Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

[ KTF]

Dvojtrbinov experimenty v kvantov teorii

Ji Podolsk
katedra teoretick fyziky MFF UK, V Holeovikch 2, 180 00 Praha 8

vod aneb stolet kvantov teorie

Zanedlouho, takka souasn s pchodem novho tiscilet, uplyne ji cel jedno stolet od chvle, kdy Max
Planck prezentoval svoji pevratnou mylenku, podle kter proces vyzaovn elektromagnetickch vln
neprobh spojitm zpsobem. Elektromagnetick zen je tvoeno malmi shluky energie a hybnosti cmi
se rychlost svtla, kvanty pole, je dnes nazvme fotony. Ponaje Einsteinem, kter s pomoc Planckovy
podivuhodn kvantov mylenky spn objasnil v roce 1905 podstatu fotoefektu, podailo se postupn
fyzikm po jistm tpn vybudovat ucelenou a vnitn konzistentn kvantovou teorii, jednu z nejspnjch
teori v historii vdy vbec. Zsluhou kvantov teorie, tvoc spolu s Einsteinovou teori relativity zkladn pil
modern fyziky, dokeme dnes s nevdanou pesnost objasnit bezpoet prodnch jev ponaje chovnm
rznch exotickch stic pes vlastnosti atom a po zen hvzd i procesy probhajc ve vesmru
bezprostedn po jeho vzniku. Souhlas pedpovd kvantov teorie se skutenost je doslova udivujc. Jej
dsledky zanaj dokonce m dl vce ovlivovat prostednictvm techniky i n kadodenn ivot - sta
pipomenout napklad atomov elektrrny, elektroniku nebo lasery.

Komplementarita v mikrosvt
Kvantov teorie se nm stala vrnm a spolehlivm prvodcem po podivuhodn a mnohdy bizarn i
mikroobjek. Do mikrosvta si toti s sebou nememe jednodue pinst klasick fyzikln pojmy a zkonitosti,
na ne jsme si tolik zvykli ve svt na kadodenn zkuenosti. Zejmna jsme nuceni vzdti se pirozen touhy
dozvdt se o obyvatelch mikrosvta pln vechno. Cosi velmi tajemnho a hlubokho toti zpsobuje, e
nae poznatelnost prody je zcela principilnm zpsobem omezena - rozhodn mnohem vce, ne jsme se
pedtm domnvali vychzejc z Newtonovy klasick mechaniky. Tento poznatek je dnes znm jako tzv. princip
komplementarity a zformuloval jej poprv Niels Bohr v z 1927 [1]. Podle zmnnho principu nelze
mikrosoustav bez omezen pipsat souasn vechny klasick vlastnosti, nebo vdy existuj navzjem
komplementrn veliiny. Tm mnme skutenost, e zjistme-li pomoc fyziklnho men pesnou hodnotu
jedn veliiny, maj vechny mon vsledky men druh veliiny stejnou pravdpodobnost a jsou tud
"nepedvdateln'', nebo dn z nich nen nikterak preferovna. Nejznmjm pkladem dvojice
komplementrnch veliin je poloha stice a jej hybnost : je-li poloha mikroobjektu zjitna naprosto pesn,
pak vsledek men jej hybnosti je v souladu s Heisenbergovou relac neuritosti zcela libovoln. Jinm
pkladem komplementrnch veliin jsou dva navzjem kolm prmty spinu elektronu.
Komplementarita v mikrosvt donutila fyziky provst kritickou revizi pojmu stav systmu (viz. nap. [2]). Ten
je v kvantov teorii uren pesnmi hodnotami vech veliin, je se navzjem "nevyluuj'', (menm jedn
veliiny nen nijak naruen vsledek men druh veliiny), t.j. nejsou komplementrn. Napklad kvantov
stav volnho bezspinovho mikroobjektu i jeho vvoj je zcela uren jen jeho polohou nebo jen jeho hybnost,
narozdl od klasick fyziky, v n je stav stice uren polohou a souasn hybnost v danm ase. Vsledek
men ostatnch (tedy nutn ji komplementrnch) veliin provdnch na kvantovm systmu v danm stavu
ji nen zaruen jednoznan jistou pevnou hodnotou: lze urit pouze pravdpodobnost, s jakou danou
hodnotu t kter veliiny namme. V mikrosvt tak byla fyzika donucena vzdti se svch ambiciznch
aspirac na monost pedpovdi toho, co se urit stane. Napt j byla pisouzena pouze skromnj loha:
pedpovdat, s jakou pravdpodobnost cokoli libovolnho v dan situaci nastane. Pochopiteln se tm podstatn
zmnilo i nae chpn determinismu. Je ovem nutno v tto souvislosti zdraznit, e akoli se mikrosvt d
nhodou a pravdpodobnost, nen zcela chaotick. Matematicky je toti asov vvoj kvantovho stavu zcela
uren, a to slavnou Schrdingerovou rovnic.

Vlnov-sticov dualismus
Snad nejznmjm a nejpekvapivjm projevem komplementarity v mikrosvt je tzv. vlnov-sticov
dualismus. Experimentln bylo ji mnohokrt prokzno, e tent mikroobjekt (napklad elektron, foton,
neutron, atom atd.) se za jistch okolnost chov jako stice, zatmco jindy se projevuje jako vlnn.
Mikroobjekty "samy o sob'' tud nemohou bt ani klasickmi sticemi, ani klasickm vlnnm. Pipomnaj
spe novodobou reinkarnaci pradvnho staromskho boha svtla Janusa, nebo maj a do okamiku men
ob navzjem komplementrn tve, vlnovou i sticovou. Kterou z nich nm pi danm experimentu uk
zvis vhradn na situaci, do n se dostanou, t.j. na zcela konkrtnm uspodn provdnho pokusu. Je
skutenost, e jakmile se zaneme menm dotazovat mikroobjektu na njakou vlastnost typickou pro
klasickou stici (napklad: Kterou ze dvou monch drah objekt proletl ?), pestane se chovat jako vlna a
ihned se zane projevovat jako stice. Nezle pitom vbec na tom, zda si odpov na nmi poloen

1 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

"sticov'' dotaz opravdu peteme, sta pouh principiln monost jejho zskn. Nedosti na tom !
Smaznm tto "sticov'' informace zpsobme, e se mikroobjekt okamit zane v jistm smyslu znovu
projevovat jako vlnn, a to dokonce i v tom ppad, kdy experiment dvno probhl nebo se objekt nachz
velmi daleko, co by mohlo vyvolat pochybnosti o platnosti kauzality v mikrosvt.
Zmnn chovn ukazuje, e svt kvantov teorie je vskutku podivuhodn a zdnliv pln paradox. Einstein
kdysi ekl, e pokud je kvantov mechanika tou sprvnou teori, mus bt svt blzniv. Feynman napsal [3], e
dualistick chovn objekt mikrosvta le v samm srdci kvantov mechaniky a e v podstat pedstavuje
jedin jej mystrium. Nue, svt m opravdu blzniv srdce. Zsluhou novch dmyslnch a technologicky
nronch experiment navrench a realizovanch v nedvnch letech jsme konen nahldli mnohem vce do
hlubin jeho podstaty. Ukzalo se, e i zde kvantov teorie plat a e zmnn blznivost m tudi svoji jasnou
vnitn logiku a je docela dobe pochopiteln.

Pokusy se dvma trbinami

Pokusy, o nich tu hovome, pedstavuj vlastn jen modern ranovan verze klasickho interferennho
Youngova pokusu se dvma trbinami z potku minulho stolet, kter demonstroval, e svtlo se pi svm
en chov jako vlnn a nikoli jako proud stic (korpuskul), jak se domnval Newton. (Interferenci na
dvojtrbin ovem pozoroval ji F.M.Grimaldi a popsal ji ve svm dle "Fyzika svtla, barev a duhy'' vydan
roku 1665.)

Obr.1. Schematick znzornn pokusu se dvma trbinami: a) pro klasick stice, b) pro klasick vlny.

Pokus se dvma trbinami je vlastn jednoduch experiment, pi nm postupn vyslme velk mnostv
fyziklnch objekt tho druhu proti pepce, v n jsou dva podln otvory - trbiny. Ty objekty, kter
trbinami projdou, jsou jimi ovlivnny a nsledn dopadnou na stntko. Zde je msto dopadu kadho objektu
zaznamenno. Zskme tak rozloen pravdpodobnosti, se kterou objekty na to kter msto stntka dopadaj.
Provedeme-li pokus s klasickmi sticemi (nap. s malmi pevnmi kulikami), zskme rozloen
pravdpodobnosti naznaen kivkou P12 na Obr.1a. Jej tvar nepekvapuje - je "hladk'' s jedinm maximem na
ose a je prostm soutem obou jednotrbinovch pravdpodobnost P1 a P2 popisujcch situaci, kdy vdy jednu
z obou trbin zakryjeme. Provedeme-li naopak tent pokus s klasickmi vlnami (nap. v ndobce s vodou, jej
hladinu na jedn stran od pepky rozvlnme a na druh stran v mst stntka jej maximln vku v
kadm bod promujeme), dostaneme naprosto odlin vsledek naznaen kivkou P' 12 na Obr.1b. Kivka
nen v tomto ppad prostm soutem obou jednotrbinovch rozloen P' 1 a P'2 . M vce maxim a minim.
Hovome o tzv. interferenci - vzjemnm "ovlivovn'' i "ruen''. Interference je zpsobena tm, e se v
danm mst stntka setkvaj dv vlny od obou trbin v rzn fzi: maximum vznik tam, kde se setkaj dva
"vrcholy" vln a minimum tam, kde se setk "vrchol'' a "dol''. Je to prv tento interferenn efekt, kter ve
dvojtrbinovm experimentu odliuje vlny od stic. Otzka po povaze objekt mikrosvta tedy vlastn
zn : namme pi dvojtrbinovm pokusu s nimi rozloen pravdpodobnosti s interferennmi jevy nebo bez
nich ?
Velikm pekvapenm, kter pinesly difrakn pokusy Davissona a Germera ve dvactch letech [4], bylo prv
to, e elektrony, tedy nco, co bychom si chtli pedstavit jako mal kuliky, budou ve dvojtrbinovm pokusu
vykazovaly interferenn jevy, co se nedvno potvrdilo i pmmi experimenty. I svtlo je veobecn
povaovno za ukzkov pklad vlnn, kter me interferovat a kter se prostorem, ani by pi tom

2 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

zaujmalo jakoukoli konkrtn polohu.

Poznmka: S tm, jak bude postupn narstat poet foton dopadlch na stntko, bude se stle vraznji vynoovat
interferenn obrazec: prouky se objev v tch mstech, kam fotony dopadaj nejastji. Interferenn obrazec se vytvo i v tom
ppad, kdy zeslabme intenzitu vyslanho svtla natolik, e se v danm okamiku bude v zazen nachzet vdy jen jedin
foton. To jasn dokazuje, e svtlo reprezentovan po dopadu na stntko jedinm fotonem (samotn dopad na stntko toti tak
znamen pro svtlo jeho lokalizaci v danm mst: pi dopadu se proto chov "sticov'', o em se meme pesvdit
nahrazenm stntka soustavou citlivch fotodetektor, kter budou zaznamenvat dopady jednotlivch foton na to kter msto)
nutn muselo interferovat pouze samo se sebou a projt tedy "obma trbinami'' souasn.

To vak plat jen do okamiku, ne jeho polohu zaneme experimentln zjiovat napklad umstnm
dodatench detektor v blzkosti trbin. Svtlo se ihned pestane chovat jako vlnn a zane se projevovat
jako "stice'' - fotony: interferenn obrazec se ji nebude vytvet .
Souhrem lze ci (a veker doposud proveden experimenty to pln potvrzuj), e v "istm'' pokusu se dvma
trbinami vdy pozorujeme interferenn rozloen mst dopadu (naznaen na Obr.1b.) - mikroobjekty se v
tomto ppad chovaj jako t vlnn, a u jde o fotony, elektrony, neutrony, atomy atd. Jestlie vak experiment
navc doplnme libovolnm detektorem umoujcm urit, kterou z obou trbin zkouman objekt proel
(t.j. zskat informaci o realizovan cest), interferenn efekty zmiz a namme prost sticov rozloen
pravdpodobnosti dopadu (viz. Obr.1a.).
Do formalismu kvantov teorie je zmnn chovn zabudovno prostednictvm nsledujcch t pravidel [3],
[2]:
1. Pravdpodobnost P dopadu na urit msto stntka je dna P = psi* psi kde psi je hodnota komplexn
vlnov funkce v danm mst stntka a hvzdika znamen komplexn sdruen.
2. Me-li proces probhnout pes nkolik nerozliitelnch mezistav (zde pedstavovanch prchody
dvma rznmi trbinami), pak se aditivn staj dl vlnov funkce. V naem ppad je psi =
psi1+psi2, kde psi1 resp. psi2 jsou vlnov funkce odpovdajc prchodu jen horn resp. jen doln trbinou.
V dsledku toho je (nenormovan) pravdpodobnost dna P = ( psi1* + psi2* )( psi1 + psi2 ) = P1 + P2 +
psi1* psi2+psi2* psi1 . Posledn dva "smen'' leny popisuj interferenci.
3. Jsou-li mezistavy navzjem v principu rozliiteln (t.j. jsme-li v experimentu schopni urit, kter z
alternativ mezistav nastala), staj se aditivn samy dl pravdpodobnosti, nikoli vlnov funkce, t.j.
P=P1+P2.

Einsteinova verze pokusu

Popsan dualistick chovn objekt mikrosvta v pokusu se dvma trbinami je z hlediska klasick fyziky
neekan a pmo vyzv k experimentlnmu ovovn. Byl to sm Einstein, kter v roce 1927 navrhl verzi
Youngova pokusu [1], od n si sliboval, e proke nekonzistenci kvantov mechaniky (Einstein toti patil k
vbec nejvtm kritikm tto teorie).

Obr.2. Einsteinova verze pokusu se dvma trbinami a svtlem. Me-li se pedn deska pohybovat, lze urovat realizovanou drhu
foton a interferenn obrazec se rozmae.

Podle Einsteina sta uvolnit pedn desku se trbinami tak, aby se mohla pohybovat ve smru naznaenm na
Obr.2. Protoe mus platit zkon zachovn celkov hybnosti dopadajcho i prolho fotonu a desky (o n
pedpokldme, e je na potku v klidu), sta sledovat pohyb desky po prchodu fotonu trbinami, abychom
urili realizovanou drhu. Pokud foton na obrzku proel horn trbinou, bude se deska pohybovat smrem
nahoru, proel-li doln, bude se pohybovat dol. Podle Einsteina se na stntku vytvo Youngv interferenn
obrazec a pitom jsme schopni urovat realizovanou drhu, co je ve sporu s postulty kvantov teorie. Jak vak
zhy ukzal Bohr, Einstein se ve svch vahch dopustil chyby. Heisenbergova relace neuritosti toti plat i pro
pedn pohyblivou desku. Chceme-li proto urit dostaten pesn jej pohyb (hybnost), stv se jej poloha vce
neuritou. Prv tato neuritost v poloze trbin zpsob rozmazn interferennho obrazce v dsledku ztrty

3 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

koherence (konstantnho fzovho posunut podl obou drah v mst dopadu na stntko) - pesn v souladu s
pravidly kvantov teorie. Wootters a Zurek [5] nedvno znovu podrobn analyzovali Einsteinovu verzi pokusu
se dvma trbinami a ukzali mimo jin, e interferenn obrazec se rozmazv tm vce, m pesnj
informaci o pohybu pedn desky a tedy i o realizovan cest zskvme. Je-li poloha desky naprosto jist (nap.
pi jejm upevnn), nevme nic o jej hybnosti ani realizovan cest a pozorujeme interferenn obrazec.
Naopak pi pesnm zmen hybnosti desky je realizovan drha ji s jistotou urena, emu odpovd
rozmazan "sticov'' obrazec bez interference. Mezi tmito dvma extrmnmi ppady ovem existuje spojit
pechod: bezpoet situac, pi nich zjistme pohyb desky s jistou konenou nepesnost, v dsledku eho m i
informace o realizovan cest pravdpodobnostn charakter. Tomu odpovd obrazec na stntku, jen je
kombinac (superpozic) sticovho a interferennho, a to pesn v kontrastnm pomru odpovdajcmu me
informace o realizovan cest. m zetelnji chceme pozorovat vlnovou povahu svtla, tm vce se musme
vzdt informac o jeho sticovch vlastnostech.

Feynmanova verze pokusu

Jinou verzi dvoutrbinovho pokusu uvd Feynman ve svch slavnch pednkch z fyziky [3].

Obr.3. Feynmanova verze pokusu se dvma trbinami a elektrony. Zjiovn realizovan drhy pomoc detektor zrsob rozmazn
interferennho obrazce, nebo pouit svtlo ovlivuje pi rozptylu proltvajc elektrony.

Namsto svtla (foton) pedpokld vysln elektron. Za trbinami je umstn zdroj svtla S, viz.Obr.3.
Proltne-li elektron horn trbinou, svtlo se na nm rozptl a fotodetektor D 1 namen na tuto trbinu
zaznamen zblesk. Naopak fotodetektor D2 zachyt zblesk jen v tom ppad, kdy elektron projde doln
trbinou. Feynman podrobn propotv, e i v tomto ppad zjiovn drhy elektronu pomoc
fotodetektor zpsob rozmazn interferennho obrazce na stntku. Je toti teba uvit, e proces rozptylu
svtla vyslanho ze zdroje S proltvajc elektron ovlivn: svtlo se pi rozptylu chov jako foton nesouc jistou
hybnost a energii (nepmo mrn vlnov dlce pouitho svtla). Jist nhodn st hybnosti a energie se
mezi fotonem a elektronem ped, koherence drah se poru a interferenn prouky se rozmaou. Setkvme
se tu se situac pro mikrosvt charakteristickou: men podstatnm zpsobem ovlivuje men objekt. I ve
Feynmanov verzi experimentu plat, e pechod mezi "sticovm'' a "vlnovm'' chovnm elektron je spojit,
a to v zvislosti na vlnov dlce pouitho svtla. M-li svtlo ze zdroje S vlnovou dlku mnohem vt ne je
vzdlenost trbin, nejsme schopni rozhodnout, kterou z obou trbin elektron proletl, nebo rozliovac
schopnost (pesnost lokalizace) je vdy vt ne vlnov dlka. Na stntku pozorujeme ostr interferenn
obrazec, nebo hybnost a energie foton je natolik mal, e neme podstatnm zpsobem proltvajc
elektrony ovlivnit. Zkracujeme-li vlnovou dlku pouitho svtla, zlepuje se rozliovac schopnost detektor a
roste nae schopnost urit, kterou trbinou elektron proletl. Souasn ovem roste hybnost i energie foton a
v dsledku toho i poruchy zpsoben v pohybu elektron procesem rozptylu. Interferenn obrazec se
rozmazv a je de facto suprepozic istho interferennho a sticovho obrazce v pomru danm podlem
vlnov dlky ku vzdlenosti trbin. Bl-li se vlnov dlka k nule, podvaj detektory naprosto spolehlivou
informaci o realizovan cest elektron, piem obraz na stntku se, v souladu s pravidly kvantov teorie,
stv vhradn sticovm. Feynmanv zvr je tedy pesimistick: "Zazen umoujc urit, kterm otvorem
elektron proel, neme bt natolik "jemn'', aby pi men podstatn neporuilo interferenn obrazec. Nikdo
dosud nenael cestu, kterak obejt relaci neuritosti".

Verze pokusu s "jemnou'' detekc pomoc mikromaser

Dnes ovem u vme, e se Feynman v tomto bod mlil. Nedvno toti fyzikov Scully, Schwinger, Englert a
Walther navrhli a t uskutenili dal, tentokrte technicky velmi nronou, modikaci dvojtrbinovho
pokusu, kter umouje detekci realizovan cesty [6]. Pnos a hloubka jejich prce spov prv ve
skutenosti, e jimi provdn zpsob detekce je velmi "jemn'', take neovlivuje ruivm zpsobem men
objekty, co bylo nedostatkem vech pedchozch pokus tohoto typu.

4 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

Obr.4. Zazen, kter umouje zjistit realizovanou drhu atom. Fotony vyzen vdy v jedn z dutin jsou nzkoenergetick, take
jejich emise nenaruuje pohyb atom.

Schematick znzornn navrenho experimentu je na Obr.4. Uvaujme proud atom dopadajc na desku se
dvma trbinami. Za nimi jsou umstny kolimtory, je vytvo dva rovnobn atomov svazky. Tyto pak
oddlen prochzej dvma detektory a nsledn dvma jet umi trbinami, dky nim vznikne na stntku
obrazec. Podstata experimentu spov prv v pouit atom, kter maj oproti fotonm i elektronm sloitou
vnitn strukturu elektronovch slupek a tud i dodaten stupn volnosti. Prv s jejich pomoc je mono
atomy "uchopit'' , t.j. nejprve "oznait'' a pot vhodnm zpsobem detekovat. "Oznaen'' se provd vhodn
"naladnm" intenzvnm laserovm paprskem, jen vybud elektrony vech prochzejcch atom ze zkladnho
do vysoce excitovanho stavu, jen m za obvyklch okolnost dlouhou dobu ivota. Excitovan atomy kadho
svazku v zazen ovem prochzej dutinami maserovho detektoru, kter psob jako rezontory, kde je
situace zcela jin. Elektrony zde maj silnou tendenci pechzet zpt do stavu niho, v dsledku eho vdy
dojde k vyzen nzkoenergetickch foton. Jejich detekc lze rozliit, zda atom proel horn i doln trbinou.
Dleit je, e fotony maj nzkou energii, a proto proces jejich vyzen nenaruuje podstatn pohyb mnohem
tch "mateskch'' atom.
Jedn se tedy o takka ideln zazen umoujc testovat zklady kvantov teorie. kter pedpovd, e
kdykoli v zazen zskme informaci o realizovan cest, interferenn obrazec se rozmae. Men proveden v
Institutu Maxe Plancka v Garchingu to potvrdila. Prokzalo se, e vlnov a sticov chovn kvantovho
systmu (interference versus drha) se navzjem vyluuj. Navc se jasn prokzalo, e to, co rozhoduje o
vsledku pokusu, je samotn informace uchovan v mcm zazen a nikoliv nekontrolovateln vlivy vznikl
psobenm zazen na men objekt. Zmnn skutenost implikuje vskutku "paradoxn'' monosti spovajc
v tom, e pouhou manipulac s informac o realizovan cest lze ovlivnit vsledek pokusu, a to dokonce dlouho
pot, co experiment probhl.

Problm kvantovho "smazvn'' informace

Jako prvn upozornil na tento pozoruhodn aspekt kvantov teorie koncem 70.let J.A.Wheeler a nazval
odpovdajc pokusy jako tzv. experimenty s opodnou volbou (delayed-choice experiments). Jejich podstata
spov v tom, e experimenttor me ve dvojtrbinovm pokusu odloit sv rozhodnut, zda bude svm
mcm zazenm zjiovat realizovanou drhu mikroobjektu i ne (a "donutit'' ho tm chovat se bu sticov
nebo vlnov) a do doby, kdy mikroobjekt ji dopadl na stntko! Obdobn E.Jaynes [7] formuloval potkem
80.let tzv. problmem kvantovho smazvn (quantum eraser problem). Jde o to, zda je i nen mon
znovuobnovit interferenn obrazec prost jen tm, e dodaten "vymaeme'' informaci o realizovan cest
uchovvanou v mcm zazen.

5 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

Obr.5. Modikace pokusu umoujc testovn problmu "kvantovho smazvn''.

Na Obr.5. je schematicky znzornna modikace pedchozho pokusu v principu umoujc kvantov

smazvn informace experimentln provdt. Oproti zazen na Obr.4. je zazen doplnno jednm
fotodetektorem se systmem dvou zvrek, umstnm mezi dutinami obou maser. Na potku experimentu
jsou ob zvrky uzaven. Excitovan atom projde jednou z dutin (horn i doln) a ulo zde emitovan
mikrovlnn foton, reprezentujc zznam o realizovan cest. Zatmco foton rezonuje v dutin, atom projde
celm zazenm a dopadne na jistm mst stntka, kde zanech stopu. Teprve pot oteveme souasn ob
zvrky. Foton nachzejc se v jedn z dutin m nyn monost dopadnout na fotodetektor. Kvantov teorie
pedpovd, e se tak stane s 50% pravdpodobnost. Protoe vak v experimentu nejsme schopni rozliit, zda
foton dopadl na fotodetektor z horn i doln dutiny, nepedstavuje signl z fotodetektoru informaci o
realizovan cest, ale naopak skutenost, e informace o realizovan cest (kterou bylo ped otevenm zvrek
jet v principu mono zskat) byla s jistotou smazna, nebo nyn ji neexistuje. Stopu po dopadu atomu lze na
stntku oznait barevn, a to v zvislosti na signlu z fotodetektoru. Ozname stopu napklad erven, jestlie
foton detekovn byl a mode, jestlie foton detekovn nebyl. Po prchodu mnoha atom zazenm bychom
podle kvantov teorie mli na stntku spatit interferenn obrazec sloen stdav z ervench a modrch
prouk, navzjem se doplujcch. Kvantov teorie tak e "Jaynesv paradox". een spov prv v
pedpovdi (z hlediska prostho rozumu ponkud pekvapiv), e fotodetektor po oteven zvrek zaregistruje
foton pouze v polovin ppad. Je to dsledek kvantov teorie, kter nelze vysvtlit nzorn (matematick
vysvtlen lze nalzt nap. v [6]-[8]). Ty ppady, v nich byl foton zaregistrovn, vytvo na stntku obrazec
ervench interferennch prouk, zbyl ppady dopln obrazec o modr "antiprouky". Odstranme-li barevn
kdovn, interferenn obrazec se stane nepozorovatelnm, nebo erven a modr interferenn prouky se
navzjem dopluj. To je v souladu s principem komplementerity, nebo odstrann barevnho kdovn
efektivn znamen, e fotodetektorem men vbec neprovdme (neotevrme zvrky) a informace o
realizovan cest tak zstv neporuen uchovna v dutinch.
Uveden pklad dv uiten vhled do samotn podstaty problmu. Ono "paradoxn" objeven se
interferennch prouk po oteven zvrek je vlastn jen pouhm rozkladem celkovho obrazce do dvou
disjunktnch podmnoin denovanch podle toho, zda byl foton emitovan prchodem atomu dutinami
detekovn i nikoli. Klovou roli tu hraje korelace mezi mstem dopadu atomu a stavem fotodetektoru po
oteven zvrek. Nen to tedy tak, e by jednotliv atomy "vdly" , kam na stntku dopadnout dvno ped tm,
ne jim to experimentln zazen (a nae rozhodnut) "eklo". Naopak je to msto dopadu atomu, je uruje
vsledek men fotodetektorem : pro atom dopadl do msta ervenho interferennho prouku pejde
fotodetektor po oteven zvrek do excitovanho stavu, zatmco pro atom z modrho antiprouku ne. Kauzalita
zstv i nadle v platnosti.
Mli bychom ovem zdraznit, e skuten realizace pokus schematicky znzornnch na Obr.4. a Obr.5. s
"jemnou'', nedestruktivn detekc drhy atom pomoc mikromaser je technicky nesmrn nron a le na
hranici dnench monost. Pro zajmavost uveme pr technickch podrobnost: V zazen se nachz vdy jen
jedin atom rubidia. Velmi pesn "naladn'' laserov paprsek jej pevd do vysoce excitovanho stavu s
hlavnm kvantovm slem n = 63. V dutin mikromaseru o velikosti 25mm vyroben z niobu a chlazen
kapalnm heliem peskakuje ze stavu 63p3/2 do stavu 61d5/2, emu odpovd mikrovlnn foton frekvence
21,456 GHz. Pprava zmnnch experiment proto probh ve pikovch laboratoch zamench na
kvantovou optiku, pedevm v Institutu Maxe Plancka v Garchingu. Akoli prvn pedbn vsledky jsou ji k
dispozici, na denitivn potvrzen odpovdajcch pedpovd kvantov teorie si budeme muset jet njakou
chvli pokat.

Vcesticov interferenn pokusy vyuvajc konvertory svtla

Ponkud odlin, zato vak snadnji realizovateln verze pokus umoujc ovovat vlnov-sticov
dualismus mikroobjekt pedstavuj experimenty vyuvajc namsto dvou trbin tzv. konvertory svtla ( v

6 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

anglitin: down-convertors). Konvertor je v podstat speciln nelinern krystal, kter je schopen roztpit
kad dopadl foton vdy na fotony dva, z nich oba maj prv polovin energii (a tedy i frekvenci). Takto
vznikl dvojice foton letcch rznmi drahami pedstavuje z hlediska kvantov teorie koherentn
dvousticov stav, jen je superpozic dvou jednosticovch stav. Nejsou-li tyto jednofotonov stavy
rozliiteln, navzjem interferuj. Pokud ovem provdme detekci drhy foton vzniklch konverz, interference
vymiz. V takovchto experimentech pitom interferuj vdy dva fotony vznikl v konvertoru a tm se li od
vech v tomto pspvku doposud zmnnch pokus, v nich interferuje vdy jedin mikroobjekt sm se sebou.

Obr.6. Verze pokusu s konvertory svtla. Interferenn obrazec na stntku se rozmae vloenm absorpn destiky A do cesty paprsku
c. Mra rozmazn je mrn neprhlednosti destiky.

Vznamn experiment tohoto typu provedli v roce 1991 Mandel, Zou a Wang [9]. Schma pokusu je na Obr.6.
Laserov paprsek je nejprve polopropustnm zrcadlem Z roztpen a oba takto vznikl paprsky poslze
oddlen dopadaj na dva konvertory K1 a K2. Vzniknou tak celkem tyi paprsky. "Hlavn'' paprsky a a b
dopadaj na stntko. Zbyl dva "vedlej'' paprsky c a d se rovn skldaj (nebo konvertor je prhledn
krystal) a vsledn signl je men detektorem D. Takovto zazen neumouje dnm zpsobem rozliit, zda
kad jednotliv foton vyslan laserem proel hornm nebo dolnm konvertorem, a proto na stntku pozorujeme
interferenn obrazec. Svtlo z laseru prochz obma konvertory souasn analogicky vlnn prochzejcmu
obma trbinami v klasickm pokusu.
Jakmile vak zablokujeme cestu "vedlejmu'' paprsku c dodaten vloenou absorpn destiky A,
interferenn obrazec na stntku okamit vymiz, rozmae se. Zmnila se toti pozorovatelova informace o
menm systmu: experimenttor je nyn schopen jednoznan urit, kterm konvertorem foton dopadl na
stntko proel. Sta pozorovat korelaci mezi dopadem fotonu na stntko a signlem z detektoru D: dojde-li k
nim souasn, foton z laseru nutn musel prolett pouze dolnm konvertorem. Je dobr zdraznit, e
interferenn obrazec vymiz, i kdy pozorovatel nebude zmnnou asovou korelaci mit a zaznamenvat.
Sta pouh potenciln monost zskn takov "sticov'' informace o drze fotonu, aby si svtlo jednu ze
dvou monch drah opravdu vybralo. Mandel o tom k: "Kvantov stav (vlnov funkce) popisuje nejen to, co o
systmu vme, nbr ve, co o nm v principu meme vdt''. Pro vsledek pokusu je rozhodujc, co vechno
me experimenttor s informac udlat, nikoli to, co opravdu udl.
Mandel, Zou a Wang t vkldnm rzn prhlednch destiek namsto pln absorbujc znovu demonstrovali,
e mra rozmazn interferennho obrazu na stntku je mrn me potenciln zskateln informace o
realizovan drze: kontrast interferennch prouk kles s rostouc neprhlednost destiky.
V poslednch letech bylo navreno a realizovno vce podobnch dmyslnch experiment vyuvajcch
konvertor svtla: z nich vychzejc fotony jsou vdy korelovan a umouj tak ovovat vzjemnou
interferenci vce stic. Na experimentech je pitaliv pedevm to, e akoli svm zpsobem ovuj
nejhlub principy kvantov teorie, jejich podstata je srozumiteln a pochopiteln i pro lovka, kter nen
odbornkem na kvantovou optiku. Popis zmnnch pokus lze nalzt nap. v [10], [11].

Zvr
Veker doposud proveden experimenty prokazuj, e fotony, elektrony, neutrony ba dokonce cel atomy se
nkdy chovaj jako vlny, jindy jako stice a obas jaksi "obojm zpsobem''. Rzn "paradoxy'' a
"nepochopitelnosti'' ohledn vlnov-sticovho dualismu vznikaj vak jen dky naemu hluboce zakoennmu
pedsudku penesenmu z klasickho svta, toti e mikrobjekt m "sm o sob'' njakou vlastn fyzikln
podobu. Stle se myln sname pedstavovat si, e mikroobjekt vypad bu jako vlna nebo stice, e proletl

7 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm

bu obma trbinami nebo pouze jedinou. Ve skutenosti vak nejsou kvantov jevy ani vlnami, ani sticemi.
"Samy o sob'' zstvaj naprosto "bez tve'', nemaj dnou klasickou podobu. A teprve v okamiku men si
pro ns nasazuj pslunou "masku'', a to vdy v souladu s na volbou: zjiujeme-li ve dvojtrbinovm
experimentu realizovanou drhu, m maska podobu stice, nejsme-li schopni drhu ani v principu urit, m
podobu vlny. (V terminologii kvantov teorie kme, e nepozorovan kvantov mikroobjekt se nachz v
koherentn linern superpozici vekerch monch nerozliitelnch stav. Jakmile ovem pozorovatel provede
men umoujc mezi tmito ppustnmi monostmi rozliit, vlnov funkce je donucena zredukovat se do
jednoho jedinho stavu.) V tomto smyslu opravdu plat v kvantovm svt slavn vta losofa Berkeleyho, e
"bti znamen bti vnmn''. Wheeler dokonce spekuluje e fyzikln jevy jsou pmo urovny otzkami, kter
prod kolem sebe klademe, a e tud nejsme pouhmi pasivnmi pozorovateli vesmru, ale jeho aktivnmi
astnky, ba spolutvrci.
Fyzikov dlouho vniv diskutovali, co se vlastn odehrv pi vlastnm procesu men, kdy dochz k
interakci "kvantovho'' mikroobjektu s "klasickm'' mcm zazenm. Einstein, Feynman a mnoz dal se
domnvali, e v procesu men hraje podstatnou lohu relace neuritosti, de facto vyjadujc nepostiitelnou
nahodilost. Zsluhou nedvnch experiment, z nich nkter byly popsny v tomto pspvku, dnes ji vme, e
proces men, pi nm dochz k dekoherenci "vlnovho'' chovn na "sticov'', m mnohem jemnj
povahu: podstatn je samotn principiln monost rozlien mezistav, korelace mezi stavem mikroobjektu a
stavem pstroje po provedenm men.
Stejn pravdilo plat podle Zureka a dalch i pro velk objekty z naeho makrosvta [12]. Ty toti neustle
interaguj se svm okolm (nap. obrovskm potem molekul vzduchu), co lze tak chpat jako jist specick
druh "men''. Men makroobjekt pedv informaci o "realizovan cest'' do svho okol, a proto
dekoheruje do jedinho "klasickho'' stavu. To by mohlo vysvtlit, pro u velkch objekt nepozorujeme
interferenci. Makroobjekty se chovaj jako stice, pestoe pslun informace je pro ns z praktickho
hlediska nedostupn, nebo je rozptlena do obrovskho potu stup volnosti okol objektu: informace je
ovem v principu zskateln.
Je zejm, e experimenty se dvma trbinami a jejich modern analogie pedstavuj pes svoji jednoduchost
velice zajmav a krsn zazen. Proto o nich v budoucnu v odborn i populrn literatue dozajista jet
vcekrte uslyme.
Literatura:
[1] M.Jammer: The Philosophy of Quantum Mechanics (John Wiley, New York, 1974).
[2] J.Formnek: vod do kvantov teorie (Academia, Praha, 1983).
[3] R.P.Feynman, R.B.Leighton, M.Sands: Feynamanove prednky z fyziky - 5 (Alfa, Bratislava, 1990).
[4] A.Baiser: vod do modern fyziky (Academia, Praha, 1978).
[5] W.K.Wootters, W.H.Zurek: Complementarity in the double-slit experiment:Quantum nonseparability
and a quantitative statement of Bohr's principle, Phys.Rev. D19, 473-484 (1979).
[6] M.O.Scully, B.-G. Englert, J.Schwinger: Spin coherence and Humpty-Dumpty. III. The eects of
observation, Phys.Rev. A40, 1775-1784 (1989).
M.O.Scully, B.-G. Englert, H.Walther: Quantum optical tests of complementarity, Nature, 351, 111-116
(1991).
E.Jaynes: in Foundations of Radiation Theory and Quantum Electrodynamics (ed. A.Barut, Plenum
Press, 1980).
[7] J.Podolsk: Vlny versus stice aneb nov testy kvantov teorie, Vesmr, 71,

193-196 (1992).

[8] J.Podolsk: Pokusy s dvojtrbinou - nov testy kvantov teorie, Pokroky matematiky, fyziky a
astronomie, 38, 87-94 (1993).
[9] X.Y.Zou, L.J.Wang, L.Mandel: Induced coherence and indistinguishability in optical interference,
Phys.Rev.Lett. 67, 318-321 (1991).
L.J.Wang, X.Y.Zou, L.Mandel: Induced coherence without induced emission, Phys.Rev. A44, 4614-4622
(1991).
[10] D.M.Greenberger, M.A.Horne, A.Zeilinger: Multiparticle interferometry and the superposition
principle, Physics Today, 22-29, August 1993.
[11] J.Horgan: Quantum Philosophy, Scientic American, 72-81, July 1992.
[12] W.H.Zurek: Environment-induced superselection rules, Phys.Rev. D26, 1862-1880 (1982).
E.Joss, H.D.Zeh: The emergence of classical properties through interaction with the environment,
Z.Phys. B59, 223-243 (1985).
Zpracovno podle autorova pspvku ve sbornku semine "Filozock otzky matematiky a fyziky", Jevko, srpen 1994

8 of 9

6.2.2015 12:42

Dvojsterbinove experimenty

http://utf.m.cuni.cz/~podolsky/Kvant/Dvojster.htm
Editoi J.Bev, E.Fuchs, D.Hrub, A.Trojnek, JMF, Brno 1995

J.Podolsky, 10 Nov 1998,

9 of 9

<podolsky@mbox.troja.mff.cuni.cz>

6.2.2015 12:42