Anita Moorjani Musela Jsem Zemřít

,,.,,,,.,.
Mu, SELA l S E M
ZEMRIT
Anita Moorjani ve své inspirativní
autobiografii Iíčí,jak jí po čtyřech
letech boje se zákeřnou nemocí
tělo r,ypovědělo službu. Dostala se
do neobyčejného stavu zážitku
blízkésmfti a v něm si uvědomila
svou vlastní hodnotu... i skutečnou
o příčinu své nemoci .Když nabyla vé-
bD domí, jelí stav se zlepšoval takovou
rychlostí, že ji za několik týdnů bez
O
9
6
jakýchkoli známek rakoviny pro-
pustili z nemocnice.
Vyrůstala v tradičníhinduistické
rodině upíostřed převážné čínské
Anita Mooriani se narodila v Sin- a britské společnosti a odmalička
gapuťu indickým rodičům,ve dvou ji silně ovlivňovaly nejruznějšíkul-
letech se s nimi Přestěhovala do turní a náboženské zvyklosti. Po léta
Hongkongu,Po mnoho let pracova- se snažila najít svou vlastní cestu
la ve světě blznysu, ale v dubnu 2002 a zátoveň splnit veškerá očekávíní
jí diagnostikovali rakovinu. Fascinu- ostatních. V důsledku zjevení,které
jícía dojemný zážitek blízkésmrti ptožila na onom světě, si uvědo-
na počátku roku 2006 jí zásadně mtJa,že má sílu samu sebe vyléčit...
změnil pohled na život a její sou- aževe vesmíru se dějí zázraky,jaké
časná ptáce ie prodchnuta hloub- si nedokázala ani představit,
kou a vhledy, které získala na onom V knize Musela jsem zemřít se
světě. Anita dělí s čtenáři o všechno,co už
Anita dostává Často pozsránína kon- ví o nemocích,léčení,strachu, ,,bytí
ference po celém světě a pmvidelně láskou" a skutečnévelkoleposti kaž-
dochází na katedru behavioráIních dého člověka.
studií Hongkongské univerzity, kde
Její kniha nás utvrzuje v přesvěd-
přednáší o psychologii duchovních čení,že jsme duchovní bytosti,
přesvědčenía o tom, jak se stavět které ptožívajílidskou zkušenost,
knemocemaksmrti. a že všichni woříme jednotu.
V současnosti žijeAnita s manželem
v Hongkongu, a když necestuje,
pracuje jako konzultantka mezi-
kulturní komunikace pfo tamější
mezináro dní korporac e.
\Y/ehnrrá ctránlrrr,
ANITA
MooR}ANI
MusELAv) IsEM
ZEMRIT
Má cesta od nemoci
k opravclovému uzdravení
KMžM KL{IB
DYING To B§, M€
C"pn sht @ 2012 byAnita Moorjani ]l
Photo @ Pamda§raflece Photography

Originally pub.lishcd in 3012 by Hay l{ouse Inc. USA ]
Tranďation @ Iútďina Drecvmvá" 2013
ISBN 978_80-2424074-9
Dannlmu, mé opraudoaé lásce:
Vždlcfo jsem uědžk, že naše l,áska sahá až z,a čas a l,rostor.
NrUt tebe, nebyk bycb dnes zde, u tornto fizickém žiaotě.
Mé drahé rnatce a mému úžasnérnubraml. Anúpoui:

Děhuji, že jste mě podporouali cel:j žiuot a zulášť běbem mé
nemoci, že jste se o mě stamli, hdyž jsem uás poďebouak nejuíc.
Kéžb hrždf měl rodinu, která b7 se o n{ starah tak,
jako jsu u7 pečouali o vnne.
Památce mého drahéhy ntce,

jehož nejuětš,ím snem byh uidět mou suatbu,
ale opusil tento suět před rnlrn uel@rn dnem:
Děhuji, že jsi mi dal příležitost zažítaou nehoneinou
přítomnost a bezpodmínečnou hsku na onorn suětě
a ujistil rně, že jsi tady tam a ušude.
Jxmpfusaědčmó že ly nejaědlpft?d, aesrnínl
nehžtulě, oe sudiu huW.rt.pldn€t.
Stdtí hluboko u nás, rn uekohposti liáhého srfue, mlnli a &tšc.
DofudnEorozan{me tomu, co je uanitř,
nattůžm*pocboph a;, co ý xxě.
;]i ,: i .
:
Vlpróabe,& s|nll ?#{běh,t wdžji,
a pftpoinw,vám uďi ulasn! wl*olqox.

o.-] Před,mluua 6-9
Hluboce mě dojímá obsah této knihy a ještě více mě dojímáosob-

ní vztah s Anitou Moorjani, která se v mém životě objevila sou-
hrou božs§ zinscenovaných náhod. Po více než čryřech letech
přivedla polračujícírakovina Anitu na práh smrti aza něj - ů do
samého domu smrti; daleko za bránu a vstupní halu, abych tak
řekl. Anita vše podrobně popisuje v této knize. Doporučuji vám,
abyste ji čedi velmi pozorně a s myslí otevřenou možnosti, že bu-
dete muset znovu prověřit mnohá svá pečlM střežená přesvědče-
ní, zvláště ta, která se týkají wěta ležícíhozetímto světem - toho,
jemuž se často řílá onen suět.
Anita ležela v hlubokém kómatu, obklopená svými milovaný-
mi a lékařským t/mem, ktery očekával, žr ta mladá ženal<ažÁým
okamžikem vydechne naposledy. Dostala však příležitostvrátit se
do svého rakovinou zbědovaného těla a navÁory všem očekává-
nímzůítneuvěřitelné uzdravení- díky bezpodmínečnélásce. A to
není všechno. Bylo jí umožněno vrátit se z komnaty smrti a podat
nám všem zpávu nejen o tom, jak život na druhé straně tohoto
hmotného světa vypadá, ale navíc - cožje ještě důležitější- nám
i sdělit, jďr:ý j, to pocit.
Je to příběh lásky - veliké, bezpodmínečnéláslcy, ktery vám
připomene, kdo opravdu jste, proč jste tady ajak můžetepřeko-
nat všechen strach a odmítání sebe sama, které určujíváš život.
Anita mluví o rakovině s neobvyklou upřímností. Vysvěduje, proč
si myslí, že musela v životě projít touto zrádnou a nebczpečnou
MUSELA JSEM ZEMŘÍT
cestou, jfuýby| podle ní důvod jejího uzdravení a proč se vrátila.

Její životníposlání se bezpochyby velice silně odrážíi ve skuteč-
nosti, že se právě chystáte čístzprávu o jejích zůitcích...aže prá-
vě já mám pomoci šířit toto zásadní poselswí do světa.
Poznání, ke kterému Anita dospěIa během čryřiadvacetihodi-
nového kómatu, kdy prošla branou onoho suěta, se pozoruhodně
shoduje s tím, co ke mně přicházelo ve chvílíchinspirace, kd/
jsem psal nebo přednášel. Je jasné, že k tomu, aby se tato žena,
kterážije na opačnémkonci světa a ve zcela odlišnémkulturním
prostředí než já, ocitla v centru mé pozornosti a v mém životě,
mohlo dojít jenřízením Božím.
Poprvé jsem se o Anitě dozvěděl, kd/ jsem obdržel kopii její-
ho rozhovoru o zížitkublízké smrti (NDE - Near Death Expe-
rience) od jedné žrny z New Yorku jménem Mira Kellyová. Mira
se později stala mou přítelkyní a provedla mě regresí minulými
životy (popsal jsem to v knize Wishes Fulf.lled" čes§: Splněná přá-
ní, Keltner Publishing s.r.o., Praha 2012). Již po prvním přečtení
Anitiny zprávyjsem pocítil neodolatelné nutl*íní učinit vše, co je
v mých omezených silách, aby se její závůné poselswí dostalo do
světa. Zavolď, jsem Reidu Tiarymu, řediteli nakladatelswíHay
House, a naléhal jsem na něj, aby vyhledal Anitu Moorjani a po-
žádal ji o sepsání knihy, ve které by podrobně popsala své zku-
šenosti. Dodal jsem, že bych byl potěšen, ba dokonce poctěn,
kdybych ke knize mohl napsat předmluvu. Díky následné sérii
úžasnýchsynchronicit, tedy časově souběžnlch náhod - včetně
toho, že Anita zatelefonovala z Hongkongu do mého pravidelné-
ho rozhlasového pořadu na hayhouseradio.com a poskytla mi roz-
hovor, ktery mohl slyšet celý svět - jsme se spojili na profesionální
i osobní úrovni.
Anita mluvila o tom, že jsme čistá láska. Že nejsmejen spojení
se všemi ostatními a s Bohem, ale na hlubšíúrovni všichni jsme
Bůh. Dovolili jsme strachům a egu, aby vypudily Boha z našich
životů,což hodně souvisí nejen s nemocemi nďich těl, ale i s ne-
předmluua
mocemi nďeho světa. Hovořila o tom, že bychom se měli naučit

cenit si své velkoleposti a žítsvůj život jako by_tosti světla a lásky,
a také o tom, že toto nastavení mysli působí samo o sobě léčivě.
Anita popisovala, jak skutečně zůiLa absenci času a prostoru
a poprvé pocítila zázrakvědomí, že jednota není jen intelektuání
pojem, ale že se opravdu všechno děje najednou. Vzpomínala, jak
se koupala ve světle čisté,blažené lás§ a cítila, že tento pocit má
neomezený |éčivýpotenciál. Přímo zakusila píayý význarnJežíšo-
vých slov, že s Bohem je vše možné- aže vše znamená opravdu
vše, bez včetně vyléčeníminulosti. Anita osobně objevila
"yli-ky,
to, o čem tak rozsáhle píšive své knize Splněná přání: že v přítom-
nosti ,,realizovaného B oha" zákony hmotného světa (a to se ryká
i světa zdraví) neplatí.
Musel jsem se s tou ženou setkat. Hned od začátku, od nďeho
prvního telefonního rozhovoru, jsem přímo cítil Anitinu duchov_
ní podstatu a její poselswí naděje. Yy^ďjsem ji nejen k napsání
této knihy, ale i k tomu, aby se mnou vystoupila v mém rczh|a-
sovém pořadu a vyprávěla svuj příběh lás§, naděje a uzdravení
celému světu.
Anitin rozhovor o NDE jsem poslď své pětadevadesátileté mat-
ce, která žije v domě s pečovatelskou službou. Maminka vídá smrt
poměrně často, protože mnoho jejích nových přátel v polrročilém
věku prostě zemřeve spánku anauždy zmizíz jejího života. Mno-
hokrát jsem s ní rozmlouval o jejím pohledu na to veliké tajemswí,
kterému říkáme smrt a které je údělem všech žijícíchbytostí. \/še,
co se materializuje, §e také dematerializuje. Rozumem to chápeme,
ale co nás čeká, zistávái nadále vel§m tajemswím.
Když si maminka přečetlaAnitinu zprávu, řekla mi, že jizalilla
vlna klidu, která smyla všechen strach, úzkost a stres z toho, co ji
v tom velkém neznámu čeká. Všichni, kdo četli o Anitiných zá,
žitcíchblízké smrti, včetně mých dětí, cítili, že získďi novou chuť
do života, a slavnostně mi slibovali, že budou vždy především mi-
lovat sami sebe, opatrovat svou velkolepost a že zn svého života
vyhostí všechny myšlenky, které by jim potenciálně mohly způso-

bovat onemocnění. zatímco já jsem o těchto věcech psal, Anita
je ptoilla.
Ánita dokáza|a uzdravit své tělo a při mnoha příležitostechmi
opakovala, že se vrátila proto, aby předávala toto prosté, ale veli-
ce mocné poučení,které nás nejen dokáže vyléčit,ale můžetaké
změnit náš svět. A vím, že proto mě Bůh svedl s Anitou dohroma-
dy.Vždycl<y jsem cítil, že mou dharmou je ukazovat ]idem jejich
vlastní božskou podstatu, učit je, že Boha mají v sobě. My nejsme
těmito těly, nejsme ani wými úspěchy, ani sým majetkem wo-
-
říme jednotu se Zdtojem všeho bytí, cožje Bůh. Zatímco jsem
o tom všem psal do splněných přdnlí"vstoupila mi do životaAnita,
jako by připojovala vykřičník za to, co ke mně přicházelo shora
při automatickém psaní. ona to žila a mluvila o tom tak krásně
-
a vy máte teď to štěstí, že si můžetečísto tom, co se Anita naučila
v onom šílenémobdobí pokročilérakoviny a při klidném návratu
prostřednicwím přímé zkušenosti božského uzdravení, a můžete
to všechno uplatnit ve svém životě.
Jsem poctěn, že mohu sehrát wou nepatrnou roli při šířenípo-
selswí naděje, lás§ a típlnéhouzdravení. kež byste použili Anitina
slova jako ,r,írt o, k vymýcení všech nemocí ze svéhó téla, znsvlch
vztahů, ze své vlasti a celého světa. Elizabeth Barrett Brownirlgo-
vá to popsala poeticky: ,,Země přetélcá nebesy alirržÁý keř plane
Bohem." Vskutku, uzdravení a nebe naz.emiru pro vás jsou; při-
stupujteknimsláskou.
Užijte si Anitinu úžasnou,báječnou knihu. Já ji miluji - knihu
i Ánitu.
Dr. WayeV 4o
Maui, Havaj
10
@4 Úuod, co
Chci sepodělit o *ůj příběh především proto, aby ostatní nemu-
seli procházet tím, čímjsem si prošla já.
Nemám ve nryku vysloveně lidi učit nebo je poučovat, jakmqí
žít.Stejně tak nerada někomu radím, jaké by měl udělat v životě
změny,a to ani tehdy, když se mě přímo zeptá. Raději se snažím jít
příkladem a vywářet pro ostatní bezpečné prostředí, kde se sami
mohou dostat do kontaktu se svou vlastní pravdou.
Myďím na to často od událostízimy a jan roku 2006, kdy
jsem měla záňitekblízkésmrti (NDE - Near Death Experience)
auÁtavi|ase z rakoviny, kterou jsem trpěla předchozí čtyři roky.
V průběhu NDE jsem viděla a vnímďa určitéaspekry svého bu-
doucího žívotaapochopila jsem, že jedním z důvodů,proč jsem
se rozhodla vrátit se do pozemského života, byla skutečnost, že se
mé zkušenosti a poselswí dotknou ostatních lidí.
V onom stavu jsem nějak/m způsobem pochopila, že mám in-
spirovat tisíce, možná desetitisíce lidí. Nebylo mi jasné, jak to
mám udělat - prostě jsem věděla,žr néjakpomohu mnoha lidem.
Měla jsem zřerclný dojem, že pro to, aby se to stalo, není třeba nic
dělau musím pouze být sama sebou, užívatsiživota a dovolit sama
sobě b/t nástrojem čehosi mnohem většího.
Přesně to se děje. Začaly se objevovat dotazy z oblasti medicí-
ny a vědy a kontaktují mě lidé, kteří hledají odpovědi na oúzl<y
o podstatě nďeho světa a'kteří se snažíporozumět svým vlastním
zkušenostem. A tak o sv|ch zkušenostech mluvím a píšu.Proto
11
rrznikla tato kniha (detailněji je to popsanéve 14. kapitole). Ote-

vřeně vysvětluji, co jsem se v důsledku onemocnění rakovinou
a zůitku blízkésmrti naučila. Rída se dělím o své zkušenosti
a o wé pochopení života, které z toho v-zešlo, zvláště když cítím,
že to ostatním můžepomoci.
Můj příběh začínápopisem dětswí. Vyrůstala jsem na křižovatce
mnoha kultur a mnoha odlišných, často protichůdných přesvědče-
ní. Vysvětluji, jak mě to uwářelo a jak to ve mně qwolávalo rizné
strachy, které se nakonec projevily nemocí. Vezmu vás s sebou na
svou cestu do dospělosd a sestoupíte se mnou do vězení rakoviny.
V druhé části knihy popisuji samotný zůitekblízkésmrti- co
jsem vnímala a jakjsem to tenkrát chápala
- a co se dělo potom.
Uzdravení z rakoviny a práce na nalezení nového místa ve světě
byla a stále je překvapivá, náročná a vzrušujícícesta.
Ve třetí části vysvětluji, jak já sama dnes pohlížímna uzdrave-
ní, na dnešnísvět, na to, jak můžemežítjako odraz toho, kým
opravdu jsme, když dovolíme své velkoleposti zazářit. Na závěr
jsem zďadilaotázl<y a odpovědi, kde se věnuji problémůma oba-
vám, které sl/chám nejčastěji.
Než se však s vámi podělím o to, co jsem se na své cestě nauči-
la, přílabych si, aby bylo jasné, že si nedělám nárok na univerzál-
ní nebo vědeckou pravdu a nechci b|t pro nikoho duchovním
guruem. Nechci ani zaHádat dalšínáboženství či systém přesvěd-
čení.Mým jediným cílem je pomáhat, nikoli přesuědiouat
Především bych chtěla zd&raznit, že nemusíte prožítNDE,
abyste se uzdravili. Mý* záměremje podělit se s vámi o všechny
emocionální a psychologické spouštěče, které podle mého náaotu
přispěly u mne k onemocnění rakovinou, protože doufiá.m, žEkdÝ.
tyto faktory rozpoznáte, můžetezmírnit nebo snad i vyloučit mož-
nost, že vůbec onemocníte. Z,ároveňsi přeji, abyste věděli - pokud
snad vy sami máte rakovinu nebo jí trpí někdo, koho znáte -, že
k vyléčenívede mnoho cest. Myslím, že byste se měli vydat tou,
která vás lálrrá a která vá,m samotným připadá správná.
I2
úuod
Jestliže hledáte podrobné polryny nebo soubor zásad, kterými

byste se měli řídit, potom pro vás nejsem tou správnou osobou,
protože sama nevěřím na žádnou,,univerzální veličinu". Jenom
by vás to omezilo v tom, kdo jste. Dokonce ikdř mluvím o lfuce
k sobě samé, nechci přitahovat pozornost ke wé osobě, ale přála
bych si, abyste tento pocit zakusili vy přímo v sobě. O své zkuše-
nosti a vhledy se dělím s jediným záměrem: zažehnoutjislrru vel-
koleposti, kterou již v sobě máte. Mý- přáním je probudit onoho
spícíhogurua, kterého máte ve svém nitru akterý vás vede k nale-
zení vďeho vlastního místa ve sďedu vesmíru.
Douftm, že najdete radost v každémdni svého životaa budete
milovat život tak, jak ho v těchto dnech miluji já.
C*9,@)
I3
čÁsr pnvNí
,,
HLEDANI
SPFÚ I{ÉCESTY
PRoLoG
Den, kdy jsem ,,zemřela*
Panebože, cítírnse neuuěřitelně!Jsem tak uolná a lehká!Jah to, že už

necítímu těle žádnou bolest? I{am se ušechna podžk? Proč to uypadá,
jako b7 se moje okolí odr mě azdabualo? Ale já se nebojím!Jah to, že
se nebojím? I{am zmizel ušechen můj strach? Vždyťjá už ten strach
nemůžu ani najít!
To jsou některé z myšlenek, které mě napadaly, když se mnou
spěchali do nemocnice. Svět kolem mě začal vypadat snově a já
cítila, jak mě opouští vědomí a já s[ouzávám hlouběji a hlouběji
do kómatu. Orgány mi začďy vypovídat službu, podlehla jsem
rakovině, která mi poslední čryři roky pustošila - požírůa-tělo.
Bylo druhého února 2006. To datum se mi navžÁy vrylo do
paměti jako den, kdy jsem ,,zemřela".
Ačkoli jsem byla v bezvědomí, zřetelně jsem si uvědomovďa
všechno, co se kolem mě děje, včetně pocitu naléhavosti a obrov-
ského rozčilenípříbuzných,kteří mě rychle odváželi do nemocni-
ce. Kd/ jsme dorazili a lékďka na onkologii mě uviděla, ve ťváři
se jí objevilo zděšení.
,,Srdce vďí ženy sice pořád ještě bije," řekla mému manželovi
Dannymu, ,,ale ona už tu ve skutečnosti není. Už ji nemůžeme
zachránit.Je pozdě."
O hom to ta dohtorka mluuí? divila jsem se. Nikdy u žiuotě jsem
se necítik líp!Apročmáma a Danny ry?adají tah uldžšeně? Mami,
prosím tě, neplač. Co se stalb? Phčešhuůli mně? Nepkč!Já jsern u po-
řádhu, opraudu, maminho, je mi dobře!
17
MUSELA JSE}/I ZEMŘÍT
Myslela jsem, že to říkám nahlas, ale nic zr mě nevycházelo.

Neměla jsem žádný hlas.
Chtěla jsem mámu obejmout, utěšit ji a ujistit ji, že jsem v po-
řádku, a nemohla jsem pochopit, proč mi to nejde. Proč mé fy-
zické tělo nespolupracuje? Proč tady jen ležim, bezvládně a bez
života, když jediné, co chci, je obejmout maminku a milovaného
muže a ubezpečit je, že je mi dobře a už mě nic nebolí?
Podíuej, Danny, můžuse pohybouat bez uozíhu. To j, úžasn!po-
ch! A už nejsem připojená na hyslíhouou bombu. Dlchání už není
tak strašně namáhaué a léze na kůžimi zrnizely! Už nemohaají a ne-
bolí. Po člyřech letech agonie jsern honečně uzdrauená!
,,Prosím, musí přece existovat ještě něco, co můžeteudělat,"
naléhali Danny a moje maminka úpěnlivě.
,Je to jen otáaka hodin," odporovala lékařka. ,,Proč ji k nám
váš lékař neposlal dřív? Orgány už jí selhávají, proto upadla do
kómatu. Nevydržído rána. Žedáte po nás nemožné.Ať bychom
jí teď dali cokoli, všechno by bylo pro jýí tělo toxické a smrtelné,
protože jí nefungují orgány."
,,To j. sice možné," trval na svém Danny, ,,ůe já to ner"zdám!"
Leže|ajsem tam, manžel svíral mou bezvládnou ruku a já jsem
v jeho hlase cítila směs sklíčenostia bezmoci. Yíc než co jiného
jsem mu chtěla ulevit v jeho utrpení. Chtěla jsem, aby věděl, jak
báječně se cítím,ale nebyla jsem schopna mu to sdělit.
Neposlouchej tu dohtorhu, Danny, prosím, neposbuchej ji! Proč
to ř,íhá? Já jsem pořád tady a je mi dobře. Líp než d.obře, ukstně se
cítímskuěle!
Nechápala jsem, proč to tak je, ale zůívůajsemvšechno, čím
všichni ostatní procházeli - členovérodiny i lékaři. Cítila jsem je-
jich strach, úzkost, bezmoc a zoufalswí. J"ko by jejich pociry byly
mé. Jako bych se stala jimi.
Citírn nou bolest, rnikčku - cítímušechny taé emoce. Prosím,
nepkč pro mě a řekni mámě, ať pro mě taky nepláče. Prosím, řekni
jí to!
18
Derl, hd1 jsem ,,zemřela"
Začďajsem se emocionálně napojovat na to drama kolem, jen-

že zároveňjsem cítila, že mě něco táhne pryč, jako kdyby tu byl
ještě nějalrý většíobraz, význannější plán, ktery se začd, vyjevo-
vat. Cítila jsem, jak se od oné scény odpoutávám, a pomalu jsem
si uvědomovala, že všechno je dokonalé avyvíjíse to podle plá-
nu, kterym je daleko většítapiserie života, v nížse všechna vlákna
navztlem prolínají.
A tehdy jsem si začďauvědomovat, že opravdu umírám.
Ach... Já umírám! Thkoué fu ad1 je? Předstauouak jsem si to
úplně jinak. Cítímse nádherně u klidu a míru... a cítímse konečně
zdrauá!
A potom jsem pocho pi|a, že ikdř mé ťyzické tělo přestává žít,
v té mnohem většítapiserii životaje i nadále všechno dokonalé,
protože nikdy doopravdy nezemřeme. _
Pořád jsem si zcela jasně uvědomovala licžďý detail, ktery se

přede mnou odvíjel, kd/ lékaři odváůeli mé téměř již neživétělo
na jednotku intenzivní péče.Hemžili se všude kolem mě, v toz-
čilenímě napojovali na přístroje a strkali do mě nejrůznějšíjehly
a hadičky.
Necítila jsem k tomu ochablému tělu na nemocničním lůžku
nic. Jako kdyby nebylo moje. Vypadalo příliš malé abuvýznam-
né na to, aby se k němu mohlo vázat vše, co jsem prožívala.Já
jsem se cítila svobodně, uvolněně a velkolepě! Všechna bolest,
všechen smutek a á, všechno bylo pryč. Vůbec nic mě netížilo
a já jsem si nevzpomínala, že bych se takhle už někdy předtím
cítila.
Potom jsem měla pocit, že jsem zahrnována něčím,co mohu
popsat jedině jako čistou, bezpodmínečnou lásku, ale dokonce
ani slovo lásha není dost v/stižné. Byla to jakási hluboká péče
a starosdivost, nic podobného jsem nikdy předtím nezůila. Pře-
sahovalo to veškeré fyzické podoby lás§, které si dovedeme před-
stavit, a bylo rc bezpodrníiečné- bylo to moje,bez ohledu na to,
co jsem kdy v životě udělala. Abych si to zasloužila, nemusela
I9
MUSELA JSElvt ZEMŘÍT
jsem nic dělat arri se chovat něiaký.rn uďiým způsobem. Tahle

láske tu fulapro rně, bez ohl€du na cokoli.
Cítile jsem se, }alco bych se,v téelergii celá koupale, jako bych
se jí celá obnorrowle, a díly tomtl iscm,měla dojem,'že am pat-
řím, jako bych kónďně po všech leteeh námahy, bolesti, úekosti
a strachu dorazilak cíli.
Jako bph konečně došla domů.
O9'@-)
20
1. KAPIToLA
Vlrůstám a jsem jiná

Indie je báječnáznmě,ale nebylo mým osudem mm žít.Moji rodi-
če jsou sice etničtíIndové, pocházsjízHaidarábádu v pákistánské
provincii Sindh, ale já jsem se narodila v přelrrásném Singapuru.
Dědeček z otcovy strany obchodoval s texdlem, vlastnil rodin-
ný obchod na Srí Lance. Dovážel evrops§, indicky i čínskýtextil
avyvážel ho do celého světa. Kvůli nďí firmě musel otec cesto-
vat po světě, až se nakonec v době, kdy mi byly dva roky, usadil
v Hongkongu, tehdejšíbritské kolonii.
Můj původ tedy zapříčinil, že jsem byla obklopená třemi různý-
mi kulturamizároveň. Hongkong je rušná metropole |<ypícíživo-
tem a obývanápředevším Čtriany, takže jsem se s místními naučila
mluvit kantonskou čínštinou.Rodiče posílali mě i mého bratra
Anúpa do britsk/ch škol, kde se qnrčovalo v angličtině a nďimi
spolužálql byli většinou britští vystěhovalci. No a doma, v rodině,
jsme mluvili našímpůvodním jazykem, sindhštinou, a žili jsme
hinduistickým způsobem života.
Otec byl vyso§, hezlrý muž, těšícíse úctě celé rodiny. \čděla
jsem, že nrás miluje, ale měl přísnézpůsoby a,vždyc|<y od nás oče-
kával, že se budeme řídit jeho pravidly. Bála jsem se ho a jako ma-
lá jsem si dávala po7.oí, abych ho nikdy nerozzlobila. Maminka
byla naopak k mému bratrovi i ke mně nžÁyrW velice lasl<aváa já
jsem se nikdy nebála podělit se s ní o své pocity.
Anúpa jsem zbožňovala a byli jsme si cely život velice blízcí,
ikdřje o pět let staršínež já. V dětswí je to uýrazný rozdíl, a tak
21
jsme si spolu jen málokdy hráli, ale také jsme se nikdy nehádali. Já
jsem k němu vzh|ůelaa on mě ochraňoval. Cítila jsem se v bezpe-
čí,kdřbyl poblíž,a věděla jsem, že s ním můžumluvit o čemkoli.
Jako mužs§ vzor pro mě byl v životě důležitějšínež otec.
"žÁy"W
Rodiče byli tradičníhinduisté ažiliv domluveném manželswí.
Doufali, že Ánúpovi a mně jednoho dne, až budeme dost staří,
také najdou vhodné protějšky. Od ženy se tradičně výaďýe, aby
byla podřízená manželovi a všem mužůmv domě.
Nerovnost pohlaví je v mém kulturním prostředí běžná. Jako
malá jsem tyto hodnoty nezpochybňovala, brďa jsem jako hoto-
vou věc, že takhle to prostě mábý,t. První nepříjemnou zkušenost
rýkqícíse této nerovnosti jsem zůila ve věku křeh§ch šesti let,
když jsem vyslechla rozhovor matky s jinou ženou.
jsi zklamaná, že se ti jako druhé dítě narodilo děvče?"
"Byla
ptala se ta paní nďím indic§m dialektem.
Pocítila jsem, že ve mně vzrůstá napětí a úzkost, jaká bude od-
pověď.
,,Ne, jistěže ne.Jásvou dcerku miluju"' odpověděla k mé velké
úlevě maminka.
,,,{le s děvčaty je problém, niíštkdyž vyrostou," pokíačovala
paní. ,,Mubíšb)fu opatrná, abys ji nerozmazlila, jinak pro ni ne-
seženeš dobrého manžela. A velikost věna, které je potřeba, abys
dceru provdala, kažÁým rokem roste!"
,,Do budoucnosti nevidíme. Kůdédítě, ať je to děvče či chla-
pec, si s sebou přináší svůj osud," odpověděla má mat}a moudře,
jak si vzpomínám.
,Já jsem šťastná, že mám dva syny!" řekla ta paní pyšně. A do-
konce i má dětskí mysl vyrozuměla, že se ta žena cíti|a úspěšná,
kdl učinila toto prohlášení.
Jakmile jsem se později ocitla s maminkou o samotě, zeptůa
jsem se jí: ,,Mami, je pravda, že s děvčaty jsou problémy?"
,Ále miláčku, jistěže ne. Pojď sem, bétá,i'odpověděla. (Bétá je
v našem dialektu láslcyplný výrazpro,,mé dítě".)
22
Vlrůstdm a.jsem.jiná
Přitáhla si mě a objala mě a jáse pamatuji, že jsem si v tu chví-

li říkala, že necbci, aby se rnnou někdy měli rodiče problém jen pro-
to, že jsem holka. Nechci, aby něhfu litouali, že jsem se nenarodih
jako bluh.
Našímprvním domovem v Hongkonsr byl byt v devítipatrovém

domě na Happy \áley s v/hledem na dostihové závodiště. Hodi-
ny a hodiny jsem pozorovalaz oknažokeje v barevných oblecích,
jak připravují koně na víkendovézávody.
Po hlavní ulici před našímdomem vedly koleje, a jak jsem se-
dávala v sedmém patře u okna, dunění ptojňdějících tramvají mě
vytrhávalo ze snění.
Ráno jsem obvykle vyklouzla z postele a hned ucítila známou
výraznouvůni vonných ryčinek ze santalového dřeva a fitží.'Tuvů-
ni jsem odjakživamilovala, vyvo|áváve mně pocit klidu a pohody.
Maminka, oblečená do některého z pestrobarevných tradičních
indickych oděvů saluár kamíz, vyroben/ch buď z jemného indic-
kého hedvábí nebo z ftancouzského šifonu, v tu dobu většinou
právě vstupovala do nďí rodinné svatyně.
Otec i matka kůdéráno meditovali, modlili se a zpívůimant-
ry před sv/mi božsrvy Kršnou, Lakšmí,Šivou,Hanumánem
a Ganéšou,aby si pozvedli vědomí a získali vnitřní sílu do nad-
cháznjícího dne. Rtdili se svat/mi spisy obsaženými v hinds§ch
védách a učenímsvého gurua Nánaka a jeho svaté knihy Guru-
granth sáhib.
Č".to jsem sedávala před svatyní, pozorně sledovala rodiče,
jak zapůujívonné ryčinky, troužíjimi ve vzduchu kolem sošek
a obrázků různých bohů a bohyň a prozpěvují svou púdžu(hin-
duistickou modlitbu), a napodobovala jsem je.
Potom jsem sledovala naši čínskouchůvu A-Feng, jak se věnuje
domácím pracím a kantonskou čínštinoumi něco vypráví. Byla
drobná, oblékala se do tradičníhočernobíléhočínskéhooděvu
šan-fa, a jak cupitala po domě, prováděla úspornérychlé pohyby.
23
MUSELA JSE}/l ZEMŘÍT
Hodně jsem k ní lnula. Byla u nás od mých dvou let a představo-

vala pro mě odjakživa součást nďí rodiny.
V rypi.ky pracovní den jsem pak spatřila rodiče až vpodvečer.

A-Feng mě v[zvedla ze školy, doma mi dala oběd a potom jsme
spolu často zďly na trh nakoupit čerswépotraviny a daJší zboží
do domácnosti. Jezdívaly jsme tramvají a já jsem si v/lery s ní moc
užívďa.
Tiamvaj stavěla přímo před našímdomem, tam jsme do ní
naskočily. Bylo to pro mě veliké dobrodružswí. Koukala
"žÁycW
jsem z okna a tramvaj zatím zvolna projíždélaúzl<ými uličkami
Hongkongu, plnými lidí. Minuli jsme H"ppy Valley, Causeway
Bay a'§í'an-čchaj, potom mě A-Feng pevně chytila za ručku avy-
stoupily jsme u tržiště. Nadšeně jsem se nořila do všech těch vůní,
barev a zvuků kolem. Rodiče mě do tak vzrušujícíchmíst nikdy
nevzali. Jezdili v/hradně avty a nakupovali jen v obchodních do-
mech, což mi ve srovnání s tím kaleidoskopem barev avjemů při-
padalo nudné.
Na trhu se prodávalo všechno od čerswéhozbožía domácích
potřeb ů po r&zné tretky a cetky. Prodavači vychvalovali srté zboží
a rozmístění stánků nemělo žádný řád.Mezi zeleninou se nacháze-
ly obchůdky s botami, květinami, nádobím, levnými plastov/mi
hračkami, krásně barevným ovocem, moderní bižuterií, balon§,
čerstvImi rybami, masem, ponožkami a punčocháči; byly tam ta-
ké stán\y s barevnými ubrousky a ruční§, ubrusy a podobnými
věcmi. \čtšinastánkařů mělazbožívy|oženéaž na ulici. Yydržela
bych se na to dívat celé hodiny.
,$-Feng, A-Feng! Podívej se na tohle! Co to ten pán dělá s tím
hadem?" křičela jsem vzrušeně.
,,To j. prodavač hadů. On hada svážs a ta rodina si ho vezme
domů na polívku," odpověděla mi chůva.
S očima vykulenýma ťrdivem jsem sledovala, j*se had ve sna-
ze uniknout na svobodu kroutí v obratných rulrách prodavače -
24
vyrůstám a sern jind
ale marně. B/1o mi líto toho nebohého stvoření, které odborně

sváu:ďi proužky bambusu a uvěznili v drátěné kleci.
Přesto jsem s A-Feng na úh chodila moc ráda. Ty malé ,ý|rry
pro mě vždyc|q představovaly spíšvelké dobrodružnévýpravy.
A-Feng s námi ži|a již dlouhá Léta, a přesto ,ždyb sklopila oči
a odvrátila zrak,když.matka nebo otec vstoupili do místnosti. Pro-
tože jsem jako dítě by|awídavá, zahrnovala jsem jiotánkamiýl<a-
jícímise všeho možného, včetně jejího chování. V duchu jsem se
pořád snažila usmířit kulturní roÁíIy mezi A-Feng a mými rodiči.
,,Proč tohle děláš?" chtělo vědět mé šestiletéjá.
,,Proč dělám co?" zeptala se A-Feng.
,,Proč sklopíš oči, když se k tobě přiblížímoji rodiče?" ujasnila
jsem svou otázku.
,,Prokazuju jim tím úctu," vywětlila mi.
,Jak to? Proč?"
,,Tvoji rodiče mě zaměstnávají. Chci jim uL<ázat, že je respek-
tuju a že si uvědomuju, že jsou mí nadřízení."
,,Oni jsou wí nadřízení?" Tato nová informace mě udivila.
,"Ano, protože mi dávají práci."
,Jsem jáwoje nadřízená?" zeptůa jsem se.
A-Feng se dobrosrdečně zasmála, protože na mé neustálé do-
tazy užbylazvyHá.
,,Ne, ty mi nedáváš práci. Já jsem tady proto, abych se o tebe
starala."
,$ha," přik/vla jsem a odešla si hrát s novou panenkou.
Ráda jsem si také hrála s dcerou A-Feng, s A-Mójí. Když mi
bylo asi pět let, začaJak nám A-Mójí chodit na víkendy, aby byla
se svou matkou. Byla jen o rok starŠÍneŽ já, a protoŽe jsem mlu-
vila plynně kantonsky, skamarádily jsme se. Měla jsem ji opravdu
radi.HráIyjsme si s mými hračkami nebo jsme spolu chodily do
blízkéhoparku. Moji rodiče byli rádi, že si mám doma o víken-
dech s kym hrát.
25
V neděli mívala A-Feng volno, a tak brávala fuMójí na oběd

a potom ji odváděia zpátý do domu sv/ch rodičů,kde A-Mójí
přes t/den žila. (Tehdy jsem o tom nepřemýšlela, ale když se na to
teď dívám zpětně, uvědomuji si, že A-Feng byla zřejmě svobodná
matka a vychovávala fuMójí s pomocí svYch rodičů.)Kd/ jsem
nebyla někde se svými rodiči, brávala mě A-Feng s sebou a já jsem
ry malé .nýlrq milovala.
Jako obvykle jsme přejížÁěly tramvají azačínalyjsme tím, že
jsme si zďly k čínskémustánku na jídlo. Tato taj-pchaj-tung jak
se jim říká čínsky,se nacházejí venku na ulici, takže jsme seděly
na stoličkách a srkaly z misek horké nudle a polévkovéknedlíčky,
zatímco kolem pulzoval čilý pouličníruch. Po jídle nás A-Feng
rrzala domů, kde žila AMójí s prarodiči. Byl to slrromný, jen ně-
kolika kous§ nábycku zařízený podkrovní by, .r, čínskémstylu
v nízkébudově bez qitahu. Procházela jsem temným, kamenným
interiérem bytu a moje zvědavá mysl toužila prozkoumatkaždý
kout, zatímco A-Feng s rodiči popíjela čaj. Oni ho pili z malých
lakovaných šálků s barevnými obtázl<y zvířat z čínskéhozvěro-
}ruhu a jámélasvou ovocnou šťávu nebo slazený čajve sklenici.
Nikdy mě nepřestalo bavit tam chodit, a pokud mě někdy
unavila konverzace, rádajsem vyhlížela z vel§ch klenutých oken
dolů na ulici, kde obchodníci se sušenými mořskými plody roz-
prostírali čerswémušle a ryby na slaměné rohože, aby se tam
u silnice sušily v horkém odpoledním slunci.
Moje dětswí bylo tedy směsicí Východu aZápadu.Vzhledem k to-

mu, že Hongkong byl britskou kolonií oblhranou přatůně Čtria-
ny, oslavovaly se tu Vánoce a Velikonoce se stejným zápalem jako
Svátek hladov/ch duchů nebo podzimní Svátek měsíce.
A-Feng a A-Mójí mi vyprávěly o čínslcychtradicích a o tom,
v Árv , Ýv,
čemu Cíňanévěří, vysvětlovaly mi v/znam všech festivalů a já
jsem b|vala nadšená, že A-Mójí u nás b/vala, kdykoli měla prázd.
niny. Například Svátek hladov/ch duchů se konal čtrnáctou noc
26
Vlrůstám a jsem jiná
sedmého měsíce lunárního kalendáie. Toho dne se rodiny modli-

|y za své zemřelé příbuzné a nabízeIy zemřelým předkům oběti.
Aoúp a já jsme pozorovali A-Feng a také A-Čchuna, našeho
kuchďe, jak i oni přinášejí oběti zemřelým příbuzným a pálí napo-
dobeniny různých drahých věcí vyrobené z papíru. Vzadu v do-
mě, zakuchyní pod schodišťovou šachtou, zapáIilli ve veliké urně
oheň a přikládali do něj papírovépředměry, které připomínaly
auta, domy nebo třeba falešnépenízs. Očekívalo se, že jejich před-
kové toto luxusní zbožíobdržína onom světě.
,$-Feng, opravdu tvtij dědeček dostane v nebi dům, když ten-
hle papírov/ domeček spálíš?"vyptávůajsem se zvědavě.
,y{no, Anito, prarodiče očekávají,že na ně budu vzpomínatažr
je budu podporovat i v jejich dalším životě. \Aichni musíme uctí-
vat své před§," odpověděla mi.
A-Feng, AČchun a A-Mójí se potom usadili vzaduv kuchyni
k jídlu, které A-Čchun většinu dne připravoval. U stolu bylo pro-
střeno ještě jedno místo navíc, aby se zemřelí pííbuznímohli při-
pojit k oslavě. Na místě určenémpro zesnulé bylo obětováno jídlo.
Často jsem se k nim při této hostině připojila a upřímně jsem se
starala, jestli mají zemřelí před sebou dostatek jídla.
Jedním z mých oblíben|ch období roku byl podzimní Svátek
měsíce, kdy jsem si z neskutečného množswílampionů visících
od stropů místníchobchodů mohla vybrat jeden nádherně barev-
ný pro sebe. Lampiony měly nejrůznějšíwary i velikosti a některé
vypadďy jako zvířataz čínskéhozvěrokruhu. Já měla vždycky nej-
radši ten ve wafu zajíce. A-Feng brávala A-Mójí a mě, abychom
si v obchodech zatržištěmmohly vybrat lampiony společně.
Tyto wátky se jist/m způsobem podobají americkému svátku
Díkůvzdánía je to oslava úplňku v době kolem podzimní rovno-
dennosti. Oslavy zahrnují pojídání a rozdávání měsíčníchkoláčků,
kterych je nespočet druhů. Potom jsme v krásných barevných lam-
pionech zapáIíIy svíčlcyaodnesly si je ven. Tam jsme je s A-Mójí
a dalšímidětmi ze sousedství rozvěsily po stromech a po plotech.
1-7
MUSELA ]SEM ZEMŘÍT
Tirto noc jsme směly zůstat vzhůru déle než obvykle a hrály jsme
si ve světle lampionů a měsíce, ktery touto dobou září z celého
roku nejvíc.
V mé rodině se také s velkým nadšením oslavovaly všechny in-
dické svát§ včetně svátku d,íuálí(hindský svátek světel). VžÁycjr1v
jsme si při této příležitosti oblékali nové šary a pro mě to bylo po-
kcrždévelice vzrušující.Dokonce už jako malá holka jsem zbož-
ňovala nakupování nov/ch šatůpřed svádcy. Maminka většinou
brala mě a mého bratra do Lane Crawford, cožbyl tehdy největší
obchodní dům v centrální obchodní čwrti Hongkongu. Pobíhali
jsme sem a tam děts§m oddělením, já si prohlíželašaty a šatové
zástěry a můj bratr zase košile a kalhoty. Maminka mi s rlýběrem
pomáhala a vždy platilo, že čímbarevně.jší, tím lepší,aby se to
hodilo k tak v/jimečnépříležitosti.
Ve sváteční večer se pak celá naše rodina oděla do nových šatů.
Maminka si oblékla zcela nové barevné sárí a vzaLa si všechny své
šp..ky, tatínek měl na sobě tradičníkurtá-pathin (indickou košili
a kalhory), bratr košili a kalhory a já své nové šaty.
Kd/ jsme se všichni vystrojili, vydali jsme se do hinduistické-
ho chrámu v Happy Valley. Thm jsme se přidali k ostatním z nňí
indické komunity a zpívďi b hadžany, hinduistické zbožnépísně.
Naše hlasy se proplétaly se zvuky zvonů a zvonků, odrážely se
od vysokého klenutého sffopu chrámu a linuly se v podvečerníná-
ladě ven. Pamatuji se, jak se zvuk chrámových zvonů šířil celou
mou bytostí a dorykal se nejhlubších částímé duše. Při hinduistic-
kých svátcích chrámové nádvoří nždyc§ ožilo barvami, hudbou
a tancem a vůně indic§rch vegetariánslcych jídel se mísila se slad-
§m kouřem vonných ryčinek. Jak jsem tu atmosftru milovala!

,,Mami, půjdu dopředu, aby mi mahárádžozdobil čelo ruměl-
kou!" volala jsem na maminku vzrušeně v sindhštině a proplétala
se barevným davem.
Rumělkov| proužek, ktery mahárádž, neboli indický kněz,
maluje lidem na čelo, symbolizuje otevření třetího oka a já jsem
28
Vyrůstám a jsern jiná
,žÁyrW dbala na to, abych tu červenou šmouhu získala pokaždé,

když jsem chrám navštívila.
Dí§ hinduistic§m kořenům jsem vyrůstala s vírou v karmu
a reinkarnaci. \čtšinaýchodních náboženswí je na těchto zá-
konech zůož.ena,věří, žr smyslem životaje powznést své vědomí
a dqchovně se vyvinout jednotliv/mi .ykly zrození a smrti až k bo-
du, kdy dosáhneme osvícení.V tu chvíli přerušíme ryklus zío7.e-
ní a smrti a už se nemusíme znovu narodit do těla z masa a krve.
Tomuto stavu se říká niruána.
Někdy ve mně tyto myšlenky vyvolávaly úzkost a dávala jsem
si pozor, abych neudělala něco, co by případně mohlo vywořit
špatnou karmu v mém příštímživotě. Už jako děvče jsem neustá-
le v duchu vyhodnocovala, co by mohlo způsobovat dobrou kar-
mu a co špatnou, a snažila jsem se zdokonalovat podle barometru
sťch kulturních přesvědčení.
Mé hinduistické náboženswí mě také naučilo, že meditace
azpěv náboženských písní,které nám pomáhají na cestě k osvíce-
ní, jsou jen dvě z mnoha metod běžně užívartých k očištěnímyďi
od nevhodn/ch myšlenek. Meditace pomáhá rozvíjet vědomí, že
jsme mnohem víc než jen fyzické tělo, a tak jsem už v dospívání
věděla, že jsme víc než pouhá hmota.
C-9 . @:1
29
2. KAPITOLA
Mnoho náboženstuí,mnollo cest
Vyrůstala jsem v tradičníhinduistické rodině, ale školnívzdéIává-

ní jsem zahájilav katolické škole vedené jeptiškami. Ve věku sed-
mi let jsem tedy začala poznávat vliv kulturních a náboženských
rozdílů.Školasídlila v trásné velké starobylé budově, j{ňtřipatra
byla korunovaná nádhernou klenutou k"plí. Stála nedaleko nďe-
ho domu, a tak jsem tam mohla chodit pěšky.
První školní den jsem si novou školní uniformu oblékla s velkou
hrdosd. Skládala se z nažehlené bíléšatovézástěry a tmavomodré-
ho sáčka s pěkným červeným emblémem. Cítila jsem se opravdu
dobře, zvlášt když jsem vstoupila na školnípozemky a uviděla, že
všechny ostatní děti jsou oblečenéstejně jako já. Uniforma mi dá-
vala pocit, že tam patřím. KůÁý den jsme začínaLichvalozpěvy,
což se mi také moc líbilo.
,Jak to, že woje rodina nechodí v neděli do kostela?" zeptal se
mě asi po měsíci školnídocházky spolužákJosef.
,,Protože nejsme katolíci. Jsme hinduisti a v pondělí ráno cho-
díme do chfámu," odpověděla jsem.
,,Musíšříct rodičům,aby tě brali každou neděli do kostela,
jinak se nedostaneš do nebe, až umřeš," doporučil mi Josef.
,Jsi si tím jistý?" ujišťovala jsem se. ,,Protože kdyby to byla prav-
da, nďi by to určitě věděli."
,Jasně že jsem si jisr/, zeptej se ve škole, koho chceš. Anebo
ještě líp - zeptej se sestry M^ry při příštíhodině náboženswí. Th
určitě znápravdu. W, co Bůh chce," trval na wém Josef
30
Mnoho ndboženstaí, mnolto cest
Měla jsem Josefa ňda. ZdáJo se, ž€ mu na mně záleží a že si

opravdu přeje, abych se dostala do nebe. A takjsem se svou otáz-
kou zďla za sestrou Mary. Zřqmé není třeba dodávat, že mi po-
wrdila, že chci-li získat Božípřízeň, musím chodit do kostela a číst
Bibli. Laskavě mi nabídla, že mi pomůžepochopit Božíslovo.
Když jsem odpoledne přišla ze školy domů, rozhodla jsem se,
že si musím s maminkou promluvit o tom, co sestra M"ry říkala.
,,Mami, kamarádi a sestra Mary ve škole říkali, že musím cho-
dit v neděli do kostela a čístBibli, jesdi se chci dostat do nebe, až
umřu."
,,Thk to není, bét{" ujistila mě maminka. ,,S tím si nemusíš
dělat starosti. Prostě všem ve škole řekni, že jsme hinduisti, a až
budeš trochu starší, budeš studovat našeposvátné knihy, védy. Lidi
z Ňuných míst mají různou víru. A dozvíšse, že ů zemřeme,
narodíme se do jiných podmínek."
,,Myslím, že to děti u nás ve škole nepřesvědčí," odvětila jsem
poněkud mrzutě. ,,Mám strach. Co když mají pravdu? \Aichni se
přece nemůžou mýlit. J"k by se mohla sestra Mary mýlit?"
Maminka si mě přitáhla k sobě a řekla: ,,Neboj se, bétá. Nikdo
vlastně neví, jak je to doopravdy - dokonce ani sestra Mary. Ná-
boženswíje jen cesta k nalezení pravdy náboženswí samo není
prauda. Je to jen cesta. Arůznílidé chodí finnými cestami."
Matčina slova mě dočasně uklidnila, ale strachu mě zcela nezbavi-

la. Mé špatnépociry z toho, že se neřídím nábožensk/mi pravidly
sých vrstevníků, se časem spíšezhoršovaly, než aby odezněly.
Chtěla jsem od sestry Mary slyšet, že se můžudostat do nebe,
ikdřjsem hinduistka, ale tohoto pro mě tak potřebného ujiště-
ní se mi nedostalo. Z toho, co jsem se dozvídala ve škole, jsem
pochopila, že rykteří se do nebe nedostanou, čeká strašlivý osud.
Co k$tž se Bůh rozhodne uzít si mě, až budu spát? Sestra Mory
říhak, že Bůh je ušudr a ůíušecbno. To znamená, že uí, že nejsem
pokřtěná!
31
A tak jsem v noci ležela v posteli abáůa se usnout pro případ,

že by Bůh chtěl vytržítpříležitosti a ukáuat mi, j^ký osud čeká ry
kteří se netěšíjeho přízni.
Rodiče si začali dělat starosti s mými úzkostmi a probdělými
nocemi. Když si uvědomili, že se strach ve mně časem nezklidňu-
je, ale naopak zvětšuje, rozhodli se přesunout mě v osmi letech do
Island School.
Byla to britskí škola; komplex šesti budov spolu s přilehlými
pozemlcy se nacházel přímo nad Bowen Road a byl ověnčen hong-
kongs§mi kopci. Školabyla civilnější a v té době byly mezi jejími
žáky především děti brits§ch vystěhovalců, kteří pracovali buď
pro vládu, nebo v multinárodních korporacích, které pomáhaly
stavět a rozvíjet nďe město.
Samotná škola byla výstavná, krásná a v té době velice moderní,
měli tam přírodověd né i jazykové laboratoře, experiment ální zoo-
logickou zahradu, tělowičny abazén.Já jsem ovšem v tom převů-
ně britském prostředí měla jako indické dítě i nadále potí,že. Děti
v mé třídě měly většinou modré oči a světlé vlasy a mě mezi sebe
příliš nepřijaly. Stávala jsem se středem nechtěné pozornosti jen
proto, že jsern měla tmavšípleť a husté vlnité tmavé vlasy.
Kolilrát jsem si říkala: Rížby si na rně Bill1 přatal uym!šlet
posměšky jako ňeba ,,Sambo"lNavíc jsem zůstávala mezi poslední-
mi, když se vybíraly děti do družstev, a spolužáci mě jen málokdy
vyzrtďi, abych se připojila k jejich hrám. Také mi často brali věci,
když jsem se nedívala, třeba tužlq, a knihy.
Z jejich chování mi b/valo smu_tílo, cítila jsem se osamělá a od-
mítaná, ale na veřejnosti jsem zadržovůaslzy a plakala ů doma
do polštáře, kďř jsem byla sama ve svém pokoji. Nechtěla jsem
ani před rodiči ukázat, žr mě ve škole odmítají,protože jsem jim
nechtěla přidělávat problémy. Už jednou mi přece změnili školu.
A tak jsem předstírďa, že si tam nykám a že jsem spokojená.
Jedna konlrrétníudálost se mě však velice dotkla. Seděla jsem
v jídelně, jedla oběd a nikoho si nevšímala.Náhle Billy, ktery
32
Mnoho náboženstuí, mnoho cest
právě dojedl, vstal ze svého místa na druhé súaně stolu. Zvedl svůj
tác se ,bytW, a jak procházel kolem mě, naschvál mi to všechno
vysypal do jídla.
Všichni, kdo seděli kolem, vybuchli smíchem. Možnási toho,
co Billy udělal, všimlo jen pár lidí, ale mně se zdáJo,jako by se mi
smáIa celá jídelna.
Cítila jsem, že se ve mně vzdouvá obrovská vlna vzteku. Dosáh-
lo to bodu, kdy jsem všeho měla po krk toho, že miříkají Sambo,
že mě nechtějí do družstev při hrách, že si mě dobírají a berou mi
věci. Už jsem to nemohla dálvydržet.
Vyskočila jsem,ze židle, popadla sklenici sladké pomerančo-
vé limonády a otočila se k Billymu, ktery tam stál, koukal na mě
a smál se. Podívala jsem se mu přímo do očía nalila mu limonádu
na hlavu.
Teď se opravdu rozesmála celá jídelna ale nďtěstí se nesmáli
mně. Všichni se dívali na Billyho, jak jen stojí a lepkavá limoná-
da mu |<ape z vlasů a stéká mu po wáři a po oblečení. Byl to po-
hled k nezaplacení, jenžejá jsem byla přílišvyděšená, než abych
se mohla smát. Bála jsem se jeho reakce.
Billy se na mě podívď s takovou zlobou v očích,až jsem měla
dojem, že mijeho pohled vypaluje díry do těla. Na jeho dalšíre-
akci jsem nečekala. Utíkala jsem pryč. Yyrazilajsem z jídelny jako
blesk, vběhla jsem na dívčízáchody,zamkla se v kabince a rozbre-
čela se. Plakala jsem, protože to, co jsem udělala, se mi vůbec ne-
podobalo. Tolik jsem si přála mezi ně zapadnout! Chtěla jsem, aby
mě ostatní přijímali a měli mě rádi. Nemohla jsem změnit barvrr
své kůžeani svůj původ a cítilajsem se kvůli tomu bezmocná.
Pročjsem uždycky jiná, aťjsern kdeholi? I{arn paňím? Proč márn
stále pocit, že nepaňím niharn?Yzlyl<ďa jsem schoulená nazácho-
dě a zoufale jsem si přála znát na to všechno odpověď.
Jak jsem rostla a přichazela do puberty, šikana naštěstíustávala.

Spoluáci měli čímdál většívolnost, ale já jsem zjistila, že moji
33
rodiče jsou naopak čímdál přísnější,zvLášt kd/ jsem si chtěla ve-

čet vyjít ven s přáteli. T/kalo se to zejména chlapců. Chodit ven
s chlapci nebylo v našem prostředí považováno za vhodné, a tak
jsem měla jen velmi zřídka dovoleno zúčastnitse společných veče-
rů školnímládeže nebo si vyrazit o víkendu se spoluáky.
Nikdy jsem neměla pocit, že někam patřím. Když spolužáci
probírali víkendové večery v tanečním klubu, smáli se a vyprávěli
si příhody, vždycL<y jsem se cítiia mimo. ZávíďěLajsem jim apřár
la si, abych nebyla Indka. Nezb|valo mi než se soustředit na stu-
dium a b/t většinou sama. Strávila jsem nespočet hodin uzavřená
ve svém vlastním světě a blízkych přátel jsem měla velmi málo.
Rodiče se i nadále snažili, co jim síly stačily, aby mi vštípili nďi
kulturu, a přáli si, abych se setkávala s ostatními Indy. Ale já jsem
se vzpírala.
,,Nechci jít na uédántu," oznámilajsem matce jednou v sobo-
tu, když mi bylo asi třináct. Védánta je studium hinduistických
posvátných textů a já tou dobou navštěvovalalažďý rýden lekce,
kde jserr{ se srykala s indic§rrri dětmi.
,,Potom ďe pro tebe bude život těXí, až vyrosteš, zvlášť až se
vdáš. Potřebuješ přece vědět, co znamená b|t správná Indka," do-
mlouvala mi matka, zatímco se zabýrala mými vlasy.
Ak já necbci blt ještě uh Indka! Chci blt uíc jako moji spolužáci!
To jsem si myslela, ale nahlas jsem řeklaz ,Jenžr já chci jít ven
s kamarády ze školy. Ti nemusejí nažádné lekce védánty."
,,Tvůj otec a já si přejeme, abys tam chodila. A to je všechno,"
odpověděla.
Pořád jsem sice nebyla přesvědčená, že chci b|t hinduistka, ale
jako hodná indická dcerka jsem rodiče poslechla. Po mnoho let
jsem se setlcívala kňdÝ t/den na hodinách védánry s indickymi
přáteli, abychoni se učili nďí víře. Učenísamotné mi připadalo za-
jímavé a podnětné. Měli jsme skvělého učitele, ktery podporoval
diskuse, a v těch jsem vynikala. Byla jsem ve třídě oblíbená, což
bylo v příkrémkontrastu s tím, jak jsem se cítila ve škole, kde jsem
34
Mnoho náboženstaí, mnollo cesl
se tak zoufale snažila zapadnout mezi spolužáÚ<y. Mélajsem pocit,

žr, žýu dva oddělené žlvoty.
IGž fuch to mobh ušechno propojit a blt ue šhole tak oblíbend
jako mezi rrl-i indichjmi hamarády, říkala jsem si častol<rát. Proč
ue mně rnoji Eolužáci nernohou uidět to, co ue mně uidí moji indič-
tí přátelé?
Jak jsem vyrůstala, začal mě hinduismus čímdál, víc zajímat.
Opravdu se mi líbilo studovat Bhagavadgítu avédy, učit se o příči-
ně a nr{sledku, o osudu a svobodné vuli a podobně. Diskuse, které
jsme o těchto tématech vedli, jsem milovala. Také jsem se modlila
a meditovala jsem, protože jsem v té době cítila, že si tím čistím
myšlenky. Mnohé věci mi dávaly smysl, ačkoli některé áežitostí
se mi nezdály opodstatněné, jako třeba potlačování žen, od nichž
se očekává, že budou podřízené mužům,nebo domlouvání sňatků
proti vůli snoubenců. Ve védách se o ničem takovém nemluví.
I přes to, že jsem byla vystavená působenímlika rťnnýchkultur
a náboženswí, nic mě nepřipravilo na to, co jsem prožila později.
Netušila jsem, žr se moje přewědčení a názory otřesou v samot-
ném ákladu. Ale v každémpřípadě jsem se porýl<alas nďimi oby-
č4i tradicemi už dlouho předtím, v době, kdy jsem dospívala
^
a hledala v životě rovnováhu.
CO'@,?
35
3. KAPITOLA
Hkdání nápad,níka
Postupně se mě rodiče, j* j, to u nás obvyklé, snažili vlídně pře-
svědčit, že mám jednou vstoupit do domluveného manželswí,
a seznamovali mě se syny našich přátel a známých. Zvlášté otec
nebyl nadšen představou, žebych po střední škole ještě dál studo-
vala, protože se bál, že bych začďa b|t přílišnezávislá, kdybych
odešla na kolej mimo domov. Domníval se, že bych se pak těžko
stala poslušnou manželkou. Nďi lidé věří, že čí,mje žena mladší
a méně uzděLaná, tím bude v manželswíúslužnější, což jepovůn-
váno zažádoucí.
Moji rodiče si nepřáli nic jiného, než abych byla šťastná, ale po-
dle jejich názotu to zál,eže|o nejen na tom, jestli se vdá.m, ale hlav-
ně jestli se vdám za hinduistu. Jenže já jsem, jak se zdálo, chtěla
píavý opak.
,Ále tati, jáváůné chci jít na univerzitu studovat fotografii a $t*
ficky design!" trvala jsem na svém.
,Jestli si najdeš školu někde poblíž, nebudu nic namítat, ale ne-
dovolím, abys odešla kvrili studiu z domova," odpověděl mi otec.
,Áe tati, dobře víš,že tady nejsou žádné vyššíškoly, kde se vy-
učuje v angličtině!Jesdi chci dál studovat, musím odejít z domo-
va," hádala jsem se.
,,Nepřichází v úvahu. Ty zase moc dobře víš,že je nepřijatelné,
aby ženažilamimo domov, dokud se nevdá," opáčil.
Jenže tou dobou jsem už vyrostla v mladou ženu s vlastními ná-
zory.Díl<y mému vzdéláníbyl můj pohled na svět hodně ovlivněn
36
Hledání nápadníha
Západem, a tak jsem se zeptala: ,,Proč jsou pravidla pro ženy jiná
než pravidla pro muže?"
,,To nejsou pravidla. Takhle jsou věci píostě dané a ty bys měla
b|t hrdá, že udržuješnaše tradičníhodnory" odpověděl mi otec,
poněkud rczladéný mým vzdorem.
Měla jsem sny, které jsem si přála naplnit, azačínďa jsem mít
dojem, že k tomu nikdy nedojde. Chtěla jsem vidět svět a praco-
vat třeba jako reportérka. Měla jsem v úmyslu pro;et Evropu s ba-
tohem nazádech, vidět v Pařži Eiffelovku a v Egyptě pyramidy.
Přála jsem si cítit energii Machu Picchu, jíst ve Španělsku paellu
a v Maroku si vychutnat tůín.Bylo toho tolik, co jsem toužila
dělat, vidět a zůít,a bylo mi jasné, že pokud přistoupím na do-
mluvené manželswí, bude to znamenat konec mých snů. Mé po-
ciry byly o to intenzivnější, že tou dobou by|y již dvě mé nejbližší
indické přítelkyně zasnoubené a k domluvenému sňatku mělo
dojít, jen co ukončístřední školu.
Takže abych nezpůsobovala potížea nemusela se dále doha-
dovat s otcem, zapsala jsem se do místního fotografického kurzu.
Zároveňjsem se podvolila vůli rodičů,akdyž, si přáli, abych se sešla
s případným vhodným nápadníkem, hrála jsem plachou azdrž,en-
livou dívku na vdávání.
Vzpomínám si na jednu takovou příležitost,kdy mě rodiče požá-

dali, abych se oblékla do svých nejlepšíchtradičníchindic§ch
šatů,a odvedli mězapřípadným budoucím manželem. Měla jsem
na sobě živůtekz rtĚového surového hedvábí s jemnou v/šivkou
kolem širokéhov/střihu. Přes ramena a kolem hlavy jsem si volně
přehodila mimořádně krásný šá,l z pastelově růžovék"jky se širo-
kym vyšívaným lemem, v němž jsem působila vhodným dojmem.
Oděv doplňovaly modré hedvábné kalhory a pár rttžnuých lodiček
na jehlovém podpatku.
Jasně si pamatuji, že ceštou autem jsem si v duchu stále probí-
rala témata, o kterych se rozhodně nesmím zmiňovat. ňíkala jsem
37
MUSELA jSEM ZEMŘÍT
si, že se nesmím podřeknout, že se cítímmnohem pohodlněji

v džínách a teniskích nežv tradičnímindickém oděvu. Dalším
faux pas by bylo přiznat,že narozÁí|od dob svého dětswí jenzříd-
k"kdy navštěvuji hinduistické chrámy při kafiorydenních modlit-
bách a vlastně tam chodím jen ve svátek. \čděla jsem, že se musím
zdržet rozhovorů o sv/ch koníčcícha dalšíchz{1mech- že mě při-
tahuje západní hudba, že miluji umění, astronomii a pozorování
hvězd a súďně ráda pobývám venku v přírodě. Rozhodla jsem se,
že nebudu mluvit o žádnéze wých představ do budoucna, na-
příklad že bych jednou chtěla projet Afriku na kole, procestovat
Evropu s batohem na zádech, navštívitEgypt, stát se aktivistkou
a pracovat v organizaci, která sezabýntá budováním soběstačných
ekologiclrých vesnic v tozvojových zemích nebo zlepšování^y-
hlídek lidí v některé z oblastí Asie postiženYch chudobou.
Ne, ííkalajsem si, musím si 1lamatouat, že o tomhle mluuit
nesmím.
Také si vzpomínám, jak jsem si v duchu připomínala, že se
před svou případnou nastávající tchyoí musím zmínit o své nově
nabyté dovednosti válení perfektních čapátí. Tento tradičnínekva-
šený chléb je v mnoha indickych domácnostech základní potravi-
nou a člověk potřebuje dosáhnout opravdové zručnosti, aby těsto
vyvrálel pravidelně a vywořil dokonalý &íuh. \čděla jsem, že toto
by mou případnou budoucí rodinu zaručeně potěšilo.
Skutečně jsem se domnívala, že jsem si vše dobře promyslela.
\čřila jsem, žr jsem si v duchu probrala všechny možnésituace
a nic se nemůžepokazit. Jenže se ukázalo, že moje domácí přípra-
va dostatečná nebyla. Jakmile jsme dorazili na místo, do l<rásné
koloniální restaurace usazené na úbočíkopce nad Old Peak Road,
objevil se číšník a přijímal nďe objednáv|<y.Požádala jsem o send-
vič s tuňákem a neuvědomila jsem si, že můj nápadník a jeho pří-
buzní jsou přísní vegetariáni. Nenapadlo mě to ani ve chvíli, kdy
si všichni členovérodiny óbjednali sendvič se sýrem a okurkou,
závin se sýrem a cibulí nebo nějaké jiné vegetariánské jídlo.
38
Hledání nápadn/ka
\čta ,,dala bych si sendvič s tuňákem" sotva opusdla mé rty

a nápadníkova matka už po mně šlehla pohledem, ktery se mi pro-
paloval snad až do morku kostí. Zbytek rodiny ji hned napodobil.
\6echny oči se obrátily ke mně a játam seděla apřálasi, abych se
propadla do země.
Cítila jsem se kvůli své chybě tak hloupě! Jah je možné, že jsem
si neuuědomih - ani mě to nenapadb!-, že nejspíš budou uegeta-
riáni? Znovu a znovu jsem se kfuala. Koneckonců v našem pro-
středí je to běžné.
fui není třeba dodávat, že domlouvání sňatku tehdy skončilo
tímto prvním setlíá.ním.
V jednom případě však snaha sňatkových zprostředkovatelů oprav-

du vedla k zásnubám. Po pouhých dvou setkáních jsme se já a ten
mladý muž museli rozhodnout, jestli se chceme zasnoubit; teprve
potom jsme se mohli znovu setkat.
Nesměli jsme spolu trávit více času, dokud jsme se nevyjádřili,
jak chceme do budoucna po§tupovat. Byl vysolcy,hezlcý a zdvoři-
lý. Přitahoval mě a cítila jsem, že i já přitahuji jeho. Chtěli jsme se
lépe poznat, a tak jsme k velké radosti rodičůsouhlasili se závaz-
kem. uskutečnilo se to formou náboženského obřadu v chrámu
gurua Nánaka, kterého se zúčastnilynďe rodiny a přátelé a při
němž ná.m mahárádž požehnal. Obřadu se říká misúa dá se to
volně přeložit jako zásnuby.
Nďe misrí se konalo odpoledne a po něm následovala slavnost-
ní večeře ye známé indické restauraci. Byly tam spousťy jídla, víno
teklo proudem, muzika hríla a my jsme spolu poprvé tancovali.
V tu chvíli jsem byla šťastná. Konečně jsem cítila, že dělám správ-
nou věc a že mě všichni přijímají. \čřila jsem, že od této chvíle už
budu žítšťastněnavždy.
Nicméně jak čas plynul a blížilose datum nďí svatbY, začala
jsem si uvědomovat, že nikdy nebudu tou osobou, kterou můj
snoubenec a jeho rodina chtějí za manželku a snachu, protože
39
jsem prostě neodpovídala tradičnímu Ýzoru. Proč jsem si to neuvě-

domila, dřív nežjsem dala svůj ďib? Šlopřece o domluvené man-
želswía to mě mělo varovat, že je to spojené s určitým očekává-
ním. Jenže vše již bylo dohodnuto a porušit slib se zdálo nemožné.
Po celou dobu, co jsem s tím mužem byla zasnoubená, jsem
doufala, že se pro něj a jeho rodinu dokážu změnit. Snažila jsem
se stát se něll[m, koho by hrdě mohli nazývat manželkou a sna-
chou. Bohužel jsem jim však opakovaně způsobovala rczčarování
a nenaplňovala jsem jejich očelcívání.Zoufale jsem je chtěla po-
těšit, ale bylo pro mě těžkésoustředit se na tradičnípovinnosti,
protože jsem byla neklidná a toužila jsem jít za svými sny.
Tolik jsem sama sebe zklamala. Ptala jsem se: Pročje to pro mě
taú těžké?Co je to se mnou? Ostatnírn to jde tak snadno. Lidé se za-
snubují, udáuají a ženíběžně, učetně mlch přátel! Proč mám s tou
přeÁtauou tahouj problém? Cítilajsem se bezmocná a k ničemu.
Brala jsem to jako prohru.
Nakonec jsem se smířila se skutečností, že asi nikdy nebudu
tou osobou, kterou hledají. Byla jsem připravená to vzdát, proto-
že jsem věděla, že takhle nemohu pokračovat.
Měla jsem htozný strach komukoli o tom říct. Bála jsem se re-
akce, která mě čeká, pokud se někomu svěřím. Bála jsem se vdát
se a bála jsem se zrušit zasnoubení.
V hloubi duše jsem věděla, že očekávání snoubence a jeho ro-
diny nikdy nemůžunaplnit. Všechrio, co jsem do té doby dělala -
jak jsem se chovala a jak jsem se oblékala -, byla přew#ka. \čdě-
la jsem, že nikdy nebudu tím, čímby mě chtěli mít, a že bych
strávila celý život snahou b|t ně§m jiným. A navíc bych nikdy
nedostala příležitost splnit si své sny, naděje a přání.
Celou dobu jsem rodičůmneprozradila, jak se cítíma jak moc
s tím všímzápasím, protože jsem jim nechtěla působit problémy.
Nechávala jsem si všechno pro sebe, ,žÁyrW jsem nasadiLa odvů,
ný výraz, wářila jsem se šťástně, stále jsem se usmívala, často jsem
se smála a dělala jsem vše, co dělají šťastnémladé ženy. Mlčela
40
Hledání nápadníha
jsem, protože jsem nechtěla nikoho zatéžovatsvým trápením a svý-

mi obavami.
Nakonec jsem se dostala do bodu, kdy už jsem to nedokí.zala
vydržet. Jednou večer, krátce před svatbou, jsem zašla k mamince
do pokoje a tam jsem se rozplakala.
je tak líto!" vzlykala jsem. ,Já to nemůžu udě-
"M"-i, mně to
lat! Prostě nemůžu!"
K mému překvapení se maminka zasmála, objala mě a řekla:
,,Nebreč, zlato, prostě mi pověz o všem, co tě trápí."
,Já nejsem připravená, mami! Mám svoje sny, chci cestovat po
světě a nemůžu se smířit s tím, že užbych nikdy nebyla nezávíslá
a nemohla dělat všechny ty věci, po kterych toužím."
Mezi vzlylsJ jsem vykoktala všechno, co jsem cítila. Přiznala
jsem se ke svým strachům, podělila se o své sny, naděje a touhy.
Maminka mě objímala a slíbila, že mě nebude nutit dělat nic,
co nechci. omluvila se mi, že si mých obav nevšimla dříve, a také
za svůj podíl na tom, že to došlo takhle daleko. Musí si promluvit
s otcem, ale ujišťovalamě,žesenemám čeho bát, neboť mě v mém
rozhodnutí podpoří.
Cítila jsem ohromnou ulevu.
Potom jsem vše, co jsem řekla mamince, pověděla i Anúpovi.
Ihned mě ujistil: ,,Neboj, sestřičko, jsem na wé straně. Kéžby ses
s námi o své pocity podělila dřív. Nemusela jsi na to být sama."
,,Neuvědomila jsem si, že mám po zásnubách ještě nějakou ji-
nou možnost," slzela jsem.
Bohužel, kromě mé nejbližšírodiny to nikdo jiný z nďí ko-
munity tak dobře nepřijal.
příbuzní, členovémé potenciální budoucí rodiny i ostatní lidé

v nďem okolí byli ztézpÁvy smutní, rozzlobení a zklamaní. Cho-
dilizamnou a přemlouvali mě, abych se vdala. Tvrdili mi, že tak_
hle se cítit je normální; nakonec bude všechno v pořádku a jábych
do toho měla stejně jít. snažili se mě přesvědčit, že pokud poruším
4I
slib, nikdo jiný z nďeho společenství už si mě nebude chtftvzít

za ženu. Mé jméno pry bude poskvrněné a žÁdná rodina nepu§tí
svého syna do mé blízkosti.
Vysvětlovali mi, že mé představy jsou nerealistické, zvláště pro
ženu. Mám prý přílišvellcá očekávání a kvůli tomu nikdy nena-
jdu vhodného muže. Přestaň chtít od života tolik, říkali mi, buď
poslušnou ženou a snachou a budeš mít dobry život.
Bylo mi strašně a připadalo mi, že svou wrdohlavostí všem
ubližuji. Když jsem slyšela, co o mně Iidé začínajíříkat, bála jsem
se, co bude dál. Lidé wrdili, že nebudu dost dobrá hospodyně, že
jsem rozmazlená a rodiče mě špatně vychovali. Také říkali, že po-
kud se jako žena můžutakhle zachovat, znamená to, že si o sobě
příliš myďím. Cítila jsem se příšerně a bylo mi smutno. Už jsem se
nechtěla stýkat s ni§m z nňí komunity. Litovala jsem všeho, co
jsem udělala, že jsem se zasnoubila, pak zásnuby zrušila, tím ublí-
žila svému snoubenci a jeho rodině, a nakonec tedy i své rodině,
že nejsem dostatečně domácí w a ani správná Indka. Vlastně
jsem si vyčítďa úplně všechno.
Prač se pořád omhuuám? Proč se musím omlouuat jen za to, že jsem
sama sebouiVrlbec jsem nechápala, proč jsem taková divná.
Nemohla jsem snést všechno to vywětlování, kterému jsem se
nemohla vyhnout, ani lidi, se kterymi jsem musela jednat, a tak
velmi Lrátce před svatbou, kdy už bylo všechno koupeno azapla-
ceno, kdy bylo všechno zůízeno, příbuzní apřátelé se chtěli qížÁět
ze všech koutů světa a svatební dary se hromadily
- jsem utekla.
Vydala jsem se na dlouhou cestu za sv/mi dávnými přáteli v Indii
a v Británii. Chtěla jsem prosté zmizet, vzdálit se od indic§ch
sousedů, dokud se všechno neuklidní. Potřebovala jsem si srovnat
vlastní pocity a dát se dohromady. Bylo mi jasné, že dďší faze
mého života nebude nijak jednoduchá.
C*9. Q/)
42
4. KAPITOLA
Moje prauá láska
Když jsem se vrátila do rodičovskéhodomu v Hongkongu, ú

jsem se nesnažila zapadnout zpárky do indické komuniry protože
jsem měla pocit, že by se mi to stejně nepodařilo. Svou pozornost
jsem zaměřila na budování kariéry, chtěla jsem se pokusit vybu-
dovat si určitou nezávislost.
,,Mám práci!" zvolalajsem jednoho dne, kd/ jsem přišla do-
mů, kde seděl otec a sledoval večernízpúry.
Jedna kamarádka mi řekla o volném místě v podniku, kde
sama pracovala, protože se domnívala,žrbyto byla práce přesně
pro mě. Byla zaměstnaná u francouzské firmy s módními doplň-
ky, která roŽvářtn|a své zbožípo celé fuii. Pozice zahrnovala asis-
tenci manažerovi prodeje při propagaci zbožíavyřizování velko-
obchodních objednávek, tó vše s možnými cestami do sousedních
měst. Prodďl a rcwoz mě nijak wlášt nelákal, ale přitahovala mě
možnost cestování a nezávislost.
,,Výborně, bétdYédéljsem,že to nrládneš." Otec se ke mně
otočil s pyšným úsměvem. ,,Vypráv§ mi o tom. Kdyzačínáš?Kdo
j. t"ůj šéPCo máš na statosti?"
,,Začínámprvního příštíměsíc. Je to tak rrzrušující!Můj šéf
je oblastní manaž.er exportu. Myslím, že v téhle práci budu mít
dobré vyhlídky. Když se osvědčím,přenechají mi některé oblasti
a budu je mít na starosti jenom já sama.|'
,Á co to znamená?" zeýtal se otec už s poněkud menšímnad-
šením.
43
,,To znamená, že se mi naskýtá skvělá příležitost cestovat po

celé oblasti."
,,Sice jsem na tebe pyšný, holčičko,"mírnil mě otec, ,,ale měla
by sis uvědomit, že hledáš jen něco na překlenutí času, než si na-
jdeš manžela. Nechci, aby sis začďa budovat kariéru a připadala
si najednou na vdávání přílišnezávislá. My s matkou stáIe doufii-
me, že ti najdeme někoho, s Vm se k sobě budete dobře hodit."
,$le tati, nekaž mi radost. Já jsem z té práce nadšená."
,/.no, chápu," polrračoval. ,,Koneckonců, dneska nikdy nevíš.
Některym manželům nevadí, když jýích žena ptacqe. Jen ne-
chci, abys byla později zWamaná, kdyby tvůj manžel nesouhlasil
s tvlm cestováním a chozením do práce, to je všechno. Ale dnes
tvrij úspěch pěkně oslavíme!"
,,Kde je maminka? Chci jí oznámit dobrou zptávu. A potom
vás oba Dru na večeři!" oznámilajsem otci, kd/ jsem vycházela
z místnosti. Šlajsem zatelefonovat Anúpovi a podělit se s ním o tu
skvělou novinku.
Rodiče se sice stále pokoušeli domluvit mi nápadníka, ale časem

si začali uvědomovat, že se jim to těžko podaří.
Jejich pokusy mě trápily, protože rodiče nějak nevnímali, že
nďe komunita mě nepovažuje za rypickou žrnu, a mou pověst
navíc pokazilo zrušenézasnoubení. Uvědomovala jsem si, že mě
naši lidé povůujíza rozhodnou, nepoddajnou, idealistickou, své-
hlavou a neústupnou - což nejsou vhodné vlastnosti pro ženu.
Přes to všechno se rodiče utěšovali nadějí, žÉkdř pro mě na-
jdou toho pravého, já se kvůli němu změním a budu se věnovat
domácnosti.
Má kariéra ve francouzské společnosti se zatím slibně rozvílela
a já jsem pracovně navštěvovala sousední města. Kd/ jsem byla
v Hongkon$u, stále jsem bydlela u rodičů,ale cestování mi dáva-
lo svobodu a nezávislost, kterou jsem si užívďa a oceňovďa, a na-
víc mi poskytovalo příležitost setkávat se s nejrůznějšímilidmi.
44
Moje prauá ldsha
Pomalu jsem se zase začínalacítit v životě dobře. Vlastně.jsem se

cítila šťastná, oblíbená a úspěšná, kd/ jsem se vymanila z omeze-
ní suého prosňedí Tuhle stránku svého životajsem milovala - lidi,
svou práci, cestování. Tradičnírole indické ženy v domácnosti mě
vůbec nelákala. Bylo mi to zrela vzdálené a neviděla jsem žádný
rozumný důvod proč se vzdávattoho, co mám, a tak jsem se i na-
dále snažila rozmluvit rodičůmjejich pokusy o nalezení vhodné-
ho nápadníka.
Jenžn někde hluboko v sobě jsem stále měla pocit nedostateč-
nosti. Cítila jsem, že jsem neuspěla, žnjsem nesplnila očekávání.
Tenvyčítavý hlas mě všude pronásledoval a já se nikdy nikde ne-
cítila dost dobrá; pořád jsem měla pocit, že si něco nezasloužím,
že nejsem něčeho hodna. Byla jsem jako poškozenézboží...,hazoué,
uadné.,.
Jednol.ro dne na konci roku 1992 jsem se neočekávaně seznámi-

la s mužem, ktery se později stal mým manželem, ač jsem se zpo-
čátku nedomnívala, žnby mohl bfi pro mě tím pravým. Potkďi
jsme se jednou večer úplně náhodou díky někomu, koho jsme
oba znali.
,,Neznáš Dannyho Moorjaniho?" zrptďase mě v telefonu moje
kamarádka Naina, když jsem seděla v práci za stolem a snažila se
před víkendem dokončit t/denní úkuy.Naina nežila v Hong-
kongu, ale občas přijela na návštěvu a ten večer jsme se po práci
chystaly zajít společně na skleničku.
,,Ne, v životě jsem ho neviděla," odpověděla jsem. ,,Proč se ptáš?
A kdo to vlasmě je?"
,,Opravdu milej sindhskej kluk, setkala jsem se s ním loni v létě
v New Yorku, ale žije a pracuje v Hongkongu. To je zvláštní, žes
na něj nikdy nenarazila," divila se.
,,Yžd>rť. mě znáš. Držímse od našich lidí stranou, nlíštpo tom
,incidentu'. V Hongkongu,je spousta Sindhíů,se kterymi jsem se
nikdy nesetkala, na tom není nic zvláštního," vysvětlila jsem jí.
45
,,No, tak teď se s ním setkáš," odpověděla. ,,Vyhledala jsem ho

a pozlďa na dnešnívečer."
Kd/ jsme potom s Nainou vešly v centfu města do poměrně
nóbl baru s názvem Club'97, na první pohled jsem poznala, ktery
z návštěvníkůto je, ačkoli jsem se s ním nikdy předtím nesetka-
la. Postával nonšalantně u pultu, na sobě kďtanově hnědý rolák
a černékalhory. Pohlédl k nám, sowa jsme prošIy dveřmi, aikdyž
na schůzku přišel kvrili Naině, všimla jsem si, žÉkdý,jsme se
k němu blížilya sedaly si, nespouštěl ze mě zrak Když se nďe oči
konečně setkaly, zdálo se, že námi oběma prgel pocit, že se zná-
me. Cítila jsem se, jako bych ho znala odjakživa, a byl to elekri-
zďlící, úchvatný zůftek. Bylo mi jasné, že to vnímá stejně jako já;
dali jsme se do řeči.
Zjístili jsme, že máme mnoho společného, a ne závěr večera
jsme si vyměnili telefonní čísla.Nadchlo mě, když mi hned ná-
sledujícího dne zavolal a pozvů mě na večeři. Byl neuvěřitelně
romandcký, přinesl mi květiny a vzď mě do lrrásné restaurace
Jimmy's Kitchen, která dodnes patří k nďim nejoblíbenějším.
V následujícíchrydnech jsme se poznávali stále víc, ale já jsem
si uvědomoval", j"k se vnitřně odtahuji, protože jsem si nevěřila.
Yý""j našeho vztahu byl nepředvídatelný a vzrušujícízároveň a já
jsem něco takového nepoznala už hodně dlouho. Děsilo mě to.
Bála jsem se, protože byl Sindhí. Nechtěla jsem se znovu zaplést
s mužem ze svého vlastního prosďedí, rozhodně ne teď... a mož-
ná nikdy.
Velmi dobře jsem si uvědomovala, že vdát se v rámci indické
komunity znamenáobvykle spojit se s celou širokou rodinou. To
není svazek dvou lidí, ale dvou rodin. Neměla jsem v úmyslu za-
plést se znovu do něčeho, čeho bych potom litovala. Chtěla jsem
se provdat za muže, nikoli za všechny jeho příbuzné, a protože
jsem nďe lidi znala, bála jsem se. Děsila mě představa, co by si
o mně asi jeho rodina pomyslela. Neopakovala by se opět tatáž si-
tuace? Ví jeho rodina o mé minulosti? Neodmídi by mě Dannyho
46
Moje praud lásha
příbuzní, kdyby věděli, že jsem zrušila za§noubení? A jak jsem sr

mohla být jistá, že ode mě nebude očekávat to, co očekává větši-
na nďich mužůod sv/ch žen? Nechtěla jsem b|t znovu ztaněna
a také jsem nechtěla nikomu ublížit.
Danny byl trpěliv/ a poskpl mi veškery čas, který jsem potře-
bovala, což jsem velice oceňovala. Nedokázala isem mu odolat
a cítila jsem se dílry němu milovaná jako nikdy předtím" Zůívďa
jsem boj mezi srdcem a myslí a §rdce vítězilo.
Čímvíc jsme se poznávali, tím víc jsem si začínďa uvědomo-
vat, jak moc jsme si s Dannym podobní. Danny stejně jako já ne-
byl plně spojený s nďím tradičním prostředím, protože také vy-
růstal v Hongkongu a navštěvoval britské školy. Odmítal mnoho
nďich zvyki, azejména nesdílel běžnépředstavy o ženách a man-
želswí.Ve svých citech ke mně byl vžÁycLq <ltevřený a velkorysý
a jeho láska byla opravdová a bezpodmínečná. Poprvé v životě
jsem necítiLažÁdný tlak, že bych měla b|r taková či onaká, abych
ho získala.
Danny měl také ťůa9nýsmysl pro humor a to mě velmi přita-
hovalo. Jeho smích byl nakažliv/ a já jsem se s ním často smála,
takže nďe schůzky byly vždy ohromně ábavné. Zdá|o se, že přes-
ně ví, kdy zavolat a co říct. Byl mírný a laskavý, ale zároveň silný
a přesvědčiuý, atojsem na něm milovala.
Přes to všechno jsem se stále domnívala, žeje jen otázkou času,
kdy objeví moje chyby. Bála jsem se, že ho brzy zWaunu.
Jenže ten čas nikdy nenastal. Dannyho city vůčimně zůstávaly
neochvějné a stáIé. Telefonoval mi, jen aby se zeptď,jak se mám,
a kdykoli se naskytla příležitost, posílal mi květiny adár§. Na roz-
díl od mnoha ostatních miloval mou nezávislou povahu. A místo
aby se děsil mých snů, ájmů a cílů,Dannymu připadalo zábavné
i to, jak jsem odvracela neustálé pokusy rodičůdomluvit mi sňa-
tek. Všechny ryto mé vlastnosti považoval za roztomilé. Oprav-
du se o mé zajímď kvrili tomu, jakájsem, a to bylo pro mě nové
apouzbuzulící.
47
. Danny dokončil vysokoškolská studia v oboru ekonomie. ]eho

otec vlastnil firmu a Danny jako jediný syn a dědic byl podle na-
šich tradic zavázán věnovat se rodinnému obchodu.
Tou dobou jsem pracovně cestovala i mimo Hongkong. Dan-
nyho zaměstnání také qžadovalo cestování a já jsem občas zahléd-
la jeho usmívajícíse tvář na sých rtnných pracovních uýjeÁech,
protože Danny si koordinoval schůzlcy tak, aby se tam se mnou
mohl setkat.
Když jsme se jednou večer procházeli podél Deep'§í'ater Bay,
jedné z mých nejoblíbenějších plážína ostrově Hongkong, zÉpta-
la jsem se Dannyho, jestli ví o mém někdejším zasnoubení a zda
slyšel, co o tom říkají místníIndové. Dosud jsme o tom nikdy
nemluvili a jáse skoro bálazrptat Nebyla jsem si jistá, co byse
stalo, jestliže by to pro něj byla novinlá.
,Jistě," odpověděl, ,,vím o tom skoro od začátku. A vsadím se,
ževerzr, kterou jsem slyšel, byla dí§ našíúžasnékomunitě pěkně
vyšperkovaná."
,Á co sis o mně pomyslel, když jsi to zjistil?" zeptďajsem se
s mírnou obavou.
,,Skutečně chceš slyšet pravdu?" odpověděl otázkou a v kout-
cích úst mu pohrával úsměv.
,y{.no, čistou pravdu, prosím. Zvládnu to," přisvědčila jsem
a sbírala odvahu k vyslechnutí odpovědi.
,,No, kd/ jsem usllčel, co jsi udělala, tak první, co mě napad-
lo, bylo: Ano! To je přesně žena, jakou chci za manželku - má suůj
ulastní rozum!"
Ucítila jsem obrovskou úlevu a po tváři se mi rozlil široký
úsměv. Vzpomínám si, že jsem řekla něco jako: ,,Takže jestli tomu
dobře rozumím, nepřitahuje tě ke mně moje zručnost při pečení
capatl!
,,Podceňujete mé schopnosti, slečno! Skvělé čapátízvládnu
uválet i sám - a to není vkchno. Myjr okna, koupelnu izáchod,
dokonce i peru!"
48
Moje prauá lásba
V tu chvíli se můj úsměv změnil v hlučný smích. Oba jsme

padli do písku a smáli se, až nám po wářích tekly slzy. Smáli jsme
se všemu a ničemu zátoveň.
Kdl náš smích odezněl, Danny se zvedl na kolena, zatímco já
jsem pořád ještě seděla v písku. Nďe oči se setkaly. Uchopil mé za
obě ruce: ,,.{nito, ode dne, kdy jsme se poprvé setkali, se tě chci
na něco zeptat," řekl. ,,Vezmeš si mě?"
V tu chvíli jsem to věděla. \čděla jsem s jistotou, že je to muž
pro mě. Našla jsem spřízněnou duši.
Sedmnáctého března 1995, přesně dva měsíce po tom, co mě Dan-

ny požádd, o ruku, se stalo něco neočekávaného. Obrátila jsem se
v posteli, abych se podívala, kolik je hodin, a,zazvonil telefon.
Co se děje? říkala jsem si, kd/ jsem zvedala sluchátko . Je teprue
5. ]5 ráno. Ještě než jsem se ohlásila do telefonu, věděla jsem, že to
není dobrá zpráva.
,,Bétá, miláčku, jsi to ty?" uslyšela jsem maminčin uplakaný
hlas, než jsem stihla promluvit.
,,.{.no, mami. Co se děje?" Na mém hlase byl patrný strach,
ktery se mě zmocnil. Cítila jsem, jak mi srdce vynechalo. Zčásti
jsem se děsila té zprávy přichazďlící ke mně tím kusem plastu, kte-
ry jsem držela v fuce, zčástíjsemchtěla ihned vědět, co se stalo,
abych se zbavila nejistory.
,,Tatínek," uslyšela jsem plačtiv/ hlas. ,,Dneska ráno se nepro-
budil. Odešel ve spánku."
Kd/ se před pár měsíci otcovo zdraví začalo rychle zhoršovat,
odjeli nďi do Indie, aby otec podstoupil nějaké a]ternativníléče-
ní, nejspíšájurvédské.Očelrávala jsem, že se vrátí včas a v plném
zdraví, abychom si na svatbě společně zatančili oblíbený oslavný
indic§ tanec bhangra. Nemohla jsem uvěřit,ž,ezemřel. Horečně
a s pláčem jsem si zabůila pár věcí a naházelaje do kufru. Bratr
zatím zařídi| pro nás oba nejbližšílet do Púny, kteráležíasi čtyři
hodiny cesty od Bombaje.
49
Cesta do Indie, pohřeb a čas strávený s rodinou, to všechno

proběhlo jakoby v mlze. Nezapomenu však na den, kdy jsme vza-
li tatínkůvpopel v Lrásné smaltované urně k řece Indrájaní, která
protélá svarym městem Áandí ležícímv/chodněod Prlny. V pří-
hodném čase, ktery určil mahárádž, jsme stanuli na skále nad řekou
a shlíželi najejíproud. Bratr pak otevřel víko, naklonil urnu a ne-
chal vítr, aby unášel tatínkůvpopel a rozprášil ho po vodní hladině.
Dívali jsme se zaním,slry nám tekly po wářích a řeka odnášela po-
pel do dáli. Jak jsme mohli tomuto skvělému muži říci sbohem?
Tatínku, ach, můj d*a tainhu!Je mi moc lín, jestli jsen ti kdy
způsobila bobst, šeptala jsem mu s rukarría sepnuryma k pranám
(modlitbě).
Budu se udáuat a ly tu nebudeš, neauidíš mě chodit kolem suateb-
ního ohně. Na ten den jsi čekal celj můj žiuot. Jah jsi rně mohl teď
opustit? ptala jsem se vln, které polykaly jeho popel, a po wářích
mi stékaly slzy.
Následujících několik měsícůbylo sladkobolných, protože jsme

truchlili pro otce azároveň plánovali nadcbálzející oslavu. Viděla
jsem, že mamince pomáhávidina méblížícíse §vatby; projasňova-
la jí jinak ji
velice ňžkéasmutné časy, a navíc nutnost plánování
pomá,hala soustředit pozornost jinam.
Tadnek nám všem velice chyběl a litovali jsme, že s námi ne-
bude při události, která pro něj byla tak důleátá. Vidět mě, jak se
vdávám, mělo b|t něco jako zakončeníjeho životníhoposlání.
Uklidňovala jsem samu sebe tím, žr se zúčastnilmého zasnoubení
a byl přitom velice šťastný. Skoro jako by umíral s lehčímsrdcem.
Spolu s Dannyho rodiči jsme zďli za mahárádžem, aby stano-
vil vhodné datum svatby. Oznámili jsme mu, že to musí být ůke
konci roku, protože moje rodina truchlí nad ztrátou otce a nejsme
ještě v takovém stavu, abychom mohli oslavovat. Nahlédl do po-
svátného kalendáře a sdělil nám, že vhodným datem pro svatbu
je šestý prosinec 1995.
,0
Moje prauá láska
Tenlrát se nám zdílo, žr je to daleko, ale čas letěl velmi rychle.

Museli jsme všechno dojednat, zamluvit restauraci, objednat sva-
tební sárí, nechat natisknout pozvánl<y a udělat spousty dalších
věcí, které souvisejí s přípravou indické svatby.
Maminka začůapomáhatze všech sil, aby odvedla §vou pozor-
nost od nedávné zttáty manžela. Pečlivě mi vybírala sárí i všechno
ostatní oblečenípro různésouvisejícípříležitosti.Na samotný sva-
tební den mi vybrala nádherné sárí zl<tajl<y v barvě bronzu a na
civilní svatbu bílésfuí s jemným vzorkem z vetkaných zlatých nití.
A tak jsem se šestéhoprosince 1995 vdůa za svou spřízněnou
duši Dannyho při svatbě do detailu promyšlené a skvěle zorgani-
zované. Oslavy trvaly téměř celý ýden. Přátelé a příbuzníz celé-
ho světa se slétli do Hongkongu, aby se zúčastniliritu:ílůa osliv,
které vyvrcholily recepcí pod hvězdami na trávníku Country klu-
bu, z něhož je v/hled na mou oblíbenou pláž Deep'§7'ater Bay na
jihu ostrova.
Několik měsícůpřed watbou jsme si s Dannym povídali o pří-
pravách. ,,Bylo by pěkné, kdybychom se mohli vzít na té pLůi,
kde jsi mě požádal o ruku," prohodila jsem napůl žertem.
Chvíli jsme si s tím nápadem pohrávali, ale pak jsme to pusti-
li z hlavy, protože jsme si představili, j"k by byLy ženy nešťastné,
kdyby se jim jehlové podpatky bořily do písku. Potom jsem si ale
v-zpomněla, že přímo nad skálou u konce pláže na Deep \Water
Bay se nachází Country klub, z jehož zahradje nádherný v/hled
přímo na átoku, kde mě Danny požádď o ruku. Rázem jsme vě-
děli, že jsme nďli to pravé místo pro naši oslavu.
V Country klubu jsme strávili krásný večer, vál chladný vánek
a nočnímr"zduchem se rozléhala indická svatební hudba šahnáí.
Ruku v ruce jsme s Dannym několilrrát obešli svatební oheň, aby-
chom zpečetili svůj svazek, zatímco mahfuádž prozpěvoval v san-
strtu naše svatební sliby. Dannymu to moc slušelo, a jak vedle mě
stil,v šéruánl(<rálovském'svatebním obleku) s turbanem na hla-
vě, vypadal jako princ. Já jsem si oblékla ono bronzové krajkové
51
sárí, které mi vybrala maminka, a jeho cíp jsem měla volně pře-
hozrný přes hlavu a přes jasmínovékuěty vpletené do vlasů. Ruce
a nohy mi zdobil jemný kďmírov/ květinov/ vzor namalovaný
henou, jak indickym nevěstám velí tradice.
Obcházela jsem kolem ohně a sledovala wáře rodinných pří-
slušníků.Bylo zřejmé, že matku i bratra trápí,žetu s námi nemů-
žrbýttatínek, že s námi nemůže prožíttento tak výjimečnývečer.
Po obřadech následovaly velkolepé oslavy s pitím, jídlem, hud-
bou a tancem. Kdl všechno skončilo a Dannyho a mě čekala wa-
tební noc v hotelovém pokoji, byla jsem vyčerpaná avzrušenáÁ-
roveň. \čděh jsem, že s tímto mužem chci strávit zbpek života.
Chystali jsme se žítšťastně až do smrti...
C\O' @-)
52
5. KAPITOLA
Diagnóza strachu
Roky utíkaly a my jsme si s Dannym budovali společný život.

Danny opustil rodinný podnik a začůpracovat v oblasti prodeje
a marketingu u velké mezinárodní organizace. Přestěhovali jsme
se z jeho staromládeneckého bytečku v centru města do Lrásného
bytu na okraji Hongkongu. Ujati jsme se opuštěnéhopsa a pojme-
novali ho kosmo.
Nedlouho po mé svatbě se bratr rozhodl opustit Hongkong
aÁožitsi firmu v Indii, protože v Hongkongu trval hospodářsky
útlum a on viděl v Indii velkou příležitost. S manželkou Monou
a malým synkem Šáhírr.-se tam tedy přestěhoval a maminka je
brzy následovala. Moc mi chyběli, nikdy předtím jsem nežila v jiné
zemi než moje rodina.
Jako by toho nebylo dost, hospodářsky pokles po}račoval,
a protože to těžce postihlo i naši firmu, zttatilajsem práci. To mě
vyvedlo z rovnováhy, jelikož to p-řišlo nečekaně, a napětí a pocit
opuštěnosti, kterym jsem trpěla, poté co se má rodina odstěhova-
la z Hongkongu, na mě dolehly ještě silněji.
Č"rto jsem také pociťovala tlak nďí komunity a sých vrstev-
níků,že bych měla mít dítě, jenže mě v té době zajímďavícpráce,
cestování a prozkoumávání světa.
Nakonec jsem nďla externí práci u firmy pro přistěhovalce.
Měla jsem pomáhat čerswým přistěhovalcům s jejich začleněním
do života v Hongkongu.,Nebylo to zaměstnání na plný úvazek
a mně se líbila svoboda, kterou mi poskytovalo.
53
MUSELA }SEM ZEMŘÍT
V našem prostředí se očekává, že budete mít děti hned po svat-

bě, ale já jsem se na to prostě ještě necítila připravená. Často jsem
byla rozpolcenámezitím, co se ode mne očekávalo, a tím, co jsem
sama opravdu chtěla. Také jsem mívala pocit, že je snad se mnou
něco v nepořádku, kdř nechci totéžco moji přátelé, zqména
kdlň, zatímještě netoužímpo dětech.
Indičtísousedé mi neustále připomínali, že jsem žena a že mi
tikají biologické hodinf, což mělo za následek jediné - posilovalo
to mé staré vnitřní strachy, které počínalytím, že se mnou budou
potíže,protože jsem dívka, a že je se mnou něco špatně, protože
nikam nezapadám. Pamatuji se, jak jsem si říkala: Jestli budeme
opraudu chtít džti, můžeme n(jahé adoptouat. Na suětě je tolih ne-
chtěnlch dětí, které b bb udžčnéza domou. A uůbec bych si ne7nu-
sek dikt starosti s biologichlni hodinami!
S Dannym jsme o tom vážně hovořili a shodli jsme se, žn adop-
ce je dobry nápad. Také bych pak nebyla pod tlakem, že musím
bfi otrokem vlastního těla. Kdl jsem však tuto možnost zmíni-
la před lrymkoli v nďem okolí, ,žÁyrW následovala negativní re-
akce. Nejčastěji vypadala takto: ,Ty nemůžešmít děti? Ach, to je
mi líto."
A já jsem zase jednou pocítila, jak se ve mně vzmáhástary strach
z vlastní nedostatečnosti... Mé soustředění na celou tuto záJeži-
tost však skončilo velice rychle.
V létě 2001 diagnostikovali mé přítel§ni Soni rakovinu a to
mnoú otřáslo do hloubi duše. Jednoho dne se jí špatně dýchalo; šla
tedy k lékaři, a tam jí zjistili, že má v hrudníku obrovs§ nádor,
ktery tlačína plíce. Nemohla jsem uvěřit, že se jí to stalo. Byla
mladá, silná, zdravá, plná života a měla k životu spoustu důvodů.
Lékaři ji hned přijali do nemocnice, aby nádor odstranili,
a následně ii léčilichemoterapií a ozďová,ním.
A potom, jen pár měsícůpo Sonině diagnóze, jsme obdrželi
zprávu, že diagnostikovali agresivní formu rakoviny Dannyho šva-
grovi (manželovi jeho mladší sestry).
54
Diagnóza strachu
Tato zprávave mně vyvolala obrovs§ sffach, protože mi oba

byli věkem bIí?Éí.Začalajsem studovat vše o rakovině a jejích pří-
činách. Zpočátkujsem to dělala proto, že jsem doufala, že bych
jim mohla b|t nějak nápomocná, chtěla jsem b|t se Soni a pomá-
hat jí v jejím boji. Jenžejsem zjistila, že čímvícjsem toho o rako-
vině přečetla, dm více jsem se bála všeho, co ji můžezpůsobovat. ..
Začůajsem věřit, že rakovinu způsobuje úplně všechno - pestici-
dy, mikrovlny, konzervanty, genetic§ modifikované potraviny,
slunečníwit, znečištěnýr"zduch, plastové nádoby na jídlo, mobil-
ní telefony a tak dále. Polrračovalo to dál adíl, ůjsem se nakonec
zača|abát i života samotného.
Dvacárý šestý duben 2002 - den, na ktery Danny ani jájen tak
nezapomeneme. Váhavě jsme vstoupili do lékďské ordinace, jako
bychom vstupovali do domu smrti. Strach obcházel kolem a vafo-
val nás, žrzakažÁýmrohem číháotřesné překvapent Bylo pozÁní
pátečníodpoledne, poslední pracovní den před společným víken-
dem. Cestou jsme se proplétali dopravní špičkou.Všichni odchá-
zslí z páce a oslavovali předvíkendovou šťastnou hodinku - všich-
ni, jen my ne. Skoro jsme si ani nevšimli, jak zapadajícíoranžové
slunce vrhá ohnivou zář na skleněné mrakodrapy nďeho krásné-
ho města, které pulzovalo životem. Dnes jsme se měli dozvědět
ťrl.dky testů, které mi lékaři udělali.
Několik dní předtím jsem si našla bulku na pravém rameni
hned nad klíčníkostí. V tu chvíli jsem si nepřipouštéIa, že to mů-
ž*bý,r. něco jiného než rysta nebo větší nežit. Jenže nepříjemný
hlásek v mé hlavě, prorok zkány, neustále dotíral a strďil mě, že je
to něco horšího.
V předchozích měsícíchjsem se slzami v očíchnavštěvovala
svou přítellryni Soni, která umírala na rakovinu diagnostikova-
nou před rokem. S hrůzou a lítostíjsem pozorovala, jak její tělo
kousek po kousku požírá, bestie, která se nechce nechat zlrrotit
dokonce ani tou nejmodernější lékďskou vědou. Nechtěla jsem
55
ani pomyslet, že by tahle hrůza mohla postihnout i mě. Bulka

u krku mě přesto donutila čelit i této možnosti a nechat se vyšet-
řit. Podstoupila jsem tedy biopsii a dnes jsem si šla pro v/sledek.
Lékař, ktery mi zprávusděloval, byl velice mílý alaskať. ,,Má-
te lymfom, to je druh rakoviny lymfatického systému"' oznámil
mi. Jenže od chvíle, kdy vyslovil slovo rakouina, už jsem jeho dal-
šíslova moc nevnímala. Jeho hlas ke mně přicházel jakoby pod
vodou. Můj pohled se svezl stranou azaruzil se u v|hledu z okna
ordinace. Venku se nic nezměnilo: slunce polcačovalo ve své ces-
tě a pomalu zapadďo za přístavem, mrakodrapy zářily tlumenými
odstíny oranžovéa jantarové a lidé spěchali za smíchem a radost-
mi šťastnéhodin§. Jenže mně to, co jsem.se dozvěděla, rázem
změnilo celý svět.
Lékď s účastíprošel všechny nabízejícíse možnosti. ,,Budeme
vám pomáhat," ujistil mě, ,,ať už si vyberete jakoukoli možnost,
ať už se rozhodnete pro cokoli, ale napřed vás objednám hned na
pondělí ráno na snímkování, abychom upřesnili diagnózu azjisti-
li, v jaké fánivňe nemoc jr. Až budete mít v/sledky, takza mnou
přijdte a probereme to."
Jeho hlas mi zněl v hlavě jako tlumené dunění a doporučení
jsem nevnímala. Jen velmi nezřetelně jsem zaslechla, že se máme
zkusit uklidnit alžítsivíkend co nejlépe.
Hrtna se děsivě střetávala s rozumem. Ani já, ani Danny jsme
nebyli schopni přemýšlet. Odmítali jsme to. Nechtěli jsme myslet
na rakovinu, na nějaké možnosti, na smrt! Chtěla jsem před tím
všímutéct, přitáhnout si k sobě normální svět jako deku a schovat
se. Rozhodně jsem nemohla - nebyla jsem schopna - zvůovat
žádnémožnosti. Bylo to příliš děsivé a v hlavě rni vířil zmatek.
Lékař nás nďtěstí ujistil, že nemusíme učinit žÁdná rozhodnutí
až do pondělního rána, kdy jsem byla objednaná na magnetickou
rezonanci a kdy jsme si měli přijít promluvit o dalšíléčbě.
Ačkoli jsem byla myšlenkami někde daleko a trápilo mě plno
otázek, Danny mě přemluvil, abychom sivyraziliveíl a hodili na
56
Nechtěla jsem, aby to brali tak vážně, nepřála jsem si žádné

drama. Tím se celá situace stávala strďně skutečnou!Jejich lárky-
plné reakce na mě zapůsobily jako ledová sprcha. Pravdě stanovené
diagnózy j sem se už nemohl a dáÁ vyhfuat.
V pondělí jsme se s Dannym opět ocitli na klinice a otevřeně jsme

hovořili o různých možnostech. Udělali mi magnetickou rezonan-
ci, lékař si právě prohlíželv/sledky a z jeho laskavé wáře vyzařo-
valy obavy.
,Je to vefázi2A," oznámil nám vlídně.
,,Co to znamená?" zeptďse Danny.
,,To znamená, že se onemocnění rozšířilo do hrudníku a do
oblasti podpůí,ale je to jen v horní čjsti těla," vywětloval lékď
trpělivě. ,,Pojdme se podívat, jaké máte možnosti. Já bych dopo-
ručoval kombinaci chemoterapie a ozařování."
,,Na chemoterapii nepůjdu!" prohlásila jsem důrazně.
,,,{le miláčku, to je v podstatě jediná možnost," namítl Danny
překvapeně a já jsem se na něj nesouhlasně obořila.
,,Podívej se, co dělá chemoterapie se Soni. A co tvůj švagri"
protestovala jsem.
Thkovéto rozhovory jsem vést nechtěla. Chtěla jsem, aby se ži-
vot vrátil tam, kde byl dřív. Zabořilajsem obličej do dlaní a sna-
žila se zahnatvšechny zlé myšlenky.
,,Opravdu chceš, abych takhle zemřela?" Slyšela jsem zděšení ve
wém hlase. ,Oni se prostě pomalu ztrárcejí... amajístrďné bolesti.
Radši bych zemřela teď hned, nď aby se mi dělo něčo takového."
,Jávím," špitl Danny, natáhl se a položil jemně dlaň na mou
studenou ruku, která bezvládně spočívalana lékďově stole. ,Jenže
já tě nechci ztratit. Co se dá ještě udělat?"
Byli jsme manželéšest let. Měli jsme tolik snů, pro které jsme
chtěli žít,tolikmíst, která jsme chtěli navštívit, a tolik věcí, které
jsme chtěli dělat, jenže nďe sny se nám rozpouštěly před očima
jako cukr v horkém čaji.
58
Diagnóza strlchu
,,Existují i jiné metody," snažila jsem se ho ujistit se zadtžova-

ným pláčem. Obrátila jsem se na lékaře a hledala u něj podporu.
,Jsem přesvědčená, že jsou způsoby jak zvítézitnad rakovinou
i bez chemoterapie."
Toho dne jsme se s Dannym vydali na dlouhou cestu. Jako po

bokrr mytologiclrych hrdinů jsme vylrročili na dlouhou a svízel-
nou cestu, odhodláni zvítězit nad nemocí, která začínůavládnout
nďim životům.Od samóho počátku připomínala nďe cesta jízdu
na emočníhorské dráze, od naděje ke zklamání, hrůze a nakonec
ke vzteku.
Největšístrach v životě jsem měla z toho, že dostanu rakovinu -
zdálo se, žr jíčímdáča§těji onemocní lidé, které znátm.Již dlouho
jsem sledoval^, j*si tato nemoc postupně bere život mé nejlepší
přítelkyně a Dannyho švagra, a moje diagnózapro mě znamena-
la jen powrzení mých pozorování. Bezmocně jsem přihlížela, jak
chemoterapie ničítěla, která měla léčit.A teď vtrhla i do nďeho
života... Drancovala náš svět a pustošila vše, co jí stálo v cestě.
Myšlenky na nemocné milované bytosti ve mně vyvolaly obrov-
skou vlnu paniky a vzteku. Strach z rakoviny mě sevřel jako svěrák.
Zóá1o se, že mi jeho pěst vrazilažaludek až do krku. Urirr§.h.-
moterapie mě děsily ještě víc. Všechny svaly v těle se mi napjaly,
přichystané chránit můj život.
Ještě než jsem si vyslechla diagnózu, celé měsíce jsem sledovala
Soni, jak se jí prudce zhoršuje zdraví. Kd/ jsem tehdy šla někam
ven a lňívala si zábavy, zatímco ona trpěla v nemocnici, neustá-
le jsem se cítila špatně. Jak se jjí Áraví zhoršovalo, bylo pro mě
stále těžšínacházet v životě radost a osvobodit se od pocitu viny.
Teď kdl jsem sama měla rakovinu, bylo ještě těžšípozorovat
stáIe nemocnější Soni; zjistila jsem, že s ní trávím méně času. Při
návštěvách přítelkyně jsem nebyla schopná být pozitivní a opti-
mistická ani kvůli ní, ani kvůli sobě. Dostďa jsem se do bodu, kdy
jsem si myslela, že tň není dobré ani pro jednu z nás, abychom
59
spolu trávily tolik času jako dřív. Děsil mě pouhý pohled na to, co
dělá rakovina s jejím tělem - stejně jako účin§léčby.Při myšlen-
ce, že mě možnáčeká stejný osud, jsem se cítila strďně zranitelná;
bylo toho na mě příliša už jsem to nezvládala.
V den, kdy mi zavolala Sonina sestra, že moje nejlepšípřítelkyně

má svůj boj už za sebou, jsem se sesypala a plakala jsem. S koneč-
nou platností nás opustila.
Ačkoli mě přemáhůy city a bolelo mě pomyšlení,žeuž ji nikdy
neuvidím, zčástijsem pocítila i úlevu, že už ji nic nebolí.
Den Sonina pohřbu mi zůstane navždy vryry do paměti. Pořád
vidím zničený ýraz jejích rodičů,kteří ztratili milovanou dceru,
šok ze zttáty sourozence ve wářích její mladšísestry a staršího bra-
tra, žůa bezmoc manžslasnažícíhose vyrovnat s obrovskou ztrá-
tou. Ále především nikdy nezapomenu na uslzené nevinné wáře
jďýchmalých dětí a výraznaprosté hrůry, kd/ ďedovaly matčinu
rakev mizďlícív ohni Lrematoria. Ta vzpomínka mě bude proná-
sledovat do konce života. Toho dne se ke všem mým emocímzté
htozné situace přidal ještéhněu.
A jako by to nestačilo, netrvalo dlouho a obdrželi jsme tele-
fonát, že svou biwu o život prohrál také Dannyho švagr. I on po
sobě zanechal mladou manželku (Dannyho mladšísestru) a dvě
malé děti.
Měla jsem vztek na ten k rtl žert, kterému říl*áme život. Ne-
chápala jsem, k čemu to všechno je. Připadalo mi, že pár let žije-
me, učímese ze svých těžkostí a nakonec, když se nám trochu daří,
hodí nás v dřevěné bedně do ohně. Přece k tomu nedojde tak brzy?!
Všechno se to zdálo tak nesmyslné, tak. .. zbyečné.
C\O' @/)
60
6. KAPIToLA
Hledám spásu
Hněv
Děs.
Marnost.
Strach.
Zoufďswí.
S touto škálou emocí jsem se poýkala po Sonině smrti. Kůďý
den od rána do večera byl jako jízÁa na horské dráas plné otázsk,
výzrv, vzteku a zoufalswí nad mou situací. Tohle vše jsem pociťo-
vala nejen kvrili sobě, ale také lcvrili své rodině. Děsila mě před-
stava, že se budou muset vyrovnávat s mou smrtí.
Strach a zoufalswí mě nutily zjišťovatdalšía dalšíinformace
o holistickém přístupu ke zdtaví a v/chodních systémech léčení.
Navštěvovala jsem několik specialistů na přírodní způsoby léčení
a podstoupila jsem rťlznétypy léčby.Zkusila jsem hypnózu, me-
ditovala jsem, modlila se, zpívalamantry aužívalačínské bylinné
léky. Nakonec jsem dala v|pověď v zaměstnání a odjela do Indie
léčitse systémem ájuwédy. Danny zůstal v Hongkongu. Nemohl
jet se mnou kvůli své práci, ale dvakrát mě přijel navštívit,pokaždé
na ryden. Také jsme si téměř denně telefonovali, protože Danny
chtěl vědět, jak se mi dďí.
Jela jsem do Prlny, kde zemřel můj otec, abych se tam od jedno-
ho mistra učila jógu a ájurvédu. Strávila jsem v Indii šest měsíců
a cítilajsem, že se mi konečně vrací zdraví. Učitel jógy mi nařídil
velice náročnou životosprávu. Musela jsem dodržovat specifickou
6l
MUSELA JSEld ZEMŘÍT
dietu složenou z vegetariánského jídla a bylinných lékůa při vY-

chodu azápaduslunce wičit jógové ásany (pozice).
Strávila jsem takto měsíc a opravdu jsem se začďa cítit mno-
hem lépe. Byl to {ů,eriný guru, a dokonce ani nevěřil, že mám rako-
vinu. Řekla jsem mu, že mi lékďi udělali testy a powrdili, že mám
lymfom. Odvětil: ,,Rahouinaje jen slovo, které vzbuzuje strach.
Zapomeň na to slovo a soustřeď se na uvedení svého těla do rov-
nováhy. Všechny nemoci jsou jen příznakem nerovnováhy. Žadne
nemoc se ti v těle neudrží,kdř bude celý systém v rovnováze."
Čas pod vedením svého mistra jsem si opravdu užíva|a,poda-
řilo se mu zmírnit můj strach z rakoviny. Po šesti měsících byl
přesvědčen, že jsem vyléčená- a já také. Cítila jsem se jako vítěz,
jako kdybych konečně dospěla k zásadnímu obratu, a těšila jsem se
domů a na setkání s Dannym. Moc se mi po něm sryskalo a chtě-
la jsem se s ním podělit o tolik věcí.
Po mém návratu do Hongkongu mnozí poukazovali na to,
jak dobře vypadám. Rozhodně jsem se cítila fyzicl<y i psychicky
mnohem lépe než dřív, ale moje radost neměla dlouhého trvání.
Lidé se mě brzy začďiyyptávat, co jsem dělala tak dlouhou dobu
v Indii a jak jsem se vlastně léčila.Když jsem jim však vyptávě-
la o léčenípodle ájlwédy, jejich reakce byIy převůně negativ-
ní a plné obav. Byli to všechno přátelé, kteří to se mnou mysleli
dobře a měli staíost o mě a méÁraví,a proto na mě jejich skepti-
cismus vůčimému rozhodnutí měl veli\y vliv. \čtšinaz nich ne-
věřila, že by se rakovina dala takhle vyléčit,akdyžjsem se bránila,
cítila jsem, jak se mi do vědomí pomalu opět vkrádají pochybnos-
ti a strach.
Při zpětném pohledu je mi jasné, že jsem se tehdy měla vrátit
do Indie a své zdtaví obnovit, Místo toho jsem se nechala ovlivnit
skepticismem ostatních, co se týče léčeníájurvédou, a zůstala jsem
v Hongkongu.
Pokoušela jsem se porožumět tradičníčínskémedicíně (TČM),
která se tu běžně praktikuje, ale protože to bylo ve velkém rozporu
62
Hledám spdsu
s ájurvédou, byla jsem nakonec velmi zmatená. Ájurvéda dopo-

ručuje vegetariánskou stravu, kdežto TČM doporučuje jíst maso,
především vepřové. V indickém systému je maso - zvláště vepřové
a hovězí - to nejhorší, co můžetesníst.
A ještě ke všemu jsem se obrátila o pomoc i k západnímu pří-
rodnímu léčitelswí.To však můj dosavadní zmatek jen zhorši-
lo, a navíc to přispělo k tomu, že jsem měla čímdál většístrach.
Z rtanýchtstran jsem dostávala doporučení, která si navzájem od-
porovala. V systému západního přírodního léčitelswíjsou mléko
a cul<r povůavány za zcela nevhodné - dokonce se na ně nahlíží
přímo jako na jídlo, které podporuje růst rakovinných buněk.
Podle systému, ktery jsem zkoumďa, ,yžirult' cukr zmutované
buňlry. Na druhou stranu v ájurvédě je mléko nutno§t. A cukr
a sladká jídla jsou nutná jako souěíSt,vyváůrné diery která je zalo-
žena naharmonii všech chuťov/ch buněk.
Kvůli jídlu jsem se tedy ocida ve velkém stresu; bála jsem se jíst
téměř cokoli. Nevěděla jsem, co je pro mě dobré a co ne, protože
kAžÁÝ z těchto způsobůléčeníobhajoval wou vlastní pravdu a jed-
notlM pravdy si navzájem odporovaly. Zdrcujícístrach mě znovu
pevně sevřel ve svých kleštícha já jen bezmocně sledovala, jak se
mézdravíáoršuje.
\čtšinučasu jsem měla potřebu b|t o samotě a vpouštěla jsem

k sobě jen wé nejbližší.Chtěla jsem zapudit skutečnost a doufala
jserrt, že tím zapudím i hroznou pravdu. Nemohla jsem snést, jak
se na mě lidé dívajía jak se ke mně chovají. Mé zÁtaví se zhor-
šovalo a mně se nélíbilo, že mě litují a berou na mě ohledy, jako
bych byla jiná nebo nenormální. Také mi bylo nepříjemné pře-
svědčení lidí z mého prostředí, že jeto má karma - že jsem muse-
la v minulém životě udělat něrn, za co mě teď stihl trest. A proto-
žÉi jájsem věřila v karmu, měla jsem pocit, že jsem asi provedla
něco hanebného a že si to všechno zasloužím. Cítila jsem se zcela
bezmocná.
63
Jestli je to odplata za něco, co jsem uděkk u rninulém žiuotě, ří-

kala jsem si, jak bych to mohk změnit? Co bych s tírn asi tak mohh
teďudžlat?Yýsledkem těchto úvah bylo, že jsem ze své situace ne-
viděla absolutně žádnév/chodisko.
Přes to všechno jsem se snažila wářit statečně. Usmívala jsem
se, smála a zdvořile konverzovala, ikdyžjsem na to vůbec neměla
chuť, protože pro mě bylo důležité,abych nikomu nepřidělávala
starosti. Nechtěla jsem, aby se ostatní kvůli mému stavu cítili ne-
příjemně nebo byli smutní, a tak jsem i nadále upřednostňovala
pocity a poďeby ostatních před sv/mi vlastními. Mnozí říkali,
jak jsem ,,statečná" a že mě obdivují, jak svou nemoc nládám.
Spousta lidí také komentovala mé chování, prý jsem tak pozitivní
a veselá - jenžrjá jsem se tak rrůbec necítila.
Danny jediný chápal, co se děje a jak mě přítomnost ostatních
vyčerpává, a tak kolem mé začď pomalu qrwářet ochrannou zeď
a bránil jim ve vstupu. V přítomnosti jinlch jsem cítila potřebu
předstírat, že jsem šťastná a pozitivní, protože jsem nechtěla, aby
se kvůli mně někdo cítil špatně nebo si kvůli mně dělal starosti.
Časem mě to však začalo opravdu zmáůlat. Přestala jsem i wedat
telefony, protože jsem nechtěla mluvit o své nemoci, nepřála jsem
si, aby mi kdokoli radil jak zvládnout to, co se ve mně dělo, a ne-
hodlala jsem donekonečna odpovídat na otáz|<y lidí, kterym na
mné záleželo.
Přestala jsem chodit ven a zůstávala jsem radši v bezpečídomo-
va, protože kromě toho, že jsem se necítila dobře, jsem také veli-
ce špatně vypadala. Těžko se mi dýchalo, nohy a fuce jsem měla
vyhublé a sotva jsem držela hlavu vzhůru. pohledy a komentá-
ře, kterych se mi kvrili tomu dostávalo, mě trápily. Bylo mi jasné,
že na mě lidé nezkqí s opovrženíma nelibostí, spíšze zvědavosti
a možnás lítostí. Jakmile jsem zachytila jejich pohled, prudce od-
vrátili ztak a bylo zřejmé, že je jim to nepříjemné. Chápala jsem
emoce skrFé za jďlichvýrazem, sama jsem je dřív často cítila, když
jsem potkala někoho nemocného. Litovali mě. Brzy jsem tuto
64
Hledárn spásu
reakci u lidí, s nimiž jsem přišla do sryku, přijala jako normu a by-
lo mi líto, že v nich vzbuzuji nepříjemné pociry. Tou dobou jsem
úplně přestala vychánet.
Po určitédobě jsem zjistila, že jsem uzavřená v kleci strachu
a zoufalswí aživotptožívámméněa méně. Čas kolem mě rychle
ubíhal. KažÁÝ, kdo neměl rakovinu, měl v mých očíchštěstí.Zá-
viděla jsem každémuzdravému člověku, kterého jsem potkala.
Nezáleželo na tom, jaké byly jeho životnípodmínky, ale hlavně
neměl v sobě to zlo, které tak neúprosně plenilo moje tělo..., moji
mysl...,můj život.
Kůdéráno jsem se probudila s jiskřičkou naděje: Třeba dnes
nastane ten den, hdl se ušechno otočí.Jenžekůdý večer končilzná-
mým pocitem tíhy alaždánoc přinášela silnější pocit prohry než
ta předchozí.
Y rczčarováníjsem se začďaptát sama sebe, o co to tak usilov-
ně bojuji? Co to vlastně všechno znamená? Byla jsem plná bolesti
a súachu, neviděla jsem žádný důvod pokračovat. Cítila jsem se
unavená azač{nďajsem to uzdávat. Byla jsem pomďu připravená
přiznat porážku.
Tou dobou jsem často dochánslado nemocnice na transfuze a dal-

šízákroky. Doma jsem většinu času trávila spánkem nebo odpo-
činkem. Chodit ven na delšídobu jsem nemohla. Po půlhodině
chůze jsem byla unavená a bez dechu. Rychle jsem ztrácela navázr
a často jsem mívala mírnou horečku.
,,Myslíte, že se to v téhle fáai pořádještě můžezlepšit?" zeptala
jsem se lékaře jednoho dne, jakmile dokončil rutinní snímkování,
aby posoudil můj stav.
Odvrátil zrak. ,,Pošlu sem sestru, aby vám pomohla s obléká-
ním," odpověděl. Nechtěl mi říct, že chce mluvit s Dann}rm mezi
čryřma očima.
,,Moc toho už nezmůžeme," oznámil mu, když byli z dosle-
chu. Podíval se manželovi do očía polrračoval: 'Má před sebou
65
Hledám spásu
\ětšina nďich nocí byla bezesných a tou dobou jsem tžbyla

zcelazávts|ána Dannyho péči.Dol<ázď předvídat každou mou po-
třebu, dřív než vyvstala. Ošetřoval mi rány a pomáhal mi m|t vla-
sy. Ačkoli jsem se cítila provinile, že musí trávit dny péčío mne,
věděla jsem, že to nikdy nedělal ze smyslu pro povinnost nebo
z pocittl odpovědnosti. \Aechno to dělal z čistélfuky.
Můj trávicí systém nakonec přestal vstřebávat výživnéLát|<y
z potíavy, kterou jsem jedla, a já začůatrpět podv/živou. Danny
mi koupil oblíbenou čokoládu a maminka navďila oblíbenépo-
choutky, jeňe jájsem vůbec neměla chuť k jídlu. Když se mi po-
dařilo něco spolknout, stejně to mé tělo nepřijalo, a tak mi svaly
postupně ochably natolik, že už jsem nebyla schopna chodit. Po-
hybovala jsem se jen na invalidním vozíku. Aby mé tělo přežilo,
z.ačďo spotřebovávat bílkoviny z mýchvlastních d<ání. Brzy jsem
vypadala jako dítě z plakítůupozorňujících na oblasti postižené
hladomorem. Zbyla,ze mějen kostra a hlavu jsem měla jako stopa-
desátikilovou činku; nebyla jsem schopna ji zvednout z polštáře.
Stále jsem docházela do nemocnice, ale pokaždé,kd/ jsem se
tam ocitla, přála jsem si b|t zase co nejdříve doma. Měla jsem
z téch institucí chladný, sterilní a depresivní pocit a cítila jsem se
potom ještě nemocnější. A tak jsme najali ošetřovatelku, aby se
mnou přes den zůstávala.
Maminka ani manžel ode mě v těchto dnech skoro vůbec ne-
odcházeli a Danny vedle mě seděl i celé noci. Chtěl si b|t jistý, že
nepřestanu dýchat, a chtěl bý-t se mnou, kdybych se náhodou mě-
la nadechnout naposledy. Často jsem v noci nemohla lcvůli kďli
spát a jeho přítomnost mě uklidňovala. Bylajsem mu za to vděč-
ná. Jenžs jsem si také velice jasně uvědomovala jeho bolest; tím
těžšípro mě bylo celou situaci snášet. Přes to všechno jsem se
snažila wářit statečně a všechny jsem ujišťovůa,že mě nic nebolí.
fukala jsem jim, že se cítímdobře, ikďř to vůbec nebyla pravda.
Zároveň jsem si uvědomovala, jaká muka to znamená pro
matku. \čděla jsem, že žádnámatka by neměla vidět, jak její díté
67
umírá dřív než ona, a to už vůbec nemluvím o tom, že by neměla

být svědkem toho, j^k j4í dítéprochání pomalým a bolestným
rozkladem.
Prvního února 2006 jsem se ráno cítila pozitivněji než obvykle.

Začůajsemsi dokonce všímat věcí kolem sebe. Obloha byla mod-
řejší než jindy azdálo se, že svět je krfuný. Ačkoli jsem byla pořád
připoutaná k invalidnímu vozíku a kyslíková bomba byla mou
stálou společnicí, kd/ mě vezli z kliniky domů, měla jsem pocit,
že lň se nemusím strachovat a že všechno bude v pořádku.
Vzpomínám si, že jsem si říkala, že suět rue?řestane exhtouat,
když už tady nebudu. Nemám se čeho bát. Neuím sice proč, ale emo-
cionálně se chlm dobře. Tak dobře, jako už dbuho ne.
Bolelo mě tělo atěžko se mi dýchalo, a tak jsem šla do postele.
Protože jsem měla bolesti a nemohla jsem spát, podala mi ošetřo-
vatelka večer těsně před sv/m odchodem morfium, abych si moh-
la trochu odpočinout. Něco však bylo jinak. Cítila jsem, jak se
uvolňuji azátoveň uvolňuji i to pevné sevření, kterym jsem lpěla
na životě. Tou dobou jsem si připadala, jako když visím z útesu.
Bojovala jsem prohranou bitvrr a snůila se vydržet. Teď jsem ko-
nečně byla připravená pustit všechno, čeho jsem se dosud tak kře-
čovitě držela. Cítila jsem, jak se propadám do hlubokého spánku.
Náďedujícího rána, druhého února, jsem neotwřela oči. Měla
jsem pry obrovský, oteklý obličej, stejně jako nohy, paže i ruce.
Danny se na mě jen podíval a okamžitě volal lékaře. Ten mu naří-
dil, ať mě bez prodlení přiveze do nemocnice.
Blížilse konec mého boje s rakovinou.
C\O' @-)
68
čÁsr pnuuÁ
MÁ CESTA
KE SMRTI ...
^ZPÁťItr
7. KAPITOLA
Opouštímsuět
Jak se mnou spěchali do nemocnice, svět kolem mě začal vypadat

neskutečně a snově. Cítila jsem, jak sklouávám dál a dál od své-
ho vědomí. Do nemocnice mě přivezli v kómatu a mé vyhlídky
byly podle lékařůchmurné, neJi beznadějné. Nebyla to tů ne-
mocnice, kam jsem většinou v době nemoci jezÁila. Celá léta jsem
ďocházela na jakousi většíkliniku, nebyla to tedy plně vybavená
nemocnice. K tomu, co mi lékař předpisoval dříve, to postačova-
lo, ale na tento akutní stav nikoli. VžÁy"W jsem se chtěla raději
léčitv menšínemocnici v sousedswí, kde to je méně zastrďující -
nemocnice jsem úplně nenáviděla. Bála jsem se jich, protože mi
ve velkých onkologických nemocnicích zemřeli dva blízcílidé,
moje nejlepšíkamarádka i Dannyho švagr.
Jenže když Danny volal na kliniku to ráno, kdy jsem upadla
do kómatu, poradil mu můj lékaíaby mě odvezl do jedné z nej,
většícha nejlépe vybavených nemocnic v Hongkongu, kde na mě
bude čekat tým specialistů. Takže v této nemocnici jsem byla po-
prvé a poprvé mě také měl ošetřovat tamní lékařsky rým.
Kd/ mě lékařka spatřila, v jejíwáři byl patrný šok.
,,Srdce vašíženy sice ještě bije," řekla Dannymu, ,,ale ona už tu
není. Už ji nemůžemezachránit. Je příliš poÁě."
O kom to ta d.oktorka mluuí? divila jsem se. V žiuotě jsem se ne-
cítih lépe. A proč rypadají Dann1 a máma tah uldžšeně a ustaraně?
Mami, prosím tě, nephč. Co se d.ěje? Tb pláčeš kuůli mně? Neplač!]á
jsem u pořádhu, opraudu, maminko, je mi d.obře!Domnívala jsem
7I
se, že ta slova pronáším nahlas, ale nic ze mě nevycházelo. Neměla

jsem žádný hlas.
Chtěla jsem maminku obejmout, utěšit ji a ujistit, že jsem
v pořádku. Nechápala jsem, proč to nejde. Proč mé fyzické tělo
nespolupracuje? Proč tam jen Iežím,úplně bezvládně, kdlž si v tu
chvíli přeji jediné: obejmout milovaného manžela a milovanou
maminku a ujistit je, že jsem v pořádku aže už mě nic nebolí?
Situace byla natolikvážná, že si lékařka zavolďa okamžitě na
pomoc ještě jednoho zkušeného onkologa. V tomto stavu blízké
smrti jsem si daleko zřetelněji než v normálním fyzickém stavu
uvědomovala, co se kolem mě děje. Nepoužívala jsem sv|ch pět
fyziclcýchsmyslů, ale všechno jsem vnímala intenzivně, mnohem
intenzivněji, než kdybych používďa smyslové orgány. Jako by se
zapojil zcela jíný typ vnímání; ostatně to bylo víc než jen vnímá-
ní - měla jsem pocit, že obsahuji všechno kolem sebe, že se spoju-
ji se vším,pomalu s tím spl|vám.
Přivolaný onkolog okamžitě nařídil, aby mě odvezli do radio-
logické laboratoře a udělali snímlq1 celého těla. Všimla jsem si, že
mám hlavu pořád podloženou polštářem přesně tak jako posled-
ní dny doma. Již jsem se zmínila, že to bylo kvůli mým plicím na-
plněným tekutinou; jakmile jsem si lehla vodorovně, topila jsem
se ve vlastních šťávách.
Také jsem byla neustále připojena na kyslíkovou bombu, akdyž
jsme dorazili do radiologické laboratoře, sundali mi masku z ob-
liče.ie, zvedli mě a položili do horizontální polohy, aby provedli
m€netickou rezonanci. Za nékolik vteřin jsem se začala dusit,
kašlat a prskat.
,,Prosím vás, nesundávqtejí tu §slíkovou masku - a taky ne-
můželežet rovně! Prosím, ona se dusí! Nemůžedýchatt Vždl ona
takhle zemře!" slyšela jsem Dannyho křičet na lékařský personál.
,,My to ale opravdu potřebujeme udělat," vysvětloval radiolog.
,,Nedělejte si starosti, provedeme to tak citlivě, jak jen bude mož-
né. Dávkování po třiceti vteřinách bez kyslíku nládne."
72
Opouštim suět
A tak mě radiologkažÁých třicet nebo čtyřicet vteřin z pří-

stroje lrytáhl, nasadil mi §slíkovou masku, pak mi jí zase sundal
a zasunul mězpátLq. Celý proces se tím značnéprodloužil. Když
skončili, přesunuli mě na jednotku intenzivní péče.
Lékaři, pobízení mým manželem, ktery trval na tom, aby to
nevzdávůi, dělali, co mohli. Minuty ubíhaly, já jsem leželanaJIB
zdravotníci do mě píchali jehly a zaváděli hadičky a moje bezmoc-
ná rodina jen přihlížela.
Potom kolem mé postele zatáůůitéžLcýzávěs, kterym mě odděli-
li od spolupacientů po obou stranách. Maminka a Danny se ocitli
vně kabin§ D.wořené závěsem.
Všimla jsem si, že sestřičlcy kolem mě pořád pobíhajía něco
dělají. Připravovaly napojení mého téměř už neživéhotěla na ne-
mocničníky.lík a dalšípřístroje, které měly zajistit přísun teku-
tin a glukózy, protožejsem byla vňně podvyživená. Nad hlavou
mi visel monitor a sestřičky mě napojily na přístroj, ktery mi mě-
řil krevní tlak a srdečnítep. Do nosu mi strčili hadičku vedoucí
Lrkem do žďudku, aby mě mohli krmit přímo, a respirátorem mi
do nosu vháněli kyslík. Nějak se jim nedařilo hadičku zasunout,
a tak mi museli do krku nastříkat nějakou látku, aby se mi uvol-
nily svaly a průchod hadič§ se tak usnadnil.
Když se na mě někdo přišel podívat, věděla jsem, kdo to je a co
dělá. Oči jsem měla sice zavřené, ale přesto jsem si intenzivně uvě-
domovala kůdý detail toho, co se kolem mě děje. Ostrost mých
vjemů bylaintenzivnější, než kdybych byla v bdělém stavu a po-
lňívďafyzické smysly. Zdůo se, že prostě všechno vím a všechno
chápu - nejen to, co se kolem mě odehrává, ale také to, co všichni
kolem cítí;jako bych z každéhočlověka byla schopna vše vidět
a cítit. Vnímala jsem z lidí strach, jejich beznadéj i rezígnaci.
Maminha a Danny uypadají tah smumě a uydďeně. Kéžb7 uě-
džli, že už mě nic nebolí - héžbych jim to mohk říct. Maminho,
prosím tě, neplač! Já jsem u pořádku. Jsem přímo uedb tebe. Jsem ta.dy
s tebou!
/J
MUSELA JSE"M ZEMŘÍT
Uvědomovala jsem si všechno kolem sebe. Ačkoli se zdálo, že se

odehrává všechno najednou, jakmile jsem se soustředila na něco
konlrétního, zjasnilo se to.
,,Nemůžují nqítžíly!"zaslechla jsem rozechvělý hlas stěžujícísi
lékaři, ktery měl u mě službu. V tom hlase byl strach. ,Jsou úplně
stažené. Jen se podívejte na ty končetiny! Nemá vůbec žádnésva-
ly. To tělo .je hrozně podvyživené." Jasně si rrzpomínám, že to byl
mužs§ hlas - hlas ošetřovatele.
Zní tah beznadějně, pomyslela jsem si. Je připrauen to se vnnoa
uzdtt a já mu to nemůžumít za zlé.
,,Plíce má plné tekutiny. Topí se ve vlastních šťávách. Musíme
jí je odsát, aby mohla začítaspoň trochu dýchat." To mluvil on-
kolog. Sledovala jsem, jak soustředěně ptacují na mém nehybném
těle - na těle, které se zdálo příliš malé, než aby v něm mohlo bý-t
všechno, co jsem teď cítila.
Lékďi se sice pohybovali rychle a v jejich činnosti byla jistá na-
léhavost, ale přesto jsem ve vzduchu cítila i závanoderrzdání, jako
by se smířili s tím, že je příliš pozdě, že se můj osud už nedázmě-
nit. Mimořádně jasně jsem si uvědomovalaLcždičbýdetail, ale
fvzir|ry jsem necítila nic - nic lrromě uvolnění a takového pocitu
svobody, jalqr jsem nikdy předtím nepoznala.
Páni, to je neuuěřitelné! Cítímse tak suobodně a khce! Co se to
džje? Tak d.obře jsem se ještě nikdy necítih! Už žádné hadičhy ild"j
inualidní uozíh. Můžuse uolně pollybouat a nepoďebuji k tomu žád-
nou pomoc!A dlchání už nmí tah namáhaué - to je naprosto úžnné!
K tomu zdánlivě nežMmu tělu, které leželo na nemocničním
lůžku,jsem necítilažádnéemocionáIní pouto. Jako kdyby nebylo
moje. Na to, co jsem právě zůívala,vypadalo přílišmalé a nevý-
znamné. Já jsem se cítila volně, svobodně a velkolepě. \6echny bo-
lesti, nepříjemno§ti, §mutky ažaly byly pryč! Nic mě nesvazovalo.
Nevzpomínala jsem si, že bych se tak někdy předtím cítila.
Jako bych poslední čtyři roky, kdy rakovina plenila mou fyzic-
kou schránku, byla vězněm ve vlastním těle a teď jsem se konečně
74
Opouštím suět
osvobodila. Poprvé jsem si vychutnávala svobodu! Cítila jsem, že

nic nevážím, a začďajsem si uvědomovat, že mohu b|t kdykoli
kdekoli... A nezdálo se mi to neobvyklé. Připadalo mi to normál-
ní, jako by tohle byl ten píavý způsob, jak věci vnímat. Dokonce
se mi ani nezdíIo divné, že si uvědomuji, jak můj muž hovoří
s lékďem mimo JIB na chodbě, asi deset metrů ode dveří.
,,Pro vaši ženu už nemůžeme nic udělat, pane Moorjani. Pře.
staly jí fungovat orgány. V celém lymátickém systému od spodu
lebky až dolů pod břicho má nádory veliké jako citrony. Její mo-
znk je stejně jako jeý plíce naplněný tekutinou. Na kíňi máléze,
ze kterých toxiny. Do rána nepřežije," říkal ten člověk
"yúLc;ý
Dannymu. Byl to lékď, kterého jsem nikdy předtím neviděla.
Sledovala jsem, jak se Dannymu bolestně stahuje wář, a chtělo
se mi na něj zakřičet: Tb je u pořádku, l.ásko, já jsem u pořddhu!
Prosím, nedžlej si starosti. Neposhuchej tollo doktora. To, co říhají,
není praudalJenže to nešlo. Nevycházel ze mě žádný hlas. Danny
mě nemohl slyšet.
,,Nechci jiztratit. Nejsem na to připrayený," vzdychď Danny.
Se svým tělem jsem žádné spojení nevnímala, ale cítila jsem se
mocně přitahovaná k dramatu, které se odvíjelo kolem mé neteč-
né vnějšíformy. Především jsem toužila ulevit Dannymu v jeho
hlubokém zoufalswí, které se ho zmocňovalo při pomyšlení, že mě
ztratí.
Lásho, styšíšrně? Prosím, poslouchej! Chci, abys uěděl, že jsem
u pořádhu!
Byla jsem emocionálně připoutaná ke všemu, co se kolem mě
odehrávalo, ďe zátoveň jsem cítila, že mé něco táhne pryč, jako
kdyby někde dlál byl něj"|.ý většíobraz, většíplán, ktery se přede
mnou začínávyjwovat. Cítila jsem, že vše je, jak má být, se
^vše
děje podle plánu. Můj pocit připoutání začal ustupovat.
Pomalu jsem se začalaodpoutávat od okolí a všimla jsem si, že
se pořád rozšiřuji, rozpínátn, ů mě už od všeho ostatního nic ne-
odděluje. Zahrnovalajsem v sobě vše - ne, já jsem se tím stala: vším
75
a všemi. Plně jsem si uvědomovalakůdé slovo rozhovoru, ktery

probíhal mezi lékaři a mou rodinou, ačkoli byli ode mě rrzdálení,
vůbec nebyli v mém pokoji. \čděla jsem, že manžel má ve wáři
výruzzÁěšení, a cítila jsem jeho strach. Jako bych se na tu chvilku
stala jím.
Zároveňjsem si uvědomovďa, že mtj bratr Anúp je tisíce ki-
lometrů odtud v letadle a letí za mnou s velkou úzkostí.Thto
skutečnost vyšla najevo ů pozd§i. Když jsem ho teď viděla s tím
ustaraným obličejem, znovu mě to wáhlo do emočníhodramatu
fyzického světa.
No tohle, tafu je Anúp!Je u letadle. Proč se tuáří tak úzhosmě?
Zdá se, že je na cestě do Honghongu, on letí za mnou!
Vzpomínám si, že jsem cítik jeho naléhav/ pocit, že mě musí
vidět. Zaplavilamě silná vlna emocí.
Ach, chudák Anúp. Bojí se o mě a chce sem dorazit, než zemřu.
Neboj se, Anúpe, budu tady. Nemusíšspěchat. Už mě nic nebolí,
drah! braňe!
Chtěla jsem se natáhnout a obejmout ho, ujistit ho, že jsem
v pořádku, a nechápala jsem, proč na něj nemohu dosáhnout.
Jájsem tady, bráško!
Vzpomínám si, že jsem nechtěla, aby mé fyzické tělo zemřelo,
dřív než Arúp dorazí. Bylo mi jasné, j"k by se asi v takovém pří-
padě cítil, a nechtěla jsem, aby něco takového musel prožívat.
Ale jak mě začal přemáhat cit k bratrovi azaplavila mě touha,
aby nemusel prožívatbolest ze ztráty své sestřič§, znovu jsem si
uvědomila, že mě zároveň něco táhne pryč. Kdykolí mě začaly
přemáhat emoce, opět jsem se začala rozpínat, rozšiřovat, a :.aké
jsem cítila, jak se uvolňuji ode všeho připoutání. Znovu mě ob-
klopil uklidňujícípocit, že se přede mnou otevírá většíobraz, vět-
šímozaika, tapiserie, kde je všechno tak, jak mábý,t, kde všechno
dokonale zapadá do většíhoschématu.
76
O?ouštím suět
Čímvíc jsem se rozpínďa, tím méně neobvyklé mi připadalo na-

chánet se v tomto z,ámačném stavu -vlastně jsem si vůbec neuvě-
domovala, žeby to bylo něco neobvyklého. V tu chvíli mi to přišlo
napro§to přirozené. I nadále jsem plně vnímala jednotlivosti všech
procedur, které se mnou prováděli, zatímco pro okolní svět se zdá-
lo, že jsem v kómatu.
Cítila jsem, jak se rozšiřuji čímdál více a wzdaluji se svému fy-
zickému okolí. Jako bych už nadále nebyla omezovaná hranice-
mi času a prostoru a dále a dále se rozprostírůa a zabírala stále
větší rozlohu vědomí. Měla jsem pocit osvobození, pocit svobody,
jalrl jsem předtím ve fyzickém světě nikdy nezůila. Mohu to po-
psat jen jako kombinaci radosti hojně přizdobené jásotem a štěs-
tím. Vyvěralo to zpocitu vyproštění se z nemocného a umírajícího
téla, z pocitu radostného osvobození od všíté bolesti, kterou mi
nemoc způsobovala.
Jak jsem se hlouběji a hlouběji nořila do tohoto jiného světa
a rczpínala se ven, stávala se všíma všemi, cítila jsem, jak pomalu
mizí veškeréemočnípřipoutání k mým milovaným a k okolí.
Všechno jsem to nechávala odejít. Obklopilo mě cosi, co můžu
popsat jen jako absolutní a velkolepou bezpodmínečnou lásku.
Pevně mě obemkla ze všech súan. Yýruz bezpodmínečná láskaten
pocit rozhodně dostatečně nevystihuje, zvláště proto, že je to ter-
mín, ktery svým nadužívánímztíatil hodně ze své intenzity. Nic-
méně fyzická biwa, kterou jsem tak dlouho vedla s nemocí, mě
konečně pustila ze svých spárů a já jsem zakusila nádherný zůitek
osvobození.
Neměla jsem pocit, žr jsem filzichy někde jinde - spíšjako bych
se probudih. Možná jsem konečně procitla zezlého snu. Má duše
si konečně uvědomovala svou opravdovou velkolepost!A tím uvě-
doměním se rozšiřovala mimo mé tělo a celý fui.bý svět. Roz.ši-
řovala se dál a dál směrem ven, až obsáhla nejen tuto existenci,
ale šířila se i do jiného světa mimo tento čas a prostor a zátoveň
ho v sobě zahrnovala.
77
Láska, radost, extáze a posvátná úcta mě naplňovaly, protékaly

mnou a celou mě zachvacovaly. Byla jsem obklopená takovou zá-
plavou lástqy, že jsem ani netušila, že něco takového existuje. Cítila
jsem se svobodnější a živějšínež kdy předtím. Již jsem se zmíni-
la, že jsem najednou uědělavěci, u kterych fuirW nebylo možné,
abych je věděla; například jsem slyšela, o čem mluvili lékaři s mými
blízLrými, ač stáli daleko od mého nemocničního lůžka.
Ta záplava pocitů, to byl svět sám pro sebe a neexistují slova,
která by je dokána]avyjádřit. Pocit dokonalé, čistéa bezpodmíneč-
né lásky se nepodobal ničemu, co jsem kdy zůila. Byla naprosto
bezvýhradn á a bez posuzování . . . a zcela nediskriminuj ící;nemu-
sela jsem dělat vůbec nic, abych si ji zasloužila, a nemusela jsem
dokazovat, že jsem dost dobrá, abych ji získala.
S údivem jsem si začďa uvědomovat přítomnost svého otce, kte-

rý zemřel před deseti lery. Cítila jsem, že je se mnou, a to ve mně
vyvolalo obrovský pocit útěchy.
Tati! Ty jsi tady? To snad není ani možná!
Th slova jsem neříkala, jen jsem si je myslela- vlastně jsem spíš
cítila emoce skryté zanimi,jako byv tom světě ani neexistoval jiný
způsob komunikace než prostřednicwím pocitů.
Ano, jsem tadry, llohičko, a aždych1l jsem tu byl - pro tebe a pro
celou naši rodinu!sdělil mi otec. Opětžádná slova, jen emoce, ale
rozuměla jsem úplně jasně.
Potom jsem poznalaživotní esenci své nejlepší přítelkyně Soni,
která zemřela před třemi lery na rakovinu. Cítila jsem něco, co
můžupopsat snad jen jako nadšení. Její přítomnost mě celou hře-
jivě obklopila a bylo mi báječně.J"ko kdybych uěděla že se mnou
byla po celou dobu mé nemoci, dlouho předtím, než jsem si její
přítomnost uvědomila.
Všimla jsem si, že se kolem mě nachánqí i dalšíbytosti. Nepo-
znala jsem je, ůevěděla jsem, že mě miluií a že měchrání. Jsou ko-
lem mě pořád, obklopují mě láskou a játojen dosud nevnímala.
78
O?ouštím suět
Bylo velmi uklidňující znovu se spojit se Soninou esencí, pro-

tože od doby, kdy zemřela, mi strďně moc chyběla. Necítila jsem
nic jiného než bezpodmínečnoulásku -;'ak wou k ní, tak její vů-
či mně. A potom jako by se má esence spojila s její a já jsem se
xaký. Chápala jsem, že je tady, tam, všude. Mohla b/t na všech
místech v kteroukoli dobu pro všechny, které milovala.
Ačkoli jsem už nepoužívalasv/ch pět lyziclrých smyslů, mé
vnímání bylo neomezené, jako bych získala norrý smysl,
"ěj"ky
ostřejší než kterykoli z oněch běžných smyslů. Rozsah mého peri-
ferního vidění by| 360 stupňů a své okolí jsem si cele uvědomo-
vala. A ikdř to zní neuvěřitelné, zdáIo se mi to téměř normální.
B|t v těle mi teď připadalo omezující.
Tiůéčas v tom jiném světě působil jinak, zůívďajsem všechny
okamži§ najednou. Uvědomovala jsem si ušecllno, co ke mně pat-
ří - minulost, přítomnost i budoucnost - najednou. Začalajsem si
b/t vědoma to}ro, že se přede mnou odehrávají mé zřejmě simul-
tánní životy. Připadalo mi, žr jsem v jedné inkarnaci měla mladší-
ho bratra, kterého jsem hodně chránila. \čděla jsem, že jeho esen-
ce je stejná jako Anúpova, jenomže v této inkarnaci byl mladší,
zatímco teď je staršínež já. Zdálo se, že ten život, ktery jsem vní-
mala, se odehrával v zao§talé zemědělské oblasti, ale čas ani mís-
to jsem nebyla schopna určit. Žili jsme v chudě zařízené hliněné
chatrči a já se starala o Anúpa, zatímco rodiče pracovali na poli.
Prcžívalajsem pocity spojené s životem staršísestry - ochrani-
telky, kdy jsem se starala, abychom měli co jíst a abychom byli
v bezpečípřed nežádoucími vnějšími vlivy, a neměla jsem pocit,
že je to minul! život. Scény z tohoto života sice vypadaly historic-
ky, pro mě se to všechno odehrávalo tady a teď.
"l.
Jinými slovy čas neprobíhal lineárně tak, jak ho zažíváme zde
na zemi. Jako by naše pozemská mysl převedla všechno do po-
sloupnosti, následnosti. Ale ve skutečnosti, kdř se nevyj adřujeme
prostřednicwím těla, všechno existuje zaroveň: minulost, přítom-
nost i budoucnost.
79
Vnímat všechny body v čase ároveň vrwářelo v onom světě

pocit jasnosti, avšak kdý, na to vzpomínám a snažímse to popsat,
vznikázmatek. Nenlli čas lineární, posloupnost není zřejmá, atak
je mé vyprávění kostrbaté.
Zdá že pét smyslů nám umožňuje soustředit se vždy pouze
se,
na jeden bod v jeden okamžik a my si ry body pospojujeme, čímž
uznikádojem lineární realiry. Naše tělesnost mké omezuje vnímá-
ní prostoru kolem nás a omezuje nás jen na to, co můžemevidět
očima a slyšet ušima, a na to, co můžemecítit, nahmatat nebo
ochutnat. Jenžr bez omezení svého těla jsem dokázalavnímat na-
jednou všechny body času i prostoru, které ke mně přináležely.
Mé zvýšenéuvědomění v tomto rozšířenémsvětě je přes veškerou

snahu nepopsatelné. Ta jasnost byIaúžasná.
Wsmír dáuá smysl!uvědomila jsem si. Konečně tomu rozumím -
už uím, proč jsem měk rakouinu!ByIa jsem v tu chvíli natolik
ohromená kouzlem okamžiku, že jsem se nemohla zabývat pří-
činou své nemoci, ůe btzy se jí budu věnovat hlouběji. Zřejmé
jsem také pochopila, proč jsem vůbec do tohoto životavstoupila -
poznalajsem prav/ smysl svého života.
Jak to, že tomu ušemu najednou rozumím? divila jsem se. Kdo
mi ly informace dáuá? Je to Bůh? Kršna? Buddha? Jež,íš?Apak mě
zaplavilo poznání, že Bůh není bytost, ďe je to stau bytí... a já jsem
teď tímto stauem b!tí!
Viděla jsem svrij život složitě vpletený do všeho, co jsem do-
sud poznala. Moje zkušenost byla jako nit vetkaná do obrovs§ch
a neuvěřitelně barevnlch obrazů nekonečnétapiserie. Všechny
ostatní nitě a b"rny představovaly mé vztahy a zahrnovaly veškeré
životy, kterych jsem se bl i jen dotkla. Byly tam nitě zastupující
mou matku, mého otce, bratra, manžela i vŠechny ostatní, kteří se
kdy objevili v mém životě, atužbyl náš vztah dobrý nebo špatný.
Je to možné?Tiill j, d.ohonce nit za Bill1ho, kterj mě jaho dítě ši-
kanoual!
80
Opouštím suět
Všechna setkání byla vetkaná a společně vrwářela látku, která

byla souhrnem mého života ů do té chvíle. Já sama jsem byla jen
jedním vláknem, ale zároveň i součástí celého konečného obrazu.
V tu chvíli jsem pochoplla, žs dlužímsama sobě, všem lidem,
které jsem kdy potkala, i životu samotnému, abych byla vyjádře-
ním své jedinečnéesence, své unikátní podstaty. Pokud jsem se
pokoušela b|r ně§m nebo něčímjiným, nebyla jsem tím lepší-
jen mě to ochuzovalo o mé opravdové já! Bránilo to ostatním,
zůívďi takovou, jaká jsem, a mně to bránilo hodnověrně
"by -ě
s nimi komunikovat. Když nejsem sama sebou, ochuzuji vesmír
i o to, čímjsem sem přišla b|t a co jsem přišla vyjádřit.
V tomto stavu jasnosti jsem si také uvědomila, že nejsem tím,
čímjsem se vždycky domnívala být: Teď jsem tady bez suého těla,
bez sué rasy, kultury, ndboženstuí, přesuědčení.., Ale porU ex;srujlt
Co ady jsern? I{do jsem? Rozhodně se necítímnijah menšínebo ome-
zená. Naopak, tah obrouská, mocná a ušeobsahujícíjsem nihdy nefu-
la. Nikdy u žiuotě jsem se tahble necítila!
Ocitla jsem se tam tedy bez těIa, ale má čistá esence přesto dál
existovala a rozhodně to nebýa jen nějaká osekaná část celého
mého já. Vlastně jsem se cítila mnohem větší, daleko intenzivněj-
šía rozvinutějšínež mé fyzické já - cítiIajsem, že jsem velkolepá,
skvělá, úžasná.Měla jsem pocit, že jsem nekonečná, jako bych exi-
stovala odjakživa a měla existovat naužÁy,bezzačátku a bez konce.
Naplňovalo mě vědomí, že jsem jednoduše ižasná!
Jak to, že jsem si toho nikdy dříu neušimk? diviIajsem se.
Kd/ jsem hleděla na tu velikou tapiserii, která předsmvovala
souhrn mého životaaždo současného okamžiku, mohla jsem jas-
ně rozlišit, co mě přivedlo tam, kde jsem dnes.
Jen se podíuejme nA mou žiuotnícestu! Proč jsem na sebe byk
,furb tak turdá? Proč jseln si uždycky ušechno tak uyčítaka proč
jsem se uždyful za ušechno tah trestala? Pročjsem ,žfurb samu sebe
opouštěk? Proč jsem se sAma sebe nikdy nezastah a neukázala suětu
krásu sué ulasmí duše?
8l
Proč jsem už,dycfu potkčouak ulnmí inteligenci a hreatiuitu, jen

abych potěšila ostatní? Zradila jsem samu sebe pohaždé,když jsern řek-
lA ano, ale mínila ne! Pročjsem znlsilňouak samu sebe tím, že jsem se
stále snažila zíshat souhlas o§tat7rích, že smím bjt sama sebou? Proč
jsem nenáskdouala sué překrásné srd.ce a neříkak suou ulastní praudu?
Proč si tohle neuuědnmujeme, h$tž jsme ue sujchfizichlch tělech?
Jak to, že jsem nihdy neuěděk, že na sebe nemáme hjt tak turdí?
Pořád jsem cítila, jak mě obklopu.je moře bezpodmínečnélás-
|<y abezvýhradného přijetí. Mohla jsem se na sebe podívat noť-
ma očima a viděla jsem, že jsem Lrásná vesmírná bpost. Chápala
jsem, že už samotná skutečnost, že existuji, mi dává právo na tu-
to láskyplnou úctu a právo neb|t souzena. Nemusela jsem dělat
nic konlcétního. Zasloužila jsem si b/t milována prostě jen proto,
že existuji, nic víc a nic míň.
Tohle pro mě bylo značně překvapivé zjištění, protože jsem se
odjakživa domnívala, že se musím snažit b|t hodna lásky. \čřila
jsem, že si lásku a péčimusím zasloužit, a bylo neuvěřitelné uvě-
domit si, že tomu tak není. Jsem bezvlhradně milována a není
k tomu jiný důvod než ten, že prostě jsem.
Celá jsem se proměnila,kdyžjsem si s nepředstavitelnou jasno-
zřivostí uvědomila, žetato rozvinutá, velkolepá esence jsem oprav-
du já. Byla to pravda mého bpí. To pochopení bylo tak jasné:
Hleděla jsem na nové paradigma svého já, stala jsem se křišťálově
čist|m světlem vlastního vědomí. Nic nenarušovalo příliv, impo-
zantnost a úžasnounádheru toho, co se dělo.
Uvědomila jsem si, že jsme všichni propojení. Net/kalo se to jen

Iidí aživých bytostí, ono vzájemně protkané sjednocení jako by se
rozvinulo a zahrnovalo ušechno ve vesmíru - všechny lidi, zvířata,
rostliny, všechen hmyz, všechny hory moře, neživépředměty i ves-
mír samotný. Vnímala jsem celý vesmír jako živý a naplněný vě-
domím, že zahrnuje celou přírodu a veškery život. Všechno patří
k nekonečnému celku. Byla jsem spletitě a neoddělitelně včleněná
82
Opouštírnsuět
do veškeréhoživota. Všichni jsme fazery této jednory - woříme

jednotu akcžÁý z nás ovlivňuje Celek.
Bylo mi jasné, že Dannyho život a jeho smysl jsou neodděli-
telně spojené s mým, a kdybych zemřela, bryby mě následoval.
Ale chápala jsem také, že il<dyby k tomu došlo, přesto by z širšího
pohledu všechno bylo i nadále napro§to v pořádku.
Dále jsem pochopila, řr moje rakovina nebyla ffestem za něco,
co jsem udělala špatně, a také jsem neprožívďa, negativní karmu
v důsledku sťch předchozích činů,jak jsem se kdysi domnívala.
I<AžÁý okamžik v sobě spíšeobsahoval nekonečnémnožswímož-
ností a místo, na kterém jsem se v tuto chvíli ocida, bylo souhr-
nem, ťsledkem všech rozhodnutí, všech voleb a všech myšlenek
Y ,1 l,
učiněných za celý můj život. Mé četnéstrachy a má veliká moc §e
proievily touto nemocí.
O9. @/)
83
8. KAPITOLA
cosi nekonečného
a na?rosto fantastic kéh o
Ačkoli se pokouším podělit se tu s vámi o zůitl<yblízkésmrti,ve

skutečnosti neexistují slova, která by mohla alespoň vzdáleně po-
psat jejich hloubku a veškeré poznání, které mě zaplavovalo. N.j-
lépe to asi lze vyjádřit metaforami a analogiemi. Částečněsnad
zachytípodstatu toho, co se snažímsdělit.
Zkuste si představit obrovsk/ tmav/ sklad, ve kterém týete.
Máte zdejednu baterku. Jen podle toho, co jste zahlédli ve světle
této jediné malé baterky, víte, co se v tom obrovitém prostoru na-
chazí. Kdlž něco hledáte, možná to najdete a možná talry ne, ale
pokud to nenajdete, neznamená to ještě, že ta věc neexistuje. Je
tam, ale neposvítili jste na ni svým paprskem. A dokonce i kd/ na
ni posvítíte,bude možná těžkéurčit, co to je. Můžetezískat po-
měrně jasnou představu, ale přesto mnoho oúzskztstává nezod-
povězených. Vidíte jen to, na co zaměříte světlo baterky, apoznáte
jen to, coužznáte.
Takov| j, ýriclrý život. Uvědomujeme si jen to, na co v urči-
tou chvíli zaměříme své smysly, a můžemepochopit jen tó, co již
známe.
A teď - předstawe si, že jednoho dne někdo otočívypínačem.
Poprvé, v niá.hlém v|buchu jasu a zvuků a barev, spatříte celé skla-
diště a qistíte, že je to úplně něco jiného, než jste si představova-
li. Světla blikají, bl/skají se, září a vystřelují červené,žIuté,modré
a zelené jirk y. Vidíte barvy, které nepoznáváte, barvy, jaké jste
84
Cosi nehonečnéhoa naprosto fantastichého
nikdy předtím neviděli. Hudba naplňuje prostor fantastick/mi

všudypřítomnými melodiemi, jaké jste v životě neslyšeli.
Neonové symboly pulzují a tančív duhov/ch impulzech třeš-
ňové, citronové, rumělkové, vínové,levandulové azlaté. Elektric-
ké hračky jezdí nahoru a dolů, kolem polic plných nepopsatelně
barevných krabic, balíků,papírů,pastelek, barev, inkoustů, ple-
chovek s jídlem, balíčkůrůznobarevných bonbonů, lahví šumi-
v|ch limonád, čokoládyvšechmožných druhů, šampaňského aví-
na ze všech koutů světa. Okolo vybuchují rachejtle, vystřelují do
okolí stovky hvězd, jiskřících květů, ka§kád studeného ohně a pís-
-"|-1ícíchžhavýchuhlíkůa kreslí podivuhodné světelné obrazce.
Rozsáhlost, složitost, hloubka a šíře všeho, co se kolem vá dě-
je, je úchvatná a téměř zahlcující. Nedohlédnete ů na konec pro-
storu a víte, žeje toho tam ještě mnohem víc, než co jste schopni
vnímat v tom proudu, ktery jitří vaše smysly a emoce. Máte nic-
méně velice silný pocit, že jste součástíněčeho živoucího, neko-
nečnéhoa naprosto fantastického, že jste součástíveliké, vyjevr,ýící
se tapiserie, která obsahuje víc nežjen zvuk a obraz.
Chápete, že to, co jste až dosud považovali za realitu, je jen
kousíček z toho obrovského zázraku, ktery vás obklopuje. Vidíte,
jak jsou jednotlM části navzájem propojené, jak jsou součástíjed-
na druhé, jak všechno do sebe zapadá. Všímáte si, kolik je v tom
skladišti nejrůznějšíchvěcí, které jste nikdy předtím neviděli, ta-
ková nádhera, ty přelcásné barvy, o něčem podobném se vám ani
nezdilo, ale je to tu spolu s dm, co už znáte. Ovšem i věci, které
znáte, se náhle objwují ve zrela novém kontextu, takže i ony vypa-
dýí, žejsou úplně nové a podivně superreálné.
A i k4ž někdo otočívypínačem zase zpátlq, užvám nikdy ni-
kdo nevezme vaše poznání, průzračně jasné porozumění, zánrak
a krásu, ani úžasnouživost vašeho prožitku. Již nikdy nic ho ne-
dokížeyymazat z vňí paměti; budete si navždy pamatovat, co
všechno se v onom skladišti nachází. Wte teď mnohem lépe než
dřív, kdy jste měli k dispozici jen světlo baterky, co tam je, jak se
85
k tomu dostat a co je možné.Zanechá to ve vás pocit posvátné

úcty vuči všemu, co jste v těch dokonale jasných a srozumitelných
okamžicíchzůi\i. Žirot dostal jiný smysl a vaše dalšízůíď<y na
cestě vpřed vychlneý z tohoto vědomí.
Přemýšlela jsem o svém novém poznánív onom světě, užívalajsem

si to všezahrnujícívědomí, zkoumala ho a začalajsem si uvědo-
movat, Že se musím rozhodnout.
Dostala jsem se do bodu, kdy jsem opět kolem sebe ucítila
uklidňujícípřítomnost otce, skoro jako by mě objímal.
Thti, je to, jaho bych přišk d.omů. Jsem tak ráda, že jsern tady.
Žiuot je plnj bolesti!řelrca jsem mu.
V životě jsem si s otcem nebyla nžÁv.Wblízká, ale teď jsem cí-
tila, že z něj vyzařuje jen nádherná, bezpodmínečná láska. Často
mě frustrovaly jeho pokusy přimět mě, abych se přizpůsobila in-
dic§m kulturním normám, třeba jeho snahy provdat mě mla-
dou, nebo jak mi dával najevo, že se mnou není něco v pořád-
ku, kdl se nepřizpůsobím. Ale tady, v tomto jiném světě jsem si
uvědomila, žn bez fyzíclcých omezení a pout způsobených jeho
kulturní podmíněností ke mně cítil jen a jen čistou lásku.
Zmizely kulturní tlalry, kterym mě celý život vystavovall pro-
tožs ty byly jen součástínďí fyzické existence. Po smrti na ničem
takovém nezáIeží, tyto hodnory se do posmrtného života nepřená-
šejí.Zůstalo jen nďe spojení a bezpodmínečná láska, kterou máme
jeden pro druhého. Takže jsem se poprvé v přítomnosti otce cítila
skutečně opatrovaná a v bezpečí.Cítila jsem se úžasně,jako bych
konečně přišla domů!
Nďe komunikace neprobíhala naverbální úrovni, bylo to kom-
plexní vyjádřenívzájemného porozumění. Nejenže jsem otci poro-
zuměla, já jsem se jím stak.YěděIa jsem, žebyl celá ta léta po své
smrti s nďí rodinou. Ztstávď s mou matkou, podporoval ji a dá-
val na ni pozor, byl se mnóu na mé watbě i v mé nemoci.
Uvědomila jsem si, že otcova esence §e mnou začíná komuni-
86
Cosi nehonečnéhoa napro§to .fantastichého
kovat příměji: Holčičko,chci, abys aěděk, že ještě nenastal čas, aby

ses urátila domů. Ale přesto si rnůžešuybrat, jestli chceš jít se rnnou,
nebo se urátit do suého těk.
Jenže moje tělo je tak nevnocné, uyčerpanéa zničenérakouinou!
byla první myšlenka, která mi vytanula na mysli. Proč bych se mě-
la do takouého těk uracet? Způsobilo mi jen a jen utrpení - a nejm
mně, ale i mamince a Dannymu!Neuím, proč bych se měk uracet.
Ten stav bezpodmínečnélásky byl navíc tak blažený, že jsem
na návrat nemohla ani pomyslet. Chtěla jsem navždy zůstat tam,
kde jsem byla.
Co se dělo potom, to se nepředstavitelně těžko popisuje. Za-
prvé jsem cítila, jako by se přede mnou ihned ýevilo to, na co
jsem zaměřila pozornost. Zadruhé - čas byl úplně nepodstatný.
Nestálo zato o něm vůbec uvažovat, jako by neexistoval.
Před touto událostí lékaři testovali funkci mých otgán& a vý-
sledky testů už byly zapsány.Jenže tady v tomto světě se zdílo, že
v/sled§ testů závisejí na tom, jak se rozhodnu - jesdi budu žít,
nebo potračovat dál do smrti. Kdybych si vybrala smrt, zpráva by
hovořila o selhání orgánů. Kdybych si zvolila návrat do fyzického
života, psalo by se ve zprávě, že mé orgány opét začín$ífungovat.
V tu chvíli jsem se rozhodla, že se vrátit nechci. Začďajsem si
uvědomovat, že mé fyzické tělo umírá, a viděla jsem lékďe, jak
mluví s mými blíz|rýmía vysvětlují jim,že smrt nastala v důsled-
ku selhání orgánů.
lrlevzápětí mi otec sdělil: Dál jít nemůžeš,holčičko.I{dlžpůjdeš
dál, už se nebudeš moct urátit.
Tehdy jsem si uvědomila, že je přede mnou hranice, ačkoli to
vymezení nebylo fyzické. Bylo to spíšněco jako energeticky práh
označený změnou úrovně energie. \čděla jsem, že kdl ho pře-
stoupím, nebudu se moct vrátit. Všechna má spojení s fyzic§m
světem by byla trvale zpřetrhána, a bylo mi jasné, že by mým
blízkym oznámili, že smrt'způsobilo selhání orgánů zapříčinéné
konečnou fiízílymfomu.
87
Ta bezpodmínečná láska a to přijetí byly neuvěřitelné a já jsem

chtěla ten práh přestoupit, aby trvaly navždy. Jako bych bylaza-
balená do jednory, do čistéesence všech žiuých bpostí a swoření,
bez jďlich bolestí, dramat a ega.
Obrátila jsem pozornost k rodině rozrušené zprávou o mé
smrti. Viděla jsem, jak Danny tiskne hlavu k mé mrwé hrudi
a držímou ochablou ruku. Tělem mu otřásaly hluboké a neutiši-
telné vzly§. Maminka stála nade mnou, nevěřícně na mě zírůa,
bílá jako křída. A bratr A.úp byl zoufůý, že nepřijel včas.
Avšak než mě vtáhlo to, co se dělo s mými nejbližšímia mou
fyzickou existencí, zjistiIajsem, že mě něco jakoby odtahuje od
emocí. Znovu mě obklopil uklidňující pocit, že se rozehrává né-
jalr/ většípříběh. \čděla jsem, že ikdř se rozhodnu nevrátit se,
v té velké tapiserii života bude všechno tak, jak to má b/t.
Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla pol.<račovat dál do smrti, jsem si

začďa uvědomovat novou úroveň pravdy.
ZjisúIajsem, že pokud se rozhodnu k návratu do fyzického ži-
vota, mé tělo se rychle uzdraví- nikoli v průběhu měsícůči rydnů,
ale během několika dní! Stane se tak proto, že užvím,kdo oprav-
du jsem, a protože jsem pochopila velkolepost svého opravdového
já. Wděk jsem, žs jestliže se rozhodnu vrátit do těla, lékaři nebu-
dou moct naléztžádnéstopy po rakovině.
Jak je to možné?žaslajsem a chtěla znát odpověď.
Jasně jsem pochopila, že mé tělo je jen odrazem mého vnitřní-
ho stavu. Jestliže si mé vnitřní já bude vědomo mé velkoleposti
a mého spojení se vším,tělo to brzy qístía rychle se uzdraví.
Ikdř,jsem vždycky měla na vybranou, íozpoznala jsem, že je
tu něco dalšího... Mám pocit, jaho by existoual ještě n(jak! daši
účel,hterj rnám naplnit. Ale co to je? Jah mám zjistit, co to je?
Vnímala jsem, že nebudu muset jít do světa a hledat, co mám
dělat - samo se to přede mnou vyjeví. Zahtnovako to pomoc mno-
ha lidem - tisícům,možnádesetitisícům,možnájim mám předat
88
Cosi nehonečnéhoa na?rosto fantastichébo
nějaké poselswí. Ale nebudu se muset o nic snažit ani zjišťovat,

jak to mám provést. Musím jen dovolit, aby se to stalo.
Abych se dostala do žádoucíhostavu, musím učinit jediné: Blt
sama seboul Došlo mi, že jsem po celá léta měla pouze b|t sama
sebou, bez nějakého posuzování nebo pocitu, že jsem nějakvadná.
Zároveňjsem pochopiLa,že naše jádro, nďe podstata je vywořená
z čistélásir<y. Ml jsme čistá lásha-kůdý z nás. Jak bychom mohli
neb|t, když přichánímez Celku azase se do něj vracíme? \čděla
jsem, že jakmile si to uvědomíme,lňnikdy se nebudeme bát toho,
kdo jsme. Znamenáto tedy, žebýt láskou a b|t sv/m opravdovým
já je jedno atotéž!
Bylo to jako zjevení, jako blesk z čistéhonebe. Pochopila jsem,
žekdyžprostě budu tou láskou, kterou jsem, uzdravím sebe i dru-
hé. Nikdy dřív jsem to nechápala, ůe zdálo se to tak zřqmé. Jesdi-
že všichni woříme jednotu a jsme jen rť;zné aspekry téhožCelku,
což jebezpodmínečná láska, potom to, co jsme, je samozřejmě llska|.
\čděla jsem, že to je doopravdy jediný smysl žtvota: b|t sami se-
bou, žítsvou pravdu a b/t láskou, kterou jsme.
A jakoby na potvrzení tohoto objevu jsem si začala uvědomo-
vat, jak mi Soni a otec sdělují: Tbd: k4ž uíšpraudu o torn, kdo
opraudujsi, uraťse a žij suůj žiuot beze strachu!
C=9' @/-)
89
9. KAPITOLA
Uuědomuji si zázrak
Kdl jsem ležela v nemocnici, můj bratr vycítil, že něco není

v pořádku, ještě dřív, než mu kdokoli oznámil, že jsem v kómatu
a umírám. Arúp žilv ú době v Púně v Indii a cosi ho přimělo,
aby zavo|ď do cestovní kanceláře a zamluvil si letenku do Hong-
kongu. Dožadoval se letenky na rcnrýň den, protože měl pocit,
že je to naléhavé. Sdělili mu, že všechny lety zPúny jsou již obsa-
zené, ďe že malí místo v jednom letu z Bombaje. Ar,íp si půjčil
auto a jel čryři hodiny na letiště až do Bombaje, aby mohl odle-
tět do Hongkongu.
Když Danny telefonoval do bratrova domu v Púně, aby ho in-
formoval o mém stavu a požádd,ho, ať přijede, hned jak to bude
možné,telefon zvedlamoje švagrová Mona a oznámilaDannymu,
že Anúp je už na cestě.
Mona je buddhistka, a soťva se dozvěděla, v jak špatnémsta-
vu se nacházím, důa dohromady skupinu sťch buddhisdc§ch
souvěrců a začďi zpívat mantry za mé uzdravení.
Azatím v Hongkongu moje maminka piňecházelapo nemoc-
ničníchodbě sem tam a modlila se za můj život k Šivovi.Cítila
se bezmocná, nevěděla, co jiného dělat, a tak se vydďa do hin-
duistického chrámu - do toho, kam mě rodiče brali jako malou
holčičku.Vystoupala po širokych schodech u vchodu, prošla ná-
dvořím a vstoupila do hlavní modlitebny, kde u přední stěny stá-
ly na podstavcích sochy bohů v životnívelikosti - Kršna, Šiva
a Ganéšabyli všichni zkrášlení zářivými barvami. Maminka před
90
Uuědomuji si zlzrak
ně usedla se zakrFtou hlavou, promlouvala s nimi a jejich přítom-

nost ji utěŠovala.
V tutéždobu jedna bLízká rodinná přítelkyně jménem Linda,.
věřící katolička, znrganizovala v kostele modlitební skupinu. Pově-
děla knězi o mém stavu a všichni se za mě modlili.
Já jsem ležela v posteli v kómatu a z nosu, z úst a z rukou mi
trčely hadičky. Manžel byl se mnou, šeptal mi, abych věděla, že je
se mnou, a prosil mě, abych se vrátila.
,,Musíme toho spolu ještě tolik podniknout, miláčku," slyšela
jsem jeho tichý hlas. ,,Prosím, prosím, vrať se. Budu tady na tebe
čekat třeba celou věčnost."
V noci zůstal vzhůru a sledoval všechny ty ciferníky a měřiče
nad mou hlavou. Čekal, chtěl b|t u toho, kdybych měla vydech-
nout napo§ledy, a přál si, abych se vrátila.
Drah!, milouan! Danny. Doufárn, že budeš uždycfu uědět, jak
moc tě miluju. Cítila jsem, že přesně tohle bych mu chtěla říct.
Prosím, nedžlej si o rně starosti. Já jsem u pořádku. Kéžbych se s te-
bou mohla podžlit o to, co teď uím. Tb těb, jehož ruku teď držíš,to
nejsem opraudouá já. Vžfurb bud.eme spolu, propojení přes ueškerý
čas a proston Nic nás nernůžerozdžlit. Dokonce i kdyžfizicky zemřu,
nihfu nebudeme odloučeni. Wechno je d.okonalé tah, jah to je. Já to
teďuím a ráda bych, abys to uěděl také.
Potom, kolem čwrtéhodiny ráno, jsem se začaIa náhle dusit.
Lapala jsem po dechu, jako kdybych neměla dost rrzduchu. Danny
zpanikďil, bál se, že je to má poslední chvíle, azazvonil na sestef-
nu. Sestry přiběhly, shodly se, že se dusím, a jedna z nich zavolďa
lékďe. Potom mě převráti|y azačaly mi bušit do zad.
Lékaři trvalo skoro dvacet minut, než se dostavil. Dannymu
řekl, že mám plíce naplněné tekutinou a ta mě dusí. Potom naří-
dil sestrám, aby přinesly sadu na hrudní dtenáž. Přinesly cosi jako
průhledný vak s dlouhou jehlou. Doktor mi zavedl jehlu zády ů
do plic a odsá odtud do Průhledného vaku tekutinu. Opakoval
to třikrát nebo čryřikrát, až do vaku natekl asi tak litr tekutiny,
91
a potomjehlu zas Stále jsem své tělo viděla, téď se mu dý-

chalo lehčeji.
"Fáhl.
Manžel zůstal u mého lůžkacelé ráno a velkou část dne, sledo-
val všechny měřiče nade mnou a držel mě za ruku.
Bratr Anúp přiletěl odpoledne do Hongkongu a hned z letiště
Dannymu telefonoval.
,,Nejezdi ani domů odložit si věci," řekl mu Danny. ,,Vezmi si
taxi a přijeď rovnou do nemocnice. Nevíme, kolik zbývá času."
A takAoúp zamířil i s kufry rovnou do nemocnice.
Kolem čwrtéhodiny odpoledne mizačůymrkat oči a pak se ote-

vřely. Vidění jsem měla značně rozostřené. Sowa jsem rozeznávala,
že obrysy postavy stojícíu mé postele patří Dannymu, kd/ jsem
uslyšela jeho hlas: ,Je zpfuJsJ!"
Zněl tak šťastně. Bylo odpoledne třetího února - třicet hodin
poté, co jsem upadla do kómatu.
Potom jsem uslyšela bratrův hlas a pokusila jsem se usmát.
,/hoj, sestřičko. Yítej zpátlq!" řekl Arúp radostně.
,,Zvládljsi to!" vykřikla jsem. ,,\čděla jsem, že tu budeš. Viděla
jsem tě v letadle."
Zawářilse poněkud zmateně, ale nijak to dál nerozebíral. \/šich-
ni byli prostě jen šťastní,že jsem se probudila. Byla tam i mamin-
ka, usmívala se a držela mě za ruku. Já byla zmatená, protože jsem
si neuvědomovala, že.isem byla v kómatu, a dosud jsem nebyla
schopná úplně pochopit, co se děje aže už nejsem v tom druhém
světě.
Vidění se mi postupně projasňovalo azačínůajsemvidět zře-
telněji. Všimla jsem si, že za Anipem u zdi stojí jeho kufr.
Vešel lékď. Překvapilo ho a potěšilo, že mě vidí při vědomí.
,,Vítám váls zpáď<yl. Měli jsme o vás všichni velký strach."
,,Dobry večer. Ráda vás zase vidím, pane doktore," pozdravila
jsem poněkud unaveně.
,Jak jste mě poznala?" zrptď se udiveně.
92
MUsELA jSEM ZE,MŘÍT
které jsem podstoupila, a určila jsem lékďe i sestry kteří je prová-

děli. Nikdo to nechápal.
Vyprávěla jsem onkologovi i rodině, jak jsem vprostřed noci
měla potížes dýcháním a topila se ve vlastních šťávách a jak man-
žel spustil poplach. Vzpomínala jsem, jak přišly sestry a jedna na-
léhavě sháněla lékďe. Přispěchal ve chvíli, kdy si všichni mysleli,
že se nadechuji naposledy. K velkému překvapení všech zúčast-
něn/ch jsem popsala celou událost do posledního detailu včetně
doby, kdy přesně se to stalo.
Dokonce jsem poznala člověka, ktery panikďil, kd}ž mě přijí-
mali. ,,To je ten ošetřovatel, ktery říkal, že mám úplně zatůené
žíly.Pořád mluvil o tom, jak nemám na končetinách ádné svaly
a jak jsem kost a kůžea jak nemůže najkžádnou žílu,do které by
mi zavedl uýživu. Znělo to spíštak, že už vlastně ani nemá cenu
nějaké žílyhledat."
Bratra tato informace rozrušilaapozdéji přiznal, že toho muže
vyhledal. ,,Sestra slyšela všechno, co jste říkal, kd}ž jste jí nemohl
najít žíIu,"polcíral ho. ,,Bylo jí jasné, že jste ji už odepsal."
,,Vůbec mě nenapadlo, že by mě mohla slyšet. Byla přece v kó-
matu!" Ošetřovatel byl překvapený a otřesený a pozd§i se mi za
svou necitelnost moc omlouval.
Do dvou dnů po probuzení z kómatu mě lékďi informovali, že mi

zázračně začďy fungovat orgány avýrazně ustoupily otoky způso-
bené nahromaděním toxinů. Naplnilo mě to nesmírným optimis-
mem a dožadovala jsem se, aby mi vFáhli hadičky, protože můžu
jíst sama. Jedna lékďka ze skupiny onkologů protestovala, wrdila,
že jsem příliš podqživená a mé tělo není schopno vstřebávat živi-
ny.Jájsem ale namítla, že vím, že jíst můžu,koneckonců moje
orgány už pracovaly opět normálně. Zdráhavě souhlasila, ale trva-
la na tom, že jestli nebudu jíst pořádně, hadičky půjdou zpátl<y.
Hadič§ na podávání Ýi"y byly velice nepříjemné. ZavedLi
mi je do těla nosem a za průdušnicívedly ů do žahdku. Tekut/
94
Uuědornuji si zázrak
protein mi jimi přiváděli přímo do zůívacíhoúakfu. IGk jsem

od nich měla suc$ avyprah\ý, svědilo mě v něm a já jsem se ne-
mohla dočkat, až se jich zbavím.
Poté co mi hadičlcy konečně vyndali, lékďi doporučili rodině,
*i obstarala zmrzlinu. Pry zklidní odřený lrk a bude se mi
"by
lehce trávit, aniž se budu muset namáhat kousáním. Nad tako-
vým návrhem mi zqiskřily oči a Danny se vydal koupit lrabici
mé oblíbené čokoládovézmrzIiny.
Když mi druhý onkolog prováděl pravidelnou kontrolu, bylo
na něm patrné překvapení. ,,Vďe nádory se viditelně zmenšily
-
ujrazně- během pouhých tří dní!" zvolalnevěřícně. ,,A oto§ na
všech uzlinách se zmenšily téměř o polovinu!"
Následujícího dne mi k mé velké radosti vyndali i §slíkovou
hadičku. Lekaři udělali tesry zjistili,žr dýchámbez pomoci, a tak
ji odstranili. Už jsem v posteli seděla, ačkoli hlavu jsem musela
mít podepřenou polštáři, protože jsem byla přílišzesláblá a delší
dobu jsem ji ještě neudržela. Měla jsem pořád opravdu dobrou
náladu. Chtěla jsem mluvit se všemi členy rodiny a hlavně s Anú-
pem, protože mě moc zajímalo, co je u nich nového.
Tou dobou už jsem chtěla také poslouchat svůj iPod a popro-
sila jsem Dannyho, aby mi ho přinesl do nemocnice. Jenže jsem
byla pořád připojená na nejrůznějšíkabely a hadičky, a navíc jsem
měla ránu po lézi na krku, a tak jsem nemohla použítsluchátka.
Danny mi tedy přinesl i pár malých reproduktorků, připojil je
a postavil mi je na stoleček u postele. Mohla jsem si pouštět
hudbu.
Byla jsem v euforickém stavu, přálajsem si pořád poslouchat
něco veselého a radostného, i kdř jsem neměla sílu ani vstát
z postele, natož tancovat. Ale v duchu jsem vesele tančila a hudba
přispívala k mému nadšení.Tou dobou jsem ani plně nechápala,
proč mám tak pozitivní náladu - jen jsem cítila, že něco uírn.
Cítila jsem se jako dítě. Chtělo se mi poslouchat hudbu, jíst
zmtzlinu a povídat si s nejbližšími,smála jsem se a byla jsem
95
šťastná. Nemohla jsem sice anivylézt z postele, ale všechno se zdá-

lo tak skvělé, jak jsem to nikdy předtím nezůila.
Vzhledem k tomu, že jsem byla ještě pořád na JIB lékaři usou-
dili, že přílišrušímváňně nemocné spolupacienry. Členovéjejich
rodin si začínalistěžovat na hudbu, smích apovídání, které vychá-
zelo zpozazávěsu kolem mého lůžka.
,,Nevím, co si o vás má.m myslet," vrtěl hlavou doktor Čchan,
kdl přišel ráno na vizitu. ,,Nevím ani, co mám napsat do vďí
složky. Váš případ je opravdu pozoruhodný."
Takže pátý den pobytu v nemocnici mě přesunuli nabéžný
pokoj, kde jsem mohla poslouchat muziku a smát se po libosti.
Pomalu - vlastně velmi pomalu - jsem začínalachápat, co se mi

přihodilo. Jak se mi projasňovala mysl azačínalyse vynořovat po-
drobnosti toho, co se dělo, zjistila jsem, že se mi chce kvůli každé
maličkosti brečet. Skutečnost, že jsem opustila onen jiný svět, tak
p|ný ižasnékrfuy a svobody, v sobě nesla nádech smutku. Záro-
veň jsem byla šťastná a vděčná, že jsem zpátl<y a že jsem znovu se
svou rodinou. Plakala jsem zároveň radostí i lítostí.
Navíc jsem se jako nikdy předtím cítila spojená se všemi lid-
mi, nejen se svou rodinou, ale i se všemi sestřičkami, ošetřovateli
a lékďi, kteří vstoupili do mého pokoje. Přetékala jsem láskou ke
každému, kdo pro mě přišel něco udělat nebo se o mě nějak sta-
ral. Byla to forma citu, kterou jsem dosud neznůa. Měla jsem po-
cit, žsjsem s nimi všemi na hluboké úrovni propojená a že znám
všechno, co si myslí a co cítí,jako bychom sdíleli mysl i duši.
Moje postel stála u okna al<tátce poté, co mě přesunuli do to-
hoto pokoje, se mě sestřička zepta7a,jesdi mě nemá posadit, abych
se mohla dívat z okna. Uvědomila jsem si, že už jsem nějalqY čas
neviděla svět venku, a tak mě ta představa nadchla. ,$no, rozhod-
ně ano!"
Sestřička mě posadila. Ve chvíli, kdy jsem pohlédla ven z okna,
zalily se mi oči slzami. Nemohla jsem se ovládnout a rozplakala
96
Uuědomuji si zázrak
jsem se. Až do této chvíle jsem si neuvědomila, že se nemocnice

nachází blízko míst, kde jsem strávila dětswí, jen pár bloků od
H"ppyValley.
Již jsem se zmínila, že těch několik předchozích let jsem ne-
chodila na léčenía lcevní transfuze do této nemocnice, nýbrž na
velkou kliniku. Sem jsem se poprvé dostala ů v den, kdy jsem
upadla do kómatu.
A teď jsem se dívala z okna a měla jsem skoro stejný v|hled
jako v dětswí. Viděla jsem koňskou dostihovou dráhu a před ne-
mocničníbudovou i tramvajovou linku, kterou jsem jezdívala
s A-Feng. Zírďajsem uslzenýma očima na místa svého dětswí
a cítila jsem, že Lruh se uzavřel.
Panebože, nemůžutomu uuěřit, pomyslela jsem si v :údivu. Th
tramuaj, parh, domy mého džtstuí.Tb je jasná zpráua - dostáuám
ještě jednu šanci!Můžuzačítznouu.
Ačkoli v|hled z okna mi byl povědomý a scenerie byla zceIa
obyčejná, svět se mi jevil úplně nov/. Všechno vypadalo tak wě-
žr, jasně a lcásně, jako bych to viděla poprvé. B"*y byly jasnější,
než jak jsem je znávďa, a já si všímalakaždého detailu. Hleděla
jsem se na okolní domy, z nichžjeden byl nnl<ý jako ten, ve kte-
rém jsem vyrůstala, na park hned za ulicí, kam jsem jako malá
chodívala, na tramvaje, těžkopádně se valícíkupředu, na kolem-
jedoucí auta, na chodce venčícípsy nebo spěchající zasvýmiz{le-
žitostmi. Všechno jsem viděla novýma očima, jako bych byla opět
dítětem. Výhled z okna nemohl bfu obyčejnější,ale jájsem něco
tak úžasnéhoneviděla už dlouho. .. amožná nikdy.
C.-9' @/)
97
10. KAPITOLA
Důkaz uzd.rauení
Několik dní poté, co jsem opustila JIB jsem začďa s fyzioterapií

na posílenísvalů. Kdl jsem a,|ádlapoprvé přejít pokoj, vzala mě
sestřička do koupelny, abych se na sebe mohla podívat do zrcadla.
Uviděla jsem svou kostnatou *áň apoklesla jsem na mysli. Poprvé
od chvíle, kdy jsem se probrala z kómatu, jsem se cítila sklíčená.
Poprosila jsem sestřičku, aby mě nechala chvíli o samotě. Jen
jsem na sebe zírala do zrcadla. Tu osobu, která na mé ze zrcadla
koukala, jsem skoro neznala - nemohla jsem ji poznat. \čtšina
vlasů mi ve vel§ch chomáčích vypadala, oči se zdály pro očnídůl-
§ přílišvelké, klíčníkosti trčely ven a na pravé straně Lrku pod
uchem jsem měla náplast, která zakr-ýyďa obrovskou otevřenou
kožnílezi. Stála jsem tam, přikovaná k podlaze vlastním obrazem,
a rozplakala jsem se.
Neplakala jsem z marnivosti. Tělesný v-zhled mi v tu chvíli
nepřipadal důležit/.Zmocnil se mě hluboky smutek, jakl by se
zmocnil každého,kdo by se díval na člověka v podobném stavu.
Cítila jsem lítost a hluboky soucit. V tom odrazu - v té wáři,
v očích- jsem viděla léta bolesti, která mě dostala až sem.
Jah jsem mohla dopuxit, abych procházela tahoulmi rnuhami?
Jak jsem si mohla způsobit tolik bolestiirmoutila jsem se.
Ano, měla jsem pocit, jako bych si to udělala sama. Zvedla jsem
ruku k zrcadlu, akdyžjsem se dotkla odrazu své uplakané wáře,
slíbila jsem si, že sí tň nikdy nebudu tak hrozně ubližovat.
98
Důhaz uzdrauení
Pokud jde o mé uzdravování, vyjadřovali se lékaři opatrně přede-

všímkvůli stavu, v jakém jsem do nemocnice přišla. Chtěli upra-
vit složenía dávkování mé chemoterapie, které se v jednu chvíli
tak obávali.
Sledovala jsem sestřičku, kd/ mi přišla aplikovat chemotera-
pii. Sáček s léky zavěsila na stojan. Na všech sáčcích,jejichž obsah
mi pouštěli přímo do žil, bylo velkymi rudými písmeny napsáno
,JED". Sestra měla masku a latexové rukavice, aby náhodou ne-
přišla s těmi nebezpečnými chemikáliemi do sryku. Je zvláštní,
že bylo zřejměpřijatelné pumpovat mi tyto látky rovnou do krve.
Věděla jsem, že chemoterapii nepotřebuji. lekaři mi ji apliko-
vali t<vtili sobě, protožr já jsem věděla, že jsem nepřemožitelná.
Nic mě nemohlo zničit, dokonce ani jed, který mi vstřikovali pří-
mo do žil - přesně to, čeho jsem se tolik let bála! Je zajímavé, že
jsem netrpěla běžnými vedlejšími účin§.\6echny lékaře velice
překvapilo, že mě nesužovala žaludečnínevolnost, která je s tímto
léčenímspojená.
Cítila jsem určitévítězswí.Svůj strach ze všeho - od umírání
na rakovinu až po chemoterapii - jsem zcela překonala. Pochopila
.V.'
v
Jsem, z€ me nrcrr právě strach. \čděla
J
jsem naprosto jistě, žekdyby
se to §talo předtím, než jsem zůila onu zkušenost v jiném světě,
pak by pouhý pohled naslovo jed, vyvedené velkými rudými pís-
meny, které označovalo látku kolujícímou krví, společně s pohle-
dem na zdravotní sestfu zahalenou v ochranném oděvu, aby se
uchránila před kontaminací, ve mně vyvolal takové zděšení, že
bych mohlazemíítstrachy. Už sám psychologicly účinekby mě
dorazil, protože vím, jak jsem b|vala strachy úplně bez sebe.
Teď jsem se však cítila nezničitelná. \čděla jsem, že mé rozhod-
nutí vrátit se, které jsem učinila na onom světě, je daleko důleži-
tějšía silnější než cokoli, co se odehrává tady na zeml
Lékaři chtěli udělat spoustu testů, aby získali přesnější obraz
toho, co se v mém těle v tuto chvíli déje, a mohli tomu přizpůso-
bit chemoterapii. Zdráůlavéjsem souhlasila, hlavně proto, že mi
99
bylo jasné, že oni ťy testy jako důkaz mého uzdtavení potřebují

víc než já, ovšem částečnětaké proto, že jsem věděla, j*é q rý-
sled\y budou. Kdyby se prol*ízalo, že mám pravdu, poskplo by
mi to pocit vítězswí.Lékďi se však domnívali, že jsem na nároč-
né testování stále ještě příliš zesláblá, a tak testy rozložili do něko-
lika t/dnů. Nevážila jsem ani čtyřicet kilo a bylo potřebazuýšit
úroveň živin v mém těle, protože tesry které by zahrnov"ly bť
i jen malou operaci, by neúměrně zatížilymé už tak vyčerpané
fyzické zdroje.
Kožníléze byly obrovské mokvajícírány, které mi sestřič§
kůdÝ den čistily a obvazovaly.By|y rozsáhlé a hluboké a lékaři se
obávali, že sebezzásahu zvenčísamy nezhojí. Mé tělo nemělo ani
dostatek výživy, ani dostatek síly, která byla zapotřebí na zhojení
tak rozsáhl/ch poranění. Situaci zhodnotil plasticlqy chirurg.
Powrdil, želézejsou rozhodně příliš velké na to, aby se mohly
samy zahojit, zvláště kdl tělo nemá nezbytný dostatek ,ýžiuv
k podpoře procesu hojení. Nicméně se domníval, žr na operaci
jsem stále ještě příliš slabá, a tak rozhodl, aby sestry pokračovaly
v čištěnía ošetřování ran, dokud dostatečně nezesílím. Stále jsem
ještě na kostech neměla téměř žádné svaly.
Asi t/den poté, co mě přemístili z JIB jsem se začůacítit trochu

silnější a podnikala jsem kratičképtocházlgr po nemocničních
chodbách. První test, na ktery jsem podle lékařůbyla dost silná,
byla biopsie kostní dřeně. Je to velice bolestiv/ zďl<rok, kdy vám
do spodní části páteře zavedou silnou jehlu a vFtáhnou kousek
kostní dřeně.
U lymfomu v pokročilémstadiu je obvyklé, že metastázuje
v kostní dřeni, a lékaři očekávali, že se jim podezření powrdí ve
v/sledcích testu. Podle v/sledků chtěli stanovit, jaké mi nasadí
lé§ a kolik jich má b|t.
Vzpomínám si na den,,kdy jsem v/sledky dostala. Lékař při-
šel do mého pokoje s celým t/mem nemocničních zaměstnanců
100
Důhaz uzdraaení
a wářil se ustaraně. ,,Máme tu vaše ťrl.dky biopsie kostní dřeně,

ale je to poněkud znepokojM," oznámil mi.
Poprvé za posledních několik dní jsem pocítila jistou úzkost.
,,Proč? V čem je problém?"
Členovémé rodiny tam byli se mnou a všichni se očividně
polekali.
,,Nemůžemeve vzorku vašíkostní dřeně najít žádnou rakovi-
nu," odpověděl lékď.
,Á proč je to problém?" zeptal se Danny. ,,Neznamená to snad
jen to, žr nemá rakovinu v kostní dřeni?"
,,Ne, to není možné,"odporoval lékař. ,,Rozhodně v těle ra-
kovinu má - rakovina jednoduše nemůžetakhle rychle zmízet.
My ji zl<rátka musíme najít a do doby, než ji najdeme, máme
problém, protože nemůžeme určit, jakou dávku lékůje potřeba
podávat."
Lékaři potom poslali vzor|gl mé kostní dřeně do jedné z nej,
modernějších laboratoří v zemí. O čtyři dny později se v/sled§
testů vrátily jako negativní - po rakovině tam nebylo ani stopy.
Kd/ jsem tu novinu slyšela, zaplavil měvítéznýpocit.
Lékaři se odmítali vzdát; aby rakovinu našli, chtěli udělat biop-
sii lymfatic§ch uzlin. Zpočátku mi mé nově nabyté vědomí se-
be sama velelo vzdorovat: ,,Ne, nebud.ete dělat žádnédalšítesry
protože tohle je mé tělo a já ú uím, že nic,nenajdrte!"
Nadále však trvali na svém a připomínali mé rodině stav, ve
kterém mě před pouhými několika dny přijímali. Nakonec jsem
svolila, ačkoli jsem si byla naprosto jistá, že nic nenajdou. Také
jsem si uvědo,mila, že když přetrumfnu všechny lékďské tesry
kterym mě podrobí, přinese mi to pocit vítězswí.
,,Dělejte, co potřebujete;" ustoupila jsem, ,,ale chci, abyste
věděli, že to děláte jen proto, abyste přesvědčili sami sebe, proto-
žf, já ú v/sled§ znám."
Dali mi několik dní, abych nabrala sílu na biopsii lymfticlcych
uzlin, což je menšíoperace. IGátce před zíkrokem mě poslali na
101
MUSELÁ ]SEM ZEMŘÍT
oddělení radiologie. Radiolog měl najít největšíuzlinu a označit

místo na kůži,aby tam potom chirurg vedl řez.
Kd/ jsem ležela na stole v radiologické laboratoři, všimla jsem
si, že mé předchozí snímky ze dne, kdy mě přijali do nemocnice,
jsou připnuté na světelné tabuli, aby bylo vidět, kde všude se ná-
dory nacháarjí. Na snímcíchradiolog viděl krk plný nateklých
uzlin a nádorů, a tak mi přiložil ultrazvukov/ snímačvzadu na
krk, na spodní olraj leblcy. Potom mi jím jezdil po stranách lrrku
a nakonec nahoru a dolů po přední straně lrrku. Viděla jsem, jak se
mu ve wáři objevuje zmatek a údiv.
Ýátil se ke světelné tabuli, znovu se zadíval na předchozí sním-
ky p"k přešel opět ke stolu, na kterém jsem ležela. ZepaJ,se, jest-
"
li mi můžeprohlédnout podpaží.Svolila jsem, ale když přístrojem
projel i tuto oblast, stále vypadal zmateně. Potom mi zkontroloval
hrudník, zádaabřicho.
,Je všechno v pořádku?" zrptďajsem se.
,Jsem z toho zmatený 'odpověděl.
,,Proč? Něj.]ý problém?" Měla jsem představu, co se asi tak
můžedít.
,,Omluvte mě na minutku," požádď.
Pak přešel k nedalekému telefonu a jájsem slyšelr, j* mluví
s mým onkologem.
,,Nerozumím tomu. Mám sním\F, r" kterych je patrné, žr|ym-
fatíclrý systém pacient§ byl přede dvěma ýdny plný nádorů, ale
teď v jejím těle nemůžunajít jedinou uzlinu natolik velkou, aby
v ní rakovina vůbec mohla b/t."
Po wáři se mi rozlil úsměv, akdyž se radiolog vracel ke stolu,
posadila jsem se a povídám: takže asi můžujít."
"Fajn,
,,Ne tak rychle," zadňel mě. ,,Váš onkolog truánatom, abych
nďel uzlinu vhodnou pro biopsii, protože prostě není možné,
že byste v těle žádnou rakovinu neměla. Rakovina takhle nemi-
zí. Budu muset najít nějakou uzlinu, ke které je snadný přístup,
například na krku."
I02
Důhaz uzdrauení
Našel mi na lcku uzlinu aoznačiIji, ačkoli nebyla zvětšená. Po-

tom jsem šla na operaci, chirurg mi udělal mďý řez na levé straně
krku a vyndal mi jednu lymfatickou uzlinu.
Dělďto jen při lokáIním umrťvení, a tak jsem byla plně při vě-
domí. Opravdu se mi nelíbil ten nepříjemný pocit na krku, když
mi uzlinu vyřezavů. Pořád si pamatuji pach pálícíse tkíně, když
mi ránu kauterizoval. Rtkala jsem si, že dovolit jim tento zá}rok
možnánakonec nebyl dobr/ nápad.
Nicméně znovu ul<lzaly,že po rakovině není ani stopy.
"I.I.dky
V tu chvíli jsem skutečnězačďaprotestovat proti dalšímtestům
a lékům,protože v hloubi duše jsem věděla bez jakékoli pochyb-
nosti, že jsem se uzdravila. Také už jsem měla dost toho, abych
byla pořád jen zavřená v nemocnici. Chtěla jsem jít ven a zlčít
znovu prozkoumávat svět, zvláště kd)ž jsem věděla, že se uzdra,
vím. Lekaři odporovali a stále trvali na tom, že potřebuji dalšítesty
a dalšílé§. Opakovaně mi připomínali, v jakém stavu mě přijíma-
li do nemocnice.
,,K čemu mi to je, jestliže v mém těle nemůžetenajít po rako-
vině ani stopu?" ptala jsem se.
,,Rakovinu sice nemůžemenajít, ale to ještě neznamená, žr tam
není. Nezapomeňte, žskdřjsme vás před pouhýmipár dny přťý,
mali, byla jste na umření," odpovídali.
Nakonec mi udělali pozitronovou emisní tomografii celého
těla (PET), a když v|sledky ukáaa|y, že tam žádná rakovina není,
léčbuukončili.
K velkému překvapení lékařůnebylo potřeba ani domluvené.
ho zákroku s plastic§m chirurgem, ktery mi měl uzavřít lézn na
krku, protožr rány se zhojily samy od sebe.
Devátého března 2006, pět rydnů poté, co mě přijali do nemoc-

nice, jsem byla propuštěna. Mohla jsem chodit bez pomoci, pod-
poru jsem potřebovala jeň při chůzi po schodech. Byla jsem v tak
euforickém stavu, že lékaři na mou propouštěcí zprávu napsali
103
velkým písmem: ,,Propuštěna do domácího ošetřent. ŽÁPNB

NAKUPOVÁNÍ eNI VEČÍRIryPO NÁSLEDUJÍCÍCH MINI-
uÁrNĚ šBsr TÝDNů!"
Ne jájsem neposlechla. O pouhý ryden později, šestnáctého
března, jsem šla na večeři do své oblíbenérestaurace Jimmy's Kit-
chen oslavit se svými nejbližšíminoť život. A o dalšítýden po-
zději jsem b/la na watbě své kamarádky. Přátelé, kteří věděli, čím
jsem si právě prošla, byli v šoku, když mě viděli tančit a s chutí po-
píjet šampaňské. \čděla jsem lépe než kdykoli předtím, že život se
mážítradostně a bezstarostně.
C.-9 ' @)
l04
1 1. KAPITOLA
Mad,am, aťse nA to díuám iakholi,

uy byste měla ít mrtu"á!"
Kdl mi oznámili, že rakovina j, pryč, celé rydny jsem se p*k po-

koušela zpíacovatvšechno, co se stalo, a nějak tomu porozumět.
Už jsem si zvykla, jak šokovaně se wářili moji známí při nďem
prvním setkání po propuštěníz nemocnice.
Ačkoli mi to nikdo nikdy přímo neřekl, věděla jsem, že většina
'\čtšinou
z nich si myslela, ž,e zemřu. už nečekali, žn mě ještě ně-
kdy uvidí. Někteří se snažili zakrý"r.překvapení nad tím, jak dobře
po tak krátké době vypadám, ale jiným se to moc nedďilo.
,,Panebože, jsi to ty?" vykřikla moje učitelbjósy a údivem má-
lem zapomněla zavřít ústa, když jsem po šesti měsícíchvkročila do
jejího studia. ,,Vypadáš úžasně!Slyšela jsem, že je ti líp, ale nikdy
by mě nenapadlo, že ti je takhle dobře!"
KAmíře jsem chodila na jógu s přestávkami několik let. Je to
příjemná žena a z jejího krásného studia je v/hled na viktorián-
skou zástavbu části hongkongské obchodní čwrti. Amíra věděla
o mé nemoci, a jak jsem byla čímdál slabšía nemohla jsem cvičit
některé pozice, jemně se mnou pracovala nebo mě jen nechala
ležet v šavásaně (pozice hluboké relaxace vleže,jako při spánku).
Ikdř,jsem pak jížnebylaschopna dělat nic jiného než ležet v ša-
vásaně, pořád jsem na lekce chodila, protože jsem ráda přijímala
pozitivní energii těch hodin.
Do jejího studia jseni přestala chodit, ůkdř, jsem musela
přestat vycháaet, protože jsem byla připoutaná na invalidnívozík,
105
připojená ke kyslíkovébombě a celodenně o mě pečovala zdra-

votní sestra.
Hned jak jsem byla opět schopna sama vyjít z domu, chtěla
jsem přijít na kurz a překvapit ji - což se mi rozhodně povedlo.
Amíra mě pak představila účastníkům kurzu, protože ne všichni
mě znali. Ale ti, kdo si mě pamatovali, byli také v šoku. Jedné dá-
mě, která si pamatoval^, j^k špatně jsem na tom byla při našem
posledním §etkání, skoro ,y|rúy oči z důlků.Myďela si, že už mě
víckrát neuvidí. Vypravila ze sebe jen to, ž, prý je to snad zázrak.
Všichni, s nimiž jsem se setkala, byli zvědaví a chtěli vědět, co se

stalo. Jak jsem to dokázďa, že jsem se tak rychle uzdravila? Jenže
já jsem zjistila, že vysvětlit to je strďně složité,a navíc tomu sama
úplně nerozumím. Nedďilo se mi najít způsob, jak bych vysvět-
lila, čímjsem prošla, ktery by ostatní pochopili. Zdálo se, že pro
takovou zkušenost neexistují slova.
Potom mi jednoho dne Anúp poslal mailem odkaz na webovou
stránku zabývqícíse NDE, záňirJ<yblízké smrti. Hledal, jestli ně-
kde někdo zůil něco podobného jako já, a našel stránky Nadace
pro vfzkum zážitki blízkésmrti (Near Death Experience Research
Foundation, NDERF), www.nderf.org. Ve zprávě mi napsal, žn mé
zážiď<y se podobají tomu, co popisují lidé na těchto stránkách,
a doporučil mi, abych §e na to podívala.
O zůitcíchblízkésmrti jsem toho mnoho nevěděla. Slyšela
jsem o nich, v televizi jsem viděla pfu dokumentů, ale neznala jsem
nikoho, kdo by tím prošel - a rozhodně jsem neočekávala,žnbych
to mohla kdy prožítjá sama.
Při pročítáníinformací na doporučených stránkách jsem obje-
vila příběhy, které byly tomu mému velice podobné. Cítila jsem,
jak mi naskakuje husí kůže.Y žádném se neob.jevila taková ne-
moc jako u mne, ale některé věci, které lidé zůili na onom světě,
byly velice podobné. Někteří mluvili o pocitu rozšíření,jasnosti
a jednory - j"ko bychom byli všichni spojení. Psali o nesouzení
106
,,Madam, ať se na to díuám jahholi, u1 byste rněla b!t mrtuá!"
a o tom, j* j, zaplavila bezpodmínečnálfuka. Mluvili o setkání

s milovanými zesnulými a s dalšímibytostmi, které o ně pečova-
ly, o všeobecnémpochopení a porozumění.
Překvapovalo mě a rozrušovalo, žr i jiní zůili podobný pocit
přijetí a jednory, vědomí, že jsme všichni milováni. Mnozí se zmi-
ňovali, že po svém NDE cítili, že mají určitéposlání, a přesně to
jsem pociťovala i já.
Když jsem si přečeda několik z téch popisů, povšimla jsem si
po straně rÁJožlq, kde stálo: ,,Prošli jste zážitkem blízkésmrti?
Chcete se o něj podělit? Klikněte zde|'' A tak jsem klikla. Vyběhl
na mě dlouhý podrobný formulář a já ho začalavyplňovat. Do té
doby jsem svou zkušenost nikam nezapisovala, jen jsem se o ní
pokoušela mluvit s blízlcymi přáteli a členy rodiny, takže takto
podrobně jsem ji anůWvala teď poprvé.
Jelikož jsem své zÁžitlr.r zapisovala pro někoho, kdo neznal moji
situaci, snažila jsem se formulovat všechno naprosto jasně. Otáa-
§ ve formuláři mě také přiměly zamyslet se nad věcmi, o kterych
jsem předtím vůbec neuvažovala. Uvedla jsem tam všechny po-
drobnosti o své nemoci, o všem, co jsem zůila, kd/ jsem přešla
na druhou stranu azase se vrátila, a nakonec i o tom, jak se potom
rakovina rychle vytratila. Vyplnila jsem všechna políčkav dotazní-
ku, doplnila dalšídetaily do poskytnutého volného pole a klikla
jsem na ,,odeslat". Vyskočila na mě automaticky generovaná od-
pověď: ,,Děkujeme za zxlání vďeho svědecwí. Do tří rydnů vís
budeme kontaktovat a sdělíme vám, jestli vaši zprávu na nďich
stránkách zveřej níme. "
Bylo už pozdě v noci a já si šla lehnout s tím, že o nich asi ně-
j"lrr č", neuslyším. Ráno hned po probuzení jsem s překvapením
zjistila, že mámve schránce e,mail od Jeffreyho Longa.
Doktor Long mi psal, že je onkolog a majitel webových strá-
nek NDERF, kam jsem zaslalapopis svého zůitku, aže mťj zůi,
tek považuje za velice mimořádný. Chtěl mi položit několik otá-
zek ohledně mého zdravotního stavu, protože ho zaujalo zqména
I07
mé rychlé vyléčení.Popsala jsem pry své záňitl<y v/jimečně dobře

a on by se rád dozvěděl víc o mém onemocnění, třeba kdy jsem
byla diagnostikována, jak dlouho nemoc trvala a za jak dlouho
po NDE jsem se z rakoviny vyléčila.
Zodpověděla jsem mu všechny otáLz$,jak nejlépe jsem uměla.
Odpověď přišla opět téměř vzápétí a bylo v ní zřetelně znát oprav-
dovou radost. Mé odpovědi ho nadchly a děkoval mi, že jsem do-
volila své zůitlq zveřejnit. Pry to bude inspirujícípro desetitisí-
ce lidí po celém světě. Potom vystavil mou zprávu na stránkách
NDERF s přímým vstupem zhlavnístránky a uveřejnil tam i mé
odpovědi na následné oúnl<y. Všechno se dodnes nachánív origi-
nální úpravě v jejich archivu.
Můj přítel Peter Lloyd, ktery vydávápublikaci Holistich! Hong-
kongbyI tak ohromený tím, co se mi stalo, že mě zhruba y ýJtéž
dobu požádal o povolení můj příběh zveřejnit. Poslala jsem mu
kopii toho, co už měli na NDERF, a on to zahrnul do příštího
vydání.
O několik rydnů později,vlétě2006, mě kontaktoval onkolog
z USA. Jmenoval se Peter Ko a říkal, že se zabývá studiem sponl
tánních remisí. Y rozmezí tří rydnů mu několik lidí poslalo odkaz
na popis mých zážitk:ů,,které jsem zveřďlnila na NDERF av Ho-
listickérn Hongkongu. Příběh ho zaujal natolik, že kontaktoval Pe-
tera Lloyda s dotazem, jestli by se nemohl se mnou nějak spojit,
protože na webových stránlcích nebylo uvedeno celé mé jméno;
materiál byl označen jen jako ,Ánitin NDE". Doktor Ko od něj
získal mou e-mailovou adresu a uzápétími napsal, jestli mi smí
zavolal protože má spoustu otánek.
Mluvili jsme spolu po telefonu několik hodin a já mu vypú-
věla podrobně o svYch záůitcícha především o svém zdravotním
stavu. Pak jsem mu odáxovala některé relevantní stránky sv|ch
lékařs§ch záznam& včetně zprávy z druhého února, čili ze dne,
kdy mě přijímali do nemoónice, kde je popsán můj stav a prognó-
za s diagnózou,,lymfom, stadium 4B".
108
,,Madam, ať se na to díudm jahkoli, ujl byste měla b!t mrtuá!"
Kd/ si ty stránky prohlédl, jeho první slova byla: ,,Madam, ať

se na to dívám jakkoli, vy byste měla b|t mrťvá!"
Doktora Ko můj příběh zaqůnatolik, že sizařídilpracovní cestu

do Hongkongu, aby mohl navštívit nemocnici, kde jsem se léčila,
a prostudovat si tam mé lékařské zánnamy.
V půli října jsem se s ním setkala v nemocnici, kde jsem prožila
blízkost smrti. Chvíli jsme seděli v hale, povídali si a seznamovali
se. Vyptával se mě na mé zážitl<y a na nemoc a chtěl všechno znát
z mé perspektivy. Potom .jsme šli do kanceláře a požádali o mé
zánnamy. Přinesli nám obrovskou, asi deset centimetrů tlustou
složku. Odnesli jsme si ji do jídelny a doktor Ko ji začď pozorně
probírat stránku po stránce. Nejzajímavější strán§ dával stranou
k okopírování.
Cítila jsem se velmi poctěna, že se o můj případ tolikzýímýí
dva onkologové - napřed doktor Long a teď doktor Ko. Powrzo-
vala se tím má domněnka, že jsem se na tento svět vrátila kvrili
něčemu důležitému,totiž kvůli pomoci dalšímlidem. Byla jsem
vděčná a potěšená, že to, čímjsem si prošla, snad můžepomoci
někomu dalšímu.
Doktor Ko se mě zeptal, jestli bych byla ochotna promluvit
o súch zážitcíchna veřejnosti. On sám je prl velky skeptik, ale
tím, co si přečetl v mých zánnamech, je naprosto nadšen a chtěl
by výzkum mého případu okamžitě využítk dobré věci. Má v plá-
nu ještě tady v Hongkongu uspořádat konferenci, na které by se-
známil odbornou veřejnost se svými nejnovějšími poznat§, a byl
by rád, kdybych tam promluvila. Sdělil mi,žeo mém případu mlu-
vil s několika místnímilékaři a pověděl jim něco o pozadí mého
příběhu i o mé neochotě podstoupit konvenčníléčbu.
Doktor Ko se domníval, že je dtiežité,aby zdravotnická veřej-
nost slyšela o mém případu z mé perspektivy. Pry se ještě nikdy
nesetkal s případem úplnéremise z tak pokročiléhostadia rakovi-
ny, nemluvě o rychlosti uzdravení. \čřil, že je důležité,aby o tom
109
MUSELÁ JSEM ZEMŘÍT
lidé věděli. Souhlasila jsem tedy, žr na konferenci promluvím.

Byla jsem nadšená, že se mě na to budou účastníciptát, a těšila
jsem se, až se s nimi o svůj příběh podělím.
Spojila jsem doktora Ko také s nďím rodinným lékďem, dok-
torem Brianem'§ý'alkerem, ktery powrdil, že ho moje uzdravení
ohromilo. I on připustil, že tak rychlou remisi z tak pokročilého
stadia rakoviny nikdy neviděl. Doktor Ko s ním probíral jeho po-
zorcváníprogfese mého onemocnění v průběhu několika let. Po-
tom se spojil s místníminovinami azňídil', aby byl na konferenci
přítomen novinář, ktery pro ně o mém příběhu napíšečlánek.
Následující řádky jsou v/ňatkem z resumé, které doktor Ko na-
psal, poté co prozkoumal veškeré mé lékařskézprávy. Tuto zprávu,
kterou tu s jeho svolením reprodukuji, rozeslal e-mailem tisku
a odborné veřejnosti v souvislosti s plánovanou konferencí. Jsou
v ní popsány podrobnosti mého příběhu z pohledu onkologa,
které powrzují mou osobní zkušenost.
Doufám, že pro vás bude Anitin příběh tak podmaniv/ a pře-

svědčiv/ jako pro mě... Ukazuje se, že toto sedcíními oprav-
du otevřelo oči! Kdl jsem před měsícem přijel do Hongkongu,
měl jsem v úmyslu podrobně prozkoumat její lékařské záznamy
a powrdit nebo vyvrátit jqí wrzení. Poté co jsem se seznámil
s podrobnými f"kry začal mě stále více zajimat její fantasticky
zážitek... a zvláště poselswí, s nímžse vrátila. Klinické detaily sice
mohou b/t pro běžnéhočtenáře poněkud nudné aúnavné,ůe já
vám je zde chci záměrně poskytnout, abyste pochopili, jak těžce
byla Anita nemocná a jak dramatické bylo její uzdravení. Dou-
fárn,ževám to spolu s několika osobními pozorováními poskytne
pevný záHaá Anitina příběhu:
I. Chronologiclry z,áznamAnitiny nemoci...

Na jaře 2002 sivšimla wrdé bulky nad levou klíčníkostí. To by-
lo pochopitelně pro jejího lékaře alarmujícíznamení. Biopsie
110
,,Madarn, ať se na to díadrn jakholi, u7 byste rněla blt mrtuá!"
v březnu téhožroku powrdila Hodgkinův ly*fo*. Stadium ne-

moci bylo označeno jako 2,{ (časná až střední/asymptomatická).
Z&ákalase podstoupit konvenčníterapii, hledala nejrůznějšíal-
ternativní postupy. Nemoc v následujících dvou a půl letech po-
malu postupovala. V roce 2005 se její zdravotní stav začal zhor-
šovat. Rakovina postihovala stále více lymfatických uzlin a ťy se
zvětšovaly. Vyvinuly se u ní také takzvané ,,B symptomy" . . ., noč-
ní pocení, horeč§, svědění kůžea podobně, což všechno ukazo-
valo na progresi nemoci. Také se jí na obou stranách hrudníku
wořil pleurální ýpotek (nahromadění tekutin) a v průběhu ro-
ku 2005 bylo několikrát potřeba tekutinu odstranit, ptotožr, jí
to bránilo v dýchání. O Vánocích roku 2005 se postup nemoci
zrychlil a Ánitin stav se výrazně zhoršil... Choroba se z oblasti
krku a hrudníku rozšířila i do kůžea výsledkem byly vellké zaní-
cené a nehojícíse vředy. Nebyla schopna přijímat potrayu e vstře-
bávat živiny, ztrácela navázr,bylavýrazně unavená, atrofovaly jí
svaly... a zhoršila se funkce ledvin.
Ríno 2. února již nebyla schopna vstát z postele. Celý obli-
čej, krk a levou ruku měla nateklou jako balon. Oči byly tak na-
puchlé, že je nemohla otevřít... Důvodem byly masivně zduřelé
lymfatické uzliny, které bránily žilnídrenáži hlavy a krku. V dů-
sledku masivního oboustranného pleurálního v/potku lapala po
dechu, ačkoli měla k dispozici kyslíkovou masku. Anitin manžel
a její maminka se cítili zcelabezmocní, zavolali na pomoc rodin-
ného lékďe a ten jim nařídil okamžit/ převoz do nemocnice. Tam
přivolali onkologa a toho Anitin stav šokoval. Vzhledem k zá-
važnosti situace povolali ještě jednoho onkologa a několik dal-
šíchspecialistů, kteří se věnovali ďtzným orgánor,/m systémům,
ježvypovídůyfunkci. Všichni se shodli, žebez intervence Anita
nepřežije. Vzhledem k rozsáhlému selhání orgánů se chemotera-
pie jevila jako velice toxická, ale byla to jediná možnost. Té noci
Anita podstoupila opakované vyšetření na MRI a CT, z hrudi jí
byly odstraněny dva litry tekutiny, dostala tři ze sedmi chemo-
111
terapeutických léků*a byla umístěna na JIP Tehdy Anita usnula

a dostala se do stavu, ktery popisuje jako NDE.
* Chemoterapeutický režim vyžadoval osm cyklů sedmi léků;

každý cyklus měl trvat tři t/dny.
II. Anitino dramatické uzdravení, poté co se wátila z NDE...

Večer 3. února se Anita probudila, posadila se a oznámila pří-
btzným, že bude v pořádku. Konverzovala s onkologem, kterého
zmátl lň samotný fakt, že ho poznala.
4. únorase Anita dožadovala, aby jíbylaodstraněna nazogas-
trická hadička, a slíbila lékařům, že bude jíst to, co jí přinesou,
aby přibrala naváze. Z domovasi nechala přinést iPod.
5. února přivítala lékďe dotazem, jestli se nechtějí ,,připojit
k oslavě"; lékaři nakonec svolili, žf ji 6. února propustí z JIP
Tou dobou většina otoků na lrrku a na hlavě ustoupila, masiv-
ně zvětšené uzliny začůyměknout a Anita byla poprvé schopna
otočit hlavu. První cyklus chemoterapie skončil v polovině února.
Plasticky chirurg byl požááán, aby
a) udělal biopsii uzliny na krku,
b) voperoval kožníštěp do rány na krku av podpůl.
Chirurg při vyšetření nedokízal najít žÁdnou zvětšenou uzli-

nu, a tak před biopsií, při které chtěl operovat i kožníštěpy, po-
slal Anitu na ultrazvukové vyšetření. Ani tam se však nepodďilo
žádnépatologic\y zvětšené uzliny objevit.
27. rlnora chirurg nakonec vyoperoval jednu uzlinu z pacient-
čina krku... a nenďel v nížáánéstopy rakoviny. Kožnívředy
se zhojily samy od sebe, takže operace kožníchštěpůjiž nebyla
potřeba.
Onkologové souhlasili s propuštěním 9. března, po ukončení
druhého cyklu. Anita 16, března oslavovala narozeniny v restau-
rac| Jimmy's Kitchen a 26. března šla na svatbu, kde tančila
I12
,,Madam, ať se na to díuám jahholi, u7 blste měla b!t mrtuá!"
a popíjela šampaňské... Potom začalatřetí ryklus. Všichni dospě-

li ke kompromisu, po šestémqHu CT-PET
(26. června) udělali
snímková.ní, které ukázalo, že je pacientka zdravá, a tak od po-
sledních dvou cyklů upusdli.
Její uzdravení bylo rozhodně ,,pozoruhodné". Na záláadé
svých zkušeností a názorů několika kolegu nemohu připisovat její
dramatické uzdravení chemoterapii. Podle toho, co víme o cho-
vání rakovinných buněk, uvažuji o tom, že něco (ne-fyzického...
,,informace"?) buď vypnulo zmutované geny, takže se přestaly
projevovat, nebo jim dalo signál, aby naprogramovaly buněčnou
smrt. Přesný mechanismus neznáme, ale je nepravděpodobné,
žeby to byl v/sledek působenírytotoxických léků.
Setlcíní s Anitou mě vede k tomu, že se budu nadále zabý"lat
tímto fenoménem a pravou podstatou nás samých.
Konference se zúčastnilizdravotničtípracovníci, především profe-

soři z onkologického oddělení místnífakultní nemocnice. Navíc
tam byli lidé, které jsem pozvala já, doktor Ko nebo někteří pro-
fesoři. Oba lékaři a já jsme byli následně pozváni k rozhovoru do
údia. (Čknek z novin a rozhlasoý rozhovor je momentálně k dis-
p ozici na mých webových stránkách : www. anitamoorj ani. com.)
Jedním z ýsledků konference a mého setkání s pracovní§ lé-

kařské fakulty v Hongkongu bylo mé pontání jako konzultantky
na oddělení behaviorálních studií, kde jsem měla přednášet pro-
fesorům a studentům fakulry o psychologii stavů, kdy člověk čelí
rakovině a smrti. Přijala jsem to s vellc/m potěšením.
Doktor Ko sestavil lékařské nálezy z mé složky ďo zpávy, při,
pojil k tomu své otánl<y a vše rozeslal do onkologic§ch ústavůpo
celém světě. Do dnešního dne nikdo nebyl schopen najeha otán-
§ odpovědět a také nikdo neměl informaci o žádnémpacientovi,
u něhož by se situace tak dramaticky obrátila.
Doktor Ko se podělil,se mnou o některé nevysvětlené jruy,
které stále zistávají tajemswím:
173
- Lékařské zpravy ukazují, že mi oryány selhaly už ve chvíli, kdy

jsem se dostala do nemocnice, ale cosi způsobíIo,ž.e začůyopět
pfacovat. Doktora Ko zajímá, co mohlo způsobit jejich zotaye-
ní. Povšiml si také poznámky onkologa, kde se píše:,,Rodina
pacient§ byla informována." To doktor Ko interpretoval tak,
že lékař informoval rodinu, že umkám.
- Zpráva powrzuje, že jsem měla po celém těle, od spodní části
lebky, kolem celého krku, v podpůí,na hrudníku a dolů až na
břicho nádory velikosti.citronu. O několik dní později byly ná-
dory minimálně o 70 procent menší.Zqímáho, jak je možné,
že miliardy buněk opusdly tělo tak rychle, když mi selhávaly
orgány.
- Měla jsem otevřené kožníléze av mých zprávách je zazname-
náno, že jsem potřebovala rekonstrukčníoperaci, protože tělo
nemělo dostatek výživy, aby se zvládlo zhojit §amo; bylo zcela
podvyživenéa svaly jsem měla atrofované, úkdř mě přijímali
do nemocnice. Z lékařské zptávy vyplývá, že termín rekon-
strukčníoperace měl být stanoven, ůzesíIím.Rány se ale zace-
lily samy dlouho předtím, než byli lékaři připravení k operaci.
To vše ústív hlavní otázku o §pontánních remisích, které chtějí

doktor Ko a dďší porozumět: Co otáčíoním uypínačema přepíná
program těla z umírání do uzdrauouánÍ?
Pokud jde o mou situaci, odpověď znám... Ovšem není to nic,
co by se dalo najítv medicíně.
C\O' @--)
l14
12. KAPITOLA
Vidím žiuot jinyma očima
Prvních pár měsíců po propuštěníz nemocnice jsem se cítila bá-

ječně, jako u vytňení. \Aechno mi připadalo nádherné a všichni
lňasní a i v těch nejobyčejnějšíchvěcech a událostech jsem spat-
řovala kouzlo azáztak Například nábytek v mém oblfuacím po-
koji: měli jsme ho léta a nikdy mi nepřipadal nijak v/jimečný. Po
návratu z nemocnice jsem si uvědomovala krásu jeho zpracování,
které jsem si předtím nikdy nevšimla; nyní jsem byla schopna cítit
i práci za jeho vywořením. Připadalo mi jako zázrak, že můžuzase
řídit auto (posledních osm měsíců,kdy jsem měla rakovinu, jsem
toho nebyla schopna). Cítila jsem posvátnou úctu, že přijízdě uli-
cemi dokážu koordinovat pohyby nohou, očía rukou. Udivovalo
mě lidské tělo a život sám.
Měsíce plyn"ly ajácítila, že se svým životem musím začítnéco
dělat. Kdl jsem ale přemýšlela o tom, co by to mělo b/t, byla jsem
jakoby zahlcená.Nevěděla jsem, kde mámzačítsbíratrozbité kous-
lqy. Tento svět nebyl stejný jako ten, ktery jsem opustila. Poslední
čryři ro§ jsem strávila tím,žrjsemse nbývalasvou nemocí. Celou
dobu jsem se soustředila na rakovinu. Ro§ jsem jen čeda, studova-
la a učila se všechno o rakovině. Smyslem mého životase stala mo-
je nemoc a snaha vyléčitse z ní. Sť- způsobem jsem se začínďa
ztotožňovat spíšs rakovinou než se životem. Teď byla nemoc pryč
a zákonitě se vynořila otázka, co si počnu se zbytkem života.
Než jsem se dozvěděladiagnózu, byla jsem velice nezávislá. Po-
tom, v době své nemoci, jsem byla naprosto závislá na Dannym
I15
a ostatních členech rodiny. Kd/ jsem se uzdravila a znovu posta-

vila na vlastní nohy, všichni opět zaujali své původní role. Danny
se vrátil do práce, bratr odletěI zpátlq domů a já jsem musela vy-
myslet, co budu dělat dál.
Nedokázala jsem si představit, že bych znovu nastoupila do
předchozí práce. Zaměstnání jsem opusdla l.rrátce poté, co jsem
zjistila, že mám rakovinu, a dokonce jsem přijímala svého nástup-
ce. Kdy' jsem teď přemýšlela o návratu do práce, uvědomila jsem
si, že jsem se změnila.
Měla jsem pocit, žs nedokážu navánat kontakt s lidmi kolem
sebe a že oni nedokážou navázat kontakt se mnou. Myslela jsem
na práci, ale nenapadalo mě, co bych chtěla dělat. Nic už mi ne-
připadalo správné nebo v pořádku. Jako bych už nepatřila mezi
lidi na této planetě s jejich hodnotami. Mé priority se změnily a já
jsem zjistila, že práce v kanceláři mě už nezajímá, že nechci b|t
nikomu podřízená ani vydělávat penízejen pro peníze. Nechtěla
jsem navazovat pracovní kontakry chodit si odpočinout s kolegy
po práci, vyrovnávat se s ranními a odpoledními dopravními špič-
kami a dojňdět do práce do města. Poprvé od svého NDE;'sem
se cítila zúacená... a osamělá.
Bylo pro mě čímdál těžšízapojovat se do hovorů o obyčejných

každodenníchzáležitostech. Doba, po kterou jsem byla schopna se
soustředit, se zlcacovala a já jsem zjišťovala, že moje mysl odbíhá
různými směry dokonce i kdř si povídám s přáteli. Zcela jsem
ztíati|azájem o dění ve světě, o zprávy a politiku a dokonce i o to,
co dělají moji přátelé. Uchvacovalo mě, jak slunce zapadázaobzor,
zatímcojá sedím naplůi a pochutnávám si na zmrzliné,jako bych
lrásu tohoto světa zakoušela poprvé. Nádhera oranžovézáře za-
padajícíhoslunce, její odraz na mořské hladině a dotek mokrého
písku pod nohama mě naplňovaly posvátnou úctou jako nikdy
předtím. Smetanová zmrzlinas belgickou čokoládou chutnďa tak
úžasně,jako bych zmtzlínujedla poprvé v životě.
116
Vidím žiuot jinlma očima
Ve všem jsem viděla božskou podstatu - v každémzvířeti,v ků,

dém hmyzu. Přírodnísvět mě začůzajímatmnohem víc než dřív.
Nemohla jsem zabít ani komára, ktery kolem mě bzučel. Komár
byl formou života a bylo třeba ho respektovat. Měl svůj smysl.
Nevěděla jsem, jakl, jen jsem věděla, že stejně jako já nějalcý má.
Kůdéráno jsem se probouzela s touhou znovu objevovat svět.
Kůdý den začínalonové dobrodružswí.Chtěla jsem se procházet,
jezdit, zkoumat, sedět na kopci a na písku a prostě jen vnímat ži-
vot. Hluboce mě zqímŮo také město a znovu jsem se ho pozná-
vala, jako by bylo úplně nové. Tiávila jsem čas prozkoumáváním
tržišť,užívďajsem si v/hledy na město a krásná panoramata mra-
kodrapů ozářených neony, obdivovala jsem spolehlivý systém ve-
řejné dopravy a neuvěřitelné stavby mostů, které se rozpínajínad
vodami a propojují ostrovy, zekterýchse Hongkong skládá. Všech-
no mě to naplňovalo posvátnou úctou.
IGása každéhodne ve mně yzbuzovala pocit, j"ko bych se prá-
vě narodila. Jak" bych do tohoto světa vstoupi|a už dospělá, jako
bych se poprvé narodila třetího února 2006.
Zároveňjsem ovšem nebyla schopna plně se propojit se stary-
mi přáteli, se kterymi jsem se setkávala u lcívy či u oběda. Všichni
chtěli vědět, co se se mnou dělo, ale většinou nechápali, jak hlu-
boce a zásadně mě tato událost proměnila. Uvědomovala jsem si,
že jsem ve společnosti neklidná a netrpělivá. Nemohla jsem vydr-
žet delšídobu sedět v klidu nebo vést dlouhé hovory o běžných
záležitostech.
Zdálo se mi, že lidé ztratíIi schopnost vidět kouzlo v životě.
Nesdíleli se mnou údiv ani nadšeníz okolí - azeživota samotné-
ho. Vypadalo to,žejsou spoutáni rutinou a myslí jen na to, co dal-
šíhoteď musí udělat. Byli na tom stejně jako já před sým NDE.
Všichni byli natolik zaneprázdnění tím, jak pořád něco dělají,
že zapomínali prostě jenom žítv přítomném okamžiku.
Především jsem ale círila, že jsem se ocitla na pokraji něčeho
úžasného,co se přede mnou kůdým okamžikem rczkryje. Cítila
l17
jsem, že všechno, čímjsem prošla, má nějalr/ hlubšísmysl. Ale

ani s tímto vnitřním rozrušením, s tímto pocitem, že jsem blízko
nějakého ántastického dobrodružswí, jsem si nemyslela, že bych
měla něco děktnebo se o něco snažit, aby se to stalo. Musím jen
blt sama sebou, beze strachulTak si dovolím b/t nástrojem lásky.
Chápala jsem, že to je to nejlepší, co můžekdokoliv z nás b|t nebo
dělat pro nás samotné i pro planetu.
Jakmile jsem si to uvědomila, problémy už mi nepřipadaly tak
obrovské. Viděla jsem, že lidé berou život a svoje problémy příliš
vňné - stejně jako jsem to dřív dělala já. V minulosti jsem se ne-
chala zatahovat do dramat jinýchlidí i do sťch vlastní,ch. Po svém
NDE jsem však brala jako požehnání již jen to, žr jsem živá a že
jsem dostala druhou šanci vyjádřit, kdo jsem. Už jsem nechtěla
promrhat ani jedinou minutu z tohoto velkého dobrodružswí.
Chtěla jsem bfi natolik sama sebou, jak jen je možné,a vychutnat
si každou minutu svého života.
Už jsem nechtěla zabřednout do všech těch malých všedních
problémůa obav o budoucnost, peníze, práci či rtnné domácízá-
ležitosti. Tohle všechno se zdálo určirym způsobem nepodstatné
zvlášt proto, že jsem důvěřovala procesu, ktery se přede mnou
rcw|el.
Připadalo mi důležitébavit se a smát. Cítila jsem lehkost, jakou
jsem předtím nepoznala, a snadno jsem se smála. Byla jsem ráda
ve společnosti lidí, kteří chtěli dělat totéž.
Kdykoli došlo na rozhovor ýkajícíse nemoci, politiky nebo smr-

ti, měla jsem tak odlišnénáznry že jsem se podobným tématům
snažila vyhýbat. ZačaLajsem si uvědomovat, žs má schopnost po-
suzovat a rozlišovat je ,,oslabená".Užjsem nedokázala vést jedno-
značnou hranici mezi tím, co je dobré a co špatné,co je správně
a co ne, protože v průběhu svého NDE jsem sama nebyla posu-
zovánavůbec nijak. Tam vládl jen soucit a bezpodmínečná láska.
A tento pocit vůčisobě i všem okolo ve mně přetrvával.
118
Vidím žiuot jinlna očima
I v případě všech Lriminálníků a teroristů na celém světě jsem

cítila jen soucit s nimi a s jejich oběťmi. Jako nikdy předtím jsem
teď chápala, že člověk, který mohl spáchat podobný čin, musí b|t
sám plný zmatku, frustrace, bolesti a nenávisti k sobě. Sebereali-
zovaný a šťastný člověk by nikdy t"koť čin nespáchal! Lidé, kteří
sivážísami sebe, se o svou lásku dělí bez podmínek a je radost b/t
jim nablízku. Aby někdo mohl spáchat zločin, musí b|t (emocio-
nálně) nemocný- vlastně je to podobné, jako by měl emocionální
rakovinu.
Všimla jsem si však, že lidé, co mají tento ťyp ,,mentální" rako-
viny, jsou společností vnímáni s opovrženíma majíjen mizivou
naději, že se jim dostane praktické pomoci, což jejichsituaci samo-
zřejmějen zhoršuje. Jestliže se k nim chováme tímto způsobem,
dovolujeme této ,,rakovině", aby se v nďí společnosti rozrůstala.
Zřejmě jsme vyrvořili společnost, která nepodporuje {yzické ani
mentální uzdravení.
Toto tedy způsobilo, že jsem už nebyla schopn4 nadále vnímat
svět ve smyslu ,,my" a ,,oni" - to jest oběti a pachatelé. Není žádné
,,oíli", všichni jsme ,,my". Všichni woříme jednotu, jsme produk-
ry vlastního světa, sťch myšlenek, činůa přesvědčení. Dokonce
i pachatelé jsou oběťmi své vlastní bolesti a sebenenávisti.
Ani smrt jsem už nevnímala stejně jako ostatní, takže pro mě
bylo těžkése rmoutit nad něčísmrtí a oplakávat ho. Jistě, když mi
zemřel někdo bltzký, byla jsem smutná, protože mi chyběl. Ale už
jsem netruchlila, protože jsem věděla, že se přenesl do jiné dimen-
ze, a věděla jsem, že je šťastný.Thm nemůžete bfi smutní. Zároveň
jsem věděla, že i smrt těchto lidí byla naprosto v pořádku a v tom
věďím obrazs,v oné veliké tapiserii se všechno odvíjítak, jak má.
Vzhledem k tomu, že se mé íáů§ry tak radikálně změnily, zača-
la jsem si dávat polnt na slova; nechtěla jsem, aby mi někdo špatně
rozuměl. Bylo mi jasné, že pro ostatní je téžképochopit, žekdyž
zemřeme, nikdo nás nebude soudit, i kdybychom byli ti nejhor-
šíteroristé. Dokonce i v jejich případě jsem vnímala jen soucit,
1l9
naprosté porozumění a pochopení toho, proČ udělali to, co udě-

lali. Na,,světské" každodenní úrovni jsem také věděla, že pokud se
rozhodnu nenásledovat, náboženské nebo kulturní dogma, které
mi nepřipadá vhodné, žádné odsouzení mě v posmrtném životě
nečeká.
Pomalu jsem začala trávit čímdál,víc času jen sama se sebou,
pokud jsem nebyla s Dannym. S ním jsem se cítila v bezpečí.\č-
děla jsem, že mě nebude soudit. Manžel se mnou byl po celou
dobu a byl jedním zmálalidí, kteří mi rozuměli. TtpělM naslou-
chal, kdl jsem mluvila o sv/ch pocitech a myšlenkách, a pomohl
mi ujasnit si všechny ty nové emoce.
Neustále jsem měla potřebu o své zkušenosti mluvit, snažila
jsem se ji pochopit, rozluštit, a Danny mě povzbuzoval, abych to
všechno zaznamenďa, abych wé pocity vypsala na papír. Začďa
jsem tedy psát a dělám to dodnes. Psala jsem na různá ftra a blo-
gy, a j&jsem se v tomto novém světě posunovala kupředu, zjistila
jsem, že to má velmi terapeutické účin§.
c\9' @/)
120
l 3. KAPITOLA
IÝalézám suou cestu
Získůajsem nyní náhled na život, ktery se mnou sdílelo jen vel-

mi málo lidí v mém okolí. Již jsem se ničeho nebála. Neměla jsem
strach z nemoci, stárnutí, smrti, ztráty peněz, z ničeho. Kdň vž
ani smrt není hrozivá, nezb,ý-rá mnoho, čeho by se člověk mohl
bát, protože smrt se vždycky považuje za tu nejhorší možnost.
A kóž vás neděsí to nejhorší, co ještě zbývá?
Thké pro mě bylo těžkézařadit se zpátky do života, protože mi
tento svět nepřipadal skutečný. Onen druhý svět mi připadal mno-
hem opravdovější. A jak jsem se už zmínila, pot|kala jsem se s tím,
jak všichni berou všechno strďně vůné_ například jak se stresují
kvůli penězům, i když mají spoustu krásných věcí, které si mohou
užívatazakterémohoub/t vděční.Také jsem nemohla pochopit,
jak mohou lidé kvůli penězům tolik zanedbávat všechno ostatní
včetně lás§, v-ztahů, talentu, wořivosti, individuality a tak dále,
a trávit tolik času v práci, kterou nemají rádi. Zptsob, jalr|m na-
h|ížejínaživot, mi připadal špatný. Jejich priority a hodnoty byly
nesprávně nastavené a mně se zdálo, že to mqí vzhůru nohama.
Bylo mi jasné, že jsem asi dřív uvažovďa stejně, ale teď jsem si ne-
dovedla představit, žnbych se k tomu mohla někdy vrátit.
Vím, že nibdy nepřijmu práci jenom huůli penězům, říkala jsem
si. Moje hritéria tjhající se prdce a činnosti uůbec jsou teď úplně jiná.
Žiaot a čas tady stráuen! mají už pro mě mnohem uětšíhodnotu,
To, co se mnou Danny prožil, když jsem byla nemocná a sko-
ro jsem zemřela, bylo tak intenzivní, že se mnoho věcí změnilo
72l
i pro něj. Před mou nemocí pracoval v obchodním a marketingo-

vém oddělení mezinárodní organizace a měl na starosti prodej
v Asii. Po tom, čímsi se mnou prošel, mu připadalo docházení
do práce neinspirující a monotónní. Oba jsme dospěli, změnili se
a hodně se toho naučili.
Danny ,ždvrW snil o tom, že povede wůj vlastní podnik, a já
mu teď navrhla, aby se do toho pusdl. Nabádala jsem ho, aby žil
svůj sen. Před NDE bych k tomu neměla dost odvahy a nepovzbu-
zovůa bych ho, nejspíš bych si říkala, že je rc přílišriskantní co
-
bychom dělali, kdyby neuspěl?
Mé náuory se však změnily a naplnění jeho snu mi teď připada-
lo mnohem důležitější, stejně jako mi připadalo důležité,abychom
v životě pořád něčeho nelitovali. A tak jsem ho měla k tomu, aby
si založil poradenskou firmu pro uchazeče o zaměstná,ní a jejich
případnézaměstnavatele, kterou si vždycky přál mít.
Rozhodování, má-lipracovat pro sebe nebo pro někoho jiného,
mu nakonec usnadnila skutečnost, že ho propustili; kdlž se totiž
o mě v mé nemoci staral, trávil v práci přílišmálo času. V minu-
losti by to pro něj byla závůnáa velice nepříjemná skutečnost, po
mém NDE to však znamenalo jen dalšípříležitost uvědomit si,
jak s námi vesmír spolupracuje. Byla to příležito st začítdělat něco
daleko zaj ímavě;'šího.
Abychom se do tohoto nového dobrodružswí mohli vrhnout,
museli jsme začítvelmi šetřit. Přestěhovali jsme se do menšího
domu a omezili jsme mnohé osobní ,ýdqr. Skončili jsme ve veli-
ce skromné oblasti poměrně daleko od rušnéhoměstského cenúa.
Náš nov/ domov se nalézal v odlehlé vesnici u číns§ch hranic,
kde jsme byli izolovaní od své komuniry což námposkytlo mož-
nost najít si nové přátele a přehodnotit svuj život. Byla to zásadní
změna proti tomu; flá co jsme byli zvybí, a my měli pocit, žs začí-
náme znovu - ž, j, to nový nčátek.
xr<*
I22
Nalézám suou cestu
Kdysi bych pohlíželana Dannyho ztrátu zaměstnání, nutnost

us}romnění a stěhování se z města jako na něco dramatického,
negativního a nepříznivého. Vyvolalo by to ve mně spousty stra-
chu, protože by to ohrozilo moje bezpečí.Jenžev hlavě mi stále
zněla slova Vrať se a žij suůj žiuot beze strncllu, a věděla jsem, že
všechno bude v pořádku. Ze všech poselswí, která jsem si ze své-
ho NDE přinesla - všichni woříme jednotu, všichni jsme ve své
podstatě láska, jsme úžasní- , bylo toto poselswí nejsilnější a stá-
le se mi připomínalo. Zďalo se, že přichází od mého otce a od mé
nejlepšípřítel§ně Soni, a tak kdykoli jsem tato slova v duchu za-
slechla, podle situace jsem vždy slyšela hlas jednoho z nich. V tom-
to případě jsem události vnímala jako součást většího odvíjejícího
se dobrodružswí a měla jsem pocit, jako bych začínalažítnanovo,
s čist/m štítem.
Díky NDE jsem přešla od vnímání realiry zvnějšku dovnitř
k vnímání zevnitř ven. Kdysi jsern si myslela, že vnějšísvět je sku-
tečný a já musím fungovat v jeho hranicích. Podobně to zřejmě
vnímá většina lidí. S tímto názorem jsem svou sílu odevzdávala
vnějšímu světu, vnějšíudálosti měly schopnost mě celou ovládat -
mé chování, mé nálady i mé myšlení.Emocionální reakce a pocity
jsem nepovaž ovůa za skutečné,protože nejsou hmatatelné. Brala
jsem je pouze jako reakce na vnější události. V tomto modelu jsem
byla obětí okolností, nikoli wrircem vlastního života. Dokonce
i nemoc byla vnějšízáIežitost, která se mi ,,náhodou stala".
Po NDE jsem se začďavnímat jako božskou a nedílnou součást
většíhocelku. Ten zahrnuje všechno v celém vesmíru, všechno, co
kdy existovalo a co kdy existovat bude. A všechno je propojené.
Uvědomila jsem si, že se nacházím v centru tohoto vesmíru, a po-
chopila jsem, že všichni se vyjadřujeme navenek ze své vlastní per-
spektivy, protože jsme všichni ve středu této kosmické sítě.
Poté co jsme s Dannym společně vstoupili do nové fiíze našeho
života, začína|ajsem tyro pravdy chápat konkrétněji. Ačkoli všich-
ni existujeme v této nauzájem pospojované síti a ke všemu máme
I23
přístup, můj svět je v každémokamžiku složitou tapiserií, swoře-

nou z mých myšlenek, pocitů, prožitků,vztahů, emocí a událostí,
které.jsem do této chvíle nashromáždila. Nic pro mě neexistuje,
dokud se to nestane součástímé tapiserie. A jáji mohu zvětšovat
nebo omezovat tím, jak rozšiřuji nebo omezuji své zkušenosti a své
uvědomění. Myslím, že si mohu do určitémíry nrolit, co do své-
ho zorného pole vpustím.
Jakmile se něco do mého zorného pole dostane, stane se to sou-
částímé tapiserie. Abych se vrátila ke své analogii skladiště, posví-
tila jsem si na to baterkou. A to znamená, že se to stane součástí
mého systému přewědčení - mou pravdou.
Pochopila jsem, že smyslem mého životaje rozšířittuto tapise-
rii a vpustit si do životavíceještě úžasnějšíchzáňitk:ů. Uvědomila
jsem si, že se pokoušímposouvat hranice toho, co jsem považovala
za možnéve všech oblastech, kde jsem vnímala omezení. Začala
jsem zkoumat, co z toho, co považujeme za pravdu, je ve skuteč-
nosti jen sociálně podmíněným přesvědčením. Prověřovala jsem
všechno, co jsem v minulosti posuzovala jako negativní nebo ne-
možné,zvláště pak přesvědčení, která ve mně vyvolávala pociry
strachu nebo vlastní nedostatečnosti.
Proč tomu uěřírn? ptala jsem se sama sebe. Je to pouhé kulturni
a sociální podmínění? Možná to prl mě u určitou chuíli platilo, ale
platí to pořád? Je d.obré, abych stále uěřila u tolik uěcí, he kterjm jsem
byk uychouána a hterjm mě wčili uěřit?
V některych situacích možná, ale v mnoha případech zněla
rozhodná odpovéď ne.
Byla jsem vychována v přesvědčení,že ženy by se měly podři-
zovat. Ženy, které byly příliš asertivní nebo průbojnéa zastáyďy
vyššípozice, byly vždy do určitémíry odsuzovány, protože hlav-
ním úkolem ženy je b|t pečujícímatkou a manželkou. Tuto před-
stavu jsem nikdy nesplňovala.
Celý ilvotjsem strávila tím, že jsem se posuzovala a předem si
vyčítďa, že nesplňuji očekávání. Yždyclq, jsem se cítila nedosta-
124
Nalézdm suou cesta
tečná. M po NDE jsem pochopl|a, že to je všechno jen soubor

sociálně podmíněných norem.
Dříve jsem se také domnívala, že nejsem dostatečně duchovní
ažev tomto směru na sobě musím víc pracovat. Potom jsem si ale
uvědomila, že jsme všichni duchovní bez ohledu na to, v co věříme
a co děláme. Ani nemůžemeb/t nic jiného - jsme totiž duchovní
bytosti. Jenom si to někdy neuvědomujeme.
Pochopila jsem, že opravdovou radost a štěstímůžemenajít,
)enkdyž milujeme sami sebe, kd/ se obrátíme dovniti následu-
jeme své srdce a děláme to, co nám přináší radost. Zjistila jsem,
že pokud v životě ztíatímsměr a připadám si ztracená (což se mi
pořád jďtě běžně stává), doopravdy to znamená jen to, že jsem
ztratila pocit sama sebe, přestala jsem se vnímat. Nejsem spojená
s tím, §m opravdu jsem a kým jsem na tento svět přišla b|t. %t-
šinou se mi to stávalo, jakmile jsem přestala naslouchat svému
vnitřnímu hlasu a předala moc nad svým životem nějaké vnějšísí-
le, jako jsou televizní reklamy, noviny, velké farmaceutické firmy,
moji vrstevníci, kulturní a sociální normy a podobně.
Když jsem se dříve cítilaztracená, hledala jsem odpovědi uenku.
Hledala jsem knihy, učitele a guruyv naději, že mi poslcytnou ono
stále unikající řešení. A přesně to jsem udělala, když mi tehdy
diagnostikovali rakovinu. V důsledku jsem se cítila ještě víc ztra-
cená, protože jsem se znovu a znovu uzdávaIa své vlastní síly.
Zjistilajsem, že když pohIížímna svět ve směru zeuniň - uen, zna-

mená to, že plně důvěřuji svému vnitřnímu vedení. Jako by to,
co cítím,mělo dopad na celý vesmír. Jinými slovy, protože jsem
v centru své vesmírnésítě, ovlivňuji Celek. Takže jsemJi šťastná já,
je šťastnýi vesmír. Když miluji sebe sama, milují mě i všichni ostat-
ní.Kdyžjsem v klidu, veškerá swoření jsou také v klidu a tak dále.
Občas se mi zdálo, že některé věci jsou ňžké,a já místo abych
se je snažila fyzic|<y změnit (což jsem běžně dělala před NDE),
začůajsem zkoumat svůj vnitřní svět. Pokud jsem vystresovaná,
I25
úzkostná, nešťastná nebo něco podobného, obvykle se nejprve

obrátím do svého nitra. Posadím se někde o samotě, jdu na pro-
cházku do přírody nebo poslouchám hudbu, dokud se nedostanu
opět do svého středu, kde jsem klidná a usebraná. Všimla jsem si,
že jakmile to udělám, vnějšísvět se také změní a mnohé překáž|<y
prostě jen odpadnou, aniž se o to musím jakkoli přičinit.
Tím ,,dostat se do svého středu", ,,vycentrovat se", mám na
mysli dostat se do středu své vesmírnésítě, uuědomit si svou pozi-
ci. Ve skutečnosti je to jediné místo, ve kterém všichni stále jsme,
a je důležitéhocítit.
lenže čas od času na své ústřednípostavení ve vesmíru zapo-

menu. ZapLeu se do všech těch dramat, rozporů, pocitů rizkos-
ti a bolesti fyzického světa a nejsem schopna vidět se jako jednu
z rozvinurých, úžasných,nekonečných bytostí, kterymi všichni
doopravdy jsme.
Nďtěstí jsem si uvědomila, že aniv těchto situacích nejsme ni-
kdy odpojení od svého středu. Jen ho dočasně ztíatíme ze zřetele
a přestaneme vnímat pocit klidu a radosti, kter-ý z něj vycháaí.
Zapleteme se do iluze oddělenosti a nevidíme, že štěstía smutek
jdou ruku v ruce - j"ko světlo a tma nebo jin a jang. Náš pocit
odpojení je jen součástí iluze dualiry která nám znemožňuje vidět
jednotu toho, co vnímáme jako oddělené. Avšak b}t ve svém stře-
du znamená prohlédnout to, nedat se zmást, a znovu vnímat své
věčnémísto ue sňedu ušeho... - ue sňedu jednoly.
Instinktivně jsem si byla stále vnitřně vědoma jednoty s vesmí-
rem, takže jsem věděla, že dokonce i kdl se nacházím veťyzickém
těle, pořád jsemve středu velké kosmické sítě, což je vesmír, ať si
to uvědomuji nebo ne. Je to stejné jako uvědomit si svou velikost
a spojení s nekonečnem.
Měsíce přechazely v roky a já jsem toto vědomí stále víc přesouva-

la do praxe. Když jsem si někdy ve stresu udělala přestávku, abych
se vycentrovala, dostalo se mi ÝW že plýwám časem. Jenže já
I26
Nalézdrn salu cestu
jsem věděla, že kdybych se snažila řešit věci čistě na fyzické úrov-

ni, šlo by to jen velmi pomalu. Dodnes mívtá.m v takové chvíli po-
cit, jako bych měla projít lepkavým sirupem; řešit věci jen tímto
způsobem mě frustruje a stresuje ještě víc.
Zjístilajsem však, že pokud si udělám čas a vrátím se do svého
středu bez ohledu na míněnílidí kolem, pokud obnovím své spo-
jení s Celkem a cítímse šťastná a klidná, mnoho zásadních kame-
nů úrazu se samo odvalí z cesty. V těchto chvílíchse mi mnohé
projasní a jen tím, žs zistávám ve svém středu, se mnoho kom-
plikací jednoduše vytratí. Připadá mi to jako mnohem efektivněj-
šízpůsob řešení životníchsituací, než kdybych se jimi zabývala
jen zvenku. Je to přímý důsledek mého NDE avychazí z vědomí,
že jsem součástí oné velké vesmírnétapiserie, že jsem v jejím stře-
du, a když se obrátím dovnitň mohu se spojit s celým vesmírem.
Zaalétaod mého NDE se změnily i mé požadav§vuči vněj-
šímusvětu. Zýsti|ajsem, že mámJi se cítit opravdu dobře, potře-
buji b/t blížpřírodě, především moři. Také jsem zjistila, žekdyž
sedím u oceánu, pozoruji vlny a poslouchám jejich zvuk, dokážu
se okamžitě spojit se svým stavem NDE a připomíná mi to první
dny po propuštění z nemocnice, kdy jsem měla pocit zázraku.
S radostí jsem sledovala, jak se změnili i členovémé rodiny
ablízcípřátelé. Můžeto znít divně, ale od doby, co jsem prožila
NDE, se mi mnoho lidí svěřilo,žrv mé blízkosti cítízměnu ener-
gie. Málokdy o tom mluvím na veřejnosti, protože jsem přesvědče-
ná, že tyto věci přicházejí zevnitř. Nejspíšjen odtáňím to, co byli
oni sami připravení zůít.
Díky své zkušenosti jsem si zsela jistá, že ušichni máme schop-
nost vyléčitsami sebe a také zprostředkovat vyléčeníostaťním.
Jakmile se dostaneme do kontaktu s tím nekonečným místem
v nás, kde jsme součástíCelku, žádná nemoc v těle nemůžezů-
stat. A protože jsme všichni propojení, není důvod, proč by stav
blaženosti jednoho člověka nemohl ovlivnit jiného člověka, po-
zvednout ho a probudit v něm jeho vlastní schopnost uzdravení.
I27
A můžemeJiuzdravit ostatní, můžemeuzdravit i sebe a nďi pla-

netu. Neexistuje nic odděleného, to je pouze v našímysli.
V mém životě přicházr,jí lepšía horšíchvíle, někdy mám pocit,

že se musím opravdu hodně snažit, abych zůstala ve svém středu.
Musím zvládatbéžnézáležitosti,jakojsou domácí práce a placení
účtů,a od dob svého NDE mám problém se na ťyto detaily sou-
středit. Přesto se nikdy nevzdaluji natolik, abych měla problém
najít své místo ve vesmíru a znovu procítit ta slova ve své duši:
Vrať se a žij suůj žiuot beze strachu!
Také jsem zjistila, že ačkoli jsem se spřátelila s novými lidmi -
včetně jednoho člověka, ktery mi pomohl pochopit azprlcovat mé
zážitLq, -, mám potížeznovu se hlouběji propojit se starymi přá-
teli. Nejsem již tak společenslcíjako dřív a nebaví mě stejné věci.
Mívala jsem hodně přátel, teď však vpouštímdo svého soukromé-
ho života jen několik lidí, z nichž většinu jsem potkala v posled-
ních několika letech na NDE skupině. Je zde pár lidí, kteří jsou mi
velmi blízcí,a někteří z nich měli podobnézůiďq jako já.
Jsem oddan á také bIízkým členůmrodiny - manželovi, mamin-
ce a bratrovi. Byli se mnou při mé lrizi a v hodinách nejtěžších,
kdy jsem je potřebovala, a cítímk nim pevné pouto. Je pro mě ale
těžkécítit se tak blízko i ostatním.
Nesnažímse žítsamotářsky. Pořád se pokouším komunikovat
a opravdu mě baví pomáhat lidem dosáhnout většího pochopení,
což dělám jednak psaním a jednak wou současnou prací kultur-
ní konzultan*y. A jak uvidíte v následujícíkapitole, skutečnost,
že jsem si dovolila b|t sama sebou, na mě měla v tomto skvělém
velkém dobrodružswí obrovs§ dopad.
C-9' @/)
I28
14. KAPITOLA
Uzdrauerlí je pouh! začátek
Kniha, kterou dtžítev ruce, je důkazem toho, co se stalo, když jsem

se přestala snažit a dovolila všemu volně plynout. Chci se s vámi
podělit o sérii synchronicit, které se musely uskutečnit, aby tato
kniha vznikla.
Hned poté, co jsem prožila NDE a uzdravila se, byla jsem plná
nadšenía chtěla jsem všechno vykřičet do světa. Přála jsem si, aby
ostatní věděli, co se mi přihodilo, a aby cítili, co jsem cítila já.Jen-
že zároveň mě znewózňovalo, žebych o tom měla otevřeně pro-
mluvit, jednoznačně se zasadit o zveřejnění svého příběhu a vyvo-
Iatzá1em o svott osobu. Prostě jsem nebyla připravená vyrovnat se
se všípozorností a zkoumáním, které se na mě měly upnout.
Jenže v životě se jin vždycky pojí s jangem, a tak jsem brzy !is-
tila, že mám sice trochu obavy, jak bude můj příběh přijímán, ale
zároveň mě něco neustále nabádá, abych se o něj podělila s mno-
hem širšímolruhem lidí.Zůívůa jsem obojí, touhu mluvit o tom
i potřebu stáhnout se do ústraní. \čděla jsem, že až nastane čas
a já budu připravená, způsob jak získat více pozornosti se přede
mnou vyje"í s lehkostí, kterou jsem pocítila v průběhu NDE.
Zatímjsem se řídila tím, co jsem pochopila ze svého zůitku,
jak jsem to popsala v předešlé kapitole. Snažila jsem se b|t k sobě
upřímná a žila jsem tak, abych byla co nejšťastnější.Byla jsem si
jistá, že lidé, kteří jsou připravení nebo potřebují slyšet to, co jim
mohu sdělit, si mě najdou. Pokud jde o šířenímého poslání, zů-
stávala jsem neustále otevřená všem možnostem. V podstatě jsem
129
vždyc§ byla ve stavu ,,dovolení", ,,umožnéní",a přesto

v této věci
mě nic nepřipravilo na to, co se na mě chystalo...
V březnu 2011 jsem byla ve Spojených arabsk/ch emirátech na-

vštívitSunitu, blízkou přítelkyni z dětswí, která si tam otevřela
holistické výwikové středisko. Pozvala mě, abych přijela a podě-
lila se s posluchači v Dubaji o svůj příběh. Cítila jsem se skvěle
a všechno šlo jako na drát}ách, Nebyla jsem si jistá jejich přije-
tím, ale příjemně mě překvapilo. Dokonce ve mně tato návštěva
vyvolala vnitřní po§un, ktery se projevil pocitem, že jsem konečně
připravená podělit se o svůj příběh veřejně.
Poprvé od svého NDE jsem v sále, kde jsem mluvila, cítila
transformaci - ten posun se ve skutečnosti udál ve mně, i kd/ to
ovlivnilo všechny přítomné. Upřímně mě ohromilo léčení,které
přede mnou probíhalo. Lidé z mé zkušenosti získávali, co potře-
bovali, a všichni velice silně cítili, že se něco děje.
Opět jsem si uvědomila, želidépotřebují vědět, co jsem proži-
la. Došlo mi, že jsem znovu zača7a ztrácet kontakt a nenechala
jsem plynout sué opraudoué já. Zase jsem své pravé já potlačovala,
protože jsem se bála. A tady v Dubaji jsem znovu pocítila, jaké to
j., blt ve spojení se sým úžasnýmrozšířeným já. Bylajsem při-
pravená přijmout cokoli, co mi osud přichystá. V tom sále jsem
zahodila všechny zábrany, a ačkoli jsem nevěděla, jak mě ti lidé
přijmou, dělila jsem se s nimi otevřeně o všechny své zkušenosti.
Byla jsem odhodlaná čelit neznámému a důvěřovat nejasnému.
Do té doby jsem se domnívala, že můj NDE je jen můj, a ačko-
li jsem se vrátila s poselswím pro všechny, že uzdravení se t/kalo
především mě. To byl jeden z důvodů,proč jsem se zdráhala svůj
příběh vyprávět - nebyla jsem si docela jistá jak by ostatním moh-
ly mé zážitl<y posloužit. V tom sále se však něco změnilo. Když
jsem sledovala reakce posluchačůa transformaci, která tam probí-
hala, najednou jsem si uvědomila, že moje rakovina i to, jak jsem
se z ní uzdravila, ve skutečnosti sloužily celé phnetě.Jesdiže všichni
l30
Uzdraueni je poub! začátek
woříme jednotu, pak co se stane mně, stane se všem. A co se stane

pro mě, to se také stafie prl cely uesrnír. Pochopila jsem, že důvo-
dem, proč jsem onemocněla a potom se rozhodla vrátit se do ži-
vota, bylo posloužit jako nástroj léčení,které se můžeuskutečnit
v ostatních - nejen fyzickéléčení, ale především léčeníemocionál-
ní, protože nďi fyzickou skutečnost ovládají právě emoce.
Dříve jsem se také domnívďa, že mé uzdravení z rakoviny bylo
vyvrcholením mé cesty - zdálo se mi, žeje to vrcho|náfánevšeho,
co se událo v mém životě, a připadalo mi to jako konec mého
příběhu. V Dubaji jsem ale pochopila, že mé vyléčeníznamenalo
jen začátek Otevřelo novou kapitolu dalšíhoodhalování a já jsem
měla pouze vykročit do neznáma.
Opět jsem věděla, že nemusím nic dělat, všechno se vFvine sa-
mo, pokud rc douolím. A v tu chvíli jsem si řeHa Sem s tírn! Ať už
je pro mě přichyxáno coholi, jsern tomu oteuřená. Ti:ď tomu rozurním!
Mno šestnáctého března- byla jsem v Dubaji už t|den - jsem se

probudila azačaLasi prohlížet e-maily. Očekávala jsem přání k na-
rozeninám od přátel a rodiny. K mému údivu tam byl vzkaz od
pomocného redaktora zF{ray House: ,,'§í'ayne Dyer se stal Vaším
velkým fanouškem, poté co četl o Vďem záůitkublízkésmrti. Po-
kud byste o svých zkušenostech chtěla napsat knihu, měli bychom
vell<ý zájem s Vámi spolupracovat na její přípravě avydání."
Četla jsem ta slova a nemohla se ubránit sLzám. Bylo to neuvěři-
telné narozeninové překvapení. A zároveň powrzení mých pocitů
z předchozího dne.
Knihu jsem už psátzačůaatrochu jsem uvažovala o tom, kde
by mohla vyjít, ale pomyšlení na celou záůežitost mě znepokojo-
valo a měla jsem pocit, že je to nad mé síly. A kromě toho jsem až
do předchozího dne opravdu nebyla připravená vyjít se wým svě-
decwím před širšípublikum.
Přesto se mě v předchozím měsíci několik lidí zeptalo, jestli
o sv/ch zážitcíchblízkésmrti nehodlám napsat knihu. Když jsem
731
odpověděla kladně, ptali se, jestli už mám nakladatele, na což jsem

odpovídala záporně.
\čtšinaz nich k tomu potom poznamenala: ,,Tvůj příběh je
sice úžasný,ale v dnešnídobě je těžképřimět nakladatele už jen
k tomu, aby si přečetl rukopis. Dnes se vydává tolik podobných
duchovních vécí,žeje to nejspíš nebude zajímat. Připrav se, že tě
budou znovu a znovu odmítat."
Také jsem slyšela: ,Ábys svůj rukopis dostala k nějakému redak-
torovi na stůl, budeš potřebovat literárního agenta. S někým, koho
nedoporučíliterární agent, se vůbec nebudou bavit," a ,,Radši si
to vydej vlastním nákladem, to je mnohem jednodušší."
Všem těmto lidem jsem odpovídala: ,,Vůbec nemám v úmyslu
bušit nakladatelům na dveře nebo žadonit, aby si někdo moji kni-
hu koupil. Můj příběh se bude šířit takovou rychlostí, jakou se
šířit má, a jestli má oslovit masy, vesmír to zařídí."
Několika přátelům jsem se také svěřila, že ze všech možností
by mi bylo nejmilejší, kdyby mou knihu jednoho dne vydalo na-
kladatelswí Hay House, protože si myslím, že jsou ve svém oboru
nejlepší, a já miluji všechny jejich autory. Podívala jsem se na je-
jich stránky ailistila, že nepřijímají rukopisy, které neprošly přes
literárního agenta. Nevěděla jsem ani, kde takového agenta hledat,
a tak jsem to nechala plavat.
Jak jsem již vysvětlovala dříve, po svém NDE jsem měla pocit,
že se děje něco velkého. Cítila jsem, že jsem vedena a směrována,
a to dokonce i ve chvílích,kdy to vypadalo, že se můj život ne-
ubírážádným zvláštnímsměrem. Stále jsem věřila tomu, co jsem
během svého záňitkupocítila: Všechno je v pořádku a tak, jak má
b|t. E-mail zHay House mi powrdil, že jsem to celou dobu cítila
naprosto správně.
Samozřejmě jsem jim nadšeně odpověděla: ,,Ano, Ano, Ano!"
Dokonce jsem pomocnému redaktorovi napsala, žr mám naíolÉ-
niny a že to byl od nich překrásný dárek.
I32
Uzdrauení je pouh! začáteh
O několik dní později, to užjsem byla doma v Hongkon$u, jsem

obdržela dopis od své staré kamarádky Veroniky Leeové. Psala mi,
že poslouchala rozhlasoť pořad, kde'§řayne Dyer mluvil o mně
a o mém NDE. Pry o mně ve svém pořadu mluví již několik ryd-
nů. Otevřela jsem tedy webové stránky Hay House Radio, nďla si
'§í'ayne
archiv a poslouchala jsem. A ejhle, tu mluvil o mýchzňit,
cích opravdukažÁÝ t/den! Byla jsem přirozeně nadšená, že o tom
vypáví tak širokémupubliku.
Nedlouho potom jsem chtěla'§V'ayneho překvapit a zatelefono-
vala jsem do živéhovysíláníjeho pořadu, kde přijímal telefonáty
a odpovídal na dotazy. Kvůli časovémuposunu se jeho pořad vysí-
lď v Hongkongu ve čtyři hodiny táno, a tak jsem si nastavila bu-
dík na půl čwrtou, vstala jsem, naladila přijímačazačalavytáčet
telefonní číslo.Při několika prvních pokusech byla linka obsaze-
ná, ale nakonec se mi k mé radosti podařilo se dovolat - a nebyly
ještě ani čryři hodiny.
Muž, ktery telefon zvedl, se mě zeptů na jméno a chtěl vědět,
odkud telefonuji. Potom jsem musela čekat. Když pořad po všech
nutných úvodech konečně začal, řekla'Wayneho produkčníDia-
ne Rayová: ,,Podívejme, tady někdo telefonuje z Hongkongu,
pojďme si tedy promluvit s ním." Když jsem ji uslyšela, srdce mi
poskočilo. (Později jsem se dozvěděla, že je opravdu těžkése do
'Wayneho programu dostat.)
'§í'ayne
A ještě než nás spojili, pronesl: ,,Bože mťq, já asi vím,
kdo to je!Je to ten, koho mám na mysli?"
,,Dobry den, tady Anita," řekla jsem.
,,Panebože, to je ta Anita, která měla ten NDE! Jsem tak nad-
šený, že vás mám ve svém pořadu!" vykřikl. ,,Diane, můžetezrušit
všechny dalšíhovory? Zůstanu celý pořad u tohoto!" Potom mě
požádď, abych vyprávěla svuj příběh do rádia.
Kd/ pořad skončil,'§í'ayne mě poprosil, abych nezavěšovala.
Povídali jsme si a'§í'ayne,mi řekl, že by mu bylo ctí napsat k mé
knize předmluvu, kdybych mu to dovolila.
1,33
fuk"l" jsem si: I@brh rnu to dauolila? Děh sí kgraci? fuk bych
nadšená!
Dále mi'§?'ayne prozradil, že si vpiskl z internetu celý můj pří-
běh o NDE, což je dohromady asi dvacet jedna stfan. Vyrobil pry
asi čryřicet kopií a rozdáváto každému,koho zná. Podělil se o něj
i se svou matkou, které tím poskytl velkou útěchu. Také se zmínil,
že mě několikrát citoval ve své nejnovější knize Splněná přán.í.
V tu chvíli mi probíhalo hlavou jediné: Je to uůbec možné?Je to
prauda? Wayne Dyer citoual ue sué poslední hnize m,ě?
Potom jsme si vyměnili kontakry a'§?'ayne mě ujistil, že mu
můžukdykoli zavolat.
Měla jsem ohromnou radost! Několik následujících dní jsem
se vznášela v oblacích, téměř jsem nemohla jíst ani spát a v hrudi
jsem měla neustálé chvění. Cítila jsem, že jsem na pokraji něčeho
opravdu velikého, a bylo mi jasné, že to bude zároveňnáročný test
mé schopnosti pevně se držet a nedělat nic jiného než b/t sama
sebou.
V příštíchněkolika měsícíchjsem měla mnoho příležitostíopět
j"k by
s'§7'aynem po telefonu mluvit, protože jsme se dohadovali,
asi má kniha měla vypadat, a \(/ayne mi přečetl krásný úvod, kte-
ry k ní napsal, což mě opět rozplakalo. B/vám z těchto věcí trošku
naměkko - zvlášt když vidím, jak se přede mnou odvíjívize, která
se mi objevila při NDE.
Při jednou nďem rozhovoru se mi Wayne svěřil, žf kdrř.si po-
prvé přečetl o mých zážitcích, neprosil Hay House, aby mě našli.
Řekl jim, že mě musejí najít, a jestli píšuknihu, oní ji rnusejívydat.
Dokážete si asi představit, žrjsem byla jeho přiznáním nadšená;
zepuJajsem se ho, jak se o mé zkušenosti vůbec dozvěděl. Povědě-
la mu o mně žena jménem Mira Kelleyová, kterážijev New Yorku.
Potom nás pomocí e-mailů kontaktoval. Mira a já jsme si začůy
psát a telefonovat a Mira mi začalavypňvět o všech těch neuvěři-
telných maličkostech, které se musely přihodit přesně v určitou
dobu, aby se'§?'ayne dostal k mému NDE. W'ayne nebrouzdá po
I34
Uzdrauení je pouh! začátek
internetu ani netráví příliš času tím, že by na počítačičetl dlouhé

popisy různých událostí, takže náhodou by na můj příběh určitě
nenarazil.
Nechám Miru, celý ten řetěz událostí popsala vlastní-
"by ",í-
mi slovy:
Jedenáctého ledna 20l1 jsem mluvila s přítelkyní, která mi sděli-

la, že'§í'ayne Dyer vede skupinu lidí na cestě po Evropě nazvané
,,Zůijte ázrak". Moje intuice se zachytila na slově zázrak.Yéáě,
la jsem, že'§(i'ayne má leukemii, akdyž,jsem uslyšela toto slovo,
pochopila jsem, že je připraven nazáztak
Pocit, že musím'§í'ayneho kontaktovat, jsem si napřed roz-
mluvila, jenže nutkínípřetrvávalo a bylo čímdál naléhavější.
Ujistila jsem sama sebe, že pokud mám b/t nfutrojem v rukou
Božích,musím událostem dovolit, aby se odvíjely tak, jak potře-
bují. O několik dní později jsem mu napsďa dopis.
Když mi za měsíc telefonovď, už jsem celouzáležitost pustila
zh|avy. Krátce jsme spolu pohovořili a chystali se už zavěsit, jen-
že já jsemjeho loučeníještě přerušila. Samotnou mě překvapila
má slova, že bych mu ráda poslala něco, co by si měl přečíst.Bez
zavíhání mi nadiktoval faxové číslo.
To ,,něco" byl Anitin příběh o NDE, ktery jsem obdržela prá-
vě den předtím od lidí, kteří si přeposílají rtuné zqímavée-mai-
ly s duchovními tématy. Člověk, který to přeposílal, zdůrazňoval
část příběhu, kde se píšeo tom, že všechno existuje zároveň, což
mě zaujalo, protože pracuji jako regresní terapeutka, a když jsem
Anitinu zprávučetla, zmocnil se mě kouzelný pocit, že to zapadá
přímo do vibrací mého ducha.
Ve chvíli, kdy jsme zavěsili, vynořila se opět otáz,ka Proč? Proč
jsern měk takouou poňebu přitáhnout Wayneho ponrnost k Anitinu
příběhu?
Tenkrát mě napadlo jediné vysvětlení - žr takdokonale popi-
suje to, v co já sama věřím a co mohu nabídnout. Tím, že jsem
l35
mu poslalaAnitin příběh, jsem vyjadřovala: ,,Vím, že můžeteb/t

okamžitě vyléčen.Th možnost existuje, a.iestliže se rozhodnete
poznat sebe sama v dokonalém Áraví, mohu vám s tím pomoci."
Thra]o by mnohem déle, kdybych se mu v rozhoyoru pokoušela
vysvětlit to, co Anita tak jednoduše a r./mluvně převedla do slov.
Teď vidím ještě jeden důvod. Chápu, že jsem sou&ístíprocesu,
jehož cílem je zprostředkovat Anitin inspirativní příběh celému
světu. Bylo to dokonale načasované.Kdybych ten e-mail dostala
někdy dřív asi bych si na něj v tu chvíli nevzpomněla a §řaynemu
bych ho nepřeposlala. Kdyby přišel později, asi bych ho v tu chví-
li tolik neocenila. Synchronicita obou dějů nám kouzelně připo-
mín{ že všechno se děje naráz, v bezčasémokamžiku, přesně tak,
jak to Anita poznalapři svém NDE.
'§í'ayne
souhlasil, že spolu projdeme regresí, a já jsem za ním
odletěla na Maui. Když jsem se patnáctého března objevila u něj
'§í'ayne
doma, zío.vna telefonoval. Poté co zavěsil, prozradil mi,
že vold, do nakladatelswí Hay House, kde budou vydávatAniti-
nu knihu. Jeho nadšení prozrazovalo, že i on sám je připraven
zůítzánrak. Sezení bylo velice silné a oba jsme sdíleli názor, že se
z leukemie vyléčí.
Vrátila jsem se k e-mailu, ktery mě upozornil na Anitin pří-
běh; přišel od někoho, koho neznám - jmenuje se Ozgtan Zul-
chefil a je to inženýr žijícív rumunské Konstanci. Kd/ jsem se
s ním podělila o to, jak se stal součástíúžasnésynchroniciry, s ra-
dostí mi poděkoval, že jsem nelitovala času a napsala mu, ačkoli si
bohužel nepamatuje, kde vlastně Anitin příběh objevil. Powrdi-
lo se mu jeho přesvědčení, že se navzájem neustále ovlivňujeme
tím, co řílcíme a děláme, dokonce ikdř si to neuvědomujeme.
Takže dospěl k závěru, žs ,,je díležitémít opiavdu dobr,ý, pozi-
tivní přístup v každémokamžiku života, ikdř k tomu zpočátku
nevidíme důvod." Musela jsem se smát.
Před pár dny jsem obdržela e-mail s doporučením, abych se
podívala na příběh ženy jménem Anita Moorjani, která se zázrač-
1"36
Uzdrauení je pouh! začátek
ně uzdravila z rakoviny, poté co prožila NDE. Projela mnou vlna

vzrušení,kd/ jsem si vzpomněla, jak jsme se s\W'aynem shodli,
že naše setkání umožnilo, aby Anitina slova lásky ovlivnila a po-
vzbudila miliony lidí. Přijetím tohoto mailu se kruh uzavřel.
Anitina slova současně napomohla k'§í'ayneho uzdravení.
Když jsem dovolila duchu, aby se mým prostřednicwím proje-
voval, stala jsem se nfutrojem v rukou Božíchtakov/m způsobem,
jalr| bych si ani neuměla představit.
Příběh Miry jen znovu powrzuje, že všichni, kůdý z nás, jsme

j edinečnými nepostradatelnými fazetami nekonečného vesmíru.
Kůdý z nás je nedílnou součástívětší,postupně se vyjevující tapi-

serie, která neustále působína uzdravení nďí planety. Nďí jedinou
povinností jrbýn sami k sobě upřímní a douolit.
Kdl se ohlížímna svůj život, je naprosto zřejmé, že Lcždý
krok na mé cestě - před i po mém NDE, l<ůdý, ktery jsem vní-
mala jako pozitivní, ikůdÝ, ktery jsem vnímala jako negativní -
posloužil nakonec mému prospěchu a nasměroval mě tam, kde
jsem teď. Je mi také zcelajasné, že vesmír mi dává jen to, na co
jsem připrave ná, a jen tehdy, hdyž jsem na to připravená. Mé oba-
vy z publiciry proces zbrzdily, ale sowa zmizely, okamžitě jsem
z vesmíru dostala powtzení prosďednicwím e-mailu z naklada-
telswí Hay House . Já sama řídím, kolik čeho si pustím do žiuota...
nebo nepustím!
Kniha, kterou čtete, je toho z mého pohledu posledním powr-
zením. Kdyby nebylo prostředí, kde jsem vyrůstala, způsobu, jak
jsem na sebe nahlíželaa jak jsem reagovala,když. jsem zakoušela
všechno, co se mi v životě naskplo, asi bych rakovinu nedostala.
Bez rakoviny by nebylo NDE, a to znamená,žebych neměIažád-
né zvláštní vize, o které bych se mohla podělit se světem. Kdyby
některé k olry chyběly, ýsledek by byl pravděpodobně zcela jiný.
Ačkoli jsem jednoznačné,přesvědčená, že se člověk nepotřebuje
dostat do tak krajního stavu, jako je NDE, aby se uzdravil nebo
137
MUsELA Jsr.M ZEMŘÍT
získal jasný smysl života, vidím zřetelně, že mě moje osobní ces-

ta dovedla až do tohoto bodu. Všechno se děje, kdlž jsme na to
připravení.
Plně jsem pochopila, žekdř, se vycentruji - kóž si uvědomím

své místo v srdci vesmíru a procítímsvou velkolepost a propoje-
nost se vším,co je -, čas a vzdálenost přestanou b|t důležité.Jest-
li se vám někdy stalo, že jste byli v hlubokém spánku ponoření do
spletitého snu, který skončil zazvonéním telefonu nebo zvonku
u dveří, a vtom jste se probudili a zjistili, že telefon nebo zvonek
oprauduzvoní, potom jxe zůili bezčasí.Ačkoli telefon nebo zvo-
nek začal zvonit jen několik vteřin předtím, než jste se probudili,
připadá vám, jako by se celé drama vďeho snu točilo kolem toho-
to jediného závěrečného okamžiku.
Takov/m se život stane, kdý si opravdu uvědomíte, ž.e noříte
jednoa se uším.Čas a prostor :rcíaďtrýznam. Já jsem například do-
stala e-mail z nakladatelswí Hay House přesně ve chvíli, kdy to
pro mě bylo nanejv/š vhodné, ale na straně'Wayneho Dyera se od-
víjelo celé drama, které vrcholilo tím, žejá jsem obdržela zptávu.
Také bych chtěla zd&raznit, b po mém NDE se věci značné
zjednodušily. Přestala jsem se bát smrti, rakoviny, nehod a spousťy
dalšíchvěcí, které mě dřív znepokojovaly... Stačíse rozvinout do
širšíhosvěta. Naučila jsem se důvěřovat moudrosti svého neko-
nečnéhojá. Yím, že jsem mocná, úžasná,bezpodmínečněmilo-
vaná a milujícísíla * stejně jako všichni ostatní.
Thto energie mnou protélší,obklopuje mě a je ode mě neodli-
šitelná. Je vlastně tím, kým a čímopravdu jsem. Když jí důvěřuji,
důvěřuji sobě. Stačípouze b|t sama sebou, a tím dovolit, aby mě
moje síla vedla, chránila, aby mi poskytla všechno, co potřebuji
ke štěstí.Potřebuji jen b|r tou skvělou láskou, kterou jsem, a do-
volit událostem a okolnostem ve svém životě zaříditvěci takovým
způsobem, o kterém vím, žeje z dlouhodobého hlediska ,žÁvcj5r
v mém nejvyššímzátlmu.
l38
Uzdrauení je pouh! začáteh
Nelpím nažÁdných předem vymyšlených v/sledcích a věřím,

že všechno je v pořádku. Když jsém sama sebou, dovoluji wé úžas-
né velkolepo§ti, aby mne vedla směrem, ktery je nejvhodnější pro
mě i pro ostatní. To je opravdu jediná věc, kterou musím dělat.
A takto do mého života přichází všechno, co mi opravdu patří,
a to bez námahy, těmi nejkouzelnějšími, nejméně představitelný-
mi a nejméně očekávanými cestami. Každodenně se mi ukazuje
láska a síla, kterou doopravdy jsem.
C-9 ' @2
I39
čÁsr rŘrrí
CoJSEM
POCHOPILA
1 5. KAPITOLA
Pročjsem lnemocnělA. ..
-
a uzd,rauila se
Při NDE jsem zňilatakové prozření, žr otázka, kterou mi lidé nej-

častěji pokládají, kd/ se s nimi podělím o svůj příběh, zní: A co
uám ad1 způsobih rahouinu?Je celkem pochopitelné, že většinu
lidí odpověď opravdu z$ímá.
Než o tom začnu hovořit, chtěla bych upozornit na nebezpečí
skryté v tomto tématu. Existuje určitériziko, že nazáHadě toho,
co řeknu, se můženěkdo domnívat, žf lidé, kteří se neuzdraví ne-
bo kteří pořád ještě mají rakovinu či jinou nemoc, jsou v určitém
smyslu horšínež ti, kdo se uzdravili. Tb ale nenl uůbec prauda!
Jestliže trpíte nemocívynebo někdo vámblízlcý, možnávám má
slova mohou znít příliš zjednodušeně a frustrovat vás. To je první
problém s jazykem - slova někdy mohou způsobit více bolesti než
radosti. chcizdťraznit, že i ten, kdo má rakovinu nebo kdo se ne-
uzdravil, je naprosto užasný člověk. Důvod nemoci se ýká osobní
cesry člověka a pravděpodobně má vztah k účelujeho života.Iáteď
vidím, žs má nemoc byla součástímé zdejšíexistence, a kdybych
se rozhodla z.emřít, neznamená to, že bych byla méně tňasná.
Určitě se najdou lidé, kteří nebudou souhlasit s tím, co o léče-
ní a uzdravení říkám, a to je zce|av pořádku. Vyjadřuji jen to, co
jsem já §ama v danou chvíli cítila, a doufám, že má slova třeba
pomohou někomu dalšímu.
143
Jak už jsem se zmínila, nejčastěji se lidé ptají, proč si myslím, že

jsem dostala rakovinu. Svou odpověď mohu shrnout do jediného
slova: strach.
A čeho jsem se bála? Vlastně skoro všeho, například neúspě-
chu, že mě ostatní nebudou mít rádi, že někoho zklamu, že ne-
jsem dost dobrá. Také jsem měla strach z nemocí, především z ra-
koviny, stejně jako z léčbyrakoviny. Bá,la jsem se žíta děsila jsem
se umírání.
Strach je velmi nenápadný, dokůe se postupně přikrást, aniž
si toho člověk vůbec všimne. Při zpětném pohledu si uvědomu-
ji, že většinaz nás se učíbát odmalička, ale nevěřím, že se takoví
rodíme.
\čřímtomu, žn již jsme tím, čeho se po ce|i žiuot snažíruedosáh-
nout, jen si to neuvědomujeme. Kdř přicházíme na tento svět,
jsme si své velkoleposti vědomi. Nevím proč, ale jak rosteme, toto
vědomí se rozpadá.
Zprvu to začínánenápadně, drobnými úzkostmi, třeba že nás
nebudou mít ostatní rádi nebo že nejsme dost dobří, možná pro-
to, že vypadáme jinak než nďi vrstevníci - možná jsme jiné ra-
sy, příliš vysocí, přílišmalí, přílištlustí nebo přílišhubení. Tolik
chceme zapadnout! Nepamatuji se, že by mě někdy někdo nabá-
dal, abych byla tím, čímdoopravdy jsem, ani mě nikdy nikdo ne-
ujišťoval,že je v pořádku být jiná. Jediné, co si pamatuji, je ten
otravný hlas nesouhlasu, ktery mi neustále zněIvzaduv hlavě.
Neustále jsem se snažila někoho potěšit a obávala jsem se ne-
souhlasu bez ohledu na jeho Ároj. Dělala jsem všechno možné,
abych se vyhnula možnosti, že o mně někdo bude špatně smýš-
let, a časem jsem se v tom sama ztratila. ByIa jsem zcela odpoje-
ná od toho, kdo jsem a co chci, protože jsem dělala všechno pro
to, aby se mi dostalo souhlasu a schváení - od každého,jenom
ne ode mě samé. Došlo to tak daleko, žekdyby se mě v době před
mým onemocněním rakovinou někdo zeptal,, co od života chci,
musela bych mu odpovědět, že vlastně nevím. Tolik jsem se sna-
I44
Proč.jsem onemocněla... a uzdrauila se
žila splňovat očekávání druhých, že jsem opravdu nevěděla, co je

důležitépro mě.
Když pak rakovinou onemocněli moje nejbližšíkamarádka
Soni a Dannyho švagr, vyvinul se ve mně obrovs§ strach z této
nemoci. Měla jsem pocit, žekdyžto mohlo posdhnout je, může
to posdhnout kohokoli, a tak jsem začala dělat všechno možné,
abych nebyla nemocná. Nicméně čímvíc jsem si toho přečetla
o prevenci, tím víc jsem cítila, že mám důvod se obávat. Zdí]o se
m| že rakovinu můžezpůsobit snad úplně všechno. Dočetla jsem
se, že patogeny v prostředí a v jídle jsou karcinogenní. Mikrovlnné
trouby, plastové nádoby na jídlo, cokoli s konzervačnímipříprav-
l<y, potňívání mobilních telefonů - Áalo se, že to všechno způso-
buje rakovinu. Seznam se stále rozrůstď.
Bála jsem se nejen nemoci samotné, bála jsem se i jejího léče-
ní - chemoterapie. Jak jsem se již zmínila, Soni zemřela, kdyžbyla
na chemoterapii, což mou úzkost jen vystupňovalo.
Pomalu jsem se začínďa děsit umírání i žití.Jako by mě mé
strachy uvěznily v kleci. Mé životnízkušenosti byly čímdál ome-
zenější, protože svět pro mě začd, představovat hrozbu. A potom
mi diagnostikovali rakovinu.
Ikdř se zdálo, že s nemocí bojuji, byla jsem přesvědčená, že ra-

kovina je rozsudek smrti. Dělala jsem všechno, co jsem mohla, ale
někde hluboko v nitru jsem nevěřila, že to přežýu. A smrti jsem
se velice, velice bá]a.
Skutečnost, že vědci opakovaně wrdili, že se ,,snažínqít |ék
na rakovinu", pro mě znamenala, že řešení neexistuje. Zřqmě to
všichni přijímali jako ákt, přinejmenším v konvenčnímlékařském
světě. Tvrzení, že konvenčnímedicína představuje jedinou mož-
nost, ačkoli vědci připouštěli, že rakovinu vyléčitneumí, stačilo
k tomu, aby mi hrůza pronikla až do srdce. Už při samotném slově
raPouina se mě zmocňoval strach, a jelikož jsem věděla o vědec-
kých neúspěších,mé přesvědčení,žezemřu,se tím jen posilovalo.
I45
Zkoušela jsem dělat všechno možné,ale nemoc postupovala

a zhoršovala se. Ačkoli mě od toho většinou lidé odrazovali, zvo-
lila jsem si alternativní způsoby léčby,protože v případě kon-
venčnímedicíny jsem měla od počátku pocit, že jsem odsouzena.
Místo toho jsem podstoupila všemožnéjiné metody léčby,a jak
jsem se jižzmíniladříve, dala jsem v práci v/pověď a procesu léče-
ní jsem věnovala čtyři ro§.
Vyzkoušela jsem léčenívírou, modlitbu, meditace i energetické
léčení.Přečetla jsem všechny knihy o rakovině, ke kterym jsem se
dostala, a zkoumala jsem všechny významy, které se této nemoci
přisuzují. Pracovala jsem s terapií odpuštění a odpustila jsem všem
lidem, které jsem znaLa- a potom jsem jim odpustila znovu. Ces-
tovala jsem po Indii a Číně,setkávala se s buddhistic§mi mnichy,
indickými jogíny a osvícenými mistry a doufala jsem, že mi po-
mohou nďézt odpověd', která povede k uzdravení. Zkusila jsem se
stát vegankou, meditovat na horských vrcholcích, zkoušela jsem
jógu, ájuwédu, harmonizování čaker, čínskoubylinnou medicí-
nu, pránické léčenía čchi-kung.
Přes to všechno rakovina stále postupovala. V hlavě jsem měla
naprostý zmatek a stále více jsem se ztrácela v různých léčebných
technikách, protože jsem zkoušela všechno, jen abych zůstala na-
živu, zatímco mé zdraví se postupně zhoršovalo. Jak jsem popsala
již dříve, mé tělo v určitou chvíli přestalo vstřebávat živiny a sva-
ly mi atrofovaly tak, že jsem nemohla už ani chodit. Pohybovat
jsem se mohla nadále jen na invalidním vozíku. Hlava mi visela
na krku jako veliká bowlingová koule a bez přenosné kyslíkové
bomby jsem nemohla ani dýchat, takže jsem ji musela mít stále
u sebe. Manžel byl celé noci vzhůru a hlídal mě, jestli ve spánku
dýchám. Maminka o mě rovněž pečovala, já jsem se sama o sebe
postarat nedokázala. Bylo to pro nás všechny hodně ňžké;jájsem
kromě své bolesti vnímala i tu jejich.
Nejsem schopna popsat intenzitu hrtlzy, kterou jsem prožíva-
la ilen za dnem, kdy mi tělo postupně a nezadržitelně chátralo.
146
Proč f sern onemocněla... a uzdrauila se
Dňelajsem se životazuby nehty. Docházela jsem na skupiny du-

chovního léčení,a bylo mi dokonce řečeno, že jsem si tu nemoc
vybrala. Také jsem slyšela, že svět je ihuze.
Byla jsem stále více frustrovaná a vyděšená, říkala jsem si: Proč
bych si něco takouého ulbírah? Jah si mohu ulbrat něco jiného? Jestli
je tohh iluze, proč mám pocit, že je to zcela reálné? Jestliže Bůh uy-
slyšíušechny modlitby, proč neuysfuší tu mou? Tak wrdě a ze všech
sil jsem přece pracovala na všem tom odpouštění, čištění,léčení
a modlení. Nemohla jsem pochopit, proč se to děje zrovna mně.
Jenže kdlň, už nakonec bylo přílištěžkéudržet se při životě,
pustila jsem se. Došlo k dokonalému vnitřnímu uvolnění. Rako-
vina mi čryři roky ničila tělo a já jsem byla prostě přílišzesláblá,
než abych to mohla dál snášet... A tak jsem se uzdůa. Byla jsem
unavená. \čděla jsem, že teď bude nfuledovat smrt, ale nakonec
jsem dospěla do bodu, kde jsem ji vítala. Cokoli bude lepšínež
současný stav.
Upadla jsem do kómatu a začaly mi selhávat orgány. \ěděla
jsem, že nemůže existovat nic už horšího než to, čímjsem prochá-
zela já a moje rodina. A tak jsem se začala propadat do smrti.
To, co jsem zakusila,když mé tělo přestalo fungovat, mi umožni-

lo zahlédnout mou vlastní velkolepost nepokřivenou strachem.
Uvědomila jsem si onu vyššísílu, ke které mátn přístup.
Poté co jsem přestala lpět na fyzickém životě, jsem měla pocit,
že nemusím dělat něco konkrétního, abych se do onoho wěta do-
stala, nemusím se modlit, zpívat, odříkávat mantry někomu něco
odpouštět a podobně. Pohybovat se kupředu bylo spíšjako nedě-
lat vůbec nic.Říkďajsem si jen tak pro sebe: už nemám co
"Fajn,
dát.YlÁávám se. Vezměte si mě. Dělejte si se mnou, co chcete. Ať
je po vďem."
Kd/ jsem se ocitla ve stavu prozření v onom jiném světě, in-
stinktivně jsem chápala, že umírám kvůli sv/m strachům. N.ry-
jadřovala jsem své opravdové já, protože mi v tom bránily obavy.
147
Pochopila jsem, že rakovina není žádný trest ani nic podobného.

Byla to jen má vlastní energie, která se projevovala jako rakovina,
protože mi strach nedovoloval vyjadřovat ji jako velkolepou sílu,
kterou jsem měla b|t.
V tomto stavu otevřenosti jsem si uvědomila, jak hrubě jsem
se k sobě chovala a jak wrdě jsem se v životě soudila. Nikdo mě
netrestal. Konečně jsem pocho pilta, žejsem odpustila všem ostat-
ním, ale neodpustila jsem sama sobě. Že jsem to byla já, kdo mě
soudil, koho jsem opusdla a koho jsem dostatečně nemilovala.
S nilc.ym jiným to nemělo nic společného.Viděla jsem sama sebe
jako překrásné dítě vesmíru. Tu bezpodmínečnoulásku si zaslou-
žímužjen tím, že existuji. Pochopila jsem, že nemusím děhtvtr
bec nic, abych si to zasloužila - nemusím se ani modlit, ani prosit,
ani nic jiného. Viděla jsem, že jsem sama sebe nikdy nemilovala,
sama sebe jsem si nevůila, ani jsem neviděla krásu své vlastní duše.
Ona bezpodmínečnávelkolepost tu pro mě vždycky byla, ale já
měla pocit, jako by jifyir|ý život nějak odfiltroval, nebo dokon-
ce úplně odplavil.
A v tu chvíli jsem si uvědomila, že už se nemám čeho bát. Po-
chopila jsem, k čemu mám - k čemu všichni,máme - přístup.
Učinila jsem tedy důležitérozhodnutí: Ýátím se. Tato volba uči-
něnáv onom probuzeném stavu byla nejsilnějším impulzem mého
návratu. Kd/ jsem se opět probudila ve svém těle, věděla jsem,
že na mé rozhodnutí vrátit se zareaguje kažďá jednotlivá buňka,
aprotojsem takévěděla, že budu zdtavá.
Jakmile jsem se vrátila v nemocnici do svého ťyzickéhojá, chá-
pala jsem, že všechno - všechny tesry biopsie a lé§ - se dělo pro
uspokojení lidí kolem mě. Ačkoli mnohé zálcol<y byly velice bo-
lestivé, věděla jsem, že budu v pořádku. Mé velkolepé nekonečné
já se rozhodlo žítdů avyjadřovat se prostřednicwím tohoto těla;
a nic na tomto světě nemohlo jeho rozhodnutí ovlivnit.
148
Proč jsem onemocněla... a uzdrauila se
Chtěla bych ujasnit, žek mému uzdravení nedošlo kvůli posunu

ve stavu mé mysli nebo v mém přesvědčení, ale díky tomu, že jsem
konečně dovolila svému pravému duchu zazářit. Mnozí se ptají,
jestli mé uzdravení způsobilo něco jako pozitivní myšlení, a moje
odpověď zní ne. Můj stav během NDE byl daleko mimo mysl a já
jsem se uzÁravila, protože mi nestály v cestě myšlenky, které by mě
poškozovaly. Nebyl to stav mysli, nýbň stav bytí. Bylo to čirévě-
domí- tomu říkám nádhera a velkolepost! Tento stavJednoty pře-
konává dualitu. Byla jsem schopna spojit se s tím, kým opravdu
jsem, s tou částísebe samé, která je věčná, nekonečná a obsahuje
Celek. Rozhodně to nebylo nějaké vítězswímysli nad hmotou.
Newrdím, žekdř budeme určit|m způsobem ,,věřit", pak se
vyhneme všem nemocem nebo si vywoříme ideální život. To by
bylo příliš zjednodušené. Zaměřuli se spíšena uvědomění si sebe
salna, to je rozdíl. Pokud se ocitneme ve vleku přesvědčení, které
už nám neslouží k dobru, můžemeuvíznout v dualitě a dostává-
me se do stavu, kdy všechno neustále posuzujeme. To, co schvalu-
jeme, považujeme za,,dobré" nebo ,,pozitivní", a čemu nevěříme,
to nikoli.
Tím se také dostáváme do postavení, kdy máme potřebu svá
přesvědčení obhajovat, kdř s námi ostatní nesouhlasí. A pokud
věnujeme přílišmnoho energie obraně určirych předstag nechce-
me se jich potom vzdát, ačkoli nám třeba už nesloužík dobru.
Naše přesvědčenízačnevlastnit nás, místo aby tomu bylo naopak.
Uvědomění oproti tomu znamenáb/t si vědom toho, co existu-
je a co je možné-bez posuzování. Uvědoměnížádnou obhajobu
nepotřebuje. S růstem se rozšiřuje, můžezahrnovat vše a přivádět
nás do stavu Jednory. A tady se stávají zánra|q,. Přesvědčení nám
totiž dovoluje jen to, co považujeme za možné,všechno ostatní
jde stranou.
Mě tedy neuzdravilo přesvědčení. NDE byl stav čiréhovědo-
mí, to znamenástav naprostého oproštění se od všech dřívezastát-
vanlch dogmat a přesvědčení. To umožnilo mému tělu, aby se
L49
restartovalo. Jinými slovy - mé uzdravení qžadovalo absenci jaké-

hokoli přesvědčení.
Ve chvíli, kdy jsem se vzdala úpěnlivéhopřání zůstat naživu,
prožila jsem smrt. A j"k jsem umírala, uvědomila jsem si, že ještě
nenastal můj čas. Jakmile jsem byla ochotna,u,zdát se toho, co jsem
chtěla, dostala jsem to, co je opravdu mé. A pochopila jsem, že to
druhé jevždycl<y většídar.
Od chvíle, kdy jsem zůilaNDE, chápu, že silná lrréda ve sku-
tečnosti ptacují proti mně. Potřeba vychánrt z wčirých přesvědčení
omezuje mé záůitl<y, protože se pohybuji pouze v oblasti, kterou
znám - a mé znalosti mají své hranice. A pokud se omezím jen na
to, co jsem schopna pojmout, potlačuji svůj potenciál i to, co si
pouštímdo života. Když jsem však schopna přijmout skutečnost,
že mé znalosti jsou neúplné,azároveň se cítit dobře i v této nejis-
totě, otevírám se světu neomezených možností.
Zjisti|ajsem, že po NDE jsem nejsilnější, kd/ jsem schopna
se ode všeho oprostit, odložit víru i nevíru a otevřít se ušern mož-
nostem. V takov/ okamžik také zažívám nejvíce vnitřního jasu
a nejvíce synchroniciry. Cítím,že samotná potřeba jistoty je pře-
kížkouprožitku vyššíúrovně uvědomění. Naproti tomu proces,
kdy všemu dovoluji plynout a oprošťujise od veškerého připoutá-
ní k jakémukoli přesvědčení nebo v/sledku, je očišťující aIéčivý.
Dichotomie je v tom, že k opravdovému vyléčeníse člověk musí
vzdát potřeby uzdravení a jen důvěřovat a užívatsi jí,zdu, které se
rrKa zlvot.
Pro mě bylo důležitéuvědomit si, že jsem mnohem víc než jen
tělo, že jsem něco nekonečně většího.A znovu bych chtěla zopa-
kovat, že nemoc není naše chyba! Takov/ názor můžeb|t pro
nemocného velmi frustrující.Tvrdím ale, že nďe tělo reaguje na
nďe vědomí podobně jako nďe děti, zvířata i okolí. Sť- vědo-
mím můžemezměnit situaci celé planety daleko silněji, než si uvě-
domujeme, protože jsme všichni propojení - to je třeba si stále
opakovat.
150
Proč jsern onemocněla... a uzdrauila se
Pochopit, co měla příroda v úmyslu, pro mě představuje prv-

ní Lrok k vědomé pozofnosti. T.dy uvědomit si své tělo a okolí
a umět ho respektovat, aniž máme potřebu cokoli měnit - to se
tÝkái nfu samých. Musíme pochopit velkolepost toho, jaké nás
vesmír chtělmít, a nemít potřebu se měnit. Nemusím se v životě
snažit splňovat očekávání druhých, že budu dokonalá, a když ne-
uspěji, cítit se hrozně.
Největší sílu mám tehdy, když jsem tím, čímmě život chce
mít - proto došlo k mému uzdravení ů tehdy, když jsem o něj
přestala vědomě usilovat a ke slovu se dostala samotná síla života.
Jinými slovy, největší sílu mám tehdy, když pracuji se životem,
nikoli proti nému.
Je snadné mluvit o uzdravení, poté co jsem si ho prožila, a hovořit

o tom, že je třeba všechno nechat plynout a jen důvěřovat a do-
volit proudu života, vedl; jenže když procházíte opravdu
"by "á"
těž§m obdobím, je to horší- člověk ani neví, jak začít.Podle
mě je ale odpověď jednodušší,než se zdá, a je to jedno z nýlépe
střežených tajemswí nďí doby: důležitost sebelÁky.Možnáse nad
tím pomyšlenímz-amtačíte nebo ušklíbnete,ale nemohu dosta-
tečnézdiraznit, jak velice je důležitépěstovat si láskyplný vztah
k sobě.
Nevzpomínám si, že by mě někdy někdo nabádal, abych milo-
vala samu sebe - vlastně by mě ani nenapadlo někdy něco podob-
ného dělat. Lidé na to obvykle nahlížíjakona sobecwí, ale NDE
mi umožnilo uvědomit si, že v tom spočíváklíčk uzdravení.
V tapiserii života jsme všichni propojení.KůdÝ z nás je darem
pro ostatní, pomáhá.me si navzájem bYt tím, čímjsme, a tkáme
dohromady dokonalý obraz. Když jsem byla ve stavu NDE, bylo
mi to všechno úplně jasné, protože jsem pochopiLa, žs blt sama
sebouznamená blt l.áshou. To je lekce, která mi zachránila život.
Mnozí z nás se domnívají, že musíme usilovat, abychom byli
milující, ale to znamená žítv dualitě, protože je zde dárce a pří-
151
MUSELÁ ]SEM ZEMŘÍT
jemce. Když si uvědomíme,že jsmeláska, překonáme to. Znamená

to pochopit, že mezi mnou a vá.mi nenížádnéoddělení, a jestliže
vím, žejsem láska, pak také vím, že i vy jste láska. A milujiJi sama
sebe, pak také automaticky miluji vás.
Ve stavu NDE jsem si uvědomila, že celý vesmír je složený
zbezpodmínečnélásky a já jsem toho vyjádřením. KňÁý atom,
molekula, kvark i tetrakvark jsou swořené zlás|q. Já nemůžu b|r
nic jiného, protože to je moje esence a podstata celého vesmíru.
Dokonce i věci, které se zdají negativní, jsou součástínekoneč-
ného, bezpodmínečnéhospektra lfuky. Vesmírná energie životní
síly je láska a já jsem swořená z vesmírnéenergie. Jakmile jsem si
to uvědomila, pochopila jsem, {e se nemusím snažit bfi ně§m
jiným,abych měla nějakou hodnotu. Již jsem tím, čímbych se kdy
mohla pokoušet b/t.
Stejně tak platí: Jestliže víme, že jsme láska, nemusíme se sna-
žitbý"t milujícívůčiostatním. Stačí,kd/ jsme sami sebou; tak se
staneme nástrojem lás§plné energie, která se dotkne ,každého,
s Vm se dostaneme do kontaktu.
Blt kskou také znamená uvědomit si, jak je důležitépečovat
o vlastní duši, starat se o své potřeby a neodsouvat sám sebe až na
poslední místo. To mi umožňuje být za všech okolností sama se-
bou a chovat se k sobě laskavě a s úctou. Také mi to dovoluje po-
hlůet na to, co můžeb|t vnímáno jako nedokonalost či chyba,
bez posuzování a vidět pouze příležitosti s bezpodmínečnou láskou
něco zůíta něco se naučit.
Lidé se mě ptají, jestli nemůžrbýtsebelásky příliš.Kde je ona hra-

nice, kdy už je to egoismus a sobecwí? Pro mě taková možnost
neexistuje. Žadnahranice neexistuje. Sobecwí pochazí z nedostat-
husebelásl<y. Naše planeta tím trpí stejně jako my lidé a i ona trpí
nejistotou, posuzováním, podmiňováním. Abych mohla mít ně-
koho doopravdy bezpodmínečně ráda, musím mít ráda především
sama sebe. Nemohu dávat něco, co nemám.
l52
seln onevnocněla... a uzdrauila se
Kdyžjsem llshou, nic mě nevyčerpává, a abych se cítila milova-

ná a dělila se s lidmi o svou velkolepost, nepotřebuji, aby se cho-
vali určirym způsobem. Mou lásku dostávají zcela samozřejmě
v důsledku toho, že jsem sama sebou. A pokud nesoudím samu
sebe, nesoudím ani ostatní.
V tomto světle jsem pochopila, žeje potřeba nebýt na sebe tak
wrdá. Problém většinou není v příčině zřejmého konfliktu. Pro-
blém je v tom, že se soudím. Kdy' přestanu b|t sým nejhorším
nepřítelem azačnlse mít víc ráda, automaticky bude docházet ke
stále menšíma menšímtřenicím mezi mnou a mým okolím. Budu
tolerantnější a více přijímqící.
Jestliže si všichni budeme uvědomovat svou velkolepost,
ne-
budeme cítit potřebu ostatní ovládat a také nikomu nedovolíme,
aby ovládat nás. Kdl jsem se probudila do svého nekonečnéhojá,
byla jsem ohromená poznáníÁ, že se můj život můžeúplně změ-
nit pouhým uvědomění m, že jsem bsha anždvrW jsem byla láska,
Nemusím dělat nic, abych si ji zasloužila. Pokud to chápu, jsem
v souladu se svou životníenergií, ale když předstírám, že jsem
milujícíbytost, pracuji proti ní.
To, žejsem pochopila, žejsem láska, byla nejdůležitějšílekce,
jakou jsem se naučila. Umožnilo mi to zbavit se veškerého strachu:
a to byl klíčk záchraně mého života.
C\9. @/)
|53
16. KAPITOLA
IÝekortečruéjá a uesmírnd energie
Při zůitku blízkésmrti jsem se cítila propojená s celým vesmírem

a se vším,co je v něm obsaženo. Zdálo se, že vesmír je žiuý, dyna-
micky a vědomý. Zjistilajsem, že každámyšlenka, emoce alužÁý
čin, jimiž jsem se vyjadřovala prostřednicwímfyzického těla, ovliv-
nily Celek. Dokonce bych řekla, že v tomto světě Jednory jako by
vesmír byl mou součástí. To uvědomění pochopitelně zásadnězmě-
nilo způsob, jak dnes věci vnímám. Všichni dohromady spoluwoří-
me tento svět a nďe živoryv něm pomocí emocí, myšlenek a činů.
Jqknení vhodným nástrojem k vyjádření něčeho, co nemů-
žeme vnímat pěti smysly, talůe je těžkénďýt správná ďova k vyjá-
dření toho, co §e při mém zůitku dělo. Přesto se v této kapitole
pokusím co nejlépe vystihnout své pocityvůčitomuto světu, jak se
v něm pohybujeme a jak se mění k lepšímu.
Zapwéje důležitési uvědomit, že NDE je něco zcela odlišné-
ho než všechny mé dřívejšízáňitl<y. Neměl jasný začátek ani ko-
nec. Připomínal spíšbránu, která se jednou otevře a už se nikdy
nezavře. Započal tím pokračující,postupující, prohlubujícíse
proce§ pochopení a owíránístále nových a nových možností.
Slova jsou naprosto nedostatečným nástrojem k vyjádření jevů
tohoto druhu, takže vše, co zde píši,ve vás má jen vzbudit pří-
slušné emoce. Já se s vámi teď o něco podělím, ale mé pochopení
se bude dálevyvíjet a roz.šiřovat. Slova, která bereme doslova nebo
jako konečnou pravdu, nfu. mohou udržovat ve stagnaci a strnu-
losti, mohou nás wazovat se starymi představami.Jáužvím, že vše,
154
Nehonečnéjd a uesmírná energie
co poďebuji, je ve mně již obsaženo a je mi to volně přístupné,

jestliže si dovolím otevřít se tomu, co cítímjako pravdivé... A to-
téžplatí i pro vás.
Před NDE jsem se zřejmě kvtili své víře domnívala, že cíIemživo,

ta je dosáhnout nirvány - to jest vyvinout se tak, že se vymaníme
z reinkarnačního koloběhu životaa smrti a už nikdy se nebudeme
muset vrátit do fuického života. Kdybych vyrůstala zcela pohrou-
ženádo západníkultury možnábych se byla pokoušela dostat do
nebe. To je ve skutečnosti porněrně čast/ cíl,bez ohledu na víru -
žítmk,abychom si zajistili bezpečný život po smrti.
Jenže po NDE to cítímjinak. Yím, žs budu žíti poté, co opus-
tím tuto rovinu existence, a smrti už se nebojím. Ztrati|ajsem tou-
hu b/t někde jinde, než kde právě jsem. Je to zajímavé, ale stojím
teď nohamavícena zemi avíce se zaměřuji na to, abych viděla do-
konďost životav tomto okamžiku a nesoustředila se na onen svět.
Je to především proto, že mé prožit§ při NDE neodpovída-
jí pojetí reinkarnace podle tradičníchpředstarr, tedy jako sledu
jednotliv/ch životůprobíhajícíchjeden po druhém. Uvědomila
jsem si, žekdyž,nepoužíváme filtr svYch fyzicLcých těl a myslí, čas
neprobíhá lineárně. Jakmile nejsme omezení sv|mi pozemskými
smysly, všechny okamžiky existují zároveň,. Dospěla jsem k názo-
ru, že pojetí reinkarnace je ve skutečnosti pouze naše interpreta-
ce, způsob, j*kí- se náš intelekt pokoušívypořádat s tím, že vše
existuje současně.
Uvažujeme ve smyslu ,,plynutí času", ale při NDE jsem cítila,
že čas prostě jen je a my se jím pohybujeme. Veškeré body v čase
tedy nejenže existují zároveň, ale my se v onom jiném světě mů-
žeme pohybovat rychleji, pomaleji, nebo také zpát|q, či dokonce
do stran.
Ve fyzickém světě nás ůe fyzické smysly omezují. Oči pojmou
to, co vidí v daném okamžiku. Uši slyšístejným způsobem. Mysl
můžeexistovat pouze v jednom okamžiku a potom tyto okamžiky
L55
pospojuje k sobě avya,oří lineární posloupnost. Kdy' se ale vy-

maníme ztěla, překročíme veškery čas a prostor svým vědomím -
nikoli zrakem, sluchem, čichem, chutí či dotykem. Jsme čirym
vědomím.
Toto jsem zakoušela ve staÝu NDE. Uvědomovala jsem si, že
můj bratr sedí v letadle aletí za mnou, a uvědomovala jsem si roz-
hovory které vedli lékaři na nemocniční chodbě dďeko od mého
pokoje. Porozuměla jsem mnoha aspektům svého budoucího ži-
vota, které se budou objevovat, stejně jako tomu, co by se stalo,
kdytych se nevrátila a nežila dál. Ukilzďo mi to, že ča,, prostor
apevná hmota neexistují vždycky tak, jak o nich normálně uvažu-
jeme. Při NDE jsem cítila, že se můžuzaměřit na kterykoli bod
v čase, ke kterému potřebuji získat přístup.
Proto také dnes věřím, žekdyžněkdo zahlédne něco, co se dří-
ve interpretovalo jako ,,minulé životy" , dostal se ve skutečnosti do
paralelní nebo simultánní existence, protože veškery čas existuje
najednou. A protože jsme všichni propojení, je možnédosáhnout
stavu vědomí, kdy zábleslcy realiry druhých proniknou do nďeho
přítomného okamžiku a vstupují do našeho vědomí, jako kdyby
to bylywzpomín§.
Má nová perspektiva mě přiměla zamyslet se nad našimi cíli
a smyslem života.Jestliže reinkarnace a čas samy neexistují tak, jak
nás učili, jak to vlastně je? Co když je to se všemi našimi cíli na-
opak? Co kfiž rá5 a niwána jsou ve skutečno sti tady, v nďem fy-
zickém vyjádření, a ne tam, v posmrtném životě?
Vnímá.m to tak, že se rozhodujeme inkarnovat se do svého fyzické-

ho těla, abychom mohli vyjádřitlásku, vášeň a celou škálu dalších
lidskych emocí, které nemůžemezůívatve stavu čiréhovědomí
a Jednoty. Co když je život na této planetě ta hlavní show, ve které
se všechno děje a kde chceme b|t?
Thto skutečnost je prostorem pro nďe vyjádření. Vypadá to,
že tu nejsme proto, abychom se učili a shromaždbvali zkušenosti
l56
Nehonečnéjá a uesmírnd energie
k životu po životě. Zřejmě by to nemělo moc velk/ smysl, protože

nic z toho tam nepotřebujeme. Spíšjsme zde proto, abychom za-
koušeli a rozvíjeli tento fyziclcý vesmír, a tím i své fyzické životy
v něm. Já jsem se rozhodla pro návrat, poté co jsem si uvědomila,
žeživotzde jev tuto chvíli pro mě tím nejvhodnějším, nejlepším
a nejvíce žádoucím stavem. Abychom zakusili nirvánu, nemusíme
čekat, ů zemřeme. Naše opraudouá uelkolepost existuje práuě ted!
Ve vztahu k tomuto tématu jslrr._e tak zranitelní a tak plní stra-
chu proto, že si představy obozích a posmrtném ži_votě vywáříme
ze svého lidského hlediska a v lidslrych pojmech. Připisujeme pak
těmto konceptům stejné fyzické vlastnosti a chyby, jaké máme
my sami a k jak|m jsme sami náchylní - j"ko je strach, odplata,
souzení a trestání. Veškerou svou sílu a moc potom projektujeme
do toho, co woříme.
Jestliže všakveškery čas a prožitek existují právě teď a my se jimi
prostě pohybujeme tak, jak ve fyzickém světě projevujeme wou
velkolepost, pak se nemáme čeho obávat. Nemusímežítvúzkosti
z toho, co přijde příště. Můžemerczpoznatenergii, jejížjsme sou-
částí,a můžeme blt láshouve všech aspektech svého života.
Je neštěstíhledat odpovědi neustále vně sebe samých - v nábo-
ženswí, medicíně, vědec§ch studiích, knihách a v jiných lidech.
Myďíme si, že pravda je někde tam, jenom ná"m stále uniká. Jenž,e
tím, že ji hledáme ve vnějšímsvětě, jsme jen čímdál ztracenější
a zdá se,že se jen stále více vzdalujeme sami sobě. Celý vesmír je
v nás. Mé odpovědi jsou v mém nitru a vaše odpovědiležíve va-
šem nitru. Všechno, co se zdánlivě odehrává venku, se objevuje
proto, aby to spustilo něco v ná,s, rozšířilo naše vnímánía doved-
lo nás zpět k tomu, čímdoopravdy jsme.
Č"rto používám výtaz nekonečné jd namísto výrazi jako uyššl
já, duch nebo duše. Snažímse vyjadřovat trochu jasněji, chci tím
říct, že mám na mysli tu část sebe samé, která si při NDE uvědo-
movala, že nejsem jen tělo; tu část, která cítila, že je součástíkaž-
dé jednotlivé věci, že, wořímejednotu. Spojovala jsem se s čist/m
L57
vědomím jako nekonečná, úžasnábytost a bylo mi v tu chvíli na-

prosto jasné, proč jsem právě teď v tomto těle a v této životnísi-
tuaci. Thto moje část chápe, žei|uzioddělenostivya,áří přílišsilná
identifikace s vnějším světem.
\čřím,že až opustíme svá fyzickátěla, všechna naše nekonečná
já budou propojena. Ve stavu čiréhovědomí woříme všichni jed-
notu. Mnoho lidí zakusilo tento pocit při hlubolqrch duchovních
zůitcíchnebo někde v přírodě. Kdť pracujeme se zvířary nebo
máme doma zvířecího maz|íčka, také to cítíme. Jako důsledek pro-
žitku jednoty se všímswořeným zůíváme někdy synchronicitu
nebo dokonce mimosmyďové vnímání a dalšípodobné jevy, ale
protože si to většina lidí neuvědomuje, neděje se to tak často, jak
by mohlo.
Ve skutečnosti nejsem svým tělem, nejsem svou rasou, súm
náboženswím ani jiným přesvědčením, a není tím ani nikdo jiný.
Opravdové já je nekonečnéa mnohem mocnější- je to riplná
a ucelená entita, která není žádným způsobem porušená ani po-
škozená. Mé nekonečnéjájiž v sobě obsahuje veškerézdroje, kte-
ré potřebuji k plavbě životem, protože jsem součástívesmírné
energie. Nebo spíš- já jsemvesmírnou energií.
Při NDE neexistovalo nic mimo mé rozšířenévědomí, protože

jsem byla součástícelku vesmírnéenergie. Jako bych v sobě obsa-
hovala naprosto vše. V tomto stavu bylo všechno jasné a všechno
známé. Zdálo se mi, že jsem se stala všíma existuji ve všem.
Schopnost nahlédnout vlastní velkolepost a uvědomit si, že
vesmír a já jsme jedno atotéž,způsobila mé uzdravení. Uvědomi-
la jsem si, že nic vnějšího neexistuje, protože s|ovo unějšíznamená
oddělení a dualitu. Žítstímtovědomímmi umožňuje pokračovat
v interakci s fyzic§m světem s láskou, odvahou a silou.
Podívejme se na to ještě zjiné perspektivy. Použila jsem slova
uesmímá energie, ale stejně tak bych mohla použítslova jako čcbi,
prána nebo ki. To jsou slova pocházejícíz mandarínskéčínštiny,
158
Nehonečnéjá a uesmírnl energie
hindštiny a japonštiny a znamenají ,,energii životnísíly". Je to

ono čchive slově čchi-kung a ono kiv reil<l. Stručně řečeno, je to
Z&oj životaa proudí všímživfm; naplňuje celý vesmír a je od nás
neoddělitelný.
Čchi neposuzuje a nevybírá si. Prochází námi, ať jsme osvíce-
ný guru nebo mořský sumýš. Je užitečnémít to na mysli, protože
kd/ pro tuto energii použijeme jiný nánrv,jako třeba Zdrq, Kršna,
Buddhanebo něco jiného, někteří z nás s tím mohou mít potíže.
Thto jména znamenají pro různélidi různévčci a často vnucují
nekonečnu určitou formu. K těmto náleplcím se také často vážou
riznáočekávání a mnohá z nich nás uddují uzamčenév dualitě,
takže pak vnímáme tuto energii jako něco, co je od nás oddělené.
Jenže vesmírná energie musí stejně jako naše čirévědomí zůstat
neomezená abez formy, aby s námi mohla wořit jednotu a zptr
sobovat uzdravení, kouzla a zánraJ<y.
Při NDE jsem velice silně cítila, že jsme s touto vesmírnou ener-
gií všichni propojení a všichni jsrne její součástí.Všem nám prou-
dí tato úžasná, kouzelná životnísíla každou buňkou těla. Není to
jakási vnějšíentita, je to spíšstav bpí - vnitřní jev. Nachází se
uvniti vně a všude kolem. Nezá.leží na tom, ke které rase, které-
mu náboženswí,systému přesvědčení nebo kultuře náležíme. Jsme
s ní spojení již tím, že jsme živí- my jsme tento ve§mírný proud.
Nemusíme nic dělat, ničímb|t ani se o nic snažit, abychom ho
mohli využívat. Všichni jsme úžasné,mocné bposti a máme k ně-
mu přístup, protože jsme jedno atotéž.
Jediné, co mi můžebránit v uvědomování si této energie, je má
myď - tedy mé myšlen§, především mé sebeomezující představy
o sobě samé. To již zmíněné hluboké uvolnění, které mě dovedlo
1 k NDE, byl ve skutečnosti můj intelekti zcela se vzdal, všechno
pusdl a dovolil, vzal s sebou i mé omezujícípředstavy a umožnil
vesmírnéenergii, aby se projevila. Kdl mysl ustoupila z cesťy, sta-
vidla se otevřela. Místo abych ve snaze uzdravit se bojovala s pod-
statou vesmíru, dovolila jsem čchi, aby plpula, jak sama chce.
l59
Zpo&tku můžeb|t těžképoznat, co nás motivuje. Rozdíl je

v tQlTl, že mysl chce především honat, kdežto duše chce především
áfr. Nekonečnéjáje nďí esencí. Je to nďe pravápodstata, jak jsem
popsala v minulé kapitole, kde jsem zmiňovala, že je dttleťttébfi
láskou. Intelekt je jen nástrojem k navigaci tímto životem. Vymýš-
lí, j"k vydělat dostatek peněz, abychom měli co jíst a mohli zaplatit
nájem, zatímco duše chce projevit sama sebe.
Nekonečnéjá, to jsou nďe instinkty a nďe intuice. Kd/ ku-
pujeme dům, rozum zižínaše možnosti v|běrem určitélokaliry
stanovením rozpočtu a podobně. Konečnérozhodnutí o konkrét-
ním místě k životu však můženakonec vycházet z vnitřního po-
citu. Z nějakého místa máme prostě dobr/ pocit, ktery nejsme
schopni nijak logic§ vysvětlit. To je nekonečnéjá.
Naše komplikované životy někdy způsobí,že zapomeneme
na své spojení s vesmírnou energií a na své přirozené schopnosti.
Přestaneme naslouchat sami sobě a začneme se vzdávat své síly,
přenechávrá.me ji vnějšímsilám, jako jsou nadřízení, učitelénebo
přátelé. Kd/ blokujeme své pociry ztrácíme i vědomí vlastní vel-
koleposti, protože emoce jsou bránou k duši. Jenže my jsme kom-
plexní byrosti a často se pokoušímesvé emoce kontrolovat.
Pokud žýeme nějakou dobu pouze ve své mysli, zttatíme spojení
se sým nekonečným já a začneme se sami cítit ztracení. K tomu
dochází, jestliže jsme většinu času v modu dělán,í místo v modu
futtí.To druhé znamenážít z duše a b/t ve stavu dovolení. To jest
dovolit si b|t tím, číma kým jsme, aniž to jakkoli posuzujeme.
Bytí ďe neznamená nicnedělání. Rozdíl je v tom, že zistáváme
v přítomnosti a nďe činy pramení z následování nďich emocí
a pocitů. Dělán,íje oproti tomu zaměřené na budoucnost, kdy
nás mysl vede od jednoho úkolu ke druhému s cílem dosáhnout
určitéhov/sledku bez ohledu na náš současný emočnístav.
Zjístila jsem, že k poznání, jestli mé činy vychánjí z ,,déLá-
ní" nebo z ,,bytí", stačípodívat se na emoce zakůdodenními roz-
hodnutími. Je to strach či nadšení?Kdl všechno, co každý den
160
Nehonečnéjá a uesmírná energie
dělám, pohání nadšení a chuť do života, potom je to ,,bytí", ale

když jsou činy v/sledkem strachu, pak jsem v modu ,,dělání* .
Kd/ se cítímevykolejení a jsme přesvědčení,že je s námi ně-
co špatně - musíme něco udělat nebo něco získat, abychom se
napravili -, hledáme to vně. Chodíme za ostatními a doufáme, že
nás vylepší. Možná se pak chvíli cítímelépe, ale většinou nám to
vydtžíopravdu jen chvíli, a nakonec se cítímedokonce ještě hůř.
Když se však zaměříme na to, kým život chce, abychom byli -
a naladíme se na své emoce, které nás motiyují -, spojíme se s du-
šísvé velkoleposti. Jakmile si toto spojení dovolíme a vezmeme si
zpět svoji moc, máme najednou jasno a život začne fungovat.
YycházímeJi z tohoto prostoru bytí tírn, klm jsme, pak se mů-
žeme rozhodnout učit se od guruů, učitelů,z knih nebo duchov-
ních filozofií. Začneme si uvědomovat vlastní vnitřní velkolepost
a pravdu a přestaneme věřit, že ostatní mají moc, kterou my ne-
máme. Kd/ si uvědomíme svou velkolepost a budeme žítve své
pravé podstatě, kterou je láska, pak si dokonce v rámci synchro-
nicity přitáhneme ve správnou chvíli správného učitele, knihu
nebo duchovní filozofii.
Pokud si však nejsme vědomi své velkoleposti, můžeto bohužel

mít daleko horšídůsledky než jen to, že se cítímeztracení, ačkoli
podstata je vždycl<y stejná. Při NDE jsem cítila, že veškeréodsu-
zování, nenávist, závist i strach pramení z toho, že si lidé neuvě-
domují svou skvělost. Chybějící uvědomění vlastní dokonalosti
nás udržuje v pocitech malosti a nedůležitosti, což je u protihladu
k přirozenému toku energie životnísíly - ú, jížopravdu jsme.
Jdeme sami proti sobě.
Chápu to tak, že kdyby se nám dostalo povzbuzení, abychom
vyjadřovali, §m opravdu jsme, byli bychom všichni nesmírně
milujícímibytostmi a|aždý by tomuto světu přinášel svou jedi-
nečnost. Problémy a spory'vznikají jako důsledek toho, že neuíme,
kdn jsme, a nejsme schopni vyjevovat svoji vnitřní krásu. Vywořili
I61
jsme spousty kritérií,,dokonalosti", a to vedlo k pochybnostem

a soutěživosti. Jelikož trpíme pocitem, že ne.isme dost dobří, cho-
díme po světě a předstíráme. Jsem přesvědčená,žekdyby si každý
z nás uvědomil wou velkolepost a měl ze sebe dobry pocit, p"k by-
chom se mohli dělit s ostatními pouze o svotl jedinečnou podsta-
tu, která se navenek vyjadřuje lráskyplným chováním o&ůqícím
naši lásku k sobě samým.
Z toho vyplývá, že problémy, které vidíme ve světě, nepochá-
,rr-jí z odsuzování ostatních a nenávisti vůčinim, nýbrž z toho, žr
odsuzujeme a nenávidíme sami sebe.Stejnějako byla klíčemk mé-

mu vyléčeníbezpodmínečnáláska k sobě samé, která odstranila
veškery strach, je klíčemk lepšímu světu láska ostatních k sobě sa-
mým a uvědomování si vlastní opravdové hodnoty. Kd1ž přestane-
me posuzovat sebe, budeme mít automaticky stále menšípotřebu
soudit ostatní. Začneme si uvědomovat jejich opravdovou do-
konalost. Vesmír je obsaženýv nďem nitru a to, co zůívámevné,
je pouhý jeho odraz.
\čřím,žev jádru není nikdo opravdu špatný - zlo jejen pro-
duktem našich sffachů, stejně jako moje rakovina. Z té nejvyšší
perspektivy jsou dokonce i zločinci oběťmi sv/ch vlastních ome-
zení, strachů a bolestí. Kdyby si správně uvědomovali sami sebe,
nikdy by nezpůsobili bolest nikomu druhému. Jiné nastavení
mysli - například stav naprosté důvěry místo hrřtry a zděšení*
můžezcela změnit i toho nejzvrácenějšího člověka, stejně jako
jsem já zcelazménila průběh svého onemocnění rakovinou.
\čtšinalidí nežije v jasu sebeuvědomění, a tak potřebujeme
zákon, právo, soudy a ffe§ty, které odrazují lidi od toho, ,i
"by
navzájem ubližovali. Kdyby sikaždý z nás uvědomoval svou vel-
kolepost, neřídil by nás strach. Nepotřebovali bychom zákony,
vězení... ani nemocnice.
Kdyby si každý člověk na'zemi najednou uvědomil svou skuteč-

nou dokonalost a velkolepost - dejme tomu, b by všichni lidé
l62
Nekonečnéjá a uesmírnd energie
najednou prošli jalšYmsi transformativním zůitkem - , náš pro.

jevený w& by se změnil aodrůel by tento dokonalý stav. Lidé by
byli silní, mnohem méně vystrďení a soutěživí,a proto i tolerant-
nější k sobě navzájem. Počry kriminálních činůby závtatně klesly.
Náš imunitní systém by byl silnější, protože by méně trpěl stre-
sem, a bylo by tedy i méně nemocí. Změnily by se nďe priority,
protože užby nás nepoháněla chamtivost, která je jen jinou strán-
kou strachu. Děti by vyrůstaly v lásce - byly by silnější,zdravěj,
šía důvěřivějšt. Žily by rra planetě, která by tento způsob života
přirozeně podporovala, místo aby k němu byla nepřívětivá.
Narrzdory této vizi však necítímpotřebu nikoho jiného měnit
a vůbec už necítímpotřebu měnit wět. Kdybych se snažila věci
měnit, znamenalo by to, že je soudím, povůqizašpatné,a proto
je potřebuji napravit tak, aby odpovídaly mé vizi, mým předsta-
vám. \6echno je, jak má v tuto chvíli bfi. Vím, žs mýmjediným
úkolem je blt Moje práce tady je b/t sama sebou - vyjádřením
lásky, kterou jsem -, a dokud žýu dáů v této {yzické rovině, vidět
dokonalost v sobě, v ostatních a ve světě kolem nás. To je vše, čím
kdokoli z nás potřebuje b|t.
Chápu roli, kterou fuqív mém životě členovémojí rodiny a li-
dé v mém okolí, i tu, kterou hraji jáv jejich životech. Kdlž nejsem
sama k sobě upřímná, p"k ani ostatní lidé kolem mě nemohou bfi
sami sebou. Jen pokud jsem svým jedinečným já, umožňuli ostat-
ním setkávat se se mnou na úrovni nďich nekonečn/ch já.
Dokud si toto uvědomuji, cítímse v jednotě s vesmírnou ener-
gií plynoucí mým životem, můj život se vyvíjív synchronicitě a je
plný zárzraktt Místo abych byla vyčerpaná, mám mnoho energie -
povznesená bltím, nikoli súůnnádžknítn;u souladu s vesmírnou
energií, nikoli proti ní. Když tímto způsobem pokračuji, můj ži-
vot získává cosi jako zenovou kvalitu, a to v tom, že jsem natolik
přítomna, že mí všechno připadá až surreáln é, a jako by mě cosi
nebo kdosi vedl. Není to vždycky jednoduché, ale určitě je takto
životzábavnější.Rozhodně se mám stále hodně co učit, ale vlastně
163
všechno, co musím dělat, je prostě b|t láskou, b/t tím, čímoprav-

du jsem. Můj vnějšívesmír se podle toho srovnáatotéžplatí i ve
velkém měřítku.
Stejně jakolaždý z nás okamžíkzaokamžikemsv/mi myšlen-
kami a emocemi woří svůj vlastní život, tak se také kolektivně
rozhodujeme, co je v lids§ch silách a co v nich není. Podobně se
domníváme, že nďe morální zásady a naše hodnoty jsou absolut-
ní, ve skutečnosti je to však jen snůškamyšlenek a přesvědčení,
které jsme na cestě životem přijali za své a o kterych věříme, že
jsou pravdivé. Jsou to výwory našímysli a produkry nďich kul-
tur, podobně jako veškerá genderová očekávání,která uwářela
mé myšlenív mých mladých letech. Tato přesvědčení mě hodně
ovlivnila, protože jsem věřila, že jsou absolutně pravdivá. Realita,
kterou jsme vywořili, toto neuvědomění odráží. Kdyby myšlenky
a přesvědčení všech lidí byly jiné, vywořili bychom jinou planetu.
Připadá mLže tento svět je kulminacívšech nďich kolekdvních
myšlenek a přesvědčení.Rosteme jen tak rychle, jak jsme schopni
v danou dobu zvládnout, individuálně i kolektivně. přesně tímhle
způsobem stále soudíme pachatele laiminálních činů- jako zlo-
čince, kteří si zaslouží odsouzení nejen v tomto životě, ale i v tom
posmrtném. Nejsme schopni hledět na ně jako na oběti strachu,
na výwory realiry, kterou jsme všichni společně vybudovali.
Až sekaždý z nás bude schopen podívat do očísvého nejhorší-
ho nepřítele a spatřit v nich své vlastní oči, potom zůijeme oprav-
dovou transformaci celé lidské rusy. Každý se můžesoustředit na
vywáření vlastní realiry zďožené na své vlastní pravdě, místo aby-
chom se slepě řídili tím, co nám do života nastavily nďe kolektiv-
ní myšlenky a kolektivní přesvědčení. Pokud budeme rozšiřovat
své vědomí na individuální úrovni, bude to mít vliv na změnu
vědomí na úrovni univerzální.
Kůdý z nás jejako jedno vlákno ve velikánské tapiserii, vetka-
né do složitéhobarevného vzoru. Možnájsme jen jediná nitka,
ale všichni jsme nepostradatelnou součástíkonečnéhoobrazu.
I64
Nekonečně já a uesmlrná energie
Životy ostatních ovlivňujeme tím, Že se rozhodujeme, zda budeme

nebo nebudeme sami sebou. Nďí jedinou povinností vůčiostat-
ním, jediným nďím cílem zde jevyjádřit wou jedinečnost a dovo-
lit ostatním, aby učinili totež.
Pokud si uvědomíme, že Světlo, ona úžasnávesmírná energie,
je v nás aže jíjsme, pak se jako jedinci změníme, protože budeme
otevření a připravení. Tímto zprisobem můževe světě pozvolna
dojít k hlubšíproměně. V dalšíkapitole se budu podrobněji vě-
novat tomu, co jsem pochopila o životě na této planetě.
6-.-9. @z)
l65
l 7. KAPITOLA
Byt sám sebou
Vím, že už jsem se o tom zmínila, ale stojí to zazopakováni: Žiju

teď svůj život z radosti místo ze strachu. To je jeden velice prost/
rozdíl mezi tím, kým jsem byla před NDE a lým jsem dnes.
Aniž jsem si to uvědomovala, všechno, co jsem dělala předtím,
jsem dělala pfoto, abych se vyhnula bolesti nebo potěšila jiné li-
di. Byla jsem uvězněná v dělání, snažení se, hledání a dosahování
abylajsem tím posledním člověkem, kterého jsem přitom brala
v úvahu. Můj život řídil strach - že někoho popudím nebo r"zbu-
dím jeho nelibost, že neuspěji, že budu sobecká nebo že nebu-
du dost dobrá. Ve sv/ch očíchjsem sama totiž nikdy nebyla dost
dobrá.
Poté co jsem prošla NDE, už nemám pocit, že jsem tady, abych
něco dokázala.Vátilajsern se, jenom abych býaDíl<y tomu teď
vše, co dělám, vycháaízlrásl<y. Už se nestarám o to, jestli něco udě-
lám dobře nebo jestli vyhovím nějalr/m pravidlům a doktrínám.
prostě se řídírn srrým srdcem a vím, že takto se nemůžu dopustit
žádnéchyby. Je ironií, že tímto způsobem nakonec potěším více
lidí, než jsem jich kdy potěšila ve wé dřívějšípodobě, a to všech-
no proto, žs já samajsem mnohem šťastnějšía uvolněnější.
Má to také velkyvliv na mé zd,raví.Vidím se teď jako nekoneč-
nou bytost, a máfyzickástránka se tedy o sebe stará sama, protože
je ve skutečnosti jen odrazem toho, co se děje v mé duši. Bezpod-
mínečnásebeláska ohromně zvyšuje mou úroveň energie a vesmír
odpovídá laskavostí.
I66
Blt sám sebou
Vnější svět odráží to, co cítímesami k sobě. Jestliže se vzdáme

všeho negativního sebehodnocení, dovolíme svému světu, aby se
transformoval, j*k tomu docháaí,jsme schopni cítit stále větší
^
důvěru. Čímvíce jsme schopni důvěřovat, tím více jsme schopni
vÁfu se potřeby kontrolovat v/sledek. Když se přestaneme dog-
matic§ přimykat k doktdnám jiných lidí nebo ke svým starym
přesvědčením, která už nám nejsop ku prospěchu, a začneme
plynout s proudem, budeme přesněji odrňet, číma kým oprav-
du jsme.
Jak jsem již popisovala, před NDE jsem vždyclqy hledala vedení
zvenku, at již to bylo přijetí mými vrstevníky nebo nadřízenými
nebo prostě očekávání odpovědí od ostatních. Rtdita jsem se ná-
zory radami, učeníma pravidly, které stanovili jiní lidé, bez ohle-
du na to, jestli jsem z nich měla dobqr pocit nebo ne. Často jsem
se držela rituálů a učeníze strachu- co kdyby měli náhodou prav-
du a také třeba informace, které já,nemám?
Při NDE jsem pochopila, žn při naslouchání všem těmto vněj-
šímhlasům jsem ztratila samu sebe. Dělat věci ,,pro všechny pří-
pady" znamená dělat je ze strachu. TakžE dnes se neřídím žÁdnou
ustanovenou metodologií, řádem, dogmatem, rituálem ani dok-
trínou. Jedno z mých nej důležitějšíchpravidel dokonce zní, že by
nikdy neměla existovat žádná pevně stanovená pravidla. YžÁyc-
ky se soustředím především na to, z čeho mám v tu chvíli dobrý
.s.
pocit. Zivot je pro mě duchovní zkušenost a já se neustále vyvíjím
a měním.
Jestliže jsme energetické bytosti neoddělitelné od vesmírnéži-
votní síly, nepotřebujemežÁdný vnějšísystém, aby zanás rozho-
dovď nebo nám radil, jak si můžeme zvýšit nebo snížitenergii.
Všichni jsme jedineční,takže nikdo nemůževFrvořit univerzální
pravidlo o tom, co je pro nás správné. Nicméně mnoho orga-
nizovanIch duchovních systémůa náboženswíse o to očividně
snaží.Když se jednou ustanoví nějaká struktura, pak se očekává,
l67
že všichni se budou řídit stejnými zásadami. Kdo se rozhodne tak

nečinit, je posuzován negativně, a proto otganizovaná náboženswí
lidi rozdělují avywářďlí spory a sváry místo aby vywářela jedno-
tu, kterou se těmito pravidly ve skutečnosti snažínastolit. Jestliže
se vydáme cestou náboženswí, rozhodně to neznamená,že se auto-
matic§ zbavíme strachu a přestaneme odsuzovat nebo diskrimi-
novat ostatní. Avšak vydat se na osobni duchovní cestu zname-
ná následovat pobídky vlastního nitra a naladit se na nekonečné
já,kter-ým v jádru všichni jsme.
Že jsou organizované systémy omylné a chybné, spatříme na
první pohled, kdl přejdeme od jednoho k jinému. Indic§ a čín-
sk| duchovní a léčitels§ systém si navzájem naprosto odporují.
Hinduisté věří, žejístmaso zvířatje hřích, zatímco Čtňanévěří, žr
nejíst maso je nezdtavé. Podobné je to s indic§m systémem zva-
ným uástl6 ktery má stejný účeljako čínskéfeng-šuej, aleje s jeho
pravidly v příkrémrozporu. Cítila jsem se tak ztracená,kdřkůdá
autorita prosazovala něco, co bylo v rozporu se všemi ostatními!
Jestliže nevíte, které pravidlo použít, můžeto ve vás vyvolat spous-
tu strachu - nebo přinejmenším úzkost, že uděláte něco špatně.
Thkže nakonec mě zkušenost NDE přivedla zpátl<y k sobě sa-
mé. Myslím, že tohle je ta nejsilnější myšlenka, platná pro každého
z nás: uvědomit si, že jsme tady, abychom objevili a ocenili suou
ulatní indiuiduální cestu.Je jedno, jestli se zřekneme materiálního
světa a budeme dvacet let meditovat na vrcholku hory nebo vy-
budujeme bohatou mezinárodní společnost, která zaměstná auži-
ví tisíce lidí. Můžemechodit do chrámu nebo do kostela, můžeme
sedět na pláži, popíjet margaritu a spolu s milovaným člověkem
sledovat západ slunce, nebo se prochánet parkem a pochutnávat
si na zmrzlině. Kteroukoli cestu si zvolíme, bude pro nás ta ptavá
a žádná z možnostínení více nebo méně duchovní než ty ostatní.
Neříkám, že jsem proti ofganizovanému náboženswí, jsem však
skeptická vůčikafiému poselswí, které vede kvydělování, sporům
a zab|ení, k nimž v tomto světě dochází ve jménu náboženswí,
168
Blýt sám sebou
zatímco ve skutečnosti všichni woříme jednotu - všichni jsme jen

fazetyjednoho atéhožcelku. Lidské bytosti jsou tak rozdílné,že
někomu se dďí lépe v organizovaném náboženswí nebo na organi-
zované duchovní cestě a jinému nikoli. Když prostě žijeme způso-
bem, ktery nám vyhovuje, umožňuje nám vyjádřitsvou kreativitu
a dovolí nám vidět vlastní velkolepost, potom je to to nejlepší,co
můžemedělat. Obhďlovatjakoukoli možnost nebo doktrínu jako
jedinou pravdivou by sloužilo jen k omezení toho, kdo jsme a proč
jsme tady.
Abychom zůstali ve spojení se svou velkolepostí, opravdu nemusí-

me na ničem ,pfacovat" - nemusíme se řídit žádným dogmatem
nebo podstupovat určitérituály. Pokud chceme a těšínás to, pak
to dělat můžeme,ale není to nutné. Když se budeme řídit tím, co
nám napovídá nďe nitro, najdeme to, co je pro nás správné, včet-
ně metodologie, kterou máme při hledání použít-Zda jsme na
správné cestě, poznáme podle pocitu, že jsme v centru své láslcy,
aniž soudíme sebe nebo kohokoli jiného, a svou opravdovou vel_
kolepost rozpoznáme v rámci nekonečného Celku.
Například modlitba můženěkterym lidem v těžkych chvílích
přinést velkou útěchu a sebepoznání. Můžemít na jejich blaho ve-
iit y protože při modlitbě se vzdávají chtění azbavují se svých
"ti",
břemen. Lidé, kteří se modlí, se pak mohou z tohoto důvodu cí.
tit lehčeji a povznesenéji, což prospívá nejen jejich pocitu poho-
dy, ale i ostatním lidem, protože všichni jsme propojení. Každou
pozitivitu, kterou přinášíte sami sobě, přinášíte také Celku.
Nicméně se nedomnívám, že kdo se modlí, je v tomto spojení
více či méně než ten, ktery to nedělá. kůdý máme vlastní způsob,
jalšý klíčpotňít k onomu nekonečnému prostoru ve svém nitru,
a pro někoho to můžebfi modtitba. Pro jiného je to třeba hudba,
umění, pobyt v přírodě, nebo dokonce technologie či zís|ávání
vědomostí _ cokoli, co v nás .§|řvolává nadšení, .iakousi zenovou
kvalitu, co dávánašemu životu smysl a přináší pocit jednory,
I69
Já sama nemám potřebu modlit se k nějakému vnějšímu bohu,

ktery je ode mě oddělený, protože vím,žrpocelý čas vždy wořím
jednotu s celým vesmírem. Cítímtedy, že můj život je jedna velká
modlitba. velice užitečnou shledávám meditaci, protože ta zklid=
ňuje mysl a pomáhá mi zaměřit se na onen centrální bod vědomí,
kde pociťuji spojení se vším,co je obsaženo v Celku. Meditace ne-
musí tento porrznášejícístav vyvolávatv kůdém,ato je v pořádku.
Je důležitédělat to, co v člověku rezonuje na osobní úrovni.
Kd/ máte dojem, že můžetesnadno následovat nějal{r systém,
nebo když vás to baví, je to skvělé. Ale ve chvíli, kdy to začnebýt
dřina nebo způsob jak kontrolovat emoce nebo myšlenky, pak to
ve vďem případě asi moc dobře fungovat nebude. Zdáse,že mís-
tem, kde dochází k největším pozitivním změnám, je stav čirého
douobní. Dovolte si bf sami sebou, at užjste kdokoli, a přijměte
a uvítejte všechno, co způsobuje, že se cítíteplní života.
Ačkoli jsem zcela přesvědčen á, že nejlepší, co můžuudělat pro

sebe i pro ostatní, je vědomě se udržovat v dobré náladě a dělat
to, co mě činíšťastnou, možnávás překvapí, že nejsem zastáncem
,,pozitivního myšlení"jako receptu na všechno. protože jsme všich-
ni spojení, má moje povznesená nálada samozřejmě vellry vliv na
ostatní a přispívám tím Celku.
Když si však povšimnu, že se mi do mysli vt<tádá negativní
myšlenka, jezřejmě nejlepší ji přijmout a bez posuzování ji nechat
prqít.Jakmile se ji snažímpodačit nebo se nutím do změny po-
citu, pak čímvíc ji odstrkuji, tím víc se dere zpátl<y. Prostě všemu
dovolím, aby to mnou proplouvalo, a nijak to nehodnotím; po
chvíli zjišťuji,že myšlen§ i emoce prostě odchazejí. Vápětí se
přede mnou otevře napfosto přirozeně a samovolně správná cesta,
která mi umožňuje být opravdu §ama sebou.
Šablonovitá wrzení jat<o třeba,,negativní myšlenky přitahují
do života negativní věci" nejsou nezbyrně pravdivá a lidé, kteří
prochazejí těžkym obdobím, se kvtili nim mohou cítit ještě hůře.
170
Blt sám sebou
Můžeto v nich vyvolávat i strach, že si svým myšlenímpřitahují

do života ještě více negativity. Pokud tito lidé tuto představu po-
užívajínekritic§, mohou posléze získat dojem, že oni sami jsou
špamí, protože přitahují negativní události, a to prostě není prav-
da. Kdl si začneme myslet, že naše negativní myšlen§ přitahu-
jí nepříjemnésituace, budeme za chvílri paranoidní z toho, co si
myslíme. Ve skutečnosti to s nďimi myšlenkami moc společného
nemá, mnohem důležitějšíjsou nďe emoce a zvláště důležitéje,
jak! pocit márne sami ze sebe.
Thké není pravda, že k tomu, abychom přitahovali dobré věci,
stačíb|t optimističtí. Nemohu to snad ani dostatečnézditaznít,
ale nejdůležitějšímbarometrem stavu nďeho života je, jah! pocit
máme sarni ze sebe, jah se cítíme.Jinými slovy: Být sami k sobě
upřímníje důležitějšínež snažit se b|t pozitivní.
Sama si dovoluji cítit se negativně ohledně věcí, které mi ne-
jsou příjemné,protože je mnohem lepšíopravdové emoce prožít
než jeddet pod pokličkou. Opět se to ýkátoho doaolit si cítitto,
co opravdu cítím,a ne s dm bojovat. Samotný akt d.ouolení si bez
posuzouáníje činem sebelásky. A tato laskavost vůčisobě samému
přispěje k vFwáření radostného života mnohem více než falešné
předstírání optimismu.
Někdy vidíme člověka, ktery je velice optimisticlq1l, veselý a las-
kav/, ale přitom se mu život bortí pod rukama. Potom si můžeme
říct Vidíš? Tbhle ,,bjt pozitiuní" nefunguje.Jenže je v tom háček My
mu do hlavy nevidíme. Neznáme jeho vnitřní dialog. Nevíme, co
si ostatní lidé dnem i nocí ří*"|jí ajesdi jsou emocionálně šťastní.
Ahlavně nevíme, jestli milují sami sebe avnímajívlastníhodnotu.
Díky tomu, co jsem si při NDE uvědomila, cítím,jak moc je
důležiténeposuzovat se a nebát se. Když mě můj vnitřní dialog
ubezpečuje, že jsem v bezpečí,bezpodmínečněmilovaná a přýí,
maná, pak vyzďuji tuto energii i navenek a měním podle toho
svuj vnějšísvět. Můj vnějšíživot je ve skutečnosti jen odrazem
vnitřního stavu.
171
Není důležité,jestli mám špatný den nebo t|den. Mnohem

je, jak! mám sama ze sebe pocit,kdř tomuto dnu nebo
důležitější
rydnu čelím.Jde o to, důvěřovat onomu pfocesu i tehdy, když na-
stanou těžkéchvíle, nebát se cítit úzkost, smutek či strach a ne-
potlačovat je v sobě v naději, že pominou. Je potřeba dovolit si b|t
k sobě upřímný, potom se budou nepříjemné pocityvytrácet rych-
leji a objevovat se čímdál méně.
Před NDE jsem nepříjemné pocity hodně potlačovalal proto-
že jsem se obávala, že mi budou do života přitahovat negativitu.
Navíc jsem tím nechtěla zatěžovat ostatní, a tak jsem se snažila
kontrolovat myšlenky a pokoušela jsem se b|t neustále pozitivní.
Teď ale chápu, že nejdůležitějšíje respektovat, kdo opravdu jsme,
a dovolit si žítve své vlastní pravdě.
Kůdý časovýsegment je naprosto jedinečný, akdyž uplyne,
nemůže se v tomto fyzickém světě již nikdy zopakovat. Naučila
jsem se v tom bfi šťastná ažítpřítomnýmokamžikem. Snažímse,
jak jen to jde, nepřenášet si z jednoho okamžiku do dalšího žád-
nou emočnízátěž. Naopak, zkoušímviď&.llcždý okamžik jako
čisry list papíru nabízejícínové možnosti. A tak dělám to, co mě
těší,co mi v tu chvíli přináší do života nejvíc radosti a štěstí - a to
můžeblit meditace stejně dobře jako nakupování nebo chroupání
čokolády, pokud na ni mám zrovna chuť.
Žít více v harmonii sami se sebou neznamená nutit se pořád
dokola opakovat pozitivní myšlenky. Znamená to dělat věci, kte-
ré nás činíšťastnými,vyvolávají v nás nadšenía probouzejí v nás
to nejlepší, věci, dí§ kterym se cítímedobře - a to také znamená
bezpodmínečně se milovat. Kd/ takto plyneme životem a cítíme
se lehcí a plní energie, pak jsme ve spojení se svou velkolepostí.
Jestliže to v sobě dokížemenajít, životzačnebfi opravdu vzrušu-
jícía uvidíme kolem sebe spoustu synchroniciry
Synchronicitě a zákonu přitažlivosti se poslední dobou věnuje hod-

ně pozornosti. Představa, že véci zapadají na místo bez námahy,
172
Být sám sebou
protože si je přitahujeme, je svůdná, ale mně se víc líbívýraz douo-

lit než přitahouat.
Iakužjsem řekla, jsme součástí vesmíru, woříme s ním jedno-
tu, nďím cílem jrbýt svým velkolepým já a vnější svět je pouze
odrazem nďeho nitra. Ke zhroucení v mém životě došlo proto, že
jsem se soustředila navenek a neustále něco porovnávala, což vedlo
k soupeření. Mívala jsem pocit, že na světě není dostatek zdrojů
pro všechny aže to způsobuje chamtivost a rivalitu. Mívala jsem
potřebu přesvědčovat lidi, že mqí myslet jako já a věřit tomu, če-
mu věřím já, místo abychom všichni přijali a vítali svoji rozdílnost
a jedinečnost.
Všechny ryto pocity vycháne|y z představy, že vesmír je omeze-
ný a limitovaný, zatímco ve skutečnosti je nekonečný. Je schopen
růst a obsáhnout toho tolik co my. Je na nás, abychom se rozvi-
nuli a vpustili dovnitř tolik, kolik chceme, ale musíme to udělat
zevnitř ven, nikoli naopak.
Kd/ jsem pochopila, že vně mého nekonečnéhojá nic neexi-
stuje, mohla jsem se začítsoustředit, abych viděla samu sebe jako
neustálou práci na zdokonalování - ovšem dynamickým, nikoli
static§m způsobem. Jako kaleidoskop, ktery se mění zjednoho
přelrásného obrázku v jiný a jehož dokonalost je v neustálém po-
hybu. Pro mě to znamená vidět krásu na životnícestě i ve zjevných
chybách, které mě posunují na dalšíúroveň porozumění. Mým
cílem je cítit se sama v sobě tak dobře, že se dostanu do stavu dů-
věry a v tomto stavu přestanu lpět na výsledku.Kdř jsem zača-
la pozorovat vlastní bezchybnost, všimla jsem si, že vnější svět ji
opravdu odráňí. Přitahova]a jsem si to, co je pro mě nejlepší,což
je zátoveň to nejlepší,co můžuudělat pro vesmír.
Snažit se změnit věci ve vnějšímsvětě, to se mi nedařilo, jak
jsem se již zmínila. Posiluje to jen stále tutéženergii posuzování,
která celý problém vlastně způsobuje, protože to vychání z názo-
ru, že něco je špatně a je potřeba to změnit.Kdřjsem místo to-
ho přestala lpět na nutnosti myslet nebo věřit určit/m způsobem,
173
začala jsem cítit, jak se rozvíjíma stávám se průhlednou a prostup-

nou, takže mnou energie vesmíru můževolně proudit. Ve stavu
dovolení se mi v životě děje mnohem více pozitivních náhod.
Yždyc\<y přitahujeme ry nejlepšív/sledky a podobné přitahuje
podobné. Talěe čímjsem k sobě laskavější, tím více vnějších udá-
lostí to bude odrážet. Čímwrdšíjsem sama k sobě a čímvíce se
odsuzuji, tím více tomu bude odpovídat i má vnější situace. Ves-
mír mi vždyc§ dokáže, že v tom, co si o sobě myslím, se rozhodně
nemýlím.
Dříve jsem usilouala, domnívůajsem se, že musím něco dělat,
něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snaženíse o ně-
co vycháni ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu
chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustře-
dujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho
kořistí. Teď už se nehoním za ničím,jen douoluji.
Když například cítímobrovskou touhu, aby se můj život ubíral
určirym směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu
jen bojovat s vesmírnou energií. Čímvíce energie musím vložit do
toho, abych něco získala, dm je mi jasnější, že dělám něco špat-
ně. Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou sna-
hu. Je to spíšněco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit
si, že woří-li všechno jednotu, pak to, co toužímzískat, již mé je,
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem
opravdu tím, čímjsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje,
a přitáhnu to takovou rychlostí, j*á j, mi příjemná. Můžuse
soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale
pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla
zůít.Z&stane, jalr/ je teď, protože věnuji pozornost strachu a své-
mu trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vě-
domí a vpustila do svého života nové zůiti<y. Mohu tedy nechat
své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho,
jak rychle se dokážu oproštit od sv/ch strachů a úzkostía uvol-
nit se. Čímvíce jsem připoutaná k určitémuzpůsobu uvůování
174
Být sám sebou
a k určit/m ýsledkům, tím více se bojím noých dobrodružswí;

a tím pomalejšíbude v/voj, protože nejsem proce§u v|voje ote-
vřená. Neumožňuji vesmírnéenergii, aby mnou volně proudila.
Nechci tím říct, že sedím doma a zvůuji každou možnost
akaždérozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žijukažÁýokamžik
v tomto pro§toru, kery je dán vnitřně, nikoli zevně. Venku není
o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše,
co zůýl sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, žr celá tapiserie všech dob již byla utkána,
pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekoneč-
né, neťyické rovině. Mý* jediným úkolem je rozvinout wé po-
zemské já natolik, abych dosáhla i do této sftry. Jestliže tedy po
něčem toužím,nemám jít azíslat to, ale měla bych rozšířit wé vě-
domí a umožnit vesmírné energii, *by *i to vnesla do mé Áejší
skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím,jen posiluje oddělenost, zatím-
co douoleníznamenáuvědomit si, že rrzhledem k tomu, že woříme
všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.
C.-9 ' @z1
175
1 8. KAPITOLA
Otázky a odpouědi
V měsících a letech, které následovaly po mém NDE, jsem měla

mnoho příležitostímluvit o sťch zkušenostech v nejrůznějších
skupinách lidí po celém světě. Opakovaly se při tom mnohé otáz-
l<y, z nichž některé, i s mými odpověďmi, najdete zde.
Otázha:Jak definujete ,,bezpodmínečnou lásku', kterou jste na

onom světě zažila, a j"k se lišíod láslry, kterou zakoušíme ve fy-
zické realitě?
Odpouěď: Láska na onom světě je úplně odlišná a lišíse hlavně

tím, že je ve své podstatě čistá. Nemá žádný program a žádná
očekívání,nestojí na emocích a nechová se pokaždéjinak podle
toho, jak se chová nebo jak se zroÝna cítíten druhý. Prostě je-
nom je.
Otázha: Domníváte se, že je možnéprožítstav bezpodmínečné

lásky ve íyzickémsvětě?
Odpouěď:Kůdý z nás jsme v jádru čistá a bezpodmínečná láska.

Kdř ji však vyjadřujeme Áe ve fyzickém světě, filtrujeme ji svou
myďí a ona se potom projevuje jako lidskí emoce.
Nejlepší přirovnání, které mě v této souvislosti napadá,je svět-
lo, které procháaí hranolem. Bezpodmínečná láska je jako čisté
176
Otázky a odpouědi
bílésvětlo. Když jím posvítítedo hranolu, láme se do nejrůzněj-

šíchbarev duhy. Ty představují nďe emoce - radost, lásku, úzkost,
závist, soucit, nenávist, empatii a tak dále.
Kůdý z nás jejako hranol, ve kterém se světlo (čistá láska) láme
do různých barev duhy. Všechny barevné odstíny (emoce) jsou pro
celek stejně důležité.Málokdo, pokud vůbec někdo, by soudil
barvy z morálního hlediska. Neřekli bychom: ,^ch! Tahle barva je
zlá!" nebo;,,Thhle barva je hříšná." Ale v případě lidí to děláme
a hodnotíme i jejich emoce, kdy některé vidíme jako dobré a jíné
jako špatné.
Jestliže některé své emoce hodnotíme jako negativní a snažíme
se je popírat, potlačujeme část sebe samých. Tím si v sobě vywáňí-
me bloky a bráníme sami sobě vyjádřitsvou velkolepost v celé šíři.
Jako bychom z barevného spektra odstranili nazíHadě morálního
hodnocení některé barvy, změnili tím jeho kva]itu a udělali z něj
něco, čímnení.
Nemusíme na základě kůdéemoce hned reagovat; jen bychom
ji měli přijmout jako součást toho, §m jsme. Zapíratji, to je jako
zakazovat určitébarvě, aby prochánela hranolem. S nejčistšíesencí
bezpodmínečnélásky, která sídlív našem nitru, se můžemespo-
jit, jen pokud přijmeme a uvítáme celé spektrum sťch pocitů,
aniž je hodnotíme.
Otázha: Souhlasíte s názorem, že ;'eště než na sebe vezmeme ry-

zickou podobu, jsme již iž,asnéduchovní bytosti, které si plně
uvědomují, kým jsou? Pokud ano, j"k j. možné,žÉkdřvstoupí-
me do tohoto života, nďe velkolepost se tak narušía nďe vědo-
mí sebe sama tolik poškodí?
Odpouěď: R.knu vám, co cítím,ale obávlím se, že tím vyvolám jen

dalšíotázky. Mně se zdá, že nemáme zapomenout, kým jsme, a že
život nemá b|t tak tě§.,Měla jsem pocit, že si to samikompli,
kujeme mylnými představami a přesvědčeními.
177
Vnitřní pochopení, kterého se mi dostalo na onom světě, přišlo

jako jalqrsi ,,vtisk", ale kdybych se to pokusila vtělit do slov, říkala
bych v tom stavu asi toto: Ahááá, tahže žiuot nemá bjt boj - jsme
tu, abychorn si ho užíualia bauili se! IGž bych to uědžh dříu!Aha,
takže moje těb uynořih rahouinu kuůli ušern těm bloupjm mýlen-
hám, kuůli tomu, jak jsem se neustále odsuzouala, kuůli omezujícím
přesuědčenírn a tovnu ušemu, z čeho jsem u sobě měla tahou! zmateh.
Bože, hdybych to tak hjuak uědžla, že jsme sem ?rostě měli přijít
a cítit se dobře - jen uýádřit sami sebe a užiuat si to!
Následující část se špatně vysvětluje, ale zkusím to. Vyvstala ve
mně otázka, která zněla asi takto: proč se mi něco tak z,áuažnébo,
jakoje poslední stadium rakouiny, přibodibjen ?roto, žejsem si ne-
uuědornouak suou ulastní uelho lepox?
Současně jsem to pochopila: Ach, už chápu - nestab se to mn,ě,
protože ue skutečnosti nikdy nejsem oběť. Rakouina je jen moje nary-
jádřená sík a energie!Místo uen se obrátila douniň, proti mému tělu.
\čděla jsem, že to není trest nebo něco takového. Byla to jen
má vlastní životnísíla, která se projevovala jako rakovina, protože
jsem jí neumožnila, aby se projevila jako velkolepá a mocná síla
A"ity Moorjani. Uvědomovala jsem si, že mám na v/běr, jestli se
chci vrátit do svého těla, nebo pokračovat d:íle do smrti. Rakovina
by tam už nebyla, protože moje energie by se jižtímtozpůsobem
nevyjadřovala, ale byla by přítomna jako mé nekonečné já.
Ýátila jsem se s pochopením, že ráj opravdu není místo, ale
stav, a zjistila jsem, že mě požehnání prování i t"dy naZemi.Yím,
že to zní opravdu divně, ale já dokonce cítím,že náš ,,opravdor,ý
domov" je takéjen způsob bytí, anikoli lokalita. Právě teď cítím,
že jsem doma. Netoužímb|t někde jinde. Teď už je mi jedno,
jestli jsem zde nebo na onom světě, nevidím v tom žádný rozďíl.
Jsou to všechno jen různéčásti zkušenosti nďeho většího,rozšíře-
ného, nekonečného,velkolepého já. Náš skutečný domov je v nás
a jde s námi, kamkoli se vydáme.
178
Otázhy a odpouědi
bílésvětlo. Když, jím posvítítedo hranolu, láme se do nejrůzněj-

šíchbarev duhy. Ty představují naše emoce - radost, lásku, úzkost,
závist, soucit, nenávist, empatii a tak dále.
I<ůdÝ z nás jejako hranol, ve kterém se světlo (čistá láska) láme
do různých barev duhy. \Aechny barevné odstíny (emoce) jsou pro
celek stejně důležité.Málokdo, pokud vůbec někdo, by soudil
b".ry z morálního hlediska. Neřekli bychom: ,^ch! Tfile barva je
zlá!" nebo: ,,Thhle barva je hříšná." Ale v případě lidí to děláme
a hodnotíme i jejich emoce, kdy některé vidíme jako dobré a jiné
jako špatné.
Jestliže některé své emoce hodnotíme jako negativní a snažíme
se je popírat, potlačujeme část sebe samých. Tím si v sobě vywáří-
me blo§ a bráníme sami sobě vyjádřit wou velkolepost v celé šíři.
Jako bychom z barevného spektra odstranili nazál<ladě morálního
hodnocení některé barvy, změnili tím jeho kvalitu a udělali z něj
něco, čímnení.
Nemusíme na základě kůdéemocehned reagovat; jen bychom
ji měli přijmout jako součást toho, kým jsme. Zapíratji, to je jako
zal<azovaturčitébarvě, aby prochánela hranolem. S nejčistšíesencí
bezpodmínečnélás§, která sídlív našem nitru, se můžemespo-
jit, jen pokud přijmeme a uvítáme celé spektrum svých pocitů,
aniž je hodnotíme.
Otázha: Souhlasíte s názorem, že ještě než na sebe vezmeme ry-

zickou podobu, jsme již iňasné duchovní bytosti, které si plně
uvědomují, kým jsou? Pokud ano, jak je možné,žekdyžvstoupí-
me do tohoto života, naše velkolepost se tak narušía nďe vědo-
mí sebe sama tolik poškodí?
Odpouěď: Reknu vám, co cítím,ale obávám se, že tím vyvolám jen

datšíotáz§. Mně se zdá,že nemáme zapomenout, lrym js'me, a že
život nemá bfi tak těž§.,Měla jsem pocit, že si to samikompli-
kujeme mylnými představami a přesvědčeními.
177
Vnitřní pochopení, kterého se mi dostalo na onom světě, přišlo

jako jak/si ,,wisk", ale kdybych se to pokusila vtělit do slov, říkala
bych v tom stavu asi toto: Ahááá, takže žiuot nemá bjt boj - jsme
tu, abychom si llo užíualia bauili se! Kéžfuch to uědžk dříu!Aha,
takže moje tělo uynořih rakouinu kuůli ušem těm hbuplrn myšlen-
kám, kuůli tomrl, jak jsem se neastále odsuzouak, huůli omezujícím
přesuědčením a tomu ušemu, z čeho jsem u sobě měla takouj zmateh.
Bože, kdybych to tak bjuak uěděla, žr jsme sevn pro§tě měli přtj,ít
a cítit se dobře - jen uljádřit sarni sebe a užiuat si to!
Následující část se špatně vysvětluje, ale zkusím to. Vyvstala ve
mně otázka, která zněla asi takto: proč se mi něco tak z,áuažného,
jaho je poslední stadium rahouiny, přihodib jen ?roto, že jsenl si ne-
uuědomouala suou ulasmí uelho lepox?
Současně jsem to pochopila: Ach, už chápu - nestalo se to mn,ě,
protože ue skutečnosti nih$l nejsern oběť, Rahoaina je jen moje neuy-
jádřená síla a energie!Místl aen se obrátila d.ouniň, pruu mérnu tělu.
\čděla jsem, že to není trest nebo něco takového. Byla to jen
má vlastní životnísíla, která se projevovala jako rakovina, protože
jsem jí neumožnila, aby se projevila jako velkolepá a mocná síla
Arrity Moorjani. Uvědomovala jsem si, že mám na v/běr, jestli se
chci vrátit do svého těla, nebo pokračovat dále do smrti. Rakovina
by tam už nebyla, protože moje energie by se již tímto způsobem
nevyjadřovala, ale byla by přítomna jako mé nekonečné já.
Vrátila jsem se s pochopením, žr ráj opravdu není místo, ale
stav, a jisú|ajsem, že mě požehnáníprovázíitady naZemi.Yím,
žn to zní opravdu divně, ale já dokonce cítím,že náš,,opravdový
domov" je také jen způsob bytí, a nikoli lokalita. Právě teď cítím,
že jsem doma. Netoužím b/t někde jinde. Teď už je mi jedno,
jesdi jsem zde nebo na onom světě, nevidím v tom žádný rozdí|.
Jsou to všechno jen rtnné části zkušenosti nďeho většího,rozšíře-
ného, nekonečného,velkolepého já. Náš skutečný domov je v nás
a jde s námi, kamkoli se vydáme.
778
Otázfu a odpouědi
Otázha: Když jsem sá.m NDE mezůil, můžusi nějalr/m způso-

bem vybudovat a udňetdůvěru v tu neuvěřitelnou životnísílu,
o které mluvíte?
Odpouěd'z Rozhodně ano. Není nutné prožítNDE, abychom si

uvědomili svou velkolepost.
Zkušenost mě naučila, že nejlépe se buduje a udržuje důvěra
a pocit spojení s vesmírnou životnísilou, když se to provádí ze-
,iirř. z^čínáto tím, že si budu důvěřovat a budu se milovat. Čím
víc jsem toho schopna, tím více vycentrovaná se cítímve vesmírné
. .. Át '
l
taprceil. L.lm vrce propojení se cítíme, tím více '.^_ ^ schopnt
,|,|,-- - -!_^ --! ^^ jsme ^^L ^- se
druhých dorykat a tím více umožňujeme jim, aby dělali totéž.
OtázhazJakou roli ve vďem uzdravení háavfuaa q.stém vďeho

přewědčení a jakse vďe víra od té doby změnila?
Odpouěď: K mému uzdravení nebyla potřeba vůbec žádná víra,

Spíše bych řekla, že naopak odhození všech dřívejšíchpřesvědče-
ni, doktrín a dogmat mému tělu umožnilo, aby se samo vyléčilo.
V mém případě působil NDE jako katalyzátor.
Podle mého názoru se hluboce zakořeněné představy obracely
spíšeproti mně. Když máte konlrétnípředstavy, omezďle to vďi
životnízkušenost, protože vás to udržuje v mezích známého a va-
še znalost tohoto světa je omezena fyzic\<ými smysly. Když se ale
naopak cítítedobře i v nejistotě, otevíráte se všem možnostem.
Nejasnost čivíceznačnostje doširoka otevřená nekonečnému po-
tenciálu.
potřeba jistory snižuje potenciál neočelrávaného.pocit neaím
nebo nechme s€ ?řekua?it a uuidíme, co bud.e dál, umožřrrrje rozvi-
nutému já, aby mi poskplo odpovědi, které mohou b,ýt zcelane-
čekanéa nepochopitelně synchronické. Největšímoc a sílu mám
tehdn kd)ž vstoupím do říšenejednoznačnosti. Jestliže se opro§tím
od své víry wých přesvědčení, dogmat a doktrín, mám k dispozici
179
celý nekonečný vesmír, ktery pracuje na tom, aby mi poskytl pro

život nejlepšímožný v/sledek. Tak zíslrávám největší vnitřní jas-
nost. Thm se dějí kouzla.
Kd/ se vzdám všeho, na čem jsem až dosud lpěla, znamená
to, že přijímám svobodu a důvěřuji své vlastní božsképodstatě
a velkoleposti. To je rovněž forma léčení.Jestliže se vzdám potře-
by vyléčitse fyzicbJ, život se stane svobodnějším, celiswě.jším
a radostnějším.
Otázha: Myslíte si, že víra ve Z&oj byla při vďem uzÁtaveni

důIežitá?
Odpouěď: Během svého prožitku jsem se stalaZdrojem a všechno

bylo naprosto jasné. Vně mého rozšířenéhovědomí žádný z&oj
nebyl. Cítila jsem se, jako bych obsáhla úplně všechno. Již jsem
se zmínila, že k mému uzdravení nebyla potřeba žádnávíra, pro-
tože v tomto stavu je vše jasné; cítila jsem, že vše je známo. Pře-
svědčeníavíra ustoupily,,vědění". Připadalo mi to, jako bych se
stala vším- existovala jsem ve všem a všechno existovalo ve mně.
Byla jsem věčná a nekonečná.
Probudila jsem se dó stavu, kdy je všechno jasné, prostě jsem
rozuměla. \čděla jsem, že kd/ se rozhodnu pro návrat, mé tělo
se vyléčí.Dí§ podstatě svého zážitku cítím,že všichni woříme
jednotu. Všichni jsme přišli zJednoty do Oddělenosti. Domní-
vám se, že jsem při NDE zůila záblesk této Jednoty. Mohu tomu
říkat Bůh nebo Zdroj nebo Brahma nebo We, co je, ale myslím,
že rtuní lidé mají rt'zné představy o tom, co to znamená. Nevní-
mám Boha jako entitu, která je oddělená ode mě nebo od koho-
koli jiného. Spíšenež oddělená bytost je to pro mě stav bytí. Pře-
sahuje dualitu, takže jsem s ním neustále vnitřně spojena a jsem
od něj neoddělitelná. Mé {yzické vyjádření je jen ňzetou tohoto
Celku.
180
Otázky a odpouědi
Otáu:l<a: Existuje místo, kde se nďe osobnívůle avůle Celku spo-

jují a kde máme volný přístup k tomuto místu uzdravení a sílť
Odpouěď:Myslím, žr je možné,abykaždýměl volný přístup k to-

muto zdroji léčivésíly. Brání nám v tom nďe kolektivní mytologie
- příběhy, které si po generace vyprávíme. Podle mě tahle akumu-
lace přesvědčení způsobuje oddělení a nesoulad, které vnímáme ve
světě a ve vlastních tělech. Nosíme v sobě neviditelné memy, které
nás udržujív odloučeníod pravdy a nutí nás věřit, že jsme odděle-
ní od vesmírnéenergie.Uvízlijsme v dualitě, mimo svůj kreativní
střed. My jsme tou silou, která yywáří a uchovává ťyto mýry. A i"k
se mění nďe příběhy, odtůíse to ve změně našíreality.
MámeJi bfi svěd§ podobných léčeníčastěji, je třeba, aby se
vyvinula nďe mytologie a memy se transformovaly tak, abychom
si mohli uvědomit, že woříme jednotu s vesmírnou energií. Potom
budeme kdykoli schopni cítit spojení se svým wořiým středem
a s pozitivní energií kolem sebe.
K uzdravení docháaíve chvíli, kdy se náš osobní wořiv/ zámět
vědomě spojí s vesmírnou životnísilou a splyne s ní.
Otázha: Cítila jste od wého NDE pocit svobody, a pokud ano,

jak byste ho popsala?
Odpouěď: Cítímse osvobozená. Vnímám, že NDE mě nejen osvo-

bodil od ideologií, přesvědčení a konceptů, které jsem zastávala,
ale také od potřeby hledat nějaké nové.
Připadá mi, že vyhledáváme doktríny a držímese jich, protože
nám v těž§ch časech dodávqí pocit jistoty. Máme však tendenci
stávat se na nich závislými; potřebujeme, aby byly pravdM, proto-
že jinak bychom ztíaúLiútěchu jistoty. Mám dojem , že čímhlubší
jsou naše přesvědčenío omezující realitě, tím více je opakujeme.
Díky svému zážitkujsem nahlédla, jaké to je, když se člověk
osvobodí od potřeby fyzické i psychologické jistoty. Jinými ďovy,
181
mohla jsem cítit dokonalost dokonce i uprostřed nejistoty. Oprav-

dová svoboda pro mě znamená udržovat si takovouto úroveň men-
tálního osvobození.
Otázba: Myslíte, že byste se roáodla wátit se do tohoto světa,

kdybyste věděla, že budete i nadále nemocná?
Odpouěď:Vzhledem ke stavu jasnosti, v němž jsem se ocitla, se

domnívám, žebych se vrátila s pochopením, proč cítímpotřebu
vrátit se a vyjadřovat se pomocí nemocného těla. Doufala bych,
že pokud toto vědomí nevyléčímou chorobu, pak odstraní nebo
alespoň zmenší mé vnitřní utrpení. Měla bych pocit, že žítv ne-
mocném těle má smysl. Jsem přesvědčená, ž,eživotkaždého
"ěi"l,.ý
člověka má svůj smysl, bez ohledu na jeho tělesnou kondici.
Otázba: Vďe poselsmí,žebychom méli hjt tím, bjm jsme, je jas-

né a hlasité, ale co zločinci awazi? Měli by i oni b/t tím, kým
jsou? Také jste řekla, že na druhé straně neexistuje žádnésouzení.
To znamená,že námprojde i wažda!
Odpouěď: Na onom světě není absolutně žádnéodsouzení, proto-

že tam není co odsuzovat - všichni jsme čirévědomí.
Mnoho lidí nerado slyší,že až zemřeme, nikdo nás nebude
soudit. Uspokoj uje je totiž představa, že lidé budou za své zlé činy
hnáni k zodpovědnosti. Jenže tresry odměny, souzení, odsuzování
a podobné věci probíhajítady, nikoli tam. Proto máme zíkony,
pravidla ařády.
Na druhé straně je napro§to jasné, proč jsme takoví, jací jsme,
a proč jsme udělali to, co jsme udělali, atuž to na tomto světě vy-
padá jakkoli nemorálně. Jsem přesvědčen á, že |idé, kteří ubližují
ostatním, to dělají jen kvrili vlastní bolesti a kvůli vlastnímu po-
citu omezení a oddělení. Pachatelé takov/ch činů,jako je znásil-
nění nebo vrůda, nemají ani ponětí o své vlastní velkoleposti.
182
Otázb1 a odpouědi
Myslím, že musejí b/t neuvěřitelně nešťastní,když mohou ostat-

ním působit tolik bolesti, a pfoto právě oni potřebují nejvíce sou-
citu - nikoli odsuzování a dalšíutrpení po smrti.
Také se nedomnívám, že zločinci avrazijsou pouze tím, lqlrm
jsou. Jsem přewědčen á, žf, k destrukci se obracím e ů tehdy, když
jsme ztratili cestu a hodně jsme se vzdálili tomu, kým opravdu jsme.
ZLočinci ztratili svrij střed a to, co způsobujíostatním, je ve sku-
tečnosti jen odrazem toho, jak se cítíuvnitř. Obvykle přemýšlíme
o zločincích a obětech v termínech ,,oni" a,,my", ale ádné,,oni"
neexistuje, všichni j§me ,,my".
Hromadný vrah je nemocný asi jako člověk s rakovinou, a jest-
liže je dnes na světě více vrahů, znamená to, že máme nemocnou
společnost. Někam je zavřít přinese krátkodobou výhodu, asi jako
k$ž léčímepříznalry rakoviny. Jestliže však nezměníme základní
problémy ve společnosti, tento problém poroste a bude yňado-
vat, abychom budovali dalšívézenía rozjiřovali přetíženýsoudní
systém. Pachatelé nejsou jen oběťmi vlastních okolností. Jsou fy-
zicl<ými symptomy záláadníchproblémů nás všech jako celku.
Nepromíjím jim jejich skutky, pouze se snažímvywětlit, b po-
znánívlastní velkoleposti mě změnilo. Myslím, že kdyby se každé-
mu podďilo dostat se do kontaktu s vlastní pravdou a poznat svou
velikost a svůj vý,znarn, nikdo by se nerozhodl ostatním ubližo-
vat. Šťastnýa milovaný člověk, ktery se cítísoučástíJednory ví,
že ubližovat někomu je stejné jako ubližovat sobě.
Otázhaz Twdíte tedy, žs zločinec * třeba wah - se dostane na

stejné místo a'nebude nijak souzen, stejně jako wětec?
Odpoaěď: Ano, přesně to wrdím.

V tomto stavu chápeme, že všechno, co jsme kdy udělali - jak-
koli se to zdánegativní -, ve skutečnosti vycháarLo ze strachu, bo-
lesti a omezené perspektivy. Hodně věcí děláme a cítíme,protože
to jinak neumíme. Jakmile se však ocitneme v onom druhém světě,
183
začneme svá fyzická omezení vnímat zcela zřetelně, takže chápe-

me, proč jsme to všechno dělali, a necítíme nic než soucit.
Vnímala jsem, že ti, které na{váme pachateli, jsou také oběťmi
Ý.h omezení, bolestí a strachů. Kd/ si tohle uvědomíme, pocí-
tíme jen spojení se všemi a se vším.Pochopila jsem, že na onom
světě woříme všichni jednotu. Všichni jsme stejní.
Kdyby to věděli všichni, nepotřebovali bychom zákony avěze-
ní. Jenže my tomu tady nerozumíme, přemýšlíme v termínech
,,oni" a ,,my", a tak se necháváme pohánět strachem. Proto posu-
zuj eme, ustanovuje me zákony, buduj eme vězení a vymýšlíme tres-
ry. V tomto světě je v tuto dobu potřebujeme ke své ochraně, ale

v onom druhém světě nic takového jako trest neexistuje, jakmi-
le se tam totiž jednou ocitneme, uvědomíme si, že jsme všichni
propojení.
Otázbaz Jestliže si woříme wou skutečnost sami, domníváte se,

žElidébudou potre§táni 7a,to, co dělají, prostřednicMm lrarmy?
Odpouěď:Jak jsem se již zmínila, ve stavu NDE neexistuje žádný

trest. Vnímám karmu spíšjako koncept rovnováhy než jako sys-
tém příčinya následku. Nikdy bych například nepoužila termín
špamá harma, protože nevěřím, že něco takového vůbec existuje.
\frřím, že všechny aspekty žívotajsoupotřebné k vywoření celku.
Stejně tak již nevěřím, že žijeme své životy v lineárním čase, což
je rámec, ve kterém si lidé koncept karmy představují. I já jsem tak
byla vychována.
Ve stavu NDE jsem si však uvědomila, že kůdý okamžik všech
nďich životů- minulost, současnost, budoucnost, známé, nezná-
mé i nepoznatelné - existuje simultánně, jakoby mimo to, co zná-
me jako čas. Uvědomila jsem si, že jižjsem vším,čeho se snažím
dosáhnout, a věřím, že to platí pro každého.Všechny věci, které
vnímáme jako pozitivní, negativní, dobré nebo špatné, jsou prostě
součástídokonalého, vryůenéhoCelku.
1,84
Otázbaz Slýchrá"m lidi mluvit o důležitostiodpuštění.Musela
iste na onom světě hodně odpouštět?
Odpouěďz Ve stavu NDE je jasnost všeho tak pronikavá, že ceIé

pojetí odpuštění získává úplně jiný význam. Uvědomila jsem si,
že jsem především neodpustila sama sobě. Nebylo tam žádnéne-
gativní posuzování toho, co jsem udělala zdánlM špatně - cítila
jsem jen pochopení, proč jsem to všechno dělala.
Také jsem si uvědomila, že v té nekonečnéříši, kde se nic ne-
hodnotí, vlastně není potřeba odpouštět ani sobě, ani nikomu ji-
nému. všichni jsme dokonalé, nádherné děti vesmíru a existu_
,lr 1
)eme z crste rasKy. Nďím
' vrozeným právem je bezpodmínečná
láska, nikoli posuzování a odsouzení, a abychom si ji zasloužili,
nemusíme dělat vůbec nic. Tak to prostě je.
Potřeba odpouštět vznikáz rozIišování věcí na dobré a špatné,
ale kd/ nesoudíme, nemáme co odpouštět. Tvoříme v rámci kos-
mické tapiserie a pro vyrvoření nekonečnéhoavelkolepého celku
jsou zapotřebí všechny myšlenky, slova i činy. Stejně jako barevné
spektrum, o kterém jsem mluvila, se neobejde bez všech odstínů.
Kdo by měl komu co odpouštět?
V tu chvíli jsem vyměnila odpuštěníza empatii, bezpodmí-
nečnou lásku a soucit - k sobě i k ostatním, Místo abych posu-
zovďa a vywářela tak potřebu odpuštění,cítímteď pouze lásku
a úctu k mnohostranným rolím, které všichni hrajeme v Celku
swoření.
otázhaz Nebudou lidé, kteří příliš mitují sami sebe, sobečtí

a egoističtí?
Odpouěď:Jakmile pochopíme, žel<ůdýz nás spočíváv srdci ne-

konečnéhovesmíru, pochopíme 1'áké, že to je zrvšeho nejdůleži_
tější,a pak budeme schopni vidět i to, jak moc důležitéje milovat
sami sebe. Nemůžemedávat něco, co sami nemárne.
l85
Doma mě učili, žr mi má záležet především na ostatních a až

potom na mně, nebo také, že mi na mně nemá z{ležet vůbec. Ne-
učili mě vážit si sama sebe a ocenit, kdo a co jsem. Výsledkem bylo,
že jsem ostatním neměla moc co nabídnout. Teprve kdl naplní-
me svou vlastní nádobu, budeme mít na rozÁávání. Teprve kdl
sami sebe milujeme bezpodmínečně a přijímáme se s velikým
soucitem a s úctou jako rižasnébytosti, máme naději, že budeme
schopni poskytovat totéžiněkomu jinému. Napřed musíme mi-
lovat sami sebe, pak se láska k ostatním dostaví jako nevyhnutelný
důsledek.
Sobeckost pochází z nedostatku sebelás§, nikoli z přebytku,
protože si tím její nedostatek kompenzujeme. Neexistuje nic ta-
kového jako příliš mnoho sebelás§, stejně jako nemůžetepříliš
milovat jiné. Nlíšsvět trpí tím, žs sami sebe milujeme příliš málo,
ůezato se přespříliš posuzujeme, jsme nejistí, nedůvěřiví až\eme
ve strachu. Kdybychom sami sebe měli více rádi, většina těchto
neblahých věcí by sama zmizela.
Říci ,,miluji tě", kdlž nemiluji ani sá.m sebe, znamená hrát di-
vadlo. Není to skutečné.Láska k sobě a k ostatním je jedno a to-
též.\Aichni woříme jednotu - jsme navzájem propojení. Jestliže
si uvědomíme svou božskou podstatu, pomůženám to zahléd-
nout, jak jsme úžasníaže si zasloužíme b}t milováni bez jďxlýrh-
koli podmínek. Kd/ tohle pochopíme, bude pro nás mnohem
jednoduššínabízet totéži ostatním.
Otáahal \čtšinalidí, kteří se vydďi na duchovní cestu, véří,řr

ego brání duchovnímu růstu a že se ho máme zbavit. Proč tento
názot nezastáváte i vť
Odpouěd; Protože když ego potlačíte,vz.epře se proti vám ještě

silněji. Čímvíce něco popíráte, tím více to bojuji za své přežití.
Kd/ ale své ego milujete zeelabezpodmínečně a přijmete ho jako
součást sebevyjádření v tomto světě, přestanete s ním mít problém.
186
Otázhy a odpouědi
Nebude brzdit váš vfvoj - naopak, bude pro vfu znamenxvýho-

du. Všichni se rodíme s egem - je to přfuozsná součást toho, čím
tu jsme. Zcelabez egajsme jen ve smrti. Jestliže proti němu za ži-
vota bojujeme, přispíváme jen k dalšímu sebeposuzování. A navíc
jen tehdy, kd;ž jsme schopni přijmout bezpodmínečněsvé ego,
jsme schopni přijímat i ostatní. Potom to přestane b/t problém
azazáří nďe pokora a velkolepost.
Otázhaz J^|oý i" váš názor na službu a sloužrnídfuhým?
Odpouěď:Jesdiže služba vychání ze samého středu nďí bytosti, je

to nejvyššíforma sebelás§. Poznáme to podle toho, že nám při-
nášíradost. Je to dokonce snadné azábavné! Povznáší to jak nás,
tak příjemce našíď"žby, a mimoto pomá.há příjemci pozdvihnout
jeho vědomí vlastní hodnory.
Když však sloužímez nutnosti a povinnosti, je to téžkéa nás to
vyčerpává, V takovém případě se vůbec necítíme dobře a pro pří-
jemce to také není nic moc skvělého - zvláště kd}ž vnímá, že to
děláme z nutnosti. Potom si můžedokonce připadat nevýznamný
a bezcenný.
Jestliže něco vychází ze středu nďí byrosti, nelze již vlastně mlu-
vit o činu - stává se to tím, čímjsme. Nemusíme o tom přemýšlet
a pracovat na tom. Staneme se nástrojem služby, která se projevuje
v tomto světě. V tom je roÁílmezi ,,sloužit" a,,vykonávat službu".
Thto propojená úroveň přicháaí s vědomím, že mezijá a vesmí-
rem není žádnéoddělení.Je to vědomí,že co dělám pro Celek, dě-
lám pro sebe a naopak - a to je opravdu radostný a příjemný stav.
Otázbaz Kdl se dívám lrolem sebe, připadá m|že mnoho zlo-

by, hádek a dokonce nenávisti pochází z toho, žekažÁýtrvá na
tom, že jeho skutečnost nebo jeho názot je jedtný správný. Jen-
že zkušenost vďe a mnoha dalších, kteří prošli NDE, u|azuje, ř.e
to, co považujeme za slutečnost, není o nic víc či míň skutečné
187
než sen. Talrže lidé se v podstatě hádají o to, číiluze má větší

platnost. Můžetenám k tomu něco říct?
Odpouěď:Mohu jen vylíčitsvou zkušenost. Kdl jsem ,,zemřela",

jako bych se probudila ze sna. Neměla jsem pocit, že jsem někam
odešla, ale jako bych se probudila a měla mnohem vnímavější
smysly - zorný úhel tři sta šedesáti stupňů a simultánní smyslové
vnímání. Viděla jsem, slyšela, cítila a věděla ušechno, co se mě t/-
kůo. Žilajsem svou minulost, přítomnost i budoucnost zároveň.
Také jsem věděla, co se děje zazdmi a na jinlch místech, pokud se
to ke mně nějak yztahovalo - vnímala jsem třeba rozhovory léka-
řů, svého bratra v letadle a podobně.
Dalo by se to trochu přirovnat k situaci, kdy slepý člověk po-
prvé prohlédne. Ten člověk nikam nešel, ale najednou je schopen
vidět tak jasně, jak svět vypadá (ve srovnání s tím, jak si ho před-
stavoval), žr je zcela uchvácen. Zčistajasnapochopí, co jsou b"*y
a odstíny, a to je něco, co se až doposud vymykalo jeho chápání.
V tomto smyslu se mi náhle otevřelo neuvěřitelné poznání, jak
jsme všichni propojení a jak to, co cítím,ovlivňuje celý vesmír,
protože Celek sám je v mém nitru. Pokud mě se t|ká, jsem-li šťast-
ná, vesmír je rovněž šťastný. Jestliže miluji sama sebe, budou mě
milovat i všichni ostatní a tak dá.le.
Kd/ jsem se vrátila, ztraúlajsem zbystřené smysly, které jsem
měla při NDE, ale zůstalo mi pochopení, srozumitelnost a poci-
ry lárky.Jednotlivé body se propojily a jáuž nemohu myslet jako
dřív. Představte si, že slepý, který ptozřel, znovu oslepne. Poků-
dé,kdř, se vydá do světa, užví,jak to v něm vypadá, i kd1ž zase
nevidí. Podobně to teď cítímjá.
A co se t/če skutečnosti tohoto světa - mám pocit, jako by-
chom si každý swořili svou vlastní, založenou na své představě
o tom, jalrl tento svět je. V probuzeném stavu jsem cítila, jako by
tato třídimenzionální existence byla jen vyvrcholením mých myš-
lenek. Ve chvíli, kdy jsem se dostala na onen svět, probudila jsem
188
Otázk1 a odpouědi
se do skutečnosti, která je skutečnějšínež tato... Podobně se člo-

věk cítí,když se probudí ze sna do každodenníreality.
Otázha: Co si myslíte o nábožensM? Všiml jsem si, že se o něm

málokdy zmiňujete, když popisujete wé zůitl<y.
Odpouěď: To proto, že smrt jakékoli náboženswí přesahuje. Ná-

boženswíjsme si vywořili, aby nám pomohlo žít,případně po-
chopit smft. Od chvíle, kdy jsem zakusila onen svět, vím, že se to
do žádnéhonáboženswí - je jedno, kterého - prostě nevejde.
O náboženswí nerada mluvím i proto, žr mttže lidi rozdělovat,
a to není mým zámétem, já mnohem raději lidi spojuji. Zakusila
jsem, že všichni woříme jednotu, a vím, že ůzrmřeme, dostaneme
se všichni na jedno a totéžmísto. Pro mě opravdu není důležité,
jestli věříte v Ježíše,Buddhu, Šivu, Alláha nebo v nikoho z nich, je
to úplně jedno. Důležitéjr, j*ý máte pocit sami ze sebe právě ta-
dy a teď, protože to určuje, jalcý život tu vedete. IGomě přítomné-
ho okamžiku žádný jiný čas neexistuje, talže je důležitéb/t sám
sebou a žítživot ve vlastní pravdě. Nadšenívědci, kteří žijísvou
velkolepost, jsou pro lidswo stejně cenní jako Matka Tereza.
Otázhaz Z jednoho z vďich prohlášenío tom, co jste při wém á-

žitku pochopila, vyplývají důsledky, které mají mnoho aspektů
a dďekosáhlý dopad. Mám na mysli tvtzení, že můžrme změnit
wou minulo$ §vými okamžit|mi roáodnutími, z,atímco se náš
životodvíjídobudoucnosti. Nevykládám si to přílišpodle svého?
Odpouěď: Vykládáte si to přesně, jak jsem to myslela.Vnímám to

tak, že přítomný okamžik je jediná chvíle v životě, kdy můžeme
vr7wářet svou skrrtečnost. Všimněte si prosím, že záměrně neří-
kám ,,v}rwářet si budoucnost". Minulost a budoucnost pro mě ja-
ko by spllualy, a pfoto jseín byla schopna změnit v/sledky testů
podle toho, jestli se rozhodnu vrátit nebo ne.
189
Souhlasím, že vzhledem k možným důsledkůmje to důležité.

Kůdý den se mi odhaluje něco nového a toto uvědomění je pro
mě v současnosti důležitějšínež samotný NDE.
Otázhaz V popisu NDE píšete:,,Všechny nemoci začínajína-

před na energetické úrovni a tepťve potom se projevujíve fyzic-
kém těle." Máte nějakou představu o tom, jakto probíhá a co je
prvotním impulzem vznilrrr nemoci?
Odpouěď: Při NDE jsem měla pocit, žr mé tělo jako pevná forma
vůbec neexistuje. Byla jsem jen čistá energie - možnáby se to dalo
interpretovat jako duch nebo duše. Byla jsem mnohem většínež
mé tělo a rádav této souvislosti používámvýraz uelkolepost, pro,
tože tak jsem se v tom stavu cítila. Jako kdyby fyzické tělo bylo až
jakousi dodatečnou myšlenkou. Já jsem doopravdy byla onou ne-
konečnou masou energie afyzické tělo bylo jen jakymsi baromet-
rem, ktery ukazoval, kolik z té energie ,,prochází skrz" nebo kolik
jí projevuji. Měla jsem pocit, jako by trojrozměrný svět byl jinou
dimenzí a skutečná byla ona energetická ma§a.
Kdlň. zistanu u tohoto příměru: O některych lidech říkáme,
že mqí vysoké vibrace, a to znamená, že umožňují průchod této
velkoleposti ve většímíře, takže jejich ,,barometr" ukazuje vysoké
hodnoty. Jejich pozitivní energie a fyzická přítomnost jsou po-
tom také mnohem silnější.Na onom světě se však nezdá,žnbybyl
někdo silnější a někdo slabší.Všichni jsou velkolepí, záležíjen na
nás, kolik toho jsme schopni nechat projít svými těly a vyjádřit
v této dimenzi.
Otázha: Chcete říct, žs síla vďeho uzdravení přišla z nitra, a ni-

koli z vnějšího zÁtoje?
Odpouěď: Nebylo to ani vnější, ani vnitřní, nebo by se dalo říct,

že to bylo obojí. Kd/ jsem se přestala vyjadřovatze stavu dualiry
190
Otázhy a odpouědi
uvědomila jsem si, že mezi vnitřním a vnějšímneexistuje žádný

rozdíI. Stala jsem se Zdrojem všeho aZdroj se stal mnou. Jestliže
se však ptáte, zda jsem příčinou uzdravení bylajá- j"ko ego nebo
fyzickéjá - , potom odpověď zní ne. Vše se samovolně vyvinulo
z toho, že jsem se vyjádřila prosďednictvím svého nekonečnéhojá,
a věděla jsem, že nejsem oddělená odZ&oje ani od ničeho jiného.
Otázha:Co si myslíteo různých metodách léčení,at jižvýchod-

ních či západních?
Odpouěd': Myslím, že mnohé jsou užitečné- a chtěla bych vás ujis-

tit, že se nedomnívám, žeby kuzdravení bylo nutné projít NDE.
Před NDE vycházelo všechno z mého strachu, dokonce i léče-
ní. Mé psychologické nastavení způsobilo, že jsem hledala různé
druhy léčení,protože jsem se bála, že kd/ to neudělám, bude to
mít neblahé důsledky.
Když však k léčebnýmmetodám nepřistupujeme se strachem,
ale naopak s důvěrou, mají mnohem většínaději na ispéch. Za
pobytu v Indii se můj stav zlepšil, protože jsem nežila v atmosftře
strachu. Žila 1semv prosďedí, které podporovalo zcela jiný a mno-
hem pozitivnějšípohled na rakovinu. V Hongkongu kopírujícím
Západ má většina lidí, se kterymi jsem se setkala, z rakoviny ob-
rovs§ strach a ten na mě přenášeli. V Indii mi naopak předkláda-
li jinou perspektivu, která mi dodávala naději. Důvěřovala jsem
tomu a na mém zdraví se to rychle projevilo.
Otázha: Říkata jste, že kdl jste odjela do Indie a podstoupi-

la ájurvédskou léčbu,zÁálo se, že rakovi na mizí, ďe poté co jste
se wátila do Hongkongu, talé nemoc se wátila. Co si myslíte
o tom, že v Indii rakovina mizeíaa v Hongkongu se wátila?
Odpouěd':Již jsem o tom mluvila, domnívám se, že v mém případě

fiuwédav Indii fungovala, protože tam nedocháaslo k žádnému
191
konfliktu. Všichni kolem mě věřili stejným věcem a to, co jsem

dělala, jim všem dávalo smysl. Nebyla jsem zmatená. Poprvé jsem
měla pocit, že jsem na správné cestě. Měla jsem také velkou pod-
poru ájurvéds§ch lékařů, ášramů a podobně.
Jenže tady v Hongkongu se nabízínekonečnémnožswí mož-
ností a přitom nánnry rtaných kulturních okruhů a postupy růz-
nlch metod jsou navzájem v rozporu. Osobně bych si nikdy jako
první nevybrala konvenčnízápadnímedicínu, ale kdybych netíh-
la k jiným metodám, třeba bych to udělala. Pro mě to však byla
poslední možnost.
Myslím, že kdybych se narodila někde uprostřed Číny,zabraLa
by mi i tradičníčínslcímedicína- jenže tam bych třeba ani neone-
mocněla. Yíte,žer,Čí.rěse často o rakovině mluví jako o ,,nemo-
ci západních lidí"? Víte, ž. ťrlq.t rakoviny je v Číně,Japonsku
i v Indii mnohem méně čar;rý než naZápadě?
Někteří lidé se domnívají, že za to můžezpůsob stravování, to
je ovšem jen jedna část pravdy. Jiným, zřejmě mnohem důležitěj-
šímfaktorem je postoj - západní pohled na rakovinu, obrovs§
strach a neustálé kampaně. Konvenčnízápadní me,
"preventivní"
dicína se sousďedí na odhalování rakoviny a většina jejích techno-
logií se zaměřuje na diagnózu nemoci místo na podporu celkové
fyzické pohody a rovnováhy.
Otázbaz Jaké jste zůila rczďlly mezi východním a západnlm

přístupem k léčení?
Odpouěď: Jak jsem se pohybovala mezi oběma systémy léčení,

můj emocionální stav kolísal mezi strachem a nadějí.
Západnílékaři se soustředili jen na rakovinu, měla jsem z nich
pocit, že mé tělo napadlo něco zvnějšku a je potřeba ho toho zba-
vit. Jinými slovy - rakovina je nepřítel a musíme s ním bojovat.
Jejich diagnózy ržÁyrW uzbuzovaly strach.
Východní lékaři (ájurvédštíi tradičníčínští) pohlíželina mé
192
Otázky a odpouědi
Átavíz holistického pohledu. Viděli nemoc jako snahu mého těla

vyléčitse z nerovnováhy - nejen fyzické, ale i emocionální a psy-
chické. Rakovinu viděli ve skutečnosti jako mého spojence. Jejich
metody mnohem víc uklidňují a dodávají naději.
Po NDE je pro mě mnohem jednoduššívidět, že rakovina není
nepřítel. Vím, co mi chtěla sdělit; v mém případě to byl způsob,
jak se mé tělo snažilo mě vyléčit.Podle mě, kdl se díváme naía-
kovinu jako na nepřítele, jehožje třeba zlikvidovat, nezbavíme se
prvotního problému, kter/ ji ve skutečnosti způsobil. V průběhu
NDE se objevilo něco mnohem hlubšího, co způsobilo vymizení
rakovinn/ch buněk.
Otázhaz Připadá mi, že řiláte, že všechny léčebnémetody mají

záldad, v jednodiv/ch specificlc/ch kulturách ažn pfi léčběrako-
viny není žÁdná metoda lepšínež jiná. Rozumím tomu spnívně?
Odpouěď: Ano. To v podstatě říkám a je to zůoženona mých zku-

šenostech. Nezapomeíte, že podle mě jsou mnohé moderní ne-
moci vlastně duchovní a duševnípotíže,které se projevují v těle.
Léčba,která se zaměřuje na mysl a duši, má daleko větší šanci vy-
volat změnu než přístup, ktery se zabývápouze tělem. Á jakákoli
metoda, kterou naplno podporuje celé,zejména duchovní prostře-
dí, je mnohem účinnějšínež ta, která tuto podporu nemá - niášt
když ona metoda ovlivňuje pacientův postoj a duchovní pohled
na nemoc.
Otázha: Co si po wé zlrušenosti myslíte o rakovině a medicíně?

Myslíte, že se dostaneme blížlr nalezení léku na rakovinu?
Odpouěďz Osobně, prostě dí§ své vlastní zkušenosti, se domní-

vám, žr konLrétní příp^dy, jako je ten můj, jsou onemocněním
mysli a duše, nikoli těla. Fpic§ proJev je povr příznakem něče-
ho mnohem hlubšího. Nevěřím, že|ékvtěchto případech může
L93
nůéztmedicína,protože vědci hledají na špatných místech - stu-

dují jen symptomy, nikoli příčiny,a potom vyáběf léky" které ry
příčinyzal<rývají. Můžese jim podařit zvládnout symptomy, ale
nevěřím, že najdou,,lék".
Zdá se mí, žr kolem rakoviny se toho hodně zkoumá, zůila
jsem to během své nemoci.IJtrácejí se miliony zavývoj nových
léků,bohužel jsem ale neviděla žádný opravdový dobře financova-
nývýzkumtoho, co považuji za skutečnou příčinu rakoviny. Čas-
to si říkám, že jejednoduššívydělávat peníze prodejem lékůnež
podpořit v lidech vědomí jejich vlastní božskévelkoleposti.
Jsem přesvědčená, že mojerakovina se týkala mé vlastní identi-
jsem, nikdy
ry. Kdybychznůapravdu a věděla, kdo ue skutečnosti
bych rakovinu nedostala.
Otáaba: Co si myslíte o penězích z hlediska posmrtného života?

Někteří lidé se domní,vají, žr penízejsou příčinoumnoha problé-
mů a zla ve světě. Ifuý j, váš názor?
Odpouěďz Peníze samy o sobě, stejně jako všechno ostatní v této

dimenzi, nemají žádnou jinou moc než tu, kterou se jim my íoz,
hodneme přisoudit. Všechno se dá použítdobře nebo špatně, ale
samo o sobě je to neutrální. My se rozhodujeme předat tomu svou
moc. To my posuzujeme (pozitivně nebo negativně) peníze, rasy,
náboženswí a tak díle. My vywáříme určiténáz.ory dáváme to-
mu emocionální náboj, a tím vyrváříme situace, kdy jsou lidé buď
silnější, nebo v sebeobraně útočí.
Neříldm, že je to špatné, možná je to pro existenci v tomto
světě dokonce nezbytné. Žijeme ve světě zdán|ivé duality, kde se
neustále rozhodujeme, co je dobré a co špatné,co je negativní
a co pozitivní. Máme emoce a vkládáme je do sv/ch přesvědčení
včetně náznfit na peníze. Mohli jsme stejný emočnínáboj vložit
do něčeho jiného, do jiné,komodity nebo systému výměny, a ten
by teď měl stejnou moc, jakou dnes mají peníze.
1,94
Otdzhy a odpouědi
Smrt ale dualitu přesahuje. Přesahuje náboženswí, rasy, kulturu

avšechny nďe hodnory a nďe přesvědčení. Ničímz toho nejsme,
tím se pouze v tomto okamžiku v čase projevujeme. Jsme něco
mnohem, mnohem většího.
Otáaha: Mnozí lidé, kteří se chtějí vyléčit,by rádi věděli, jak při-
stupovat k pojmům jako ,,důvěřovat ve wé vlastní léčení",,,ne-
lpět a umožnit léčení"a ,,v§toupit do svého místa léčení".Jsou
tyto fuáue nějak užitečnénormálním lidem? Lidé, lcteří chtějí vy-
léčitsvé tělo, potřebují vědět, jak uvést tyto polqyny do praxe.
Odpouěď: Nerada zastávám nějakou pevně danou metodologii,

sadu po§nů nebo něco podobného, protože kdybych to dělala,
vywořím jen dalšídogma, a přitom účelemje od všech těchto vě-
cí se osvobodit. Doporučuji však nedívat se na nemoc nebo na
symptomy jako na něco, ,,čeho je třeba se zbavit", jako by to byl
nepřítel. To je reakce zďoženána strachu. Pro mě jsou symptomy
sdělením, že se mě mé tělo snažívyléčit.Wm, žekdyžse budu po-
koušet zbavit se nemoci nepřátelským přístupem, skončímtím, že
budu dělat přesný opak, prohloubím nepřátelswí a sama zabřednu
hlouběji do nemocného duševního nastavení.
To nemusí nutně znamenat, že nepůjdete k lékaři. Mluvím
jen o tom, jak nahlížímna nemoc neboli fyzické projevy těla. Jde
hlavně o to, aby tím člověk nebyl posedlý a netrávil veškery čas jen
snahou zbavit se nemoci. Je totiž mnohem užitečnějšívěnovat se
něčemu, co vás pozitivně stimuluje.
Snažila bych se ze všech sil zbavit se potřeby, aby mé ÁravíbyIo
takové, jak si představuji, a zkoušela bych se radovat z přítomného
okamžiku, jako bych jížbyLazdravá. Žítv přítomnosti znamená
nepřetahovat s sebou zbytečnou emočnízátěžzjednoho časového
úseku do druhého. Kůdý okamžik je jedinečný a nedá se zopa-
kovat. Můžemesi vybrat, jesdi si s sebou chceme nést své strachy
a udržovat se tak v nemoci.
L95
Nemusíte b|t duchovní guru ani nic podobného. Jen vnržijte

každou minutu, žijte naplno a dělejte věci, které vás těší,ať máte
před sebou měsíc života nebo sto let.
Otázha: Teorie jsouzajímavé, ale co nějaké praktické rady? Jak se

teď udržuiete při zdtaví - a jlte a čemu se ve vfiivě vyhýbáte?
Odpouěď:Je pravda, žemávýživase od NDE změnila, ďe obávám

se, že jinak, než si myslíte. Pokud šlo o jídlo, b/vala jsem téměř pa-
ranoidní. Byla jsem přísná vegetariánka. Jedla jsem jen biopotravi-
ny, zýímůajsem se o makrobiotiku, vitaminové doplň§ a šťávy
ze zeleného obilí. To vše už předtím, než jsem onemocněla. Bála
jsem se, že všechno způsobuje rakovinu, od mikrovlnné trouby po
konzervanty. Jedla jsem velmi zdravé, ale dělala jsem to ze strachu.
Teď jím vše, co mě lákí. Mám ráda čokoládu a čas od času si
dopřeju dobré víno nebo šampaňské.Dávám si záJežet hlavně na
tom, aby mi chutnalo a abych si to užívala.\ěřím, žebýt šťastná
je důležitějšínež cokoli jiného.
Je otrava jíst ono takzvaně Áravé jídlo ze strachu, že onemocní-
te, a cítit se u toho hrozně. Úzkosti způsobují zase jiné problémy.
Lidské tělo je ve skutečnosti mnohem odolnější, než si myslíme,
zvláště pokud jsme šťastnía nejsme ve stresu.
Dokonce ikdřse rozhodnu jíst zdravě, dělám to z lásky, niko-
li ze strachu. Touto metodou se řídím ve všech aspektech svého
života a vybízímvás, abyste tak svuj život žiIi také.
Otázhaz Kdyby existovalo nějaké poselství nebo poučenívychá-

zejícízvďeho NDE, o němž byste si přála, lidé znďi apo-
"byho
chopili, něco, co byste nejraději vykřičela do wěta, co by to bylo?
Odpouěď: Chtěla bych, abyste věděli, že haždávaše část je velko-

lepá - vďe ego, intelekt,,tělo i duše. Jste nádherným výworem
vesmíru. Jste dokonalí ve všech aspektech. Není co opouštět, není
196
Otázk1 a odpouědi
co odpouštět, není co získávat. Už teď jste všechno, co potřebujete

bfi. Můžese to zdát složité,ale je to prosté.
Jestliže kvrili svému náboženswímáte pocit, že jste méně než
vďe božswo, pak jste si to buď špatně vyložili, nebo vás neučíprav-
du. Jestliže máte kvtili svému guruovi, učiteli nebo mistrovi pocit,
že,ještě nejste" owícení,že se pořád musíte,,učit",,,uvolnit" nebo
,přestat lpět", abyste se k tomu dopracovali, potom vás buď špatně
učí,§m opravdu jste, nebo jste to sami špatně pochopili.
Připomínejte všem kolem sebe, ať jsou sami sebou, a říkejte
jim, žeje milujete přesně takové, jací jsou. Jsou dokonalí avy ta,
ké. Není nic, co bychom neměli milovat. \čtšinautrpení vycháaí
z pocitu, že jsem ,,méně než". Nejste méně než cokoli a kdokoli.
Jste dokonalí.
Musíte se naučit jedinému:Užjste to, čeho se snažítedosáh-
nout. Jen vyjádřete wou jedinečnost naplno a beze stracbu. Proto
jste byli swořeni tak, jak jste byli swořeni, a proto jste tady, v tom-
to fyzickém světě.
C\9' @/)
l97
Záuěr
Než skončím,táda bych poznamenala ještě pár slov na závér.

Yždyc|q, myslete na to, abyste se nerrzdávali své síly - raději se
spojte se svou velkolepostí. Pokud jde o nalezení vlastní cesty, ta
je u kafiého člověka odlišná. Nabízímjediné obecné řešení, a to
milovat bezpodmínečněsám sebe a nebát se bfi sám sebou. To
je nejdůležitějšílekce, kterou jsem z NDE získala, a opravdu
cítím,že kdybych toto věděla oďlalůiva, vůbec bych rakovinu
nedostala.
Když jsme sami k sobě upřímní,stáváme se nástrojem pravdy
na planetě. Vzhledem k tomu, že jsme všichni propojení, dorýká-
me se životůlidí kolem sebe a oni se z,ase dorý^"|*1í dalších. Nďí
jedinou povinností j, být láskou, kterou jsme, a umožnit, aby
k nám odpovědi na naše otánl<y přicháasly z vlastního nitra způ-
sobem, který je pro nás nejvhodnější.
A nakonec - nedokážu snad ani dost zdůraznit, jak je důleži-
té užívatsi života a nebrat ani sebe, ani život přílišvážně. Jedna
z největších chyb mnoha tradičníchduchovních systémů tkví
v tom, žr nás nutí brát život příliš seriózně. Jak víte, děsím §e vy-
wáření doktrín, ale kdybych někdy musela sestavit soubor prin-
cipů duchovní cesty k uzdravení, bylo by na prvním místě co
nejčastěji se každý den smát a smát se hlavně sám sobě. To je po-
dle mě důležitějšínež jakákoli modlitba, meditace, zpěv manter
nebo změna stfavy. Každodenníproblémy nikdy nejsou tak hroz-
né,když,na ně nahlížímes humorem a láskou.
198
Zduěr
V současnédobě informačníchtechnologií jsme neustáe bom-

bardováni novými zprávami. Žiiemev éře stresu a strachu, a jak se
snažímeochránit se před všemi těmi zdánliv/mi hrozbami, zapo,
mínáme se radovat a věnovat se tomu, co máme ve wém nitru.
Náš život je nďe modlitba. Je to náš dar vesmíru a vzpomínky,
které tu na nás zbudou, až jednou odejdeme, budou poselswím
našim milovaným. Kvůli sobě samým i lcvůli všem lidem kolem
sebe bychom měli bfi šťastnía šířitkolem sebe radost.
Jestliže jdeme životem s humorem a s vědomím, že jsme láska,
máme velký nfukok. Přidejte k tomu lcabici čokoládov/ch bon-
bonů a máte recept na výhru.
Přeji vám hodně radosti při uvědomování si vlastní velkolepos-
ti a jejím neohroženém vyjadřování ve světě.
Namasté
,{r?/ža,,íh,qryan
c\9. @)
199
@- Pod,ěkouání co
Pro mě je tohle možnánejdůležitější čfut knihy. Mohu zdevyjád,
řit vděčnost všem, kdo se nějak/m způsobem podíleli na jqímvy-
dání. Někteří přímo, jiní nepřímo, ale všichni hráli důležitouroli
na mé cestě odtamtud sem.
,§?,aynemu,§í.
Doktoru Dyerovi _ co říct? Nemám slov, a to se
mi často nestává. Jste tak šlechetný a velkorys/! Vím, že vesmír
osnoval nďe setkání ještě dřív, než jsme tušili, a zvolil k němu
nejsprávnější okamžik. Jste naprosto ne&lnou součástímé cesry
be" rras bych to nemohla uskutečnit. vďe laskavost a rady pro mě
moc znamenaly a nedivím se, že inspirujete lidi po celém světě.
Děkuji, děkuji, džhujizhloubi duše, že jste mi otevřel brány k mož_
nostipodělii se o svuj příběh a že jste mizrživota udělal kouzelný
zůitek. Ale především džkuji, že jxe sám sebou. Jste mému srdci
velmi drahý.
Nejlepšímu příteli a spřízněné duši Rio Cruzovi - jakkoli pro-
jevím'svuj vděk, bude to znít banálně a já ani zdaleka nemohu
'vyjádřit,jak
se v našem přátelswí cítím.ceLá ta léta jsi mě velmi
ovlivňoval, pomáhal jsi mi, když jsem se snažila najít své místo ve
světě, ktery nebyl vždycl<y připraven slyšet to, o co jsem se s ním
chtěla podělit. Tvá rozsáhlá znalost NDE mi poslcytovala obrov-
skou úiěchu a wá pevná podpora mě udržovala při duševnímzdra_
ví,když.mě ostatní zpochybňovalí.zato ti nemohu nikdydost po_
děkovat. Jsi můj nejlepší přítel a od prvního dne jsi věřil, že se můj
příběh musí dostat do světa. Děkuji, že jsi mě jemně postrkoval
20t
na cestě touto knihouažejsi mě podporoval ůdovítěznéhokon-

ce. Má,m tě moc ráda, amigo.
Miře Kelleyové - jsi mk Lrásná duše! Mnohokrát ti děkuji, že
ses stala součástí celé synchronicity a přitáhla
k mému příběhu
pozornost doktora '§7'ayneho. Tvé činy ptokázaly, jak funguje
teorie dovolení. Mám té úda.
Jessice kelleyové, své redaktorce - mnoholrát děkuji, že jste mi
pomohla přenést můj příběh na tyto stránky. Jsem velice vdéčnáza
vďi trpělivosta7Á,to, že jste se vždyc§ důsledně snažila pochopit,
co se snažím vyjádřit. Skvěle se mi s vámi pracovalo. Děkuji.
Reidu Tbarymu, Shannon Littrellové a všem z nakladatelswí
Hay House - děkuji vám za podporu. Jsem nadšená, žejsem se
stala součástírodiny Hay House.
Doktoru Jeffreymu Longovi, majiteli Near Death Experience
Research Foundaion - děkuji, že jste rozpoznď důležitostmého
poselswí, že jste publikoval mou zkušeno$ na svych stránkách
a vystavil ji široképozornosti.
Doktoru Peteru Ko - jsem moc vděčná, že vás můj příběh
,aqal, že jste přiletěl do Hongkon8u a prozkoumal mé lékďské
zprávy. Děkuji za vďi vytrvalost a skvělou detektivní práci při pro-
cháznní oné ohromné hromady lékďs§ch záznamtt.
Doktoru Brianu'§ý'alkerovi, nďemu rodinnému lékďi a příte-
li - vím, že jsem vás vystrašila. Děkuji, že jste to se mnou nev-zdat
a že jste s námi všemi v těch těžkych časech vydržel.
Báječnému ý*u lékďů a pečovateli v Hong Kong Sanato-
rium,kteří nade mnou bděli v mých nejtemnějších chvílích dě-
-
kuji, žrjste umožnili vesmíru, aby prostřednicwím vďich rukou
konal své dílo.
Mé skvělé rodině NDERF - vy jste byli posledních pět let mou
komunitou, mou rodinou a mými přáteli. Mé dílry ď zasloužíte
všichni: Dave Thaler Lucas Taylor, Mark Sweeney, Alison Bruero-
vá, Bailey Strussová, Cloe Solisová, Dave Maswarey, Don O'Con-
nor,'§í'ayne Hart, Carla Dobelová a Lorraine. Svou cestu bych bez
202
Poděkouán/
vás nemohl a přežít, protože rry jste mi poskytli pocit, že k vám pat-
řím, a také jsme se spolu moc a moc nasmáli. Opravdu vás všechny
zbožňuji.
A nakonec mé úžasnérodině - bratru Antlpovi, ktery pro mě
tolik znamená; jeho rodině, Moně a Šáhínovi;milované mamin-
ce, jejížláska ke mně byla ,žÁyrW bezpodmínečná a stálá. Miluji
tě, drahá maminko, a mrzí mě, žrjsem ti způsobila tolik bolesti.
A úplně nakonec milovanému manželovi - jsi pro mě požehná-
ním, mám veliké štěstí,že jsi vstoupil do mého života, a věřím, že
víš,jak moc tě miluji. C.lý* srdcem opatruji to, co je mezi námi,
a doufám, že budeme spolu po všechny životy. Miluji tě, drahý.
C-9,@)
203
o AUToRCE
@
a:
§ý'ebové stránky: www. anitamoorjani. com

.i:,,]::]l.,j,.:];i1|.]:]:|
,,l., ,,,.,',,,'':l.'l':'".::l"",,]:ll,,iara,:,,,l..].]]::]:.]:l:]]]],l;
Obsah
Předmluva: W'ayne'§7.Dyer .....7

úvod ....... ll
Část první: HLEDÁNÍ spnÁvNn cnsry
Prolog: Den,kdyjsem,,zemřela" .......17
1. kapitola: Vyrůstám a jsem jiná . ... .2l
2. kapitola: Mnoho náboženswí, mnoho cest . . . . . .30
3. kapitola: Hledánínápadníka ......36
4.|<apitola:Mojepraváláska. .......43
5. kapitola:Diagnózastrachu ...53
6. kapitola: Hledámspásu .....61
Ča"t druna: MÁ CEsTA KE sMRTI... A ZpÁrKy
7.1<apitola:Opouštímsvět.. ...7I
8. kapitola: Cosi nekonečného a napfosto fantastického . . . 84
9. kapitola:Uvědomujisizágrak .....90
10. uzdravení
kapitola: Důkaz . . . 98
11. kapitola: ,,Madam, ať se na to dívám jakkoli,
vybystemělab/tmrtvá!" ......105
12. kapitola: Vidím život jinýma očima . . . . . 115
13. kapitola: Naléám svou cestu . . . . .I2I
14. kapitola: Uzdravení je pouhý začátek . . . . I29
Čáet tbtí: CO JSEM POCHOPIIÁ
15. kapitola: Proč jsemonemocněla... auzdtavila§€ ..,. ..t43
16. kapitola: Nekonečnéjáavesmírná encrgie, .... Lr4
17. kapitola: Být sám sebou . . . .,166
18. kapitola:Otádryaodpwědi
:
......176
Poděkování... . ",201
oautorce ., "2a5
€J:w*
Jé,ta'příběb *==
4.tr,;átne, iaš*i;
b e zp o
:'*ffi
k d.o op rau da j s t é,'p rď. !..s.@;;!§
překonat ašecben stt
\t(zayne§fi D]ze+::
všicbni md.me anltřní síIu žalád t u žiuotě

i neJtěžšísituace.
Životnipříběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, ,
se okamžitě stal bestsellerem. ]]'
Brzy po sňatku se dozvěděla,že ttpívážnou nemocí;

po čtyřech letech Ňznýchpokusů o léčbuupadla do kómatu
a všechny orgány jí postupně selhávaly, což ptokázala
tomografická q,šetření. Nečekaně se však z klinické smíti
probrala a velmi rychle se začala zota:',o:oal
Následnávyšetřeníneprokázalažádnáložiska,nkoviny.,
což je vědecky nevysvětlitelné.
'|
Strhujícízávětečná část se t|káAnitiny proměny

ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku
blízkésmfti objevita smysl života.
Autorka dnes patfr, mezi význlarnné ] ,.l, :
duchovní osobnosti, všude po světě nadšeně:..l

vítanéčtenáři a píiznivci.
lSBN 978-80-242_4074-9
llilxllililll|il|]ilil

Anita Moorjani Musela Jsem Zemřít

Enviado por

Dados do documento

Direitos autorais

Formatos disponíveis

Compartilhar este documento

Compartilhar ou incorporar documento

Opções de compartilhamento

Você considera este documento útil?

Este conteúdo é inapropriado?

Direitos autorais:

Formatos disponíveis

Anita Moorjani Musela Jsem Zemřít

Enviado por

Direitos autorais:

Formatos disponíveis

,,.,,,,.,.

Photo @ Pamda§raflece Photography

Tranďation @ Iútďina Drecvmvá" 2013

Mé drahé rnatce a mému úžasnérnubraml. Anúpoui:

Památce mého drahéhy ntce,

Vlpróabe,& s|nll ?#{běh,t wdžji,

a pftpoinw,vám uďi ulasn! wl*olqox.

Hluboce mě dojímá obsah této knihy a ještě více mě dojímáosob-

cestou, jfuýby| podle ní důvod jejího uzdravení a proč se vrátila.

mocemi nďeho světa. Hovořila o tom, že bychom se měli naučit

vyhostí všechny myšlenky, které by jim potenciálně mohly způso-

rrznikla tato kniha (detailněji je to popsanéve 14. kapitole). Ote-

Jestliže hledáte podrobné polryny nebo soubor zásad, kterými

Den, kdy jsem ,,zemřela*

Panebože, cítírnse neuuěřitelně!Jsem tak uolná a lehká!Jah to, že už

Myslela jsem, že to říkám nahlas, ale nic zr mě nevycházelo.

Začďajsem se emocionálně napojovat na to drama kolem, jen-

Pořád jsem si zcela jasně uvědomovala licžďý detail, ktery se

jsem nic dělat arri se chovat něiaký.rn uďiým způsobem. Tahle

Vlrůstám a jsem jiná

Přitáhla si mě a objala mě a jáse pamatuji, že jsem si v tu chví-

Našímprvním domovem v Hongkonsr byl byt v devítipatrovém

Hodně jsem k ní lnula. Byla u nás od mých dvou let a představo-

V rypi.ky pracovní den jsem pak spatřila rodiče až vpodvečer.

ale marně. B/1o mi líto toho nebohého stvoření, které odborně

V neděli mívala A-Feng volno, a tak brávala fuMójí na oběd

Moje dětswí bylo tedy směsicí Východu aZápadu.Vzhledem k to-

sedmého měsíce lunárního kalendáie. Toho dne se rodiny modli-

§m kouřem vonných ryčinek. Jak jsem tu atmosftru milovala!

,žÁyrW dbala na to, abych tu červenou šmouhu získala pokaždé,

Mnoho náboženstuí,mnollo cest

Vyrůstala jsem v tradičníhinduistické rodině, ale školnívzdéIává-

Měla jsem Josefa ňda. ZdáJo se, ž€ mu na mně záleží a že si

Matčina slova mě dočasně uklidnila, ale strachu mě zcela nezbavi-

A tak jsem v noci ležela v posteli abáůa se usnout pro případ,

Jak jsem rostla a přichazela do puberty, šikana naštěstíustávala.

rodiče jsou naopak čímdál přísnější,zvLášt kd/ jsem si chtěla ve-

se tak zoufale snažila zapadnout mezi spolužáÚ<y. Mélajsem pocit,

Vzpomínám si na jednu takovou příležitost,kdy mě rodiče požá-

si, že se nesmím podřeknout, že se cítímmnohem pohodlněji

\čta ,,dala bych si sendvič s tuňákem" sotva opusdla mé rty

V jednom případě však snaha sňatkových zprostředkovatelů oprav-

jsem prostě neodpovídala tradičnímu Ýzoru. Proč jsem si to neuvě-

jsem, protože jsem nechtěla nikoho zatéžovatsvým trápením a svý-

příbuzní, členovémé potenciální budoucí rodiny i ostatní lidé

slib, nikdo jiný z nďeho společenství už si mě nebude chtftvzít

Moje prauá láska

Když jsem se vrátila do rodičovskéhodomu v Hongkongu, ú

,,To znamená, že se mi naskýtá skvělá příležitost cestovat po

Rodiče se sice stále pokoušeli domluvit mi nápadníka, ale časem

Pomalu jsem se zase začínalacítit v životě dobře. Vlastně.jsem se

Jednol.ro dne na konci roku 1992 jsem se neočekávaně seznámi-

,,No, tak teď se s ním setkáš," odpověděla. ,,Vyhledala jsem ho

příbuzní, kdyby věděli, že jsem zrušila za§noubení? A jak jsem sr

. Danny dokončil vysokoškolská studia v oboru ekonomie. ]eho

V tu chvíli se můj úsměv změnil v hlučný smích. Oba jsme

Sedmnáctého března 1995, přesně dva měsíce po tom, co mě Dan-

Cesta do Indie, pohřeb a čas strávený s rodinou, to všechno

Následujících několik měsícůbylo sladkobolných, protože jsme

Tenlrát se nám zdílo, žr je to daleko, ale čas letěl velmi rychle.

Roky utíkaly a my jsme si s Dannym budovali společný život.

V našem prostředí se očekává, že budete mít děti hned po svat-

Tato zprávave mně vyvolala obrovs§ sffach, protože mi oba

ani pomyslet, že by tahle hrůza mohla postihnout i mě. Bulka

v březnu téhožroku powrdila Hodgkinův lyfo. Stadium ne-