni vzniklo a navrsilo se bezpocet
ptedpisu a pokynu, jejiehz provadeni se ocekavalo od
smircieh soudeu a jen od nieh. Myslenka na planovi
tou spravni cinnost zametenou k urCitym eHum ,se
mezi nimi objevila jen vzaene. A jen za kratkeho ob
dobi Stuartoveu, hlavne za vlady Laudovy, se shora
rozbihal pokus zavest dukladny system "ktestanske
socialni politiky". Ten vsak nakonee poehopitelne
ztroskotal pravE na odporu tech kruhu, do kteryeh
ptevazne pattili smirci soudeove.
Extenzivni a nesoustavny zpusob spravy, do toho
zasahy tsttednich ttadu, nekdy intervence k jednot
liv konkretnfm ptipadum, tehdy zasahy tCinne,
nekdy zas obecne smernice - ty vsak mely leda eenu
dobryeh rad -, tohle vsechno zdanlive v mnohem pti
pomina zpusob, jak fungovala vlada v Cine. Popis se
napohled hodf i na ni. Rozdil je vsa obrovskY. Zaklad
veci je siee zde i tam stejny: patrimoniaIni byrokatic
ka vlada se opfra 0 lokalnf autority; s nimi se musi
dohodnout, aby vubee mohla fngovat. Jenomze v Ci
ne se obraeeli klasieky vzdelanf spravni tfednfei na
statesiny rodu a na temeslieke svazy. V Anglii se
obraeeji temeslne vyuceni kralovsti soudeove na kla
sicky vzdElanou honoraci, na statkatskou gentry. Ho
norace inska se klasicky literare vzdelavala na
111
urednickou drahu, na postavenf drzitele prebendy
a cekatele na prebendu, stala proto na strane patri
monialni moci. N aproti tomu v Anglii prave svobodni
v elkostatkari , jen pouhou zkusenosti vycviceni
v ovladani poddanych a pracovniku, zato stale hojneji
ozdobeni humanitnim vzdelanim, vytvorili jadro
gentry, vrstvy, jaka v Cine zcela chybi. Cina byla ne}
Cistsim typem patrimonialniho byrokratismu, ktery
nemel, je-li to vubec mozne, naprosto zadne proti
vahy, a pntom nebyl jeste vybrousen v moderi od
borny ufednf aparat. Sprava vedena anglickymi
smireimi soudci vytvotila vsak v doM sveho rozkvetu
kombinaci stavovskeho patrimonialismu a eisteho ty
pu sverazne honoraeni spravy, a kloni se spfse k to
mu druhemu nez k prnimu. Puvodne mohla vyrust
jen z poddanstvi - protoze jen poddanym lze ukadat
za povinnost, aby na sebe brali takove urady. Vysled
ker a faktickou mod vsak uz nebyli poddani, byli
svobodni podflnici na politickem svazku eili "obeane",
za jejichZ spolupusobeni vykonaval panovnik svou
moc.
Hlavne se ale tento typ spravy rozchazi s jinou ty
pickou formou, pn niz je patrimonialni panovnicky
dvur politickou superstrukturou nad patrimonialni
mi panstvimi soukromymi a jejich soukromymi pod
danymi. Vzdyt ten typ anglicky se vyvinul prave sou
easne s rozpadem soukromeho poddanstvi. Saro se
bou, anglicka "squire archie", jak ji lze nazvat, byla
honorad vylozene panskeho razu. Bez specificke feu
dalni a vrchnostenske minulosti by se osobity "duch"
anglicke slechty nikdy nezrodiL Sverazna "muznost"
anglosaskeho gentlemana si nesla a dosud nese ne
smazatelne stopy tohoto puvodu. Vyrazne se to proje
vuje v pfisnem dodrzovani konvencnich forem, v ne
obyeejne vyvinute hrdosti a pocitu dustojnosti, ve
zduraznovani sportu pfmo jako stavovskeho pojitka.
Ale obsahove to bylo dost znaene pretvoreno a zracio-
112
nalizovano, jeste drive, nez proniklo puritlnstvi. PU
sobila totiz primes zivlu poehazejieich z burzoazie,
z kruhu mestskyeh rentieru i aktivnfeh obehodniku.
Asi stejne, jako se v Italii projevilo mfseni sleehty
a "popolo grosso" (= bohatyeh lidO. Dnesni typ se vsak
dotvoril teprve puritlnstvim, ktere pusobilo i mimo
spolecnost svyeh pravovernyeh vyznavacu, a to tak,
ze se pomalu vyrovnavaly squirearehieke polofeudal
ni rysy a rysy asketicke, moralistni a utilitarf, jak
koli jesre v 18. stoletf existovaly vedle sebe v nesmiri
telnem protikladu.
Instituee smfrcieh soudeu byla jednou z nejdulezi
tejsieh pomueek, jimiz si ona sverazmi nobilita zaeho
vavala vliv nejen na praktiekou administrativu a na
raz uredniku, ale i na verejne minenf 0 pocestnosti
a mraveeh.
V podminkaeh moderniho mesta bylo ovsem teeh
nicky neproveditelne, aby spravu zastal vzdelany laik
v cestne fnkci. Pozvolna pribyva placenyeh smfrcieh
soudcu mestskych. (Uprostred minuIeho stoleti jieh
bylo eca 1 300 z eelkoveho poctu pres 18 000 smircieh
soudcu. Z tech bylo eea 10 000 jenom titularnfeh.)
To, ze v organizaci anglieke verejne spravy nen!
zadny system a ze se v nt mehajf patriarehalni insti
tuce s ryze ucelovymi zatizenimi, je trvaly nasledek
toho, ze se stara honoracni sprava novou raeionalni
byrokracii jenom zaplatovala, pouze pro jednotlive
konkretni potteby. Z politiekeho hlediska je zavazne,
ze honoracni sprava byla pro majete ttidy skolou
verejne angazovanasti a take silne konvencni odda
nosti statu a identifkaee se statem. Z ekonomickeho
hlediska je zavazne ptedevsim to, ze administrativa
je minimalni, takze poneehava plnou volnost ekono
mieke iniciative, beztak dost silm poutane konvencni
"obchodni etikou".
V kategorii patrimonialismu je sprava vedena
smircimi soudci krajnim typem.
113
Leno a vztahy feudalni
(. u. G., str. 625)
Opakem rozmachle libovule a s ni souvisici nestabili
ty mocenskych pozic v ryzim patrimonialismu jsou
lenni vztahy. Lenni feudalita je "mezni" typ patrimo
nialnf struktur smerem ke stereotypizaci a fixaci
vztahu mezi panem a vazaly.
Tak jako z hospodarici domacnosti s jejim patriar
chalnim komunismem vyrostl zespolecenstenim
"podnik" podlozeny smlouvou a fxovanymi pnivy
lcastniku, tak z patrimonialniho velkohospodarstvi
ve stadiu rytirskeho militarismu vyrostly lenni vzta
hy vernosti, rovnez smluvne podlozene. Tak jako se
v podniku rozvinuly ciste materialni vztahy oproste
ne od vsech pietnich vztahu vladnoucich v rodinne
domacnosti, tak i ve feudalismu se osobnf zavazek
vernosti rozvinul jako komplex pra a povinnosti
stejne oprostenych od domacke piety. Pozdeji uvidf
me, ze feudalni svazek verosti mezi panem a vazaly
je treba chapat nikoli jako pokracovanf pomeru patr
monialnfho, nybrz jako zevsednene pokracovanf cha
rismatickeho nasledovnictvi. Pak budeme moci zara
dit specifcke prvky feudalnfch vztahu na spravne
mfsto v nasem systemu.
Vojensky puvod a vojensky smysllen
( u. G., str. 630)
Hromadne vytvareni len v jakekoIi forme ra vzdy
primarne puvod vojenskY. Turecka lenni benefcia by
la spojena s povinnosti sidlit na urcitem miste a v ob
dobi velke expanze se povazovala za propadla,jestlize
lenik sedm roku nevykonaval zadne valecne sluzby;
rovnez cekatel na leno se musel mimo jine prokazat
aktivni sluzbou ve valce. Udllenim len se obvykle, na
1 14
Vychode i na Zapade, budovalojizdni vojsko, slozene
z dostatecne vyzbrojenych a vytrvale se cvicicich va
lecniku podnecovanych zasadami cti a osobne odda
nych panu. Vytlacilo vojenske svazky svobodnych
soukmenovcu anebo tez charismatickou druzinu (tru
stis) kralovu.
Francka lenni soustava vznikala nejprve na seku
larizovane cirkevni pude. MeIa odrazet arabskou jiz
duo Ani turecka lena ponejvice nelezela na uzemi os
manskeho rolnickeho osidleni (v Anat6lii), ale byly to
velkostatky obdeIavane raji (kfestany) na uzemi do
bytem pozdeji (zvlaste v Rumelii).
eim byla pro pobfezni staty nebo pro staty s penez
nim hospodarstvim zoldnerska armada, tim bylo pro
vnitrozemske rise s naturalnim hospodarstvim voj
sko lenni. To, ze nastoupilo na misto vojska lidoveho,
souviselo jednak s rostoucf potfebou lidi pro produk
tivni praci, jednak s narustajicf rozlohou ovladaneho
uzemi. Jak pokracuje pacifikace a stoupa intenzita
zemedelstvf, odvykaji hospodari valcit a cvicit se ve
zbrani, mensi vlastnici nejsou ani ekonomicky zpuso
bili vypravit se do boje. Jak se na muze nakladalo
bremeno prace, ktere puvodne nesly jen zeny, zacinaji
se mnozi "drZet broudy". Delenfm i akumulaci pudy
rostla diferenciace majetku; nebylo uz mozne, aby se
vsichni stejnomerne vyzbrojili. Pfibjvajici masa me
ne majetnych ztracela wbec schopnost sam a se vy
zbrojit, na niz primarne zaviselo kazde lidove vojsko.
Na rozvinutem lennfm systemu je specifcke, ze
neapeluje na povinnou poslusnost, ale na vysokou
stavovskou hrdost, vyverajici ze spolecenske vznese
nosti vazalu.
(. u. G., str. 631-633)
Lenni soustava vyvar existence, jez jsou schopny
samy se vyzbrojovat a profesionalne se cvicit ve zbra-
115
ni, jez vidf ve cti sveho pana svou vlastni cest a v ex
panzi jeho moci sanci na zaopatrenf svych synu leny.
A predevsfm v zachovani jeho osobniho panstvi je je
dine legitimni opravneni len, ktera drii oni. Tento
moment je vubec mimoradne dulezity pro preehod
k feudalismu. Zaehoval si vsude vYznam i tehdy,
kdyz se prenesl ze sveho nejvlastnejsiho pole - z va
lecne sluzby - na vetejne urady. V Japonsku se takto
panovnik mimo jine snazil emancipovat od strnuhho
rodove eharismatiekeho slechtiekeho statu,jak 0 tom
budeme mluvit v jine souvislosti. Ve franske nsi po
kusy patrimonialniho statu udrzet panovnfkovu moe
tim, ze urady budou docasne a systematieky se z nich
bude propoustet, vZdy znovu ztroskotaly. Prudke pe
ripetie vlady za zapasu sIeehtiekyeh kIik 0 nejvyssl
mocenske postaveni v merovejske fisi byly siee ukon
ceny silnou rukou jednoho ustrednfho urednfka, stej
ne vsak pfivodily pad legitimnf dynastie v jeho pro
speeh. Preehod k praxi, kdy se i urady udilely v leno,
prinesl relativnf stabilitu a byl defnitivne uskutec
nen v 9. stoletf, pote co Karovci vyuzili vazalu jako
protihracu proti merovejske "druzine". Vzdyt v zapa
se udelnyeh spolukralu nezbYalo jako garanee udel
nych trunu nie jineho nez ryze osobnf sepetf vseeh
drzitelu uradu vazalskou verosti s panem. Naopak
zase cfnsky feudalni system, tak dIouho potom opla
kavany jako pry ten pravya svaty tad oteu, byl znicen
tm, ze se dusledne a pnmocare rozvijel system pre
bendalne byrokratieky; k odbouravani Iennieh uradu
dochazelo opet z tehoz priznacneho motivu: ze snahy,
aby veskerou moe vzal do rukou elsar. Ackoli totiz
osobne angazovana rytirska cest nepoehybne skyta
silnou zaruku moeenskeho postaveni pana, ten za to
must platit pronikavYm zeslabenfm sve moci nad va
zaly, jamile se pIne rozvine feudalni system jako
forma dalekosahle deeentralizaee viady.
Predne je panova "diseiplina" nad vazaly pouze
116
omezena. Existuje pouze jediny duvod, pro ktery mu
ze leno odejmout. Felonie porusenf verosti k pano
v, tedy nesplnenf feudaInf povinnosti. Tento pojemje
zcela vagnf. A beztak pri nem nezalezi na tom, co chce
pan, ale jak si stoji vazalove. A 0 tech i tam, kde je
nesoudi lenni soud obsazeny vazaly jako prisedicimi
a kde tedy nejsou souzenymi i soudci zarovei (ako je
tomu na Zapade), stejne vzdy do pismene plat! veta:
Pan je vuCi jednotlivemu poddanemu vsemocny, ale
vuCi zajmum celeho kolektivu poddanych bezbranny.
Musi si byt jist podporou nebo aspoi trpnym souhla
sem ostatnich, chce-li bez nebezpeci zakrocit proti
jednomu z nich. Z charakteru lenniho vztahu jako
specifckeho svazku vernosti totiz plyne, ze pan ova
zvule je tez "porusenim vernosti" a velice naruSuje
jeho vztahy se vsemi vazaly.
Toto skutecne uzke vymezenf discipllny nad vlast
nimi vazaly je 0 to citelnejsi, ze naprosto schazi jaka
koli prima panova moc nad Mmi, kdo jsou podvazaly
jeho vazalu. V pIne rozvinutem feudalismu se pak
rysuje "hierarchie" ve dvojim smyslu. Jednak v tom
smyslu, ze jako lena se mohou opravnene udilet dale
jen ta udelena panska prava, tedy ptedevsim ta uze
mi, jejichZ udeleni se odvozuje od nejvyssiho vrcholu
(od krale) jako od zdroje veskere moei. A zadruhe
v tom smyslu, ze poradf spolecenskych hodnosti (po
tadi "bitevnich stltu" v Sachsenspiegelu) se tidf podle
stupne postupneho dalsiho udileni len, na nemz ptf
slusny drZitel stoji, pocitame-li sestupne od nejvys
Mho zemepana. Aby pan primo mocensky pusobil na
podvazaly svych leniku, je vsak tuze problematicke,
protoze pomer mezi vazaly a podvazaly, tak jako kazdy
lenni vztah, ma <isti osobni povahu a nemuze byt jen
tak lehce zrusen ani zproneverou, zradou, feionii je
jich lenniho pana proti vrchnfmu panu.
V Normandii a v Anglii, stejne jako v turecke lenni
soustave byl
/
feudalni politicky utvar restituovan na
117
dobytem uzemf. Prave pro tuto skutecnost zde byla
organizace tuha a solidarita vazalu s panem pevna.
Podobne jako cirkve vytvarely nejtuzsi hierarchickou
organizaci vsude na misijnfm uzemi. A pfece ani na
tech dobytych domenach nebyli feudalove uplne
usetfeni konfiktu svedomi. Z techto (i z jinych du
vodu) dochazelo nezfldka k pokusum zamezit nebo
aspon omezit dalM udileni len. Kdezto v Nemecku
vyplYvalo omezovanf poctu "bitevnich stftu" z obec
nych principu hierarchie ufadu.
N a druhe strane si vsak pIne zformovana lenni
prava vynucovala, aby kaZdy objekt, ktery byl jednou
zahrut do soustavy len, byl znovu udelen,jakmile se
leno uprazdnilo. A razila se zasada "nulle terre sans
seigneur". Napohled pripomina zasadu systemu byro
kratickeho, ze kral mus! zavedene feudalni jednotky
obsadit vazaly beze zbytku. Avsak ra to fundamen
talne jiny smysl. V byrokratickem systemu se tou za
sadou maji garantovat prava poddanych, kdezto pM
nucenych lenech se naopak poddane rase, ovladane
nositeli Mchto len,jakozto majiteli uredni moci, odni
ra pfimy vztah k nejvysSimu zemepanu (ke krali).
A vsem vazalum zemepana se zaruci, ze tento jejich
pan mocensky system nezrusi a neuchopf zase moc,
ale ze vsechny objekty, ktere jim jednou udelil v leno,
napnste zustanou vzdy k dispozici pro jejich potom
kyo A tomuto pozadavku dokazali vazalove dodat pad
ny duraz, jestlize se podle znameho schematu semkli
do solidari pravni jednoty, zejmena kdyz meli
v rukou soudnictvi a spolupusobili v lenni kurii, jez
rozhodovala spory a procesy 0 platne dedictvf, odu
mrt, propadnuti a nove udileni len, jak bylo na Zapa
de typicke. Kdyz si uvedenymi prostredky zajistili
nabidku len, stavala se monopolem i poptavka po Ie
nech. Tak jako se v byrokratickych utvarech od ceka
telu pozadovaly stale vice odborne zkousky a diplo
my, tak se ve feudalnim utvaru stale stupnovaly po-
118
zadavky na osobnf kvalifkaci kandidatu. Byla to
ovsem kvalifikace polarne protikladna ke kvalifkaci
pro byokraticky urad, spocfvajicf v odbornych znalo
stech. Byrokracie, a take i rze patrimoniaIni ured
nicto, maji v podstate zaklad v sociaIni "nivelizaci".
Ve svem Cister typu se ptaji jen na kalifkaci, prvni
na odbornou, vecnou, druhe hlavne na osobni; nehledi
vsak celkem na stavovske rozdily, ano, jsou specifc
kym nastrojem k jejich bourani. Tomu nijak nevadi
okolnost, ze se pak byrokraticke i patrimonialni ured
nicke vrstvy stavaji s jistymi dusledky nositeli jisteho
majestatu "stavovske cti". To vyplyne teprve z jejich
mocenske pozice. Feudalismus v pravem smyslu slo
va je vsak stavovsky uz v samych syYch kotenech
a ten to jeho rys jen dale sill. Vazal ve

specifickem
smyslu slova musi bYt vzdy a vsude clovek svobodny,
to znamena nepoddany patrimonialni moci pana. Ija
ponsky samuraj menil pany podle libosti. Ostatne
svobodna je vlastne pouze jeho specifcka, mozno rici
"odborna" zpusobilost: zdatnost ve zbrani. To je jeho
kvalifikacnf znamka. A takovou zustava napr. i v tu
reckem feudaInim pravu: i radzove mohli obddet le
na, jenom kdyz vykonali odpovidajicf sluzby ve valce.
Protoze se lenni vztahy v pIne preganci vztahuji
pouze na vrstvu panskou a ta si v nich emfaticky za
kIada na zvlastnim pojmu stavovske cti jako na bazi
svazku vernosti a take valecnicke udatnosti, pfistu
puje navic pozadavek, ze lenik povede pansky (rtirs
ky) zpusob zivota a ze se zvIaste vystffha vydelecne
Cinnosti, jez je pr neho ponizujici a jez by ho od
vadela od cviceni ve zbrani. Kdyz se pak cas em zacne
nedostavat mist k zaopatteni potomstva, rozpouta se
boutlivy napor na lena i na urady (a pozdeji zejmena
take na klasteri obroci k vybave nezaopatrenych
pribuznych) a utvrzuje se jejich monopolizace. Navic
sfli vliv rozvijejiciho se stavovskeho vedomi a klade
se pozadavek, aby kandidati na lena a obroci nejen
119
vedli rytffsky zivot, ale aby mali i rytitsky puvod. To
jest, aby meli ptedepsany pocet rytitskych predku.
N ejdfive staCili j en rodice, potom se vykazovali i pra
rodice - "ctyfi pfedkove". Nakonec v kodifkovanych
obrocnich tadech pozdniho sttedoveku dosla monopo
liz ace tak daleko, ze se vyzadovalo sestnact predku.
Vyloucen byl mestsky patriciat. Ten se musel delit
o moc s cechy a sedet s nimi na jedne lavici. Jak takto
pokracovala stavovska monopolizace, socialni roz
vrstenf se nutne stavalo struljm. PUsobily k tomu
i jim faktory podobneho druhu.
Stabilizacni ucinky patrimonialismu
a feudalismu na hospodartvi
r u. G., str. 642-644)
Obe formy vlady, feudalismus vsak podstatne silneji
a typicteji nez Cisty patrimonialismus, pusobi velmi
energicky ke stabilizaci hospodatstvf.
Patrimonialismus proto, ze za jeho vlady maji san
ci rychle a znacne zbohatnout vlastna jedine vysoci
urednici, jejichz utadovanf unika panove neustale
kontrole. Jako mandarinove v Cfne. Zdrojem akumu
lace jmeni j im ovsem neni obchodnf zisk, nybrz vyuzi
vani daiove poplatnosti poddanych i toho, ze poddani
jsou nuceni kupovat si vsechny utedni akty panovy
i urednikovy, kazdy akt zvlaste, v sirokem rejstriku
jeho milosti a libovule. Moci patrimonialniho uredni
ka klade pti tom meze v podstate jedine tradice. Tra
did porusit je nebezpecne i pro nejmocnejsiho.
Novoty, nove veci a nove osoby, nove ttfdy neposve
cene tradici, nove netradicnf zpusoby vdEHku a podni
kani jsou vzdycky v pozici velice preker a v nejlepsim
pnpade jsou vydany na milost blahovuli pana a jeho
urednicta. Jedno ani druhe, ani respekt k tradici, ani
blahovule, obzvlaste vzniku kapitalismu nepteje.
120
Budto se novych moznosti zisku zmocni sam vladce
nebo jeho urednici, sami si je zmonopolizuji a odejmou
soukromokapitalisticke akumulaci zivnou pudu, ane
bo podpoti vseobecnou averzi proti novotam a zabra
ni ekonomickym zmenam, ktere by mohly povazlive
ottast sociaIni rovnovahou nebo vyvolavat eticke Ci
nabozenske pochybovani. Vzdyf ptece i sama vlada
patriarchalniho vladce stoji na posvatnych tradicich.
Jinak ma ovsem pan v netizene libovuli natolik
volnou ruku, ze mMe ve vYimecnem ptpade dokonce
naplno zvednout stavidla proti tradicnimu kapitalis
mu,jako se to stalo v Evrope za ery absolutni monar
chie. Panovnicka moc mela tehdy ovsem uz byrokra
tickou strukturu a takov privilegovany kapitalis
mus mel mnohe zvlastnosti.
Stejne zpravidla vystupovala do poptedi negativni
stranka libovule. Hlavne tu chybelo to, co je pro rozvoj
kapitalismu nezbytne: aby fungovani statu bylo vypo
citatelne, coz garantuji jen racionaIni normy moderni
byrokraticke administrativy. Misto toho tu strasila
nevyoCitatelnost a vrtava svevole dvorskych a mist
nich uredniku, milost a nemilost v Iadce a jeho sluzeb
niku. Jednotlivy soukromnik si, pravda, obratnym
vyuzlvanim situace a osobnich styku mohl docela
dobte vypletichatit privilegovane postaveni, jez mu
otevtelo taktka bezmezne moznosti zisku. Ale kapita
lismus jako system byl oCividne krajne ztizen.
Kapitalismus je v ruznych stadiich sveho vjvoje
na onu nevypoCitatelnost ruzne citlivy. Relativne nej
snaze se s ni umi vyrovnat a nejsnaze se promenli
vym podminkam umi ptizpusobovat penezni velkoob
chod. Vzdyf i panovnik, pokud si za jednoduchych
a ptehlednych pomeru neudela z obchodu monopol
pro sebe, ma zajem, aby se akumulovalo jmeni, aby
mel komu pronajimat dane a dodavky a aby si mel od
koho pujcovat. Uz za casu Chammurabiho znali "pe
nezniky". Tvorba obchodnro kapitalu je vubec moz-
121
mi skoro za vsech myslitelnych podminek a za vsech
struktur vhidy, byv ruznem rozsahu. A tedy tae za
patrimonialismu.
Jinak je tomu s prumyslovym kapitalismem. Ma-li
se stat priznaenou formou prumyslove ekonomiky,
znamena organizaci v;roby pro masov; odbyt
a potrebuje pro sve kalkulace jistotu, a to tim vic, eim
je intenzivnejsi, obzvlaste eim vic je nasycen fixnim
kapitalem. Zada si, aby mohl poeftat se stalym,jistym
a vecnym fungovanim pravnfho radu, s racionalnim
a v principu vypoeitatelnym charakterem justice
a spnivy. Jinak nemuze napevno kalkulovat, jak je
pro kapitalisticky velkoprumysl nezbytne. Tyto zaru
ky chybeji zvlaste v patrimonialnich statech s nizkou
stereotypizaci, optimalni zaruky se naopak skytaji
v modernim byrokratismu. Industrializaci nebranil
islam, neprekazelo ji, ze ho lide vyznavali. Muslimove
v ruskem Kavkazsku jsou easto velice "moder!" pod
nikateIe. Industrializaci vsak branila nabozensky
podminena struktura islamskych statu, jejich Ufed
nictva a jejich prava.
K tomuto negativnimu pusobeni libovule proti ka
pitalismu pristupuje v patrimonialnfm state navie
jeste pusobeni pozitivni. Az doposud se uplne pre
hlizelo. Dochazi k nemu za prfhodnych podminek
prave pri rozvinutem peneznfm hospodarstvf.
Nasledkem toho, ze vsechny pravni garance na pu
de patriarchalni justice a spravy jsou labilni, ujme se
nekdy zvlastni druh umeIe imobilizace jmeni. Daleko
nejvyznamnejSimi pfiklady jsou jisty typ byzant
skych klasterich nadaci a islamske stredoveke va
kufy, jez zcela ztejme navazaly na tutez pravnf nor
mu. Zmineny typ byzantske nadace vypada schema
ticky takto: Udell se teren, v jednom pfipade je to
tteba stavebni parcela v Konstantinopoli,jejiz hodno
ta a v;nos bude horentne stoupat, nebot se oeekava,
ze se tam ztidi pfstaviste. Zalozeny kIaster ma po-
122
skytovat pevne stanovene prebendy pevne vymezene
mu poctu mnichu a rovnez pevne vymezene almuzny
pevne vmezenemu poctu almuzniku; k tomu pnstu
puji jiste spravnf vYlohy. Veskery pfebytek klaster
nich duchodu vsak pnpadne rodine zakladatele. Je
jasne, ze v tomto vYminku je pravY smysl nadace.
Formou zalozeni klastera popravde vznikl rodinny
fideikomis s pfedpokladem, ze vyuos z neho bude
stoupat; pficemz je jakozto klasteri posvatny maje
tek chranen, zvlaste proti uchvatum svetske, tj. patri
monialne byrokraticke moci. (Vedle toho spIn! zakla
dateli dalsi zamer, a to, ze se zavdeci Bohu a lidem
a ze jeho rodina pripadne ziska i vliv na obsazovani
mnisskych beneficii a tedy pfilezitost zalibit se vliv
nym rodinam - vzdyt mnisske prebendy v konstanti
nopolskych garnizonach ve skutecnosti casto byly si
nekur bez jakychkoli povinnostf, bez klauzury, ba
i bez povinnosti bydlet v klastere - a konecne, ze si
zakladatele opatf i jakousi spravu k opatrovani ro
dinne kaple.) To ceM i s duchodem bylo jakousi na
hrazkou za vymozenost "mit svuj vlastnf kostel", jake
se tesili pani feudalniho Zapadu. Zda se, ze nadace
velmi podobne formy existovaly uz za staroegyptske
ho patrimonialniho statu. Urcite se pfesne tyz jev
opakuje ve stredovekem islamu jakozto "vakuf' (na
dace pro moseje ap.), jak dosvedcuji prameny. I ten
tokrat se udileji prave objekty, ktere davaji penezni
efekt, a to stoupajici: stavebni pozemky, ergasterie
(= pronajimatelne dilny). Zcela nepochybne kestejne
mu ucelu a ze stejnych pohnutek: aby jejich vysvecenf
na cirkevnf majetek prinaselo, ne-Ii absolutni bezpec
nost, tedy aspoi optimalni garanci proti svevolnym
zasahum svetskeho urednictva. Takto tedy svevol
nost a nevypocitatelnost patrimonialni vlady zpuso
bovala, ze narustala oblast podrobena pravu sakral
nfmu. A ponevadz "saria", v teorii pevny a nezmeni
telny zdroj prava, v praxi soudcove leckdy "korigova-
123
Ii" svou subjektivni a casto zhola nepredvidatelnou
interpretaei, posilovaly se tu navzajem oM sily patri
monialismu nepratelske kapitalismu. C. H. Becker se
totii pravem domniva, ze tuhe znehybneni akumulo
vaneho majetku v podoM vakuf -zeela obdobne du
ehu hospodatstvi antickeho, ktere take uzivalo aku
mulovane jmeni jako fondu pro rentu a ne jako kapi
talu pro zisk silne pusobilo na ekonomicky vjvoj
Orientu.
S
panelskym prostrednietvim byla pak
pravdepodobne v 17. stoleti importovana do N emeeka
zesvetstena napodoba vakufu, instituee profanniho
"fideikomisu" .
Monopolni hospodafeni v patrimonialismu.
Merkantilismus
(. u. G., str. 644-646)
Patrimonialismus mel konecne na ekonomieky vjoj
jeste jeden uCnek, a to prave pri pomerne rozvinutem
peneznim hospodarstvi a v epoehach, kdy se nejvice
ptblizoval racionaInimu byrokratiekemu systemu.
Tento uCinek vypljval ze zpusobu, jak se uspokojova
ly hospodarske potreby.
Tak jako se patrimonialni statni hospodastvi
velmi snadno rozeupoalo v ehumel privilegii, tak se
zas nevahalo saro chopit vydelecneho monopolu ne
bo privilegia opattovat rUzne potreby. S pomoci dobte
fungujiciho patrimonialniho utednictva se daly snad
no uskutecnovat fskalni podniky a monopoly vseho
druhu. Jak stat egyptsky, tak stat pozdne timsky, tak
i staty Blizkeho a Dalneho vchodu budovaly nekdy
i rozsahle statni podniky a vyuzivaly monopolu. I dil
ny provozovane panovniky ve vlastni rezii pocatkem
novoveku pokracuji v teto HnH. To, ze se vetejna moe
pousti do vydHecneho opattovani rUznyeh potteb, n
kterak neplati jen 0 patrimonialismu. Take mestske
124
komuny se ve stredoveku a po6itkem nooeku pou
stely, casto s velikJi ztratami (ako napr. Frankfurt
nad Mohanem), do skutecne odvaznych prumyslo
vych a obchodnfch podniku ciste vYdelecneho charak
teru. Avsak v patrimonialnich statech melo monopol
ni vydelecne verejne hospodarstvi celkem vzato sirsi
akcni radius, coz je pochopitelne. Proto tu byly verej
ne monopoly pomere hojnejsi a zasahovaly hloubeji.
Beztak bylo cele hospodarstvi pronikave zatlzeno
privilegemi, ktere vazaly veskere zasobovani.
Negativni privilegia - leiturgie (= omezujici hos
podarske ukoly) - vynucovaly v nejuplnejsim rozsahu
prave ty nejracionalnejsi veletise v antice: Egypt a po
jeho vzoru pozdne timske a byzantske cisarstvf.
Egyptske hospodarstvi za faraonu tim dostavalo sve
razny "statne socialistickJ" nadech. K tomu ptistupo
vala ptipoutanost cloveka k remeslu a k pude, perio
dicky prituhujici a v nekterych dobach blizka dedic
nemu nevolnictvi. Tento rys se prenesl i do pozdniho
Rima. Je jasne, ze tvorba soukromeho kapitalu a pro
stor pro kapitalisticke podnikani se tim zuzil.
Vedle toho anebo mfsto toho vsak patrimonialis
mus udili i pozitivni privilegia ve forme koncesi na
obchod a prumysl. Udileji se soukromnikum za vyso
kou kupni cenu, za podil na zisku nebo za fni rentu.
Cosi takoveho se objevovalo v mnoha patrimonial
nich statech na celem svete.
Naposledy a nejzavazneji vstoupila tato praktika
do hry v obdobi "merkantilismu". Klicici kapitalistic
ka organizace v prumyslu, byrokraticka racionaliza
ce v patrimonialnim panstvi a stoupajici fmaneni po
zadavky zahranicni, vojenske i vnittni politiky tehdy
v Evrope vedly k ptevratu ve statnich flnancich. Pa
nujici moci, stuartovska, bourbonska a take terezian
ska, katetinska, fredericianska, se vsude ruznym
zpusobem pokousely opatrit si monopolistickou pro
tekci nad prumyslem penezni ptijmy, a to ptijmy ne-
125
podIehajfci schvtHeni od stavu. Ve stavovskych a par
lamenbirich statech to byla ostatne i zbran v zapase
se stavy.
Byrokracie "osviceneho absolutismu" byla ste
jeste silne patrimonialni, stejne tak i "statni zrizeni",
s nimz davno srostla. Charakteristicke rsy patrimo
nialniho statniho kapitalismu se proto uplatnuji
i zde. H. Lenc to pekne ukazal na nejnadherejsim
priklade: na stuartovske Anglii. Kdyz tam zapasila
na jedne strane kralovska moc, usilujfcf 0 financni
nezavislost na parlamentu a 0 racionalne byrokratic
kou orgnizaci veskereho statnfho a narodohospodat
skeho aparatu, cezaropapistickeho ochranarskeho sta
tu, a na druhe strane zajmy vzmahajici se burzoazie,
operujici v parlamentu -, byla tu otazka "monopolu"
jednfm z hlavnich predmetu konfliktu. N a hos
podarskych monopolech, jez kral udflel, a na prumys
lu, jenz byl na jejich zaklade importovan, pestovan
a chranen, byli i tentokrat zainteresovani clenove
a oblibenc kralovske rodiny, osoby ode dvora, zbohatlf
generaove a vysoci urednici, krome nich veld speku
lanti a "vynalezci" narodohospodarskych systemu
jako Law aj. (Mimo Anglii snad take Zide.) Byl to
pokus transplantovat do sveta novovekeho prumyslu
takovy kapitalismus, jaky existoval s kratkymi pre
stavkami vzdy znovu ve staroveku i ve stredoveku, na
Vychode i na Zapade. Zajiste to, alespon na chvili,
podnitio nebo probudilo "podnikaveho ducha". Jinak
pokus v podstate ztroskotal. Stuartovske manufaktu
ry, a zrovna tak ludvikovske, petrovske, fridrichov
ske, prezily periodu sveho vypestenf jen v nepatrnem
zbytku, a to jen manufaktury na speciality. V Anglii
se zaroven se stuartovskym kralovstvim zhoutil
i nadekretovany monopolnf prumysl. Ani Colbertova
ani Fridrichova ani Petrova era nedokazaly udelat ze
svych zemf prumyslove staty. Nerespektovaly pome
ry v dane zemi. Vyrobky chranene monopolem mfvaly
126
v Anglii i jinde vadnou kvalitu, kapitalu se znemoz
novalo, aby se zhodnocoval ve smeru, jaky mu nazna
covala situace na trhu. To byly slabiny ekonomicke.
Monopoly mely nejistou pravni bazi, nemely zaruee
no, ze je nepodryi nejaka nova mozmi privilegia, opet
pusobila rusive svevolnost patrimonialni formy vla
dy, brzdila soukromy prumyslovy kapitalismus. To
byla slabina politicka.
Tvorba a rozdleni moetku za feudalismu
(. u. G., str. 646)
Patrimonialismus tedy na jedne strae novodoby ka
pitalismus primo podporuje, na druhe strane mu bra
nf. Odlisne pusobf na hospodaistvi feudalismus.
Patrimonialni stat vydava v plen cely prostor pa
novy neva zane blahovule, nechava k obohacovani
volnou ruku samotnemu vladci, jeho dvoranum, favo
ritum, mistodrzitelum, mandarinum, vyberefm dani,
zprostredkovatelum a prodavacum milosti vseho
druhu, velkYlkupcum a bohacumjakozto najemcum
dani, dodavatelum, veritelum, pokud tomu nestavi
hraz tradice a stereotypizace. Milost a nemilost panova
privilega i konskace neustale vyrovokovava tvorbu
jmeni a zase je mel. Proti tomu feudlni struktura pan
stvi s pevne vyznaeenYl i pravy a povinnostmi pusobi
celkem stabilizaene nejen na totalitu ekonomickeho
systemu, ale i na individualni rozdeleni majetku.
(. u. G., str. 648)
Feudalismus hned silneji, hned slabeji brzdi nebo od
vracf rust kapitalu. Na druhe stram proti nestereoty
pizovanemu patrimonialnimu statu prece jen posky
tuje mnohem staIejsf pravni tad, a to muze bYt kapi
talistickemu yYvoji vicemene k dobru.
127
Struktura vl6dy, mntalita a zpu80b iivota
C. u. G., str. 650-652)
Struktura panstvi urcuJe tvorbu technickych pro
stredku komunikace. Avsak jeste pronikaveji pusobi
na celkovy habitus narodu tim, ze produkuje jiste
smysleni. A v tom se neobycejne lisi feudalismus od
patriarchalniho patrimonialismu. Razi zcela odchyl
ne politicke a sociaIni ideologie a tim i znacne odlisny
styl zivota.
Feudalismus, zvlaste ve forme svobodneho vazal
stvf a predevsim ve forme lennich vztahu, apeluje ja
ko na konstitutivni motivy jednanf na "cest" a na
osobni, svobodne prislibenou a zachovavanou "ver
nost". "Oddanost" a osobnf "vernost" byly oporou i pro
mnohe plebejske formy patrimoniaInfho nebo nevol
nickeho feudalismu (vojska z otroku, branne zalohy
z kol6nu nebo z klientu, vojaci usfdlovanf jako kleru
chove nebo jako rolnici-hranicafi), ponejvice pri vo
jenskem vyuzfvani kol6nu a klientu. U nich ovsem
nebyla integrujfcf slozkou "stavovska cest". Zato se
stavovska cest silne angazuje jako motiv pri mestan
sky feudalnf organizad vojska. U Spartanu se pocit
stavovske hrdosti v prvnf rade zakladal na rytirske
cti a na valecnicke etikete. Znali i "souboj", kterym se
mel "ocistit" ten, kdo v bitve "podvadel" nebo porusil
etiketu. V ne tak pnsnem pojetf to existovalo i mezi
jinymi staroheIenskymi hoplity. ChyMI tu vsak vztah
vernosti k osoM. V doM knzoych vyPrav se vyzna
coval i orientalni prebendalnf feudalismus rytftskym
stavovskym cftenim, vcelku si vsak zachovavaval
vlastnosti urcene patrimonialnim charakterem vla
dy. Jak vidfme, kombinace "cti" a "vernosti" je vlastnf
jen lennfmu feudalismu zapadnimu nebo druzinne
mu feudalismu japonskeho typu. S reckym mestskym
feudalismem se oba shodujf v tom, ze polozily zaklad
le zvlastni stavovske yYchove, a to ychove ke sped-
128
fckemu smysleni, zalozenemu na stavovske cti. N a
rozdll od reckeho feudalismu ucinily vsak centrem
zivotni orientace vazalskou verost, a z toho aspektu
se pojimaly nejruznejsl socialni vztahy: ke Spasiteli
stejne jako k milence. Ve feudalni spolecnosti jsou
vsechny dulezite zivotni vztahy prosyceny naprosto
osobnfmi zreteli. Proto i rytirska hrdost se napaji
prave timto kultem osobnich pojitek. Je tedy primym
protip6lem ke vsem postojum obchodnicky vecnym.
Ty byly a porad jeste nutne jsou pro feudalnf etiku
necim nedustojnym a nizkYm.
Opozice proti racionalnimu obchodovani vyrusta i
z cetnych dalsich korenU. Ptedevsim ze specifcky vo
jenske povahy feudalnfho systemu, ktera se ptenaSl
i na strukturu vlady. Lenni vojsko je povytce vojsko
rytitske, a to znamena, ze v nem nejde 0 disciplinu
jako ve vojsku masovem, ale 0 individualnf zdokona
lenf v bojovem umeni. Proto mel v priprave na zada
ny zpusob a styl zivota pevne mfsto ten element, kte
rY jako zpusob vycviku schopnosti uzitecnych pro zi
vot patn k prapnrodnf ekonomii sil Cloveka i zvfrete,
ale racionalizaci zivota se stale vice potlacuje: totiz
hr. Ve spolecenskych podminkach feudalismu, tak
jako v organicke ptirode, nebyla hra jen ubijenim ca-
r
su, ale byla ptirozenym pochodem, jakym se udrzuji
v kondici psychofyzicke sily organismu. Hry feudalu
sice mohly byt sttizeny velice konvencne, ale byly
formou cviceni, ktere vylucovalo jakekoli oddiHovani
"duchovniho" od "materialniho", "dusevniho" od "te
lesneho". Primo umeleckeho puncu dosahlo v ryzi
naivite jedenkrat v dejinach: ve feudalnich ci polofeu
dalnich valecnickych spolecnostech antickeho Recka,
Spartou pocinaje. Mezi zapadoevropskymi lennfmi
rytfti a japonskymi vazaly aristokraticka stavovska
konvence s ptfsnejsimi distancemi a tuzsI hierarchii
vykazala tuto volnost do uzsich mezf, nez jake mela
pri relativni demokracii mezi hoplity. Prece vsak
129
i v zivote Mchto rytifskych vrstev byla ,,ra" opravdu
vaznou a dulezitou zalezitosti. Byl to skutecne proti
p61 k ekonomicky racionalnfmu jednani, ktere hru
neptipousti. Ona podobnost se zivotem umelcu, kte
rou tu muzeme postfehnout, vyverala vsak ptimo
z "aristokraticke" mentality feudalniho pansta.
Pottebovalo se "ukazat" v pinem lesku, v imponujici
nadhete, v okazalych ulohach a s bohatstvim spo
ttebnich ptedmetU, ktere nejsou "k uzitku", naopak
jsou ve wildeovskem stylu ,, nepottebe", to jest "pro
paradu". Tato potfeba primarne vyrusta ze stavovske
snahy 0 prestiz. Je to eminentni prosttedek, jak sve
panske postaveni utrdit davovou sugesei. "Luxus"
cili odmitani racionalne ucelne orientaee spotteby ne
ni pro panske vrstvy nic "zbytecneho", je to jeden
z prosttedku socialniho sebeprosazeni. VZdyt konec
ne divat se na svou existenci funkcne jako na prostre
dek slouzici nejakemu "poslani", nejake "ideji", jez se
ra ucelnym zpusobem realizovat, to je, jak jsme vi
deli, privilegovanym stavovskJ vrstvam naprosto
cizi. Pro ne je hodnotou i mJtem jejieh "byti" saro
o sobe. Jinak jsou orientovani jen rytifi svate viry,
a kde ovladlo zivot nabozenske rytitstvo nejtrvaleji
a nejsilneji v islamu -, tam zbylo na umeleckou hru
malo mista. Rozhodne vsak si feudalismus hluboce
osklivi mestaeky obchodnickou vecnost a pohrda ji,
vidi v n spinavou lakotu a moe sobe nepratelskou.
Jeho zivotni styl protirecf racionalnim ekonomickym
nazorum a prameni z neho ona nonsalanee v obchod
nich zalezitostech, jez je pfznacna pro vsechny pany
a protikladna nejen k mestaetvf, ale jinym zpusobem
i k "selske mazanosti". Spolecensky postoj feudalnf
tfidy se zaklada na jednotne vyehove, ktera pestuje
rytitske konvence, stavovskou pychu a na ni oriento
vany smysl pro "cest". Ptitom je to vychova svetska,
zcela jina nez charismaticka magieka extaze proroku
a heroju. Vychova zamerena k valecnemu hrdinstvf,
130
zcela jina nez literari "vzdelanf". Vychova svou for
mou hrava a artistni, zcela jina nez racionalni odbor
ny vycvik.
Patriarchalnl patrimonialismus pusobf na zivot
skoro ve vsech uvedenych bodech odlisne. Feudalis
mus je ve vsech svych formach panstvim nemnohych,
panstvim ozbrojene mensiny. Patriarchalni patrimo
nialismus je ovladani masy jedinym clovekem. Potre
buje "uredniky'<, organy vlady, kdezto feudalismus
jich uziva co nejmene. Jestlize se neopira 0 patrimo
nialnf vojsko slozene z cizincu, je silne odkazan na
dobrou vuli poddanych, bez niz se feudalismus na
mnoze obejde. Patriarchalismus je ohrozovan asp ira
cemi privilegovanych stavu, apeluje proti nim na ma
sy, v masach nachazi vsude prirozene stoupence. Da
vovy mytus neopeva idealnf hrdiny, ale "dobreho kra
Ie". Patrimonialni patriarchalismus musi tedy pre
svedcovat sebe i sve poddane, ze je strujcem jejich
"blaha". "Stat pecujici 0 lid" - to je legenda patrimo
nialismu. Neni odvozena z volneho kruhu vernych
druhu, ale z autoritativniho pomeru otce a deti. "Otec
vlasti" je idealem patrimonialniho statu. Patrimonia
lismus tedy muze vest jakousi socialni politiku a vede
ji vsude tam, kde je nucen pojistovat si loajalitu mas.
131
V.Charisma
Sociologicka podstata charismaticke autority
( u. G., str. 654656)
J ak byrokraticka struktura, tak struktura patriar
chalni, v mnohem jeji opak, jsou utvary, ktere se vy
znacuji stalosti. V tomto smyslu jsou to utvary "v sed
ni". PatriarchaIni moc vyrostla, kdyz se obstaravaly
kazdodenni, stale se opakujici normaInf potreby, zdo
macniHa odpradavna v hospodarstvi, totiz v tech jeho
polohach, kde se operuje s normalnimi, vsednimi pro
stredky. Patriarcha je "prirozenj" vedouci pro vsednf
den. Byrokraticka struktura je pak k tomu jen racio
nalne transponovanym pendantem. I ona je zatizena
natrvalo, se svjm system em racionalnich pravidel je
sita na vyizovani tralych a propoCitatelnych potteb
normalnimi prostredk
Naproti tomu potreby vyboeujicf z rozmezi pozadav
ku kazdodennfo hospodarstvi se napliujf v zakladu
odlisne, a eim hloubeji hledime do minulosti, tim odlis
neji. Totiz: charmaticky. To znamena, ze "pnrozeny
mi" vldci z psychicke, fzicke, hospodatske, mravnl,
nabozenske ci politicke kize nebjvali ani ustanoveni
urednf ptedstaviteIe, ani vykonavateIe odborne profese
v dnesnim slova smyslu, ktere se vyueili a za kterou
jsou placeni, nybd byly jimi osobnosti se zvlastnim te
lesnj ci dusevnim nadanim povazovanj za nadpri
rozene (to jest ne kaZdemu dosazitelnj).
Pojmu "charisma" zde uzivame bez jakehokoli hod
noceni. Tak naptiklad seversky "berserker" se vyzna
coval schopnostf rekovske extaze, pri niZ kolem sebe
kousal jako rozlfceny pes, jenz byl znakem na jeho
stite, az se dostal do krelacne zutivosti. Podobne
besnil irsky heros Cuculain nebo homersky Achilles.
Byl to manicky zachvat (da se umele vyvolat akutnf
132
otravou a 0 berserkerovi se to i dlouho tvrdilo; v By
zanci si drzeli houf takovych "plavYch bestif", michyl
nych k manickemu zachvatu, tak jako si ddivali tre
ba valecne slony). Kasta samanu je zas konstitucne
poznamenana epilepsii, a kdo ra a prokaze epilepsii,
ziska charismatickou kvalifkaci. Jedno ani druhe ne
ni tedy pro nas vkus nic "povznasejfciho", prave jako
ona "zjevenf" ze svate knihy mormonu, ktera bychom
z hodnotfciho hlediska museli nazvat ubohym podvo
dem. Na to se vsak sociologie nepta.
Sef mormonu, prave tak jako jini "hrdinove" a "ca
rodejove", se ve vfre svYch stoupencu jevi jako charis
maticky nadany. Skrze sve nadanf (charisma), a pu
sobi-Ii pntom zretelne koncipovana idea boha, tedy
skrze bozske poslani, jez se v charismatu spatfuje,
provozuji sve umenf a svou vladu. Plati to 0 Iekanch
i 0 prorocich, take 0 soudcich, 0 vojevudcfch i 0 vid
cich velkych loveckych vyprav.
Je zasluhou Rudolfa Sohma, ze propracoval socio
logckou analyzu teto kategorie mocenskych struk
tur. Totiz specialne pro jeden zvIastnf historicky vy
znamny pnpad (pro rane dejiny rizeni krestanske
cfrkve), a tudfz, historicky vzato, jednostranne. Za
jiste se tato kategorie zvlast napadne vyskytuje na
pude nabozenske, ale jev v zasade stejny je v dejinach
rozsfren velmi univerzaIne.
Oproti vsem druhum ufednf byrokaticke organi
zace nezna charismaticka struktura zadnou formu
ani zadny stanoveny postup, podle nehoz se nastoluje
nebo sesazuje. Roli v ni nehraje zadna urcita "sluzeb
nf kariera", platovY fad, zadne odborne vzdelani no
sitele charismatu nebo jeho pomocnfku, zadna kon
trolnf ci odvolaci instance, nema ani vykazan urcity
okruh pusobnosti, ani urcitou vecnou kompetenci, ani
pri ni neexistuji zadne stale instituce neodvisIe od
osob a od jejich ciste osobniho charismatu. Nic na
zpusob byrokratickych "uradu".
133
Charisma zna jen sve vnitrnf poslanf a sve vnitrni
omezeni. Nositel charismatu se chop! ulohy a zada ve
jmenu sveho posIani, aby ho ostatnf poslouchali a na
sledovali. N a tom take zalez!, zda dosahne uspikhu.
Kdyz ti, na nez se obraci, jeho poslani neuznaji, pak
se srm narokem ztroskotava. Kdyz je uznaji, pak je
jejich pan, dokud svou earomoc "osvedeuje" a jejich
uznanf udrzL
Avsak ne z jejich vule, ne snad z nejake volby, od
vozuje pak sve "pravo". N aopak: uznat jeho charisma
tickou kvalifkaci bylo prece povinnosti tech, k nimz
se se svym poslanim obratil. Jestlize se podle rimske
teorie suverennf pravo cfsarovo odvoIavalo na to, ze
ho uznava narod, tedy to vubec nebylo uznani narod
nl suverenity. Bylo to totez, jako kdyz meli ve staro
krestanske obci vericl "uznavat" sveho proroka. Do
svedeuje to pouze, ze monarchovo postaveni melo cha
rismaticky charakter, tkvici v osobni kvalifikaci
a v osvedceni.
Avsak charisma mMe b, a zpravidla take je ne
elm kvalitativne specializovanYm. Z toho vsak plyne
jen to, ze poslani a moc charismatickeho vudce se
jaksi kalitativne vymezuji samy uvnitr sebe. MMe
byt sice nejak omezovana vnejsim radem. Podle
smyslu a obsahu sveho poslani se tteba mMe obracet
jen na urcitou skupinu lidi, omezenou mistne, etnic
ky, socialne, politicky, povolanfm ci jinak. Potom ten
to kruh tvon i jeho meze.
Charismaticka vlada je ve vsem vsudy a take co do
sve ekonomicke zakladny pravjm opaem vlady by
rokraticke. Ta je odkazana na staly ptijem, a tedy
ptinejmensim a priori na peneznf hospodatstvi a na
penezni dane. N aproti tomu charisma zije na tomto
svete, ale ne z tohoto sveta.
Rozumej dobre: neztidka zcela vedome zatracuje
penezity majetek a branf penez, tak jako svaty Fran
tisek a podobni. Jenomze pravidlem to samozrejme
134
nenf. Take genialni pirat muze vykonavat charisma
tickou vladu -v tom nehodnotidm smyslu slova, jaky
tu mare na mysli. A charismaticti politicti vudcove
ptece jdou po kotisti a hlavne po zlate. Vzdycky vsak
- a 0 to tu Mzi - charisma odmita planovite racional
ni vydEHavani penez a vubec racionruni hospodareni,
prehlizi je jako neco podradneho. V tom se take na
prosto lisi od kazde "patriarchalnf" struktur, ktera
spocfva na bazi sporadane hospodarne "domacnosti".
Charisma v "Ciste" forme neni svemu nositeli sou
kromym pramenem vydelku, nevyuziva ho ekonomic
ky na zpusob vymeny sluzeb za protisluzby anebo na
zpusob placeneho ukonu. Take mu nejde 0 danovY
poradek pro kryti vecnych potfeb sve mise. J e-li jeho
poslani posIanfm miru, tu ho potfebnymi prostfedky
hospodarsky vybavuji mecenasi anebo cestne dary,
pfispevky a dobrovolna prace tech, na nez se obraci.
J e-li to charismaticky hrdina valecnik, je jednim z je
ho dIu korist a z te ziskava i materirni statky.
"
C
isM" charisma stoji v protikladu ke kaMe
"patriarchaInf" vlade (v nasem smyslu slova). Stoji
v protikladu ke kazdemu sporadanemu hospodarstvl.
Je to jakasi, ba ta jedina, moc nehospodarnosti. I teh
dy a prave tehdy, kdyz vysta z piivlastnovani stat
ku, jako onen charismaticky valecny hrdina. Muze
byt nehospodarne, protoze v pods tate neni stalym
"institucionalnim" utvarem. Prave naopak. Jestlize
se vyskytne v "Cistem" typu, pak nositeIe charismatu,
pan i jeho apostolove i jeho nasledovnici, maji-li do
stat svemu poslani, museji se vymanit ze svazku to
hoto sveta, z kazdodenniho zamestnani, ano, i z kaz
dodennich povinnosti rodinnych. Vfrazem toho, jak
se ti, kdo maji podil (klerus) na charismatu, museji
"odvratit od sveta", jsou cetne jevy v dejinach cirkve.
Statut jezuitskeho radu nedovoloval ptijimat cirkev
ni utady; prislusnici ieholi - a podle puvodni rehole
svateho Frantiska ani sam tad -nemeli mit majetek;
135
knezfm a fadovym rytifum byl ulozen celibat; ostatne
mnozi nositele charismatu proroka nebo ume1ce byli
fakticky nezenati. Podle druhu charismatu a podle
zpusobu zivota, v nemz se jeho smysl realizuje (zda
v nabozenskem pusobeni nebo v umeni Ci jinde), mo
hou byt zajisre ekonomicke podminky ucastnictvi na
venek zcela ruzne. Jestlize modernf charismaticka
hnutf kolem umenf pfijimaji za obvyklou nejkvalifi
kovanejsi druzinu charismaticky povolaneho umelce,
"samostatne lidi bez povolani" (receno obycejnymja
zykem: rentiery), odpovida to veci, i kdyz ekonomicky
je to ovsem pravy opak chudoby, pfikazovane stfedo
vekym klasternim fratrum.
Labilita charismaticke autority ajeji piiciny
(. u. G., str. 656-657)
Charismaticka autorita ra bytostne labilni zaklad.
Nositel muze sveho charismatu pozbyt, muze se
citit "svym Bohem opus ten" jako Jezis na kfizi, jeho
pfivrzenci mohou shledat, ze "ztratil sHu". Pak jeho
poslani hasne a doufajici cekaji a hledaji noveho no
sitele. Jeho vsak stoupenci opoustej:L "Ciste" charis
ma totiz nezna jinou "legitimitu" nez tu, ktera se rodi
z jeho vlastni, vzdy znovu se osvedcujici sHy. Charis
maticky hrdina neodvozuje svou autoritu jako neja
kou ufedni "kompetenci" z fadu a statutu, neodvozu
je ji jako patriarchalni moc ze vziteho obyceje nebo
z feudalnfho slibu verosti. On si ji ziskal a udrzoval
osvedcovanim svych sil v zivote. Kdyz chtel bYt pro
rok, musel delat zazraky, kdyz chtEH byt vojevudce,
musel konat hrdinske Ciny. Ale hlavne se jeho bozske
poslani muselo "osvedcovat" tim, ze se ter, kdo se mu
s virou oddali, dobre daNlo. Kdyz ne, pak zfejme ne
byl panem poslanym od boha.
Tento velmi osemetny smysl praveho charismatu
136
se zrejme radikalne lisi od pohodlnych pretensi novo
dobych "bohem pomazanych" monarchu, ktefi se od
volavaji na "nevyzpytatelne uradky" Panaboha, je
muz jedinemu je mocnar odpovedny. Puvodni charis
maticky vladce byl prave naopak odpovedny ter, kte
re ovladal. A to proto a jen proto, ze prave on osobne
mel byt opravdovym panem z yule bozl. Drziteli moei
v zavaznych zbytcich stale jeste vskutku charismatic
ke totiz (aspoi pod Ie teorie) byli jeste posledni cinsti
cisarove, kdyz se jejich vlade nepodafilo zamezit po
hromu, jez se hrnula na poddane at uz slo 0 zaplavy
nebo 0 nestastne valky -, cisar se kal vetejne pred
celym narodem ze svch hfichu a ze sve nedostatec
nosti. Zazili jsme to jeste v poslednich desetiletich
cinske monarchie. Kdyz ani toto pokani neusmitilo
bohy, cekalo ho sesazenf a smrt. Ta se nejednou pro
vedla jako obet za hrfchy. Takovyto velmi speeificky
smysl ra napf. veta v Menciovi (Meng-tsi): "Hlas lidu
je hlas bozf" (podle Meneiaje tojediny zpusob, jak buh
mluvi). Kdyz lid pfestane uznavat vladce (fika text
vyslovne), je vladce pouhym soukromnikem, a chce-li
byt necim vice, je trestuhodny uzurpator. Ve forme
zcela nepateticke se ozivuje v tecto skuteene revoluc
ne znejicich slovech stay, ktery existoval v primitiv
nich pomerech, kdy lpela charismaticka povaha te
mer na vsech primitivnich autoritach, s vYimkou au
tority rodinne v nejuzsim smyslu -kdy lide nacelnika
dost casto proste opustili, jakmile se mu uspech stal
neverym.
"U znavani" panovy osobni moei poddanymi, uzna
ni nekdy aktivni, jindy spise pasivni, pouze fakticke
- tato podminka charismatickeho pansti pramenila
vzdy z duvetive odevzdanosti cemusi mimoradnemu,
neslychanemu, vymykajicimu se pravidlum a tradi
cim, a povazovanemu tedy za bozske. Puvodni charis
maticka vlada nevede proto zadne abstraktni pravni
vJnosy a reglementy a zadnou fadnou justici. Jeho
137
objektivnim "pnem" jsou jednotlive vjplody navy
sost osobniho zazitku nebeske milosti a bohorovne
hrdinke sily. Odmita zavaznost vnejsiho tadu a sve
prave prorocke a hrdinske nazory si overuje saro.
Chova se tedy revolucne, prehodnocuje vse a rozchazi
se s kazdou tradicni ci racionalni normou: "Stoji psa
no . . . ja vsak pravim vam . . . "
Specificky charismaticka forma rozsuzovani sporu
je vyrok proroka nebo orakulum nebo "salamounskj
rozsudek z ust charismaticky kvalifkovaneho mudr
ce, ktery nasleduje po zhola osobnim zhodnoceni kon
kretnmo ptlpadu, avsak s narokem na absolutni plat
nost. V tom mela svuj domov justice arabskych "kadi"
ve sve ptlslovecne (nikoli historicke) podobe.
Soud islamskeho kadi jako skutecny historicky jev
je prave naopak vazan posvatnou tradici a jejim casto
primo formalistickYm vjkladem. K vnlnemu indivi
dualnimu zhodnoceni jednotliveho pripadu mimo
pravidla se uchyli, jedine kdyz mu vsechny zname
navody selhaji. Pak to ovsem ucini. Prava charisma
ticka justice to vsak cini vzdycky. Ta je ve sve ciste
forme extremnim protikladem formaIni a tradicni va
zanosti. Vede si stejne volne vuCi posvatne tradici,
jako vuCi abstraktnim dedukcfm z abstraktnich poj
mu. Na tomto miste nechceme rozvadet, v jakem po
meru k charismaticke justici a k teokraticke justici
islamskych kadi je odvolavani na "aequum et bonum"
v rimskem soudnictvi a jaky je puvodni smysl anglic
ke "equity". Oboji je produktem jednak justice silne
jiz zracionalizovane, jednak abstraktnich pojmu pti
rozeneho prava. V pojmu "ex bona fide" se urcite skry
va narazka na dobre "mravy", platici v obchodnich
transakcfch, a neznamena to vubec pravou iracional
ni justici. Zrovna tak ji neznamena dnesni "soudcuv
volny vymer". Derivaty charismaticke justice jsou
ovsem zcela samozrejme vsechny druhy orakulu, uzi
vanych misto dukazu. Protoze se tu vsak "vule bozi"
138
nezjevuje v osobnf autorite nositele charismatu,
nybrz regulovanym mechanismem, patti to uz do ob
lasti "zveceneho" charsmatu, 0 kterem budeme
brzy mluvit.
Revolucni povaha charismatu
C. u. G., str. 657-658)
J ak jsme videli, proti tradicim muze by a casto byva
revolucni sHou prvniho radu take byrokraticka racio
nalizace. Jenomze ta revolucionizuje technickymi
prostredky, jaksi "zvnejsku". Postupuje tak zvlasre
pri pretateni ekonomiky. Napted veci a poradky,
a potom teprve lidi. T pnbfra tak, ze jim napred
pripravuje podmfnky, aby se pnzpusobili vytvorene
vnejsi situaci, ptipadne jim pnzpusobenf usnadnuje
racionalni volbou ucelU a prosttedku. Naproti tomuto
charismatu dodava moc vira ve zjevenf a v heroje,
emocionalni ptesvedceni 0 vyznamu a hodnote mani
festovanych projevu nabozenskeho, etickeho, umEHec
keho, vedeckeho, politickeho ci nevfm jakeho jeste
druhu, hrdinstvi prokazane at uz v askezi nebo ve
valce, soudcovska moudrost, magicke osviceni
a kdovico jeste. Tato vira revolucionizuje "z nitra"
a odhodIava se ptetvaret veci a tady podle sve revo
lucni vule.
Tento rozdil ovsem musfme spravne chap at. Na
bozenske, umelecke, eticke, vedecke i vsechny ostatni
"ideje", jmenovite tez politicke a socialne organizator
ske, i kdyz se pohybuji ve sferach propastne rozdfl-
. nych, vznikaji po psychologcke strance celkem stej
iym zpusobem. To jenom subjektivni "hodnoceni",
"slouzicf dobe", by nektere ideje rado ptipsalo "rozu
mu" a jine zas "intuici" (anebo jak jinak je jeste deli
va). Ve skutecnosti je matematicka predstavivost ta
koveho Weyerstrasse zrovna tak , ntuici" jako intuice
139
nejakeho umelce, proroka ci - demagoga. v tom mezi
nimi rozdil nehledejme. Mimochodem, rozdil nehle
dejme ani v oblasti hodnoceni, 0 ktere nam zde nejde.
I po tehle stnnce se shodujf, vsechny intuice i intuice
umelecka -, majf-li objektivizovat a wbec osvedcit
svou realitu: znamenaji uchvacenost anebo, chcete-li,
uchvacovani naroky "dfla", a neznamenajf subjektiv
nf "procfUi" ci "pro.itek" ani nic podobneho. Rozdfl
nespOClva a to zvlast zdurazlujeme, aby byl sprav
ne pochopen "racionalnf" smysl veci - vubec v osobe
nebo v dusevnfch "pro.itcich" tvurce "ideje", tvurce
"dila". Rozdfl spoefva ve zpusobu, jak si ideu vnittne
prisvojujf,jak ji pro.fvajf ovladanf ei vedenf.
Rekli jsme jiz, ze proces racionalizace probfha teh
dy, jestlize se siroka masa vedenych odevzdava nebo
prizpusobuje pouze vnejsfm technickym rezultatum,
praktickym pro jeji zamy (asi tak, jako jsme se ucili,
kolik je jedna a jedna, nebo jako se mnozf pravnfci uef
pravnicke technice), kdezto "idea", vklad tvurce, ji
nezajfma. To jsme mfnili, kdyz jsme prohlasili, ze
racionalizace a racionaInf "rad" revolucionizuji
"zvnejsku". Naproti tomu charisma, pokud vubec spe
cifcky ucinkuje, manifestuje svou revolucni silu
zevnitr, z vnitrnf pohnutky, z centralni "metanoje"
mysli ovladanych lidi. Byrokraticky rad, ten pouze
vfru v posvatnost toho, co vZdycky bYvalo, viru v tra
dieni normy, nahrazuje plnenim ueelne sestavenych
pravidel a vedomim, ze je mozne vystndat je zase
jinym ucelnyri pravidly, pokud k tomu nekdo ra
pravomoc, a ze tedy nejsou nicim "svatYm". Zato cha
risma ve svych nejvyssfch projevech rozbfji pravidla
a tradici vubec a predstavy 0 svatosti obracf tak tika
jic naruby. Misto piety k vecem odpradavna navyk
lym, a proto posvecenym, vynucuje, aby se elovek
vnittne podrobil necemu, co tu jeste nebylo, co je ab
solutne jedinecne, a proto bozske. V tomto ryze empi
rickem smyslu, bez jakehokoli hodnoceni, muzeme
140
charisma oznacit za specificky "tvurcf", revoIucni moc
v dejimich.
Pole pisobnosti charismatu
(. u. G., str. 658-659)
Charismaticka moc a patriarchaIni moc sice obe spo
civaji v osobni oddanosti a v osobni autorite a fguruji
v nich "ptirozeni" vudcove -na rozdil od "dosazenych"
vedoucich v byrokratickem radu -, presto je pieta
a autorita u kaZde z obou typu moei zcela jina.
Patriarcha se jf stejne jako urednik tesi proto, ze
pro lidi predstavuje poiadek, az na to, ze jeho poiadek
se nezavadi podle potreby zakonem a narizenim by
rokracie, nybd ma podobu cehosi platneho od nepa
meti, neceho nezrusitelneho. Nositel charismatu
vsak pozlva autority diky poslani, ktere, jak se veri,
svou osobou ztelesnuje. Kdyz ne vzdy, tedy alespon ve
svych nejvyssich polohach nese revolucni poslani,
prevracejici poradi vsech hodnot, vyvracejici zakon,
mrav i tradici.
Byt i nektery konkretni predstavitel drzel patriar
chalni moc jakkoli chatre a nepevne, presto soeialni
struktura patriarchalni vIady, pri vsem stridani drzi
telu i pomocnii, fnguje trvale. SIouzl vsednimu dni
a jeho pozadavkum, a v tom se ovsem lisi od charis
maticke autority zrozene v mimoradnych situacich
z nouze a z nadseni.
Obe struktury se mohou vyskytovat ve vsech oblas
tech zivota.
Mnoha starogermanska vojska bojovala v patriar
chaInf organizaci, podle rodu, pod vedenim hlavy kla
nu. Patrimonialne byla organizovana vojska kol6nu
v orientaInich despociich i kontingenty vojenskych
osazencu pod svymi "seniory" ve vojsku franskem.
U Germanu i u Indiaml obstaraval denni ekonomicke
141
zalezitosti mirov naeelnik a v ptipade valky s nlm
do boje nastupoval vsechen lid; vedle toho vsak exis
toval charismaticky v:Heeny rek, kter nekdy vytahl
sam s druzinou dobrovolniku. I v ofchilni narodnf
valce nahradil leckdy normalni mirove autority va
leeny "vojvoda", povolany ad hoc, protoze se osvedcil
v podobnych hazardech jako hrdina.
Nabozenska funkce pana domu a jeho sluzba do
macim buzkum pretrvavala vedle urednfho kultu
obecniho ei statniho a vedle charismatickych hnuti
proroku, obsahem skoro vzdycky revolucnich. Na poli
politickem i nabozenskem byly na jedne strane tra
dicnf obvykIe kazdodenni potteby a ter slouzila
patriarchalni struktura, zalozena na zvyku, na re
spektu k tradici, na ucte k rodicum a predki, na
sluzebni verosti. Na druhe strane byla revolucnf
uloha charismatu.
Tak je tomu i v oblasti ekonomicke. Hospodarstvi
jako usporadany staly sled akci v planovite peci 0 zis
kavani materialnfch potieb je domovem patriarchal
nf struktury vlady, a jak se postupne racionalizuje
v "podnik", zase domovem struktury byrokraticke.
A prece ani ekonomice neni charisma cizi. V primitiv
nich pomerech ra casto charismaticke rysy jedno od
vetvf, tehdy dulezite, pozdeji rustem materialni
struktury ztracejicf na vYznamu: lov. Organizovaval
se podobne jako valka; jeste i pozdeji se pojimal na
obdobny zpusob (viz napr. napisy asyrskych kralu).
Ale i na poli specifcky kapitalisticke ekonomiky obje
vime antagonismus charismatu a vsednfho dne,jenom
ze uz proti sobe nestoji charisma a "domacnost",
nybrz charisma a "zavod". Kdyz Henry Villard zaran
zoval prosluly "blind pool" na akcie Northern Pacifc
tak, ze si bez udani ucelu vyzadal od publika 50 mili
onu liber na bHze neurceny podnik a opravdu je do
stal, proste naslepo na sve renome, aniz poskytl ja
koukoli zaruku, a potom mohl vzft burzu dokonalym
142
utokem, pak takoveto a podobne jevy grandi6znfho
kapitalistickeho kofistnictvf i jeho hromadne pod po
ry jsou svou struktuou i svym duchm naprosto roz
dilne od racionalniho vedeni regulerniho velkokapi
talistickeho zavodu. Zato se docela shoduji s obrov
skymi podniky na vykonstovanf fmanei a kolonii i
s "ptilezitostnymi obchody", ptidruzenymi k piratstvi
a k honum na otroky, jake zname uz od nejstarsich
dob. Abychom rozumeli dvojake povaze toho, cemu
muzeme tikat , ,kapitalisticky duch", a abychom tez
rozumeli specifice bezneho moderiho kapitalismu
zbyrokratizovaneho jako "povoIani", je treba naucit se
pojmove rozlisovat tyto dva strukturni prvky, ktere
se vsude navzajem propletaji a ktere jsou podstatne
odlisne.
Komunisticke uspokojovani potreb
v charismatickem spolecenstvi
(. u. G., str. 659-661)
Autoritu v nasem smyslu slova opravdu ciste charis
matickou sice principialne nemuzeme povazovat za
"organizaci", tj. za uspotadani lidi a veci v katego
rifch ucelu a prostredku, ale presto to nenf stav
amorfni bezstrukturnosti. Je to vyhranena forma so
cialni struktury, ma sve personalnf organy a aparat
ukonu a predmetu uzpusobenych k misi nositele cha
rismatu. Osobni pomocnici, a mezi nimi dokonce spe
cifcky druh charismaticke aristokracie, tvorf mezi
stoupenci uzsi skupinu. Shlukia se jako apostolove
a oddani nasledovnici, ale presto byla vybrana podle
osobni charismaticke kvalifikace. Vecne ukony, acko
Ii jsou formaine dobrovoIne, nejsou ustanovene, ne
jsou trvaIe; presto je v mite potrebne ke kryti potteb
berou charismaticky ovladani lide jako moraIni po
vinnost a kazdy je podle moznosti, je-li tteba, odvadf.
143
eim Cistsi formu ra charismaticka struktura, Ur
mene dostavajf apostolove a druzinfci sve materiaini
zaopatfeni a sve spoIeeenske posty formou prebend,
duchodu, honoraru nebo mezd, formou titulu ci hod
nostnich sarzl. Pokud nejsou zaopatreni jinak, k ma
terialnfmu zaopatfeni se s nimi mistr deli bez smlou
vy 0 uzitek ze statku, ktere ziskava darem nebo ko
fisti nebo bere z vlastnfho fondu. Eventualne tedy
majf pravo jist s nim u jednoho stolu, pnjimaji od
neho vybavu, dostavaji od neho cestne dary. K ideaI
nfmu povzneseni maji zase podfl ze socialni, politicke,
nabozenske vaznosti a ucty, ktere se dostava mistro
vi. Kazda odchylka od takovychto pomeru jiz kali Cis
totu charismaticke struktury a uhyba ji na koleje ji
nych strukturnfch forem.
Charismaje tedy vedle pospolite domacnosti druhy
a odlisny historicky vyznamny reprezentant komu
nismu. Komunismem tu rozumime spotrebu "bez uc
tovani"; neminime racionaini organizaci vyroby na
spolecny ucet (socialismus). Pokud z hi storie zname
takovy spottebnf komunismus, postavil si vzdy svuj
stan bud na pude tradicionalnf, to znamena patriar
chaInf (komunismus domacnosti) - jenom v te forme
byl a dosud je beznym kazdodennim zjevem -, anebo
spocinul na nevsednf pude charismatickeho hnuti.
Zde pak je,jestlize se pIne uskutecni, budto 1. komu
nismem ze skladu a z konsti, nebo 2. klasternfm ko
munismem z lasky, s ruznymi odrudami i se svou de
formaci v "charitu" a v "almuznu".
Komunismus ze skladu a z kotisti najdeme (v ruz
ne cistote) v charismatickych valecnickych organiza
cich vsech dob, od lupicskych statu na ligurskych
ostrovech pres organizaci islamu za chalify Omara az
po bojove rytitstvo kresfanstvi i japonskeho buddhis
mu. Komunismus z Iasky se uplatnoval v nejake for
me v pfedvoji vsech nabozenstvi. Trva dosud mezi
bozimi sluzebniky z profese, mezi mnichy, objevuje se
144
v cetnych nabozensky vypjatych pietistickych sek
tach (labadie) i jinych. Puvodni clenove obvykle usu
zuji, ze protni hrdinne zanfceni Ci prvotni svatost je
mozne udrZet jen tak, ze se zachova komunisticka
zakladna a ze nikdo nebude usilovat 0 individualni
vlastnidvi.
Maji pravdu. Charisma neni moc kazdodenni,
vsedni, a proto to nemiZe bY moc hospodarska. Jak
mile nabudou prevahy zajmy ekonomickeho vsedniho
dne, jeho existence je ohrozena. Ptijde "prebenda"
vymeteny deputat misto stareho komunistickeho za
sobovani ze spolecne komor -, a prvni krok je uci
nen. Takovy obrat je velice ptiznacny. Zastupci pu
vodnlho charismatu hledi takovou zmenu vsemi pro
sttedky zamezit. Vsechny specificky valecnicke staty,
typicky Sparta, si udrZovaly zbytky puvodniho komu
nismu a hledely uchranit hrdiny pred "pokusenim"
pace 0 majetek, 0 racionaJni vydelek, 0 rodinu. Tak jako
nabozenske rytitske rady. Posleze se volne zakladani
rodiny a svobodny vydelek ptipustf, a t vzdycky zna
mena konec genuinniho charismatu.
Jedine spolecne nebezpecf polniho tabora nebo
bratrska laska apostolu odvracenych od sveta udrZuji
komunismus, a jen on naopak zase garantuje cistotu
charismatu proti starostem vsednfho dne.
Zevsedneni charsmatu
(. u. G., str. 661-662)
Od boutlive vasniveho zivota k pomale smrti zaduse
nim pod navalem materialnfch starosti - takovym
pochodem se menf kaMe charisma, kazdou svou ho
dinu, hodinu za hodinou stale vic.
Charismaticke panstvi popsaneho "cisteho" typu je
ditetem extremnich situaci. Extremnfch politicky,
ekonomicky, duchovne, nabozensky. Rodi se z mi-
145
moradmho vzruseni, jez spojilo lidskou skupinu.
Z uchvaceni predstavou hrdiny, at uz jakehokoli
druhu.
Co to vsak znamena? Znamena to, ze vira nositele
samotneho i jeho apostolu v jeho prorocke Ci jakekoli
jine charisma a venci oddanost tech, k nimz se citi
bYt seslan, oddanost jemu a jeho poslani, pusobi v ne
ztencene mohutnosti, jednore a sile jen ve stavu
zrodu.
Hnuti pod charismatickYm vedenim vytrhlo skupi
nu lidi z kazdodenni vsednosti. Jakmile se vrati do
vsednich koleji, Cista vlada charismatu se piinejmen
sim porusL Transponuje se a vtlaci se do "instituce",
az se primo zmechanizuje, nebo nepozorovane ustou
pi jinYm strukturim principum, rozmanire se s nimi
smis! a zknzl. Kdyz se pak s nimi neoddelitelne spoji
a casto k nerozeznani splyne, pak z neho zbude pouze
jakasi komponenta, kterou muzeme vypreparovat
pouze teoretickou analyzou historickeho utvaru.
"
C
iste" charismaticke panstvi je tedy labilni ve zce
la specifickem smyslu. A vsechny jeho alterace maji
koneckoncu jeden jediy zdroj. Sam pan si obvykle
preje, jeho apostolove si vzdycky pieji a hlavne ti cha
rismaticky vedeni stoupenci vZdycky touzi, aby cha
risma pana a charismaticke obstastiovani podda
nych nezustalo jen narazovou, prechodnou milosti
mimodnych chvil a osob, ale aby se stalo trvalym
majetkem pro vsechny dny. Tim se vsak neuprosne
meni vnitrni charakter struktury. Z charismaticke
druziny valecneho hrdiny je potom stat. Z charisma
ticke obce proroka, umelce, filozofa, etickeho ci vedec
keho novatora je pak cfrkev, sekta, akademie, skola.
Z charismaticky vedeneho hnuti za nejakou kulturi
ideu je pak strana anebo jen edice novin Ci casopisu.
Vzdycky je pak existencni forma charismatu vydana
vsednimu dni a mocnostem, jez mu vladnou, piede
vsim ekonomickym zajmum.
146
I
I
I
I
Vzdycky to znamena prelom. Pri nem se z charis
matickych druziniku a apostolu stanou nejprve (tak
jako v "trustech" franskeho kale) panovi spolustolov
nici vyznamenani zvlastnimi pravy, a potom lenici,
knezi, statni fnkcionafi, stranict! tajemnici, dustoj
nici, sekretari, redaktori a nakladatele, kteti chteji
bjt z charismatickeho hnut! zivi, zrizenci, uCitele ne
bo jin! ptislusnici z profese, drziteIe prebend, patri
monialnich uradu a podobni. Z lidi charismatem
ovladanych se pak stanou reguIere zdaneni "podda
ni", desatkem povinnovani pfislusnici cirke, sekty,
strany nebo spolku, disciplinovani vojaci prinuceni
a nakomandovani k sluzbe podle radu a pfedpisu,
obcane podlehajici zakonu.
Z charismatickeho evangelia - byt' apostol varoval,
ab nam "neunikal" jeho duch - stava se dogma, re
spektive uceni, teorie Ci reglement, zakonik, zkame
nela tradice.
Je ostatne bezny jev, ze dve moci, zcela si cizi a ne
pfatelske svymi vychodisky - charisma a tradice -,
spljvaji. Pochopitelne. Ai jedna z techto dvou mod
piece nestavi na pravidlech planovite a ucelne vy
tvorenych a na jejich znalosti. Obe stavi na vire ve
specifickou svatost konkretnich osob, ve svatost abso
lutni nebo relativni, ale pro ovladane kazdopadne
platnou, platnou pro deti, klienty, apostoly, druziniky
ci leniky. Obe se zakladaji na oddanosti pietnim vzta
hum a pietnim povinnostem vuCi temto osobam. A na
oboji vlade vzdy Ipi jakesi nabozenske posvecenl.
I vnejsimi form ami se obe struktury panstvi podoba
jf, casto jsou v nich temer identicke. Podle zevnejsku
nepoznas, zdali ma stolni spolecnost nejakeho vevody
nebo neC! valecna druzina "patrimonialni" Ci "charis
maticky" charakter. To zalezl na duchu, jakymje spo
lecenstvi prodchnuto. Zalezi na tom, proc uznava pa
novo postaveni: zdali z respektovani autority posve
cene tradici, anebo z osobni viry v hrdinu. A od jedno-
147
ho k druhemu je plynuly ptechod. Jakmile charisma
ticka vlada rezignuje na akutne emocionalni viru,
ktera je vymanovala z pout kazdodenni tradice, jak
mile se ztekne bytostne osobniho zakladu, pak svazat
se s tradici neni sice jedinou moznosti, ale aspon v do
bach nerozvinute racionalizace techniky zivota to by-
10 tim nejsnazsim a ponejvice nevyhnutelnym tese
nim.
Zda se, ze podstata charismatu se tim definitivne
obetuje a ztraci. Opravdu je tomu tak, pokud jde o vy
razne revolucni charakter charismatu. N aptiste se ho
totiz zmocnily jine zajmy. Totiz zajmy tech, kteri se
dostali k hospodarske Ci spolecenske moei, aby se je
jich majetek legitimoval tim, ze se bude odvozovat od
charismaticke ei svate autority. Tento zakladni rys
je typicky a dopada to vzdycky stejne. Misto aby cha
risma podle puvodniho smyslu pusobilo revolucne
proti vsem tradicim a vsem "legitimne" stvrzenym
pravum, jako pusobilo ve stavu zrodu, ma ted'slouzit
naopak k ospravedliovani "ziskanych prav".
A v teto fnkci, odcizeno sve vnitrni podstate, sta
va se soucasti vsedniho dne.
Potteba, ktere se tak vyhovuje, je totiz zcela uni
verzalni. Z prosteho duvodu.
Problem vybru vUu a nastupcu
(. u. G., str. 662-663)
Kdyz jsme analyzovali vsedni druhy moei, tedy byro
kratickou, patrimonialni a feudalni vhidu, istovali
jsme,jakfunguji. Neodpovedeli jsme na otazku, podle
jakych znaku se vybfraji ti, kdo tvoti nejvysSl hierar
chii, podle ceho se vybiraji byrokraticti ci patriarchal
ni moci panL
Hlavou byrokratickeho mechanismu by zaiste
moh bYt vysoky urednik, ktery postupoval v ured-
148
nlch hodnostech podle jistych obecnych norem. Ale
neni nahodou, ze to tak nebyva, ze pro jeho vyber
neplatf tytez normy, jake plati pro uredniky jemu
podrizene. Prave v cister typu byrokracie se vyzadu
je k hierarchii ustanovenych uredniku jeste vyssi in
stance, ktera svou pozici v Mdnem smyslu nezaklada
na ,,1stanoveni".
Osoba hlavy rodiny (pana domu) se v male rodine,
tvorene jen rodiCi a detmi, nabizi sara sebou. Ve vel
korodine se obvykle urcuje podle jednoznacnych tra
dicnich pravidel. Ne uz tak osoba monarchy patriar
chalniho statu nebo feudalniho hodnostare.
U charismaticke vIady si uvedomujeme jedno: ma
li se pfeformovat v tralou instituci, pak prvni nej
vaznejsi problem, pred kterym stoji, je problem pro
rokova, hrdinova, mistrova, sefova nastupce. Prave
tento problem nutf prejit na drahu stanov a tradice.
Protoze tu jde 0 charisma, nemuze byt zprvu ani
feci 0 svobodne "volbe" nastupce. Jedna se vzdycky
zas jen 0 "uznanf", ze pretendent nastupnictvi ma
charisma.
Nejduslednejsi je trat na tom, aby pretendent
nadptirozenym zjevenim dokazal, ze je panuv
nastupce ci pozemsky zastupce ci prorok osobne po
sveceny. Vymluvnymi pfklady jsou vteleni Buddho
va a mahdiste.
Avsak takova nova inkarnace pokazde neptichazi
a nekdy se ani z dogmatkkych duvodu nesmi oceka
vat. To plat! 0 Kristovi a puvodne i 0 Buddhovi.
Puvodnf (iznO buddhismus z toho vyvodil vskutku
radikalni zaver: po smrti Buddhove tu zustavaji jeho
ucednici jen jako zebravi mnisi, nemaji takfka zad
nou organizaci ani spolecenske vazby, jenom se cel
ker arorfne prilezitostne sejdou. Tar, kde se oprav
du tidili podle starych textu pali, snad v Indii a na
Cejlonu, nereli Mdneho patriarchu a jednotlivy
rnich tar nepatfil k radneru urcitemu klasteru.
149
"Dieceze" jsou tu jen zemepisnou pomuckou pro snad
nejSf oznaceni uzemi, kde se mnisi sejdou k tidkym
spolecnym ceremoniim. "Kult" se tu nevede zadny.
"Urednictvo" klastera se omezuje na skladnfky satu
a na podobne "fnkcionare". Jednotlivci i celek zusta
vaji nemajetni, zaopatreni dostavaji,jak jen to je den
ze dne mozne, od mecenasu (dary a zebrotou). 0 tom,
kdo ma pri shromazdeni prednost posadit se nebo
promluvit, rozhoduje jedine staff (ak dlouho je mni
chem) a pomer ucitele k novicovi, ktery mu slouzi ja
ko famulus. Vystoupit z tad mnisstva lze kdykoli, pri
jeti mezi mnichy je vazano na zcela jednoduche pod
minky (ucebni doba, dobrozdani a propousteci list od
ucitele, ceremonial upine minimaInO. Dogmatika ve
skutecnosti neexistuje, skoly a kazateIe z povolani
take ne. Po dvou Iegendarnich koncilech z prvnfch
stoletf uz dalSi nenasledovaly.
Takovyto amorfni charakter mnisstva jiste nemalo
prispel k tomu, ze buddhismus z Indie vymizeL Tako
va muze bYt nejspis jedine spolecnost ryze mnisska,
v nfz si kazdy jedinec svou individualni spasu zarizu
je jen sam pro sebe.
Kdyby se ve spolecnosti jakehokoli jineho druhu
trvalo na pozadavku noveho zjeveni nebo kdyby se na
nove zjevenf melD pasivne cekat, ohrozovalo by to pti
rozene dalSf trvanf charismaticke obce; ta se prece
bez ptitomneho a ziveho pana neobejde.
Designace nastupce
(. u. G., str. 663-664)
Aby se vyhovelo touze mit nejakeho nositele charis
matu porad mezi sebou, ciniva se nemaly ustupek
smerem k profanaci veci.
Stale "prevtelovani", stale nove "inkarnace" vedou
k tomu, ze charisma se jaksi "zvecni". Pak se jeho
150
nositel must vyhledavat podle nejakych znamek, tedy
podle vecnych pravidel. Tak se vyhledava novy dalaj
lama -v prineipu stejne jako v Egpte byk Apis. Ane
bo musi byt k dispoziei jiny, rovnez podle pravidel
stanoveny postup, jak ho urCit.
N asnade je ptedne vira, ze nositel charismatu je
sam nejvlc povolln, aby oznacil sveho nastupce. Ane
bo,jestlize sam vystupuje jako inkarnace neopakova
telna viz Kristus -, aby oznaCil sveho zastupce na
zemi.
Nasledniei a zastupci jsou pak kreaci pana. To je
velice adekvatnf zpusob, jak zajistit kontinuitu vlldy
v jakekoli organizaci puvodne charismaticke, proroc
ke i vruecnicke.
Ale znamena to ovsem ustup od volneho panovani
z osobnf moei smerem k "legitimite" odvozene z auto
rity "pramene".
Krome znamych ptfkladu z dejin nabozenstvf mu
zeme uvest, jak se nastolovali tfmsti hodnostari. Ve
litel s "imperiem" (velitelskou vojenskou moei) jme
noval sveho nastupce ve veleni a shromazdene vojsko
ho provolalo. Tento ceremonial mel charismaticke ry
sy i tehdy, kdyz se fnkce, aby se jeji moc omezila,
vazala jen na urCitou Ihutu a na predchozi souhlas
(volbu) v obcanskem vojsku, projeveny stanovenou
formou. A jmenovanf diktatora v poli a v tisni -,
ktere si zadalo cloveka nevsednfho, pretrvavalo dlou
ho jako charismaticky pozustatek stareho "cisteho"
typu kreace. A princeps, ktery coby vftezny hrdina
vzchazel z aklamace vojaku jako "imperator", ktere
mu nalezi "lex de imperio" - coz sice nebyl nastoleny
panovnik, ale clovek uznany za pretendenta na pravo
vladnout -, se v klasicke ere prineipatu nekdy nedo
staval k moei "legitimni" posloupnosti trunu, ale vZdy
tak, ze ho predchudce designoval za kolegu a nastup
ceo Obvykle se t, pravda, halilo do formy adopce.
Z tohoto uzu pti obsazovanf stolce imperatora pro-
151
nikla pak do ptedavani timske moei rodinne zasada,
ze pater familias muze zcela libovolne jmenovat sve
ho dedice a ten mel po jeho smrti postoupit na jeho
misto a pfevzit "familiam pecuniamque".
Pi naslednidvi formou adopce sice pusobila tez
idea dedicnosti charismatu, ta vsak za prnich tim
skych vojenskych cisaru nebyla skutecne UZllana za
princip. Principat si piece jen stale zachovaval cha
rakter Utadu. Princeps zustaval ufednikem s ldnou,
pravidly upravenou kompetenci, dokud si vojenske
cisatstvl uchovavalo fimsky styl. Bylo to dilo Augs
tovo, sv zamerem protikladne k myslence helen is
ticke monarchie, jakou se mozna obiral Caesar. Sou
casnici to povazovali za zachovanf a obnovu tmske
tradice a svobody.
Charismaticka aklamace
(. u. G., str. 664-666)
Ale co kdyz si nositel charismatu nastupce neurcil
a nav:c se ani nenaskYtaly jasne vnejsl znaky, ktere
by naznacovaly stopu inkarnace? Potom se ovIadanf
nejsp:s chopi viry, ze novaho povolaneho nejlepe po
znaji panovi spolecnici (klerici), jeho apostolove, jeho
druzina. A ter neb,va zatezko, kdyz uz fakticky maji
v rukou mocenske prostredky, ptisvojit si tuto roli
jako "pravo".
Ponevadz vsak charisma ucinkujejen potud, pokud
nachaz: viru v ovladanych, je ovsem nezbytne, aby
i oni desigovaneho uznali. Puvodne bylo jejich uzna
ni vlastne rozhodujici. Ale jeste i tehdy, kdy uz se
napevno ustavil sbor kurfftu jako gremium k pfipra
ve volby, vyvstala vzdy dulezita otazka: kdo z kur
fiftu pfednese navrh shromazdenemu vojsku?
Ten totiz pak bezpochyby zjedna aklamaei svemu
kandidatovi, i proti vili ostatnich kurfiftu!
152
Nejpfednejsi a nejmocnejsi druzinfci urcuji, ovla
dani pak aklamuji. Tak zajiste obvykle probiha krea
ce noveho pana.
I ve "vsednim" state, patriarchalnfm a feudalnim,
miva panovnikova druzina toto designacnf pravo. Vy
rostlo z charismatickych kofenu. Nejvyznamnejsi
patrimoniaIni velmozi a lenici maji "pfedvolebni"
pravo. V tom volby nemeckeho krale napodobovaly
volbu biskupu v cirkvi. "Volba" krale, stejne jako vol
ba papeze, biskupa, kazatele, probehla pokazde tak
to: (1.) Druzina (apostolove, kurfitti, kardinalove, die
ceznf kanovnfci, kapitula, rada starsich) nekoho no
minovala. (2.) Lid pak provedl aklamaci.
Nebyly to tedy zadne volby. Nic takoveho jako
dnesni volby prezidenta nebo poslancu. Alespon v pu
vodim smyslu to bylo neco naprosto jineho. Bylo to
pfiznanf ci uznani kvalifikace, ktera nevznikala tepr-
ve volbou, ale ktera tu jiz byla. Uznanf charismatu,
na ktere mel vyvoleny jakozto jeho nositel narok.
Proto v takovYch volbach puvodne neplatil princip
vetsiny. Vzdyt i mala mensina mohla charisma dobfe
poznat, vzdyt i velika vetsina se mohla mylit! Jen
jeden byl pfece ten pravy! Kdo proti nemu hlasoval,
dopoustel se bludu. Vsechny normy stanovene pro
volbu papeze dopomahajf k jednomyslnosti. Volit
krale nadvakrat je lplne totez jako rozkol, jako cir
kevnf schizma: neumEHi spravne poznat povolaneho.
Takove zmateni muze vymytit jenom bozi soud, osob
ni souboj fyzickymi anebo magckYmi zbranemi. Tak
je to institucionalne zavedeno mezi napadnfky trunu
(nejcasteji mezi bratry) v cernosskych kmenech
i jinde.
A i kdyz uz se prosadil majoritni princip, pofad
bjvalo mravni "povinnosti" mensiny podvolit se pra
vu prokazanemu vysledkem hlasovani a dodatecne se
pfipojit k vetsine.
Pravda, kdyz uz se nastupci urcuji takto, kdyz platf
153
majoritni princip, zaCina se charismaticka struktura
vlady blizit skutecnemu volebnimu systemu.
Ovsem ne kazda mod emf forma, ne kazda demo
kraticka kreace panaje prosta charismatu. Demokra
ticky system vlady plebiscitni - ofcialni teorie fran
couzskeho cezarismu - urcite ve sve ideji obsahuje
charismaticke rysy a jeho reprezentanti ve svYch ar
gumentech kladou velkou vahu prave na tuto stran
ku. Plebiscit neni volba. Je t prvnf nebo (pn plebis
citu r. 1870) obnovene uznani prezidenta za osobne
kvalifovaneho charismatickeho pana. VZdyi i Peri
klova demokracie,jez byla vlastne vladou demagoga,
charismaticky uctivaneho dfky vynikajicfmu duchu
a reCi, dostala ptfznacnou charismatickou pfisadu
tim, ze byl volen lid em zajednoho ze strategn (kdezto
ostatni strategove se losovali -je-li spravmi hypoteza
E. Meyera).
Vsude, kde spolecenstvi puvodne charismaticke pn
vyhlasovani vladce sahne k volebni kurii, postup vol
by je posleze napevno urcen normami. Zapre proto,
ze kdyz odumiraji prvotni koreny charismatu, naby
va zase vrchu vsednf moe tradice a vira v jeji posvat
nost. Dbat na ni je potomjedina zaruka spravne vol
by. Vedle prednostniho volebniho prava kleriku, dvo
ranu a velkych vazalu, podlozeneho jeste charisma
tickymi principy, ustupuje aklamace ovIadanych sta
le vice do pozadi. Nakonec vznika exkluzivnf oligar
chicky volebni spor. Tak se to ustalilo v katolicke
cirkvi i ve Svate nsi rimske. A tak to dopadne vsude,
kde ma jista skupina, zbehla v machinacfch, pravo
navrhu nebo predvolby. Mimo jine ve vetsine mest
skych spraY vsech dob. Z volby se stalo fakticke ko
openi pravo vladnouclch rodin, ktere si jednak sveho
pana snizily z jeho dominantniho postaveni do posta
veni "primus inter pares", prnf mezi rovnymi, a jed
nak vytadily obec z vlivu najeho instalaci. Dnes vidi
me neco podobneho na trendu vYvoje senatorskych
154
voleb v Hamburku. Co do formy je to daleko nejeastejSi
"legalni" cesta k oligarchii.
Prechod k demokratickym volbam
(. u. G., str. 666-667)
Aklamace ovladanych se vsak take muze vyvinout
v regulerni "volebni tad" s upravenym, normovanym
"volebnim pravem", pffmym nebo nepfmym, s man
daty podle okresu nebo podle pomereho zastoupeni
s volicskymi tffdami a volebnimi obvody atd. Cesta
k tomu je daleka. Pokud jde 0 volbu pana formalne
nejvyssiho, je zatim dovedena do konce jen ve Spoje
nych statech - a tam se beztak nejpodstatnejsi cast
ceIeho podniku odbude pti kampani kolem nominace
v kazde z obou strano Vsude jindy mare nanejvys
volby "reprezentantu" do parlamentu, a ten pak roz
hoduje 0 obsazeni mista ministerskeho predsedy a je
ho kolegu.
K v;voji od charismaticke aklamace pana k jeho
prime volbe obci poddanych doslo na ruznych kultur
nich stupnich - tak, jak se cely proces zaeal pojimat
racionalne, jak se oprostoval od emocionalni viry.
K reprezentativnimu volebnimu systemu se ve
volbe predstavitelu mod dospelo jen v novoveku na
Zapade. Ve staroveku napr. boj6taarchove tak jako
puvodne i delegati anglickych "commons" byli re
prezentanty sve obce, ale ne voUeu. A kdyz meli byt
Utednici opravdu jen mandatari a zastupci demu (li
du) a ten byl k volbam rozdEHen do okrsku, tak jako
v atticke demokracii, platil spis princip stridani
vsech obeanu po turusech a nikoli myslenka "repre
zentace", tedy zastupcu lidu.
Jestlize by se nekompromisne realizoval zastupi
telsky system, je ovsem zvoleny funkcionar poveren
cer, a tedy sluzebnikem svych volieu, tak jako
155
v prime demokracii, a ne jejich zvolenYm "panem". Cela
struktura tim zcela opustila charismaticky zalad.
J enomze v pomerech velkych spravnich teles nelze
princip "prime" demokracie takto dusledne realizo
vat. Uskutecni se v nich vzdy jen fragmentalne.
I z techickeho hlediska se "imperativni" mandat
reprezentace da uskutecnit jen nedokonale, protoze
se situace stale meni a stale vznikajf nepredvidane
problemy. K pokusu "odvolat" reprezentanta v6tem
neduvery dochazi zatim zcela ojedinEHe. A jestlize se
proveruji vybory snemovny lidovym "referendem",
prospeje to ponejvic jen iracionalnim siIam setrvac
nosti; vzdyt bjva technicky vylouceno, aby se intere
senti smluvili a dohodli na kompromisu.
C
astemu
opakovani voleb se nepfeje i proto, ze je to drahe.
Vsechny pokusy tesneji poutat zastupce lidu s vili
volice pfinaseji nakonec jediny efekt: posiluje se bez
tak uz vZrUstajicf moc stranicke organizace nad re
prezentantem. Jen ta totiz dovede hybat "lidem".
Objektivni zajem, aby parlamentni aparat byl pruz
ny, i zajmy reprezentantu lidu i stranickych funkcio
nat to vse se spojuje v jedine snaze: aby "Udovy"
zastupce nefiguroval jako sluzebnik, ale jako zvoleny
"pan" svych volicu. Skoro ve vsech ustavach je to vy
jadreno asi takto: reprezentant - stejne jako monar
cha - za sve hlasovani neodpovida, "zastupuje zajem
vseho lidu". Faktickou moc mMe mit ruzne velkou.
Ve Francii je kazdy poslanec skutecnym sefem a pat
ronem vsech uradu,je to pravy "pan" sveho volebniho
obvodu; proto je tam odpor proti pomeremu zastou
peni a strany tam nemai centralni organizaci. Ve
Spojenych statech dominuje senat a podobne posta
vent tam maji senatofi. V Anglii, a jeste vice v Ne
mecku, jsou pomery opacne, poslanec neni ani tak
panem,jako spis komisionarem ekonomickych zajmu
obcanu usedlych v jeho volebnfm okrese a patronaci
vklada do rukou vlivnych sef strano
156
Neminime se zde zabjvat otazkami, z jakych pri
Cin, danych historicky vzniklym typem mocenske
struktur, a z jakych duvodu technickch se moc vo
lebnim mechanismem rozdili tak nebo onak. 810 nam
jen 0 princip.
"Volba" muze byt i pouhou formalitou bez realneho
vyznamu. V komiciich v ranem timskem c1sarstvi,
v mnohych heIenistickych i stredovekych mestech,
jakmile se dostali k moci bud oligarchicka klika nebo
tyran, sami ve skutecnosti zavazne designovali kan
didata, ktery musi byt do uradu zvolen.
(. u. G., str. 667-668)
I normalni volby bjvaji zpravidla jen rozhodovanim
mezi nekolika kandidaty, kteri jsou volicum predloze
ni jako jedini, kdo ptichazejf v uvahu. Rozhoduje se
na bojisti volebni agitace, pusobi osobni vlivy a apely
na materialni Ci idealnf zajmy, volebni rad tomu do
jiste miry vtiskne formu "pokojneho" zapasu. Desig
nace vyhradnich kandidatu ra sva sidla ve stranach.
Samozrejme boj 0 hlasy, a tim 0 utady, neorganizuji
smlouvanim mezi sebou obcane opravneni volit. Or
ganizuji jej Mfove stran a jejich osobni staby. Volebni
agitace dnes ve Spojenych statech kazde ctyri roky
stoji tolik jako kolonialni valka. A v Nemecku je take
stale nakladnejsi pro tu stranu, ktera si neposluhuje
lacinymi pracovnimi silami kaplanu, feudalu, uted
ntch notablu nebo odborarskych a dalsich tajemniku,
placenych odjinud.
Krome moci penez kona ptitom sve dflo "charisma
reCi". Tato sila nepusobf snad jen na vyssim stupni
kultury. Z valnych hromad indianskych nacelniku
a africkych pohlavaru je znama tez. V recke demokra
cii zaznamenala prni veliky kalitativni rozmach
a melo to nesmfry uCinek na rozvoj reCi a myslenL
Kvantitou ovsem dnesni demokraticke volebni bitvy
157
se svymi ,,stump speeches"
(
recnenim z tribuny) pre
bijejf vsechno, co tu kdy bylo.
e
im masovejsiho ucin
ku se chce dosahnout a eim vic se utuzuje byrokratic
ka organizace stran, tim mene zalezi na obsahu reci.
Pokud zrovna nejde 0 jednoduchou ttidni situaci
a 0 takove hospodarske problemy, 0 nichz lze proste
a pfehiedne pojednat, pusobi se reci jen na emoce
a ma to uplne stejny vYznam jako stranice pruvody
a slavnostni parady. Ma to mase predstavit sflu stra
ny a jistotu jejiho vftezstvi, hlavne vsak charismatic
kou kvalitu vudce.
Kazde emocionalni pusobeni na masu ma ponekud
charismaticke rysy. Proto, kdyz narusta a vrcholi by
rokratizace stran a volebnich operaci, musi vzpla
nout a byt vyzit charismaticky kult hrdinu. Charis
maticky heroismus se pak dostava do konfiktu
s vsednf moei "podniku", jak se to ukazalo pti kam
pani Theodora Roosevelta.
Charisma a trvale formy vl6dy
(. u. G., str. 669-670)
Jak ukazuji ptiklady, charismaticke pastvi si nik
terak nesmime promitat jen do obrazu primitivnich
stupiu yvoje spolecnosti. A vubec, tfi zakladni typy
vlady si nesmime radit proste po soM do jedne vYo
jove fady. Objevuji se zarovei a v rozmanitych kom
binaeich.
Osudem charismatu, pravda,je, ze casem ustupuje
trvalejSim institucim. Pokud z dostupnych pramenu
vime, kaMa socialni funkce, ktera presahovala ramce
tradicniho uspokojovani potreb domacfho hospodat
stvf, mel a ve svch pocatcich charismatickou struk
turu.
Je rakt, ze normalni kralovstvf je vlastne charis
maticke vojvodstv premenene v trvalou instituci
158
s mocenskm aparatem, kter si podrobuje bezbran
ne obeti nasili.
Zevsedneni charismatu. Charsma kre
(. u. G., str. 671)
Charisma muze zevsednet, i kdyz zustava vazano na
konkretni osobu. Nyni si vsimneme takovychjevu, pri
nichZ se charisma odosobiuje a zveciuje. Z vlucne
ho osobniho nadani z vyssi milosti se stava vlastnost,
ktera je: (1.) budto prenosna, nebo (2.) ziskatelmi
i pro daHlf osoby, nebo (3.) vazana nikoli na osobu, ale
na urad nebo instituci, at je vykonava a predstavuje
kdokoli. Opravnene muzeme jeste i pak mluvit 0 cha
rismatu, protoze se stale zachovava charakter cehosi
neobycejneho, ne kazdemu dostupneho, rozhodne vy
nikajiciho nad kvality lidf charismatem ovladanych,
a cehosi, co dodava zpusobilost zastavat socialni
funkci, 0 niz jde. Ale charisma se tak zarazuje do
vsedniho zivota, pretvafi se prirozene v trvaly utvar,
a tim se hluboce premeiuje jeho podstata i jeho puso
beni.
Nejbeznejsi pnpad zvecnenf charismatu je vira, ze
se charisma dedi kri.
Charisma uradu
(. u. G., str. 674)
Krome tohoto druhu "zvecneni" charismatu, kdy se
s nim zachazi jako s dedicnym majetkem, zname jine
historicky vznamne zpusoby. Predevsim se muze
prenaset nikoli kri, nybrZ umele, magicky, apostol
skou posloupnosti, obradem biskupskeho sveceni.
Neznicitelna charismaticka kvalifikace se ziskava
vysvecenim na kneze, vyznamna je kornovace a po-
159
mazanf na krale; mnohe jine podobne procedury
u prfrodnich i kulturnich narodu se odvozuji z tehoz
principu. Dulezitejsi nez symbol, ktery se vetsinou
stava pouhou formou,je myslenka,jez se s nlm mnohdy
pojf, a to, ze charisma se vaze s tim lTadem, do
ktereho se osoba vkladanim rukou, pomazanim atd.
instaluje. To uz je prechod k tomu, aby se charisma
pfeneslo na samotnou instituci; tim, ze namfsto osob
nf charismaticke viry ve zjeveni a v hrdinu nastupuje
panstvi trvaIeho utvaru a tradice, Ipi pak charisma
na onom samotnem socialnim utvaru.
Charismaticka vychova
(. u. G., str. 677)
Jakmile se charismaticke posveceni stane vlastnosti
veci a ta se da nejakymi, zprvu magickymi, prostfed
ky prenaset, je na nejlepsi ceste, aby se z nadpfiroze
neho daru, ktery se musi vyevit a osvedCit, ale neda
se postoupit ani vzit, stalo cimsi, co se da celkem
vyuCit. Samozrejme nemohlo jit, alespon ne zpocatku,
o racionalni a empirickou vYuku. 0 hrdinstvi a 0 ma
gickych schopnostech se puvodne soudilo, ze se jim
nelze naucit. Mohou se vsa prerodem ceIe osobnosti
v cloveku probudit, jestlize v nem latentne byly. Pre
rod, a tim rozvinuti charismatickych kvalit,jejich vy
zkouseni a osvedceni a nalezeni kalifkovantho, to
je puvodni smysl charismaticke vychovy. Clovek, kte
ry se takto ptipravuje, must se izolovat od obvykIeho
prostredf a od vlivu ptirozenych svazku rodinnych (u
primitivu presidli efeb do pralesa). VZdycky vsak mu
sf vstoupit do zvlastniho vychovneho spolecenstvi,
zmenit cely zpusob zivota, stat se asketou, telesne
i dusevne se cvicit v rUznych formach extaze a sebe
obrody, neustale se zkoumat, jak daleko uz pokroCil
k charismaticke dokonalosti, k tomu podstupovat
160
psychicke ottesy, telesmi muceni i mrzaceni (tonzura,
osttihni vlasu, take asi vzniklo jako soucast takove
to strazne) - a nakonec je stupen po stupni slavnost
ne ptijiman mezi overene nositele charismatu.
(. u. G., str. 678)
Prave spiritualizacf se duchovni vYchova snadno sta
va vychovou rciondlni, na rozdil od vYchovy rytftske.
Ptipravy kneze, privolavace deste, felcara, samana,
dervise, mnicha, svatostneho zpevaka a tanecnika,
pisare a pravoznalce, a take rytlre a bojovnika maji
pri vsi ruznosti forem koneckoncu podobnou povahu.
Plutokratizace charismatu
r u. G., str. 679)
J akmile se ze spolecenstvi vyvine klub nebo cech,
i kdyz to puvodne byla treba valecnicka druzina ci
soubor muzu osvedcenych ve zbrani, vyvstane vzdy
tendence namisto charismatickych kvalit povysit
kvalifkaci ekonomickou. Aby se mlady muz mohl po
drobovat charismaticke vYchove, ktera si Mda spou
stu casu a hospodatsky nic bezprosttedne nevynasl,
predpoklada to, ze jeho pracovni sHy neni zapotrebi
v rodinnem hospodatstvi - a to je za stoupajici inten
zity ekonomicke Cinnosti pripad stale tidsl. Charis
maticka pruprava se stale vice stava monopolem bo
hatych. A tento monopol se take umele stupnuje.
Funkce puvodne magicke nebo vaIecnicke upadaji, do
poptedi stale vYazneji vystupuje jejich ekonomicka
stranka. V Indonesii se mista v politickych klubech
ruzneho stupne v konecnem stadiu proste zakupova
lao V primitivnich pomerech se jednoduse vystroji vy
datna hostina. Prave ve spolecnostech jinak primitiv
nich je typickym jevem, ze charismaticka vladnoucf
161
vrstva se premeruje v ryze byrokratickou, jakmile
pomine prakticky v;znam vojenskeho nebo magicke
ho charismatu. Ne ze by cloveka nutne povznlsel sa
motny majetek, ale povznMii ho tteba zivotni styl,
ktery je majetkem umoznovan. Vest si po rtirsku, to
ve sttedoveku znamenalo hlavne mit take dvere do
kotan pro hosty. Z mnohych primitivnich kmenu si
clovek zjednava pravo nazjvat se nacelniemjen Um,
ze vystrojuje hostiny, a jen tak si take nacelnictvl
udrZuje. Je to jakysi druh "noblesse oblige" (povinne
slechetnosti), jaka za vsech dob snadno pfivedla na
mizinu toho, kdo se takto vydaval z majetku.
162
V. Disciplina
Vyznam discipliny
(. u. G., str. 681-682)
Je osudem charismatu, ze se casem vpravuje do trva
lych utvaru spolecenske cinnosti a tim ustupuje tra
dici nebo racionalnimu uspofadani spoleeosti. Jak
se vytraci, omezuje se i pole individualniho jednani
jedince.
Ze sil, ktere potlacuji volnost jednani, nikdo neodo
la zejmena te moci, ktera zahlazuje, anebo alespoi
racionalne usmeriuje nejen osobnf charisma, ale
i rozdfly ve stavovskem dustojenstvi a jejich ucinky.
Tou mod je racionalni discipUna.
Obsahem to neni nic jineho nez dusledne zraciona
lizovane, metodiek nacvicene preciznf provadeni pfi
jatyeh rozkazu bez sebemens! kritiky a ustavicne vni
tin! zamefeni jen a jen na to. K tomu je tfeba pfipojit
jeste daIs! znak. Pfikazane jednanf je vzdy jednani
uniformni. Jeho speeifcky efekt spocfva v tom, ze je
to spolecne jednani masoveho utvaru. Pfitom ti, kdo
rozkaz pIn!, nemusi byt nutne shromazdeni na jed
nom miste, ani nemusi poslouchat simultanne, ani
jich nemus! byt zvlast velika masa. Hlavni je, ze uni
formnf poslusnost sdilf nejake mnozsti lidi.
Ne ze by disciplina byla zeela nesluCitelna s eharis
matem a se stavovskou vznesenosti. Naopak. Take
stavovske skupiny, ehteji-li ovladnout velke uzemi
nebo kvantitativne mohutny utvar - jako je benatska
radnicni aristokracie nebo Spartane nebo jezuiM
v Paragayi nebo dnesnf dustojnicky sbor v cele se
svymi knizaty -, mohou uplatnit bezpecnou a pohoto
vou pfevahu nad ovladanymi jen za znacne tuhe dis
cipliny ve vlastni sku pine. Ovladane plebejce mohou
naucit "slepe" poslusnosti prave jen vjchovou
k podfizenosti discipline, nicimjinym. Ovsem v tom,
163
jak se dodrzuje stereotyp a jk se dba 0 trvalou pres
tiz a pevny zivotni rezi mjen kvuli discipline, jde vzdy
o neeD vedome a racionalne chteneho. To take zpetne
pusobi na vseehny kulturf obsahy takovym spole
censtvim ovlivnovane; ale tim se zde nebudeme zaby
vat.
I charismaticky hrdina si brava do sluzby "diseipli
nu". Ano, musi ji zavest, jestlize hodla rozsirit svou
vladu do velkych kvantitativnich rozmeru. Tak Napo
leon vytvotil ptisne diseiplinovanou Francii, ktera
tam je cftit jeste dnes.
Diseiplina vubec - i byrokracie, jeji nejracionalnej
sf dfte - je zalezitost naprosto "vecna". A ve sve nepo
krte vecnosti se dava k dispoziei kaMe moei, ktera
na jejf sluzby refektuje a umi si je zjednat. To nikte
rak neodporuje tomu, ze sara svou vnitrnf podstatou
je zcela cizi charismatu i stavovstvi, zvlaste feudalni
mu. Jak k berserkerovi, s jeho manickYmi zachvaty
zbesilosti, tak i k rytiti, s jeho chuti merit se pro osob
ni cest i s osobnfm protivnikem slynoucim stejnou
udatnosti, ra diseiplina tuze daleko. K jednomu pro
jeho iraeionalni chovani, k druhemu pro jeho nevecne
zamefenf. Diseiplina nechce individualni extazi hrdi
ny, nechce pietu, nechce entuziastickou oddanost oso
be vudce, nechce kult "cti" ani snahu predvest vYko
nem sve "umeni". Disciplina chce lidi vycepovat k na
cvicene a zmechanizovane rutine. Pokud vubec ape
luje na eticke motivy, pak tedy apeluje na "povinnost"
a na "svedomitost". (Vyjadreno jazykem Cromwello
vYm: nikoliv "man of honour", ale "man of conscien
ce".) Vsechno ra dopomoci jen k racionalne propocte
nemu optimu psychieke a fzicke uderosti jednotne
vyevicene masy.
Ne ze by v takovem seevicenem utvaru snad nebylo
misto pro entuziasmus a pro bezvYhradnou oddanost.
N aopak. Pri moderfm vedeni valky se na vykonech
oddilu vMycky vyzvedaji "moralni" prvky, casto vic
164
nez cokoli jineho. Operuje se s emocionalnimi pro
stredky vseho druhu - take s nabozenskymi vjzvami
ke kazni, a to zvlast rafnovanymi, s duchovnimi
exerciciemi svareho Ignace. V bitve se hledi pusobit
"oddanosti" a jeste vice vjchovou, aby se vojaci "vcito
vaH" do yule velitele. Pro sociologii je vsak rozhoduji
el, ze: 1. je pfi tom vsecko - a zvlaste tyto iracionalni
a emocionalni prisady - racion:Hne vykalkulovano,
pfinejmensim natolik, nakolik se vykalkuluje vydat
nost uhelneho ci rudneho loziska; ze: 2. "oddanost",
i kdyz ra snad v nekterem konkretnim pnpade vuCi
makemu strhujicimu vudci hodne "osobni" zabarve
ni, presto ra svjm ucelem a obvyklym obsahem cha
rakter "vecn),'. Je to oddanost spolecne "veci", racio
nalne sledovanemu "vftezstvf", a nikoli proste odda
nost osobe.
Jine je, kdyz si zjednava disciplinu moe otrokare
na plantazi nebo v otrockem vojsku raneho Orientu
nebo na anti eke ci sttedoveke galere osazene otroky
nebo trestanci. Tady je to vskutku zmechanizovany
dril;jedinec je zasazen do mechanismu, ze ktereho se
nemuze vyvleknout, s nimz je pfinucen ,jet". Jedince,
zarazeneho do oddilu, vtlacuji do celku taktikajfc si
lou. Na tom velmi zalezi uCinnost kazde dis cipliny ,
zvlasre v disciplinare vedene valce. To jedine je pak
potrebne jako suI tam, kde selzou kvality eticke -
povinnost a svedomitost.
Piwod vilecne discipltny
(. u. G., str. 683-686)
Klasickym polem, na nemz se ve sttetech plnych
zvratu utkavaly disciplfna a osobni charisma,je vjvoj
struktury valecnictvi.
Do jiste miry ji ovsem urcoval proste stay bojove
techniky.
165
Ale vzdycky nerozhoduje druh zbrani: oatep, mec,
luk. Ty vsechny se daji stejne dobre pouzit k discipli
novane bite jako k osobnim soubojum. Zato urcite,
pokud Zllame dejiny Predni Asie a Zapadu, sehral
rozhodnou ulohu import kone a jiste take jakousi, by
tezko urcitelnou mirou, sehralo roli pocinajici uzivani
zeleza, ktere pak epochalne zasahlo do vyroby nastro
ju. S konem prisel valecny vuz. Na nem vizdeji hrdi
nove do boje, z neho se poptipade individmilne biji.
Takovy byl zpusob valceni orientalnich, indickych
i starocinskych kralu, takovY zpusob zavladl v cele
zapadnf Evrope az po Kelty a az do Irska, kde kvetl
az do velmi pozdnf doby. Jizda na koni je pozdejs!ho
data nez valecny vuz, ale zustava trvalejsf. Z ni vzeali
"rytiti" persti i thessalsti, athensti, timsti, keltStf,
germanstf. Pesaci, z nichz mohla vzejit jakasi disci
plina, ustupujf nadlouho do pozadi.
Jednfm z momentu, ktere potom obracely vYvoj za
se jinym smerem, bylo nahrazeni vrhacich bronzo
vych zbrani zeleznymi zbranemi pro boj zblizka.
Obrat nezpusobilo samotne zelezo take hazeci a jez
decke zbrane pak byly ptece zelezne. Podobne sttelny
prach ve sttedoveku nezpusobil sam 0 sobe pfevrat ve
valecnictvi. Zato zpusobila obrat disciplfna helen
skych a timskych hoplitu. Jiz Homer nam na jednom
casto citovanem mfste dosvedcuje pocatky discipliny,
kdyz hovori 0 zakazu bojovat mimo sik. V Rime zase
symbolizuje tuto velkou zmenu legenda, v niz se vy
pravf, jak byl syn konzula popraven za to, ze po sta
rem zpusobu zabil v individualnim souboji nepratel
skeho vojevudce. N ejdfiv secvicene vojsko spartskych
profesionalnich valecniku, pak secviceny svat lochos
Boj6tanu, pak secvicena sarissova falanga Makedon
cu a pak secvicena pohybliva taktika timskych mani
pulu ziskaly ptevahu nad perskymi jezdci, nad tecky
mi a italskYmi obcanskYmi milicemi, nad lidovymi
vojsky barbaru. V rane dobe reckeho hoplitstvi byly
166
nabehy k tomu, aby se vyloucily zbrane uzivane na
dalku, protoze jsou nerytitske, hodi se k neurozene
mu lidu (podobne chteli ve sttedoveku zakazat kusi).
Zde vidime, ze druh zbrani je nasledkem a nikoli pti
Cinou disci pliny. Znamenitost pesf taktiky nablizko
vedla ve staroveku vsude k upadku jfzdy. V Rime
vedla k tomu, ze ,jezdecky census" (tj. zatazenf podle
odhadu majetku do manipulu ,jezdcu") fakticky zna
menal totez jako zprosteni vojenske sluzby.
Koncem sttedoveku jako prvni zlomily valecnicky
monopol rytitu valne houfy Svjcar a podobne para
lelni a pak nasledne jevy. Ackoli i u Svcaru, kdyz se
jejich houf sevtel, vyrazeli z neho k hrdinskym zapa
sum hellebardieri a s nimi po boku jejich pacholci
s kopimi. Nedosahlo se tedy zprvu niceho jineho nez
zas jen rozptyleneho boje po rytftskem zpusobu. Ry
titstvo stale hralo rozhodujicf ulohu, jeste i v bitvach
16. a 17. stoleti, ovsem ve forme stale disciplinoa
nejsl. Ofenzfva a skutecna porazka neprltele by bez
kavalerie nebyla mozna. To je ztejme jeste i na pru
behu anglicke obcanske valky.
Disciplfna, a ne sttelny prach, vedla prvni k pte
vratu. Jednou z prvnich novodobe disciplinovanych
armad, v nichz se odstranila ruzna stavovska privile
gia (napt. vjhrada, ze lancknechti nemuseli konat
"opera servitia", tj. opeviovaci prace) bylo holandske
vojsko Morice Oranzskeho. Take Cromwell vdeci za
sva vitezstvi nad horlivou statecnosti kavaliru du
sledne a racionalni puritanske discipline. Jeho "ze
lezne boky", jeho "men of conscience", ktetf tryskem
vyrazeli v sevtenem siku, klidne na jeden raz sttileli,
potom ptechazeli do sece a po Uspesnem utoku zustali
pohromade v utvaru nebo se spesne znovu tadili
(tohle byla prave ta novota) -byli technicky 1Cinnejsi
nez elan kavaliru. Ti byli zvykIi provest s nadsenou
jezdeckou bravurou utok a po nem se hned beze VBl
kazne rozpt;lit, bud k pleneni nepfitelova tabora ne-
167
bo k bezhlavemu individmnimu pronasledovani jed
notlivcu a k chytanf zajatcu (kvuli vYkupnemu), a tim
promarnovali vsechna vitezstvi zrovna tak, jak to
casto dopadlo ve staroveku i ve stredoveku (typicky
ptiklad: Tagliacozzo).
Stfelny prach a vsechno, co s nim v bojove technice
souvisi, nabYval vznamu teprve na pude discipliny
a v plnem rozsahu teprve ve zmechanizovane valce,
kterou disciplina vytotila.
Ekonomicka baze, na niz je vojsko budovano, ra
na zjednani discipliny vliv, ne-li rozhodujici, tedy jis
te velmi znacny. Ale jeste silneji pusobi vetS! nebo
mens! role disciplfny ve vojenstvi na politicke a so
cialni zfizeni. Neni to ovsem pusobeni jednoznacne.
Disciplfna na bazi valky zrodila kralovstvi Zulu, kra
lovstvi patriarchalni, ale konstitucne omezene moei
vojenskych velitelu (na zpusob spartskych eforu). Ale
byla rodnou matkou i recke polis s jejimi "gymnasii"
(tj. telocvicnami), s jeji strukturou,jez byla pri vrchol
ne virtuozite peBackeho drilu nutne "aristokraticka"
(Sparta) a naopak pfi namornicke discipline "demok
raticka" (Atheny). A take byla matkou velmi odlisne
utvarene "demokracie" svYcarske, ktera za zoldner
skych casu, jak zname, zahrnovala i nadvladu (na
zveme je po recku) nad "perioiky" a "hei16ty". Ale dite
ter disciplfny je take fimska vlada honorace. A ko
neene tez egyptsky, asyrsky i moderi evropsky byro
kraticky stat. Vojenska disciplina, jak vidime z pri
kladu, muze kracet ruku v ruce se zcela ruznymi eko
nomickji pomery. Ma to pak, ovsem, vzdy jiste,
vzdy ptiznacne nasledky pro utvareni statu, hospo
darstvi, eventualne rodiny.
Dokonale disciplinovane vojsko bylo totiz v minu
losti inutne vojsko profesionalni. Vzdycky bYva za
kladnim probIemem, jak valecnikum zajist' ovat zivo
bytf. Prapuvodnf zpusob, jak zaopattovat vYzivu vy
cvicenym, vzdy v boji pohotovYm a disci pliny schop-
168
nym jednotkam, je zmfneny valecnicky komunismus.
Muze mit podobu "muzskeho domu", zatfzeni rozsfte
neho po velke casti sveta, jakychsi "kasaren" ci "kasi
na" bojovniku z povolani. Jindy ra podobu komunis
ticke pospolitosti ligurskych piratU, nebo podobu
spartskych syssitii potadanych jako jakesi pikniky,
nebo takovou podobu, jakou mela organizace chalify
Omara, anebo nabozenske rytitske tady ve sttedove
ku.
Spolecenstvi bojovniku muze bYt - jak jsme jiz dri
ve ukazali - bud spolkem zcela autonomnim, nave
nek uzavtenym, anebo a to nejcasteji - je zacleneno
jako slozka do urciteho uzemne ohraniceneho politic
keho telesa (a saro ho, jak odpovida povaze veci,
rozhodne usmernuje); rekrutuje se tudiz podle tadu
tohoto uzemne politickeho svazku. Tento hid jej zava
zuje ponejvic jen relativne. Vzdyt napr. ani Spartane
u bojovnfku bezpodminecne netrvali na "Cis tote krve".
I u nich spise rozhodovalo, zdali se vojak zucastnoval
ptipravy bojovniku, 0 niz budeme mluvit v jine souvi
slosti.
Pomery ve vojsku majf za takovych podminek do
konaly pendant v pomerech v mnisstvu, jehoz klas
ternf kasara a klasteri komunismus majf ve sIuzbe
vojsku nebeskemu rovnez disciplinu (a take eventuaI
ne disciplinu ve sIuzbe pozemskemu panu). I tam,
kde nejde primo 0 celibatni rytitsky tad, obdobny
mnisskemu radu, vynucuje si instituce vojska ve
svem pInem rozvoji, aby se vojak odpoutal od rodiny
a od vsech individualnfch hospodatskych zajmu; na
konec i uplne rusf rodinne vztahy. Osazenstvo "muz
skeho domu" si kupuje nebo Ioupi dfvky, nebo si vy
nucuje, aby mu byly k dispozici vsechny divky z ovIa
dane spolecnosti. Deti zplozene vIadnoucfm stavem
arilou v Melanesii jsou usmrcovany. Do trvaleho se
xualniho svazku se soukromYm hospodatstvim muze
mui vstoupit teprve po skonceni "sluzebni doby", po
169
odchodu z muzskeho domu, tedy az v pokroCiIem
veku. "Vekove ttidy" , dulezite v mnohych etnikach
i pro regulaei sexualnich vztahu, rovnez udajne zbyt
ky puvodni "endogamni" sexuaIni promiskuity Ci do
konce pravo vsech spolecniku na vsechny divky ne
zasnoubene jeste zadnemu zeniehovi (ktere b;va
casto prohlasovano za "prapuvodni"), stejne tak
i unos, pr "nejstarSi" forma snatku, a zejmena pak
"materske pravo" to vsechno jsou mozna jen po
zustatky onoho vojenskeho ztizeni, ktere bylo pti chro
nickem stavu nepratelstvi velice rozsirene a zbavovalo
bojovik domova i roiny.
U
helnym kamenem druziny charismatickeho voj
vody bylo snad vsude komunisticke spolecenstvi bo
jovniku. Kdyz se "soeializovalo" v chronickou insti
tuei a trvalo pak i v dobach miru, dovedlo vojvodstvi
k padu. Za priznivch okolnosti mohl Qvsem vojvoda
vyrust v neomezeneho pana disciplinovanych bojo
vych oddilu.
Proti takovemuto valecnickemu komuni
s
mu Zl
venemu zenami, soukmenovci neschopnYmi zbrane,
pnpadne nevolm"ky, a opattenemu i budovou - postav
me jeho protip61: vojenske zrizeni zalozene na oiku,
tedy patrimonialni vojsko zrizovane a komandovane
panem a vybavovae z jeho zdroju. Zname je jmeno
vite z Egypta, pOrUznu se vsak vyskytuje i uvnitr od
lisnyeh vojenskych ztlzeni. Torf oporu despoticke
panovnicke moei.
Opacna tendence, emaneipace bojovnickeho kolek
tivu od neomezene moei pan a - jak se projevila ve
Sparte zavedenim eforu - dochaziva jen tak daleko,
jak to zajem disci pliny dovoluje. Proto b;vala kralovska
moe a s ni disciplina oslabena jedine v miru a doma
("domi", jak zni termin timskeho prava, na rozdil od
"militiae"). Jen v mr byla u Spartanu moe krale bliz
ka nule. V poli byl kral v zajmu disciplfny vsemoeny.
Slaba disciplina se zato pojiva s kazdou decentrali-
170
zaci vojenskeho ztizeni, at uZjde 0 decentralizaci pre
bendalni nebo feudalni. Bjva slaba ve velmi rUznem
stupni. Secvicene vojsko Spartanu, ,,kleroi" v jinych
vojenskych systemech teckych, makedonskych
a mnohych orientalnfch, turecka lena na zpusob pre
bend a konecne lena japonskeho a evropskeho stredo
veku - to jsou jednotlive stupne ekonomicke decen
tralizace, s nimiz jde ruku v ruce slabsi a slabsf disci
plina a eim dal vets! vYznam individualniho hrdin
stvf. Lenik, kter se sam vyzbrojuje, zasobuje, bere si
s sebou sve pacholky, ale take sve vazaly (rovnez le
niky, kteri se rovnez vbavujf sami) - to je z hlediska
disciplfny pravY opak patrimonialniho ci byrokratic
keho vojaka, tak jako je jeho opakem z hlediska eko
nomickeho. Jedno je dusledkem druheho.
Zcela nebo zpola soukromokapitalisticke opatrova
nf zoldnerskch armad kondotiery v pozdnim stredo
veku a pocatkem novoveku nebo narodohospodarske
zajistovanf a zasobovani staleho vojska politickou
moei znamena proti tomu stupnovanf disciplfny na
bazi stoupaicf koncentrace valecnych prostredku
v rukou vrchni moei. N ebudeme podrobne licit, jak se
krf potreb armady postupne racionalizovalo, od Mo
rice Oranzskeho k ValdStejnovi, Gustavu Adolfovi,
Cromwellovi, vojskum francouzskym, Fridrichu Veli
kemu a Mari Terezii. Jak se od profesiomlnfho voj
ska doslo k lidu ozbrojenemu revoluc! a jak pak zase
tuto lidovou milici zdisciplinoval Napoleon ve vojsko
(castecne) profesionalni - a jak se konecne zavedla
vseobecna branna povinnost v 19. stoleti. Cely tento
vjvoj prinasf jednoznacne zduraznenf discipliny, rov
nez tak jednoznacne a dusledne pokracuje naznaceny
proces ekonomickY.
Je otevrenou otazkou, zda bude ve veku valek stro
ju stale mit poslednf slovo vseobecna branna povin
nost. Zda se napfiklad, ze rekordnf palebne ucinky
anglicke flotily jsou podmineny dlouholetou konti-
171
nuitou ansamblu profesionaInich vojaki obsluhuji
cich dela. J ak se suska v distojnickych kruzich, vypa
da to spiSe (bude-li take pokracovat zkracovanf pre
zencnf sluzby, ktere ovsem v Evrope uvazlo), ze pro
nektere druhy zbrani bude technicky mnohem lepSi
vojak z povoIani. Uz kdyz Francouzi zavadeli (v roce
1913) tnletou povinnou sluzbu u vsech druhi zbrani
bez rozdilu, ozvalo se pti tom tu a tam ponekud nepfi
padne heslo: "zavest profesionaJni vojsko". 0 techto
riznych moznostech a jejich myslitelnych disledcich
nemizeme zde mluvit. Vylucnyvyznam masove disci
pliny se jimi stejne nezmeni. Zistafme tedy u kon
statovani, ze oddtHeni bojovnika od provoznich pro
stfedki boje a koncentrace techto prostfedki v rukou
pana, az uz se uskutecnuje v oiku nebo formou kapi
talistickou, byrokratickou, je vzdy typickym zakla
dem masove discipliny.
Disciplina v hospodarskem velkozavode
(. u. G., str. 686-687)
Disciplina vojska je lino, z nehoz se rodi disciplina
vibec.
Druhym velkych vychovatelem k discipline je velhy
hospod6fshy zcvod.
Od dilen a staveb faraonu - 0 jejichZ organizaci vi
me malo podrobnosti - ke kartaginskym a fimskym
plantazim, k pozdne stredovekym dolim, k otrockym
plantazim v koloniich a konecne k moderni tovare
nevedou sice pnme historicke prechody, vsemje vsak
spolecne jedno: disciplfna.
.
Otroci'lla antickych plantazich zili bez manzelstvi
a bez majetku, spali po kasaricku. Zvlastni obydlf
asi jako je maji nasi poddustojnici nebo ufednici na
dnesnim zemedelskem velkostatku -meli jen ztizen
ci, zvlaste vilicus. I on tu vsak mel obvykle jen jakesi
172
polovlastnictvl (peculium, puvodni vyznam: svuj do
bytek) a polomanzelstvi (contuberniu). Otroci na
stupovali rano do prace po cetach (v dekuriich) a do
prace je ptivadeli pohaneCi (monitores). Potteby se
jim vydavaly (po kasarnicku teeeno) z magazlnu. Ne
chybel lazaret ani arest.
Robotici na stredovekem nebo novovekem pan
skem dvote maji disciplinu podstatne volnejsl, proto
ze ji stereotypizuje tradice, a panova moc je pri ni
prece jen omezena.
To, ze pro moderni kapitalistickou dilnu je zato
idealnim vzorem disciplina ,jako na vojne" a jako na
anticke plantazi, nemusime ani zvIase dokazovat.
Naproti plantazi se zde provozni disciplina zaklada
vyhradne na racionalni bazi. Za pomoci vhodnych me
tod meeni kalkuluje stale vice s optimalni rentabili
tou kazdeho jednotliveho delnika, stejne jako i kaz
deho neziveho v,robniho prosttedku. Nejvetsi triumfy
slavi dnes, jak znamo, americky system "scientifc
management", vybudovany prave na tom. Je to sys
tem racionalni ptipravy a nacviku pracovnich ukonu,
kter vyvodil vsechny dusledky z mechanizace
a disciplinizace provozu. Psychofzicky aparat clove
ka se zde zcela podrobuje pozadavkum, ktere na nej
klade fyzicke okoli, mistroj, stroj, zkratka funkcni
proces. Ptipravuji ho 0 rytmus, dany jeho vlastnim
celistvym organismem, planovite jej rozkladaji na
funkce jednotlivych svalu a na principu optimalnf
anatomie sil mu nove urcuji rytmus podle pozadavku
prace. Podobne jako zdepokracuje cely tento raciona
lizacni proces i jinde, take ve statnim byrokratickem
aparatu, paralelne s centralizaci vecnych provoznich
prostredku pod dispozicni moei v ladnouciho pana.
173
EMANCIPACE Z MOCEN
S
K
S
TRUKUY:
M
S
T
S
K OBEC
I. Mesto*
Ekonomicky pojem mesta: tnni osada
(. u. G., str. 727-728)
Mesto lze defnovat rUzne ... V obvyklem pohledu, po
dIe ptiznakt ciste kvantitativnich, je to velkd osada . . .
Prdvne byly v minulosti nektere osady mesty, a ne
musely byt ani velke ...
o meste ve smyslu ekonomickem mtzeme mluvit
tam, kde mistni konzumenti kryi hospodatsky vy
znamnou cast svJch dennich potteb z mfstnmo trhu
a kde vJznamnou cast produktt, ktere se tu prodava
jf, vyrabejf obyvateIe v miste nebo v nejblizsim okoli
prave pro trh. Mesto bylo tedy vZdy mistem trhu.
TN typy: "spotrebni", "vyrbni"
a "obchodni" mesto
(. u. G., str. 729)
"Knizecf" mesto bylo takove mesto, jehoz obyvateIe
byli pnmo nebo neptfmo zavisli na kupni sile dvora,
ktery tu sfdlil; anebo jinych velkych domacnosti. T
pem se podobajinym mesttm, kde usedlym temeslni-
* Nledujici vyMr vynatku navazuje na pfedchozl vyklad 0 mo
censke autoritt a rozebira pilad procesu, kdy se tvon autonomni
mocensky utvar vymknuUm, respektive emancipaci z "legitimni
ho" panstvl: klasickYm ptilademje anticka a stiedoveka mistska
obec. Te problematice piedesilame (z Weberova textu) jen nejnut
nejif udaje 0 puvodnf povaze vznikajlcic mest. Nejde tedy 0 kom
plexnl sociologii mesta.
174
kum a obchodnikum skyta hospodaiske pfilezitosti
kupni silajinych velkych spotrebitelu: rentieru, ured
niku aj. Ptikladem spotrebnilio mesta uredniku byl
Peking, prikladem mesta konzumentu pozemkove
renty Moskva, do zruseni nevolnictvi.
(. u. G., str. 730)
Na druhe strane mohou byt mesta vYrobnf. Rust oby
vatelstva a jeho kupni sila tam zavisi, tak jako v Es
senu a v Bochumi, na tom, ze zde jsou tovarny, manu
faktury a dilny zasobujici siroke teritorium. To jsou
jpy dnesnf. V typech asijskych, antickych a sttedo
vekych zavisi na existenci mistnich remesel, ktera
_rozvazeji zbozf na cizi trhy.
Vedle mest "spotrebnich" a "vyrobnich" muzeme
rozeznavat jeste mesta "obchodni", totiz ten typ, ve
kterem kupni sila velkych spotrebitelu spociva v zis-"
ku cerpanem bud z prodeje cizich produktu na mist
nim trhu (ako u stredovekych obchodniku se suk
nem) nebo z prodeje vlastich vyrobku na cizich trzich
(ako u slaneckaru z hanzovnich mest).
Mestojako splynuti pevnosti a triste
(. u. G., str. 734)
Nez se mesto vyvinulo ve zvlastni politicky utvar,
bylo v prvnim stadiu hradistem, nebo v nem byl hrad,
nebo se rozkIadalo pri hade, pri pevnosti krale,
slechtice, rytfrskeho radu. Pan v teto pevnosti budto
sam sfdlil, nebo tam udrZoval posadku zoldneru, va
zalu C nevolniku. V anglosaske Anglii se nekterym
okolnim statkaium zvIastni chartou udflelo pravo
mit v meste (burh) opevneny dum (haw); prave tak
v antice a ve stredoeke !talii mival slechtic krome
venkovskeho hradu mestsky dum. Jako "burgenses"
175
(Burger) byli obyvatele hradiste nebo sidel pted hrad
bami nekdy vsichni, nekdy urcita vrstva mezi nimi
- povinni plnit jistou vojenskou sluzbu vojenskemu
panu mesta. Tfeba stavet a opravovat hradby, hlfd
kovat, vojensky slouzit pfi obrane, dorucovat zpravy,
zasobovat posadku. "Burgensis" v tom piipade pattil
do sveho stavu jen z titulu a za podmfnky ucasti na
vojenske organizaci ve meste. Maintland tuto zvlast
nost velice pfesvedCive ukazal na pnkladech v Anglii:
domy v "burhu" meli lide, jejichZ prvnf povinnosti by-
10 udrZovat hradby - a to byl cely rozdil proti vesnici.
Kralovsky a vrchnostensky zarucovany "trZni mir",
kteremu se tMil mestsky trh, jde v jedne fade s vojen
skym "mestskym", to jest "hradnim mirem". Bezpec
ny hrad a vojensko-politicke centrum mesta (cviCiste
a nastupiste vojska a tudiz mestanstva) na jedne stra
ne na druhe strane bezpecne obchodnf trziste. Ta
casto stala v tvarnem dualismu jedno vedle druheho.*
Otazka vztahu mezi posadkou, politickou pevnost
nf obcf na jedne strane a civilnim, hospodarsky Cin
nym obyvatelstem byva krajne slozita, ale ra vzdycky
klicovy vyznam pro dejiny mestskeho ziizeni. Jasne
je jedno: kde existoval hrad, pfisli nebo byli pfivedeni
femeslnici, aby poskytovali potrebne sluzby hradni
mu panstvu a bojovnikum. Kupnf sila vaIecnickeho
dvora a ochrana, kterou zarucoval, vzdycky ptivabila
obchodniky. A konecne pan mEH vzdy zajem, aby tyto
tndy ziskal, protoze tak mohl pfijit k penMnfm du
chodum, bud ze zdaneni obchodu a remesla, bud z ka
pitalovYch pujcek, bud z obchodovanf ve vlastnf rezii,
nebo dokonce z monopolu na ne, takze z pobteznich
hradu mohl jako majitel lodi nebo jako pan pfistavu
zajiste zisKlvat podil na nasilnem nebo pokojnem
" VynechAvAme topografii tichto prostranstvi v nekteryc staro
vekych a stredovekych mestech.
176
zisku z more. Rovnez i jeho druzinici a vazalove
v mfste usazeni toho byli schopni, kdyz jim to dovolil,
dobrovolne, nebo nucene, nebot byl odkazan na jejich
ochotu. Ve starohelenskych mestech,jako napr. v Ky
rene, zjistujeme, ze vazalove asistovali krali pri zva
zovanf zbozi (silfion); v Egypte na pocatku historic
kych zprav vystupuje faraonova flotila. Vsude na
svete, ale zejmena v prfmorskych lokalitach (nejenom
"mestech"), kde je obchod snadno kontrolovatelny, lze
pozorovat, ze postupne roste zajem usfdlenych valec
nickych rodin 0 ucast na obchodnfch ziscfch, az pn
padne i rozbiji (existoval-li) monopol mistniho nacel
nika nebo vladce hradu. Jestlize se to staIo, vIadci
obyeejne zustalo jen postaveni prvniho mezi rovnymi
a nakonec taktka uz jen radoveho elena v mestskych
gentes. Byval volen jen na kratke obdobi a mel silne
omezenou pravomoc, 0 kterou se navic musel delit
s patricijskimi "rodinami" vlastnfcimi mestske pozem
ky a ueastnymi bud na pokojnem obchode - osobne ane
bo jen kapitilem (ve sttedoveku casto formou komendy)
- nebo na piratstvi a n namofnfch vYbojich.
(. u. G., str. 735)
Krome takovych ruznych vyvojovych variac! pfistu
povaly jeste variace politicko-vojenske struktury vla
dy, pti niz se mesto vyvfjelo. Podle toho dochazelo
k ruznymjevum, kterymi se budeme zabyvat.
Obec a mesfanstvo. Rysy zapadni komuny
(. u. G., str. 736)
Ani kaMe mesto jako hospodarsky celek, ani kaMa
posadka pevnosti, jejiz pnslusnfci meli zvlastni sta
tut v politicko-administrativnim smyslu, nevytvorily
obec. Mestska obec v pInem smyslu slova je masorm
177
jevem pouze na Zapade. N a Blizkem vychode (v Syrii,
ve Foiniki, snad i v Mezopotamii) ji take znali, ale
jen jako prechodny utar. Jinde najdeme leda zarod
kyo
Aby se os ada vyvinula v mestskou obec, mUSl byt
nezemedelskeho obchodniho typu, aspoi zcasti,
a musl mit toto piisiusenstvi: (1.) hradby, (2.) trh,
(3.) vlastni soud a alespoi castecne autonomni zako
ny, (4.) povahu sdruzenf, a tim (5.) alespoi castecnou
samospravu a autonomii, v niz nechybi ani jista
ucast mestanu najmenovani spravnich funkcionaru.
V minulosti mela takova prava skoro vzdy podobu
stavovskych vysad, proto rsem mesta v politickem
smyslu je existence zvlastniho "burZoazniho" stavu.
178
II. Bratrstvo a spfisezenstvo
Mesto Okcidentu mestskym bratrstvem
(. u. G., str. 743-744)
... Ke vsem rozdflum (proti pomirum v mestech Orien
tu) ptistupuje jako rozhodujici kvalita to, ze (evrop
sM) anticke stejne jako typicke sttedoveke mesto je
institucionalne zespolecenstely, zvhistnfmi a charak
teristickymi organy vybaveny svazek "mestanu", kte
tf v teto kvalite podIehali spolecnemu pravu, dostup
nemu pouze jim, takze jsou "pravnimi . spolecniky".
Tato vlastnost stavovsky vyClenene "polis" nebo "ko
muny" byla, pokud je mim znamo, ve vsech ostatnich
oblastech prava krome oblasti sttedozemni a okci
dentalni pouze v pocatcich. Nejspise snad v Mezo
potBmii, ve Foinikii a v Palestine v dobe boju izraelit
skych povstalcu s kanaanskou mestskou slechtou
a snad i v mnohych jinych uzemich a dobach* ... Jiste
predstupne k ustanovenf polis ci komuny se vyskytly
v Asii a v Africe snad vicekrat. Avsak 0 nejakem sta
vovskem "mestanskem pravu" tu mluvit nelze. PIne
vyvinute anticke i stredoveke mesto Sl jevilo nebo
aspoi licilo jako bratrstvo, vybavene zpravidla i pH
slusnym nabozenskym symbolem jako predmetem
kultu: bohem nebo svatj patronem mesta, naklone
nym a pristupnym prave jen jeho obcanum. Neco ta
koveho nechybi sice ani v Cine (casto je to zbozneny
mandarn). Ale tam je to jen bytost s urcitou funkci
v panteonu. Svazek mestske obce v Okcidentu ra
vsak take majetek,jimz disponujfjeho organy.
* Vynechavame vycty rUznych zarodecnych procsu v oriental
nich mestec, tak jako se i v dalslm sousttedujeme na hlavni rsy
specificeho vYvoje evropske mestske obce anticke a stredoveke.
179
(. u. G., str. 745)
Ve sttedoveke Evrope a zvlaste ve sttedoevropskych
a severoevropskych mestech nebJai z obtadu vylu
covan v podstate Mdny obean a rodove kiany tu ve
mestech zahy ztratily jakoukoli vahu. Mesto se stalo
spolkem vsech jedntlivych obcanu (hlav domacnos
to. Ptislusnost obcana k organizacim mimo mesto
ztratila pro mestskou obec rovnez prakticky vyznam.
UZ anticka polis byla na nejlepsi ceste stat se insti
tucionalizovanou "obet' a obyvateIe si ji tak ptedsta
vovali. Ovsem pojem "obce" byl v antice totozny s po
jmem "statu", dokud nebyla mesta vtelena do velkych
uzemnfch statu heIenistickych a do statu timskeho,
Nmz byla take pfipravena 0 svou politickou nezavi
slost. N aproti tomu stfedoveke mesto bylo od sameho
zaeatku "obci", ttebaze se teprve postupne vytvatel
pravni pojem takove korporace.
Pfedpokladem bratrstva zanik klanovych vazeb
(. u. G., str. 745-746)
Na Zapade neptekazela mezi lidmi Mdna tabu jako
tomu bylo v Indii nebo v rovnfkovem pasmu; Mdne
magcke totemy, zadny kult predku nebo kasty, nic,
co by utuzovalo klany, ktere v AsH zamezovaly kaMe
sdruzovani do mestskych korporaci... V zapadnim
antickem nabozenstvi jsou pouze stopy takovych je
vu, pouze pozustatky anebo zarodky. PfiCin, pokud
nebyly vyslovene nabozenske, se pouze dohadujeme.
Zoldnerska vojna a piratsky zivot v archaickem obdo
bi, vaIeena dobrodruzsti a zakladani cetnych vnitro
zemskych i zamorskych kolonif, to nevyhnutelne ved-
10 k neustaIemu intimnimu sblizovani lidf cizich si
kmenem nebo asp on klanem, a to zas nevyhnutelne
oslabovalo vylucnost klanu a magickych spoleeen-
180
stev. Tfebaze klanove svazky bYvaly kvuli tradici za
se umEe obnovovany, ttebaze se nove zakladane obce
clenily na spolecenstva a fatrie, nebyly to uz kultic
ke, ale vojenske slozky obce, a obec byla jednotkou
zakladnl. Kdyz po staleti putovaly a vzajemne se
stfetavaly bojove druziny germanskych kmenu pted
stehovanim narodu a pri nem a kdyz vstupoaly do
zoldnerskyc armad a podnikaly valecne vgpravy se
zvolenymi vudci, jiste to take nijak neprispivalo k vy
tvareni tabu a totemovYch ptehrad. A i kdyz se dalo
tiei, ze se usadily pokud mozno podle skutecnych ne
bo fiktivnich rodu, jine formy sdruzovani byly mno
hem dulezitejsi. Zakonodame a soudnf obvody, vojen
ske organizace po setninach, "lanova" soustava jako
zaklad rozvdeni vetejnych bremen, navic vztah
k vIadei, druzinictvi a vazalstvi - to byly rozhodujici
faktor, a ne nejake magicke klany. Kany se tu ani
nikdy doopravdy nerozvinuly, snad prave kvuli temto
okolnostem. Kdyz se nabozenstim zdejsich narodu
stalo kfestanstvi a pronikave otraslo vsemi jejich tra
dicemi, definitivne zbavilo magicke ptehrady a tabu
jakehokoli vYznamu, pokud jej jeste mely. A snad
prave proto, ze tu takove ptehrady nebyly, anebo ze
byly slabe, byla konverze ke krestanstvi mozna. Ve
spravni organizaci stfedovekych mest hraly pak casto
vyznamnou roli farosti; to je jen jeden z mnoha
symptomu toho, ze krestanstvf rusiIo klanove vazby
a tim spoluvytvarelo sttedoveka mesta. Naproti tomu
islam nikdy nepremohl kmenovou a klanovou roztffs
Mnost Arabu, jak je videt na vnittnich sporech v ra
nem kalifaM. Islam zustaval nabozenstim dobyvac
llIho vojska rozcleneneho do kmenu a rodu.
181
Spiiseienstvi, jeho prcvni a politicke dusledky
C. u. G., str. 748)
Evropske mesto, mesto Okcidentu, zvlaste ve stredo
veku, bylo ekonomicky sidlem obchodu a temesel, po
liticky zpravidla pevnosti a neztfdka posadkou, ad
ministrativne dvorskym obvodem, ale nejen to -hlav
ne a ptedevsim spfiseienstvtm. V antice platila za jeji
symbol spolecna volba prytaineu. Ve stredoveku to
byla povstalecka "komuna" jako korporace v pravnfm
smyslu. To neplatilo hned. Jeste r. 1313 -"jak pouka
zuje Hatschek - nemohla anglicka mesta zlskat
"franchise", protze nemela - jak bychom tekli mo
derne - pravnf subjektivitu, a teprve za Eduarda I. se
objevuji mesta jako kororace. Mesfanstvo vznikajf
dch mest, nejenom v Anglii, podlehalo pravne politic
ke moci, panovi mesta, hIavne jako sveho druhu pa
sivni, leiturgicky poplatny ucelovy svazek, jehoz cle
nove kvaIifIkovani svym podilem na mestskem pud
nim majetku za specifIcka btemena a povinnosti uzi
vaji specifckych privilegii: monopol trhu a pravo
skladu, temeslnicka a jina specificka privilegia, ucast
na mestskem soudu, zvlastni postaveni v ohledu vo
jenskem a daiovem. Mimoto se ekonomicky nejdu
lezitejsl cast techto privilegii zprvu z foralne prav
niho hlediska whec nepovazovala za vydobytek svazku
obcanu, nybrZ za zarizeni politickeho a vrchnosten
skeho pana. On, a nikoli mesfane, ziskaval tak for
maIne ona dulezita prava, ktera skutecne primo eko
nomicky prospela mMfanum, panovi mesta vsak ne
primo financne, davkami od mesfanu. Vzdyf napt.
v Nemecku jde v nejstarsich ptfpadech 0 privilegia
udelovani kralem biskupovi a ten na jejich podklade
smel zachazet a zachazel se svymi mestskyri podda
nymi jako s osobami privilegovanymi. Nekdy - jako
v anglosaske Anglii - bylo povolovani k usidleni na
trzisti vylucnyr privilegiem okolnich slechtickych
182
statkaru, kteff tak usidlovali sve poddane a zdanova
Ii jejich zisky. Mestsky soud byl budto soud kralov
sky, nebo pansky, soudcove a ostatni funkcionari ne
byli reprezentanty mestanu, nybd, a to i tam, kde je
mestane volili, byli panovmi uredniky, a mestske
pravo pro tyto funkcionare bylo jeho smerodatnym
statutem. "Universitas civium", 0 niz budeme mluvit,
byla zprvu heteronomne a heterokefalne (se statutem
a Nzenim nikoli vlastnim, nybr odvozenym) zaclene
na tak jako jine politicke svazky podIehajfci bezne
pozemkove vrchnosti.
Mesto se vsak stalo instituciomHnim spolecen
stvim s vlastni spnlvou a hlavou (pravda, v rUznem
stupni), aktivni "uzemni korporaci". Meststf funkcio
nari se stali zcela nebo zcasti funkcionari teto insti
tuce.
Sttedoveke mesto se vyvinulo ve sdruzenf obcanu
diky dvema klfcovym okolnostem: jednak, ze zadne
nabozenske Ci magicke ptehrady neprekazely tomu,
aby hospodarsky zajem svadiH obcany do institucio
nalniho spolecenstvf;jednak ze nebyla a nezasahova
la racionaIni sprava, ktera by prosazovala zamy sir
sfho spolecenskeho uskupenf.
(. u. G., str. 749-750)
Spffsezenectvi (coniuratio) racionalne sdruzenych
mestanu "spontannim" cinem uzurpovalo spravu
zvlaste ve vetsich a starsfch mestech, jako byl Janov
nebo Kolin nad Rynem. Zpravidla se vsak uzurpace
kombinovala s "legitimnfm" postupem. Prameny
k dejinam mest ovsem pri sve povaze vyzdvihujf legi
timni kontinuitu a 0 spiklenecJch uzurpacfch se
obycejne vubec nezmiiuji; bYa tojen nahoda, ze nek
tera ptece lze dolozit. Jinak prameny mnohem caste
ji, nez odpovfda skutecnosti, mluvi 0 radne "vyvoze
nem" ustavenf. Alespoi pokud jde 0 mesta, ktera vu-
183
bee maji zaznamy z doby, kdy se obec formovala.
o kolinskem spiknuti roku 1112 je jen lakonicka po
znamka. "Sehoffenbank" kolinskeho Stareho Mesta
a predstavitele famosti ze Svatomartinskeho pred
mesti, nove kupecke osady, se v dokumentu 0 tran
sakci vyslovne jmenuji nejspise prave proto, ze byli
autoritou "legitimni". Vzdyt protivnici mestanskeho
spolku, pani mesta, by samozrejme vZdy radi zpo
ehybnili jeho formalni legitimitu a brali si ke stiznos
ter takove a podobne zaminky, jako ze v KoHne nek
teN radni neslozili pnsahu vemosti atd. Vzdyt prave
v takovych formalitach se pnpravovaly uzurpatorske
novoty. Edikty hohenstaufskyeh cisaru se drzely jine
linie: nezakazovaly tu nebo onu formu legalni zmeny,
ale zakazovaly vzpouru j ako takovou. Velmi priznac
ny je fakt, ktera z vrstev byla fakticky hnaci silou
vseeh takovyeh uzurpaci. Byly to, jeste i mnohem po
zdeji, "bohate ceehy", eoz z hlediska legitimity nebylo
nie vic nez soukrome kluby zamoznyeh obcanu. Ty si
tspesne osobovaly kompetenci udelovat nejen samo
zfejme clenstvi ve svem klubu, ale i obcanstvi ve
meste, tedy meo, co s jejieh klubem nemEHo legalne
nic spolecneho. Vets ina velkych francouzskych mest
ziskala sve konstituce v aktu ,,sbratreni" prave po
dobnou eestou.
Coniurationes v ltalii
(. u. G., str. 750-753)
Pravym semenistem spnsezeneetvi (coniuratio) byla
vsak bezesporu Italie. V pfevazne vetsine pnpadu se
zde metska tstava utvafela spontannim aktem -
spiknutlm. V Italii se pres nejasnost mnohych pra
menu da take nejspise urcit soeiologicky smysl mes
tanskeho spolceni. Predpoklad byl v tom, ze pnznac
ny zdroj vladni moei na Zapade byl zcasti feudalni,
184
zcasti prebendalnf. Pomery v mestech pted onim con
iuratio se temer vsude, nehledime-li k rozdilum v de
tailech, podobaly anarchii. 0 autoritu se tu uchazela
tada mocenskych autort, vedle sebe i proti sobe: moc
biskupova, svou povahou knizeci a politicka; ptisvoje
na moc vikomta a jine uredni mod opirajfci se zcasti
o psana privilega a zcasti 0 pouhy uchvat; moc vel
kych mestskych lenfku nebo propustenych ministe
rialu kralovych ci biskupovych (capitani); moc vazalu
druheho stupne, venkovskych i mestskych vazalu
(valvassore) onikh "capitanu"; moc ruzne zfskanych
dedicnych majetku slechty i nescetnych panu hradu,
drzenych vlastnicky nebo ve jmenu nejake jine moci,
moc tohoto privilegovaneho stavu, ochranovaneho ce
lou masou klientu nesvobodnych nebo svobodnych.
Dale profesni spolky mestskych hospodarskych trid;
soudcovska moc na bazi vrchnostenskeho prava, feu
dalniho prava, teritorialniho prava i cirkevniho pra
va. To vse se shlukovalo a tlacilo v tomtez meste. Do
casne umluvy na zpusob svazku patricijskych rodu
v Mekce prerusovaly ozbrojene srazky vsech tech
konkurencnich zajmu pred hradbami i v hradbach
mesta. OfciaIne byl legitimnim panem mesta cisatsky
vazal nebo - ve vetsine pnpadu mistni biskup; ten
byl diky kombinovanYm mocenskym, svetskym i na
bozenskym, prosttedkum obycejne jeste nejspiS scho
pen uCinne vIadnout.
Ke spiknuti, ktere pod nazvem campagna commu
nis nebo pod podobnym oznacenfm razilo cestu poli
tickemu sourucensti ptfstiho "mesta", se kolektiv
patre sdruzil jen pro urCity konkretni ucel a obycej
ne jen docasne a do odvolani; proto se mnohdy zase
rozpustil. V ranem obdobf se odehraIo v hradbach
urCiteho mesta tteba nekolik takovych "kampani",
ale trvalejsi vyznam melo jedine sptisezenectvi "cele"
obce, to znamena vsech skupin, ktere si v te doM
osobovaly a drzely vojenskou moc ve meste. V Janove
185
bylo takove sdruzeni ze zacatku obnovovano kazdych
pet let. Protivnika mivalo rUzneho, podle mistnich
pomeru. V Milane bylo roku 980 coniuratio mestske
ho lidu ve zbrani vedeno proti biskupovi. Zda se, ze
naopak v Janove byli biskup i vikomtske rodiny (kte
rym pffslusela ve meste vladafska pravomoc, pozdeji
pozustavajici jen ve vybinini dan!) zprvu cleny mest
skeho coniuratio. Ale i zde se campagna communis
pozdeji obratila proti mocenskm narokum biskupa
i rodu Visconti.
Bezprostfednim pozitivnim ukolem sprisezenectvi
bylo spojit v meste usedIe majitele gruntu k ochrane
a obrane, urovnat vnittni diskuse a vykonavat spra
vedlnost v zajmu mestaml. Ale pfipojovaly se ukoly
dalsi. Jednfm z nich byla monpolizace hospodrskych
vyhod, ktere mesto skytalo; pouze clenove sptiseze
nectvi se meli podflet na mestskem obchode. V Jano
ve bylo naptflad clenstvi podminkou, aby nekdo
smel investovat kapital do zamorskeho obchodu spo
Iecnosti Commenda. Jinym ukolem bylo vymezit po
vinnosti vuci mestske vrchnosti: mfsto libovolneho
zdaiovani zavest pevne taxy, pnpadne rocne placene.
Konecne pak mestske sdruzeni prevzalo vojenskou
organizaci, aby sifilo vYbojem politickou a hospodar
skou moe obee. A uz tu tedy mare zanedlouho po
utvoreni sprfsezenectvi pocatek valek jedne obce pro
ti druhe, a to se pak na prahu jedenacteho stoletf
stalo uz ehronickYl jevem.
Ve meste byla masa mestanu nucena pridat se
k bratrstvu. Vznesene a patricijske rodiny, ktere
sdruzeni zalozily, dokazaly podrobit prlsaze vsechny
obY'ateIe vlastnfci mestske pozemky. Kdo se nepo
drobl! bYval nucen se vystehovat. Vsechno to nebYva-
10 vzdyeky bezprostredne spojeno s formalni zmenou
existujici organizace urednich funkci. Biskup nebo
svetsky pan si casto zachoval postaveni hiavy mest
skeho uzemi, a to bylo i nadale spravovano jeho mi-
186
l
nisterialy. Velkou zmenou byio jen to, ze tu byla take
mestska rada.
Ale tak to nevydrzelo dlouho. V poslednich deseti
letich jedenacteho stoleti nastupuji vsude konsele,
voleni na rok; bYva jich casto tucet i vic. Ofcialne je
voli primo obcanstvo nebo volitelsky sbor z honorace,
kter je obcanstvem volen, ale v praxi jenom aklamac
ne potvrzovan; ten se pak nejspfse vsude zmocnil
prava na jmenovani urednfku. KonseIe, placeni
a opravneni brat honorare, vylepSili si revolucnf uzur
paci jeste obsazenim vetsiny nebo vsech mist u SOUdil
a nejvysSim velenim ve valce. Spravovali pak vsech
ny zalezitosti obce. Zda se, ze zpocatku bYvali konsely
casto nekteti ze vznesenych soudnfch hodnostaru
z biskupske nebo panske kure, kteri ted' dostavaIi
svuj urad casteji volbou od mestanskeho spriseze
nectva nez jmenovanim od vrchnosti.
Konsely prisne kontrolovala rada moudrych (sa
pientes), casto nazYvana credenza. Tvorili ji jednak
bYvali "vrchnostensti" scabini, jednak notablove, jme
novani samotnymi konsely nebo sborem volitelu.
V praxi se obycejne skladala z hlav hospodarsky a po
liticky nejvyznamnejsich rodin, ktere si mista roz
delily mezi sebou.
Puvodne sprfsezenectvi jeste respektovalo stavov
ske rozdeleni na vazaly (capitani), vazaly druheho
stupne, ministerialy, hradnf pany (castelani) a dYes
meliores, tj. osoby hospodarsky zpusobiIe k vojenske
sluzbe. Urady a mista v rade se temto skupinam vy
hrazovaly proporcionalne. Brzy vsak vysel najevo
protifeudalni charakter hnuti. Radnim bylo zakazano
ptijimat lena nebo se panovi odevzdavat za vazaly.
Zbouraly se clsarske, biskupske a panske hrady uvnitr
mesta, vysouvaly se yen za hradby (cteme 0 tom
v mestskych vysadach potvrzovanych saskymi clsa
ti), ustanovovalo se, ze se vubec nesmeji stavet hrady
v urCitem vymezenem obvodu kolem mesta a ze ani
187
cisar ani jina vrchnost nema pravo usazovat se ve
zdech mesta. To byly jedny z prvnich uspechu noveho
rezimu na politickem poli. Dosahlo se jich bud nasi
lim, nebo vynucenym ci zaplacenym patentem od ci
sare ci biskupa.
Hlavnim uspechem mestskych revoluci na poli
pravnim bylo, ze se zavedla nova soudni procedura,
pri nfz se vylucovaly iracionalni dukazy, konkretne
dukaz soubojem (zmifuji se 0 nem mnoha privilegia
z jedenacreho stoleti). Prosazuji se tedy tytez poza
davk, jake se prosazovaly i v koncesich, jimiz vyho
veli mestamlm kralove anglicti a francouzsti. Prav
nim uspechem byl take zakaz pohanet mestana pred
jiny nez mestsky soud a kodifikace zvlastniho racio
milniho prava, jez mel konselsky soud vykomivat.
Tim se z ciste osobnich a prechodnych "coniuratio
nes" vyvinulo trvaIe politicke spolecenstvi, jehoz cle
nove jakozto obcane mesta kolektivne podIehali
zvlastnim autonomnim zakonum. Co do formy, zna
menalo nove mestske pravo opusteni stareho osob
nostniho principu prava. Co do obsahu, znamenalo
ustup feudalnich vazeb a stavovskeho patrimonialis
mu, ale ne jeste ve prospech principu povinne insti
tucionalni prislusnosti vsech obyvatel daneho uzemi.
Mestske "burzoazni" pravo bylo spise stavovskym
pravem clenu mestanskeho sprisezenectvi; jedince
zahrnovalo z titulu jeho clenstvi ve stavovske skupi
ne, ktera zahrovala plnopravne mestany a jejich za
visIe klienty. Jeste v sestnactem stoleti zjistjeme, ze
v tech oblastech, kde se uddovala nadvlada vznese
nych rodin -jako napt. ve vetsine obci holandskych-,
nereprezentovali meststi delegati do provincnich sne
mu a do generalnich stavu mesto jao takove, ale
pouze mestskou nobilitu. Bjvalo to zdurazfovano jes
te faktem, ze krome takove patricijske delegace se ze
stejneho mesta vypravovali jeste zastupci remeslnic
kych cechu nebo jinych neurozenych vrstev a ti hlaso-
188
vali oddelene; rozhodne se nezarazovali s delegaty
patriciatu do spolecne reprezentace sveho mesta. To
se v Italii neobjevuje, ale v principu je tam situace
velmi podobna. Mestska nobilita hezne mohla utuzo
vat svazky s feudalni tndou, ale nebylo to nikterak
pravidlem. Slechtici obvykle krome domu ve meste
vlastnili hrady a zamky mimo mestske zdi; byli tedy
jako feudalni pai a statkan cleny jinych politickych
sdruzeni, nez byla mestska obec. V ranem obdobi ital
skych mestskych obci drZely municipialni regentstvi
ve svych rukou rodiny s vylozene rtirskym stylem
zivota a nehledelo se na to, ze snad akta obce normalne
pozadovala jine uspofadani a ze predtm neurozene
vrstvy snad na cas dosahly podilu na vlade. Rytifstvo
melo cenu pro vojnu, a to mu zajistovalo prima
V severn! Evrope, zvI:ste v Nemecku, hrala kon
selska aristokracie jeste rozhodnejsi roll nez na jihu
a v ranem obdobi ovhidala mestskou spravu, kumulu
jici dokonce oficialne nebo aspon neofcialne i vice
funkcf u jedne osoby. Pomer sil se nekde casem utva
reI tak, ze podil na sprave opet zlskavaly i b;vaIe
organy mestske vrchnosti, zvlaste biskupove a zavisli
vrchnostensti sluzebnici (ministerialove). Ve velkych
mestech, jako Kolin n. R. a Magdeburk, si biskupove
sestavovovali svuj vlastni spravni aparat vyhradne
nebo zcasti ze svobodnych "burZoaznich" konselu; ti
se pak snazili, aby se z pfiseznych lfedniku vrchnos
ti stali i pfiseznymi pfedstaviteli obce, aby se pfidru
zili k jinym pfedstaviteilm spfisezenectvi anebo aby
s nimi vykonavali administrativni ukoly. Ve fander
skych, brabantskych a nizozemskych mestech se ve
trinactem stoleti zacinaji k "ehevinum" jmenova
nym hrahetem pfipojovat meststi radni (iurati, tzn.
pnsezni deputati -jejich oznaceni upomina na puvod
z uzurpacniho "coniuratio") i purkmistr. Tito admini
strativni poslanci mestskych vrstev byli obycejne or
ganizovani ve zvlastni rade, ackoli se obCas schazeli
189
s echeviny ve spolecnem shromazdeni. Byli predsta
viteli mestskeho "bratrstva", onoho "Vroedschap",
ktere
trvalo i v dalsich stoletich.
Pome
ry v
tomto ranem obdobi si musime ptedsta
vit jako pomery velice neustalene, s formaIne neu
sporadanou delbou moci a kompetence. 0 tom, jak se
v nemnoha rukou sbiraly funkce nejruznejsiho dru
hu, rozhodovaly osobni vlivy a konexe. Formalne od
delena mestska sprava se zvlastnimi ufednimi budo
vami a radnicemi neexistovala. V Italii stejne jako
v KoHne se obcanstvo obycejne shromazdovalo v ka
tedrale, kdezto vykonne organy se schazely v soukro
mych domech nebo v kiubovnich mistnostech (ty jsou
dol
ozeny
). Za
revoIucni uzurpace v KoHne (na pocat
ku 12. stoleti byl "dum bohatych" (domus divitum) asi
totozny s "obecnim domem" (domus civium), to zna
mena se sidiem spravy, zrovna tak jao "bhare cechy"
(Richerzeche) byly asi tehdy i pozdeji totzne s konsel
skymi a jinYmi duiezitl i municipialnimi Mady. Ob
tyto
hytop
ezy,
ktere vysiovil Beyerle, jsou podle vseho
spravne. Mestske ritstvo, vyznamne v ltli, neexis
tovalo v Konne. V Anglii a ve Francii hrruy vedouci roli
obcodni "spolecnosti". V Patizi byla dokonce ofcialne
uzn
ana za
predstavitele obcanstva hanza lodniho ob
chodu. Ve vetsine velkych a starych francouzskych
mest se mestske obce rovnez poealy z revolucni uzurpa
ce, kterou provedli sdrzeni mesfane, kupci a rentieti,
kten se spojili bud s mistnimi rytiti - jako na jihu -,
nebo s bratrstvy a gildami temeslniku - jako na se
ver -, aby na sebe strhli politickou moc.
Bratrst
va na geranskem severu
(. u. G, str. 753)
Takove sdrzeni sil, jake jsme prave ptipomneIi, ne
bylo jeste coniuratio, ale hralo dulezitou roli pri jeho
190
genezi, zvhiste v severni Evrope. Proto:e tu nebylo
mestske rytfrstvo, melo sptise:enstvi na german
skem severu arehaieke rsy, jake nemelo v jihoevrop
skyeh zemieh. Bratrstva mohla byt ovsem vytvatena
i ptimo jako politieka sdruzenf, jez napadnou moe
mestske vrehnosti. Avsak i ony ochranne gildy, jake
hojne vznikaly na severu a v Anglii, mohly udavat
smer revolucnimu hnuti, ackoli puvodne jeste nebyly
vytvateny k tomu, aby ovlivnovaly politi eke pomery.
191
III. Patricijskl vllda
Povaha patrciske vldy
(. u. G., str. 757)
Protoze v "coniuratio" se zpravidla ucastnili vsichni
vlastnfci ve meste (nikoliv jen vedoucf honorace), po
vazuje se za nejvyssi a svrchovany organ obce shro
mazdenf obcanu v Italii se mu tfkalo parlament.
Princip suverenit lidu se casto formalne dodrzoval,
i kdyz prakticky mela naprosty vrch honorace,
zvIaste v ranem obdobi. Zpusobilost vykonavat Mady
a zasedat v rade byla zahy take ofcialne omezena na
jisty pocet patricijskych "rodin" a mnohde se to hned
od pocatku rozumelo samosebou, byt i nebylo vyslove
no, ze jen ony se hodf na konselska kresla. I tam, kde
takova situace nebyla, vynofila se dost ptirozene
uzka vladnouci klika - napadne to je zejmena v A
glii. Schuzi se totiz pravidelne zucastnovali jen ti, kdo
si to hospodarsky mohli dovolit a kdo, coz je jeste
d\ezitejsi, me!i cas radit se 0 kdejakych vefejnych
zalezitostech. Ucast v mestske sprave se totiz vsude
pocitovala jako btemeno, ktere na sebe lide berou
potud, pokud mus!. V ranem stfedoveku se obcane
meli zucastnovat tti "fadnych" schuzi (echte Dinge),
ale nechodili - pokud nemeli ptfmy politicky zajem -
na nepovinne "mimotadne" schuze (gebotene Dinge).
Ridit vEki pfipadlo zcela pfirozene lidem, ktetf se te
sili respektu pro sve bohatstvi a - na to nezapomen
me -pro svou ekonomickou vojenskou silu, ktera take
zalezela na bohatstvi.
192
Monopolni uzavrena vlida nobility
v Benatkih*
(. u. G., str. 758)
Pocatky Bellltek souvisi s tir, ze tu od casu Hadria
novy vlady rostIo spravni stfedisko a byla pti nem
zvlaste silna vojenska posadka. UdrZovala se v podo
be stale pevnejsi i za pozdnfho fimskeho a byzant
skeho dsarstvL Vojaci se do zdejsi posadky stale vice
rekrutovali z mistniho obyvatelstva; to prakticky
znamenalo, ze to byli kol6ni mistnich ptedaku. Jed
notka (numerus) mela velitele (du) a jemu podfizene
dustojniky (tribuni). Tibulllt byl zprvu poddanskou
povinnosti, zaroven vsak i privilegiem mfstnich ma
jetniku z prednich rodin, ktere dodavaly dustojniky.
Jako vsude, i tady se stavala jejich hodnost dedicnou.
Dux vsak byl az do 11. stoleti jmenovan z Byzance.
Vojenska slechta (tribunske rodiny) byla jadrem
nejstarsiho mestskeho patriciatu. Jak se sesychalo
penezni hospodarstvi a jak narustala militarizace by
zantskeho cisafsti, tato nobilita svou mod zcela pre
vazila nad kurii a nad defenzory z rimske doby. Revo
luce, kterou se zacala v Benatkach vytvaret obec, ob
ratila se (roku 726) jako vsude v Italii proti tehdejsi
obrazoborecke byzantske vIade a jejim uredru"kum. Ja
ko trvaly vsledek pfinesla to, ze velitel (du, d6ze) byl
pate volen tribunskou slechtou a duchovenstvem. Brzy
ovsem zacal d6ze usilovat, aby se stal dediCYm patr
monirunim vevodou ve meste - podporovan cisafskYmi
dvory z vchodu i ze zapadu (z Byzance i z Nemecka).
Pozdeji, po kvazifeudrunim obdobi, kdy se 0 prava
i bfemena delili d6ze a obec, tak jako jinde vladce
teritoria a feudalni stavy, zavedly se volby. Ty oficial-
* Vloka vyti!tena ve Weberove studii petit em. Zaiazujeme ji
podle nasI zasady osvetlit vZdy pojem vybranYm nazorYm piIKla
dem z dejin.
193
ne uvadely d6zete do postaveni kontrolovaneho place
mho ufednika omezeneho dvorskym ceremoniaIem
a spolecensky ho stavely do pozice "prvniho mezi rov
nymi" v korporaci urozenych.
Lenel celkem spravne postfehl, ze tak jako kdysi
posilovaly mocenskou pozici d6zete vztahy k cizfm
mocnostem, tak nyni zase jeji oslabovani zacalo v ob
lasti zahranicni politiky. Te se chopila "rada moudrch"
(dolozena poprve v roce 1141). Musime vsak zduraz
nit, vic nez si toho vsima Lenel, ze jako vsude jinde
i zde to bylo hlavne fnancni bfemeno miIitaristicke
kolonialni a obchodni
p
olitiky, co d6zete nutilo po
delit se 0 vladu s patriciatem. Obdobne nutilo pozdeji
financni btemeno valek za podmfnek penezniho hos
podatstvi panovniky k vytvafeni stavovskeho ziizeni
na evropske pevnine.
(. u. G., str. 759)
v zamorskych politickych a hospodatskych investi
dch a ziscich mely patriciske rodiny drtivou ptevahu
a to jim usnadnilo stat se monopolni vladnouci skupi
nou. Rezim a technika benatske administrativy sly
nuly vysokou urovni diky patrimonialni tyranii mest
skeho patriciatu nad rozsahlymi prostorami zeme
i mote, pficemz se uplatnovala piisna vzajemna kon
trola jedne ptedni rodiny druhou. (Soudn! postih
vznesenych ufednikn tu byl mnohem uCinnejsi nez
rimske questio repetundarum, tj. zaloba na vydera
ce.) Respekt pfed nobilitou byl neotfesitelnY. Ta, jako
kdysi Spartane, nikdy ani na chvili nepustila z rukou
zadny z nastroju moci a take mnohem pfisneji nez
jinde soustavne udrzovala ufedni tajemstvi.
Z
e se ji
to datilo, na tom ra zasluhu pfedevsim solidarita
vsech clenn, delicich se 0 obrovske monopolni zisky
spolecnosti, solidarita zahranicnich i vnitfnich zaj
mn, prekvapujici kazdeho na prvni pohled. Ze solida-
194
rity zajmu se vsichni jednotlivf velmozove semkli do
integrovaneho kolektivu, a ten vykonaval tyranii.
( u. G., str. 760)
Benatske imperium, ktere se rozprostiralo pres stale
sirsi uzemi a stale vice se opiralo 0 pomoc zoldner
skych armad, je zvlasre cistym a extremnim ptipa
dem vYvoje patricijskeho mesta. Od sameho zacatku
se k teto koncentraci moei nad rozsahlymi uzemimi
v rukou mestske obce a v ni v rukou patrieiatu pri
druzoval jev jeste jiny. Stoupaly vdaje obce a uva
dely ji do zavislosti na fnancnim patriciatu. Nebyly
to jen naklady na vojsko, lod'stvo a valecny material,
byly to take dalekosahle zmeny v systemu spravy.
Patrieiat totiz podle vychodnfch vzoru nachazel ve
svem souperenf s d6zetem podporu v sflfcf cirkevnf
byrokraeii. Nebylo nahodou, ze k oslabenf moei d6ze
te doslo zaroven s odlukou cfrkve od statu. Ve sIe
pejfch nekdejsiho boje 0 investituru se italska mesta
skutecne chopila moznosti zlomit tato pouta, totiz
sance, ktera mela vzor v pravech knizat ustavovat
a kontrolovat svuj vlastnf kostel (Eigenkirchen
recht), a tvotivala tedy jednu z nejsilnejsich opor
patrimonialni a feudalnf moei. Az do dvanacteho sto
let! suplovaly kostely a klaster najmem spravy be
natskych zahranicnich os ad svetsky aparat a cinily
ho tak zbytecnym. Ale kdyz se jim svetska sprava
odnala, a to nutne nasledovalo po jejich rozchodu se
svetskou vladou, bylo nutno dosadit - alespon v kolo
niich - placene laicke urednicto. Tento vYvoj vy
vrcholil za casu Enrika Dandola. Z politickych zrete
lu, ale take ve snaze zptfstupnit tyto funkce co nej
vetsfmu poctu zajemcu, byl zaveden system kratko
dobych funkci. Volitelnost se omezila na vznesene ro
diny, samotne hlavni mesto melD spravu nebyrokra
tickou, zcela kolegialni - to vse bylo na prekazku
195
vzniku opravdu profesionalnfho urednietva. Pfekaz
ka spocivala v samotne povaze rezimu teto vIady ho
norace.
Patricijska vlada v jinych italskych mestech
(. u. G., str. 760)
V ostatnich italskyeh mestech se i za vlady patrieiatu
veci vyijely jinak. V Benatkach se gild a mestske no
bility natrvalo uzavrela vsem, kdo byli mimo nL
K prijeti nOvYch rodin do kruhu tech, kteri byli voli
telni do kresel ve Velke rade, dochazelo, jen kdyz slo
o politicke emigranty a jen z rozhodnutf korporace
nobility. Pozdeji k tomu uz nedoehazelo wbee. Benat
ska nobilita take dokazala potlaCit vsechny roztdky
mezi svymi cleny; k uspikhu ji pomahalo vedomi, ze
pozice kolektivu je stale ohrozena. 0 jinyeh italskych
mesteeh to tolik neplati.
Anticke patriciske mesto -
pobrezni valecnicka osada
(. u. G., str. 768-771)
Na pocatku znamych dejin naehazime typieke patri
eijske mesto anticke. Bylo to vzdy mesto pobfezni. Az
do casu Alexandra Velikeho a valek Rimanu se Sam
nity (na sklonku 4. stolet! pr. n. 1.) nelezelo zadne
mesto dale nez jeden denn! pochod od mote. Mimo
pasmo mest byly uz jen vesnice (k6mai) s nestalymi
politickmi spolky "kmenu" (ethne). Kde se mestska
polis zrusila nebo kde ji vyvratil nepfftel, byvala "di
oikizovana", tj. rozesla se do vesnie. Za pocatek mesta
se naopak povazoval "synoikismos", skutecny nebo
fktivni akt "sesidleni" rodu do opevnene tvrze nebo
kolem ni, na rozkaz krale nebo svobodnou dohodou.
196
Takove akty nebyly ani ve sttedoveku uplne nezm
me; tak nam popsal Gottheim "synoikismos" mesta
Aquily a zname i "synoikismos" Alexandrie. Ale za
kladni povaha takoveho aktu byla mnohem jasnejsi
ve staroveku nez ve sttedoveku. Nealo 0 to, ze lide
budou zit trvale spolu. Jako ve sttedoveku i ve staro
veku vznesene rodiny zcasti setrvavaly na svych ven
kovskych trzfch (napt. v Elide) nebo alespoi mely
krome mestskych obydlf vily na venkove. Napt. Dece
lea byl hrad vzneseneho rodu a mnohe atticke vsi
stejne jako nektere timske okrsky byly pojmenovany
po takovjch hradech. Uzemi polis (teos) se clenilo na
"veze". Ale pti tom vsem teziste slechticke moci lezelo
ve meste. Politicti a hospodatsti pani venkova, stat
kt, obchodni fmancnici a lichva byli vesmes "astoi",
tj. "z mesta". A venkovska slechta se skutecne vytra
Ie ptesazovala na pudu mesta. V klasickem obdobi
venkovske hrady zpustly. Pohtebiste (nekropoleis)
aristokratickych rodin byla vzdy ve mestech.
Za skutecne zakladni krok pti formovani "polis" se
vsak vzdy povazovalo sbratteni rodu do kultovniho
spolecenstvi. Prytainea jednotlivych rodu nahradilo
spolecne mestske prytaineion, ve kterem se prytaino
ve stravovali spolecne. V antice neznamenalo vytvo
teni bratrstva jen to, co ve sttedoveku, kdy tim, ze se
"coniuratio" mest' anu stalo obci, ziskalo mestu i sva
teho. Anticke sbratteni znamenalo mnohem vic. Zna
menalo, ze se vpravde zakIada nova obec stolu i 01-
tate; nebyla tu totiz, jako ve sttedoveku, obecna cir
keY, v niz by byl kazdy clenem uz pted vytvotenim
obce. Antika ovsem krome kultu lokalnich bohu znala
vzdy i kulty interlokalni. Avsak usttedni formou bez
ne nabozenske cinnosti byl kult jednotliveho rodu -
coz ve sttedoveku neexistovalo - a rodove kulty byly
vzdy nepnstupne Hdem mimo ptislusny rod a pte
kazely tedy sbrattovani. Anticke rodinne kulty bjva
ly omezeny na cleny rodu stejne ptfsne jako kulty
197
indicke; jedine proto, ze mezi rody nestala magicka
tabu, bylo sbratteni ptece mozne. I potom platilo, ze
duchove uctivani klanem mohou ptijimat obeti jen od
clenu klanu; totez platilo i o jinych sdruzenich.
Mezi sdruzenimi, ktera se spojovala do bratrskeho
svazku v mestske kultovni obci - jako sdruzeni vy
znamna uz ve velmi ranem stadiu a ptezivajfci az do
obdobi velmi pozdnfho -, nachazime fyly a fratrie.
V tech musi byt clenem kaZdy, kdo ra bYt uznavan
za obcana. 0 fratrifch muzeme konstatovat s urcito
stl, ze sahaji do doby jeste pted vznikem obcL Pozdeji
byly hlavne kolektivy kultovnimi, ale mely i nektere
jine funkce: v Athenach napt. posuzovaly vojenskou
schopnost jinochu a na ni vazane dedicke pravo. Ztej
me to puvodne b;vala sdruzeni vojenska na zpusob
"domu muzu", 0 kterem jsme jiz mluvili. PrayY nazev
se zachoval v d6rskych valecnickych statech (andreion)
a take v
R
ime (curia - z "conviria"); tak se tar ozna
covaly slozky vojenskeho sdruzeni, ktere se spojilo
v obec. Ono spolecne stravovani (syssitia) plnoprav
nych obcanu ve Sparte, kolektivnf odloucenf muzu
vojenskeho veku od rodin na celou dobu sluzby ve
zbrani i kolektivni yYcvik hochu ve vojenske askezi -
to vse pattlo k obecnemu typu vychovy, ktera byla
spojena s prvotnfm sdruzovanfm mladych bojovnfku
kmene. Avsak mimo nektere spolecnosti d6rske se
tento militaristicky polokomunismus bojovnickych
druzin v historicke dobe nikde nerozvinul. Dokonce i
v samotne Sparte se rozmohl v cele sve strohosti az za
vojenske expanze spartskeho demu po sVrZenf aris
tokracie. Mel udrzovat kazei a podpotit stavovskou
vnost vsech bojovniku. V obvyklych fratriichjinych
mest dodavaly naopak vladnouci honoraci jedine aris
tokraticke rodiny Ci domy (gene, oikoi), jak hlasa na
pis Demotionovcu 0 starem rodu, ktery mel hrad
v Decelei. V athenskych DrakonoyYch zakonech
(r. 621 pt. n. 1.) se to jeste odrazilo napt. v tor, ze
198
"deset nejlepsich muzu" fratrie, tj. deset nejbohatsich
a nejmocnejsich, melD rozhodovat 0 usmireni Ci
o krevni mste.
V mestskych ustavach pozdejsich obdobi se fratrie
pojimaji jako podskupiny ve flach (a v Rime ve trech
starch tribuich), na nez se obycejne recke mesto deli-
10. Termfn fyle se technicky poji s polis: pro kmeny
mimo mesta se neuziva terminu fle, ale ethnos.
V historicke dobe je fle vsude umelym oddi1em, ctvr
t mesta, utvorenou za tim ucelem, aby se mohla pra
videlne rozvrhnout verejna bremena, potadf pri hla
sovani a pti kolovani funkcf, jakoz i organizace voj
ska a deleni zisku ze statnich podniku ci kofisti z do
bytych uzemi (napt. prfdely pudy na Rhodu). Zaroven
to ovsem byla kultovni korporace, tak jako vubec
vsechna spolecenstvi raneho obdobi; i ta, ktera byla
zcela racionaIne ustavena. Umelym vytvorem byly
i ty tti typicke fly D6r, jak je videt na samotnem
jmenu ttetf z nich: Pamfyle (to znamena "vsechny
kmeny") - obdobou k tomu je timska povest 0 tribui
Lucero. Fyly asi casto vzes1y z kompromisu mezi do
maci vrstvou bojovniku a pfibylou dobyvatelskou
skupinou. To muze bYt take vysvetlenim, proc by1y ve
Sparte dye kralovske rodiny nestejne hodnosti, coz
opet ma obdobu v tmskem podani 0 tom, ze kra10ve
byli nejdtive dva. V historicke dobe byla ptfslusnost
k fy1e vzdy jen osobni a ne uzemni, hlavou fly byl jejf
"kra1" (fylobasileus) - puvodne to byl dedicny ptedak
s rodinnym charismatem, pozdeji voleny funkcionat.
Cleny fyl a fatrii, tribuf a kurii, bud'jako "aktivnf"
nebo jako "pasivni" obcane, byli vsichni ptfslusnici
mestske domobrany. Ale pouze clenove aristokratic
kych rodu byli cleny "aktivnimi", to znamena pouze
jim pfis1usely mestske utady. Proto slovo "obcan"
znamenalo nekdy totez jako clen patricijske "rodiny".
Nobilite se tu, jako vsude jinde, ptisuzuje ,,rodina";
puvodne se to bezpochyby vztahovalo na rodinnou
199
charismatickou hodnost oblastnich micelniku. Kdyz
vsak pfsla era valecnych vozu a pevnych hradeb,
pteneslo se to, jak se zda, na majitele hradu. V obdobi
mestske monarchie se nutne vytvatela nova aristok
racie, vyatela se stejne snado, jako se v ranem
sttedoveku tvofil z rodin vedoucich rytitsky zpusob
zivota kruh leniku. V historicke doM pak jedine pti
slusnfci patriciatu (patricii, eupatrides) mohou jako
knezf nebo obecnf hodnostafi platne obcovat s bohy
mesta, vykonavat oMti nebo vykladat vestby (auspi
cia). Zpravidla mela kazda patricijska rodina i sve
bohy, jine nez obec, a svuj vlastni kult v sidle ptedku
jako znak puvodu starsiho nez mesto. Vedle knez
stva z urCitych charismatickych, to znamena vyhrad
ne patricijskych rodin vsak existovalo take profesio
nalni knezstvo; obcovat s bohy ale nebylo nikdy mo
nopolem knezl, jako tomu bYalo v Asii, nybrz tato
zaJezitost vzdy patfila k funkci mestskych fnkcio
natu. Take tu neexistovali knezi, kteti by byli nezavi
sIl na polis, s vyimkou nekolika velkych interlokal
nich svatyi, jako byla svatyne delfska. Kneze si usta
novovala mesta, a dokonce ani delfskym svatostan
kum nevladla autonomni hierokracie. Ty byly puvod
ne pod pravomoci sousedni obce, a kdyz tato obec byla
ve svate valce znicena, utotilo nekolik okolnich obci
amfyktionii a mely pak nad Delfami velmi ucinnou
kontrolu. I kdyz velke chramy mely politickou a hos
podarskou moc, byly vrchnostmi, vlastnily ergasterie,
pujcovaly penize lid em a hlavne statum (ejichz va
lecne poklady mely v zastave) a wbee jednaly jako
banketi - nie to nemenilo na skutecnosti, ze si na
tecke pevnine a jeste vice v zamorskeh koloniaInieh
osadaeh nad bozfm majetkem i nad knezskYmi bene
ficiemi udrZovaly, a dokonce neustlle rozsirovaly
svrchovanou moc obce. N akonec se v Hellade knezske
urady vykonavaly z titulu vetejnych fnkcf. Zda se,
ze 0 tomto vvoji bylo rozhodnuto za vojenske aristo-
200
kracie a dovrsila ho potom vlada demu. Svatyne, po
svatne pravo a magicke normy vseho druhu se casem
staly nastroji v rukou nobility.
N obilita byla v kazde polis naprosto uzavrena. Sice
se v antice tak jako ve stredovekch Benatkach ne
kdy prijimali jednotlivi ptespolni pani, kteti se presu
nuli ze svych hradu i se svYmi klienty do mesta (tak
jako gens Claudiova), anebo se konalo i hromadne
"povyseni" (ako s "gentes minores" v
R
ime), ale to
vsechno patme casteji v obdobi velmi ranem nez po
zdeji. A nobilita ovsem nebyla spottebitelstv Ciste 10-
kalni, uzemne vymezene. Attictf aristokrate, napr.
Miltiades, meli velka panstvi mimo areal mesta.
A zrovna jako ve sttedoveku, vsude, hlavne prave
v aristokratickych vrstvach, ketly styky presahujici
mfstni areal.
Majetek nobility byl svou povahou pansky maetek.
Otroci, nevolnici a klienti - kategorie, 0 kterych bu
deme mluvit pozdeji byli pohotove, aby obstaravali
nobilite, co pottebuje. A kdyz zanikl stary typ pod
danstvi a klienstvf, jeji majetek byl stale ptevazne
pozemkovy a zemMelskY. Obdobu muzeme naIezt i
u babylonskeho patriciatu: z rozvrzeni polozek, jake
se po generace dodrzovalo ve vetsine ucetnich dokla
du babylonskych obchodnich domu, vysvita, ze za
hlavni majetek se povazovala pozemkova 'dba ve
meste a na venkove, otroci a dobytek. Avsak prame
nem teto hospodarske sily, v Hellade stejne jako
v Babylone i ve sttedovekych mestech, byla ptima
i neptima ucast na obchode a na plavM. To se pova
zovalo za sluCitelne s patricijskym stavem az do pozd
nfch dob; pouze v
R
ime to bylo senatorum casem zcela
zakazano. V antickem svete i ve stredoveke Evrope
se vyhledavala mestska sidla prave se zretelem na
tuto moznost zisku. Jmeni, ktere se touto cestou na
shromazdilo, se vyuzivalo k lichvarskemu vydirani
rolniku, kteti jako obyvateIe venkova nemeli pti-
201
stup k politicke moei. Vysledkem bylo masove dluzni
otroctvl. A nejlepai, nejvosnejai puda (v Attice "pe
dia", puda na rovine) se kumulovala v majetku "astoi",
kdezto strane (sidla Diakriu), ktere nevynasely
rentu, zustavaly vaude rolnikum. Pansti mestskeho
patrieiatu tedy z velke casti pramenilo z jeho zdrojtl
zisku. Zadluzeni rolnici bud udrzeli usedlost a od
vade Ii vetiteli urodu, anebo museli rovnou na robotu
a pracovat po boku opravdorych nevolniku stareho
typu, kteti pochazeli z patrimonialnich pomeru. Jiste
hodnoty zacinali nabYvat i kupovani otroci. Ovsem
nikde, ani v patrieijskem Rime, svobodne rolnictvo
zcela nezaniklo. To plat! 0 antice a take - mozna jeste
vic - 0 sttedoveku.
Z timskych vypraveni 0 zapase mezi stavy je jasne,
ze konfikty mezi patrieii a plebeji nevyvolalo snad
nejake vrchnostenske poddanstvf, ale rozpor docela
jineho druhu. Kazdy, kdo nepattil mezi mestske bo
jovniky sdruzene v klanu a vojensky cvicene to zna
men a hlavne kazdy svobQdny obyvatel venkova, ag
roikos, perioikos, plebaeus -, byl hospodatsky vydan
napospas mestske aristokracii. Z tady pncin: protoze
takor clovek byl vylucovan z veskere politicke moei
i z aktivni ucasti na veskerem soudnim tizeni, a to
v dobe, kdy pravo jeste nebylo vazano pevnymi pravi
dly. A protoze musel - prave z teto pticiny uplaeet
dary mestskeho aristokrata anebo se mu odevzdavat
do klientskeho pomeru, ehrel-Ii dosahnout ptizniveho
soudniho vyroku. Dalsi pticinou, ktera s tim souvise
la, byly krute zakony 0 dluznictvi. Avsak v patricij
skem obdobi se ztejme rolnici pomere hojne srehova
Ii a mohli si koupit pudu na novem miste,jak ukazuje
ptipad rodiny Hesiodovy. Pozdeji, za "hoplitskeho
mesta", to bylo zcela jinak a za radikalni demokraeie
teprve!
Svobodni meststf temeslnici a mali nepatricijsti
obehodniei byli naproti tomu patre v takovem posta-
202
veni jako "muntmani" ve stredoveku. Vranem Rime
byla tato skupina nejspis pod jakousi ochranou krale,
neco na zpusob vztahu mezi patronem a klientem,
tak jako v ranem stredovelm byly pod ochranou vrch
nosti vIadnouci nad mestem. Tu a tam nachazime
stopy po jakesi sluzebni organizaci remeslniku; odtud
mozna maji pocatek fimske centurie vojenskych re
meslnickych techniku. Nevime, zdali byli kdy remesl
nici organizovani jako ptidruzene "hostujici kmeny",
coz b;valo pravidlem v Ai (take v Izraeli pred exi
lem). Rozhodne vsak nebylo ani reci 0 nejake ritualni
segregaci na zpusob indickych kast.
203
IV. Plebejska siknuti a tyanis
Svrzeni patriciske vlady spiknutim. Popolo
(. u. G., str. 775-776)
Vhida patriciatu bYvala ve staroveku i ve stredoveku
svrzena zpusobem na pohled velmi podobnym,
zvIaste mare-Ii na mysli velka stredoveka mesta,
hlavne italska, ktera se vyvijela podobne jako mesta
staroveka vcelku samostatne, tj. bez zasahu vnejsich
sil.
Kdyz v italskych mestech vznikla patricijska moc,
"podesta", dalsim klicovym stadiem vYvoje bylo, ze se
vytvoril "popolo". Tak jako nemecke cechy (Zunfte),
skladal se i italsky "popolo" z elementU hospodarsky
rozdilnych a hlavne sdruzoval podnikatele i tovarse.
V zapase proti rytfrskym rodinam meli zprvu podni
kateIe vedouci roli, podnecovali a fnancovali spiknu
ti "remesel", kdezto remeslnicke cechy dodavaly po
trebne muzstvo do bitev. Aby si zabezpeCilo, ceho
v zapase s patriciatem vydobylo, postavilo si spiknutf
cechu casto do cela hnutf urCitou vyznacnou osobnost.
Tak Curych po vypuzeni vznesenych rodin, ktere se
nepodrobily, byl (v roce 1336) pod vladou rytire Ru
dolfa Bruna a rady, slozene rovnym dilem z predsta
vitelu "konstabularia", tj. korporace tvorene slechtou
zbylou ve meste a podnikatelskmi cechy kupcu, sou
keniku, dodavatelu soli a zlatniku - a z reprezentan
tu chudsich temeslnickych cechu. Pod tfmto vedenim
dokazalo mesto odolat oblezeni cisarskym vojskem.
V Nemecku bylo takove spiknuti cechu ve vetsine pti
padu jen docasnym spolkem, vedle obce a oddelene od
ni. Tato oddelenost skoncila budtim, ze zastupce ce
chu pripustili do mestske rady, anebo tim, ze se do
cechu pojalo veskere obyvatelstvo vcetne slechty.
Trvalou organizaci zustalo sdruzeni cechu v podobe
mestske gildy jen v nekterych pobaltskych mestech.
204
To, ze jde 0 organizaci odvozeneho puvodu, je patre
ze slozeni jejiho predstavenstva: tvorili je cechmistri
jednotlivYch cechu. V patnactem stoleti nemohl bYt
v Mtnsteru nikdo uveznen bez souhlasu gildy. Mest
ske gildy tedy pusobily jako ochranna sdruzenf proti
soudnfm postupim mestske rady. Take v admini
strativnich zalezitostech se k rade piipojovali zastup
ci gildy, bud' pokazde, anebo jen pfi dulezitejsich ve
cech; bez nich se nemelo rozhodovat.
V Italii nabyla takova ochranna sdruzeni obcan
stva proti patriciatu jeste mnohem vyznamnejsiho
dosahu. Italsky popolo, to byl pojem nejen ekonomic
ky, ale i politickY. Zvl8stni politicka komunita uvnitt
obce mela vlastni uredniky, vlastni fnance, vlastni
vojenskou ustavu: doslova stat ve state prvni poli
ticky svaz vedome nelegitimni a revolucni.
Paralela v antice. Tribunat
(. u. G., str. 779)
Na pohled velice podobne se v antice vyvinul demos
cHi plebs. V Rime zcela obdobne jako zvlastni obec
"popolo" povstala zvlastni obec plebeju se svymi ured
niky.
Tribuni lidu byli puvodne voleni ptedsedove nepa
tricijskeho mesfanstva ctyr mestskych ctvrti. A aedi
love, jak mini E. Meyer, byli puvodne spravcove sva
tyne a zaroven pokadni komor neurozeneho
mesfanstva a tim i pokladniky plebejstva. Sam plebs
se konstituoval ve spiklenecke bratrstvo, hotove sra
zit kazdeho, kdo by ptekazel jejich tribunum pri haje
ni zajmu plebeju. Vsak byl take tibun oznacovan
jako sacro sanctus (posvatny); v protikadu k legitim
nfm Utednikum rimske obce, zcela obdobne jako ital
skemu "kapitanu lidu", obvykle chybel ptdomek
"z bozi milosti", kterysi ptisvojovali ke jmenu ufedni-
205
ci legitimni moci, konzulove. Legitimni uredni moc
tribunovi chybela.
Vitezstvi plebeju: obec instituci
r u. G., str. 781-782)
Kdyz bylo v lidovem shromazdenf pnznano hlasovaci
pravo vsem majitelum pudy patficim do demu a za
psanym do branneho svazu fatrie - bylo to prvni
stadium "demokracie". Pak bylo ptiznano i vlastni
kum jinych majetku. Zprvu bylo podminkou, aby
kazdy z nich byl schopen vystrojit se jako vojak, jako
hoplites. S takovYmto povznesenfm obcana je prave
spojen tento ptevrat. Uvidfme, ze pouhe dosazeni od
stupnovaneho hlasovaciho pnva rozhodne nebyl nej
dulezWjsi prosttedek, jak tohoto efektu dosahnout.
Ve sttedoveku mohlo byt formalni slozeni obcanskeho
snemu uspotadano sebelEpe a jeho formalnf kompe
tence mohla byt vymerena sebevydatneji, spolecen
skomocenske postavenf maetnych tim vsak nebylo
defnitivne zniceno. Co do vysledku, vedlo hnuti de
mu postupnym vYvojem k velmi ruznemu uspotadani
pomeru. Prvnim a mnohdy trvalYm uspechem byl
vznik demokracie druhu napohled podobneho jako
v cetnych italskych komunach. Nejbohatsi vrstva
mestanu neslechticu, vyhodnocena nejakym majetko
vym censem - v podstate majitele penez, otroku, er
gasterif, lodi, obchodniho a lichvatskeho kapitalu -,
zfskala mista v rade a v utadech, vedle slechticu opi
rajicich se hlavne 0 pozemkovY majetek. Mase malo
zivnostniku a vubec chudsfch mMtnu byly vsechny
Utady odepreny bud pravne, anebo proto, ze se k nim
nemohla uvolnit. Avsak nekde vYvoj pokroeil dale
a otevtel cestu k mod prave teto vrstve. Musely se
vsak najit prostredky, aby tito lide uz nebyli nepo
stradatelnf ve sve drobne zivnosti, cHi musely se za-
206
vest funkcni diety a majetkovY census se musel sni
zit. Konecne se pak uz faticky nedbalo na tfidni
stupne v demu; ale k tomu dospela az athenska de
mokracie ve 4. stoleti pr. n. 1. Doslo k tomu, teprve
kdyz hoplite pozbyli vojenskeho vyznamu.
Co bylo skutecne vznamnym dusledkem uplneho
nebo castecneho vitezstvi nepatricijskeho obcanstva
ve struktufe politickeho svazku a jeho spravy? Poli
ticky svazek se pak vznamnou a stoupajicf merou
staval institud. Zformova 1 se princip mistni obce. Tak
jako se v italskem meste uz za aristokraticke vlady
proedlo rozdeleni masy obcaml do mestskch ctvrti
a popolo volil podle mestskych ctrtf aspon castecne
sve ufedniky, tak uz i anticke patricijske mesto roz
delilo plebejce do ctvrti, hlavne kvuli rozvdenf pra
covnich povinnosti a davek. V
R
ime, vedle tti sta
rych, osobnfch tribui slozenych z celedi a kurif, byly
zffzeny ctyfi stejne pojmenovane, ciste lokalni mest
ske obvody a k nim po vitezstvi plebejcu ptibyly i tri
bue venkovske. Ve Sparte vedle tti starych osobnfch
fyl vznikly ctyfi, pozdeji pet uzemnich fYl. A kdyz uz
810 0 demokracii, bylo vitezstvim demokracie pretvo
fen! ctvrti v "demos", v mestsky okrsek jako dil polis
a zaklad vsech prav a povinnosti v polis. Pak se polis
uz nechape jao sbratfeni vojenskych a stavovskych
oddilu, ale jako institucionalni uzemni korporace. In
stitucionalizovala se i novym pojetim prava. Pravo se
stalo institucionalnim pravem pro obcany a obyvatele
mestskeho uzemf, a bylo t pravo stale racionalneji
utvafene. Misto iracionalniho charismatickeho soud
covani nastoupil zakon. Paralelne s odstranenim
patricijske vlady pocalo zakonodarstvi.
207
Struktura anticke a stredoveke demokracie
(. u. G., str. 783-784)
Rozvoj demokracie pretvotil spnivu. Namisto honora
ce, vynesene k moci charismatem urozenosti nebo
uradu, nastoupili funkcionari voleni nebo losovani na
kratke obdobi, odpovedni a nekdy sesaditelni; voleni
demem anebo primo vysli z demu. Tito fnkcionari
byli uredniky, ne vsak v dnesnim stylu. Dostavali jen
skromnou nahradu vY1oh, asi jako nadenik uvolneny
z prace. Funkce nakratko, casto zakaz opetneho zvo
leni, vylucovaly, aby vzniklo urednictvo jako profese.
Zadna uredni kariera, zadna stavovska vznesenost.
Zalezitosti vyrizuje funkcionar jako pfilezitostne
ukoly. Vetsinou ho nestoji vsechen cas a vsechny slly.
Nahrada byla pro nemajetneho jen vedlejsim vYdel
kem, treba i vitanym. Nejvyssi funkce, zvlaste vojen
ske, zamestnavaly ovsem nositele zcela, ale proto je
mohli zastavat jen majetni. A pro funkce financni byl
pfedepsan vysoky census (asi jako dnes kauce). Tyto
funkce byly ovsem takzvane urady cestne.
Skutecnytvurce politiky, ktereho zrodila rozvinuta
demokracie demagog -, byl v periklovskych Athe
nach zpravidla vedoucl vojensky urednik. Ale jeho
moc obycejne neplynula ze zakona ani z funkce, ale
z osobniho vlivu a z duvery demu. Byla to vlastne moc
nejen nelegitimni, ale i nelegalni, ptestoze cela usta
va demokracie byla jako sita na jeho existenci, tak
jako modernf anglicka ustava je jako sita na existenci
vladniho kabinetu, ktery rovnez nema kompetenci
zakonnou. Rovnez tak zakonem nepodlozene v6tum
neduvery v anglickem parlamentu odpovida v jine
forme athenske obzalobe demagoga, ze lid spatne ve
de. Rada sestavena losovanim byla prajednoduchym
fungujicfm vYborem. Soudnf pravomoc pak ztratila,
zato mela v moci pripravu lidovYch usneseni (pfipra
vovala "probulema") a kontrolu financ!.
208
Ve stfdovekjch mestech mel a vlada "popola" po
dobny efekt. N a jedne strane prival redakcf mest
skych prav, kodifkaci prava obcanskeho i procesniho
a zaplava ruznych ustanovenf, na druhe stral stejne
mohutny pffval utedniku - i v malem nemeckem
meste se jich napocita ctyti i pet tuctu rUznych kate
gorii. Vedle kancelatskeho a birickeho personaIu
a vedle purkmistra to byl cely zastup specializova
nych funkcionafu uradujicich jen ptilezitostne, kte
rym jejich sluzne, prevazne poplatky za ukon, tvotily
jen slusny vedlejsi ptijem. Antickym i sttedovekym
mestum, alespon ter velkym, byl mimo to spolecny
daiM jev: mnohe zaIezitosti, ktere dnes projednavaji
volene sbory poslancu, vyfizovala volena nebo vyloso
vana kolegia odboriku. V tecke antice jim bylo sve
rovano zakonodarstvi, avsak i jine politicke akty;
v Athenach napt. ptisezne uzaviranf spojeneckych
smluv a rozvrzeni pffspevku mezi cleny spolku mest
skych statu, ve sttedoveku casto volba uredniu, a to
prave nejvyznamnejsich, ale casto i sestavovani du
lezit;ch rozhodujicfch kolegii. To byla jakasi nahrada
za moderni zastupitelsky system, jaky v dnesni forme
tenkrat neexistoval. "Zastupcove" existovali, ale jako
mel a vsechna politick a prava ptezivajici povahu sta
vovskych prav nebo privilegii, zastupovali jen sdruze
ni, v anticke demokracii kultovni a statnf, eventualne
statne spolkova uzavrena spolecenstvf, ve sttedoveku
pak cechy a jine korporace. Zastupovana byla jen
zvlastni prava svazu, ne vsak nestale volicsto voleb
niho obodu, nic takoveho, jako je moder! proletariat.
Nelegitimni vl6da: anticka tyranis
.
(. u. G., str. 784-785)
J ednfm ze shodnych jevu ve starovekych i sttedove
kych dejinach je, ze se vyskytovala tyranis nebo ales-
209
poD pokusy 0 ni. V kaMe dobe byla jevem lokalne
omezenym. Na feckem poloostrove se v 7. a v 6. sto
let! pr. n. 1. zmocnili vlady tyrani v fade velkych mest,
mimo jine i v Athenach, ale vsude takov rezim trval
nejvyse par generacf. Mestske svobody tu byvaly zru
seny teprve po dobyti vojenskou silou. V oblastech
kolonialnich - v Male AH a zvlaste na Sicflii dosah
la naproti tomu tyranis trvalejsiho triumfu a nek
terYm mestskym statum dod ala ztzeni defnitivnf az
do jejich zlniku.
Tyranis byla vsude produktem zapasu stavovskych
skupin. Ve vYimecnych ptipadech, jako v Syraku
sach, dopomohla podle vseho tyranovi k vlade nobili
ta, zahnana lidem do uzkych. Ale jinak se tyransky
rezim opfral 0 cast strednfch vrstev a 0 dluznfky
patriciatu, kdezto jeho neprateli byly vznesene rodi
ny, ktere vypovidal z mesta, kterYm konfskoval ma
jetek a ktere proti nemu konspirovaly. Zde nasel vy
raz typicky tfidni rozpor antickeho sveta: mezi mest
skym vojenskym patriciatem jakozto vefitelem a rol
nictvem jakozto dluznikem. Rozpor, jaky existoval
vsude, od Izraele a Mezopotamie az po recky a italic
ky svet. V Baby16nii ptipadl venkov remer uplne do
vlastnictvi patriciu a rolnfci se stali jejich ko16ny.
V Izraeli jednou ze zalezitosti, ktere upravovala
,,Archa umluvy", bylo dluzni otroctvi; vsichni uzurpa
tori, od Abimelecha po Judu Makabejskeho, nasli
podporu u uprchlych dluznich otroku. Slib Izraeli
v Deuteronomiu zachazf tak daleko, ze pr si Izrael
"zastavi mnohe narody", to znamena, ze izraelstf
obcane budou vefiteli a patricii a vsichni ostatni je
jich dluzniky a rolniky. V Rime a v Hellade trval ob
dobny tndni protiklad. Jakmile se ustavila tyranis,
podporovali ji obycejne drobni rolnfci,jista slechticka
klika, ktera se s ni spolcila, a cast mestskych stred
nich vrstev. Zpravidla se tyranis opirala 0 telesnou
gardu a pro reckeho demagoga -napr. pr Peisistrata
210
- bYvalo prvnim krokem k nastoleni tyranidy, ze me
zi obcanstem takovou gardu ziskal. Prave tak pro
"kapitana lidu" (capitano del popolo) ve sttedoveke
ItaliL Take zoldnere tyranove zamestnavali. Zaklad
ni politickou linii tyram bYvalo zmirov:ni ttidnich
a stavovskych konfiktu, zcela tak, jako to bYvalo po
litickou linii "aisymnetu", napriklad Charondy nebo
Solona. Je zrejme, ze povefit "aisymnety" reorganiza
ci statu a prava, anebo vyzdvihout k moci tyrana
byly casto dve alternativy resen! teze problematiky.
Soci:lni a hospod:tska politika jak aisymnetu, ta
tyranu, alespon v materske zemi Reku, se snazila
ptedejit tomu, aby mestska nobilita skupovala rolnic
kou pudu a aby se rolnici stehovali do mesta. Misty se
pokousela omezit obchod s otroky, pfepychovy kon
zum, ptekupnictvi, vvoz obili - vsechno podle meti
tek ptiznacnych pro bytostne malomestackou hos
podarskou politiku, jaka odpovida i stfedoveke "mest
ske ekonomii", 0 niz budeme pojednavat pozdeji.
Tyranove citili, ze jsou nelegitimni vladci, a tak se
na ne vsude i hledelo. Tim se jejich postaveni jak
v nabozenskem, tak v politickem aspektu lisilo od po
staveni nekdejsich mestskych kralu. Skoro zpravidla
bYvali tyranove podporovateli novych emocionalnich
kultu, obzvlaste kultu Dionysova, proti ritualnim
kultum aristokratu. Obycejne hledeli zachovavat
vnejsi formu ustavy sve obce a tudiz i ustavni poza
davek legality. Kdyz padli, patricijsky stav zustal po
jejich rezimu znacne oslaben, a protoze byl nucen ku
povat si spolupraci obcanu potrebnou k vyhnani tyra
na, cinil dalekosahIe ustupky lidu, demu. V Athenach
po vypuzeni Peisistrata nasledovala stredostavovska
demokracie. Tento rany typ tyranidy, zalozeny na
konfiktu hospodarskych trid, aspon na reckem polo
ostrove, usnadnil timokraticke nebo demokraticke re
seni stavovskeho zapasu a byl casto ptedstupnem ta
koveho reseni. Naopak v pozdnim helenskem obdobi
211
uspesne i neuspesne pokusy nastolit tyranidu byly
projevem expanzivni politiky demu a m'y koteny ve
vaJecnych phinech teto skupiny, 0 nichz budeme mlu
vit pozdeji. Tyranidu toho typu se snazili nastolit
vitezni vojevudci jako Alkibiades nebo Lysandros.
V recke materske zemi zustavaly takove pokusy bez
usplkhu az do heIenistickeho obdobi a vojenske za
mery demu, naznacujici jiz snahu 0 vytvoreni impe
ria, se zde rozpadaly z pricin, 0 nichz se take zminime
po zdeji.
Naproti tomu na Sicilii uz vYbojnou politiku v Tyr
henskem moti v drivejsfm obdobi a pozdeji zase na
rodni obranu proti Kartagu vedli uz tyranove. Vy
tvotili nadlokalni vojenskou monarchii, pticemz kro
me mestanske domobrany pouzili zoldnerske vojsko
a prikroCili k nejbezohlednejsim opattenim orientaI
niho typu, napr. k nucene naturalizaci zoldneru a
k rozhaneni obyvatelstva podmanenych mest. Konec
ne je tu pak Rim, kde v ranem obdobi ruzne tendence,
ktere mohly ves t k tyranide, selhaly. A nakonec padl
za korist vojenske monarchii na ceste obrovskeho vy
boje, a to z vnitrnich sociaInich a hospodatskych pti
Cin, 0 nichz pojedname zvlast.
Nelegitimni vlada: stredoveka signorie
(. u. G., str. 785-786)
Ve stfedoveku zustala mestska tyranis omezena re
mer jen na Italii. Eduard Meyer ptirovnaval italskou
signorii k anticke tyranide; obe mely opravdu cosi
spolecneho. Signorii predstavovala rovnez jedna bo
hat a rodina v opozici k ostatnim clenum sve stavov
ske vrstvy. Tento typ politi eke vIady byl v zapadni
Evrope prvnim, ktery svuj rezim zakladal na racio
naInf sprave, a to (stale casteji) sejmenovanymi ufed
niky. Ve vetsine pripadu ptitm zachovaval jiste for-
212
my tradicni mestske ustavy. Vedle toho jsou tu vsak
proti anticke tyranide i vyznamne rozdfly. Zaprve, ac
koli shledavame, ze signorie mnohdy vzesla primo ze
stavovskeho zapasu, velmi casto se objevovala teprve
az po vitezstvi "lidu", v nekterych ptipadech az dlou
ho po nem. A zadruM, kdezto sigorie ve vetsine pfi
padu vychazela z legalnich uradu "lidu", mestska ty
ranis helenskeho staroveku byla obvykle jen pfechod
nym jevem mezi patricijskou vladou a timokracii
nebo demokracii.
V Italii, mimo Benatky a Janov, predstavovala pak
dedicna signorie formu mestske vlady legitimizova
nou cisarskym a papezskym uznanim po podrobeni
Florencie spanelskymi oddily (r. 1530). Fakt, ze odpor
mestanu cas em slabl, lze vysvetlit tadou faktoru.
Cyklicky vyvoj mestske obce. Resume
(. u. G., str. 788)
Nikde jinde v Evrope nema pIne obdoby cyklicka dra
ha italskych mest od stadia, kdy byla slozkou patri
monialnich nebo feudalnich utvaru, pres periodu ne
zavislosti ziskane revolucf s vladou mistni honorace
a pozdeji s vladou remeslnickych gild, potom pres si
gnorii a nakonec zase k postaveni slozky v pomere
racionalnich patrimonialnich asociacich. Zvlaste ne
ra obdoby sigorie. Nanejvys lze najit severne od Alp
paralelu ke stadiu, ktere ji bezprostredne predchaze-
10 a v nemz vystupoval capitaneus populi v podobe
nektereho z nejmocnejsich purkmistr. V necem
vsak byl cyklicky typ vYvoje univerzalni: v karolin'ke
doM nebyla mesta nicim, nebo skoro nicim, jen admi
nistrativnimi obvody, ktere se lisily od jinych admini
strativnich obvodu pouze nekterymi rsy sve stavov
sM struktury. A nyn!, v moderim patrimonialnfm
state, jsou opet ve velmi podobnem postaveni, az na
213
nekteni korporativni pniva. V obdobi mezi tim byla
mesta vsude do jiste miry "obcemi" s autonomnimi
politickymi pravy a s autonomni hospodatskou poli
tikou.
214
v. Aticka a stredoveka demokracie
Strukturni typy stredovekych mest
( u. G., str. 796-797)
Zvhistni misto stiedovekeho mesta v historii politic
keho ryvoje nevyplYva nakonec z rozporu, hlavne
hospodatskeho, ktery existoval mezi mestskymi "btir
gery" a vrstvami mimomestskymi a mezi stylem hos
podatskeho zivota jednech a druhYch. Klicem k to
muto probIemu je spise celkove postaveni mesta
v souhrnne politicke a stavovske strukture stredove
ke spolecnosti.
V tom se typicka stredoveka mesta liM nejen od
mesta antickeho, ale lisi se i mezi sebou. Deli se do dvou
typu, spojenych plynulYmi prechody, avsak velice roz
dilnych. Jednakje tu mestojihoevropske, speciaIne ital
ske a jihofrancouzske, ktere ra vzdor vsem rozdilum
mnohem blize k tpu anticke polis nez druhy ty, jimz
je mesto severni - zejmena severofrancouzske, nemec
ke a anglicke, jez si byla pres vsechny rozdily navzajem
podobna. Musime tedy znovu porovnat stredoveky typ
mesta s antickYm, pnpadne jinYm typem, abychom po
strehli pnCiny, jez vedly k te rozdilnosti.
Tiidni skladba v antice a ve stredoveku
(. u. G., str. 797)
V jihoevropskych mestech mel rytirsky patriciat vne
mesta hrady a statky podobne jako ve staroveku (viz
pripad Miltiada). Majetky a hrady Grinaldiu se tahIy
pasem daIeko podeI pobrezl Provence. Na severu naj
deme neco takoveho maIokde, v severoevropskych
mestech v pozdejsl doM nikde. A zase: demos, ktery
by od mesta a od politicke moci ocekaval dary a du
chody, stiedoveke mesto take nepoznalo.
215
Velice ostre se lisI nejspodnejsf vrstva v meste an
tickem a stfedovekem.
V antickem meste byla hIavnf hrozbou ek9nomicka
diferenciace, kterou se snazi prekonat vsechny strany
bez rozdilu, jenom rUznymi prostfedky: vznik tndy
plnopravnych obcanu, potomku pinopravnych rodin,
ktere ekonomicky zruiovane, zadluzene, nemajetne
uz nejsou schopny vyzbrojovat se do vojska a eekaji o
prevra tu nebo od tyranidy nove deler pudy, vymazani
dluhu nebo zaopatfenf z verjnych fondu, rozdavani
obili, pristup na slavnosti, do divadel a n zapasy
v cirku zdarma C za ptispevek z verejne pokladny. Ta
kove vrstvy se ovsem vyskytnou i ve sttedoveku. I v no
voveku se objevily na pude jiznich statu USA, kde prot
otrokatske plutokracii stalo nemajete "ubohe bile
smeti" (poor white trash). Ve stredoveku zadluzemi
deklasovana vrstva slechty pisobila starosti v Benat
kach, podobne jako v Rime za casu Catiliny. To'.vsak
bralo mensi rolL Rozhodne t nebyl hlavni druh tffd
nich boju v demokratickych mestech jako ve staroveku.
V antice se od ranych dob odehravaly tfidni boje
mezipatriciatem usedlym v meste jako veritelem
a rolniky jako dluzniky, respektive lidmi zbavenYli
majetku a upadlymi do dluznfho nevolnictvi. "Civis
proletarius", "potomek" (rozumaj: potomek obcana)
byl tehdy typicky deklasovany Clovak.
t. u. G., str. 798)
Zajmy neprivilegovanych vrstev v anticke polis byly
pfedevsfm zajmy dluzniki. A vedle toho zajmy kon
zumenti.
Specificky stredoveky stradajfci mestan byl chudy
, remeslnik, remeslnik hledajfci praci. Specifcky staro
veky stnldajici mestan bylproletar,politicky deklaso
vany, protoze pozbyl pudy, kterou vlastnivaL
216
Primat malorolniku v anticke demokracii,
remeslniku ve stredovekedmokracii
. C. u. G.
,
str. 801)
Politicke cile i prostredky demokracie v antice byly
podstatne jine nez dIe a prosttedk stredovekeho
mestanstva. Projevuje se to uz v jinem cleneni mesta.
Ve sttedoveku vznesene mestanske rody nezmizely,
nybrz byly donuceny vstoupit do cechu, ktere se na
pfiSte staly zakladem obcanstvi. A to znamenalo, ze
v nich mohly by- majorizovany sttednim stavem cHi
ptisly cast vlivu. Dost casto ovsem byly cechy na
opak dohnany na cestu plutokratickych korporaci
rentieru na zpusob londynskych liveries. Vzdycky
vsak proces vede k posfleni mocenske pozice te ttidy
uvnitt mesta, ktera se ptimo ucastnf nebo je zainte
resovana na obchodu a temesle. Tedy bUrZoazni ttidy
v moderim smyslu slova.
Kdyz 5e naproti tomu v antice namfsto anebo vedle
starych osobnfch rodovych svazu, fyl a fratrii, deli
uzemi mesta na demy Ci tribue a jedine reprezentanti
techto okrsku dri politickou moc, znamena to dvoji
skutecnost. Zaprve - vliv aristokracie je rozttisten.
Protoze majetek ziskala ponejvlc zalohou za pujcky
a propadnutim pohledavek dluzniku, je to vesmes
majetek rozptyleny, ktery se nemohl uplatnovat
plnou vahou, nybrZ jen dilcimi castmi v jednotlivych
demech. V jednotlivYch demech byl regstrovan
a zdanen, coz znamenalo, ze velky majetek byl zba
yen moci . . . Navic -a hlavne -vsak rozbiti mestskeho
uzemi v demy znamenalo, ze
'
vsechna mista v rade
a v utadech obsazovali reprezentanti demu jako
tomu bylo v Hellade, respektive znamenalo trideni
komicii (tributnich komcii, volebnich snemu) podle
tribuf (31 venkovskych, 4 mestske) - jak to dopadlo
v Rime. Puvodni umysl ztejme byl zjednat mestskou
vIadu nikoli vrstvam ve meste, ale vrstvam usedlym
217
na venkove; cili nikoli politicky vzestup mestske zivnos
tenske burzoazie, nybrz politicky vzestup rolnictua.
Ve sttedoveku bylo od pocatku nositelem demokra
cie femeslo, v antice za kleisthenovskych casu vsak
rolnictuo.
Polis jako gUda bojovniku a stredoveke
vnitrozemske obchodni mesto
(. u. G., str. 809-811)
Uhrnne vzato: anticka polis od chvfle, kdy se vytvoti
la disciplinovana form ace hoplitu, byla gildou bojov
niki. Kdekoli si mesto uminilo rozvinout aktivnf za
hranicni politiku, pti niz slo 0 pudu, muselo vlcemene
nasledovat ptiklad Spartanu - totiz ptedelat mesta
ny na vycvicene vojsko hoplitu. I Argos a Theby sesta
vily v obdobi sve expanze kontingenty profesional
nich vojaku, ktere v ptipade Theb byly nadto utuzeny
svazky osobniho bratrstvi. Mesta, ktera takove oddily
nemela a musela spoIehat na sve mestanske ozbro
jence, jako Atheny, byla nucena omezovat se na pev
nine na obrannou strategii. Po padu patriciatu vsak
vsude tvorili mestansti hoplite vedouci tridu plno
pravnych obcanu. Ani ve sttedoveke Evrope, ani ni
kdejinde obdobnou vrstu nenajdeme.
Byla-li Sparta trvalym vojenskym taborem, platilo
to do jiste miry 0 vetsine reckych mest. V ran em sta
diu hoplitske polis se mesta stale vic uzavirala vuci
okolf, na rozdfl od rozsahIe svobody pohybu, jaka kdy
si vladla za dnu HesiodovYch. Pravdepodobne se take
omezila smenitelnost pozemkovYch ptidelu udelova
nych bojovnikum. Tato instituce ovsem ve vetsine
mest zahy upadla a byla i zbytecna, jakmile prevazil
vyznam placenych zoldneru, nebo - v p:fmorskych
mestech - namotnictva. Avsak dokonce i potom u
stala vojenska sluzba rozhodujicf podminkoujakekoli
218
politicke ulohy ve mest.. Mesto si i pak podrZelo cha
rakter militaristicke gildy. V Athemich prave radi
kalni demokracie podporovala epanzivni politiku,
na tak maly pocet aktivnfho obyvatelstva az fantas
tickou - rozmachla se az do Egpta a na Sicilii. Uvitr
byla polis jako militaristicka asociace naprosto su
verenni. V kazdem smeru zachazelo obcanstvo s je
dincem, jak chtelo. Spatne hospodareni, zvIaste pro
mrhanf zdedeneho vojenskeho podilu ("bona paterna
avitaque" otcovske a dedovske statky, jak znela
timska formule pn zbavovanf obcanstvi), cizolozstvi,
spatna vychova syna, spatne nakladani s rodiCi, ne
ucta k bohum (asebeia), zpupne nasili (hybris) zkrat
ka kazde chovani, ktere by mohlo ohrozit vojenskou
a politickou morrku a disciplinu nebo privolat na obec
trest Ozi, bylo pnsne stihano - i pres prosiuM ujister
v Periklove reCi nad padlYl i (kterou zaznamenal Thu
kydides)1 ze v Athenach si smi kazdy Clovek zit, jak
chce. V Rme prti podobnym prestupkim zaoooval
cenzor. Principialne vzato, v osobnim chovani rozhodne
svoboda nebyla a tam, kde de facto byla, byla na ukor
vykonnosti mestanske milice, jako v Athenach. I hos
podarsky mohlo helenske mesto pIne disponovat s ma
jetkem jednotIivce, jestlize upadl do dluhu. Mesto
mohlo jeste i v heIenistckem obdobi dat jeho majetek
a dokonce jeho osobu do zastavy ventelim obce.
Obcan zustaval predevsim vojakem. Krome stud
ny, trziSte (agora), radnice (archeion) a divadla potte
bovalo - podle Pausania - kazde opravdove mesto
take gmnasion. To nechybelo nikde. Na trzisti a
v"gymnasiu", tj. v telocvicne, stravil obcan nejvice
casu. A co casu mu zabrala v klasickych Athenach
ekkIesia, sluzba porotce, sluzba v rade, sluzba ve
statnich funkcich kolujicich po obcanech a nejvlc pak
sluzba ve vojenskych tazenich - leto co leto, po des it
ky let -, to cinilo sumu nevidanou v zadne jine dife
rencovane kulture v dejinach, ani dHve, ani pozdeji.
219
Kazda vznamnejsi akumulace mestanskeho ma
jetku se stavala predmetem naroku demokraticke
obce. Financni povinnosti za "trier archie", kdy se za
dalo budovat, strojit a vypravovat valecne lodi, a za
"hierarchie", kdy se musely poradat velke slavnosti
a divadelni predstaveni a v cas potreby poskytovat
nucene pujcky (atticka instituce "antidosis") - to
vsechno uvadelo mestanskou akumulaci maetku do
znacne nestability. V justici vykonavane lidovmi
soudy vladla naprosta libovule, civilnf pre se vedla
pred stovkami porotcu nevzdelanych v pravu - ves
mes bylo tak malo pravni ochrany, a se musime
divit, ze se bohatstvi wbec udrZelo, spise nez tomu,
ze se stesti prudce obracelo nasilnymi zasahy po kaz
dem politickem otresu. Takova nehoda dopadla tezce
na bohate, protoze hlavni slozka bohatstvi, otroci, se
v takovych padech casto hromadnym uMkem scvrka.
Zarovei vsak byla mestska demokracie "kapitaIistum"
potrebna, protoze jim nabizela smlouvy 0 dodavkach
a stavbach a najem dani. Takova narodni kapitalis
ticka ttlda, jako byla v Rime kategore ,jezdcu", se
vsak v helenskych mestech nikdy nevorila. KaZdy
mestsky stat byl ptilis maly, aby sam daval dost ptlezi
tosU k ziskum, a vetSina mest, na rozdil o Rima, hle
dela podnecovat sout9z mezi kontrahenty a najemc
Um, ze ptipoust9la a ziskavala i cizi zajemce.
Pozemky, otroci (vetsinou v neptlis velkem poctu),
kteri platili majiteli desatek nebo byli pronajimani za
nadeniky (viz Hikias), lodi a kapitalova ucast na ob
chodu - to byly typicke zpusoby, jak mestan ukladal
jmeni. Obcane z hegemonskych mest meli rovnez pt
lezitost investovat do hypotek a do pudy v zahranici.
Takto investovat do pudy po svete bylo mozne jen
tam, kde byl likvidovan monopol vladnoucich mes
tanskych gild na mistnf pudu. Zabor zahranicni pudy
ve prospech obce, ktera ji pak ponechala Athenanum
nebo pridelila athenskym kleruchum (osadnikum),
220
takze pudu v porobenych mestech drZeli Athensti -to
byl jeden z hlavnich prostfdku, jak athenska politi
ka dosahla primatu na monch. Tedy i za demokracie
bylo pro hospodatskou pozici mestana rozhodujfci, ze
vlastnil pudu a lidi. VaIka, ktera mohla temito vlast
nickymi pomer otrast, byla chronicka. A v porovna
ni s kavalirskym vedenim boje za patricijskeho obdo
bi se nyni vedla s neobyeejnou krutosti. Skoro po kazde
vitezne bitve nasledovalo hromadne pobfjeni zajatcu
a skoro kaZde dobytf mesta koncilo vraZdenfm a zot
roeenim vseho obyvatelstva. Po kaZdem vitezstvi razem
stoupla nabidka otoku. Demos taoveho typu se ne
mohl p:1is zamerovat na mirove hopoddfske vYde1ky,
zalozene na raciondlni a trvale ekonomicke cinnosti.
V tom se obcanstvo stredovekeho mesta chovalo
zcela jinak, a to uz v pocatcich sveho vvoje. Jevy po
dobne ter popsanym by se ve sttedoveku nasly v pn
morskych mestech, v Benatkach a hlavne v Janove,
jejichZ bohatstvi spoelvalo v zamorskem kolonialnim
panstvi. Avsak dokonce i v techto pripadech jde jed
nak 0 plantaze a velkostatky, jednak 0 obchodnf vy
sady a 0 remeslnicke osady a nikoli - jako ve starove
ku - 0 kleruchie, 0 duchody z vojenske sluzby nebo
o podporu rozdilenou mase obcanu z dani vybranych
za hranicemi. Prumyslove vnitrozemske mesto stredo
veku je vubec jine nez mesto antickeho typu. Je sice
pravda, ze jakmile zvftezil "popolo", bYvala podnika
telska vrstva bohatsich cechu silne valkychtiva. Roz
hodnym motivem vsak bylo vyndit obtfznou konku
renci, ovladnout obchodnf cesty nebo se zbavit cel
a ziskat obchodni monopoly a tezarske koncese. Je
take pravda, ze i ve stredovekem meste zazili roz
sable ptesuny pozemkove ddby - i po zahranicnich
vitezstvich i po vnitrich prevratech vedoucich ke
zmene vladnouci strany ve mesre. ObzvlMte v !talii.
PUdu, ktera patiila porazenym, si strana, ktera prave
vyhrala, mohla od statni kanceIare spravujici nepra-
221
telsk majetek hned naimat nebo rovnou skupovat.
Kazde podmaneni eizi obee se whee mohlo vuzit k to
mu, aby vftezni mestane meli moznost kupovat pudu.
Ale ani nejradikalnejsi z techto majetkovYch presunu
nelze pirovnat k obrovsk)n prevratfm v maetclch,
ktere v antiekyeh mestech prvazely kazdy vnitrni pre
vrat a kaMe vitezst ve vree mezi moenostmi ci ve
vree obcanske. A co vice: v popredi ekonomickyc zaj
mu pudicieh k politiekemu vYboji nestal zaem 0 pudu.
Za vlady temeslniekyeh eeehu bylo stredoveke mes
to utvarem zamerenym - nepomerne vic nez mesto
antieke, natoz pak mesto z epoehy nezavislyeh "polis"
- na zisk z racionalni hospodarske Cinnosti. Jedine
o helenistickem a timskem obdobi, kdy mesta ztrati
la autonomii, se da tiei, ze rozdil je ponekud mens!;
tehdy totiz zanikly moznosti mestanu vytvatet hos
podarske sanee mestskou vojenskou politikou. Rozu
m se, ze i ve sttedoveku mohla byt mesta nekdy pru
kopniky teehnickeho pokroku v pozemnim valceni.
Tak jako Florencie, ktera v boji poprve uzila del.
I lombardska domobrana, povstaIa proti Fridrichovi
I., znamenala vyznamnou novotu v bojove technice.
Veelku vsak zustavala rytirska vojska ptinejmensim
rovnocenna mestsk)n a v prumeru - zvIaste v ote
vrenem terenu - byla rozhodne lepsi. Vojenska sila
mohla bYt podporou hospodarske cinnosti mestanu,
ale na pevne zemi jim rozhodne nemohla slouzit za
podklad takovYch snah. VZdyt nejmohutnejsi vojen
ske sHy sidlily mimo mesto. Kdyz stredoveci mestane
sledovali sve hospodarske zajmy, museli spolehat na
racionalni, hospodarske prostredky.
Tolik na zaver naseho vyberu z rozsahleho, zrejme nedokonce
neho rozboru onoho procesu emancipace z puvodniho panstvf,jaky
se odehnil ve mestech. Weber dale jeste pojednava 0 ruznem zri
zeni a pomerec v anticch mestec, ktera ovhidla velke politic
k6 utvary (atensky spolek, sicilske panstvi, kartagska rise,
timska rise.)
222
K VZTA KTURNIHO KLITU
KEKONOMICE
OKCIDENTA. RCIONAITA
A KAITASMS
(G. A. R., str. 1-14)
Synovi moderf evropske kulturni oblasti pohled na
problemy svetovych dejin nutne a opravnene splYva
s otazkou, jaka souhra okolnosti vedla k tomu, ze pra
ve zde na pude Okcidentu* a pouze na ni vyrostly
kulturni jevy, ktere -jak si alespoi nidi predstavuje
me - udavaji smer vYvoje univerzalni platnosti.
Jen v Okcidentu dospela vea do stadia, ktere se
dnes uznava za "smerodatne". Empiricke poznatky,
uvahy 0 problemech sveta a zivota a take - ackoli sys
tematicka teologie se pIne rozvinula jen v krestanstvi
ovlivnenem helenismem (nabeh k ni shiedavame jen
v islamu a u nekterych indickych sekt) - hluboka na
bozenska zivotni filozofie, pozoruhodne vedomosti
a neobycejne jemne postrehy se pestovaly davno i jin
de: zvlaste v Indii, v
C
ine, v Babylonu, v Egypte.
Avsak babylonska ani zadna jina astronomie - jak je
zrejme zejmena ve vyYoji babylonskeho hvezdarstvf -
nespocivala na matematickych zakladech. Ty ji dali
teprve Helenove. Indicke geometrii schazely racional
ni "dukazy": ty jsou opet produktem helenskeho du
cha, ktery take jako prvni vytvotil mechaniku a fzi
ku. Indicka pnrodoveda, v pozorovani mnohostranne
rozvinuta, postradala racionalnf experiment ten je
po antickych nabezich v podstate produktem rene
sance - a modern! laborator. Proto i indicke medici
ne, empiricky a technicky znacne rozvinute, chybela
biologcka a zejmena biochemicka baze. Racionalni
chemie se nerozvinula nikde mimo Zapad. Velmi roz-
* Okcidentem, nZapadem", se mysli oblast evropske civilizace
vyrostIe na antickem zakladl - videna Weberem z perspektivy
pocatku naseho staled. Pazn. prekl.
225
vinute cinske dejepisectvi postrada thukydidovsky
pragmatismus. Macchiavelli mel predchudce v Indii.
Avsak vsem asijskym statnim naukam chybi aristo
telovska systematicnost i racionalni pojmy vubec. Ni
kde v Orientu - pn vsech naznacich v Indii (skola
Mimamsa), pn rozsahIe kodifkaci prava zvlaste
v Predni Asii a pri vsech indickych a jinych knihach
o pravu - nenachazime prisne juristicka schemata
a myslenkove postupy nmskeho prava a evropskeho
prava na nem vyskoleneho. A takory rytvor, jako je
pravo kanonicke, zna jen Zapad.
Podobne je tomu v umeni. Zda se, ze hudebni sluch
maji vychodni narody snad jemnejSi nez my. Po svete
je rozSirena polyfonie ruznych typu, souhra vice na
stroju i diskantovani. Nase racionalni toniny a inter
valy znali a vypocitali i jinde. Ale racionaIni harmo-
nie - kontrapunkticka i akordicka -, tvorba hudebni
latky na podklade trojzvuku s harmonickou tercii,
nase chromatika a enharmonika, interpretovana od
renesance nikoli distancne, nybrz harmonicky, v racio
nalni forme, nas orchestr a v nem jako jadro smycco
vy kvartet a ansambl dechorych nastroju, generalni
bas, nase notove pismo (ez teprve umoznilo kompozi
ci i reprodukci novodobych hudebnich del a jejich
trvalou existenci), nase sonaty, symfonie, opery - byt
i v jinych oblastech sveta existovala programni hud
ba, zvukomalba, ryrazna altern ace tonu a chromati
ka - a k tomu nase zakladni nastroje, varhany, kla
vir, housle - to vsechno se vytvorilo jen v Okcidente.
Stejne je tomu s onim zpusobem "klasicke" racio
nalizace vseho umeni ... konstrukcni principy v archi
tekture ... v renesancni maIM racionalni aplikace li
nearni a vzdusne perspektivy.
Knihtisk pocal v Cine. Ae literatura urcena pouze
pro tisk a zijici jen jeho prostrednictvim, "tisk" a zej
mena periodika vznikly na Zapade. Vysoke skoly vse
mozneho typu, i takove, jez se na pohled podobaly
226
nasim univerzitam a akademiim, byly i jinde (v Cine,
v Indii). Ale racionalni a systematicky vedecky vy
zkum se skolenymi odborniky, odpovidajicimi svym
formatem jejich dnesnimu vyznamu v civilizaci, se
zorganizoval na Zapade.
Zde se take predevsim uplatnil odborny urednik,
uhelny piliI moderniho statu a modernmo hospo
darstvi. I jinde k tomu byly nabehy, ale nikdy nebyly
tak konstitutivni pro spolecensky rad jako na Zapade.
,;Urednik", mnohde i jako specializovany clanek
v soustave delby prace, je ovsem v ruznych kulturach
prastary jev. Avsak tak, jak jsme my u nas celym
svym by tim, zakladnimi politickymi, technickymi
a ekonomickymi podminkami existence absolutne
nerozlucne vazani na odborne vyskolenou urednickou
organizaci, predevsim pak na pravnicky vzdelane
statni Utedniky jako na nositele nepostradatelnych
beznych funkci spolecenskeho zivota - to nepoznala
v zadne dobe zadna jina oblast sveta. Velmi rozsirena
byla stavovska organizace politickych a socialnich
svazku. Avsak stavovsky stat, "rex et regnum" v za
padnim smyslu, znal jen Zapad. A konecne parlamen
ty periodicky volenych "zastupcu lidu", demagogy
a panstvi partajnich bossu coby "ministru" odpoved
nych parlamentu - ackoli prirozene "strany", tj. or
ganizace k uchvaceni nebo ovlivneni politicke moci,
existovaly po ceIem svEte - zplodil jen Zapad. A vu
bec "stat" ve smyslu politicke instituce, s racionalne
pojatou "ustavou", racionalne stanovenym pravem
a se spravou orientovanou na racionalni stanovena
pravidla, na "zakony", s odbornymi uredniky v teto
kombinaci urcujicich znaku pro neho podstatne -
poznal jen Zapad, i kdyz k tomu byly nabehy take
jinde.
A stejne je tomu i s nejosudovejSi moci naseho mo
derniho zivota, s kapitalismem.
Samotny "pud vydelavat", "chamtivost po zisku",
227
snaha ziskat pEmize, co nejvic penez, nema s kapita
lismem co Cinit. Takovou snahou se vyznacovali a vy
znacuji ciSnici, lekari, kocf, umelci, kokoty, uplatni
urednici, vojaci, lupiCi, krizaci, hraCi, zebraci - zkrat
ka "all sorts and conditions of men" ve vsech epochach
a ve vsech zemich sveta, kde jen se jim k tomu nas
kytala a nask:ta objektivni moznost. Kdyi se pojem
kapitalismu vykladal takto, byla kulturf historie
v plenkach. Sebebezuzdnejsi vYdelk8rstvi
naprosto
neni kapitalismem, tim mene "duchem kapitalismu".
Kapitalismus muie dokonce znamenat kroceni, nebo
aspon racionalni mfrneni takovehoto iracionalniho
pudu. Rozhodne vsak znamena peci 0 zisk v plynuIem
racionalnfm kapitalistickem podnikanf - 0 zisk vzdy
obnovovany: 0 rentabilitu. Tu peCi mit musi. V kapi
talistickem radu, fungujicim ve veskerem hospo
darstvi, je podnik, kter by se neorientoval na sance
dosahovat rentability, odsouzen ke krachu. -Definuj
me predne ponekud presneji, nez byva zvykem. ,,Ka
pitalistickym" hospodatskym aktem nazveme takovy
akt, ktery poeita se ziskem pri vyuziti sanci, jez sk:ta
smena: tedy sanci na zisk (formou) nenasilnY. Zisk
(formou i aktem) nasilny se ridi vlastnfmi zakony
a nen! vhodne (i kdyz to nelze zakazat) zahrnovat jej
do stejne kategorie jako jednani orientovane (konec
koncl) k sancim na zisk z smeny. Tam, kde se racio
n81ne usiluje 0 kapitalisticky vYdelek, zamefuje se
ptislusne jednani na uctovanf s kapitalem. To zname
na, ze kapital je planovite vynakladan na uzitecne
vecne nebo osobni plneni, jako prostfedek k vYdelku
tak, aby bilancne dosazeny vYnos z podniku (anebo
periodicky bilancne vypoctena odhadnf cena zpenezi
telneho zbozi v kontinualnim podnikatelskem zavo
de) pri ucetnf uzaverce pfesahoval vychozl "kapital",
tj. bilancni hodnotu vecnych prosttedku vynaloze
nych pomoci smeny na vYdtHek (pri trvaIem podnika
nt ji tedy ra pfesahovat neustale). Af uz jde 0 souhrn
228
zbozi, svefeny i natura do komendy pocestnemu
kramati, z nehoz vnos muze spoeivat zase v jinem
dohodnutem zbozi in natura, anebo at jde 0 tovarnu,
jejiz vybava, budovy, stroje, fnancni rezervy, surovi
ny, polotovary a vYrobky zavazne kladou tentyz poza
davek, rozhodujici vZdycky je, aby se kapital zuctoval
v penezich, at uz moderim dokonalYm ucetnictvim,
anebo zpusobem prmitivnejSim a povrchnejsim. Jak
na poCatku podniku pocateCni bilancf, tak pied kaz
dym jednotlivjm jednanim - kalkulacf, tak pH kon
trole a prezkouseni ucelnosti - predkalkulovanim,
tak pri zaveru -zjisrenim, jaky by! "zisk", tedy konec
nou biland. Porateen! bilance komendy napto stano
vi, jaka penezni hodnota odevzdaneho zbozi pro part
nery plat! nema-li primo formu penez -, a jeji za
verecnou bilancf je rozdeleni zisku nebo ztraty pn
likvidacnim zhodnoceni. N a kalkulaci se zaklada
kazdy jednotlivy akt pfijemce komendy, pokud je ra
donalni. Je ovsem pravda, ze tu nedochazi k uctovani
a hodnocei opravdu presnemu; odbude se spiSe od
hadem anebo pouze tradicne a konvencne. Tak tomu
bjva dodnes ve vsech formach kapitalistickeho podni
kani, kde okolnosti nenuti k presnemu ucetnictvi.
Avsak v tomto ohledu jde jen 0 ruzne stupne raciona
hty kapitalistickeho podnikanf.
Pro pojem kapitalismu je jedine podstatne, ze hos
podatske jednani rozhodujicfm zpusobem ureuje fak
ticka orientace na srovnavanf fnancni hodnoty ziska
ne s financnf hodnotou valozenou, byt i v jakkoli
primitivni forme. V tomto smyslu, pokud se nam za
chovaly hospodatske dokumenty, vime, ze existoval
,,kapitalismus" a ,,kapitalisticke" podnikanf, ovsem
pti uctovani pramaIo racionaInim, ve vsech kultur
nich zemich sveta. V Cne, Idii, Babylonu, Egpte,
v antickem Sttedomoti, ve sttedoveku i v novoveku.
Nejen jednotlive, zcela izolovane podniky, nybd
i hospodafstvi pIne zametena na trale kapitalisticke
229
podnikani a take "zavody" s kontinualnim provozem
ptiCemz prave obchod nemel po dlouhou dobu pova
hu trvaIeho provozu, nybrz byl v pods tate pouze serif
jednotlivYch transakci a jen pozvolna (kdyz se zame
toval podle "oboru") ptechazel k jednani ptiznacne
mu pro uelkoobchod. Kapitalisticke podnikani
a take kapitalisticky podnikatel- nejen ptilezitost
ny, ale i trvaly, je vsak rozhodne jev prastary a obec
ne rozSiteny.
Avsak na Zapade nabyl kapitalismus takoveho roz
meru a vyznamu - a co je podstatne -, takovych po
dob, forem a smeru, jake se nikde jinde neobjevovaly.
Vsude ve svete byli kupci, velkoobchodnici i hokyna
ti, provozovateIe mistniho i dalkoveho obchodu, li
chvati vseho druhu, banky fungujici velice rozmanite,
ale alespoi podobne jako nase banky 16. stoleti, po
skytovateIe pujcek do namotnl plavby, komendy, ko
manditni obchody a asociace byly hojne i v podobe
trvalych provozoven. Tam, kde slo 0 fnancovani ve
tejnych korporaci, naskJtali se i peneznici, investoti:
v Babylonu, ve starovekem Recku, v Indii, Cine, Ri
me. Financovali zejmena valky a piratstvi, dodavky
a stavby vseho druhu, pousteli se i do politiky za mo
ter a stavali se z nich kolonialni podnikatele, ztizo
vatele a provozovatele plantazi s otroky nebo s delni
ky ptimo Ci neptimo donucovanymi. N ajimali si do
meny, Utady a ptedevsim dane, fnancovali partajni
sefy pti volbach a kondotiery pti obcanskych valkach
a vubec "spekulovali" na ptilezitosti k jakemukoli
zisku. Takovychto podnikavYch figur, takovychto ka
pitalistickych dobrodruhu se naslo vsude na svete
dost. Ptevazne - krome obchodu a kreditnich a ban
kovnich pujcek - bud vsazeli na iracionalni spekula
ce, nebo se zametovali na zisky z nasili, hlavne z ko
tisti: z aktualni kotisti valecne nebo z chronicke ko
tisti fiskalni (z vysavani poddanych).
Kapitalismus gndersky, spekulantsky, kolonial-
230
ni, jakoz i moder! kapitalismus financni majf
v dnesnfm Okcidentu i v mlru, hlavne vsak pfi speci
fckem zamereni na v6lku, jeste porad mnohdy tako
vjto raz a nektere - i kdyz jen jednotlive slozky
mezinarodniho velkoobchodu se k takovemu pristu
pu kloni pfve tak jako kdysi. Avsak Zapad v novove
ku zna vedle toho jeste jiny druh kapitalismu, jaky se
nikde jinde nerozvinul: racionalni kapitalistickou or
ganizaci (formalne) svobodnepr6ce. Jinde k ni nacha
zime jen jakesi predstupne. I organizace nesvobodne
prace dosahovala jisteho stupne racionality, alespoi
na plantazich a ve velmi omezene mire i v antickych
ergasteriich, v mire jeste menSi na robotnich dvorech
a v panskych dflnach ci ve vrchnostenske domacke
vyrobe pocatkem novoveku, kde vsude pracovali ne
volnici nebo poddanf. Svobodna prace ve vlastni "do
macke vjrobe" je mimo Zapad bezpecne dolo zen a jen
ojedinele. Prace za denni mzdu samoztejme existova
la vsude. Nikde vsak, s tidkji a zvlastnimi vyim
kami (zejmena ve statnim monopolu), rozhodne vsak
uspotadanymi velmi odlisne od modern! organizace
podniku, nevedla k manufakture a ani k takove racio
nalne organizovane vyuce remeslu jako v zapadnim
sttedoveku. Racionalni organizace podniku oriento
vana k sancim na trhu, nikoli na politicke anebo ira
cionalni spekulace,- neni vsak jedinym zvlastnfm ry
sem zapadniho kapitalismu. Moder! racionalni or
ganizace kapitalistickeho podniku by nebyla mozna
bez dvou dalsich dulezitych prvku vjvoje: bez oddele
ni domacnosti od podniku, jez v dnesnfm hospodat
stvi vseobecne ptevlada, a bez ucetnictvt s tim sou
visiciho. By bYval oddelen od dflny i jinde (na orien
talnim bazaru, v ergasteriich jinych kulturnich ob
lasti). Kapitalisticka sdruzeni se zvlastnim vyuctova
nim podnikatelskych akci se torila ve vychodni Asii,
v Orientu i v antice, proti dnesnim samostatnym vy
dEHecnym podnikumjsou t vsak pouhe zarodky. Pro-
231
toze jim zcela chyMly, anebo byly jen v pocatecnfm
stadiu vnitrnt prostredky k osamostatneni: jak
nase racionalni podnikove lcetnictvi, tak pravni
oddelenf podnikoveho jmeni od jmeni osobniho.
Vsude tam vYvoj smeroval k vytvareni vydelecnych
podniku jen jako somasti velkeho panskeho domu
(oiku), coz byla, jak shledal uz Rodbertus, pti vSi
zdanlive ptibuznosti tendence naprosto odlisna, ba
protikladna.
K dnesnimu vyznamu vsak dospely vsechny tyto
zvlastnosti zapadniho kapitalismu jedine ve spojeni
s kapitalistickou organizaci prace. I to, cemu se rika
va "komercializace": cenne papiry, racionalizovana
spekulace, s cimz souvisi take burza. VZdyt' bez kapi
talisticky racionalni organizace prace by tt vsechno
a take pokrok ,,omercializace" ani zdaleka nenabylo
takove zavaznosti, pokud by vubec bylo mozne. Pre
devSim by to tolik nepusobilo na socialni strukturu
a nevytvarelo specifcke moder! problemy, souvisejf
ci se spolecenskymi pomery. Exaktnf kalkulace - za
klad vseho dalsiho - je mozna prave jen na bazi svo
bodne prace. A jelikoz - a protoze - nebyla nikde na
svete mimo moderni Zapad racionalni organizace
prace -, stejQe tak - a prave proto - tam nikde nebyl
znam ani racionalni socialism us. Zajiste v hospo
datstvi mestskem, v mestskem zasobovani, v mer
kantilismu a v mocnarsk "politice blahobytu", v ra
cionalizaci, v tizenem hospodatstvi, v protekconis
mu a v teorifch laissez-faire (v
C
ine) poznal svet i ko
munisticke a socialisticke hospodateni ruzneho raze
ni: rodinny, nabozensky nebo vojensky komunismus,
organizace statne socialisticke (v Egypte), monopolne
kartelni i konzumentske. A tae aCkoli vsude nekdy
existovala trZni privilegia pro mesta, cechy, a vubec
rozmanita pravni diferenciace mezi mestem a venko
ver - mimo Okcident nikde ani neznali pojem
"mestan" (Burger), mimo moderi Okcident neznali
232
pojem "burzoazie" a nebyl tam a nemohl bYt ani pro
letariat jako tNda, protoze tam neexistovala raciom
ni organizace svobodne prace v podniku. Vsude ode
davna propukaly "ttidni boje" v ruznych konstela
cich, mezi vrstvami vetitelu a dluzniku, mezi kupci
a konzumenty, mezi statkati a bezzemky anebo ro
botnfky ci pachtyri. Ale uz stredoveke evropske zapa
sy mezi faktory a dodavateli prace se jinde objevuji
jen v naznacich. A naprosto tam chybel moderni
rozpor: prumyslnik-velkopodnikatel a svobodny na
mezdni delnik. Proto tam take nemohlo jit ai 0 pro
blematiku toho druhu, jakou chce resit dnesni socia
lismus.
Ve vseobecnych dejinach kultury neni pro nas na
konec, z hospodarskeho hlediska, ustrednim proble
mem sam tento rozdilny smer kapitalisticke cinnosti:
odlisny od typu orientovanych na dobrodruzstvi, na
obhod, valku, politiku, na zisk ze spravy provincii.
Dulezitejsi je pro nas vznik mest'anskeho podniko
ueho kapitalismu s racionalni organizaci svobodne
prace. Anebo, z hlediska kulturi historie: vznik za
padniho mest'anstva a jeho povahy, jenz sice uzce sou
visi se vznikem kapitalisticke organizace pnice, ale
neni s nf proste identickY. Nebot' "mesiane" jako stay
tu byli uz pred vznikem specifcky zapadniho kapita
lismu. Ale ovsem jen na Zapade. Na vznik specic
keho moderniho kapitalismu tu znacnou merou spo
lupusobil pokrok technickych moznosti. Jeho raciona
litu dnes podstatne podminuje vypocitatelnost rozho
dujicich technickych faktoru: jako podklad exaktni
kalkulace. Coz de facto znamena: kvalita zapadni
vedy, obzvlaste matematiky, experimentalne exaktne
a racionalne fundovanych prirodnich ved. Rozvoj
techto ved a techniky na nich zalozene dostava zas
naopak rozhodujici impulzy z kapitalistickych sanci,
jez se jako premie poji k jejich hospodatske vyuzitel
nosti. Nasi vedu jisteze nevyvolaly na svet tyto sance.
233
Uz Indove pocftali v desftkove soustave, i algebru
pestovali, prave oni objevili system ciferych radu
a mist. Kapitalismus, rozvijejici se v Evrope, ho vy
uziL V Indii se modernl kalkulace a bilancovani ne
vytvorily. Vznik matematiky ani vznik mechaniky
nezpusobily kapitalisticke zajmy. Ovsem technickou
aplikaci vedeckych poznatku, to, co rozhodlo 0 zivot
nim zpusobu nasich mas, podminily ekonomicke pre
mie, ktere se na Zapade prave na ni vypisovaly. Tyto
premie vsak vyplyvaly ze zvlastniho 8ocialniho tadu
v teto oblasti sveta. Musime se tedy tazat, z kterch
jeho zvIastnosti. Nebof vsechny bezpochyby nejsou
stejne dulezite. K slozkam nesporne dulezitym patti
racionalni strukturaprava a spravy. Protoze tak jako
racionalni podnikatelsky kapitalismus pottebuje vy
pocitatelne pracovni prosttedky technicke, pottebuje
pravo a spravu vypocitatelnou podle jasnych formal
nich pravidel. Bez nich je sice mozny kapitalismus
dobrodruhu a spekulacni kapitalismus obchodnf
a vselijake odrudy politicky podlozeneho kapitalis
mu, nikoli vsak racionalnf soukromohospodatsky
zavod s pevnym kapitalem a jistou kalkulaci. A tako
ve pnivo a takovou spravu hospodatskemu vedeni po
skytl v takoveto pravne technicke a formalni kom
pletnosti pouze Zapad. Ptame se tedy, odkud ziskal
takovy system prava. Jak ukazuje kazdy pruzkum,
pravni peCi i sprave urovnaly cestu krome jinych
okolnostf take kapitalisticke zajmy samotneho prav
nickeho stavu odbore vyskoleneho v racionalnim
pravu. Ale rozhodne ne jen tyto zajmy a ne ptedevsim
ony. A take ono pravo netvoFili pravnici sami. V jeho
torM pusobily zcela jine mocnosti. Ale proc nezpuso
bily kapitalisticke zajmy totez v
C
ine nebo v Indii?
A proc tu vubec nesmetoval v;voj vedy, umeni, statu
ani hospodatstvi tymiz drahami racionalizace, jez
jsou ptiznacne pro Okcident?
Ve vsech uvedenych ptpadech jde ztejme 0 speci-
234
ficky utvareny "racionalismus" zapadni kultury.
Pravda, pod timto slovem se da myslet leccos. "Racio
nalizovat" se muze i mysticka kontemplace, tedy cho
vani,jez je v pohledu z jinych zivotnich pozic vylozene
"iracionalnf"; rovnez tak se muze racionalizovat hos
podaistvf, technika, vedecka prace, vychova, valka,
juristika a sprava. A kaZdy z techto oborU se da "ra
cionalizovat" ze zasadne rozdilnych hledisek a zame
ru; co je jednomu "racionalni", muze se druhemu jevit
jako "iracionalni". K racionalizaci naprosto ruzneho
druhu v ruznych oborech dochazivalo tedy ve vsech
kulturfch okruzich. Z hlediska kulturi historie me
la zcela rozdflny charakter, predne podle toho, ve kte
rych sferach a v jakem smeru se racionalizovalo. PU
jde nam tedy nejdtiv 0 to, poznat,jakou zvldstnost ra
zapadni racionalismus a v jeho ramci racionalismus
modernf, a vysvetlit jeho vznik. Kazdy pokus 0 tako
vy vyklad must ptihlizet predevSfm k ekonomickym
podminkam, jak odpovfda fundamentalnfmu vyzna
mu ekonomiky. Avsak nesmf se pominout ani opacny
kauzalni vztah. Nebotvznik ekonomickeho raciona
lismu je podminen nejen racionalnf technikou a raci
onalnim pravem, ale i schopnostmi a dispozicemi lidf
pro jisty zpusob prakticky racionaInfho vedenf iivota
vubec. Kde mu prekazeji zabrany psychicke povahy,
tam narazl hospodarsky racionalnf zpusob zivota na
tezky vnitrnf odpor. K nejdulezitejsfm prvkum for
mujicfm zivotni zpusob pattily v minulosti vsude i sf
ly magicke a religi6zni a take eticke ptedstavy 0 po
vinnostech, kotvici ve vite v takove sHy. 0 tom pojed
name v nasledujicich statich.
Do cela souboru* zatazuji dve starsi stati, jez se
pokouseji v jednom z dulezitych dilcich aspektu pou-
" Nasleduje vlastni uvod ke tiem svazkum stati ze sociologie
nabozenstvi -je to i vhodny uvod k nasemu maIemu vyboru a za
roven ukazka WeberovyvMecke opatrosti.
235
kazat na obvykle nejtize zachytitelnou stranku pro
blemu: jak bjva vznik jisteho ,,hospodarskeho
smysleni", "etos" jiste formy hospodarenf, podminen
urCitym obsahem nabozenske viry a uzat to na
pffkladu,jak moderni hospodarsky etos souvisel s ra
ciomilni etikou asketickeho protestantstf. Zabjva
me se zde jen jednou stranou kauzalniho vztahu.
DaIs! stati 0 "hospodarske etice" svetovych mibozen
stvi se snazi pfihlizet k obema stranam kauzalni sou
vislosti a podat ptehled 0 pomeru nejvyznamnejsich
kulturich nabozenstvi k hospodarstvi a k socialni
mu rozvrstveni ve svem prostredi -, pokud ten
prehled potrebujeme, hledame-li fakta ke srovndni
s vjvojem evropskym, okcidentalnim, kter chceme
dale analyzovat. Nebot jen takto se muzeme vubec
odvazit ponekud jednoznacneji p6psat kauzalni pu
sobeni onem elementum okcidentalni nabozenske
etiky, jez jsou ji vlastni v protikladu k jinym. Nase
stati tedy nemaji bYt povazovany byt i jen v kostce
za uhrnne analyzy kultur. Zdurazii zamerne jen
to, co bylo a je protikladne k vjvoji okcidentalnimu.
Orientuji se tedy neustale k tomu, co se nam jevi
dulezitym z tohoto hlediska, v paralele k vyliceni vy
voje okcidentalniho. Jestlize jsme si vytkli tento ukol,
jinak nejspise ani postupovat nelze. Abych vsak pre
desel nedorozumenim, musim na to vyslovne upozor
nit. A jeste i z jineho zretele musim varovat, alespon
nezasveceneho <tenate, aby neprecenil vyznam mych
pojednanf. Sinolog, indolog, semitista, egptolog
v nich samoztejme nenajde nic noveho. Lze si jen
prat, aby na viki neshledal nic podstatneho, co by
musel zamftnout jako nesprdvne. Nakolik se mi poda
rilo tomu ideaIu se aspon p6blizit, pokud toho je ne
odbornik schopen, nevim. Je jasne, ze clovek odkaza
ny na pteklady a jinak jen na to, jak se pfi cerpani ze
spousty dokumentarnich a literarnich pramenu zo
rientuje v odbome literature, casto velice kontroverzni,
236
jejiZ hodnotu nemuze samostatne sam posoudit, ra
duvod ocenovat si svuj vkon velmi skromne. Tim
spfs, ze mnozstvi dostupnych ptekladu skutecnych
"pramenu" (tj. na.isu a dokumentU)je nekde (zejme
na pokud jde 0 Cfnu) stale velice male v pomeru
k tomu, co existuje a co je dulezite. Proto mai me
stati charakter zcela provizori, zvlaste v Mstech ve
novanych Asii. Konecny verdikt ptislusi odbornikum.
A jen proto, ze odborne prace s tymz specialnim za
metenim neexistuji, napsal jsem sve statio Jsou ne
stejnou merou a v nestejnem smyslu urceny, aby byly
co nejdtive "prekonany" - ale to plati 0 vedecke praci
vubec. Pri takovchto pracich dochazi nejednou k po
dobnym ptesahum do jinych odbornych oblasti
a nelze se tomu ubranit. Z toho vsak plye, ze autor
si pak nesmi pfilis domyslet, jak velice se mu vec
podatila. Dnes je m6dou anebo touhou literatu verit,
ze se obejdou bez odboriku anebo ze degraduji odbor
nfka na subalterfho pomocnika ve sluzbe "zriciho"
autora. Pravda, temet vsechny vedy vdeci diletantum
za leccos, casto i za velmi cenne pohledy. Ale cinit
diletantismus principem vedy - to by byl konec. Kdo
chce jen "zirat", atjde do kina - take v literarni forme
se mu toho nabizi hromada prave na poli teto proble
matiky. Jestlize se ji ve vsi skromnosti zab9vame,
nem ham v pfisne empirickych studiich nic vzdale
nejsiho nez tento zamer. A - dodejme - kdo si pteje
"kazani", at jde do kostela. Nevyslovime take ani
sluvko 0 rozdilech v hodnote mezi kulturami, ktere ve
svych pojednanich srovnavame. Badateli zajiste
nekdy zatrne v prsou pti pohledu na beh osudu lid
stva, i kdyz pohlizl jen na jeho usek. Veini vsak dobie,
kdyz si sve male osobni komentare necha pro sebe,
tak jak to clovek cini pri pohledu na mote nebo na
velehory. Ledaze se snad citi bYt povolan a nadan
k umeleckemu vyadteni nebo k prorockemu apelu.
Jinak se povesinou do velikeho tecneni nehali nic
237
jineho nez nedostatecny odstup od predmetu, ktery
musime odsoudit, stejne jako podobny postoj k clo
veku.*
* Weber zaverem jete podotYka, ze pii srovnavaci studii 0 kul
turach vedle kultumch dokladu mene uzival zprav 0 etnografic
kych pozorovinich. Pipousti i vYznam faktorU antropologickch
(rasova psychologie, dedieost); v te oblasti vsak veda dosud nedo
spela k exaktnfm vYsledkum. Proti tomu vsak ,jednfm z Ukolu
sociologicke a historcke prace must bYt, aby pokud mozno objevo
valy ty vlivy a ty kauzalni ietezce, jez lze uspokojive vysvetlit
reakcemi na osudy okolnlho prosttedi.
238
PROTESTATSK ETlK
A DUCH KPITAISM
Problem
(G. A. R., str. 17-21)
NahIednemeli do statistiky povolani v zemi konfe
sionalne smisene, zjistime napadne casto to, co se
zive pretrasalo v katolickem tisku a na katolickych
sjezdech: kapitaliste a podnikatele, ale i vyssi kvalifi
kovane vrstvy delnictva a zejmena vysSi technicky
a ekonomicky skoleny personal jsou charakterem
v prevazne vetsine protestanti. A to nejen tam, kde se
prislusnost k Ufit cirki krye s narodnosti a tim
take s urcitYm stupnem kulturniho rozvoje, tak jako
ve vychodnim Nemecku, kde ziji Nemci a PoIaci. Ni
koli, tento jev se potvrzuje v cfslech konfesionalnfch
statistik skoro vsude tam, kde mel kapitalisticky vy
voj v dobe sveho rozmachu naprosto volnou ruku, aby
si obyvatelstvo ptevrstvoval a rozdeloval do povolani
zcela podle sve potteby - a cim volnejsl ruku v tom
" Weberova stejnojmenm studie volala ve sve doM (1905) zac
ny rozruc i diskuse a rozhodne stoji za pteCteni i prostudovani
v nezkncenem clku. Zde se omezujeme (delkou by sama ptesahla
rozmer nasi knizky) nejpre na vYchoz konstatovani, ze v rozvoji
kapitalismu v Evrope se vYraznYr podilem ueastnila protestant
sM cast populace, a na otazku po moznych pticinlch. Vypoulltime
pak znacnou cast textu, kde se jemneji vazl problematika statis
tickych rozdild, odkazuje se na dobove prameny, reaguje na nlzor
polemicke, komentuji rUzne rozdily v ktolicke a protestantske
mentalite, ktere jsou pro danou otazku spiie mene vyznamne,
cituji a komentuji se typicke projevy ,,kapitalistickeho ducha"
v protestantske spoleeosti a rozebiraji se tez lutherske koncepce
vztahujici se k hospodafeni a k povolani Cloveka. Pasaz, kterou
jsme vybrali, se zamefuje na jldro vyladu 0 etice povolani v as
ketickem protestantismu, reprezentovanem ptedevlHm kalinis
mem, jez mohla socialne psychologicky pusobit jako jeden z Cinite
Id k utvareni mentality a zivotniho stylu typicych pro kapitalis
ticke hospodafen zemena v raneji3im stadiu.
239
mel, tim zretelneji se to projevuje. Abychom si pak
vysvetlili, proc maji protestanti mnohem silnejsl po
dil na vlastnictvi kapitalu a na vyssich stupnich Nze
ni prace ve velkych modemfch prumyslovYch a ob
chodnich podnicich (tzn. vetSi podil, nez je jejich podil
z poctu obyvatelstva), musime se trochu vratit do his
torie. Ke skutecnostem, ktere lezi hluboko v minulos
ti a pri nichZ prislusnost k urCite konfesi se jevi jako
pfiCina ekonomickych jevu, nybrz do jiste mir jako
jejich dusledek. K ziskani onsch hospodarskch funk
ci je zapotrebi jednak kapital, jednak nakladne vzde
lani, pokud mozno oboji, a k tomu je dnes zapotrebf
zdedit znacne bohatstvi, anebo aspon byt dosti za
mozny. Mnoho prave tech nejbohatsich, prirodou
a komunikaCnim spojenim nejvYhodneji polozenych
a hospodarsky nejrozvinutejsich oblasti Rise, zvlaste
rada bohatych mest, se v 16. stoleti priklonilo k pro
testanstvi; protestan tum to jests dodnes dava vyhod u
v boji 0 eistenci. Opet tedy vyvstava historicka otaz
ka: proc se prave na uzemich hospodarsky nejpokroci
lejsich projevily tak silne sklony k cirkevni revoluci?
Odpoved neni tak jednoducha, jak by se na prvni
pohled zdalo. Zajiste, rozleptat hospodatsky tradicio
nalismus je take moment, ktery nemalo podnecoval
k pochybam i 0 tradici nabozenske a vubec k opozici
proti tradicnim autoritam. Mejme vsak na pameti,
nac se dnes casto zapomina: ze reformace vubec ne
znamenala odstranenf panstvi cirkve nad zivotem.
Spise jen nahrazovala dftvejSi formu toho panstvi
jinou formou. Totiz panstvi pohodlne, snesitelne, ten
krat prakticky temer zanedbatelne, takrka uz jen for
malni, nahradila panstvim pronikajicim v nejkraj
nejsf myslitelne mlre do vsech oblasti soukromeho
i verejneho zivota, nesmime tlzivou a prisnou regle
mentaci veskereho zivobyti. Panstvi katolicke cirkve,
"kacire potirajfci, na htisnfky vsak mime" (coz platilo
jeste vic nez nyni), snasejf dnes narody se zcela mo-
240
deri ekonomickou fziognomii a smisely je take nej
bohatsi ekonomicky nejrozvinutejsi zeme, ktere znal
svet na sklonku 15. stoleti. Vladu kalvinismu,jaka se
ustavila v 16. stoleti v Zeneve a ve Skotsku, na pielo
mu 16. a 17. stoletl ve znacne casti Nizozemi, v 17.
stoleti v Severni Americe a docasne v Anglii, bychom
dnes pocitovali jako krajne nesnesitelnou formu cir
kevn! kontroly nad clovkem. Nejinak se musela jevit
si:okYm vrstvam stareho patriciatu v tehdejsi dobe
v Zeneve, v Holandsku nebo v Anglii. Jak to, ze tyto
tak rozvinute zeme a v nich ekonomicky nejprogresiv
nejsl sttedni vrsta nejenze nad sebou pripustily do
te doby neslychanou puritanskou tyranii, ale dokonce
v jeji obhajobe prokazaly takove hrdinstvf, jake mes
fanska ttfda nikdy ptedtlm ani potom neukazaIa?
"The last of our heroism", tak to nazYva nikoli bezdu
vodne Carlyle.
(G. A. R., str. 23)
Je fakt, ze protestanti (a zejmena nektere protestant
ske smery, kterYmi se budeme zabYvat), at uz v po
staven! vrstvy vladnoucf anebo ovladane, vetsiny ne
bo mensiny, prokazuji specifcky sklon k ekonomicke
mu racionalismu, jakyu katoHku tolik nepozorujeme,
ani drive ani dnes. PtiCinu tohoto rozdflneho postoje
musime ztejme hIed at v traIe vnitfnl povaze konfesf
a nikoliv jen v jejich vnejsi promenlive historickopoli
ticke situaci.
(G. A. R., str. 3738)
Dnesni kapitalismus, ktery ovladl hospodarstvi, si jiz
vychovava a cestou ekonomickeho vyberu vytvan
hospodarske subjekty - podnikatele a delniky -, jake
pottebuje. Ale jenom timto "vyberem" bychom sotva
vyloziIi historicke jevy. Aby mohl bYt "vybran", tj. aby
241
mohl nad jinymi zviwzit pray ten zpusob zivota a ta
koncepce povolani, ktere odpovidajf specifce kapita
lismu, musely zrejme nejdtive pocit, a to nejen v ne
jakych zvlastn:ch jedincich, nybrZ jako smer, jehoz
nositelem jsou cele lidske skupiny. A to prave mare
vysvetlit. Predstavou naivne chapaneho historickeho
materialismu, ze takove "ideje" vyvstaly jako "odraz"
nebo "nadstavba" ekonomickych pomeru, se budeme
blfze zabYvat jinde. N a tomto misw postaci, kdyz pou
kazeme, ze v rodne zemi Benjamina Franklina (Mas
sachusetts) byl "kapitalisticky duch" drive nez kapi
talisticky vyYoj. ( Jiz v roce 1632 se objevuji zaloby na
projevy zistne vypocltavosti v Nove Anglii - na rozdil
od jinych castf Ameriky.) Naproti tomu napf. v sou
sednich koloniich - pozdejsfch jiznfch statech Unie
se tento "duch" objevoval daleko mene, ackoli byly
tyto kolonie zakladany velkymi kapitalisty k obchod
nim ucelum. Kdezto kolonie v Nove Anglii zakladali
kazatele a klerici spolu s malomestaky, remeslnicky
a yeomany z pohnutek nabozenskych. V tomto pfipa
de byl tedy kauzalnf vztah opacny, nez by postuloval
materialismus. Ideje vubec mivajf tritejsi mladi, nez
se zda teoretikum "nadstavby"; nevyrustaji jako kve
tiny. "Kapitalisticky duch"". se prosazoval v tezkem
boji proti svetu nepfatelskych mocnostf.
(G. A. R., str. 81-83)
Zkoumejme vzta mezi protestantskou etikou a kapi
talistickym duchem. Vydeme z nazoruJana Kalvina,
kalvinismu a jinych "puritanskych" sekt. Nema to bYt
chapano tak, ze snad doufame nektereho zakladatele
nebo pfedstavitele wchto nabozenskych spolecnosti
pfistihnout, jak hlasa v nekterem smyslu jako cil to,
co nazYvame ,,apitalisticky duch". Nemyslime, ze by
nekdo z nich usiloval 0 svetske sta tky, samoucelne
shromazaovane, nebo je dokonce bral za etickou hod-
242
I
notu. Konstatujme jednou provzdy: program mravnf
reformy neni u zadneho z reformatorU ( pocftaje v ne
i takove muze jako Menno, George Fox a Wesley)
stredem zajmu. Nebyli zakladateli spolku pro "mrav
nl kuIturu", ani reprezentanty humanitarskych so
cialne reformnich snah ci kulturnich idealu. Uzlem
jejich zivota byla jen a jen spasa duse. V nf byly za
kotveny jejich eticke dIe. A prakticke uCinky jejich
uceni byly dusledky ryze nabozenskych motivu. Bu
deme muset pocitat s tir, ze kulturni ucinky refor
mace jsou z nemale casti - a v nasem speci<nim
aspektu prevazne - nepredvidane, ba nechtene mi
sledky dlla reformatorU casto odlehIe, az i protiklad
ne vsemu tomu, eim se obirali.
Nase studie muze proto, byt skromnym podilem,
pfispet k objasneni, jakou cestou vubec pusobf "ideje"
v dejinach. Avsak abychom rozptylili nedorozumeni,
v jakem smyslu tvrd!me, ze mohou v dejinach pusobit
ciste ideove motivy, budiz nam dovoleno pnpojit na
zaver uvodniho rozboru nekolik poznamek.
Pt takovychto studiich - to by se melD mit na zre
teli predevsim - nejde vubec 0 pokus myslenky ref or
matoru v jakemkoli smeru hodnotit, at socialne Ci po
liticky Ci nabozensky. Pro svuj cil se zab1vame jen
jistymi strankami reformace, ktere jsou pro nabozen
ske vedomi okrajove, ba vnejsl. Pokousime se pouze
ponekud osvetlit, jake misto mely nabozenske motivy
ve tkanivu v1voje nasi novodobe kultury, zamerene
vyslovene na "tento svet", vyostle z mnoha ruznych
historickych motivu. Ptame se pouz
e
, co z charakte
ristickych obsahu teto kultury by se snad mohlo pfi
psat vlivu reformace jako historicke ptiCine. Pritom
se musime oprostit od nazoru, ze je snad mozno refor
maci vyvodit z ekonomickych premen jako "historicky
nutnou". Aby se mohla nova cirkev vubec udrzet, spo
lupusobi nescetne historicke konstelace - nepodleha
jici "ekonomickemu zakonu", ale ani ekonomickym
243
zretelum -, zejmena procesy ciste politcke. N a druhe
stranE vubec nechceme prosazovat takovou bIahove
doktrinarskou tezi,jako ze "kapitalisticky duch" (sta
le v nasem provizore vymezenem smyslu slova)
snad mohl vzniknout pouze z jakychsi vlivu reforma
ce, anebo ze snad dokonce cely hospodarsky system
kapitalismu byl vytoren reformaci. Vzdyt jiste vy
znamne {ormy kapitalistickeho obchodovani jsou no
toricky 0 hodne starsi nez reformace, a to saro vylu
cuje podobne nazory. Chceme pouze stanovit, zda a do
jake mir pfi kvalitativnim utvareni a kvantitativni
expanzi tohoto ducha ve svete byly spoluucastny na
bozenske vlivy a ktere konkretni stranky kultury spo
clvajici na kapitalistickych zakladech z nich vycha
zeji. Vzhledem k tomu, ze je zde cela spletvzajem
nych pusobeni mezi materialni zakladnou, formami
politicke a socialni organizace a duchovni naplni re
formacnich kulturich epoh, budeme postupovat tak,
ze nejprve ohledame, zdali se da 7istit nejake "pribu
zenstvi volbou" mezi jistymi formami nabozenske vi
ry a etiky povolani. Tim se snad i ozrejmi, jak
a v jakem asi obecnem smeru diky tomuto pribuzen
stvi pusobi nabozenska hnuti na vo materialni kul
tury. Teprve az to skutecne jednoznacne zjistime, mu
zeme se pokusit 0 odhad, do jake miry moderi kul
turni obsah vdeci za svuj vznik onem nabozenskym
motivum a do jake miry za nej vdeci motivtm jinym.
Asketicky protestantismus
a jeho etika povoUini
(G. A. R., str. 87-88)
Vfrou, 0 kterou se v 16. a 17. stoleti svadely velke
kulturi a politicke zapasy v kapitalisticky nejrozvi
nutejSich zemich, v Nizozemi, v Anglii a ve Francii,
byl kalvinismus. Zacneme tedy u neho.
244
Za jeho nejcharakteristictejsi dogma se pokladalo
a poklada uceni 0 vyvolersti, 0 predestinaci.*
(G. A. R., str. 93-95)
Z lidsky pochopitelneho "nebeskeho otce" Noveho za
kona, ktery se raduje nad obracenyr htisnikem, jako
se zena raduje nad nalezenym grosem, stala se v kal
vinismu transcencentaIni bytost vzdalena lidskemu
chapani, ktera od vecnosti nevyzpytatelnym urad
ker pridelila kazdemu jedinci jeho los a ktera roz
hodla predem i 0 te nejmensl veci ve vesmiru. Protoze
Jeho viIe je nezmenitelna, nemuze Jeho milost ztra
tit ten, komu ji udEHil, ani ji ziskat ten, komu ji uptel.
Toto uceni svou patetickou nelidskostf muselo
v myslfch gene race, jez se oddala jeho grandi6znim
dusledkum, vyvolavat hlavne pocit nesmire vnittni
osamelosti kadeho individua. V zalezitosti rozhodu
jici pro cloveka reformacni er, v zalezitosti spaseni,
bylo cloveku kracet osamocene svou cestou vsttic osu
du, od vecnosti danemu. Pomoci mu nemohl nikdo.
Z
adny kazatel-nebof jen vyvoleny muze slovu bozi
mu rozumet spiritualiter, duchovne.
Z
adna svatost -
nebof svatosti jsou sice natfzeny Bohem k rozmnozo
vani jeho slavy a musi se tedy neporusitelne udrzo
vat, avsak nejsou to prosttedky k ziskani milosti bozi,
ale jen "exter a subsidia" subjektivni viry. N epomuze
ani zadna cirkev - nebot sice plat! veta "Extra eccle
siam nulla salus" (mimo cirkev neni spasy), totiz
v tom smyslu, ze kdo nevstoupi do prave cirkve, jiste
nepattf k vyvolenym Pane, avsak k "zevnejsi" cirkvi
patti i odsouzeni, a maji k nf patrit a byt podrobeni
* Podle tohoto dogmatu Bih pfedem urCil (= predestinoval), kdo
je vyvolen ke spase a kdo bude zatracen. Spasy tedy clovek nedo
sahne zadnym svym pncinenlm. Mi jen doufat (a snad ocekvat
znameni), ze je tim vyvolenY. DUkladnejsi rozbor podava nasle
dujici text.
245
jeji kazni, ne ze by tak dosli spasy - to nelze -, ale pro
slavu boZi majf bYt pfinueovani zaehovavat jeho pri
kazanf. Konecne nemuze pomoci ani za.dny Buh -
nebot Kristus zemrel take pouze pro vyvolene, kte
rym Buh od vecnosti rozhodl pfipsat jeho obet. To, ze
se anulovalo spasitelne pisobeni cirkve a svatosti
(v luterstvi nikterak dusledne), byla vubec hlavni
uchylka od katolieke cirkve. Velky proees dejin na
bozenstvf - proces odcarovani sveta, ktery zapocal
starozidovskymi proroky, ve spojenf s helenskym ve
deckym myslenfm a zavrhl vsechny magicke pro
sttedky blazenosti - byl tak dovrsen .. .
(G. A. R., str. 102-106)
Nas zajima - jak lide snaseli takovou nauku v dobe,
pro kterou bylo nebe dulezitejsi a namnoze i jistejsl
nez vsechny zajmy zivota na zemi. Vseehny zajmy
tedy musely jit stranou a vefid se ptal: Jsem vyvole
ny? A jak se mohu 0 sve vyvolenosti ujistit? - Pro
samotneho Kalvina to problem nebyl. On se cUi! byt
bozi "zbroji" - by} si jist, ze bozi milost ma. A tak na
otazku, jak se muze jedinee dovedet, zda je vvolen,
mel koneckoncu jedinou odpoved: Spokojme se tim, ze
vime, jak Buh rozhoduje, a ze mae pevnou duveru
v Krista, opfenou 0 pravou viru. Zasadne nepripustil,
ze bychom na nekom jinem podle jeho chovani mohli
poznat, zda je vyvolen, nebo zavrien . . . A take i vsech
ny subjektivni dojmy, ze jsi vyvolen, muzes mit,
i kdyz jsi zavrzen; mohou bYt "ludibria spiritus sanc
ti" (pteludy ducha svateho). S jedinou vYimkou: s vy
jimkou finaliter, vytrvale duvefive vfry. Vyvoleni jsou
a zustanou neviditelnou eirkvi bozl.
Jinak se ovsem mia vee s epigony. S Theodorem
Belzou, a tim spfSe pak se sirokymi vrstvami obycej
nyeh lidf. Pro ne musela byt "certitudo salutis" (isto
ta 0 spase) a tudfz poznatelnost boziho omilostneni
246
dulezita nade vse. A tak vsude, kde se vyznava ucenf
o predestinaci, neutuchaji otazky, zdali existujf neja
ke jiste znamky, pod1e nichZ by se poznala ptfslusnost
k vyvolenYm. Tato otazka mela trva1e ustrednf misto
ve yYvoji pietismu, vyrustajfciho puvodne na pude
reformovane cirkve, a byla pro nej v jistem smyslu
otazkou konstitutivni. Ale nejen pro pietismus. Az
budeme pojednavat 0 veroucnem a praktickem vy
znamu Vecete Pane u reformovanych, povfme, jak
i mimo pietismus hrala roli poznate1nost boZi milosti
v cloveku, prave kdyz slo napr. 0 to, zdali ra byt pri
pusten k Veceri Pane, k obradu h1avnfmu a rozhodu
jicfmu pro socialni postaveni ucastnika po cele
17. stoleti.
Jakmile si tedy clovek klad1 otazku, zdali je ve
stavu milosti, nebylo prece jen mozne omezovat se jen
na Kalvinuv odkaz, na svedectvf vytrvale viry, kterou
milost v cloveku udduje - i kdyz se ortodoxni doktri
na tohoto omezeni nikdy formalne nevzdala. Ale ne
vystacilo se s nim hlavne v prakticke duchovnf spra
ve, ktera mela na kazdem kroku co delat s trapenfm
veficfch pochazejicim z takove viry. Dostavala se do
ruznych obtizl. Pokud dogma neponechavala bez vy
svetleni, pokud dogma nezmfrnovala anebo vubec ne
opoustela, nabizely se zejmena dva spolu souvisejicf
typy pastyrske rady. Jednak se rovnou ukladala po
vinnost povazovat se za vyvoleneho a zaplasovat
vsechny pochyby jako pokuseni dablovo, protoze ne
jistota by prece znamenala nedostatecnou viru, a te
dy i nedostatek milosti. Z apostolova napomenutf
"upevnovat" svou povolanost tak byla ucinena povin
nost vybojovat si kaZdodennfm zapasem subjektivni
jistotu 0 sve vyvolenosti a opravnenostL Namisto
zkrousenych htisnfku, kterym Luther ptislibil mi
lost, budou-Ii v kajicne vire duverovat Bohu, vychova
vajf se sebevedomi "svati", jake ztelesnuji puritinsti
kupci v heroicke dobe kapitalismu a jacf se v jednotli-
247
vych exemplarfch objevuj! dodnes. Zadruhe se pak
j ako nejleps! prostredek, j ak dosahnout zadouefho ve
dom!, doporucilo neunavne pracovat v povolanl. Jedi
ne tak se zahaneji mibozenske pochyby a dodava se
jistota.
To, ze se svetske praci pfizndva schopnost byt tak
rfkajfc prostredkem k odreagovanf afektu nabozen
ske uzkosti, ra pfiCinu ve vyznamnych zvlastnostech
nabozenskych ptedstav pestovanych v kalvinismu.
Nejztetelneji to vidime na tom, efm se lisf kalvinis
mus od luterstvf, na nauce 0 povaze ospravedliujicf
viry.
(G. A. R., str. 108)
o tom, v cer je rozhodujici podstata omilostnen! clo
veka. Existuj! dye rozhodna pojetf. Podle nich muze
me tato vyznan! klasifkovat z hlediska jejich praxe.
Obdateny muze svuj stay milosti proz!vat bua tak, ze
se eft! byt nadobou bozske sily, anebo tak, ze se eft!
byt jejfm nastrojem. V prvnim ptfpade se ve sve zboz
nosti klon! ke kultivaci citu, v druhem pffpade k as
ketickemujedndn{. Luther ra blfze k prvnfmu typu,
kalvinismus nalezf typu druhemu ...
(G. A. R., str. 113-120)
Normalnf stredoveky katolicky laik zil jaksi "z ruky
do ust". Ptedevsfm svedomite plnil tradicnf povinnos
ti. "Dobre skutky", jez vykonal nadto, byly obvykle
radkou jednotlivych Cinu, ktere spolu nemusely sou
viset a hlavne nemusely tvorit racionalizovany zivot
nf system. Kona! je prilezitostne, napfiklad k odCine
nf konkretnich hffchu, prfpadne z navodu duchovnf
ho spravce, nebo ke konci zivota jako jakesi pojistenf.
Katolicka etika byla zajisM etika "charakteru".
Avsak 110 0 konkretn! "intentio" (umysl)jednotliveho
248
skutku, a to rozhodovalo 0 jeho hodnote. Skutek
dobry ci spatny - se puvodci pripocftal a ovlivnil jeho
casny i vecny osud. Cirkev pocftala zcela realisticky
s tim, ze Clovek neni absolutne jednoznacne urCitelna
a zhodnotitelna jednotka, ale ze jeho mravni zivot je
proste chovanf ovlivnene navzajem se stretavajicimi
motivy, chovani namnoze velice rozpore. I stredove
ka cfrkev zajiste jako ideal zadala, aby clovekprinci
pialne zmenil svuj zivot. Ale tento pozadavek hned
(pro prumere krestany) mirila svYm velevyznam
nym mocenskym a vychovnYm prosttedkem: svatosti
pokani, jez funguje a je hluboce zakorenenYm rysem
katolicke religiozity.
K "odcarovani sveta", k vyloucenf magie jako na
stroje spasy nedoslo v katolicke vfte nikdy tak du
sledne jako ve vfte puritanske (a ptedevsim zidov
ske). Katolik mel nahradou za svou lidskou slabost
k dispozici sakramentalni milosti sve cfrkve: knez byl
mag, kona! zazrak promeneni a mel v rukou klfce
k milosti. Bylo mozne litostne a kajicne se na neho
obratit, on UdEHil pokani, nadeji, rozhfeseni, a tim
Cloveku ulevil od tezkeho napeU, v nemz zit bylo neu
prosnym a nicfm nezmiritelnym osudem kalvinisty.
Pro toho takoveto phitelske a lidske utechy nebylo.
Nemohl ani doufat, ze hodiny slabosti a lehkomysl
nosti vynahradi zvsenou dobrou vuli v jinych hodi
mich tak jako katolik i luteran. Buh kalvinistu nech
tel na svych vernych jednotlive "dobre skutky", ale
"trvale vysluhovanou svatost", vystupiovanou v sys
tem. Nebylo ani feci 0 nejakem uhrnem saldu zivota,
jez se odpyka casnymi tresty a vylepsf cirkevnimi
sva tostnymi pomuckami. Eticka prae obycejneho
cloveka byla zbavena bezplanovitosti a nesoustav
nosti a upravena v duslednou metodu veskereho zi
votniho konanf. Ne nahodou nositelum poslednf velke
renesance puritanskych myslenek v 18. stoleti zusta-
10 jmeno metodiste, tak jako jejich duchovni pred-
249
chudci v 17. stoleti dostali oznaceni, ktere znamena
totez: "precisiste". Jen fundamentalnf premena smys
lu celeho zivota v kazde hodine a v kazdem jednani
mohla totiz svedcit, ze v cloveku pusobi milost. Ze jej
Buh pozvedl ze "statusu naturae" ve "status gratiae" *.
Zivot "svateho" se zameroval vYlucne k transcenden
talnimu cili, ke spase: ale prdve proto byl ve svem
pozemskem prubehu veskrze zracionalizovdn a pri
tom ovladan jedinym zretelem: rozmnozovat slavu
bozi na zemi. A jeste nikdy se nehledelo "ad maiorem
Dei gloriam" s takovou neuprosnou vaznosti. Jen zi
vot fzeny neustalou reflex! mohl byt uznan za preko
nani "pfirodnfho stavu". V takove eticke reinterpre
taci, v takovem prehodnoceni prevzali puritansti sou
casnici Descartesovo "cogito ergo sum" (myslim, tedy
jsem). Takovouto racionalizaci nabyla reformovana
vir a specificky asketickeho rysu, a tim se vnitfe spti
znila a zaroven specificky stretla s katolictvim. Neco
podobneho prece i katolictvi znalo.
Ano, krestanska askeze mivala navenek i uvnitr
velmi rzny obsah. V Okeidentu nesou vsak jeho
hlavni formy uz od stredoveku, a v necem uz od anti
ky, raciondlni charakter. Ne ve vsem v8udy, ale ve
svem obvyklem typu je mnissky zpusob zivota na Za
pade oproti mnisstvi orientalnimu historicky vy
znamny prave tim. Jiz v reholi svareho Benedikta
a jeste vic u clunyskych, jeste vic u eistereiaku a ko
necne nejvic u jezuitu se rad v principu emancipoval
od bezplanoviteho poustevnictvi a premrsteneho se
betryzneni. Stal se soustavne propracovanou meto
dou, jak vest zivot racionalne a tim prekonat status
naturae (pfirodni staY), vymanit cloveka z moei ira
cionalnich pudu a ze zavislosti na svete a ptfrode,
podtidit ho supremaeii planoviteho chteni, podrobit
jeho jednani traIe sebekontrole a tralemu zvazova-
Ze stavu ptirozenosti do stavu milosti.
250
ni jeho etickeho dosahu, a tak vychovat objektivne
- z mnicha pracovnika ve sluzbach bozi fise, a tim
mu zas pojistit - subjektivne - spasu duse. Takoveto
aktivn{ sebeovladani sledovala exercicie svateho
Ignace a v tom se pestovaly nejvyssf formy racional
nich mnisskych ctnosti vubec. Ale byl to rovnez hIav
nf prakticky zivotni ideal u protestantskych purita
nu. Kdyz cteme zpravy 0 vyslesfch jejich mucedniku,
ktere s hlubokym pohrdanim Hei zbesile sopteni
slechtickych prelatu a urednfku tvari v tvat rezervo
vanemu klidu vyznavacu puritanismu, vynika zde
hodnoceni zdrzenlive sebekontroly, typicke jeste i pro
dnesniho anglickeho a americkeho gentlemana. Tato
zasada je pro neho bezna i dnes. Puritanska askeze
jako kaMa "racionalnf" askeze - hledf cloveka
uschopnit, aby proti "afektum" prosazoval a uplatno
val sve "konstantni motivy",jmenovite ty, v nichz ho
sara vycvicila. HIed! ho tedy vychovat v "osobnost"
v obecne psychologickem smyslu slova. Zit bdele, ve
dome, jasne, to byl- na rozdil od popularnich pfed
stav - jeji cil. Potlacit volne pudove uzivani zivota, to
byl prvotady ukol. Zavest si do zivotniho rezimu fd
-to byl nejdulezitejsi prostredek askeze. Vsechny tyto
hlavni aspekty obsahujf rehole katolickeho sttedove
ku, ale rovnez tak zivotni zasady kalvinismu. Prave
v tom, ze takto totalne zmetodictily cloveka, spociva
velka moc sttedovekeho mnisstvi i kalvinismu. A ze
jmena kalvinismu (v porovnani s Iuterstim) umozni
la uhajit jako "ecciesia militans" existenci protestan
tismu.
eim se list kalvinska askeze od sttedoveke, je na
snade. Tim, ze nema "consilia evangelica" a ze se pfe
tvafela v askezi svetskou. Ani v katolicke cirki se
ovsem "metodcky zivot" neomezil na klastery. Ani
v teorii, ani v prai. Jiz jsme se zminili, ze i pti vetsi
moralnf shovivavosti nemelo byt pro katoHky idealem
zit bez mravniho systemu. Ani ve svetskem zivote ne.
251
Terciarsky rad sv. Frantiska byl napt. rozsahlYm po
kusem rozsitit askezi do vsedniho zivota, a nebyl to
pokus jediny. Znacny ohlas takovych akci, jako bylo
"Nasledovani .ristakazuje, ze zpusob zivota, jaky
hlasaji, se povazuje za vyssi, nez je pouhe pineni po
stacujiciho mravniho minima. Toho minima, ktere
nedostacuje meritkum,jez klade puritanismus. Kdyz
se pakpraktikovaly jiste cirkevni instituce, jmenovite
odpustky -ktere se prave proto pri reformaci neposu
zovaly jako okraovy nesvar, ale jako nejvaznejsi zlo
tad -, narazela takova praxe opetovne na snahu
o systematickou svetskou askezi. Co vsak bylo hIav
nf: kdyz clovek vedl zivot v nabozenskem duchu me
todicky par excelence, byl stejne porad mnich. A eim
vic se ptiklanel k askezi, tim vic jej to pudilo ven, prc
z obycejneho zivota, protoze zit svate znamenalo pra
ve zanechat svetske moralky. To potom odstranoval
Luther - ne jako vykonavac nejake "vYvojove tenden
ce", ale po svYch osobnich zkusenostech. Zpoeatku
ostatne s praktickJmi kroky nespechaI, dokud ho ne
pobizela politick a situace. Kalvinismus to po nem
proste ptevzal. Jiz Sebastian Franck vystihi jadro
protestanske vir, kdyz shledal jeji smysl v zasade, ze
kaidy ktestan mus! byt po cely zivot mnichem. Aske
zi byla postavena hraz, aby neunikala ze svetskeho
zivota. Zanicene introvertni vazne povahy, ktere do
sud dodavaly nejlepsi reprezentanty mnisskym ta
dum, byly ted odkazany pestovat asketicke idealy ve
svetskych povoIanfch. Kalvinismus k tomu vsak ca
sem dodal cosi pozitivniho: ze viru mare osvedcovat
soustavnou svetskou praci. Tim dapohnutku k aske
zi i siri vrstve vetcich. A kdyz se k ni ptipojila etika
zalozemi na nauce 0 predestinaci, tu pak po mnisske
duchovni aristkracii mimo svet a nad svetem zauja
la misto duchovni aristokracie Bohem od veku pte
durcenych svatych ve svete.
252
(G. A. R., str. 162-163)
I kdyz se rUzne nabozenske spoIecnosti odvozene od
asketickeho protestanstvl v leccems lisl a kladou na
uvedene stanovisko rUzne velky duraz, pfijimaji je
vsechny a pus obi ve vsech. Rozhodujici pro veficiho je
"bYt v milosti", to jest ve stavu, v nemz je vynat ze
zatraceni vseho stvofeneho a vydelen ze "sveta". Ta
kova koncepce se opakuje temer ve vsech denomina
dch a podle dogmatiky vsech denominaci si tento
stay nelze zajistit nejakymi magickymi a sakramen
Minimi prostredky nebo uIevujid zpovedi nebo jed
notlivymi naboznymi Ciny, nybrz jedine tim, ze se
osvedcujes v ziti zvlastne utarenem, naprosto rozdfl
nem od stylu cloveka "naturalnfho". Jedince to pobizi,
aby metodicky kontroloval, zdali jeho zpusob zivota
svedcf 0 bozf milosti, aby tedy zivot prodchl askezi.
Jak jsme videli, byla to takova askeze, pfi niz clovek
celou svou existenci orientoval na vili bozi a racio
nclne ji k tomu form oval.
Askeze jiz nebyla opus supererogacionis, nybrz byl
to vykon doporuceny kazdemu, kdo se chce ujistit
o sve spase. Nabozensti vyzadovalo na Cloveku zivot
svateho, zvlastnf a jiny nez zivot "pfrozenY". Ale ten
svetecky zivot se neodehraval - to je dulezite - stra
nou od sveta v mnisskych kolegifch, ale uvnitf sveta
a jeho radu. S ohledem na onen svet se racionalizoval
zivot na tomto svete. K tomu vedla koncepce povold
ni, kterou formuloval prave asketicky protestantis
mus.
Kestanska askeze, zpocatku prchajici ze sveta do
samoty, posleze svetu vzdorujici, z klasteri svet cir
kevne ovladala. Pfitom celkem ponechavala vsedni
mu svetskemu zivotu jeho ptirozeny nenuceny raz.
A tak nyni vykroeila na trziste sveta, zabouchla za
* Vykon "navic", pro "vi premi".
253
sebou vrata klasteru a zacala prosazovat svou meto
diku prave do vsedniho svetskeho zivota, ptetvatet jej
v racionalni konani na tomto svete, a ptece n z toho
to sveta a ne pro tento suet. S jakym vJsledkem, to se
pokusime ukazat v dalsim pojednani.
Askeze a kapitalisticky duch
(G. A. R., str. 164)
"Christian Directory" Richarda Baxtera je nejob
sahlejsl kompendium puritanske teorie mravnosti,
ptitom veskrze vychazf z autorovy praxe duchov
niho ...
(G. A. R., str. 174-178)
"Kdyz Covek nema pevne povolani, teka v ptflezitost
ne praci, utraci vic casu v lenosenf nez v dflu," pise
Baxter v teto knize a uzavira: " ... zatimco on (pracov
nik v povolani) splni sve duo pofdne, ten druhy vezi
ve vecnem zmatku a jeho konani nezna misto ani
cas . . . * proto je pro kazdeho nejlepsi, kdyz ma pevne
povolani ("certain calling, na jinych mistech tomu
tika "stated calling). Prace nestala, k jake je casto
nucen obycejny nadeni, je casto nezbytna, ale je to
potad jenom polovicaty stay.
Z
ivotu "bez povolani"
chybi systematicnost, metodicnost, to, co zada, jak
vime, svetska askeze. Take podle kvakerske etiky ma
byt prave povolani duslednym metodickym cvicenim
v ctnosti, osvedcenim spasy skrze svedomitost, jez se
projevuje v te peCi, v te metode, s niz vykonavame sve
povolani. Ne jakoukoli praci, ale racionalni praci
v povolanf zada Buh. Puritani v ideji povolani vzdyc
ky zdurazluji metodicnost, a ne jako Luther jen ra-
,;, VynechAvA Max Weber.
254
dostne pfijeti losu, ktery Buh cloveku udelil. Proto
pfisvedcuji i na otazku, zdali muze nekdo kombino
vat vicero povolani, vfcero "calling": "Muze,je-li to pro
obecne dobro anebo pro dobro jeho a nikomu ke skode,
a nevede-li to k tomu, ze je v nekterem povolani ne
svedomitY(unfaithful)." Ani zmena povolani se nevy
lucuje, nedeje-li se lehkomyslne, ale voll-Ii se povohi
nf bohulibejsi, to jest podle obecneho principu uzitec
nejsl.
A co je hlavni: Uzitecnost, a tim i bohulibost povo
lanf se sice mefi v prvni fade mentkem mravnim
a potom mentkem dulezitosti produkovanych statku
pro "celek", nasleduje vsak jeste tfeti, v praxi ovsem
nejdulezitejsi mefitko - soukromohospodafska vy
nosnost. N ebot paklize BUb, jehoz prst tusi puritan
v kazdem momentu zivota, ukazal jednomu ze srych
vernych moznost zisku, mel pfitom jiste nejaky
umysl. Veficf ktestan ra jeho pokynu nasledovat
a moznosti vyuzit. "Jestlize vam BU ukaze cestu, na
nfz muzete beze skody pro sou dusi a beze skody pro
jine zakonnym zpusobem vydelat vte nez na jine ceste,
a v to odmitnete a date se cestou mene rynosnou,
pak maNte jeden z ucelu sveho povoldn[ (callng),
zdrdhdt se byt bozlmi sprdvci (steward) a pfejimat
jeho dary,jichijste meli uzit pro neho, az 0 to pozada.
Ne zajiste k rozkosi a k hffchu, ale pro Boka smite
pracovat a bohatnout." Bohatstvi je nepravost prave
jen tehdy, kdyz svadf k linemu povalovani a k hfls
nym pozitkum; usilovat 0 ne je nepravost prave jen
tehdy, kdyz se tim pfipravuje bezstarosty a rozmar
ny zivot. Ale je-li to z povinnosti k povolani, je to
mravne pfipustne, ba pfikazane. Podobenstvi 0 slu
zebnfkovi, ktery byl zatracen, protoze svefenou htiv
nu nezurocil, zrovna napovidalo. Kdyz nekdo chce byt
chudy, argumentovalo se casto,je to jako by chtel byt
nemocny. To je spatna svatost, spatne "vyslouzena",
a je na ujmu bozi slave. A aby clovek schopny prace
255
dokonee zebral, to uz je opravdu hfisna lenost a podle
apostolovyeh slov hieS! i proti !asee k bliznimu.
Asketieky pfiostfenym zduraznovanim pevneho
povolanf dostalo etieky pune novodobe odborictvt.
Vztahem k bozi prozietelnosti nabyly etiekeho
smyslu i kalkulaee obchodnika na zisk. Noblesni uny
lost seigneurU i proeovskou okazalost parvenuu ne
navidf askeze stejnou merou. Zato se dostava viele
etieke poehvaly mestaekemu selfmademanovi. "God
blesseth his trade" (Pozehnej Buh jeho obchodum),
reklo se hezne 0 takovem svatem, kteI s uspikhem
nasledoval pokyny boil. ..
(G. A. R., str. 184-206)
Pudove zazitky by odvadely od prace i od zboznosti;
byly to neptateIe racionalnf askeze. At uz to byl sport
panstva, nebo tancovacka a hospoda prostyeh lidi.
Nevrle a mnohdy nepratelsky se staveli protestan
stl puritani i ke kulturim statkum, nedaly-li se zrov
na vyuzft nabozensky. Ne snad ze by k zivotnim
idealum puritanu patfila zabednena tmarska neueta
ke kulture. Alespon pokud jde 0 vedu - s vyimkou
zavrZene seholastiky -, opak je pravdou ...
(G. A. R., str. 184)
Divadlo puritan zavrhovaL V literature a v umeni ne
pres tal jen na tom, ze vylouCil z dovolenyeh nametu
erotiku a nudity. Vidycky mel pohotove odsudky jako
"idle talk", "superfluities", "vain ostentation" (tlaehy
povalecu, zbytecnosti, darebna parada), vsemozna
oznaceni pro dfla iracionalnl, bezucelna, neasketicka,
neslouzici slave boil, ale jen lidem. Vzdycky byl proti
zamerum estetickym a vidycky pro suchou ucelnost.
Take kdyz slo 0 osobnf ozdobu, napfiklad 0 saty.
Moena tendenee k uniformite zivotniho stylu, ktere
256
dnes prihrava kapitalisticky zajem na standardizaci
vjroby, mela tehdy idealni duvod: neuctivat "veci
stvotene". Jiste, nesmime ptitom zapomenout, ze pu
ritanstvi byl svet pIny rozporU, ze smysl jeho predaku
pro nadcasovou velikost umeni sahal vys nez svetac
tvi "kavaliru" a ze tak jedinecny genius jako Rem
brandt, ttebaze za svuj zivot by u puritanskeho Boha
sotva dosel milosti, byl ve svem umeni dost podstatne
spoluurcovan svym sektatskj prostfedim. Ale to
mnoho nemeni na skutecnosti, ze teprve v pozdejsich
pokolenich, a hlavne jen v literature, mohlo neco
umeleckeho vzejit z toho zniterneni lidske osobnosti,
jez casem v puritanskem ovzdusi dozravalo.
Nemuzeme se tu blize zabjvat vlivy puritanismu
ve vsech smerech. Jen jeste dodejme, ze pokud si do
voW radost z kulturich statku prinasejicich pouze
esteticky nebo sportovni zazitek, ted
:
jenom v pri
znacnych mezich: nesmelo to nic stat. Clovek je prece
pouze spravcem statku, jez mu byly z bozi milosti
pfideleny. Jako ten sluzebnik v bibli must 0 kazdem
sverenem haleR skladat licty, a je na povazenou, aby
niko vydal na lcel, kterj neni ke slave bozi, ale jen
k vlastnimu poteseni. Kdo ra oei otevtene, nepotka
va snad lidi tohoto presvedceni dodnes? Myslenka, ze
clovek ra zavazek ke sverenemu majetku a je mu
podtizen jako sluzebny spravce ci dokonce jako "ma
sina na vydelek", lezi na zivote jako tezky prikrov.
e
im mel kdo majetek vetsi, tim zavazneji mil pri
proverce asketickym svedomim citit zodpovednost, ze
ho ke slave bozi neztencene zachova a vytrvalou prac
rozmnoZl. Take geneze tohoto postoje saba nekterymi
koteny az do sttedoveku, tak jako mnohe soucasti
moderniho kapitalistickeho ducha, ale teprve v etice
asketickeho protestanstvf nasla skutecny eticky pod
klad.
M uzeme shrnout: svetska protestanska askeze
branila VSl silou prostemu uzivani maetku, podvazo-
257
vala konzum, zvlaste luxusni konzum. Naproti tomu
vsak svym psychologickym ucinkem zbavila vjdelec
nou cinnost ztbran tradicnf etiky, vyprstila z pout
zistnost, nebot' ji nejen legalizovala, ale i dokonce
(v uvedenem smyslu) prohhisila, ze ji zada Buh. Puri
tani, a jim po boku i velky apologet kvakersti, vy
slovne svedcili, ze boj proti rozkosem a proti oddanos
ti hmotnym statkum nemt bjt bojem proti rozumne
mu zisku, ale proti nerozumnemu zachazeni s majet
ker. To ovsem padalo hlavne na oktzate formy pte
pychu, na onen proklety kult vecl stvotenych, jimiz se
kocha feudal, misto aby se jich utilitare uzilo k ii
votnf potfebe jedincu i celku, jak to chce Buh. Na
maetniku se neztdt fagelant sM umrtvovtni vsech
zadosti; zada se jen, aby majetek vynakladal na veci
nutne a prkticky uzitecne. Ten ptiznacny kruh,
v nemz lezely mravne pffstupne ucely, na nez se
mohlo j meni vynakladat, se oznacoval pojmem kom
fort. A neni jiste nahoda, ze zivotni styl spjatj s tlmto
pojmem se nejdive a nejzfetelnej i pozoroval u nejdu
slednejsich pfedstavitelu celeho tohoto zivotniho na
zoru, u kvakeru. Proti svihu a lesku kavaleresknf
nadhery, jez, opfena 0 nesolidni ekonomicky zakad,
radeji volf osumelou eleganci nez sttizlivou prostotu,
postavili jako ideal solidni pohodli mest' anskeho do
mova, "home".
Pokud jde 0 prdukci soukromohospodarskeho bo
hattvi, bojovala askeze proti nezakonnosti a take
proti pudove chamtivosti. Tu zavrhovala - to byla zla
"covetousness", to byl "mamonismus". Chtit bohat
sti jen pro ne saro, jen abych byl bohac, to tedy ne.
Maj etek je pokuseni. Ano, askeze byla silou, ,jez
vZdycky chce dobro a vzdycky zpusobi zlo". To zlo byl
majetek a pokuseni z neho. Pokud nekdo usilovaljen
o maj etek, meli to reformovani za vrchol spatnosti, ve
shode se Starym zakonem a s hodnocenfm "dobreho
dna". Bohatsti jako plod prace v povolani meli vsak
258
za bozi pozehnani. A co bylo jeste dulezitejsi: kdyz
nabozensk tolik oceiovali neUnavnou, neusMlou, sys
tematiekou praei ve svetskem povolani jako vubee
nejvyssi prostredek askeze a zarovei jako nejistejsi
a nejzrejmejsi znamku omilostneneho Coveka a prave
vir, nutne to v zivore pusobilo jao mocna paka k ex
panzi toho, co jsme nazvali "duehem kapitalismu".
Konzum byl spoutln, snaha po zisku uvolnena,
a kdyz vseehno seeteme, vysledek je nasnade: z nuce
ne asketicke usporosti se tvoN kapitdl. Co se mus!
uspotit na konzumu ziskaneho jmeni, to ptipadne
k dobru produktivnimu vyuziti, kapitalove investici.
Efekt tohoto pusobeni se samoztejme neda presne
vycislit. V Nove Anglii se jevila spojitost tak frapant
ni, ze neunikla tak znamenitemu historikovi,jako byl
kdysi John Doyle. Ale i v Holandsku, kde ptisny kal
vinismus panoval jen sedm let, v nabozensky zaniee
nych kruzieh vedlo oprosteni zivota pti enormnim bo
hatstvi k usilovne akumulaci kapitalu. Neptekvapu
je take, ze puritanska antipatie proti feudalnim zpu
sobum citelne zabrzdila tendenci k "posleehtovani"
mestanskyeh majetku, ktera kvetla za vsech dob
a leekde trva jeste dnes. Anglicti merkantilisticti spi
sovateIe 17. stoleti vysvetlovali prevahu holandskeho
kapitalu nad angliekym tim, ze v Holandsku vydela
ne jmeni zpravidla neukladaji do pudy a nesnazi se
nobilitovat pteehodem k feudalnim zivotnim zvykum
(a to je horsi nez sam nakup pudy) a ze se tim financ
ni prosttedky neodcerpavaji kapitalistiekemu vyuzi
ti. Ani puritani, napr. Baxter, nesetrili chvalou ze
medlstvi jako zamestnani obzvlasre duleziteho, ale
jejieh ehvala neplatila landlordovi, nybrz yeomanovi
a farmati. A v 18. stoleti ne junkerovi, ale "racional
nimu" zemedelci. Angliekou spolecnosti se od 17. sto
leti tahla trhlina mezi "squirearehH" (vIadou "panu
baronu"), dediCkou "stare veseIe Anglie", a puritlny,
jejichZ spolecenska moe silne kolisala. Jeste dnes se
259
v obraze anglicke "narodni povahy" setkavaji oba ry
sy: rys nezkalene naivni radosti ze zivota a rys prisne
regulovaneho a rezervovaneho sebeovladani a vaza
nosti moralni konvencf. A prave tak nejstarsi dejiny
severoamericke kolonizace provazf ostry rozpor mezi
"adventures" (dobrodruhy), kteri si zafizovali plan
taze, meli "inventured servants" (pfipsane sluzebnic
tvo) jako pracovnf sfly a chteli zit po kavalirsku,
a mezi puritany s jejich specificky mestacky bUrZoaz
nim zalozenim.
Kamjen sahala moc puritanskych zivotnich zasad,
vsude podporovala sklon k bUrZoaznimu, hospodar
sky racionalnimu pojeti zivota - a to bylo jiste mno
hem vyznamnejsi, nez kdyby nahravala pouze tvorM
kapitalu. Puritanstvi bylo hlavni a jediny dusledny
nositel takoveho pojeti. Pravda, v prilisnych zatezka
vacfch zkouskach puritanske idealy take selhavaly
pred "poktenim z bohatstvi". To puritani take zazili.
NejopravdovejS privrZence puritanskeho ducha na
chazime zcela pravidelne ue uTstuach, ktere byly tepr
ve na uzestupu: mezi drobnym mestanstvem a far
mari. Kdezto "beati possidentes" (blazeni majetnici)
dokonce i mezi kvaker bJvali casto ochotni zradit
stare idealy. Stejny osud potkaval prece i predchud
kyni svetske askeze, stredovekou askezi klasterni.
Jakmile se ustupovalo v pnsnem rizeni zivota
a v omezenich konzumu a rozmohly se uCinky racional
niho hospodareni, nahromadeny klasterni majetek
bud rovnou propadl slechte -jako v doM rozkvetu-,
nebo hrozilo zhrouceni klasterni kazne a musela za
sahovat jedna reforma klasteru za druhou. Ostatne
ceM dejiny radovJch reholi jsou z jisteho hlediska jen
nove a nove potykani se sekularizacnimi ucinky ma
jetku. Totez plat! v grandi6znim mentku 0 svetske
askezi puritanske. Mohutnou "obrodu" v pod oM me
todismu, ktery predchazel rozkvet anglickeho pru
myslu koncem 18. stoletf, lze docela dobre srovnat
260
s takovou klasterni "reformou". Zde se hod! uvest
jedno misto z Johna WesJeye, ktere by mohlo docela
dobre stat jako motto nad vsim, co jsme dosud rekli.
Je z neho patrne, ze hlav asketickych hnutl si samy
uvedomovaly tyto zdanIive paradoxni souvislosti
a zapletky a odhadovaly je presne tak jako my. We
sley psal:
"Jednoho se bojim: kde poiad ptibjva bohatstvi,
tam se stejnou merou vytraci obsah vir. Nevidimjiz,
jak by bylo podle pfirozene povahy veci mozne, aby
jakakoli obroda prave zboznosti mela dlouhe trani.
Naboznost must nutne plodit pracovitost (industry)
i spotivost (frugality); ty vsak nemohou nic jineho,
nez vytvaret bohatstvi. Ale kdyz roste bohatstvi, ros
te pycha, vasne, svetactvi ve vsech podobach. J akpak
by bylo mozne, aby metodismus, nabozenstvi srdce,
na takove pude kvetl jako zeleny strom? MetodisM
jsou eim dil tim pilnejsi a spoiivejsi, CiIi rozmnozuji
jmeni. Proto jim narusta pycha, vasne, telesne a svet
ske choutky a zpupnost. Z nabozenstvi zustava for
ra, ale obsah se pomalu vytraci. Coi se nenajde zpu
sob, jak zamezit pokraeujici u padek Cisteho nabozen
sty!? Ne, lidem nesmite branit, aby byli pilni a setrni.
My mllsime vsechny kfest'any pobfzet, aby vydilavali,
co jen mohou, aby spofili, co jen mohOl, a to nakonec
znamena, aby bohatli." (Nasleduje napomenuti, aby
ti, kdo "vyziskali, co jen mohli", take "dali vae, co jen
mohou", a tim nabjvali milosti a shromazdovali svuj
poklad na nebesich.)
Vidime, ze je to do puntiku to, co jsme vylozili.
ZceIa tak, jak to lief Wesley. Ekonomicke uCinky
velkych nabozenskych hnuti,jejichZ v liv na vjvoj hos
podarstvi spociva v jejich vychove k askezi, se dosta
vuji zpravidla az tehdy, kdyz uz eiste nabozenske na
dseni ptekrocilo vrchol a zacina roztavat ve sttizlivou
vaedni praci. Kdyz nabozenske koteny pomaIu odu
mfraji a popouateji misto profannimu utilitarismu.
261
Kdyz, podle slov Doedenovych, v lidove fantazii na
misto Bonyanova "poutnika", ktery ve vnittni os ame
losti chvatal skrz , jarmark marnosti" do kralovstvi
nebeskeho, nastoupi Robinson Crusoe, izolovany clo
vek hospoar, konajicf misijni praci mimochodem.
A kdyz uz se nastolila zasada "to make best of both
worlds" (vest si co nejIepe v obou svetech), tu se pak -
jak rovnez posttehl uz Boeden - i dobre svedomi na
konec pekne zafadi mezi zatizeni komfortnfho mes
tanskeho zivota, jak to pekne tika i nemecke prislovi:
"Dobre svedomf mekky pols tat."
Co odkazala boutlive nabozenska epocha 17. stoleti
sve utilitarske dedicce, bylo naramne dobre svedomf.
Smele tekneme: svedomi pri vydeIavani penez, fari
zejsky dobre; postaci, ze ra zakonnou formu. "Deo
placere vx potest" ("To nestaci, aby se Bohu lfbilo") -
tato vJhrada zmizela beze zbytku. Povstal specifcky
burioazni etos povolani. Burzoazni podnikatel se
mohl drat za svJm ziskem s presvedcenfm, ze je mu
Huh milostiv a ze mu ztejme zehna, kdyz pfece nepie
kroeil hranice formalnf korektnosti, kdyz nezil ne
mravne a kdyz nespotfebovaval sve bohatstvi po
horslive. A on se za ziskem drat mel.
Sfla nabozenske askeze mu nadto zlskala peclive,
svedomite, schopne delniky, pro nez byla prace uee
lem zivota, takjak to chce Buh. A k tomu ho uklidnila
ujistenim, ze nerovne rozdEHeni pozemskych statkuje
dflem bozl proztetelnosti.
Z
e tim, stejne jako nerov
nym rozdelenim sve milosti, Huh sleduje tajemne,
nam nezname cile. UZ Kalvin pronesl vJrok, ze pokud
bude "Iid" to znamena masa delniku a remeslniku
udrzovan v chudoM, zustane poslusny Boha. Nizo
zemci (Pieter de la Court a jini) pak vYok "sekulari
zovali" a prohlasovali, ze lidska masa pracuje, jen
kdyz ji k tomu dohlni nouze. Takovato formulace jed
noho ze zakladnich motivu kapitalisticke ekonomiky
vplynula pak do proudu teorie 0 "produktivite" niz-
262
kyeh mezd. Tak se myslenee nepozorovane podsunula
utilitarni interpretaee, zatimeo nabozenske koreny
odumiraly. Zcela podle schematu vYvoje, jaky jsme
zde pozorovali.
Stredoveka etika trpela zebrotu a take primo glori
fkovala zebrave rady. I svetske zebraky ehvalila, ze
davali bohatym prilezitost k dobremu skutku almuz
ny. Nekdy je dokonee radila mezi "stavy". Asketicke
mu puritanstvi pripadla uloha, aby spolupracovalo
na angliekem tvrdem zakonodarstvi proti chudine,
ktere pfivodilo uplny obrat. A puritani se do toho pus
tit mohli, protoze jejich sekty a prisne obce ve svem
stredu zebrotu neuznavaly.
Kdyz se vec brala z druhe strany, ze strany delni
ki, pak se zinzendorfovskou pietistickou notou ne
malo velebili delnici, kteff nehledf tolik na mzdujako
na to, aby Wi po prikladu apostoli. Prmo se obdaro
vali svatozari ucedniki Pane. Jeste radikalneji se po
dobne nazor razily mezi novokrtenci. A tak je litera
tura skoro vsech asketickyeh konfesl prosycena nazo
rem, ze kdyz ten, komu zivot nedal jinou prilezitost,
pilne praeuje i za nfzkou mzdu, je to tez neeo, co se
Bohu tuze libi. K tomu nedodala protestantska aske
ze vlastne nie noveho. Zato vydatne prohloubila tento
nahled a opatrila jej necim, co nakonec rozhodlo 0 je
ho opravdove uCinnosti: dodaia mu psychologickou
pusobivost tim, ze prezentovala praci jako povoldni,
jako nejlepSi a nakonec snadjediny prostredek,jak se
ujistit 0 sve spase. Pfitom legalizovala vykoristovani
teto specifieke pracovitosti, povysila totiz i podnika
telovo vydeIavani penez na "povolanf".
Snadno si pfedstavime, jak asi muselo popohanet
produktivitu praee v kapitalistickem smyslu, kdyz
cirkevnf kazen nutila prave nemajetne tffdy, aby si
kralovstvf bozi dobYvali vyhradne plnenim pracov
nfch povinnosti jakozto povolanim -a pffsnou askezi.
Stalo se pffznacnym, ze moderi delnik povazuje p:a-
263
ci za "povohni" a ze podnikatel zase povazuje za sve
"povolani" zisk. Tak bystry anglikansky pozorovatel,
jako byl sir William Petty, ve sve dobe tuto tehdy
novou situaei dobte vystihl: holandskou hospodatskou
moe v 17. stoleti vysvetloval tim, ze tam jsou hojni
"dissenters" (kalviniste a baptiste) a tihle lide ze vidf
u praci a v pili povinnost k Bohu. Proti "organieke
mu" spolecenskemu ztzeni v one fskalne monopo
listieke podobe, k jake se ptiklonilo anglikanstvi za
Stuartoveu a zejmena v koncepci Williama Lauda -
proti tomuto spolceni statu a cirkve s "monopolisty"
na kfestanskosocialni platforme -, postavil puritan
stvi, jehoz pfedstaviteIe vesmes patrili k vasnivym
odpurcum takoue formy statem privilegovaneho ob
ehodniho, nakladnickeho a kolonialniho kapitalismu
a hajili si sve individualisticM pohnutky k racional
nimu legalnimu zisku, dosahovanemu vlastni zdat
nosti a inieiativou. A prave oni se rozhodujici merou
podileli na budovani prumyslu, vznikajiciho casto
proti svrchovane vlade a bez ni, kdezto statne privile
govane obehodni podniky v Anglii brzy zase smahem
zmizely. Puritani (Pryne, Parker) odmitali vsechny
spolky s "dvoteniny a koncipisty" velkokapitalistie
Mho razeni jako se spolecnosti mravne poehybnou,
hrdi na svou lepsi mestanskou obehodni moralku,
kvuli niZ byli pravdepodobne prave onou vrstvou si
kanovani. Jeste Daniel Defoe navrhoval pottit "dis
sentery" bojkotem bankovni smeny a vypovedf depo
zitnich vkladu. Rozdfl obou typu kapitalistieke akti
vity provazel vere rozdfl nabozenstvL Jeste v 18.
stoleti haneli protivnici nekonformni protestanty, ze
maji "spirit of shopkeepers" (duch kramar) a ze jsou
zkazou staroanglickych idealu. Tady narazime i na
rozdil mezi hospodarskym etosem puritanskym a zi
dovskym; jiz tehdejsi soucasnici (Prnne) vedeli, ze
burioaznf etos je ten purit:nsky, ne ten zidovskY.
Racionalnf vedeni zivota, zalozene na ideji povol6-
264
n( jedna z konstitutivnieh slozek moderniho hos
podarskeho dueha, ale i modemi kultury -se zrodilo (to
mel dokazat nas vYklad) z dueha kfesfanske askeze ...
Myslenka, ze praee v novodobyeh povolanieh ra
raz askeze, neni ostatne nova. 0 tom, ze soustredeni
na specializovanou praci, eoz znamena ztratu fau
stovske lidske vsestrannosti, je v dnesnim svete vu
bee eenou za uCinne jednani, ze se tedy vzajemne
podminuji "Cin" a "odtfkani" a ze bUrZoazni styl zivo
ta ra tento zakladni asketieky motiv, ra-Ii byt prave
stylem a ne bezstylovostf - 0 tom nas ehtel pouCit
i Goethe na vreholu sve zivotni moudrosti v "Leteeh
vandrovnieh" a ke konci zivota ve ,,Faustovi". Pro ne
ho znamenal tento poznatek trpke rozlouceni s dobou
plneho a krasneho lidstvi, ktere se uz v nasi civilizaci
nevrati,jako se nevrati rozket starovekych Athen.
Puritani povolanf mit chteli my uz ho mit mus(
me. Nebot jakmile se prenesla askeze z mnisskyeh eel
do obcanskych zamestnanf a zacala ovIadat svetskou
moralku, pomahala svym podilem budovat ohromny
vesmir novodobeho ekonomickeho radu, technicky
a ekonomieky podmineny meehanizovanou strojovou
vyrobou, ktery dnes neodolatelne vnutil zivotni styl
vsem, kdo se do jeho zajeti narodili - nejenom ter,
kdo jsou primo Cinni ve vYdelecnem zamestnanf -,
a patme ho bude vnueovat tak dlouho, dokud nebude
spalen poslednf cent fosilnich paliv. Baxter si myslel,
ze starost 0 hmotne statky bude na ramenou jeho sva
tych spoCivat jen jako lehky pIastlk, ktery se da kdy
koli odhodit. Sudba vsak ucinila z plastiku oeelovy
krunyr. Askeze zacala ptebudovavat svet a prosazo
vat se v nem. A hmotne statky tohoto sveta nabjvaly
stale duraznejsi a nakonec nezdolne moci nad clove
ker, jako nikdy drive v dejinach.
* Weber se odvolava te na traktat Benjamina Fralina, kterym
se zabYval na jinem mfste BVe stu de.
265
Dnes z toho oceloveho pancite duch puritanske as
keze vyprchal - kdo vi, zda navzdy? Vitezny kapita
lismus jiz konecne stoji na mechanickych zakladech
a tuto podporu nepotrebuje. I ruzova nalada osvice
nosti, jeji smave dedicky, uz patrne defnitivne vy
bledla a jako strasidlo ideje kdysi nabozenske obchazi
nasim zivotem "povinnost k povoIani". Kde se jiz toto
"plneni povinnosti" neda vztahnout k nejvyssim hod
notam duchovni kultury anebo kde se naopak uz pro
ste nepocitje jako hospodatske piinuceni, tam
o nem uz clovek neuvazuje vubec. V zemi, kde se nej
vic rozpoutalo, ve Spojenych statech, ra dnes honba
za ziskem, zbavena nabozenskeho smyslu, tendenci
spajet se se soutezivymi vasnemi, ktere jf neztidka
dodavaji charakter sportu.
Nikdo jeste nevi, kdo v tomto nasem krunyn bude
jednou vezet a zdali se vynoti na konci kolosalnfho
v;voje zcela nova proroctvi Ci mohutne vzktiseni sta
rych myslenek a idealu, anebo snad - kdyz nic z toho
- zmechanizovana zkamenelost vysnorena nejakym
ktecovitym zdanim dulezitosti. Pak by se "poslednfm
lidem" teto kulturni epochy nejspfS mohla stat prav
dou slova: "Odbornici bez ducha, pozivaci bez srdce -
a tyto nuly si namlouvaji, ze vystoupily na vrchol lid
stvf, dosud nikdy nedosazeny."
Tim vsak zabtedame do hodnoceni a do viry. V his
torickem pojednani bychom se toho meli vystiihat.
U
kolem by melo byt spise neco jineho: po tom, co jsme
svou skicou nacrtli, zjistit, jak racionalni asketismus
pus obi i na obsah socidlne politicke moralky, tedy na
zpusob organizace a fungovani socialnfch ttvaru od
nepocetne kliky az po stat. Pak by bylo treba analyzo
vat jeho vztah k humanistickemu racionalismu, k je
ho zivotnim ideahlm a kulturnimu pusobeni, a dale
k vvoji flozofckeho a vedeckeho empirismu, k tech
nickemu pokroku a ke statkum duchovni kultury.
Dale by bylo pottebne historicky sledovat cestu racio-
266
milnfho asketismu od stredovekych mibehu ke svet
ske askezi az k jejfmu rozplynutf v ciry utilitarismus,
a to na jednotlivch uzemich, kde se rozsitila asketic
ka religozita. Pak teprve muzeme zmefit kulturni
vyznam asketickeho protestanstvi v pomeru k jinym
plastickym elementum moderni kultury. My jsme se
zatim pokusili jen v jednom, by vznamnem bode
najit motivy jeho utvarenf a pusobenf.
Nyn! by k tomu mel pristoupit vyklad,jak byla pro
testantska askeze, jeji vznik a jeji povaha, naopak
ovlivnena souhrnem socirnich a kulturich podm!
nek, zvIaste tez ekonomickych. Moderi clovek si i pri
nejlepsi vuli nebYva schopen ptedstavit, jak pronika
vy vyznam kdysi melo pro zpusob zivota, kulturu
a pro narodni povahu nabozenske vedomf. Avsak pro
to bychom nechteli nahradit jednostranny "materia
listicky" kauzrni vyklad kultur a dejin stejne jedno
strannym vykladem spiritualistickym. Moine jsou
oba. Ale nemini-li se jako hledisko, nybd jako jediny
zaver zkoumani, zadny z nich neposlouzi historicke
pravde.
267
SvTOV A NAOZENSTVI
A HOSPOnASK ETIK
PNklon zidovstvi ke svetu
Postoj Zidu katoliku a prtestantskjh
puritanu k vydlecne cinnosti*
(. u. G., str. 367-368)
K mbozenstvfm, jez se ptizpusobila nebo aspon pri
klonila ke svetu, patn zidovstvf ve sve poexilove,
hlavne talmudove forme. Jestlize neco zamitalo, tedy
ne svet, ale jen poradi prav, ktere v nem platilo. Po
vezme si nejdnve 0 jeho celkovem stanovisku.
To zaslibeni, jez Jahve
Z
idum ptpovedel, bylo cel
ker vzato zaslibeni zde na zemi. Kontemplativni ne
bo asketickY ltek ze sveta byl u nich zjevem jen vYi
mecnym, podobne jako v cinske religiozire anebo
v protestanstvf. Od puritanu se lisili (rlativne, tak
jako ve vsem vsudy) tim, ze systematicka askeze
u nich chybela vubec. ,,Aketicke" prvky ve vite ra
nych ktestanu nepochazeji ze zidovstvi, ale shledava
me je
:
rave u pokftenych pohanu Pavlovy misie.
Plni-li Zide "Zakon", nen! to askeze, tak jako neni
askezi, kdyz plni ruzne ritualni normy a nektera ta
bu. K bohatstvi nebo tteba k sexualnimu zivotu nema
toto nabozenstvi nikterak asketicky postoj, ra spise
postoj vyslovene naturalistickY. Bohatstvi je dar bozi
a ukajenf sexualnfho pudu, samozrejme v zakonne
forme, nelze zavrhovat; dokonce neni-Ii nekdo v pti
merenem starf zenat, je talmudu skoro mravne pode-
* Tato a daIs! dye stati jsou vYiatky z rozsaleho vsestranmho
vjkIadu sociologe nlbozenstvi. Z dilciho pojedrni 0 zidovske
hospodatske etice pak vyouStime poukazy k postojil, v nieM se
zidovstvi neliSI od jinych nabozensti, anebo ktere nemaji k rema
tu pfmy vztah.
268
zIelY . . . Omezujici ptikazy, ktere cituje Sombart, zu
stavaji pozadu za katolickou kazuistikou 17. stoleti
a maji analoge v ruznych jinych zakazech platicich
jinde. Nenucene uzivat zivota, dokonce i luxusu, neni
zakazano, pokud se ptitom dodrZuji pozitivni zakazy
a tabu "Zakona". Ovsem pachat socialnf bezprav{ pro
ti duchu Mojzisova zakona na zidovskych souvercich,
k cemuz leckdy ziskavanf bohatstvi svede, anebo za
stavat zakon laxne ci dokonce pohrdat zpupne ptika
zanim a tim i Jahvovym zaslfben!m - pied tim bo
hace varuji proroci, zalmy, piislov! i pozdejsi vYroky.
Neni snadne odolat pokusenim pochazejfcim z bohat
sty!, avsak timje to prlve zasluznEjsl. "Chvala boha
temu, jenz je shledan spravedlivYm."
Protoze zde nen! idea predestinace ani podobne pu
sobfci piedstavy, nemuze se ovsem uspech ve vydelec
nem podnikan! hodnotit ani jako znak "osvedceni"
cloveka, jako se hodnoti nejvice u kalvinistickych pu
ritanu, do jiste miry vsak (ak poznamenava napt.
John Wesley) ve veskerem asketickem protestanstvi.
Piece vsa ani
Z
idum nen! vzdalena myslenka, ze ve
zdarnem vydelku lze spattovat znameni, ze to tak
Buh milostve zafidil, jako ostatne nen! takova mys
lenka cizi religozite cinske, laickym buddhistum
a vubec vsem nabozenstvim na svete, ktera se sveta
nezh'aji. Tim vic to vsak plati 0 nabozenstvi, jez ra
pted ocima zvIastni zaslibeni od nadpozemskeho Bo
ha i zase velmi viditelna znameni jeho hnevu vuci
narodu, ktery si piece vyvolil. Zisk dosazeny pti za
chovavani bozich ptikazani se musi bezpochyby hod
notit jako symptom, ze se tak Bohu zalibilo. Avsak
oproti puritanovije (zbozny) vydeIavajic1
Z
id ve zcela
jine situaci, a to ra prakticke dusledky v dejinach
zidovstva. Jake tedy?
Polemizujeme-li proti Sombartove duchaplne kni
ze, nemuzeme vazne popirat, ze se zidovstvo znacne
podilelo na rozoji kapitalistickeho hospodarskeho
269
systemu v novoveku. Jenom musfme tuto Sombarto
vu tezi ponekud uptesnit. Co speci{ickeho vykonali
Zide v ekonomice ve sttedoveku a v novoveku? Pujco
vali penize, pocinaje zastavarou a konce financova
nim velkych statu; obchodovali s nektermi druhy
zbozi, ptevazne jako mall kramati a putujici kupci
a zvlaste jako obchodnici s venkovskymi produkty;
zcasti se zucastili i velkoobchodu a zvlaste obchodu
s cennymi papir, oboji specialne na burze; byE pene
zomenci a zprostredkovavali prevody penez, jez s tim
obvykle souvisi; byli financhry valek a zakladani ko
loni!; najimali si dane (samozrejme ne ty, ktere jim
byly zapovezeny, napt. mezi Rimany), pusobili jako
banken a emisni financnici vseho druhu. Modernimu
zapadnimu kapitalismu (na rozdil od antiky, od stte
doveku, od minulosti vychodoasijske) jsou nektere
{ormy takovYch obchodu (a to formy velmi dulezite)
vylozene vlastni, pravne i ekonomicky. Po pravnf
strance -cenne papiry a kapitalisticke formy sdruzo
vani, ty vsak nejsou specifcky zidovske provenience.
Zide je zvlastnfm zpusobem nove uvadeli na Zapade,
ale maji pocatek na Vychode (v Babylonu) a odtud
byly prejimany. Jsou puvodu helenistickeho a by
zantskeho, zidovske byly tepre zprostredkovane
a mimoto vetsinou spolecne Zidum a Arabum.
(. u. G., str. 369-70)
Ale hlavne - v soupisu zidovskych ekonomickych ak
tivit chybi, ne sice uplne, ale ptece citelne to, co je pro
moderi kapitalismus prave nejptiznacnejsf: organi
zace prumyslove prace, domacke vYroby, manufaktu
ry, tovary. Jak to, ze v dobach, kdy se daly ziskat (za
odpovidajici uplatu) kralovske a knizeci patenty
a privilegia a kdy se otvfralo dosti oboru Cinnosti ne
zavislych na cechach a v nichZ se mohl zakladat pru
mysl-a v ghettech byla takova masa zidovskeho pro-
270
letarhitu -, jak to, ze pri tom zadny zbozny Zid nepri
padl na myslenku vybudovat se zidovskym zboznym
pracovnictvem v ghettu prumysl pnve tak, jak to
zbozny podnikatel puritansky zandil se zboznymi
delniky a remeslniky krest' anskymi? A jak to, ze
z pudy sirokych vrstev stradaicich zidovskych reme
slniku az k prahu nejnovejsi doby nepovstala vy
znamnejsi specificky modemi, tj.prumyslova burzoazie
vyuzivajicf praci Zidu? .. Ano, nechybela ona typicka
hospodaiska mentalita, jez je odedavna vlastni
vsemu obchodnictu, antickemu, vychodoasijskemu,
indickemu, stredovekemu evropskemu, drobnym kra
marum, velkym peneznikum. Yule a pohotovost vy
uzit bez rozpaku kaMe pnlezitosti k vgdelku, "pro
gros dat si i koleno vrtat". Tim se opravdu Zide silne
vyznaeovali, ale to ma prave daleko k tomu, eim se
vyznaeuje moderni kapitalismus protijinym kapita
listickym epocham.
To, co je specifcky nove v modemim hospodarskem
systemu, co je specifcky nove v modernim hospodar
skem mysleni, neni specificky zidovske.
Zakladni pnCina je nakonec v tom, ze Zide a jejich
nabozenstvi nesou osudovou peeet' naroda pariu. Za
prve tu byly Ciste vnejsi obtize, jez jim ztezovaly ucast
na organizaci prumslove prace - pravne i fakticky
prekeri postaveni Zidu, jake nevadi tak dalece ob
chodu a zvIaste peneznictvf, ale vadi racionalnimu
stabilnfmu prumyslovemu podniku s fixnim kapita
lem. A pak ta vnitrni situace eticka. Zidovstvo, narod
pariu, praktikovalo dvoji moralku, jak to odjakZiva
v hospodafstvi v kazde spolecnosti bYva. Co je "mezi
bra try" hanebnost, je vuCi cizimu dovoleno. Zidova
monka vuci druhym Zidum je nesporne naskrz tra
dicionalnf, vychazi z aspirace, "aby se uzivili", a v tom
smyslu take -jak Sombart zajiste pnvem poukazuje
- udfleli rabini koncese, a to wz pro obchodnf jednani
mezi Zidy. Sice se nekdy ustoupilo mravni laxnosti,
271
avsak ti, kteri toho snad vyuzili, nedostali hlavnim
pozadavkum zidovske etiky. N aproti tomu oblast hos
podarskeho chovani k cizim tvorila vedle veci, jez by
ly mezi
Z
idy zapovezeny, sferu eticky indiferentni.
Takova je prapuvodni hospodarska etika na celem
svete u vsech narodu. Ale to, ze v tomto spolecenstvi
zustala trvalou, bylo
Z
idovi, jemuz byl cizinec uz ve
staroveku skoro vsude "nepritelem", proste samozrej
me.
(. u. G., str. 370-371)
Rozdilna situace katoliku,
Z
idu a puritanu pn hos
podarskem vydelku se da souhrnne vystihnout asi
takto:
Pravoverny katolik se pfi vydelavani penez pohy
boval neustale ve sfere anebo na hranici takovea
chovani, ktere je zcasti hffchem proti papezskym
ustanovenfm a muze jej jen jakz takz rozhresit zpo
vednice anebo pnpustit laxni moralka; zcasti je tuze
povazlive, zcasti pnnejmensim neni bohulibe.
Zbozny
Z
id pfi vydelcfch nevyhnutelne up ada do
situace, kdy by mel Cinit veci, ktere jsou mezi
Z
idy
primo protizakonne, anebo povazlive porusuji tradici,
a odpustitelne jsou jen pn jejf lani interpretaci, pfi
pustne jen vuCi cizinci, nikdy vsak neopatrene pozi
tivni etickou zmimkou. Nanejvjs tu jeho eticke cho
vani pouze odpovida obvykle prumernosti a neni for
maIne proti Zakonu; Buh ho dovoluje, ale moralne
zadnou hodnotou nenf. Na tom se prave zakIada tvr
zeni, ze u
Z
idu je pry nizky standard zakonnosti, a je
nom potud je pravdive. Kdyz Buh tvuj obchod koruno
val uspechem, muze to bYt sice znamenim, zes nevy
konal zrovna nic zakazaneho a najinych dejistich zi
vota jsi bozf prikazani plnil. Stezi se vsak mMe
Z
id
specifcky moderim hospodarskym vydelecnym pod
nikanim nejak eticky zaslouzit.
272
Tohle vsak je naopak ptipad zbozneho puritana.
Ten vede racionalne metod icky veskere sve zivobytf
a "podnik", ne snad ze by si ptikazani vykladal laxne,
anebo ze by snad praktikoval dvoji moralku, anebo ze
by snad v oblasti etickych zakazu provozoval neeD
eticky indiferentniho. Naopak vede si tu s tir nejlep-
8im svedomim, ze se pnve takto a timto pravne
i vecne legitimuje pred sebou samym i v lune sve obce
a ze jeho podnikani je absolutne, ne relativne, sprav
ne a ctnostne.
Z
adny vskutku zbozny puritan by -tot
se vi nepovazoval za bohuliby peniz ziskany v zasta
vame nebo vyuzitim partnerova omylu (coz by pro
Z
ida bylo myslitelne vuci cizinci), handlftstim a each
rem, ueast! na politicke a kolonialni loupezi. Pevna
cena, absolutne vecne, bezpodminecne legalni ob
chodni jednani s kymkoli, bez chamtivosti po pene
zie, takto se osvedcovat lidem, takze u tebe kupuji
prave bezbozni a ne jen bratri, a ty bohatnes - prave
o tom veri kvakeri a baptiste, ze se tak osvedeuji pred
Bohem.
(. u. G., str. 374)
Ne zbozni, pravoverni
Z
ide, ale reformni
Z
ide odpadli
od ortodoxie -dnes jsou to napr. chovanci educational
alliance - a konecne
Z
ide pokrteni byli fakticky ab
sorbovani puritanskymi narody, specialne America
ny. Drive snadno a jeste dnes pres vsechny zmeny
dosti lehce, az rozdily mizi beze stopy.
Kdezto v Nemecku po mnoho generaci zustavaji
jen "asimilovanymi
Z
idy".
I v tom se projevuje skutecna "ptbuznost" puritan
stvi a zidovstvi. Avsak na puritanstvi je nezidovske
prave to, co ho kvalifikovalo k jeho uloze v rozvoji
hospodatske mentality, a tim i k te recepci zidov
skych proselytu, ktera se nepodatila narodim jinak
nabozensky orientovanym.
273
Buddhismus
(. u. G.
,
str. 377-379)
Nejkrajnejsfm protip6lem proti svetske etice asketic
keho protestanstvi je mysticka koncentrace na vnitt
ni osvlceni, kterou vyznaval pivodni stary buddhis
mus. I ona je racionalni etikou v tom smyslu, ze uci
neustale bdele ovladat vsechny ptirozene pudy, avsak
se zcela jinym cHer. Nejde jf jen 0 vykoupenf z hffchi
a z utrpenf, ale 0 spasu z pomijejfcnosti vibec, z ,,ko
lobehu" karmove kauzality, 0 dosazenf vecneho klidu.
J en to je a mize byt skutecnym cHer lidskeho jedin
ce. Neexistuje predestinace, ale neexistuje ani bozf
milost, modlitba, bohosluzba. Karmalni kauzalita
kosmickeho mechanismu odplat udeluje automaticky
premie a tresty za kazdy dobr Ci spatny skutek, vzdy
tedy na vymezeny cas a vzdy znovu. Dokud zizei po
zivote pud! jedince k jednani, musf plody sveho jedna
ni chutnat ve stale nOvch zivotech z bytf zvffeciho,
lidskeho i nebeskeho a vytvaret si nove sance pro bu
doucnost. Nejslechetnejsi entuziasmus i nejspinavej
sf smyslnost ho vedou vZdy znovu do tohoto fetezce
individuacf (cemuz se velmi nespravne ffka "stehova
ni dusi", vzdyt buddhisticka metafyzika nezna zad
nou dusi), dokud nen! absolutne vyhlazena "zfzef" po
zivote pozemskem i nadpozemskem - tom to i onom,
dokud neskonci tento bezmocny zapas 0 vlastni indi
vidualni existenci se vsemi jejimi iluzemi, hlavne
s iluzi 0 jednotne dusi a "osobnosti".
Jaekoli ucelne jednani - krome vnitfnf cinnosti
soustfedene kontemplace,jez zbavuje ducha touhy po
svete - a jakekoli spojenf s nejakymi svetskymi zaj
my vzdycky jen odvadf od spasy. Dosahnout spasy je
vsak dano jen nemnohym z tech, kdo se rozhodli -bez
majetku, bez naroki, bez prace (vzdytprace je ucelne
jednanf) cili zebrotou vandrovat bez ustani, krome
obdobi velkych desti, prerusivse vsechna osobni pou-
274
ta k rodine a ke svetu - plnit ptedpisy prave cesty
(dharma), a dojit tak dIe mystickeho osviceni. Kdyz
k tomu dospeji, dostavi se ve velike radosti a neznem
bezptedmHnem pocitu lasky, jez ji provazi, nejvyssi
pozemska blazenost a ta ptechazi do vecneho spanku
beze snu, do nirvany. Vsichni ostatni, hledili na pte
depsana pravidla a vysttihajili se tezkych htichu,
mohou si polepsit sance do onoho budouCllO zivota
v nove individuaci, jez se jim dIe karmove kauzality
zase kdesi sklada, protoze nemaji dosud vyrovnano
eticke konto a zizei po zivote si jaksi doposud "neod
reagovali". Prava vecna spasa jim vsak dosud zustava
uzavtena.
Toto jedine smetovani, dusledne prchajici ze sveta,
naprosto neve de k nejake hospodarske ci socialni ra
cionalnf etice. Univerzalni "soustrast" objimajici
vsechny tvor racionalni dusledek solidarity vsech
zivYch, a tedy pomijivYch bytosti -, vytvatena spolec
nym podrobenim karmove kauzalite, a psychologicky
vJron mystickeho, euforickeho univerzalnfho a ne
kosmickeho vnimani zivota nevedou k racionalni <in
nosti, ale odvadeji od nL
Buddhismus patti k ter naukam 0 spase,jake dri
ve i pozdeji hojne plodil intelektualismus vrstvy
vznesenych indickych laickych vzdelancu a je jen je
jich nejduslednejsl formou. Tak, jak ponechava na
samotnem jedinci chladne a pysne vysvobozeni
z existence, nemohl se nikdy stat masovou virou.
Mimo kruh vzdelancu zapusobil, jen pokud se spojil
s mohutnou prestizi, jake zde odedavna pozfval "sra
mana" (asketa) a jez mela rysy prevazne magicke
a antropolatricke. J akmile se buddhismus stal misij
llim "lidovym" nabozenstvim, zmenil se v nabozen
stvi mesiasske, jeho karma davala nadeji na odplatu
na onom svete, ktera se zarucuje naboznymi prakti
kami, kultem a svatostmi. Tato vira jevi pochopitel
nou tendenci ptejimat do sebe magicke predstavy.
275
V samotne Indii podlehla ve vyssich vrstvach rene
sanci flozofie spasy stojici na pude ved, v masach
ustoupila konkurenci hinduistickych mesiasskych
nabozenstvi, zejmena ruznym formam visnuismu,
tantristickemu carovani a orgiastickym relig6znfm
mysteriim, hlavne poboznostem bhakti (bozi laska).
V lamaismu se buddhismus stal religiozitou Ciste
mnisskou, jeji nabozenska moc nad teokraticky ovla
danymi laiky ra charakter veskrze magickY. Kdyz se
buddhismus rozsitil ve vychodni Asii, velice zmenil
svou puvodni povahu, konkuroval zde cinskemu tao
ismu a v rozmanitych kombinacich se s nim knzil.
Stal se specifckou lidovou virou, zfrajici z pozemske
ho zivota a z kultu ptedku do zahrobf a nabfzejici
milost a vykoupeni.
Avsak ani buddhisticka ani taoisticka ani hinduis
ticka vira neobsahuje podnety k racionalni metodice
ziti. Ta posledne jmenovana je vubec tak nesmfrne
tradicionalnf, jak jen muze vira tradicionalni byt, je
nejduslednejsim mibozenskym zduvodnenim "orga
nickeho" pojeti spolecnosti a povYtce bezpodmfnec
nou obhajobou daneho rozdeleni moci a stestf. To po
dIe ni vyplJva z mechanicke proporcionalni odplaty
za viny a zasluhy, jez si ucastnik ptinesl ze sve pted
chazejici existence. Vsechny tyto asijske prostonarod
nf religiozity ponechavaji prostor pro "yJdelecnost"
kramare i pro "obZivu" remeslnika i pro tradicionalis
mus rolnika. Mimoto dovolujf, aby se ubfraly svou
cestou i flozoficka spekulace i konvencni stavovsky
zivotni styl privilegovanych vrstev, ktere nabyly v Ja
ponsku razu feudalniho, v Cine patrimonialne byro
kratickeho, a tedy silne utilitarnfho, v Indii zcasti ry
tftskeho, ZC3sti patrimonialnfho, zcasti intelektual
skeho. Zadne z techto nabozenstvi nmuze do sebe
pojmout nijae motivy a podnety k racionalnimu
etickemu formovani lidskeho "sveta" dIe bozskeho za
kona. Pro vsechny byl tento svet spis necim napevno
276
danym, nejIepSim ze vsech moznych svetu. A pro nej
ysostnejsi typ verfdch -pro mudrce zustavala jen
volba: budto se ptizpusobit "tao", jez je vyrazem ne
osobniho, jedineho bozskeho radu tohoto sveta, anebo
se prave naopak cinem vysvobodit z jeho neuprosne
ho kauzalniho ztetezeni do jedineho vecna - do be
zesneho spanku nirvany.
N a pude vsech techto nabozenstvi existoval kapita
lismlls. Totiz prave takoyY, jaky zname z evropske
antik a ze zapadnfho stredoveku. Avsak neexistoval
v nich yYvoj ani naznaky smefovani k modrniml ka
pitalismu, a uz vubec ne "kapitalisticky duch" v tom
smyslu, v jakem patti k asketickemu protestanstvi.
Vzdyt by bylo jako pest na oko, kdybychom ptisuzo
vali indickemu nebo cinskemu nebo islamskemu
kupci, kramati, femeslnikovi, kulimu i jen spetku te
"ziskuchtivosti", jez je vlastnf protestanskemu. Te
mer pravy opak je pravdou: pro protestansky purita
nismus je prave pfiznacne, ze eticky "ziskuchtivost"
brzdf.
V AsH se nenachazela ani stopa po necem takovem.
A nic nedokazuje, ze by tento rozdil zpusobovalo snad
menSi ptirozene "nadani" k technickemu a ekonomic
kemu "racionalismu". Dnes si vsechny tto narody
nechavajf importovat prave tento "statek" jako nej
dulezWjsf vyrobek Zapadu. Pfekazky nelezf v rovine
schopnostf a chteni, ale v danych tuhych tradicich,
tak jako u nas ve sttedoveku. Pokud v tom nehraji
roli take podmfnky ciste politicke (vnitfni strukturi
formy vlady, 0 nichZ mluvime jinde), musime hledat
pffcinu zejmena v nabozensti. Pouze asketicke pro
testanstvi vybrousilo magii, nadpozemske hledanf
spasy a inteIektuaInf kontemplativni "osviceni" do
vrcholne formy, jen ono vytvotilo motivy, aby clovek
hledal spasu pil v pozemskem "povolani", v jeho me
todicky racionalizovanem yYkonu v protikladu
k pfisne tradic!onalnimu pojetf povolani v hinduis-
277
mu. Asijske Ii dove religiozite zustaval svet velikou
earodejnou zahradou, v niz se prakticky orientujeme
a zabezpecime pro tento i pro onen svet uctivanim
nebo zaklinanim "duchu" anebo ritualni, idolatric
kou, sakramentalni peel 0 spasu. K racionalnf meto
dice zivota nevede cesta z konfucianskeho pnzpuso
beni svetu, ani buddhistickeho odmitani sveta, ani
z islamskeho podmaneni sveta, ani z parijskych na
deji a parijskeho ekonomickeho prava stareho zidov
stvi, nevede ani z magicke religiozity asijskych nein
telektualu.
Rane kestanstvi
( u. G., str. 379-381)
Take druhe nabozenstvi, jez svym zpusobem "odmita
svet" - stare kfsfanstv! -, provazi na cestu magie
a vira v demony. Jeho spasitel je ptedevsim mag. Je
ho specificke sebevedomi se opira 0 magicke charis
ma, jake se uz nikdy neobjevi. Zvlastnost mu dodalo
jednak ono ve svete ojedinele zaslibeni zidovstva
objevilo se prave v epose intenzivniho ocekavani me
siase -, jednak povaha zidovske viry, ktera mel a vy
soce intelektualisticky charakter biblicke ucenosti.
Krest' anske evangelium pak vzniklo jako kazani ne
intelektudla neintelektualum, "chudym duchem".
"Zakonu", z nehoz nechtel vynechat jedine pismeno,
rozumel tak,jak mu obvykle rozumeji a jak si ho k po
trebam sveho povolani uzpusobuji prostf a neueenf,
venkovsti a malomeststi vend, na rozdil od helenizo
vanych bohacu a prominentu a od kazuisticke virtuo
zerie ucenych zakonfku a farizeju. Vetsinou volneji,
mirneji, to zejmena v ritualnich ptedpisech, zvlaste
ve sveceni soboty, v necem zas ptisneji, napt. ve sta
novisku k rozvodu manzelstvf. A zda se, ze jakoby
ptedehrou k pojetf Pavlovu bere pozadavky Mojziso-
278
va zakona tak, jako by staCily jen htiSnym, jen zdan
live zboznym. Rozhodne s touto pointou stavel nekdy
Jezis proti stare tradici sve vlastni zakony.
Avsak sve sebevedomi, sve vedomi, ze je s bozskym
patriarchou zajedno a ze cesta k Otci vede skrze ne
ho, necerpal snad z nejakeho "proletarskeho in
stinktu". J eho sebevedomi prystilo z toho, ze on,
v pfsmech neuceny, je nadan charismatem pana nad
demony a mocneho kazatele, vice nez kterykoli
z ucencu a farizeju. On prece umi poroucet demonum
tam, kde v neho lide ven,jen tam, nikde jinde, pak ale
i u pohanu. To, ze se vsak s touto virou, ktera mu
dodava carodejnou moc, nesetkava v rodnem meste,
ve sve rodine, u bohatych a vznesenych v zemi,
u ucencu a zakoniku, ale jen u chudych a utistenych,
u celniku, u hnsnfku, ano, i u rimskych vojaku -, to
nikdy nezapomnel a to bylo rozhodujici slozkou jeho
mesiasskeho vedomi. Poto nepochybne zaznelo jeho
"heda!" nad galilejskYri mesty, proto i ona zlostna
kletba nad zarputilym fkovnikem, proto vzdy znovu
problematizoval vyvolenost Izraele, proto zpochybio
val vyznam chramu, proto zavrhoval farizeje a ucen
ceo Dva hfichy ma JeW za absolutne smrtelne. Je
den, to je "htich proti Duchu", ktery pachaji uceni,
kdyz pohrdaji charismatem jeho nositele. Ten druhy
htich: kdyz se tekne bratru "bIazne!" - nebratrska
povysenost intelektuala nad "chudymi duchem". Ten
to antiintelektualisticky hrot, toto zavdeni heIenis
ticke a rabfnske moudrosti, to je jediny "stavovskY"
a velmi specificky prvek v jeho pusobenL
Jeho zvest ostatne nenf zvesti pro kazdeho, pro
vsechny slaM. Zajiste, to jho je lehke, ale jen tem, kdo
dovedou byt zase jako deti. Popravde klade tezke po
zadavky, a pokud jde 0 spasu, v te je ptisne aristokra
tickY. Vubec si nemyslf, ze bozl milost je univerzalni,
to popfra celym svym ucenim. Nemnozi jsou vyvoleni,
uzkou branou prochazeji ti, kdo Cinf pokanf a veri
279
v neho. Ty ostatni zatvrdi a zatemni sam Buh, a jsou
to pnrozene prave pysni a bohati, kdo propadnou ta
kovemu osudu. Nebylo to po jinyeh prorocieh nie no
veho, vzdyt uz i starozidovske proroetvi tvan v tvar
moenym tohoto sveta videlo, jak mesias eoby kr:l
vizdi do JeruzaIema na soumaru ehudyeh.
Nejde vubee 0 pozici "soeialni". Jezis jida u zamoz
nyeh lidi, ktere vsak maji "zakoniei", ptisni vyznavaci
Zakona, za ehamrad. I bohatemu mIadenci radi roz
dat bohatstvf jen pro prfpad, ze by ehtel byt "dokona
lym", to jest jeho ucednikem. Samozrejme, to by preee
predpokladalo, ze rozvaze vseehny svazky se svetem,
s rodinou a take s majetkem: tak je to i u Buddhy
a jinyeh podobnyeh proroku. Ale ovsem, lpet na "ma
monu" - i kdyz u Boha je moine vseehno -, to b.va
jedna z nejvetsieh prekazek zaehrany do kralovstvi
boziho. Odvadf to od naboienske spasy, na niz vseeh
no zalezi. Nepravi se sice vyslovne, ze to vede k ne
bratrskemu smysleni, ale ta myslenka je nasnade.
Ptikazani, jez Jezis hlasa, v soM nesou i onu odvekou
etiku sousedske pospolitosti drobneho lidu: pomahat
si v nouzi. Vsechno je to, ovsemze, usoustavneno
v etiku bratrske lasky, jez se "univerzalne" vztahuje
na kazdeho, kdo je nas "blizni", a vystupnovano
v akosmickou paradoxii vetou, ze odplaeet bude jen
Buh.
Bezpodminecne odpoustet, bezpodminecne davat,
bezpodminecne milovat i nepratele, bezpodminecne
prijimat bezpravi, neodporovat nasilfm - tyto poza
davky nabozenskeho heroismu jsou snad produktem
mystiekeho akosmismu lasky. Ale nesmime prehled
nout, jak se nam casto stava, ze se vzdy kladou ve
spojeni se zidovskou ideou odplaty. Buh odplati, po
msti, odmen!, proto atto necini (lovek a at se nepysni
svmi dobrymi skutky, vzdytto by si bral svou mzdu
predem. Aby si nahromadil poklady v nebi, at pujcuje
i tomu, kdo mu mozna nie nevrati - jinak by to prece
280
nebyla zasluha. Se spravedlivYm narovnanim osudu
se operuje napr. v legende 0 Lazarovi i na jinych mis
tech. Prave proto je bohatstvi nebezpecnym darem.
Ale hlavne: 0 svet a 0 jeho zaIezitosti vubec nejde. Jiz
zahy sestoupi na zem kralovstvi nebeske, ptijde kra
lovstvi bez trampot a hnchu, toto pokoleni nezemre,
aniz by ho spatrilo. Prijde to jako zlodej v noci, ano,
vlastne se jiz mezi lidmi ohlasuje. Nelpete na bidnem
mamonu, ale ziskavejte si jim pratele. Davejte dsafi,
co je dsarovo - cozpak na takovych vecech zalezi?
Modlete se k Bohu 0 dnesni chIeb a nestarejte se
o zitrejsf den. Pnchod kralovstvi neuspiSite lidskm
konanim. Pfipravujte se vsak na to, ze prijde. A tu se
pak - ackoli se zakon formalne nerusi - vsechno po
vjtce smrstuje v jedinou myslenku, cely obsah Zako
na i proroku se ztotoziuje s prostj prikazanm
lasky k Bohu a k bliznimu a dodava se velice zavazna
veta: prave smysleni se pozna podle plodu, podle toho,
jak se osvedcl.
Kdyz pak vend zachvatila vidina zmrtvychvstani
zajiste asi pod vlivem velmi rozsifenych spasitel
skych mytu -, mocne propukia pneumaticka charis
mata (kult Ducha svateho), vytvofila se obec v cele
s Jezisovou rodinou, jez pfedtim nevetila, a ptiElo ob
raceni Pavlovo s jeho rozhodnymi nasledky -, tu pod
lehla parijska religiozita, navazovalo se vsak na stara
proroctvf a zacala misie mezi pohany. Obcfm v misij
nich uzemich zbjvalo jedine rozhodujici stanovisko
ke "svetu". Jednak meli ocekavat Jeho opetovny pfi
chod, jednak chvalit charismaticke dary "Ducha".
Svet zustane, jaky je, dokud Pan nepfijde. Jedinec at
zustane postavenim i "povolanim" (kleros) pod dan
vrchnosti, byt po nem i zadala i htich.
281
Konfcianismus ve srovnani
s protestantskym puritanstvim
(G. A. R., 532-35)
Pro cinskeho konfuciana, jak vyslovne uci jeden za
chovany vrok zakladatelejeho nauky, bylo bohatsti
dulezitym nastrojem, aby mohl zit ctnostne, to zna
mena radne, a aby se mohl venovat sebezdokonalova
nf. "Necht zbohatnou" - to byla odpoved' na otazku,
jak lidi polepsit. Tepre pak budou moci zit, ,jak se
sluM".
Pro evangelickho puritan a byl nezadanym nasled
kem, ale dulezitym symptomem ctnosti zisk; utracet
vsak ziskane bohatstvi na konzum, to bylo totez jako
hrisne uctivat madiu a oddavat se svetu. Konfuciani
ziskem nepohrdli, ale jevil se jimjako neco nejisteho,
procez jim hrozil rusit velebnou rovnovahu duse.
A pracovat v nejakem povolani - to jim zase hrozilo
duchaprazdnou specializacf. Specialisty konfuciani
prilis kladne nehodnotili, vadil jim uz jejich spolecen
sk utilitarismus. Vzdyt prece - a to je hlavni vec -
"uslechtilyclovek" neni "nastroj". Vzdytpri svem zdo
konalovani je sam 0 sobe konecnym ucelem, nikoli
prostfedkem k nejakYm pfedmetnym ucelum. Tento
zakladnf princip konfucianske etiky zamita speciali
zaci, moder odborou byrokracii, odbore skoleni
a zvlaste ekonomickou prupravu pro vdelecnou
praci.
Puritanstvf prave naopak proti teto "modlarske"
maxime, zbozIici stvofenou bytost, klade Cloveku
za ukol osvedcovat se v zivote oddanem vecnym uce
lum a v povolani. Konfucian byl clovek vzdelany Ii
tenire, jeste pfesneji: knizne. Byl to pismdk. Racio
naInf aktivita na poli valecnem Ci hospodarskem mu
byla stejne vzdrena jako helenske veleben a pesto
vani recnictvi a konverzace. Vet5ina purtanskch
denominacf (i kdyz ne vsechny stejne durazne) zavr-
282
huje flozoficke liter/r! vzdelani, tuto nejvetsi chlou
bu konfuciana, jako mareni casu a zkazu zboznosti
(samozrejme s vYimkou povinne bible, na nfz pevne
lpeli; biblejim byla zarovenjakymsi obcanskym zako
nikem i odborou ucebnicO. Scholastika a dialektika,
Aristoteles a vsechno, co z neho pochazi, to pro ne
byla hruza a des. Naprfklad i Spener daval radeji
pfednost kartezianske racionalne a matematicky
fundovane flozofii. V puritanskych, a v Nemecku
zvlaste v pietistickych kruzfch se ve vzdehivani po
prve planovite pestovaly uzitecne realne vedomosti,
orientovane hlavne pnrodovedne a zemepisne, stnz
live jasne mysleni a odbore znalosti. Jednak coby
jedimi cesta, jak poznavat prozretelnost a sIavu bozf,
jednak coby prostredek, jak v povoIani racionalne
zvladnout svet a jak se naucit plnit sve povinnosti
k pocte sveho Boha. Jak konfucianismus, tak puri
tanstvi byly zcela vzdaleny helenstvi i duchu rene
sance.
N aprosta odevzdanost do yule bozi, bezohledny
prakticky racionalismus asketicke etiky, vecne vede
ni podniku podle metodistickeho principu, odpor
k nelegalnimu politickemu a kolonialistickemu mo
nopolnimu kapitalismu tyfcfmu z milostive pfizne
monarchu a jinych stoupencu, a naopak pnsna lega
lita a striktne vazana raciomilni energie kazdoden
niho hospodarskeho dila, co nejracionaInejSi volba
technicky nejlepSiho postupu, prakticka solidarita
a ucelnost namisto tradicionalni potechy z prezilych
dovednosti a z krasy vyrobku, pfezivajici u starch
remeslniku vsechny tyto nezbytne "eticke" kvality
moderiho kapitalistickeho podnikatele - a k tomu
specifcka pracovitost delnika, tento druh bezohled
neho, nabozensky usoustavneneho puritanskeho uti
litarismu,jenz je ziv "ve svete" a nikoli "ze sveta", tak
jako kazda racionaIni askeze - pomohly vypestovat
vynikajici racionalni schopnosti a s nimi onen "duch"
283
profesionality, ktery byl nedostupny konfuchinum.
Jejich pojetf zivota, oddaneho svetu, bylo totiz deter
minovano sice racionalne, avsak tato determinace
smerovala zvenci do nitra, nikoli jako u puriMnu
z nitra do vnejsf cinnosti.
Zaznamenavame-li tento rozdil, shledavame, ze
vecnost a spofivost, pudfci k vydelku a pochvalujici si
bohatstvi, jeste samy 0 sobe nebyly "kapitalistickym
duchem" a nemohly jej probudit. Typicky konfucian
vynakladal sve uspor a uspory se rodiny na literar
ni vzdelani a na prfpravu ke zkouskam, jez mu pomo
hou ke vznesene stavovske existenci. Typicky puritan
vydelaval hodne, spotfeboval malo a - puzen svou
asketickou spotivosti -investoval svuj zisk zase agi
tacne jako kapital do racionalniho kapitalistickeho
podnikani. Racionalismus je tu druha vec, ten byl
obsazen v obou etikach. Avsak jen nadpozemsky
orientovana puritanska etika vedla svjmi dusledky
k pozemskemu ekonomickemu racionalismu, a to pra
ve proto, ze ji byl ze vsech nejvic vzdalen, nebof po
zemska prace ji byla jen vjrazem usilovanf 0 cil
transcendentalni. To pozemske bylo cloveku podle za
slfbeni pfidano, "protoze se vynasnazil podle Boha
sveho a spravedlnosti Jeho".
V tom spociva zasadni rozdil mezi temito dvema
druhy "racionalismu". Konfuciansky racionalismus
znamenal racionalne se ptizpusobovat svetu. Puri
hlnsky racionalismus znaci racionalne svet ovlddat.
Puritan i konfucian smysleli realne, ale racionalni
"realismus" puritana vyrostl z mocneho patosu, jfmz
bylo prodchnuto zapadni mnisstvi. Nebot zavrhova
la-Ii zapadni askeze svet, patfila k tomu jako rub k Ii
ci zadost svet ovladnout. Vzdyt prave to se jmenem
nadpozemskeho Boha ukladaIo mnichovi a v odvoze
ne a mimejsl forme i svetu.
Konfucianskemu ideaIu vznesenosti se nic neproti
vilo vice nez mysienka na "povolani". Clovek mu byl
284
hodnotou etickou, a nebyl tedy nastrojem nejakeho
boha.
Pravy duchovni nebo svetsky asketa krest' ansky
nechtel byt koneckoncu nicim nez prave asketou. Pra
ve v tom hledal svou dustojnost. Ale prave proto, ze
nicim jinym byt nechtel, byl i upotrebitelnym mistro
jem, jimz se racionalne prevracel a ovladal svet.
285
Z LITERTUY:
Max Weber: Hauptprobleme der Soziologie. Erinne
rungsaufgabe fir M. W., M. Palyi, Miinchen 1923.
Max Weber: Soziologie. Weltgeschichtliche Analysen,
Stuttgart 1968.
Max Weber: Gesammelte Aufsitze zur Sozial- und
Wirtschafsgeschichte, Tiibingen 1924.
Max Weber: Rechtssoziologie, Neuwied am Rhein
1967.
Max Weber: Gesammelte Aufsitze zur Religionssozio
logie, 3 SV., Tiibingen 19201923.
Max Weber: Die protestantische Ethik, 2 SV., Min
chen 1965-1968.
Max Weber: Wirtschaf und Gesellschaf. Grundriss
der verstehenden Soziologie, Tiibingen 1972.
Max Weber: Essays in Soziology, Ed. H. H. Gerth,
London 1947.
Max Weber: Economy and Society. An Outline of In
terpretative Sociology, 3 SV., New York 1968.
Max Weber zur Gdichtniss. Materialien und Doku
mente, R. Konig a J. Winckelmann, in: Kalner Zeit
schrift fir Soziologie, 7/1963.
R. Bendix: Max Weber, Das Werk, Miinchen 1964.
J. Kocka: Max Weber der Historiker. Kritische Stu
dien zur Geschichtswissenschaft, Bd. 73, Gottingen
1986.
B. Blackwell: Max Weber and Sociology Today, Ox
ford 1971.
D. Martindale: The Nature and Types of Sociological
Theor, Boston 1960.
J. Szczepanski: Sociologia. Rozwoj problematiky
i metod, Warszawa 1970.
287
SLoVcEK mSTORICKYCH POJ
Ve Weberovjeh historieko-soeiologiekjeh praeieh se pfipomina
jf pfislusnjmi lUzvy instituc, spolecenske subjekt a normy
existujici v rtznjeh dobaeh a zemieh. Jejieh uplnejsf vjklad
ziskdme studiem svetovjeh dejin. Strucnj vjklad v nasem slov
nicku poslouii ctenafi v zakladni orientaei.
aedilus (latinsky) -edil, ve starovekem Rime Ufednik dozira
jid zejmena na vystavbu mesta, na trh, slavnosti aj.
agora (feeky) -namesti (tdiste a shromadiste v antickem iec
kem meste)
aisymnetos (fee.) v ranejsim obdobi iecke mestske obce jeji
voleny piedstaveny s neomezenou mod a s ukolem uspoiadat
spolecenske pomery, stanovit zakony atd. (napi. Solon
v Atbenach)
amfktyonie (fee.) v antice spolek vetsiho poctu sousednich
kmenu nebo mestskych statu (napi. kolem spoleene svatyne,
jako amfktyonie delfska)
ariloove (melanez.J -privilegovany pansky stay v Melanesii
benefcium (lat., doslova dobrodini) - pozemkoy nebo jiny
naturalni majetek piideleny jako zdroj duchodu k vykonu ne
jake uiedni, vojenske nebo duchovenske funkce (napi. farsky
statek faran)
berserker (ze st. norstiny) -besnici bojovnik "v medvedi kosi
Ii", legendarni postava ze starych seerskych sag
boi6tarcha (fee.) clen vYDoru spojenych boiotskych mest
(Boi6tie byla zaostalejsi kraj ve stiednim Recku)
cedulova banka - banka vydavaici (emitujici) bankovky
(ako u mis dnes Ceska narodni banka)
census (maetkovY) (z lat.) - odhad majetku; zaklad zdaneni
commons (angl.) - iadovi obcane, na rozdil od lordu; (House
of commons = Dolni snemovna britskeho parlamentu)
demagog (z fee.) - 1. vudce lidu; 2. funkcionar v organizaci
288
teckych vojaku; (3. slovo demagog casem nabylo vyznamu:
agitator nevalneho charakteru, "svudce lidu")
demos (fee.) - 1. lid; 2. uzemni jednotka starovekych Athen
drabant (z ital., starst cestina) - ve sttedoveku vojin osobni
straze
efor (fee.) v nekterych teckych obcich, jmenovite ve Sparte,
c\en sboru dozirajiciho na spravu obce
ekklesia (z lat.) - 1. snem; 2. ktestanska obec; 3. cirkev
ergastmon (e.) -dJ1na s pracujicimi otrky, mnohdy i prona
jimana
falanx (2. p. falangy, fee.) - vojsko v pochodovem utvaru, seta
zene vojsko, sik
felonie (slovo keltskeho puvodu) - ve stfedovekem pravu po
ruseni povinne vEnosti, zejmena lennimu panu nebo nanovni
kovi (v dusledkufelonie ztnci vazal pravo na leno)
fideikomis svetenectvi, nec1ny, nezcizitelny a nezastavi
teiny kmenovy rodinny statek (zakonem garantovana trvalost
sicchtickeho majetku); dedicem fideikomisu se mohl stat jedi
ny pfimy potomek, zpravidla prorozeny syn
fratrie (z lat.) - slozky spolecenske organizace v rozvojovych
rodovych spolecnostech divosskych a barbarskych: svazy rodu,
cURti kmene
ffly (fee.) - v achaickem obdobi kmeny, v klasickem obdobi
antickeho Recka okrsky, na nez se Clenila polis a jeji obcastvo
gentry (angl.) -venkovska niM} slechta, drobnejSf panstvo
gilda (snad stargermansky) - 1. u pohanskych Germanu
obctni spolecenstvi, podobne pozdeji kostelni obranne
bratrRtvo; 2. ve vrcholnem stfedoveku se tak v zap. Evrope
nazvala sdruzeni (na rozdil od cechu dobrovolna) mestskych
kupci nebo femeslniku urCiteho oboru k ochrane jejich ob
chodnich zajmu proti zvuli vrehnost a ke vzajemne pomoci
v tisni
hegemon (z fe.) - vidce, vladce. Hegemonskym mestem se
v textu mini mesto Gako Atheny) s vudcim postavenim ve spol-
289
ku mestskych statu, v nemz ostatnf cleny uvedlo az do poloko
lonialni zavislosti
heioti (ree.) zemedelske obyvatelstvo podrobene Sparte,
v bezprivnem postavenf
hellebarditfi (z frnc.) - halapartnfci, vehlasne ivycarske
pesl vojsko v 15. stoleti nasazovane proti Mzke rytffske jizde.
(Sud lice cili halapartna je tehdy typicka "nertirska" zbran:
na dlouhe nasade sekyra s hakem, kterou strhavali rytffe
z konf, na zemi je pak masivnim dvojrucnim mecem ubijeli.
Svcarsti hellebardiefi i cestf husitsti "sudlicnici a cepnici
lidu rozlicneho" pfivodili konec casu zeleznych rytffu.)
hoplit (z fee.) - pesi vojak s uplnym brenim a vyzbroji (tzv.
tezkoodenec); dokud v anticke obci existovala vseobecna bran
na povinnost, vyzbrojovali se takto, na sve utraty, zamoznejsl
obcane
junker (z nem.) - slechtic, majitel robotnfho velkostatku zej
mena ve vychodnich krajich Pruska (unkefi byli hlavnf cini
teIe v tzv. pruske ceste ke kapitalismu i v pruskem militaris
mu)
kleruchie (z l"ee.) -usidlovanf athenskych obcanu na zkonfs
kovane pude mestskych obcf podlehajicfch athenske hegemo
nii (dochazelo k nemu Casto po potlaeene vzufe)
klient (z lat.) -v antckem Rime clovek osobne svobodny a vy
baveny nejakym majetkem, ale pod patronaci urciteho patrici
je, kterj jej pravne zastupoval a jako by zahrnoval do sve
rodinne pfizne, za coi mu byl klient povinen prokazovat uctu
a v pfpade potfeby mu vyomahat majetkem
ko16n (z lat.) - drbny najemce velkostatkafske pudy v tim
skych provinciich koncem staroveku (kdy krize otrokafskych
velkostatku vedla k tomu, ze byly "rozparcelovavany" do
najmu kol6num)
komicie (lat. comitia) - snem v anticke fimsk rpublice
konzum (z lat.) -spotfeba
kurie (z lat.) 1. sousedske sdruieni nekolika patricijskych
rodin se spolecnou bohosluzbou; 2. rada mesta, senat; 3. budo
va fimskeho semitu; 4. radnice
290
leiturie aneb leiturgcka poplstnost (z fee.) - povinnc
sluzby, penezite Ci naturalni davky, ukony, roboty, aj., ode
ndavane vrchnosti (totez slovo v polatinstele forme - liturgie
- zname bezneji v odvozenem cfrkevnim vjznamu: stanovena
thrma bohosluzeb)
hmik drzitel lena (viz leno)
J(mo (iatinsky feudum odtud feudalismus) -pojem pfiznac
Il.Y pro feudalnf pomery: kral ci jiny velmoz, povazujici se za
vnhniho vlastnika pudy, propujCiI pudu jinemu slechtici jako
dldicne lena za zavazek verosti a vojenske sluzby (skutec
Il.YIlI IIklem, anebo i fktivne, jestlize dosahl, ze slechtic svuj
mljdek za takove lena uznal a ptijal povinnosti jako vazal
\('Il!liho pana). Na lennich vztazich se zakladala hierarchie
fi'whllni illechty a organizace spolecnosti
liv!ries (angl.) - 1. plat v naturaliichj 2. rentaj 3. sdruzeni
hohliLych londynskych rentieri
I()(!hos (fee.) - cast vojska, sbor
muhdi (arab.) - podle islamske viry spasitel, kter bude
1\(,l'l<in, aby dovrsil duo Mohamedovo, obratil cely svet na islam
;t IHI'Lolil sociruni spravedlnost. Za mahdiho se v dejinach vy
("iva Ii ruzni jedinci vytvarejici sekty
mllnipul (at.) - ozbrojeny oddu, rota (tretina kohorty) v iim
sltem vojsku
nobilita (z lat.) -prvilegovane vyssl spolecenske vrstvy
nomlrches (mn. c. nomarchove, fee.) staroveke ieek oznace
n i pro starostu Ci hejtmana krae v babarskych zemich nebo
v I';gypte
obroci = prebends -ve stiedoveku pravidelny penezity nebo
nnlunHni pfijem plynouci z duchovenske nebo uidni funkce
oikos (fee.) - 1. domacnost; 2. v pozdnf antice se mini velka
(hlavne statkarska) domacnost jako hospodarsky vYrobnf
i konzumni utvar (a potom vubec hospodaistvij proto oikono
min: ekonomie)
291
Okcident, okcidentaInf (Zapad, zapadnf, lat.) -oblast evrop
sM, dnes euroamerieke eivilizaee (dnes se bezneji, ale mene
vystizne pouzlva slovo Zapad)
osedly - 1. hospodar driel poddansky pudu (Ian) pod svreho
vanosti pana (vrchnosti); 2. totez jako poddansky Ian
perioikove (fee.) - obyvatele peloponeskyeh obcl podIehaji
cieh Sparte; slouzili ve spartskem vojsku, nemeli vsak podil na
nzeni statu
plebs (lat.) obeeny lid, nizSl lidove vrstvy
Pnix (meno atMnskeho navrSi, fe.) - shromazdiste atMn
skych obeanu k politickemu jednani
polis (fee.) - v antice mestska obec, jez byla v podstate statem
popolo (tal.) -narod. Timto mnohoznacnYm oznaenm (s rUz
nymi privlastky) se prezentovay obcanske stredostavovske
vrstvy v italskych renesacnieh mestech, dozadujici se podflu
na moci
posesor (z lat.) vlastnfk
prebend a - viz obrocf
prekarium (lat.) 1. (obecne) zvlastnf odmena, udeleny dar;
2. majetek klientuv (viz klient)
prehit (z lat.) - VySSl duchovensky hodnosta v cfrkvi
pretense (z tat.) - pozadavky, ktere si nekdo klade, naroky,
kterych se dovoIava, funkce, na kterou ceka (pretendent =
cekatel)
probtlema (fee.) predMzne rozhodnutf, navrh zakona
(v teeM obci nalez ci opatrenf rady, postoupene jeste ke
schvaleni snemu)
proselyta (z ree.) - clovek obraceny na viru (ve Weberove
stati se myslf neortodoxnf nebo poktteny Zid)
prytaineion (fee.) - dum ptedstavenstva obce v AtMnach,
posvatne stredisko obce s vecnYm ohnem. Nejen Uadovna, ale
zaroven i cestny domov zvIaste zaslouzilych obcanu, kten
v nem byli ubytovani a hosteni na utaty obee
292
Jliihon ve sttedoveke justicni praxi obeslani ("pohmini")
oh('ana liredni instituci (zejmena take v civilni pii zalovaneho
KoHI(m; jestlize se pohnany nedostavil, "prostal" cili prohraI
ph. nspektive nesl nasledky
rudiment (z lat.) - pocatecni, zarodecny stay veci
sckularizovat pudu (z lat.) -pievest cirkevni pudu do vlast
nidvi "svetkho" (statniho nebo soukomeho)
siJlorie (u italstine znamena vubec pansti nebo panstvo)
fika se tak kolektivni (napi. sedmiclenne) vlade v renesancni
iLalsk6 mestske republice (dozed ministerstvo v Benatkach,
vo Florencii, po pfechodnou dobu kolektivni organ spravujicf
republiku aj.)
sinekura ("bez starosti", z lat.) -placena, nekdy dobie place
mi funkce nevyzadujid celkem zadnou pnici; (za casu tzv.
mnohoobroenictvi v cirkevni sprve napf. pnjmy z far Ci lu
krativnich hodnosti, kterm se jejich posveceny dditel vubec
nevenoval)
squire (anl.) venkovsky slechtic, statkat
squirearchie (umeIe slovo) -vlada statkafu
supremacie (suprmus = nejvyssi, lat.) - vyvysenost, pfeva
ha, nejvysii misto
syssitia (ree.) -spolecne stolovani spartskych muzu, bojovni
ku
saria (z arab.) tradienl isIamsky pravni kodex (na rozdfl od
statnich zakoniku univerzalne platny pro vsechny mlrody,
ktere pfijay islam)
timokracie (ree.) -statn! znzeni, v nemz jsou politcke povin
nosti i politicka prava obcana staoveny podle vYse jeho ma
jctku
tribun (z lat.) - oznaceni nekterych vysokych Utedniku v an
ticku iimske republice
tribun lidu zastupce lidu (plebeju) s pravem veta proti
l'lrpdnim rozhodnutim nebo proti usnesenim (patricijskeho)
Kt'Il!H.II, klere by lid poskozovalo
293
tribus (mn. c. tribue, lat.) - 1. puvodne kmen, do nehoz se
spojovaly pilbuzenske rody; 2. v historice dooo memni jed
notka; na tribue se clenilo timsk uzemi, do tribui byli zapiso
vani obcane
tyrars (2. p. tranidy) -forma vlady v iecke polis po statnim
pievratu, po svrzeni vlady aristokracie. Moe ptevzal tyran (to
nebylo hanlive oznaceni). Tyranis byla mnohdy ptechodem
k demokracii, jeji ptipravou; (jen nekde, jmenovite v sicilskych
Syrakusach, byla trvalou samovhidou)
vakuf (arab.) - nezcizitelny nadacni majetek ptipsany mesite
nebo jine islamske mbozenske instituci (anebo i skole, knihov
ne aj.)
vazal (tez man) - drZitel lena nebo benefcia ve vztahu k len
nimu panu nebo udeliteli benefcia (byl jeho vazalem, mel vuci
nemu povinnosti; lenik piedevsim povinnost vojenskou)
visnuismus - smer v hinduisticke viie (Visnu, jeden z hlav
nich boM, prabytost pusobici v nescislnych vtelenfch)
votum (at,) - slib, zaslib pti nejake prosoo, obracejici se
k bohum
yeoman (angl.) - v historii: svobodny sedlak, zeman (dues se
tak nazjva clen knlovske straze)
294
OBSAH
Predmluva .......... .......... ........ .... ............ ............ .... ............. 7
Edicni poznamka ... ................... ............................ ........ ..... 18
ZE SOCrCHDEJN .. ................... ............ ........ ... .. 19
Socialnl ptciny zaniku anticke kultur ........................... 21
ZE SOCIOLOGIE MOCENSKYCH STRUKTUR....... 45
Mocenska autorta a legitimita ......................................... 47
I. Panstui ............... ................ .... ............. ........... ........ ......... 47
II. Legitimita ...................... ..... .................... ....................... 55
III. Byrokracie ... ........................ ................................ ..... ... . 65
IV Patriarchalismus a patrimonialismus .. ................ ..... 92
V. Charisma .. ................ ........................................ ........ ..... 132
VI. Disciplfna ............ .... ........ ........................ ............ ......... 163
Emancipace z mocenske struktur: mestska obec ......... 174
I. Mesto .......... ..................................................................... 174
I Bratrstuo a sprtsezenstvo ........................ ..... .... ............. 179
III. Patrici}ska vldda ................ ............ ............ ................. 192
IV. Plebejska spiknutt a tyranis ............................... ......... 204
V. Anticka a stredoveka demokrcie .... ............................. 215
K VZTAHU KULTHO KITU
K EKONOMCE ................ ............................................ ... 223
Okcidentalni racionalita a kapitalismus ................... ...... 225
Protestantska etika a duch kapitalismu .......................... 239
Svetova nabozenstvi a hospodaska etika ....................... 268
PNklon zidoustvi ke suetu ..................... ........ ..................... 268
Buddhismus .................................................................. ... .. 274
Rane kiest'anstui ...... ................................. ........ .... ............. 278
Konfucianismus ue srounani s protestantskym
puritanstuim.. ........ ....... ................. .... ........ .... ..................... 282
Z literatury .... ........ ............................ ..................... ....... ..... 287
Slovnicek historckych pojmu .......... ........ ........... .............. 288
Z nemeckych origimilu Soziologie - Weltgeschichtliche Analysen,
Wirtschaft und Gesellschaf a Gesammelte Aufsitze
zur Religionssoziologie
vybral, ptelozil, uspofadal
a predmluvou doplnil PhDr. Jan Skoda
Odborne lektoroval PhDr. Milos Havelka, CSc.
Edice Souvislosti, svazek jedenacty
Typografie Lubos Sedivy
Vydala Mlada fronta jako svou 5701. publikaci
Odpovedna redaktorka Alexandra Plimpfova
Vytvay redaktor Bohuslav Holy
Technicky redaktor Petr CiZek
Vytiskly Tiskay HavliCkiv Brod, a. s.,
Husova 1881, HavliCkuv Brod
296 strano Prni Cske vydani. Praha 1997
Knihy lllade fronty si miZete objednat na adrese:
Mlada fronta, odbyt knih, Chlumova 10, 130 00 Praha 3
MI Weber (nn 1864 ve
Fankfrtu. zemfell9 v Mnichov),
byl phodnou poatavou mezi
nj myliteli a badateli.
P1 na univenit! v Heidelberu
(do r. 1900) plitickou ekonomii
a hpocWk4 d6iny. Pchodnl
vyatupoval i najinjb univcrziUich
(videA, Mnichov). P80biljako VMlC
a inspiratr aktualnich sociologickych
a politickjcb dilkua! a stle v{c sc
orientovsl k tLic sociologii.
Je newtfm nmeckYm sociologcm
zaMtku atoleti, ns nijz nuvu1.U ji mnnh(
dnuni sv6tove lkoly.